Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Dovolte mi, abych dříve, než se budeme zabývat jednotlivými pozměňovacími návrhy, uvedla několik poznámek obecnějšího charakteru.

Především je nutno si uvědomit, že se jedná o změnu dosavadní právní úpravy, nikoliv o právní úpravu novou. Z tohoto konstatování můžeme vyvodit závěr, že novela sleduje především úkol, přizpůsobit dosavadní právní úpravu změněným - od předchozí novely - a v současnosti se měnícím podmínkám. Současně je třeba mít na paměti, že navrhovaná změna právní úpravy je dalším dílčím krokem, který pomáhá k vytvoření podmínek pro připravovanou reformu sociálního zabezpečeni jako celku. Tuto skutečnost připomínám proto, abychom si uvědomili, že úkol navrhované změny právní úpravy není jeden a jediný, ale že navrhovaná novela plní úkolů více. Proto jestliže nebude například společnou schůzí akceptován jeden z obsažených návrhů, neznamená to, že je navrhovaná novela jako celek zbytečná.

Z hlediska systémového, obsahového i účelového lze navrhované změny ve vládním návrhu rozdělit do čtyř bloků. Můžeme hovořit o bloku systémových změn, kam patří vdovecký důchod, zabezpečení členů rodiny občanů konajících službu v ozbrojených silách a civilní službu.

O bloku obsahovaných změn, to je zaměstnávání důchodců, rozšíření zabezpečení rodinných příslušníků a osob konajících službu v ozbrojených silách a civilní službu na osoby samostatně výdělečně činné.

A bloku účelových změn, to jsou změny legislativně technické povahy, úprava výše dávek v závislosti na růstu životních nákladů.

Čtvrtým blokem je pak blok změn vyplývajících z rozdělení pravomocí mezi federaci a republiky, to znamená kompetence.

Do bloku systémových změn zařazuji takové návrhy, které nezavádějí zcela nový institut sociálního zabezpečení, pracují s institutem již existujícím, ale přesněji formulují jeho charakter, stanoví podmínky poskytováni. Těmito systémovými změnami se připravují podmínky pro postupnou realizaci nové koncepce sociálního zabezpečení. Tyto změny se týkají vdoveckého důchodu, kterým se ruší původní vdovecký příspěvek v rámci sociální péče a zavádí se nový druh důchodu jako součást důchodového zabezpečení.

K tomuto bloku patří i návrh zařazení institutu zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách a civilní službu a členů jejich rodin do důchodového zabezpečení. Jeho původní zařazení v sociální péči se vymykalo základní charakteristice této části, tzn. doplňkovost, nárokovost, kdežto dávky poskytované rodinným příslušníkům osob konajících službu v ozbrojených silách mají charakter dávek povinných, nárokových a nahrazují příjem, který rodina ztrácí tím, že otec nebo manžel nastoupil službu v ozbrojených silách.

Do bloku obsahových změn řadí návrh na úpravu zaměstnávání důchodců a návrh na rozšíření určitých plnění v rámci zabezpečení rodinných příslušníků, osob konajících službu v ozbrojených silách i na osoby samostatně výdělečně činné, to je náhrada výdělku při vojenském cvičení.

Blok účelových změn může vypadat značně nesourodě, ale je velmi důležitý, protože právě těmito změnami bude zákon o sociálním zabezpečení uveden do souladu s nově se utvořivšími podmínkami a novými legislativními úpravami v jiných oblastech. Současně sem můžeme zařadit i ty změny, jimiž vládní návrh reaguje na růst životních nákladů i některých dávek, které nejsou zachyceny ve valorizacích důchodů.

Kompetenční blok je vyvolán do života ústavním zákonem o rozdělení pravomocí mezi federaci a republiky a jeho výkladem. Pokud má být v oblasti sociálního zabezpečení, povinného a všeobecného, dodržena jednotnost úpravy, pak musí i otázky technické povahy, normálně upravované nařízením vlády a nebo vyhláškami, být upraveny zákonem Federálního shromáždění.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji paní poslankyni, nyní má slovo zpravodaj výborů Sněmovny národů, pan poslanec Maštálka.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Maštálka: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, Federálnímu shromáždění je předkládán návrh zákona o změnách v sociálním zabezpečení, tisk 640. K předloženému návrhu zákona se diskuse ve výborech Federálního shromáždění a v současné době i ve veřejnosti zaměřuje převážně na změnu úpravy podmínek pro pracující důchodce, což je návrh znění paragrafu 98. Je to dáno tím, že § 98, ale i celý kontext obsahu změn reaguje na aktuální problémy současné ekonomiky, konkrétně na růst nezaměstnanosti a její další předpokládaný vývoj. Návrh zákona však neobsahuje tuto změnu, ale týká se i některých dalších otázek důchodového zabezpečení, o kterých podrobněji mluvil pan ministr Miller a nebudu je tedy dále rozvádět.

