Poslankyně SL R. Šormová: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové,
máme před sebou návrh novely zákona,
o kterém se už dost dlouho mluví a pro který
se ujal zjednodušující termín "důchod
nebo mzda" - i když se tento návrh dotýká
i jiných oblastí, než je úprava zaměstnávání
osob v důchodovém věku.
Považuji za nutné připomenout, jak vlastně
vypadá dosavadní praxe. Část občanů
po dosažení důchodového věku
zůstává, tzv. "přesluhuje",
či "pracuje na procenta" - tito občané
tedy pobírají jen mzdu a zároveň si
o určitá procenta zvyšují svůj
budoucí důchod. Této skupiny se předpokládaná
novela v zásadě nedotkne, pouze se navrhuje snížit
procenta, o která se budoucí důchod zvyšuje,
a tím snížit i motivaci osob v poproduktivním
věku dále pracovat. Máme-li na mysli základní
cíl této právní úpravy, totiž
snížit napětí na trhu práce,
lze tuto změnu jistě uvítat. A pak je zde
druhá skupina občanů v důchodovém
věku, kteří pobírají zároveň
mzdu i důchod. Ti jsou doposud různě omezováni.
Dělníci si mohli sjednat zaměstnání
na dobu určitou, a to třeba i na pět a více
let, a pobírat libovolně vysoký příjem
a vedle něj i důchod bez omezení. Duševně
pracující - nebo, chcete-li nedělníci
- směli na druhé straně uzavřít
zaměstnání sjednané nejvýše
na jeden rok a byli omezeni i výší příjmu
- jejich mzda nesměla za rok překročit 22
tisíc korun.
Měli bychom si jasně říci, co vlastně
chceme vyřešit. Podle mého názoru chceme
uvolnit napěti na trhu práce a zároveň
chceme, aby tento trh zůstal trhem. A zřejmě
také chceme, aby podniky nebyly nuceny zaměstnávat
lidi, které nepotřebují. Jistěže
propustit - a někdy jen přeřadit - pracovníka
pro nevýkonnost či neschopnost - nebývá
ani dnes jednoduché, zároveň se jistě
většina z nás shodne, že lidé,
kteří zastávají svá pracovní
místa a své funkce špatně, kteří
na ně nestačí, by je zastávat neměli,
to ovšem platí pro osoby všech věkových
kategorií. Měli bychom se vyvarovat toho, abychom
kritérium výkonu zaměňovali kritériem
věku.
Z provedených výzkumů vyplývá,
že šance osob v důchodovém věku
na další zaměstnání budou silně
postupně klesat. Existuje jedna důležitá
podmínka, aby se omezování zaměstnanosti
důchodců stalo ve svých důsledcích
přínosem pro organizace a tím i pro národní
hospodářství - a tou je diferencovaný
přístup. Ten se ovšem opět netýká
jen osob v poproduktivním věku, ale všech zaměstnanců.
Vedoucí pracovníci by měli umět rozpoznat
účelnost zaměstnávání
každého svého zaměstnance, a pokud toho
nejsou schopni, nebo nejsou ochotni za to nést odpovědnost,
nemůže tento problém vyřešit navrhovaná
právní úprava.
Jistě se při uvolňování a přijímání
důchodců budou kritéria výkonu a ekonomická
kritéria vůbec kombinovat i s kritérii věku
a se sociálními hledisky, ale tato odpovědnost,
má-li být skutečná, nedá se
přenášet na stát, který nutně
řeší problémy plošně a bez
potřebných diferenciací.
Nemohu dost dobře přijmout ani argument, že
diferencovaný přístup umožňují
případné výjimky: věcně
sice nelze nic namítat, nepřijatelná je však
administrativní forma řešení, která
navíc v tomto případě, podle mého
názoru, není nezbytná. Nepatřím,
myslím, k těm, kdo se snaží z tržních
principů vytvořit novou modlu, ale stojím
si za tím, že každý občan má
mít stejnou možnost na trh vstupovat - a to i na trh
práce.
Proti argumentu, který zde zazněl, že v Československu
neexistuje rozvinutý trh práce, se samozřejmě
těžko hledají jakékoliv protiargumenty,
ale nic to nemění na tom, že chceme-li, aby
tady jednou takový rozvinutý trh práce existoval,
musíme mu dát možnost vzniknout.
