Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

To jsou síly, jako je byrokracie či státní správa, do níž počítám samozřejmě armádu i policii, to je sociální mír na závodech, a to je venkov. Jestliže si vezmeme různá opatření, která se dělají v poslední době, vidíme, že do všech těchto stabilních, nebo těch sil, které by měly být základem stability, že tam tedy vnášíme neklid a že na druhé straně v tom politickém vakuu, které vzniklo svržením totalitní strany, se nevytvořila žádná jiná integrující síla, která by byla schopna určitým způsobem společnost integrovat do pevného tělesa. Místo toho vidíme spíš rozpad.

Domnívám se, že se nemůžeme dívat na situaci tak růžově nebo že jsme v takovém postavení, abychom se barvili do růžova, protože je opravdu naprosto nevyhnutelné - a to je příkaz politického realismu - abychom počítali nikoli s optimismem, ale s tím, co opravdu může nastat s jakousi pravděpodobností. Domnívám se tedy, že z těchto hledisek jsou tyto návrhy nepřijatelné. Ještě nepřijatelnější se mi zdají návrhy, které tady předneslo KDH a abych se přiznal, vtírá se mi při nich do hlavy otázka, kde vlastně v těchto návrzích je obsažena Listina, když už bych se nezeptal, kde je v nich obsažen Bůh. Proto se domnívám, že právě stanovisko, které tady přednesl premiér Čalfa, které jednoznačně konstatuje, že vláda se chce řídit duchem Listiny a že se podřizuje právu je tím, co bychom měli podpořit. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánovi poslancovi Šamalíkovi. Teraz prehovorí pán poslanec Bárta. Môžu sa pripraviť poslanci Sacher, Suchánek, Senjuk a Blažek. Chcem vás upozorniť, že nebudem vyhlasovať obedňajšiu prestávku. Kto má záujem, môže individuálne uspokojiť svoje potreby.

Poslanec SL B. Bárta: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, k návrhu komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, aby tzv. důkazní materiály shromážděné komisí byly odtajněny pro sdělovací prostředky ke zveřejnění, chci říci několik věcných poznámek bez filozofických aspektů.

Za prvé usnesení Federálního shromáždění má nižší právní sílu než zákon, ať už je jím zákon na ochranu osobnosti nebo Listina lidských práv či závazky vyplývající pro náš právní řád z mezinárodních dohod. Z tohoto hlediska již odtajnění spisů připravených komisí pro informaci poslanců Federálního shromáždění bylo protiprávní, bylo by porušením zákona nerespektování rozhodnutí soudu Prahy 7 o předběžném opatření, podle něhož nesměla lustrační komise zveřejnit jména mé a doktora Tomise. Počínání lustrační komise bylo také v rozporu s předchozím stanoviskem generálního prokurátora ke zveřejnění již získaných materiálů o poslancích, které obdržel předseda Federálního shromáždění pan A. Dubček.

Za druhé zveřejnění lustračních materiálů může dostat jisté morální oprávnění teprve tehdy, když budou založeny na nezvratném důkazu, že osoby registrované v registru svazků skutečně vědomě spolupracovaly s StB a výsledky jejich spolupráce prospěly záměrům StB o posílení totalitního režimu nebo k poškození jiných osob. Takový nezvratný důkaz je ovšem oprávněn provést pouze nezávislý soud. Zveřejnění bez tohoto soudně zjištěného nezvratného důkazu může vést k poškození nevinného člověka, protože kampaň vedená především pány poslanci Tomanem, Rumlem a Devátým před prvním odtajněním výsledků lustrací vyvolala ve veřejném mínění názor, že každý, kdo byl registrován StB jako její spolupracovník, jím také byl. Toto neseriózní počínání není možno chápat jinak než jako demagogický úvod k honu na čarodějnice, úvod k likvidaci politických odpůrců nebo jinak nepohodlných lidí, úvod k nové inkvizici.

Za třetí v řadě případů je prokázáno, že výsledky lustrací neodpovídají pravdě, že jde sice o provedené, ale cela nepravdivé záznamy.

Za čtvrté lustrační komise přehlédla fakt, že evidence v registru svazků není důkazem s relevancí právní nezvratnosti. Nejde totiž o důkaz veřejnou listinou, ale o pouhé podezření vyplývající z pouhé pomůcky StB. Co zůstalo po StB, nemůže poskytovat jednoznačnou důvěru.

