Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Z prítomných hlasovanie ignorovali traja poslanci.

Uznesenie, ako je obsiahnuté v tlači 720, bolo súhlasným názorom oboch snemovní prijaté. Ďakujem.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 155, SL č. 249, SN č. 254)

Teraz vyhlasujem prestávku do 15.30 hodín, po prestávke sa vedenia ujme pán podpredseda Zdeněk Jičínský.

(Jednání přerušeno v 15.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.38 hodin.)

(Řízení schůze převzal první místopředseda FS Z. Jičínský.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, nyní máme na pořadu

vládní návrh zákona o změnách v sociálním zabezpečení (tisk 640) a návrh usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů (tisk 712).

Prosím ministra práce a sociálních věcí Petra Millera, aby návrh odůvodnil.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh zákona o změnách v sociálním zabezpečení představuje již čtvrtou etapu změn prováděných v oblasti sociálního zabezpečení v návaznosti na nové podmínky přechodu k tržnímu hospodářství.

Zákony č. 110 a 180/1990 Sb. z loňského roku a zákonem č. 46/1991 Sb. z letošního roku bylo zavedeno sociální zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, vytvořeny podmínky pro nové uspořádání orgánů sociálního zabezpečení a zakotven systém pravidelného zvyšování důchodů.

Nyní předložený návrh obsahuje další potřebné úpravy v sociálním zabezpečení. Tyto úpravy jsou věcného, systémového a legislativního charakteru a dotýkají se několika předpisů různé právní síly.

Nejzávažnější navrhované změny spočívají zejména v zavedení vdoveckého důchodu, ve změnách dávek poskytovaných v souvislosti s výkonem vojenské nebo civilní služby, v úpravách kompetencí a ve stanovení nových podmínek pro výplatu důchodu pracujícím důchodcům.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi tyto změny v předpisech sociálního zabezpečení blíže charakterizovat a odůvodnit.

První navrhovaná změna rozšiřuje okruh dávek důchodového zabezpečení o nový druh důchodu, a to o vdovecký důchod. V nové koncepci sociálního pojištění, která bude podkladem pro budoucí právní úpravu, se s vdoveckým důchodem již počítá. Vzhledem k tomu, že zatím je ovdovělým mužům poskytován vdovecký příspěvek jako dávka sociální péče, navrhuje se již nyní místo tohoto příspěvku poskytovat vdovecký důchod jako nárokovou dávku důchodového zabezpečení. Podmínkou nároku bude péče ovdovělého muže alespoň o jedno nezaopatřené dítě. Nárok na vdovecký důchod tak již nebude vázán na výši příjmu ovdovělého muže, jako tomu bylo dosud u vdoveckého příspěvku.

Současně se navrhuje zvýšit poskytovanou dávku, neboť vdovecký důchod by měl být vyplácen v jednotné výši 650, - Kčs měsíčně. Navrhovanou úpravou by se měla ulehčit těžká situace v rodině po úmrtí matky dítěte.

Druhá navrhovaná změna v zákoně o sociálním zabezpečení je systémové povahy a týká se změny charakteru zaopatřovacího příspěvku a dalších dávek poskytovaných v souvislosti s výkonem vojenské nebo civilní služby členům rodin občanů konajících tuto službu. Zde se navrhuje vyčlenit tyto dávky ze systému sociální péče a považovat je nadále za státní dávky. V této souvislosti se provádějí některé změny v podmínkách nároků o poskytování těchto dávek.

Rovněž se navrhuje zvýšení zaopatřovacího příspěvku, a to o 100 Kčs měsíčně. Zde bych chtěl upozornit, že v souvislosti se zvýšením cen paliv a tepla od 1. května tohoto roku se zvyšuje o 100 Kčs též příspěvek na úhradu za užívání bytu vojáka, a to i s přihlédnutím k růstu ostatních cen.

Další návrh se týká otázek rozdělení kompetencí ve vztahu k vydávání prováděcích předpisů. Dosavadní zmocnění v předpisech sociálního zabezpečení se v návaznosti na ústavní zákon č. 556/1990 Sb. ruší a v působnosti federace budou nadále přijímány pouze zákony.

Po korespondenci se zásadami zakotvenými v Listině základních práv a svobod, ústavní zákon č. 23/1991 Sb. Důsledek ovšem bude takový, že i změny stávajících výnosů, vyhlášek a nařízení se budou provádět zákony. Federální vláda a federální ministerstva nebudou mít v oblasti sociálního zabezpečení žádnou vlastní legislativní pravomoc. Navrhovanými úpravami se reaguje na výklad článku 22 ústavního zákona o československé federaci, který svěřuje do působnosti federace jen zákonnou úpravu.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, nejzávažnějším předloženým návrhem, který vyvolává velkou diskusi ve Federálním shromáždění a tisku, méně však již ve veřejnosti, je opatření týkající se souběhu starobního důchodu a výdělku ze zaměstnání.