Přes všechny výhrady k té předpokládané
úpravě si myslím, že je možno určitou
smysluplnou změnu učinit, a že je to i potřebné,
protože dosavadní právní úprava,
jak tady již také zaznělo, je pro určité
skupiny obyvatel diskriminační. U skupiny občanů,
kteří chtějí z nejrůznějších
důvodů pobírat mzdu i důchod současně,
bychom podle mého přesvědčení
měli tuto možnost zachovat a zároveň
bychom mohli - alespoň u této skupiny - pomoci zaměstnavatelům
nezaměstnávat na jedné straně ty,
kteří jsou z hlediska organizace nadbyteční,
ale na druhé straně také zaměstnat
každého, koho organizace potřebuje.
Proto navrhuji, aby § 98 byl v novém znění,
odstavec 1 by zněl: "Starobní důchod
se vyplácí po dobu dalšího zaměstnání
po vzniku nároku na důchod, jestliže občan
vykonává zaměstnání sjednané
na dobu určitou, nepřesahující jeden
rok." Odstavec 2 až 5 by se vypustil, odstavec 6 by
se stal odstavcem 2 a odstavec 7 by byl odstavcem 3. Pokud byste
tento můj návrh podpořili a byl by přijat,
pak by bylo ještě nutné provést změnu
článku IV bodu 8, t. j. § 153 odstavec 2, písmeno
a), kde se stanovují povinnosti organizace hlásit
některé skutečnosti, takže nové
písmeno a) by znělo: "Jde-li o poživatele
starobního důchodu, má organizace povinnost
ohlásit
a) vstup do zaměstnání sjednaného
na dobu neurčitou po dobu dalšího zaměstnání
po vzniku nároku na tento důchod."
Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Máte své návrhy
písemně, paní poslankyně, předpokládám,
tak je předejte. Nyní má slovo poslanec Burian.
Poslanec SN P. Burian: Pane předsedající,
dámy a pánové, každý zákon
by měl mít svoji filosofii a měl by být
součástí právního prostředí.
Předpokládaný návrh je bohužel
příkladem toho, že ve státní
administrativě, přes ubezpečování
o opaku, zcela přetrvávají nejen staří
nomenklaturní pracovníci, ale především
vyloženě socialistické uvažování.
Stále se vše řeší zákazy,
tedy negativními právními normami. To je
typický projev centrálního řízení
a myšlení. Proč pro období po malé
a velké privatizaci je nutno předepisovat podnikům
koho kdy mohou zaměstnávat a kolik mu za to mohou
vyplácet. To je zcela tragické nepochopení
tržní ekonomiky, pokud ovšem mnohým dnešním
vládnoucím politikům jde o reformu tak, jak
jsme ubezpečováni. Bohužel se často
setkáváme s pravým opakem.
Z neustálých diskusí by se mohlo zdát,
že v Československu pracují důchodci
z lásky k práci nebo pro zábavu. Bohužel,
pro mnohé z nich se jedná o nutnost. Nutnost způsobenou
zcela přirozenou touhou přežít. A nejedná
se jen o přežití jejich, ale i na nich závislých
mladých rodin, dětí a vnoučat. Určitý
životní standart, který můžeme
charakterizovat jen jako hranici bídy, umožňují
právě tyto příjmy.
Zcela jiným přístupem by byly takové
právní úpravy, které by zvýhodňovaly
podniky, ať již soukromé nebo státní
v případě, že zaměstnávají
absolventy škol a mladé lidi. Jednalo by se o pozitivní
právní normu, která by zcela přirozeně
a bez jakýchkoli sankcí vedla ke stejnému
cíli, aniž by příliš poškozovala.
Vždyť mnohé práce, které důchodci
vykonávají ve službách, ve zdravotnictví
a jinde, tak jako tak mladí lidé nechtějí.
Jiná je ovšem situace ve vedení podniků,
kde jsme svědky nástupu generace "osmašedesátníků",
kteří již mnohdy nejsou schopni funkci zastávat.
Přitom je paradoxem, že vlastně rehabilitacemi
jsou dnes odměňováni především
ti, kdo se co by členové komunistické strany
podíleli na vlně bezpráví padesátých
a šedesátých let.