Za páté stále více se ukazuje, že tento neprůkazný lustrační materiál zpracovaný lustrační komisí je zneužíván jako prostředek politického boje skupinou poslanců, kteří programově porušují zákon. Připomínám např. prosazení odtajnění lustračních materiálů pro poslance Federálního shromáždění, nerespektování rozhodnutí soudu Prahy 7 přímo na zákonodárné parlamentní půdě a čin výtržnictví provedený lakýrnickou akcí vůči tanku v Praze na Smíchově.

Nyní stojíme před čtvrtým pokusem této skupiny porušit zákon, vyjádřeným v návrhu na odtajnění jí připravovaných lustračních spisů pro sdělovací prostředky, a to dokonce před soudním rozhodnutím o věrohodností jejich obsahu. Jde podle mého názoru, ať mi to prominou, o nemravný protiprávní politický pokus zničit občanskou čest obviněných poslanců ještě před vynesením soudního rozsudku o vině. Vychází nepochybně z obavy, že soudní rozhodnutí by mohlo zhatit záměr skupiny pana poslance Rumla. Proto to pohrdání zákonem a povyšování se nad zákon. Podotýkám, že jsem však pro zveřejnění soudních rozhodnutí o tom, kdo spolupracovníkem StB skutečně byl a kdo ne.

Je to např. i částečně zveřejněné stanovisko Slovenské národní rady, které zde neúplně citoval pan poslanec za KDH. A zároveň k tomuto stanovisku směřuje, jak jsem informován, i Česká národní rada.

Obracím se na vás, paní poslankyně a páni poslanci, kteří ctíte zákony, jež sami tvoříte, s výzvou: nedopusťte, aby byl nadále před domácí a zahraniční veřejností vytvářen o našem parlamentu obraz koncentrované neschopnosti obnovit právní stát. Jako další opatření v tomto směru navrhuji ve shodě s návrhem federální vlády vypustit v bodě 2 předloženého návrhu usnesení odstavec c).

Byl by to čin, který by tomuto parlamentu sloužil ke cti. Byl by byť skromnou, ale přece jen překážkou tomu, kdo se zřejmě rozhodl zopakovat si své propagační úspěchy z politických procesů z 50. let. Na tuto minulost bychom však navazovat neměli, existuje-li cesta práva. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Vystúpi pán poslanec Richard Sacher, po ňom sa pripraví pán poslanec Suchánek.

Poslanec SL R. Sacher: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tento parlament chce být spravedlivý, a dopouští se nespravedlností. Ptám se, kde jsou jména špičkových agentů, kteří nejsou nikde registrováni, ptám se, kde jsou agenti, vedení v signálních svazcích dokonale konspirovaných, kteří chodí v naší veřejnosti a veřejností jsou oslavováni coby trpitelé, kde jsou jména anonymních udavačů po telefonu a dopisy, které dovedly lidi do vězení.

Měl jsem možnost číst tyto udavačské dopisy. Tito lidé nikdy nebyli vedeni jako agenti Státní bezpečnosti a přesto dovedli některé lidi do kriminálů a některé z nich i na smrt. Potkávám je. Nevědí, že to vím.

Prosím, aby Federální shromáždění náležitě zvážilo, zda za této situace je možné zveřejnit jména osob, které jsou vedeny jako agenti Státní bezpečnosti. Prosím, aby Federální shromáždění zvážilo a podpořilo návrh federální vlády, protože zveřejnění těchto jmen - jak řekl premiér Čalfa - se rovná odsouzení. A chci říci, že pro mnoho lidí, pro členy jejich rodin bude malý dům, ve kterém bydlí, pro mnoho lidi bude malá vesnice, pro mnoho lidí bude malé pracoviště a možná, že pro některé osoby bude malá i republika. Povede to - podle mého názoru - k ještě větší destabilizaci a k ještě větší dezintegraci v naší společnosti.