Navrhovaná úprava je součástí celkového koncepčního řešení, kdy v rámci reformy sociálního zabezpečení a jeho přechodu na fondový systém financování dojde postupně k zavedení pětiletého věkového pásma pro odchod do starobního důchodu. Současně sleduje záměr přispět ke zmírnění narůstající disproporce mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce částečným omezením preference práce důchodců, která vytváří v tržních podmínkách nerovné vstupní podmínky zejména mezi důchodci a absolventy škol a po případě dalšími věkově velmi mladými pracovníky.

Předložený návrh novely zákona o sociálním zabezpečení se proto vrací k původní koncepci sociálního zabezpečení, kdy sociální dávka se poskytuje jako náhrada za ztracený příjem. Tato zásada byla v minulosti široce deformována postupným povolováním dalších a dalších výjimek, což souviselo s extenzívním rozvojem hospodářství bývalých socialistických zemí a s trvalým nedostatkem pracovních sil. Deformace dospěla do stadia, že z výjimky se stalo vlastně pravidlo.

Dosavadní právní úprava poskytování důchodů vedle výdělku, obsažená v nařízení vlády č. 142/1983 Sb., už nevyhovuje. V oblasti zaměstnanosti je dnes jiná situace než v době přijetí tohoto předpisu. V současné době je přebytek pracovních sil, o čemž svědčí více než čtvrt miliónu nezaměstnaných. Jejich počet přitom stále stoupá, zatímco výroba postupně klesá, a ubývá i volných míst. Vyhrocenější situace je přitom ve Slovenské republice, ve které je nezaměstnanost výrazně vyšší než v České republice. Vše nasvědčuje tomu, že pokles výroby bude nadále pokračovat a povede k dalšímu snižování počtu pracovníků. Navíc v současné době bude hledat zaměstnání přibližně 230 000 absolventů středních a vysokých škol.

V této nepříznivé situaci musíme učinit vše pro to, aby vlastní možnosti a šance absolventů škol a nezaměstnaných v pracovním uplatnění byly co největší. Musíme si položit řadu nepříjemných otázek a hned se pokusit hledat na všechny přijatelnou odpověď.

V této souvislosti už neobstojí řada tradičních, avšak bohužel silně zakořeněných a přežívajících názorů, např. že většina důchodců nepracuje pro sebe, ale kvůli svým dětem a vnoučatům a že vytlačení pracujících důchodců ze zaměstnání se dále nepříznivě dotkne mladých rodin s dětmi.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, sociální situaci těchto rodin přece nemůžeme řešit takto zprostředkovaně, ale je třeba vytvořit takové podmínky, aby se mladí lidé sami mohli postarat o sebe a svou rodinu.

Logické by snad bylo opačné uvažování, že to budou právě mladí lidé, kteří pomohou svým rodičům. Často se vyskytují názory, že stát nemá zasahovat do podmínek zaměstnávání důchodců a že řešení má plně ponechat na působení trhu práce.

K tomu bych chtěl naprosto jednoznačně říci, že rozvinutý trh práce u nás neexistuje. Máme sice úřady práce, avšak nemáme ještě stabilizovanou tržní ekonomiku s reálnou možností pohybu pracovních sil s přirozeným a průběžným zánikem a tvorbou nových pracovních míst, fungujícím kolektivním vyjednáváním všech sociálních partnerů atd. Necháme-li řešení plně jen na zaměstnavatelích, jaký zájem budou asi sledovat? Především a samozřejmě svůj - to je získat nejlacinější pracovní sílu, schopnou a ochotnou přijmout práci i za mnohem horších pracovních podmínek. Ve srovnání s lacinou pracovní silou důchodců se pak podstatně snižuje šance pro pracovní uplatnění ostatních skupin občanů, zejména absolventů škol.

Stát má potřebné nástroje k řešení této problematiky. Může zvolit buď finančně náročnější způsob podpory těchto skupin, nebo omezit preference zlevňující práci důchodců. Proto je zásah státu v současné době naprosto nezbytný. Stát se přece nemůže zbavit své zodpovědnosti, nemůže přenést řešení na imaginární trh. Omlouvám se, ale takové řešení považuji za nezodpovědné.

Je dále otázkou, zda je účelné vynakládat finanční prostředky na výplatu důchodců vedle platu a přitom hledat zdroje na potřebné zvyšování důchodů všem důchodcům. Nezapomínejme, že převážnou část ze 3,5 miliónů důchodců tvoří ti, kteří si již vlastní prací svůj příjem zvýšit nemohou a jsou tak plně odkázáni na svůj důchod.