Předložený návrh zákona také řeší problematiku legislativních kompetencí v oblasti sociálního zabezpečení.

Jak jsem již uvedl, největší pozornost se soustřeďuje na § 98, zejména k němu byly podány pozměňující návrhy, o kterých se podrobněji zmínila paní poslankyně Nazari-Buřivalová, zpravodajka Sněmovny lidu.

Zákon o sociálním zabezpečení vždy v minulosti výslovně uváděl, že starobní důchod se po dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku nevyplácí, pokud právní předpis nestanoví něco jiného. V době extenzívního rozvoje hospodaření s pracovními silami se vzhledem k jejich trvalému nedostatku postupně okruh výjimek rozšiřoval a od roku 1984 mohlo na 85 % pracujících důchodců v tak zvaných dělnických profesích pracovat bez jakéhokoliv omezení a zbývající tak zvaní duševní pracovníci mohli pracovat do dosažení stanoveného limitu mzdy v kalendářním roce. Tato situace však dlouhodobě vedla k vytváření špatně placených tak zvaných důchodcovských míst a často i k vytváření umělých pracovních příležitostí, kde důchodci s nízkou mzdou snižovali centrálně regulované průměrné mzdy v organizacích a umožňovali tak, aby mladším pracujícím mohly být propláceny mzdy vyšší.

V současné době se však situace na trhu práce radikálně změnila. Vzhledem k tomu, že pracující důchodci nejsou odkázáni pouze na mzdu, neboť pobírají ještě sociální dávku - důchod, mohou se stát pracovní silou ochotnou pracovat za nižší mzdu, než mladší pracovníci - živitelé rodin, přičemž nevyžadují zaškolení, další vzdělávání, rekvalifikace, jsou bez nebezpečí časté absence z důvodu péče o děti atd. Ponechávání možnosti pracovat s důchodem a tvrdit, že vše vyřeší trh, by tak postavilo zejména absolventy škol do značně nerovného postavení proti zkušeným důchodcům.

Navíc by přestala platit základní zásada sociálního zabezpečení, že jeho dávky se poskytují jako náhrada ztráty výdělečné schopnosti.

V návaznosti na toto opatření je však potřebné, aby byla dále ekonomicky posílena situace našich spoluobčanů, odkázaných na starobní důchod a byly zajištěny všechny předpoklady pro jejich důstojné stáří.

Při posuzování návrhu je třeba vycházet i z toho, že navrhovaná úprava by měla být časově omezena na zhruba jeden a půl roku, tedy do té doby, než bude v praxi uplatněna nová koncepce sociálního zabezpečení.

Lze však předpokládat, že právě v tomto období bude na trhu pracovních sil největší napětí. V této souvislosti je nutné požadovat, aby státnímu programu zaměstnanosti byla všemi vládními orgány věnována daleko větší pozornost v celé řídící a zejména ekonomické sféře.

Podstatné je, že návrh zákona dává možnost republikovým vládám upravit poskytování výjimek souběhu důchodu a mzdy tak, aby odpovídal aktuální situaci na trhu práce v té či oné republice.

Jako zpravodaj Sněmovny národů doporučuji návrh zákona po projednání připomínek ke schválení.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní zahajuji rozpravu. Prosím, abyste se hlásili do diskuse. Zatím jsou přihlášeni čtyři poslanci. Ptám se poslankyně Šormové, zda bude hovořit jako mluvčí klubu nebo za sebe. Potom jako první vystoupí pan poslanec Prokop. Dávám mu slovo.

Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, navrhovaná novela zákona č. 100/1988 Sb., (tisk 640) je ve svých důsledcích, podle mého názoru, jedním z klíčových problémů naší současné sociální politiky. Alespoň reakce veřejnosti o tom hovoří dosti jednoznačně. Dopad navrhované úpravy, kterou tvoří především obsah § 98 a dále § 23, projeví se zároveň na dvou úrovních. Jednak se týká problematiky důchodů a důchodců a jednak problematiky zaměstnanostní.

Smysl navrhované úpravy, jak ho prezentoval navrhovatel pan ministr Miller je zhruba následující. Vyvinout tlak na důchodce, aby po dosažení věkové hranice, která jim umožní uplatnit nárok na důchod, pokud možno uvolnili svá pracovní místa pro nezaměstnané v produktivním věku a brali důchod. Nebo, aby zůstali v místě a neuplatnili nárok na důchod, zvyšovali si dále procenta na svůj důchod a pozdější prostředky, které teď nečerpají, jakoby propůjčili státu, třeba, jak už bylo řečeno, na další valorizaci důchodů. Za tuto jakousi půjčku jsou zvýhodněni vyšším procentem pro výpočet důchodů než v letech před vznikem nároku. Takové zdůvodnění se zdá být logické, avšak podíváme-li se na problém z obou úrovní, tedy z úrovně důchodců a z úrovně zaměstnanosti, zjistíme, že toto zdůvodnění má - podle mého názoru - své slabiny a dokonce si v určitých momentech až protiřečí.