Je to zvláštní. Před časem jsem řekl, že parlament by se neměl měnit v politický tribunál. Dnes se tribuna zákonodárného sboru stala tribunou žalobců a obžalovaných. Když sleduji, kdo v těchto procesech vedených v parlamentu vítězí, pak to především není spravedlnost, nejsou to lidé trpící a popravení v 50. letech, ale často osoby v 50. letech vítězící a tuto dobu oslavující. (Potlesk.)

Myslím, že je skutečně na čase, aby si veřejnost uvědomila, o co zde vlastně jde. Hluboce si vás vážím, pane Michálku, za všechno, co jste vytrpěl. Možná, že velká většina z nás by nesnesla ani desetinu toho, co vy jste během svého života vytrpěl. (Potlesk.)

Demokratický vývoj u nás - nevidím - že by ohrozili agenti fiktivní nebo agenti opravdoví bývalé Státní bezpečnosti, nevidím ohrožení demokratického vývoje od komunistů v tomto parlamentu, ale vidím ho od těch osob, které bych mohl nejlépe nazvat s celoživotní kvalifikací jako technici moci. (Potlesk.) Byli zde v 50. letech, když se jednalo o formování totalitního systému, pak se vynořili v r. 1968, když šlo o obrodu socialismu, a nyní se vynořili opět, když jde o nastolení demokratického vývoje. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Ďalej vystúpi pán poslanec Suchánek.

Poslanec SL J. Suchánek: vážený pane předsedající, dámy a pánové, ze zprávy komise 17. listopadu přednesené poslancem Bačínským vyplynulo několik znepokojivých skutečností. Zatímco zastoupení bývalých příslušníků StB a tajných spolupracovníků v celé naší společnosti se odhaduje na 1 %, jejich zastoupení v ústředních orgánech federace a sdělovacích prostředcích je výrazně vyšší. Jako poslanec Federálního shromáždění jsem zvláště znepokojen zastoupením těchto lidí mezi pracovníky Kanceláře Federálního shromáždění, kde převyšuje 10%. Je-li jich 11 na vedoucích pozicích Kanceláře, máme zde jednu z příčin - avšak pouze jednu - proč tato budova pracuje tak, jak pracuje. Žádám tímto předsedu Federálního shromáždění, aby vzniklou situaci urychleně dořešil.

Současně jménem i některých dalších poslanců žádám předsednictvo Federálního shromáždění, aby o tom podalo plénu zprávu, podobně jako to učinila federální vláda.

Jako člen zahraničních výborů mám představu o tom, jaká je situace Federálního shromáždění, pokud se týká cestovních výdajů. Jsem toho názoru, že pracovníci Kanceláře Federálního shromáždění kterých se dnešní zpráva týká, by neměli dále zatěžovat rozpočet Federálního shromáždění, a žádám předsednictvo Federálního shromáždění, aby tento fakt vzalo v úvahu při projednávání zahraničních cest..

Závěrem si dovolím pouze zopakovat to, co jsem zde řekl při lednových diskusích o lustraci. Jsem pro plošné zveřejnění lustrací a jak sametovost naší revoluce, tak zkušenosti z Německa s podobným aktem tohoto druhu mne utvrzují v přesvědčení, že to zdaleka nezpůsobí tolik násilí a útlaku, jak se domnívají někteří předřečníci. Naopak. Utajování těchto jmen působí jako časová bomba, která stejně dříve či později vybuchne. Mezitím se ovšem budeme muset prokousat celou řadou nechutných afér typu Demikát.

Elementární smysl pro spravedlnost konečně napovídá, že je správnější, aby měli přístup k těmto informacím všichni občané, nikoliv jen ti, kteří si je stačili včas ofotografovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Ďalej vystúpi poslanec Senjuk, pripraví sa poslanec Blažek, po ňom pán poslanec Benda, nasleduje poslanec Čičmanec.

Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátkou reakci na vystoupení kolegy poslance Petra Uhla. Stav v našich veřejných sdělovacích prostředcích je nerůžový a cesta, kterou nám zde pan kolega Uhl naznačil, tj. odvolání ředitele ČTK - myslím - v současné době by byla naprosto na místě.

Co se týče lustrací všeobecně - z našich pánů kolegů, kteří zde s námi sedí, je nám všem jasné, že se nedopouští nikdo ani fyzického ublížení, ani jakéhokoli dalšího psychického ublížení. Domnívám se, že národ má právo seznámit se se stejnými fakty jako poslanci. Proto budu hlasovat pro usnesení ve smyslu doplňujících a pozměňujících návrhů KDH. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec.: Ďakujem. Volám pána poslanca Blažka.

Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedající, dámy a pánové, kolega prof. Šamalík zde před chvílí řekl, že vnášíme neklid do společnosti a do jejích integrujících článků. S tímto názorem je možné souhlasit, já se však domnívám, že je třeba vidět, proč tomu tak je a kde jsou příčiny tohoto stavu.

Žijeme stále ještě v době, která nese všechny příznaky porevolučního stavu společnosti. A ten neklid zde byl od samého začátku období, které nazýváme sametovou revolucí, a není tedy divu, že v něm setrváváme.

Neklid byl současně výrazem jakéhosi rostoucího očekávání toho, že noví vítězové se budou mstít na poražených, že dojde k nějaké odvetě ve stylu "oko za oko, zub za zub". Když k tomu nedošlo, když řádně proběhly demokratické volby, tak se neklid pochopitelně přenesl do nově vytvořených institucí, od kterých společnost očekávala pokud možno okamžité řešení všech problémů, ve kterých jsme se za poslední desítky let ocitli. My jsme se snažili kromě toho, že máme úkol připravit nový politický, demokratický pluralitní systém, také vytvořit spoustu zákonů, podle kterých tato společnost má fungovat. Kromě toho si tady všechny politické síly logicky začaly řešit své vnitřní problémy. To všechno jsou zdroje tohoto společenského neklidu.

Myslím, že by bylo zázrakem očekávat, že naše společnost takového stavu bude ušetřena, když všechny společnosti v historii, které prodělaly takový radikální obrat ve svém vývoji podobným stádiem prošly.

Musí zde však zůstat něco, co je naprosto beze všech pochyb, něco, co ční jako jistota nad neklidnou společností, a to něco jsou ústavní instituce a jejich nezpochybnitelnost. Já se obávám, že jsme stále intenzivnějšími svědky toho, že právě tato ústavnost institucí a jejich zakotvení a význam ve společnosti jsou zpochybňovány, kromě jiného také proto, že jsme kritizován za to, že zde sedí tolik exponentů bývalého režimu. Ještě před tím, než jsme byli seznámeni s první dávkou lustrací, zaznělo v hromadných sdělovacích prostředcích, že je zde snad 20 až 30 % bývalých agentů StB. To všechno nepřispívá k důvěře v parlament jako vrcholnou ústavní instituci. Domnívám se, že práce na upevnění jistoty a důvěry společnosti v parlament jakožto skutečně zákonodárný sbor, který bude plnit své úkoly bez ohledu na to, zda několik poslanců bylo označeno za agenty nebo spolupracovníky StB, je naším skutečným posláním.

Poslanec Sacher tady řekl, že se chováme jako tribunál. Já se nedomnívám, že nemá pravdu. Je pochopitelné, že když je někdo z poslanců označen za spolupracovníka StB, tak se brání. Je také pochopitelné, že komise, která k tomu důkazy má nebo měla, má důvod toho konkrétního poslance zde označit, byla-li k tomu zavázána naším usnesením. Ale my přece nehodnotíme jednotlivé případy.

My se zde zabýváme jenom tím, jak ve společnosti najít řešení, aby lidé, kteří jsou v ústavních institucích poté, kdy byli označeni za bývalé spolupracovníky StB, z těchto institucí mohli klidně odejít a nenarušovat důvěryhodnost těchto institucí ve společnosti. My se pomalu dostáváme do situace, kdy parlament stejně jako dřívější instituce za bývalého režimu je zahrnován v mínění části veřejnosti pod slovem "oni". Už to nejsme my, společnost a její zástupci, její demokraticky zvolení reprezentanti, už jsou to zase voliči a už je to někdo, kdo je nazýván "oni". Je mezi námi nedůvěra a tuto nedůvěru musíme odstranit, protože jen na důvěře můžeme stavět naše odhodlání jednat tak, jak to od nás očekávají občané, kteří nás do funkcí vyslali. Tuto jejich důvěru nemůžeme zklamat.

