Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Zvláštním oddílem návrhu zákona je hlava III., o používání zpravodajských prostředků. Jak už jsem říkala ve všeobecné části na začátku, neexistuje snad ve světě stát, jehož zpravodajské služby by tyto prostředky nepoužívaly. Používání těchto prostředků bude probíhat mimo trestní řád. Tento návrh proto komplexně upravuje jejich použití. Použití této techniky je krajní možností a je možné pouze po předchozím svolení prokurátora.

V hlavě IV. je jasně vyjádřen způsob vedení evidencí. Dále se návrh zabývá vztahy Federální informační služby k dalším orgánům a k orgánům státu správy. Navrhujeme zde také řešení vypořádání se s jednotlivými osobami, kterým bude v souvislosti s Federální bezpečnostní informační službou způsobena újma. Jsme přesvědčeni o tom, že příslušníci Federální bezpečnostní informační služby se nemohou politicky angažovat vzhledem ke specifičnosti zaměření této služby.

V posledním paragrafu navrhujeme účinnost zákona od 1. července. V tisku 654, který jste dostali ve znění návrhu výborů branně bezpečnostních, jsou určité změny proti původnímu návrhu v tisku č. 471, tj. návrhů navrhovatele. Jako navrhovatelé jsme s většinou pozměňovacích návrhů výborů branně bezpečnostních vyslovili souhlas. Tam, kde se naše návrhy nesjednotily, se připojujeme k variantě jedna předloženého tisku č. 654.

Zřízení Federální bezpečnostní informační služby nevyvolá nároky na bilanci pracovních sil, ani požadavky na státní rozpočet, neboť z federálního ministerstva vnitra bude vyčleněna po schválení návrhu tohoto zákona pouze příslušná část finančních prostředků. Vzhledem k závažnosti návrhu o potřebě práce Federální bezpečnostní informační služby pro bezpečnost našeho státu žádáme vážené sněmovny Federálního shromáždění, aby byl návrh tohoto zákona přijat.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Návrh bol prikázaný k prejednávaniu výborom branným a bezpečnostným a výborom ústavnoprávnym oboch snemovní. Menované výbory predkladajú návrh uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov v tlači č. 654. Súčasne predkladajú pre informáciu svoje uznesenie pod číslom 111 zo dňa 25.2.1991. Spravodajskými správami boli poverení poslanci Albert Černý zo Snemovne ľudu a Petr Uhl zo Snemovne národov. Ako prvý vystúpi spravodajca poslanec Petr Uhl.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec P. Uhl: Pane předsedající, paní a pánové, ve smyslu § 39 odstavec 4 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění pověřili předsedové sněmoven výbory branné a bezpečnostní, aby shrnuly výsledky projednávání návrhu zákona o Federální bezpečnostní informační službě a o používání zpravodajských prostředků (tisk 471) a předložily své stanovisko společné schůzi sněmoven spolu s návrhem usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

Podle § 45 odstavec 4 zákona o jednacím rádu Federálního shromáždění určily branné a bezpečnostní výbory za zpravodaje Sněmovny lidu Alberta Černého a za zpravodaje Sněmovny národů mne. Předkládáme vám tímto návrh výborů branných a bezpečnostních na usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů podle tisku č. 654 a jménem těchto výborů vám doporučujeme, aby Sněmovna lidu a Sněmovna národů přijala předložený návrh tohoto zákona ve znění, které je obsaženo v tisku 654 a které je výsledkem projednávání návrhu v našich výborech s přihlédnutím k doporučením dalších ústavních orgánů, zvláště pak ústavně právních výborů Federálního shromáždění.