Jak jsem vás už několikrát informoval, dvě realizovaná zvýšení důchodů již prakticky vyčerpala prostředky schválených rozpočtů pro tyto účely. Vláda proto došla k závěru, že je nezbytné přijmout opatření, které by reagovalo na tuto situaci a přitom představovalo koncepční a systémové řešení. Podstatou návrhu je redukce dosavadních velmi širokých výhod pro pracující důchodce a stanovení nových podmínek poskytování důchodů, které odpovídají zásadě sociálního pojištění, tj. vyplácet sociální dávky jako náhradu ztráty výdělečné schopností. Nad touto zásadou snad nelze polemizovat.

Proto vláda navrhuje, aby výplata důchodů pracujícím důchodcům nebyla omezována od 65 let, respektive pro ženy od 60 let. U mladších občanů by souběh důchodů a výdělku přicházel v úvahu jen jako mimořádné řešení za podmínek stanovených vládami podle konkrétní situace. Očekáváme, že část pracujících důchodců pravděpodobně zanechá zaměstnání a bude nadále pobírat plný důchod. Omezením preference práce důchodců se zmírní narůstající disproporce mezi nabídkou a poptávkou, která vytváří v tržních podmínkách nerovné vstupní podmínky, zejména mezi občany, kteří již jsou zabezpečeni důchodem a absolventy škol a dalšími kategoriemi pracovníků v aktivním věku. Tím se nejen sníží napětí na trhu práce, ale současně i výdaje na dávky pro nezaměstnané. Část důchodců setrvá nadále v zaměstnání, vzdá se výplaty důchodu a bude si zvyšovat nárok na starobní důchod. Bude jim tak zachována možnost zvýšit si důchodové nároky vlastním přičiněním. Tím dojde i k úspoře prostředků důchodového zabezpečení a ty bude možné vynaložit na další valorizaci důchodů. Odhaduje se, že v současné době již poklesl počet pracujících starobních důchodců pod 500 000, z nich zhruba polovina je starší 65 let u mužů a 60 let u žen, a omezení se tudíž na ně vztahovat nebude.

Za předpokladu, že z mladších důchodců více než polovina přestane pracovat a třetina až polovina se vzdá důchodů a bude si zvyšovat nárok na důchod, dojde na jedné straně k úbytku zaměstnanosti o více než 100 000 důchodců a na druhé straně ke snížení výdajů na důchody téměř o dvě miliardy Kčs ročně. S ohledem na skutečnost, že k omezení důchodů má dojít od říjnové splátky, lze v letošním roce reálně uvažovat o úspoře 400 - 500 miliónů Kčs.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi krátce se zastavit u dlouhodobého systémového významu navrhované úpravy. Spočívá v dopadu na výši nákladů na budoucí sociální pojištění. Již nyní je třeba přikročit k opatřením směřujícím k omezení růstu budoucích nákladů v důsledku prudkého stárnutí obyvatelstva na přelomu tisíciletí. Prostředky na úhradu výdajů na důchody ze sociálního pojištění budou poskytovat z převážné částí zaměstnavatelé a zaměstnanci formou příspěvku ze mzdy. Omezení výplaty důchodců u zaměstnaných poživatelů důchodů se promítne v budoucnu v nižších sazbách pojistného, jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že až do doby zavedení sociálního pojištění nebude stále ještě možné hovořit o tom, že občané si důchod zaplatili a mají na něj dosažením důchodového věku bezpodmínečný nárok. Již téměř 40 let totiž neexistuje přímá vazba mezi konkrétními důchodovými nároky a odváděnými daněmi občanů. O tom bude možné mluvit až v připravovaném autonomním způsobu financování sociálního pojištění. Je přitom známý fakt, že přímé daně ze mzdy nepokrývají výdaje na důchodové zabezpečení. Přesto mi dovolte zopakovat některé údaje.

Například v letošním roce počítá státní rozpočet s příjmy z daně ze mzdy ve výši 58 miliard 400 miliónů Kčs, zatímco výdaje jen na důchodové zabezpečení přesáhnou 80 miliard Kčs. Navíc situaci komplikuje i existence daňových stupnic a různých slev. V důsledku toho poplatníci s vyživovanými osobami platí podprůměrnou daň, druhý z rodičů relativně vyšší daň, atd. Celkové příjmy daně ze mzdy a odvodů z mezd jsou sice vyšší, očekávají se v letošním roce ve výši 150 miliard Kčs, avšak zdaleka nepokrývají výdaje na tzv. celospolečenskou spotřebu obyvatelstva, na níž se vyčlenilo 268 miliard Kčs. Z této částky kromě důchodů je však třeba ještě uhradit ostatní dávky sociálního zabezpečení, jako rodičovský příspěvek, financovat školství, zdravotnictví a celou řadu dalších odvětví.