Osobně je mi velmi líto, že např. poslanec Michálek byl označen za spolupracovníka StB, ale položil bych zde otázku, jestli poslanec Michálek souhlasil s lustrací před tím, než byl nominován na kandidátce své strany. Stejně tak musím tuto otázku adresovat všem ostatním poslancům, kteří byli za spolupracovníky StB označeni. Myslím, že pouto důvěry, o kterém od počátku mluvím, má svůj počátek právě tady, v době, kdy se rodila nominace představitelů politických stran, nominace kandidátů. My jsme souhlasili s lustracemi. Někteří z nás s nimi souhlasili, přestože věděli, že někde možná je nějaký spis o bývalé spolupráci s StB - přesto podepsali souhlas a tím se - když nic jiného - dopustili zklamání veřejnosti.

Já se domnívám, že je to základ celého problému. Pro sebe jsem si z toho vyvodil stanovisko, že nebudu samozřejmé podporovat celoplošné zveřejnění seznamu všech tajných spolupracovníků StB, protože si neumím představit, že by to naše společnost dokázala absorbovat bez větších zmatků a zejména si neumím představit, že by nedošlo ke křivdám. Budu hlasovat pro redukující usnesení, které počet zveřejněných spolupracovníků omezí, nebo spíše vytvoří podmínky, aby každý, kdo se bude ucházet o nějakou funkci, a není si jistý, jestli jeho kontakty jsou registrovány, se mohl přesvědčit. Budu samozřejmě trvat na tom, aby všechny dosavadní instituce byly zbaveny příslušníků StB a občanů, kteří byli označeni jako agenti této bezpečnosti. Bez toho se nemůžeme nadále považovat za demokratický orgán.

Budu držet palce všem těm, kteří byli třeba neprávem označeni nebo síla jejich zatížení spoluprací je pochybná nebo není zcela jistá, zcela zřetelná, aby to před příslušnou nezávislou soudní instituci dokázali obhájit.

Závěrem mi dovolte, abych v té věci citoval výrok Denise Diderota z doby před více než 200 lety: "Mít dobré soudce je mnohem důležitější, než mít dobré zákony. (Řečeno ještě latinsky.) Co jsou platné zákony, chybí-li mravnost." Diderot píše, že proto hlavní zákonodárcovou starostí je vychovávat čestné lidi. Já se domnívám, že k tomu není co dodat. (Potlesk.)

Poslanec SL F. Michálek: Vážené Federální shromáždění, poněvadž jsem byl vyzván, odpovídám. Podepsal jsem množství předběžných protokolů v roce 1949, v roce 1951. Tyto protokoly byly předem vypracovány a já jsem je pouze schvaloval. Podepisoval jsem protokoly před nebezpečným procesem v roce 1960 před amnestií a dále jsem podepisoval protokoly při svém propuštění.

Teď nevím, zda-li toto moje prohlášení a tento můj podpis jsou platné, ale prohlašuji, že od roku 1963 do roku 1968 jsem nic nepodepsal. Ještě bych se obrátil na vyšetřovací komisi, zda-li by byla tak hodná a řekla nám, z jakých písemných materiálů čerpala mé označení.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Členovia komisie, myslím, budú mcť vyhovieť vašej žiadosti. Ešte sa hlási pán poslanec, zrejme chce reagovať na to, čo odznelo.

Poslanec SN S. Blažek: Já se obávám, že mi bylo špatně porozuměno. Já jsem předtím, než jsem se stal kandidátem, na kandidátní listině Občanského fóra podepisoval souhlas s tím, že mohu být lustrován a podepsal jsem větu, že jsem nikdy nespolupracoval se Státní bezpečností. Otázka, kterou jsem položil do pléna - nicméně mířila, přiznávám, na pana poslance Michálka - zněla takto: Jestli také podepisoval takové prohlášení jako jsem podepsal já a jaké podepsali všichni, kteří se ocitli na kandidátce Občanského fóra.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Prosím, nechám to zatiaľ ako hovornickú otázku. Prosím, pán poslanec Benda, máte slovo.

Poslanec SL v. Benda: Jsem zmocněn k vám promluvit jménem poslanců Křesťansko - demokratické strany, jménem politické rady této strany a jménem republikového zastupitelského výboru, který je v období mezi sjezdy nejvyšším orgánem naší strany.