Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

A tento § 12 stanoví, že sněmovna hlasováním na návrh politického grémia rozdělí počet míst v orgánech Federálního shromáždění tak, aby byla dodržena zásada poměrného zastoupení poslaneckých klubů. Odhlížejíce od problematiky závaznosti anebo možná i ústavnosti zákonného ustanovení, které sněmovnám určuje, jak mají rozdělit počet míst v orgánech Federálního shromáždění, došly výbory branné a bezpečnostní k závěru, že argument "přiměřeně" v § 5 odstavec 3 (tisk 654) je adekvátní praktickému ustavování kandidátní listiny a volbě členů kontrolního orgánu, neboť zásada poměrného zastoupení poslaneckých klubů bude uplatněna pouze přiměřeně, při maximálním počtu členů kontrolního orgánu - osm.

Dovolte mi, paní a pánové, abych již v čase mnohem kratším, než byl ten, jehož bylo zapotřebí k vysvětlení všeobecných souvislostí a k podrobnému zdůvodnění všech změn, na nichž se shodly výbory branné a bezpečnostní, pokud jde o první hlavu předkládaného zákona, probral nyní zbývající hlavy, tedy druhou až sedmou, návrh zákona.

Hlava druhá, nynější § 8 až § 13, týkající se příslušníků Federální bezpečnostní informační služby, byla upravena ve shodě s navrhovatelem, se souhlasem ministra vnitra České a Slovenské Federativní Republiky a ředitele Federální informační služby, a na základě výsledku práce expertů.

Oproti původnímu návrhu se pracovníci Federální bezpečnostní informační služby označují za příslušníky, zejména proto, aby byla zajištěna právní návaznost na služební poměr příslušníků Sboru národní bezpečnosti, včetně jejich sociálního a nemocenského zabezpečení. V souladu s tím byly nově upraveny i § 31 až § 33 a § 35, které se rovněž dotýkají právního postavení příslušníků.

V hlavě druhé bylo nově upraveno v § 10, že příslušníci Federální bezpečnostní informační služby podléhají pravomoci vojenských soudů. Po obsáhlé diskusi, při níž bylo z odborného hlediska zvažováno, v jakých případech budou muset příslušní Federální bezpečnostní informační služby používat střelnou zbraň, přiklonily se výbory branné a bezpečnostní k původní dikci návrhu podle tisku 471 s tím, že ji pouze rozšířily o právo příslušníků Federální bezpečnostní informační služby zbraň nosit. Zde je třeba poznamenat, že podle názoru výborů branně bezpečnostních se nejeví účelné upravit používání střelné zbraně pro všechny ozbrojené sbory federace a republik jednotně a je naopak vhodné při této úpravě přihlížet k pravomoci a působnosti různých ozbrojených sborů.

Významným bodem při projednávání návrhu zákona byla ve výborech branných a bezpečnostních hlava třetí - zpravodajské prostředky a jejich použití. V § 18 odstavec 1 (tisk 654), byl doplněn druh zpravodajské techniky "sledování".

Myslí se tím především sledování osob, a to utajovaným způsobem, přičemž nelze vyloučit ani sledování zvířat a věcí, rovněž utajovaným způsobem. Původní § 13 až § 15 v tisku 471 byly legislativně přepracovány do § 16 až § 18 (tisk 654).

Z věcných změn a doplňků chci upozornit zejména na to, že v žádosti, jíž se Federální bezpečnostní informační služba obrací na prokurátora, aby vydal povolení k použití zpravodajské techniky, musejí být uvedeny i důvody k jejímu použití - § 17 písm. d) (tisk 654).

Dále je nově upraveno, že žádost o povolení i povolení samotné musí obsahovat i číslo telefonní stanice, pokud z ní má být pořizován zvukový záznam - § 17 písm. a) a § 18 odstavec 2 (tisk 654).

V § 16 došlo k nesouhlasnému stanovisku výborů branných a bezpečnostních. Zatímco výbor branné a bezpečnostní Sněmovny národů se usnesl, že § 16 má obsahovat pouze první dva odstavce, stanovisko výboru branného a bezpečnostního Sněmovny lidu je takové, že do § 16 by měl být zařazen ještě třetí odstavec, který je v tisku 654 označen jako varianta.