Navrhovaná omezení souběhu důchodu a výdělku jsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Úmluvy Mezinárodní organizace práce připouštějí dočasně pozastavení výplaty dávek, jestliže je důchodce ekonomicky aktivní a doporučují, aby příslušná opatření průběžně reagovala na ekonomickou a sociální situaci. V našich podmínkách toho lze dosáhnout tak, že poskytování výjimek z navržené zásady bude plně v kompetenci vlád, které mohou pružně reagovat na reálnou situaci na trhu práce. Vládou navrhované řešení takovou možnost obsahuje.

Předložený návrh byl také konzultován s Mezinárodní organizací práce, která v písemné zprávě výslovně uvádí, že zrušení obecného souběhu mzdy a starobního důchodu doporučuje, neboť účelem sociálního zabezpečení není a nemůže být výplata sociálních příjmů ke mzdě. Srovnám-li navrhovanou právní úpravu s úpravami zemí západní Evropy, pak starobní důchod se vyplácí vedle mzdy od 65 let v Německu a Švédsku, od 70 let v USA, ve Francii a Itálii, kde muži mohou jít do důchodu již v 60 letech, se důchod nevyplácí vedle mzdy.

Výplata důchodu a mzdy je spíše typická pro bývalé socialistické země, ale i tyto země v současné době hledají inspiraci pro své sociální reformy, a zejména u nás, a uvažují o zavedení našeho systému. Výplata důchodu již od 60 let je pro sociální zabezpečení velmi nákladným opatřením, a proto se v některých zemích, a i u nás, uvažuje o zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu.

Někteří důchodci namítají, že předložený návrh znamená zákaz práce důchodců. Znovu zdůrazňuji, že nikomu tento návrh nezakazuje pracovat. Každý, pokud je schopen a zejména, pokud práci najde, může pracovat, a to se týká i všech občanů v důchodovém věku. Nadále však máme v úmyslu přestat preferovat práci některých důchodců, ještě s výplatou důchodů vedle vlastního výdělku. Dnes projednávaný návrh se tedy týká pouze otázek výplaty důchodu, nikoli stanovení podmínek nebo zákazu pracovní činnosti.

Nová úprava byla zvažována také z administrativních hledisek. Představuje jednoduchý způsob řešení, protože i přijímání případných výjimek bude možné usnesením vlád. Je to řešení operativní, které umožňuje, aby podle aktuální potřeby trhu práce se mohl ovlivnit nejen okruh důchodců, ale také rozsah pracovní činnosti, územní celky a odvětví.

Předložený návrh nevyžaduje průběžné sledování jednotlivých podmínek pro výplatu důchodů a s tím související administrativně náročné zastavování a opakované uvolňování výplaty důchodců. Jiné řešení, například krácení důchodu, pokud by důchod spolu s příjmem přesáhl určitou hranici, vláda nedoporučuje z důvodů administrativní náročnosti.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vedle těchto změn v zákoně o sociálním zabezpečení, které jsem uvedl, se provádějí předloženým návrhem zákona ještě některé dílčí změny v navazujících předpisech a dále změny legislativně technické povahy. Provádí se rovněž potřebné úpravy vyplývající ze změn provedených v jiných předpisech.

Na závěr bych chtěl konstatovat, že všechny navrhované úpravy jsou ve shodě s budoucí koncepcí sociálního pojištění, s jejímž zavedením vláda počítá od roku 1993. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji ministru Millerovi. Návrh projednaly výbory sociální a kulturní, výbory ústavně právní, výbory branné a bezpečnostní, výbory pro plán a rozpočet, hospodářské výbory a výbory pro životní prostředí.

Předsedové sněmoven pověřili výbory sociální a kulturní, aby shrnuli výsledky projednávání v ostatních výborech, jakož i stanovisko orgánů, kterým byl zaslán návrh k vyjádření, a aby připravily písemné usnesení (tisk 712) a stanovisko, které přednesou sněmovní zpravodajové, poslankyně Marta Nazari-Buřivalová a poslanec Jiří Maštálka. Jako první prosím zpravodajku výborů Sněmovny lidu, paní Nazari-Buřivalovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.

Společná zpravodajka výborů Sněmovny lidu poslankyně M. Nazari-Buřivalová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, k projednání na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů je předkládán vládní návrh zákona o změnách v sociálním zabezpečení (tisk 640).