Tento zákon by nakonec postihl především
důchodce s nejnižšími příjmy,
ať už z důchodu nebo z platu. Jsem tedy - zjednodušeně
řečeno - pro mzdu i plat.
Z výše uvedeného důvodu nemohu pro tento
zákon v předkládané podobě
hlasovat. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Dáváte nějaký
konkrétní pozměňující
návrh, pane poslanče?
Poslanec SN P. Burian: Nedávám.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji, slovo má
poslanec Zeman.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
jsem velmi rád, že svým dnešním
vystoupením mohu rozptýlit podezření,
že moje kritické připomínky jsou silně
korelovány se sympatiemi vůči jednotlivým
členům federální vlády. Hluboce
si vážím pana ministra Millera, ale přesto
zcela nezávisle na tom nesouhlasím s již diskutovaným
§ 98. Není to jenom moje individuální
stanovisko, je to stanovisko obou výborů pro plán
a rozpočet, které bylo přijato v usnesení
č. 16 a je mi poněkud líto, že se o
něm zpravodajové podrobněji nezmínili.
Řekl bych nejdříve, v čem spočívá
náš pozměňovací návrh
a pak bych se pokusil ho stručně zdůvodnit
s tím, že bych vynechal ty argumenty, které
již uvedli moji předřečníci.
Navrhujeme, aby § 98 byl v odstavcích 1, 2 a 3 nahrazen
textem tohoto znění: "Starobní důchod
se vyplácí po dobu dalšího zaměstnání
po vzniku nároku na tento důchod, jestliže
občan vykonává zaměstnání
sjednané na dobu určitou." Přijetí
tohoto pozměňovacího návrhu by samozřejmě
vyžadovalo následné úpravy v §
153, ale ty už ve svém pozměňovacím
návrhu uvedla poslankyně Šormová. To
je pouze logický důsledek.
Dovolte mi tedy uvést některé nové
konkrétní argumenty pro tento návrh. Často
se nám říká, že ve vyspělých
zemích je doba odchodu do důchodu 65 let a nikoli
60 jako u nás. Přitom se nepatrně zapomíná
na fakt, že v těchto vyspělých zemích
je pravděpodobnost dožití podstatně
vyšší než v Československu, takže
občan tam celkově pobírá tento důchod
podstatně delší dobu. Kromě toho obvykle
ve výhodnější relaci mezi důchodem
a mzdou než u nás, nemluvě už o kupní
síle tohoto důchodu.
Dále se domnívám, že nezávisle
na neprůhlednosti minulého systému důchodového
pojištění přece jen občan se
státem uzavřel jakousi kvazipojišťovací
smlouvu, která platila, a že státu není
nic do toho, zda při naplnění podmínek
této smlouvy dovršením věku 60 let bude
občan dále pracovat nebo ne. Vidím v zákazu
nikoliv povolání, ale v souběhu důchodu
a mezd stejnou absurditu, jako kdybychom například
zakazovali pracovat blondýnům.
Je to samozřejmě administrativní a tedy netržní
zásah do vznikajícího trhu práce,
který je segmentován, přičemž
substituce mezi těmito argumenty je velice malá.
Pomocný a obslužný personál, který
často je právě z velké míry
realizován prací důchodců, velice
pravděpodobně těžko bude obsazován
nezaměstnanými absolventy vysokých škol.
Přitom se vůbec nedomnívám, že
by stát neměl v této oblasti zasahovat, naopak
na rozdíl od některých mých kolegů
tyto zásahy vřele doporučuji. Nevidím
je ale v oblasti podnikatelské, ale v oblasti vytváření
podmínek pro toto podnikání. Domnívám
se tedy, že bychom při snaze řešit tenzi
na trhu pracovních sil měli především
zvažovat situaci těch mladých lidí,
kteří se hlásí a beznadějně
hlásí na vysoké a střední školy
nejrůznějších stupňů a
nejsou tam přijímáni nikoliv díky
svému nízkému talentu, ale prostě
proto, že naše poněkud krátkodobě
orientovaná společnost bohužel nevěnuje
dostatečnou pozornost rozvoji kvalifikačního
faktoru. Tímto odloženým nástupem nových
pracovních sil bychom jednak bezpochyby uvolnili tenzi
na trhu práce a současně - i když s
dlouhodobým účinkem - vytvořili podmínky
pro rozvoj normální informační a kvalifikované
ekonomiky.