Touto variantou by bylo ještě zpřísněno odposlouchávání obydlí, a to na míru, kterou určuje článek 12 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel považuje předkládaný odstavec 3 za zbytečný a souhlasí s tím, aby § 16 obsahoval pouze první dva odstavce. Výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů rozhodly pak shodným usnesením, že varianta § 16, obsahující odstavec 3, bude předložena oběma sněmovnám k posouzení, a to tak, že za základní text je nutno považovat § 16, odstavec 1 a odstavec 2, a o variantě, jíž by byl zařazen i odstavec 3, se bude hlasovat jako o doplňujícím návrhu.

V § 19 odstavec 1 se nově upravuje povinnost prokurátora odejmout povolení k použití zpravodajské techniky, zjistí-li, že důvody jejího použití pominuly.

V § 21 podle tisku 654 byla nově upravena evidence osob, jednajících ve prospěch Federální informační služby. Údaje z této evidence mohou být vedeny pouze po dobu plnění úkolů a po jejich splnění musejí být zničeny.

V § 22, upravujícím vydávání a evidování krycích dokladů, jsme doplnili, že krycími doklady nesmějí být průkazy poslanců zákonodárných sborů a služební průkazy soudců a prokurátorů - odstavec 1.

Navrhovanou úpravu podle tisku č. 471 § 19 odstavec 2, nyní § 22 odstavec 3, jsme upřesnili tak, že Federální bezpečnostní informační služba povede evidenci všech krycích dokladů, používaných i příslušníky všech dalších ozbrojených sborů a bezpečnostních služeb, a to jak v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, tak i České republiky a Slovenské republiky.

Půjde o evidenci krycích dokladů, které tyto sbory a služby sami vydávají. Tato úprava je v plném souladu se zákonem číslo 384/1990 Sb., o vymezení působnosti České a Slovenské Federativní Republiky ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti, který svěřuje podle § 1 písm. e), vedení celostátní evidence a statistiky, jakož i výkon státní správy v oboru vydávání cestovních dokladů podle § 1 písm. k) do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky. Toto upřesnění je v souladu s původním závěrem navrhovatele a navrhovatel se změněnou dikcí souhlasí.

Nově byl zařazen § 23 o sledování.

V hlavě čtvrté, upravující vedení evidence osob - § 24 až § 27 - byl nově upraven způsob ukládání údajů, aby k nim nikdo jiný než soud neměl přístup, a to v souladu se zákonem o archívnictví, jak jsem se již o tom zmínil. Zpřesněna byla rovněž dikce původního § 21, nyní § 25, o povinnosti Federální informační služby tímto způsobem ukládat údaje o osobách.

V hlavě páté došlo kromě legislativních úprav ke zdůraznění spolupráce Federální bezpečnostní informační služby s Radou obrany státu, což se jevilo potřebné vzhledem k působnosti Federální bezpečnostní informační služby v oblasti informací o činnosti cizích zpravodajských služeb.

K legislativním úpravám, sledujícím soulad s odbornými právními normami, došlo i v hlavě šesté § 30, jíž se upravuje náhrada škody.

O změnách v hlavě sedmé, která obsahuje společné, přechodné a závěrečné ustanovení, jsem již hovořil. Proto si dovolím, paní a pánové, upozornit pouze na vypuštění původního odstavce 2 z § 29, který šel pravděpodobně nad rámec současného právního řádu - podle navrhovatele nikoli, ale ten zaujal stanovisko, že tento odstavec je nadbytečný - a na to, že v odstavci 1 původního paragrafu 29 v tisku 654 to je § 33 odstavec 1 - jsme vymezili povinnost příslušníků Federální bezpečnostní informační služby a každého, kdo plní úkoly na základě tohoto zákona, jako povinnost k mlčenlivosti jen o takových skutečnostech, které tvoří předmět státního tajemství, nikoli tedy o skutečnostech všech, o nichž se dověděli v souvislosti s činností Federální bezpečnostní informační služby.

I s touto změnou navrhovatel souhlasí. Bude na řediteli, aby v souladu se zákonem č. 102/1970 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb., upravil rozsah tohoto státního tajemství a určil, jaké skutečnosti jím jsou a jaké nikoli.

Třetím a posledním místem, v němž se výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů neshodly a zároveň posledním bodem mé části tohoto zpravodajského zdůvodnění návrhu výborů branně bezpečnostních podle tisku 654, je § 32 odstavec 1.