Zpravodaj Sněmovny lidu Albert Černý vás ve druhé části zpravodajského odůvodnění předkládaného návrhu výborů branných a bezpečnostních bude informovat o tom, jaká stanoviska zaujaly k návrhu zákona výbory České národní rady a Slovenské národní rady, vláda České a Slovenské Federativní Republiky a výbory ústavně právní Federálního shromáždění. Bude vás informovat rovněž o odstranění rozporů mezi našimi výbory, které jako výbory pověřené vám návrh předkládají a výbory ústavně právními Federálního shromáždění, jakož i o těch rozporech, které se dodatečným jednáním ve smyslu § 45 odstavec 5 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění odstranit nepodařilo.

Dovolte mi, paní a pánové, abych stručně popsal historii vzniku návrhu zákona o Federální informační službě.

Původní návrh zákona zpracovávaný vládou České a Slovenské Federativní Republiky vloni v létě nebyl Federálnímu shromáždění předložen a zákonné iniciativy se ujali čtyři poslanci Federálního shromáždění, a to Jiří Pospíšil, poslanec Sněmovny lidu a poslanci Sněmovny národů Pavel Dostál, Štefan Glezgo a Jana Petrová. Jejich původní návrh byl v listopadu loňského roku přikázán našim výborům, a ty projednaly počáteční ustanovení paragrafového znění tohoto návrhu. Navrhovatelé však tento návrh stáhli a nahradili ho návrhem novým, který je obsažen v tisku č. 471 a ke kterému byl vypracován návrh našich výborů, predkládaný tiskem č. 656.

Návrh, který je předkládán nyní, se odlišuje od původního návrhu zejména ve dvou oblastech. V novém návrhu je značně zeslabena vazba Federální bezpečnostní informační služby na vládu České a Slovenské Federativní Republiky a povšechné ustanovení o kontrole této služby Federálním shromážděním, upravované v původním návrhu pouze odkazem na budoucí právní předpis, je nyní rozvedeno do ustanovení, která tuto kontrolu zpravodajské služby upravují mnohem podrobněji.

V nové verzi návrhu pak došlo k celé řadě věcných i legislativních úprav, které jako zpravodaj hodnotím jako změny prospěšné a v některých případech nutné. Z věcných změn se zmiňuji pouze o zúžení rozsahu působnosti zpravodajské služby o oblast nedovolené výroby, držení a rozšiřování drog. Zahraniční zkušenosti i domácí praxe ukázaly, že tato oblast má být svěřena Federální kriminální policii. Do federální působnosti a nikoliv do republikové, tato trestná činnost patří ve smyslu § 1 písm. c) zákona č. 384/1971 Sb., o vymezení působnosti České a Slovenské Federativní Republiky ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti. Federální bezpečnostní informační služba se bude zabývat získáváním, soustřeďováním a vyhodnocováním informací potřebných k odhalování trestné činnosti, související s nedovolenou výrobou, držením a rozšiřováním drog jen tehdy, bude-li tato činnost spojena s terorismem organizovaným v mezinárodním měřítku, popř. s jinou oblastí působnosti Federální bezpečnostní informační služby podle § 2 předkládaného návrhu zákona.

Výbory branné a bezpečnostní získaly odborný základ pro posuzování předkládaného návrhu zákona, zejména pravidelným stykem s ministrem vnitra České a Slovenské Federativní Republiky a dvěma řediteli bývalého Úřadu na ochranu ústavy a demokracie Jiřím Müllerem a Jiřím Novotným, který se v prosinci minulého roku - po zrušení Úřadu a založení Federální informační služby - stal ředitelem této služby.

Federální informační služba je dosud složkou federálního ministerstva vnitra, v jejímž rámci se konají přípravné práce pro skutečnou činnost zpravodajské služby a nemůže - nemajíc ke své činnosti zákonného podkladu - využívat zpravodajské techniky, kterou návrh předkládaného zákona předpokládá k zajištění její činnosti. Používání zpravodajské techniky je de facto omezeno na sledování a kontrolu telefonických hovorů a listovních zásilek v těch případech, kdy v rámci trestního stíhání, byť by jen i ve věci, prokurátor vydá k odposlouchávání telefonických hovorů a ke kontrole zásilek povolení. Jiné zpravodajské techniky použít zatím nelze, stejně tak se nepoužívá pomoci osob, které by utajovaným způsobem jednaly ve prospěch Federální informační služby, tedy tzv. agentur. Ani současné používání krycích dokladů není zákonem upraveno a nelze setrvávat ve stavu, kdy podle názoru některých odborníků jejich používání není v rozporu s ustanovením § 158 a § 176 trestního zákona. Společenská nutnost zákonné úpravy zpravodajské služby, tedy i působnosti, právního postavení, používání zpravodajských prostředků a v neposlední řadě její kontroly, je zřejmá.

Výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů ustanovily na základě doporučení obou sněmoven Federálního shromáždění přijatého usnesením ze dne 19.9.1990 komisi ke kontrole Federální informační služby. Ustavily ji až 25. 1. 1991 s tím, že podle mandátu výboru branného a bezpečnostního se komise pokoušela o kontrolu Federální informační služby běžnými kontrolními prostředky, přičemž se nezavazovala mlčenlivostí.

Během práce této komise - nejprve osmičlenné, později devítičlenné - se ukázalo, že kontrola bez závazku mlčenlivosti není de facto možná, a proto členové komise dne 13. 3. 1991 tento závazek učinili a seznámili se blíže se strukturou Federální informační služby a náplní její práce. Albert Černý a já v této komisi působíme.

Zkušenosti členů komise příznivě ovlivnily projednávání návrhu zákona v našich výborech. Vzhledem k názorům, které - mnohdy ve zkreslené a senzace vyvolávající podobě - prostřednictvím sdělovacích prostředků pronikly i na veřejnost, považovali jsme rovněž za nutné, a to jak při práci komise, tak při projednávání návrhu zákona ve výborech zabývat se otázkou údajných různých koncepcí působnosti, právního postavení, náplně práce a kontroly Federální informační služby. Považovali jsme proto za nutné pozvat na jednání výborů branných a bezpečnostních o návrh zákona Jiřího Müllera, a to v jeho funkci předsedy výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost České národní rady, a také předsedu výboru branného a bezpečnostního Slovenské národní rady pana Javorského, který se však na naše jednání nedostavil, už také proto, že to byl právě Jiří Müller, který jako tehdejší ředitel Úřadu na ochranu ústavy a demokracie se zúčastnil jednání našich výborů v listopadu loňského roku, kdy jsme projednávali původní návrh zákona, předložený iniciativní skupinou poslanců.

I když se k tomu výbory branně bezpečnostní jako celek svým usnesením nevyjádřily, konstatujeme jako zpravodajové, že veřejně traktovaná interpretace, že původní koncepce Úřadu na ochranu ústavy a demokracie byla koncepcí instituce na vládě nezávislé a podrobené parlamentní kontrole, zatím co nová koncepce obsazená v předkládaném zákoně vytváří z Federální bezpečnostní informační služby instituci na vládě závislou a oslabenou parlamentní kontrolou, je interpelace nepravdivá, a že z prostého srovnání původního návrhu z listopadu 1990 a návrhu, který je vám, paní a pánové, předkládán nyní plynně v obou směrech, tedy v oblasti vztahu zpravodajské služby a vlády i v oblasti kontroly zpravodajské služby tendence právě opačná.

Vztah k vládě je slabší, jakkoliv je konkretizován, a kontrola je naopak zdůrazněna, a to opět konkretizací ustanovení, kterými je upravována.