Ze všech těchto důvodů tedy doporučuji,
aby pozměňovací návrh byl přijat,
přičemž poslední jeho část
není naprosto dána tím, že bychom se
snažili vytvořit z pracujících důchodců
jakousi sociální nebo charitativní instituci.
Právě proto navrhujeme, aby byla zakotvena povinnost
přechodu 60. rokem věku na uzavírání
pracovního poměru na dobu určitou. Tím
totiž z množiny pracujících důchodců
vyloučíme ty, kteří jsou zaměstnáváni
tak říkajíc z milosrdenství nebo proto,
že nikdo nemá odvahu jim říci, aby už
proboha odešli, protože jejich pracovní výkon
za mnoho nestojí, a nutíme zaměstnavatele,
aby s nimi uzavřel smlouvu motivovanou právě
tím, že o tuto pracovní sílu má
zájem.
Konečně se domnívám, že druhým
opatřením, které by bylo tržně
konformní, a přitom projevem státní
aktivní politiky zaměstnanosti, by spočívalo
v daleko rozsáhlejší organizaci veřejných
prací. Je u nás mnoho zanedbaných oblastí,
náročných spíše na živou
práci než na rozsáhlé kapitálové
investice. Myslím si, že i toto by bylo opatření
daleko efektivnější než administrativní
zásah. Připadá mi poněkud komické,
jestliže výbory pro plán a rozpočet,
které mají být strážci kasy této
země, se postavily k na pohled lákavě vyhlížejícímu
návrhu na úsporu rozpočtových prostředků
jinak než výbory sociální a kulturní,
které by se naopak daly podezírat z přílišného
humanismu. Ale je tomu tak proto, že jsme se snažili
soustřeďovat se na komplexnější
a méně statistické vidění tohoto
problému. Na fakt, že krátkodobé pozitivní
důsledky tohoto opatření by byly více
než kompenzovány dlouhodobými důsledky
negativními.
Skončil bych tím, že při řešení
našich problémů máme v podstatě
dvě možnosti: buďto zírat na prohlubující
se ekonomické a v důsledku toho i sociální
nesnáze stylem králíka, který se dívá
na krajtu, nebo se pokoušet o skutečně aktivní
ofenzívní a dlouhodobě orientovanou politiku.
Ale tato politika by v žádném případě
neměla být ztotožňována s administrativními
zásahy. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Zemanovi.
Ptám se ho, zda své návrhy dal písemně
zpravodajům. (Ano.)
Slovo má poslanec Senjuk.
Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, stává se málokdy,
abych souhlasil s kolegou Zemanem při projednávání
jednotlivých zákonů. Dnes tato výjimečná
situace nastala. Máme před sebou návrh zákona,
který - jak kolega Zeman říkal - se tváří
z prvopočátku jako zákon, který spoří
finanční prostředky státu.Chtěl
bych upozornit na to, co odeznělo ve výborech pro
plán a rozpočet, co zde už uvedl kolega Zeman,
ovšem zapomněl na jednu věc: Bylo nám
předkládáno, že tento zákon má
silně protiinflační vliv. Chtěl bych
právě vaši pozornost obrátit na inflaci,
protože tento zákon - podle mého názoru
- nejenže nemá protiinflační vliv, ale
má silně proinflační vliv.
V současné době v naší ekonomice
můžeme velice stručně říci,
že inflace je objem peněžních prostředků
lomený existujícími hodnotami nebo hodnotami
vytvořenými. Jestliže snížíme
objem vytvářených hodnot, tím pádem
zvyšujeme inflaci, zvyšuje se objem finančních
prostředků, které nevytvářejí
žádné hodnoty. To uděláme tím
způsobem, jestliže zamezíme kterékoli
skupině obyvatel vykonávat nějakou práci.
Jestliže by k tomu došlo - jak navrhuje tento zákon
- znamená to, že poměrně velký
objem v současné době pracujících
důchodců se připojí k neproduktivnímu
objemu obyvatelstva v současné době nezaměstnaného.