Zatímco výbor branně bezpečnostní Sněmovny národů se rozhodl přijmout variantu první tohoto odstavce, výbor branně bezpečnostní Sněmovny lidu dospěl naopak k závěru, že předloží variantu druhou, která je rovněž celá ve variantě první obsažena, ale na rozdíl od varianty prvé neobsahuje zákaz členství v politických stranách nebo v politických hnutích pro příslušníky Federální bezpečnostní informační služby. Rád bych upřesnil, že odstavec 2 § 32 již není součástí varianty druhé, nýbrž, že je společným návrhem obou výborů.

Protože navrhovatel vyslovil souhlas s variantou první - odpovídá totiž původnímu § 28 tisku 471 - a s variantou druhou nesouhlasí, rozhodly se výbory branně bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů shodným usnesením o zařazení obou variant s tím, že variantu první je třeba považovat za text základní a variantu druhou za pozměňovací návrh, který je předkládán plénu sněmoven k posouzení.

Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Uhlovi. Myslím, že všetci budú súhlasiť s tým, keď poviem, že takto dôkladnú spravodajskú správu som ešte nepočul.

Predpokladám, že pán poslanec Albert Černý ako Spravodajca Snemovne ľudu nedosiahne tejto dokonalosti. Prosím, pán poslanec.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec A. Černý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, doufám, že této dokonalosti nedosáhnu, nicméně vám musím říci, že výbory branné a bezpečnostní i předkladatelé tohoto zákona považují tento návrh za tak důležitý, ze přece jenom určitou vyčerpávající informaci o všech okolnostech, které se práce nad návrhem zákona týkají, vám přednést musím. Doufám, že moje zpráva bude kratší a dotkne se jen některých speciálních věcí.

Chtěl bych však především říci, že návrh zákona, který vám předkládáme, je velmi důležitý a jeho význam spočívá v tom, že zpravodajská služba, která má být tímto zákonem zřízena, bude chránit ty zájmy státu, které už nemohou chránit policejní sbory, neboť ty mají především chránit bezpečnost jednotlivých občanů, jejich majetek a veřejný pořádek.

Zpravodajská služba má úkol na první pohled velmi jednoduchý. Získávat informace potřebné pro rozhodování ústavních orgánů. Jde však o speciální informace, jejichž znalost je nutná pro ochranu ústavního zřízení státu, ať už jde o činnost cizích zpravodajských služeb, organizovaného terorismu, anebo před takovou činnost, která ohrožuje hospodářské zájmy státu. A takové informace nelze získávat pouze otevřenými metodami, v mnoha případech je nutno volit metody utajené.

Všechny demokratické státy takové služby zřizují. Také navrhovatelé zákona, který dnes máme projednat, se poučili na způsobech, jak tyto problémy řeší západoevropské státy, Spojené státy americké a Kanada.

Pro nás je takto pojatý zákon něčím novým, neboť úkol zpravodajské služby v demokratických státech je získávání, shromažďování a vyhodnocování informací, které mají ochránit před nebezpečím celou společnost. Zatímco naše dosavadní zkušenosti s tajnou službou na území našeho státu do listopadu 1989 byly zcela opačné.

Informace byly získávány, shromažďovány a hodnoceny proto, aby byly ochráněny vládnoucí špičky před nebezpečím občanského odporu proti diktatuře.

A právě proto bylo nutno i při studiu zahraničních zkušeností brát ohled na nynější stav naší společnosti, kdy myšlenka demokracie není ještě zcela jednoznačně obhájena a kdy stále ještě existuje určitá možnost zneužití politického nebo mocenského postavení.

Proto se předkladatelé i branné a bezpečnostní výbory při posuzování tohoto návrhu snažili vyhnout přílišné závislosti Federální bezpečnostní informační služby na výkonných orgánech státní moci a svěřili kontrolu činnosti této zpravodajské služby Federálnímu shromáždění. Tuto základní myšlenku návrhu zákona o Federální bezpečnostní informační službě považují oba zpravodajové i oba výbory branné a bezpečnostní za správnou.

Stanoviska příslušných ústavních orgánů, tj. federální vlády, příslušných výborů České národní rady a ústavně právních výborů Federálního shromáždění byla nesena snahou dát návrhu zákona podobu, která by jeho základní myšlenku precizovala. Výbory branné a bezpečnostní se důkladně všemi připomínkami zabývaly a většinu akceptovaly.

Ústavně právní výbor České národní rady a výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnosti České národní rady projednaly návrh zákona o Federální bezpečnostní informační službě dne 20.2.1991 a doporučují Federálnímu shromáždění vyslovit s předloženým návrhem souhlas.