Zůstávají však pochybnosti, vyjadřované např. i na půdě výborů ústavně právních. Tyto pochybnosti byly rovněž tiskem zveřejněny. Nestane se, po faktické delimitaci technických služeb a sledovací správy od bývalého Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie do pravomoci federálního ministerstva vnitra z nově vytvářené Federální bezpečnostní informační služby neživotný orgán bez vlastní technické a materiální základny, závislý na federálním ministerstvu vnitra, protože závislý na jeho technických prostředcích, a tím i ministerstvem kontrolovaný? Takové nebezpečí, paní a pánové, jistě hrozí. Záleží však na nás, poslankyních a poslancích Federálního shromáždění, zda vhodným způsobem určíme v rozpočtu finanční prostředky Federální bezpečnostní informační služby na straně jedné a tzv. technické divizi federálního ministerstva vnitra na straně druhé. Záleží na nás, jak budeme využití těchto finančních prostředků prostřednictvím svého kontrolního orgánu kontrolovat a jak sami budeme využívat ustanovení podle § 4 odstavec 3, podle něhož je ředitel Federální bezpečnostní informační služby odpovědný Federálnímu shromáždění. Dosavadní nutné vazby mezi federálním ministerstvem vnitra a Federální informační službou, která je ostatně dosud organickou součástí tohoto ministerstva, což nemůže zabezpečit její utajení, jsou přirozené, a jako členové kontrolní komise našich výborů můžeme odpovědně prohlásit, že vůle k odloučení, a to nejen zákonnému, ale i faktickému, zpravodajské služby od federálního ministerstva vnitra existuje jak u příslušníků této služby, tak u vedení federálního ministerstva vnitra.

Osamostatňování se Federální informační služby, resp. Federální bezpečnostní informační služby od federálního ministerstva vnitra i po stránce technické je postupný proces a my můžeme pouze konstatovat, že základy tohoto procesu byly položeny již nyní, před přijetím předkládaného zákona a v očekávání, že přijat bude. Z povahy věci pak plyne, že jsouce vázáni mlčenlivostí, nemůžeme vám, paní a pánové, poskytnout podrobnější informace.

Od 29.4. do 23.5.1991 jednaly výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů po devět dnů o návrhu předkládaného zákona, projednáváním strávili několik desítek hodin. Nebylo v silách zpravodajů statisticky zachytit počet pozměňovacích návrhů, kterých bylo mnoho desítek. Celému projednávání byl přítomen zástupce navrhovatelů poslanec Jiří Pospíšil, části projednávání další navrhovatelé - poslanec Pavel Dostál a poslankyně Jana Petrová, která se pro nemoc účastnila práce až při posledních dvou jednacích dnech.

Značné části projednávání byl přítomen rovněž zpravodaj výborů ústavně právních Federálního shromáždění - poslanec Tomáš Kopřiva. Kromě již zmíněného Jiřího Müllera, který se zúčastnil projednávání při dvou jednacích dnech, byli na našich schůzích přítomni i experti: pracovnice legislativního odboru Federálního shromáždění JUDr. Havlová, dr. Sládek, ředitel Archívní správy Českého ministerstva vnitra a další.

Po celou dobu projednávání byl přítomen ředitel Federální informační služby Jiří Novotný a po značnou část jednání rovněž ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky Ján Langoš.

K pozměňovacím a doplňovacím návrhům probíhala ve výborech obsáhlá diskuse, v níž se vyjadřovali hosté a predevším navrhovatel. Nebyl, a to považuji, paní a pánové, za zvláště důležité, přijat žádný pozměňovací nebo doplňující návrh (až na varianty, o kterých promluvím později a o kterých se zmiňovala navrhovatelka), s nímž by navrhovatel nesouhlasil a který by vyvolal námitky přítomného ředitele Federální informační služby nebo ministra vnitra.

Dovolte mi, abych vyjádřil své uspokojení poslance nad průběhem konstruktivní diskuse v našich výborech, kdy jakoby se zdálo, že poslanci našich výborů nepatří do žádných politických stran a seskupení a jsou vedeni při diskusi a při rozhodování o návrzích, jakož i o konečném znění návrhu zákona, jedinou myšlenkou: zřídit zpravodajskou službu československé federace, která by byla účinná a prospěšná naší společnosti, které by nebylo možno zneužít a jejíž rozsah činnosti a způsoby práce minimálně zasahují do základních lidských práv, a to výhradně způsobem, který není v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Závěrečné usnesení, jímž výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů přijaly návrh podle tisku č. 654, přijal výbor branný a bezpečnostní Sněmovny lidu jednomyslně a ve výboru branném a bezpečnostním Sněmovny národů pro ně hlasovali všichni poslanci až na poslance László Rajczyho, který byl proti.