Jestliže by se mělo tedy přistoupit k některým
represivním opatřením, která by měla
zajistit, aby každá koruna vydaná ze státního
rozpočtu byla podložena hodnotou vytvořenou
člověkem, který tuto korunu obdržel,
měla by tato represivní opatřeni být
zaměřena právě do těch směrů
a oblastí obyvatelstva, které je v současné
době nezaměstnané. Není zájem
ve většině případů nezaměstnaných
hledat si zaměstnání ta, která jsou
k dispozici na trhu práce. Ještě pořád
převyšuje nabídka pracovních příležitostí
nad poptávkou. Protože zatím ekonomické
nástroje nedonutily obyvatelstvo, aby si hledalo práce,
které jsou potřeba vykonávat. To znamená,
že tento zákon považuji za proinflační.
Dále je třeba si všimnout, jaký druh
práce v současné době důchodci
vykonávají. Nejenže jsou to práce podřadné,
ale jsou to práce, které by většina
lidí v produktivním věku vůbec nevykonávala,
a to ani za platy nesrovnatelně vyšší,
než jaké v současné době důchodci
pobírají. Existovalo řešení,
jak tuto sociální problematiku zlepšit. Měla
tím být snaha vlády zvýšit objem
pracovních příležitostí. Bohužel
se vláda spokojila s tím, že konstatovala,
že objem pracovních příležitostí
je konstantní a na tento objem pracovních příležitostí
je třeba také snížit počet pracovních
sil. Já tuto koncepci naprosto neschvaluji a ani při
předložených pozměňovacích
návrzích pro tento zákon nebudu hlasovat.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Žádný
pozměňující návrh nevznášíte,
pane poslanče? (Ne.) Ne.
Hovořit bude poslanec Kvasnička, připraví
se poslanec Tomis.
Poslanec SN L. Kvasnička: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie.
Pred niekoľkými dňami sa na mňa obrátila
jedna stará pani, ktorá mi hovorila, že to
nie je tak dávno, čo nastúpila do dôchodku.
Teraz si našla prácu v šatni. Robí šatnárku.
Teraz by musela túto prácu opustiť. Hovorila
mi to so slzami v očiach a prosila ma ako poslanca, či
by sa s tým nedalo niečo urobiť. Tá
pani pracuje tu, v parlamente, v našej šatni a dozerá
na naše odložené veci. Ja viem, že keby
veci zostali tak ako sú, táto pani by pracovať
nemohla. Prosím vás, aby sme pre nich niečo
urobili.
Okrem toho sa na mňa obracajú občania, ktorí
boli nejakým spôsobom perzekvovaní. Boli zatváraní
dlhé roky, boli vo väzení, museli proti vlastnej
vôli vykonávať prácu, ktorá vôbec
nezodpovedala ich kvalifikácii. Dlhé roky dostávali
nízky plat, z ktorého im potom bol vypočítavaný
dôchodok. Týmto ľuďom by aspoň trochu
malo byť kompenzované to, o čo boli okradnutí.
Malo by im byť umožnené, aby vedľa dôchodku
mohli pracovať. Aby sa im aspoň trochu pomohlo, dávam
nasledujúci doplňujúci návrh. V §
98 odstavec 2 písmeno b) na konci odstavca škrtnúť
bodku a vo vete pokračovať: "a občania,
ktorí boli finančne značne poškodení
v rámci perzekúcie totalitným režimom."
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. A nyní
má slovo poslanec Tomis.
Poslanec SN V. Tomis: Vážený pane předsedající,
vážený pane předsedo, vážené
dámy a pánové, já jsem tuto otázku
konsultoval nejen s důchodci, ale i s pracujícími
různých podniků, jak výrobních
tak nevýrobních. Faktem je, že většina
občanů z těch, se kterými jsem hovořil,
nesouhlasí s návrhem zákona, nesouhlasí
s tím, aby byl buď důchod nebo odměna
za práci. Odůvodňují to tím,
že jestliže pracující 32 až 35 let
pracuje, své finanční prostředky si
na důchod vlastně ukládá. Kdyby je
občan ukládal do banky, měl by z toho ještě
úrok a tyto prostředky by mu nemohl nikdo sebrat.
Proto podle názoru pracujících má
každý nárok na svůj důchod a
měl by jej dostat bez ohledu na to, co dělá
dále.