Výbor ústavně právní Slovenské národní rady s návrhem tohoto zákona nevyslovil souhlas. Zdůvodnění jeho stanoviska nemají Výbory branné a bezpečnostní ani zpravodajové k dispozici. Výbor branný a bezpečnostní Slovenské národní rady pouze konstatoval, že usnesení o projednání návrhu zákona nepřijal, protože s ním nevyslovila souhlas většina všech členů výboru. Z této formulace lze pak chápat, že výbor nebyl schopný usnášení.

Výbor branný a bezpečnostní Slovenské národní rady rovněž konstatoval, že se jeho jednání navrhovatelé nezúčastnili. Navrhovatelé však podle vlastního vyjádření nebyli na jednání výborů Slovenské národní rady přizváni.

Pokud jde o připomínky výborů České národní rady, výbory branné a bezpečnostní pečlivě přihlédly ke všem. Nemohly pouze vyhovět návrhu výborů České národní rady na rozšíření možnosti získat povolení k použití zpravodajské techniky i dodatečně. Federální bezpečnostní informační služba nebude mít totiž výkonnou pravomoc, a tak nebezpečí z případného prodlení je zde tak zanedbatelné, že se výbory branné a bezpečnostní přiklonily k takovému řešení, které zabrání jakémukoli zneužití tak citlivého instrumentu, jakým je právě zpravodajská technika.

Výbory branné a bezpečnostní rovněž nemohly vyhovět požadavku výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost České národní rady, který se týkal paritního zastoupení všech parlamentních stran a hnutí v kontrolním orgánu. Jak totiž výbory branné a bezpečnostní Federálního shromáždění prostřednictvím své prozatímní komise pro kontrolu činnosti Federální informační služby poznaly, oblast kontroly Federální bezpečnostní informační služby je otázkou křehké rovnováhy mezi konspirativním charakterem práce této informační služby a mezi schopností kontrolního orgánu zajistit co nejúčinnější kontrolu s co možná nulovým rizikem úniku informací prostřednictvím členů kontrolního orgánu.

Tato rovnováha může být zajištěna pouze tak, že kontrolní orgán bude vybaven přesně vymezenými pravomocemi, a že jeho členové budou zavázáni mlčenlivostí podle zákona č. 102/1970 Sb., o ochraně státního a služebního tajemství ve znění zákona č. 383/1990 Sb..

Poslanci - členové kontrolního orgánu budou muset být schopni korektní, ale kritické spolupráce pod tíhou velké odpovědnosti. Budou to tedy muset být osobnosti se znalostí problému, které mají neomezenou důvěru parlamentu.

Dosavadní zkušenosti komise výborů branných a bezpečnostních pro kontrolu činnosti Federální informační služby ukázaly zcela přesvědčivě, že účinnou kontrolu Federální informační služby - s vyloučením nežádoucího úniku informací prostřednictvím členů kontrolního orgánu může zajistit pouze malá skupina. Členové prozatímní kontrolní komise uvažovali nejprve o třech členech jako o počtu optimálním, ve výborech branných a bezpečnostních však byl potom vzat v potaz i aspekt politický, totiž umožnit pokud možno paritní zastoupení, a tak kontrolní komise spolu s výbory brannými a bezpečnostními dospěla k počtu osmi poslanců tohoto kontrolního orgánu jako počtu maximálním.

Tím se dostáváme k rozporu mezi míněním branných a bezpečnostních výborů a mezi návrhy výborů ústavně právních Federálního shromáždění, totiž k zákonné úpravě kontroly Federální bezpečnostní informační služby kontrolním orgánem Federálního shromáždění. Jsou to § 5, § 6 a § 7.

Z důvodů, které jsem zmínil při informaci o návrhu na zajištění paritního zastoupení v kontrolním orgánu, se výbory branné a bezpečnostní snažily co nejpřesněji vytýčit meze i pravomoci, jak Federální bezpečnostní informační služby, tak i kontrolního orgánu Federálního shromáždění.

Výbory ústavně právní navrhovaly vypustit část ustanovení o kontrole z původního § 5 návrhu zákona (tisk 471) a část navrhovaly ponechat. Tím by ovšem vznikla značná nerovnováha v pojetí kontroly, ale také nejistota Federální bezpečnostní informační služby i kontrolního orgánu, pokud jde o rozsah vzájemných vztahů.