Veškerá doporučení, uvedená v příloze usnesení č. 127 výborů ústavně právních Sněmovny lidu a Sněmovny národů byla při projednávání návrhu zákona iniciativně předložena výborům branným a bezpečnostním jako pozměňovací a doplňující návrhy. Většina z nich byla do Konečného znění schváleného našimi výbory pojata. Pokud jde o doporučení výborů České národní rady a federální vlády, byla některá předložena rovněž formou pozměňovacích návrhů a část z nich byla našimi výbory přijata. Na všechny ostatní jsme jako zpravodajové upozornili jako na možnost a konala se k nim rozprava. Podrobněji vás bude informovat zpravodaj Sněmovny lidu poslanec Albert Černý.

Dovolte mi, paní a pánové, abych stručně probral výsledky práce výborů branných a bezpečnostních a zdůvodnil závěry, ke kterým jsme dospěli. Provedu srovnání poslaneckého návrhu, který máte v tisku č. 471 a návrhu našich výborů v tisk č. 654.

Výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů se po obsáhlé diskusi přiklonily svým většinovým stanoviskem k názvu Federální bezpečnostní informační služba, viz § 1 odstavec 1, a to ve shodě s návrhem podle tisku č. 471. Ve shodě s výbory ústavně právními však doporučuji, aby legislativní zkratka Federální bezpečnostní informační služba zněla "Federální informační služba", a to pro zaměnitelnost iniciál původně navrhované Federální služby (FS) s iniciálami Federálního shromáždění v jazyce českém. Otázkou, zda nadále užívat zkratky "FBIS" z plného názvu nebo zkratky "FIS" z legislativní zkratky, se výbory branné a bezpečnostní nezabývaly.

Původní označení Federální bezpečnostní informační služby jako státního orgánu České a Slovenské Federativní Republiky bylo, na základě doporučení vlády České a Slovenské Federativní Republiky, nahrazeno označením Federální bezpečnostní informační služby za zpravodajský orgán České a Slovenské Federativní Republiky. Je přitom nepochybné, a shodují se na tom zástupci všech orgánů, které se účastnily rozpravy, a také přizvaní experti, že tato nová formulace odstavce 2 § 1 neumožňuje jiný výklad, než že Federální bezpečnostní informační služba je státním orgánem, a to státním orgánem československé federace.

Vzhledem k následující úpravě, zejména v § 4 předkládaného návrhu zákona, zabývaly se výbory branné a bezpečnostní problémem, zda Federální bezpečnostní informační služba je ústředním orgánem státní správy československé federace. Tento problém souvisí s postavením Federální bezpečnostní informační služby vůči federální vládě, jak o něm ještě pohovořím.

Z hlediska základního dělení státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní (rozhodčí) je nepochybné, že Federální bezpečnostní informační služba patří do druhé skupiny státních orgánů.

Její specifičnost je v tom, že jde o tajnou službu, kde vazby její podřízenosti vůči nadřízeným státním orgánům musejí být upraveny tak, aby Federální bezpečnostní informační služba mohla utajovaným způsobem pracovat, a zároveň aby společnost byla chráněna před případným porušováním anebo nadužíváním zákona jejími pracovníky.

Zároveň je třeba přihlédnout k tomu, že Federální bezpečnostní informační službě se nepřiznávají typické policejní pravomoci z oblasti policejního výkonu, tedy pravomoci ve smyslu trestního řádu. Její pravomoc je omezena na získávání, soustřeďování a vyhodnocování informací v přísně vymezeném rozsahu podle § 2.