Dámy a pánové, jak se bude chovat důchodce, jehož průměrný měsíční výdělek činí 3.500,- Kčs a který stojí před volbou: důchod nebo mzda. Podle mého názoru, každý občan, kterému to síly a zdraví dovolí, zůstane bezpochyby pracovat, má-li tuto možnost. Zejména potom, je-li stimulován vyšším procentem pro výpočet důchodu v této době. Procento činí 7 % a v usnesení našich výborů se podařilo už zapracovat návrh na snížení tohoto procenta - alespoň na 4 %. Víte asi, pokud ne, že toto sedmiprocentní zvýšení bylo zavedeno někdy v 70. letech, kdy existoval značný deficit na trhu práce. Podle mého názoru je to nejhlavnější stimul, který nutí důchodce po dosažení nároku zůstat dále na místě, a tímto způsobem si enormně oproti předešlým letům zvyšovat důchod. Skutečně nevidím důvod, proč by takto stimulovaný důchodce měl místo uvolnit.

Tedy představa, že takto stimulovaný důchodce dá přednost důchodu, uvolní tak své pracovní místo, je podle mého názoru naprosto pochybená. Neznám člověka, který by byl ochoten vyměnit práci se mzdou 3 500,- Kčs za důchod ve výši zhruba poloviční, zejména nebude-li mu umožněno si přivydělat. Domnívám se, že napětí na trhu práce takto rozhodně neubude, spíše naopak.

Dále návrh zákona předpokládá masivní možnosti výjimek, které mohou udělovat republiky na základě situace na trhu práce v každé z nich. Dámy a pánové, ptám se, co je to za zákon, který automaticky předpokládá možnost, že výjimek v jedné části státu může být i více než případů řešených podle principu zákona? K čemu potom slouží taková federální norma? Toť otázka.

Představa, že zákonná úprava ve smyslu buď výdělek nebo důchod pomůže řešit problém nezaměstnanosti potom dostává další trhlinu, uvědomíme-li si, že osoby samostatně výdělečně činné mají podle návrhu (tisk 640) nárok na plný důchod, aniž by jim příjem byl jakkoli krácen. Pokud se jedná o skutečné podnikatele nebo osoby ve svobodném povolání, je podle mého názoru taková úprava na místě, avšak ve svých důsledcích povede navrhovaná úprava bezpochyby ke stavu, kdy důchodce jako soukromý podnikatel uzavře se svým bývalým zaměstnavatelem smlouvu, na jejímž základě bude vykonávat tutéž práci jako předtím, ovšem tentokrát jako osoba samostatně výdělečně činná - tedy aniž by za ni musel zaměstnavatel platit odvody ze mzdových prostředků do státní pokladny. Takový "podnikatel" je ve skutečnosti levnou dumpingovou pracovní silou. Jsem si vědom, že tento problém se pochopitelně netýká jen důchodců. Daňových úniků touto cestou známe více i u pracovníků v produktivním věku. Nemohu se však zbavit obavy, že navrhovaná zákonná úprava přivede mezi spolupachatele takových legálních úniků další velmi početnou sociální skupinu občanů, a to důchodce.

Dámy a pánové, je všeobecně známo, že řady pracujících důchodců vykonávají spoustu práce, která není příliš atraktivní pro potenciální uchazeče, tedy nezaměstnané v produktivním věku. Plně chápou, že je v zájmu státu vytvořit řadu pracovních příležitostí pro mladé lidi, kteří hledají v životě pracovní uplatnění, zejména pro živitele rodin. Taková místa se jistě uvolní, odejde-li řada občanů v důchodovém věku do penze. Jsme si však jisti, že odejdou a místa uvolní, když nebudou mít šanci zlepšit si životní standart daný současnou úrovní důchodů? Jak to, že ten, který dosáhl hranice 65 let už může pobírat důchod i výdělek bez omezení, jak se navrhuje v odstavci 2 § 98 (tisk 640). Jako prémie za to, že pět let úvěroval svým důchodem státní pokladu, nebo se jedná o postupný přechod ke zvýšení věkové hranice pro nárok na důchod, jak je tomu ve vyspělých státech západní Evropy nebo v Americe? Vím, že podobné úpravy jsou, a pan ministr se o tom zmínil v úvodním slově i u nás ve výborech, že podobné úpravy jsou v řadě vyspělých států a tím také, že dokud není vybudován systém sociálního zabezpečení na pojišťovacím principu, je nutné souběh regulovat. Také vím, že regulování určitým způsobem je i tam, kde pojištění už dávno existuje a že tato regulace jakkoli je u pojišťovacího principu opatřením naprosto neliberálním, že tato regulace plní i důležitou úlohu státu nebo státní politiky zaměstnanosti.

Kromě toho je úroveň - a to bychom si měli uvědomit - tamních důchodů vzhledem k životní úrovni poněkud jiná než úroveň našich důchodců vzhledem k naší životní úrovni.

Dámy a pánové, z výše uvedených důvodů jsem přesvědčen, že naprosto neomezený souběh výdělků a důchodů je věc nereálná a ve svých důsledcích škodlivá. Avšak souběh, který by byl určitým způsobem omezen, by pomohl, podle mého názoru, sociálně potřebným, umožnil by řadě občanů odejít do penze s možností přivydělat si k životnímu standartu a uvolnit tak místo mladším a kromě toho by snad ubylo těch, kteří svým quasi podnikáním realizují možnost daňového úniku podniků.

Vznáším proto tyto pozměňující návrhy:

1. V § 98 vypustit zcela odstavec 2.

2. Zařadit odstavec v tomto případě zatím označený 4, v případě, že by nedopadlo vypuštění odstavce 2, byl by to odstavec 4, který bude znít: "Starobní důchod se vyplácí po dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod tehdy, nebo v případě, že by nedošlo k vypuštění odstavce 2, rovněž tehdy, nepřesahuje-li souběh tohoto důchodu a čistého příjmu z pracovní činnosti nejvyšší přípustnou hranici starobního důchodu."

A dále zařadit následující odstavec tohoto znění: "Poživatel důchodu podle odstavce - zatím označeného 4 - může vykonávat zaměstnání sjednané vždy pouze na dobu určitou, nepřesahující 1 rok. Při sjednávání takového zaměstnání je poživatel důchodu povinen předložit zaměstnavateli potvrzení o výši svého důchodu."

A v následnosti případného přijetí těchto dvou pozměňujících návrhů potom patřičným způsobem přečíslovat odstavce § 98.

Zdůrazňuji, že první bod vypuštění odstavce 2 je samostatná část, druhý bod jsou dva vložené odstavce. Nepodmiňuji jeden druhým a žádám, aby bylo hlasováno o každém z těchto bodů zvlášť, tzn. o vypuštění odstavce 2 a potom o vložení těchto dvou odstavců.

Tento návrh umožní, podle mého názoru, dosáhnout v dnešních podmínkách příjmu 3.800,- Kčs, tzn. součtem starobního důchodu a případného výdělku a je naprosto na důchodci, aby si sám hlídal výši svého příjmu. Při každé nově uzavírané smlouvě musí pracující důchodce uzavřít takovou smlouvu, aby se vešel do částky, která zbývá při výši maximálního důchodu a případně, pokud bude tento důchod valorizován, tedy do výše, která bude odpovídat valorizovanému nejvyššímu přípustnému důchodu. Vzhledem k minimální mzdě, která v tuto chvíli je součástí generální dohody, bude někdy nucen takovýto pracující důchodce uzavírat úvazek, který nebude plný, aby se do toho vešel, tam bude potom nutno použít ustanovení hodinové minimální mzdy a nikoli měsíční. Čili je možno takový pracovní poměr uzavřít, pokud nebude uzavřen na plný úvazek.

Z toho vyplývá, že jde skutečně o taková pracovní místa, která nejsou atraktivní vzhledem k poptávce na trhu práce, ani finančně, ani jinak. Tyto navrhované změny jsou, podle mého názoru, plně i v souladu se základní filozofií sociální odpovědnosti každého občana za svůj osud. Protože jsme na toto téma debatovali už i ve výborech, jak s panem ministrem, tak i s náměstkem Dostálem, znám argumenty proti tomuto návrhu, vím, že tento návrh klade, podle názoru ministerstva, enormní požadavky na úřad důchodového zabezpečení, nebo vůbec na aparát a domnívám se, že to není argument - alespoň podle mých kriterií, který by mohl obstát. Jinak jsem přesvědčen, že v usnesení výborů sociálních a kulturních je v ostatních bodech řada velmi přínosných zlepšení a pokud by byly moje návrhy nebo jiné, které budou vzneseny v podobném duchu, přijaty, budu pro tento zákona hlasovat.

Stanovisko, které jsem přednesl, zastává i celý poslanecký klub Občanské demokratické aliance, a jen pro vaši informaci - podobné usnesení přijaly i hospodářské výbory obou sněmoven. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím pana poslance Prokopa, aby dal své návrhy písemně zpravodajům. Nyní má slovo paní poslankyně Šormová.