Pokud zde byla námitka, že ono hodnocení máme
ponechat historikům, a že zde není dost velký
časový odstup, domnívám se, že
není oprávněná. My jsme politickou
reprezentací této doby, musíme si tvořit
úsudek, vyvozovat z něj závěry, a
to hned a musíme přitom vycházet z pramenů
a poznatků, které jsou dnes k dispozici. Nemůžeme
čekat. Samozřejmě, že toto hodnocení
je vždy subjektivní. Ale v tom podstatném bychom
se shodnout mohli.
Například kolega Mlynárik zde projevil názor,
a my jsme oba pamětníci, že v roce 1968 šlo
v podstatě o vzpouru našich komunistů proti
Moskvě. Já s tou podstatou souhlasím, můžeme
se na tom shodnout, ale domnívám se, že šlo
o více, že šlo o výsledek procesu liberalizace,
a že se přidala naprostá většina
lidu, takže šlo o záležitost celonárodní
a historického významu. I když to dopadlo špatně,
je nutno připomenout, že byla svoboda projevu, svoboda
tisku, že torzo Národní fronty, i když
zmrzačené, začalo ožívat, zakládaly
se organizace jiných politických stran. Na odporu
proti Moskvě se podílel i KAN a K 231, začalo
se s rehabilitacemi, hodně se udělalo a vyšla
najevo celá pravda o padesátých letech. Čili
myslím, že to hodnocení by se mohlo přijmout.
Ale je to věc názoru. Domnívám se,
že my nemůžeme spoléhat na nějakou
historiografii, to je zas jiná věc, nějaký
popis události, matriky apod. My musíme události
i skutečnost vykládat. Jde o výklad dějin,
nedávných dějin a výklad dějin
znamená pochopit problémy, kterými žila
společnost i její skupiny, příčiny
a souvislosti těchto problémů, zkrátka
pochopit jejich význam pro další vývoj.
To všechno musíme udělat - každý
sám pro sebe, ve své politické straně,
každý si musí udělat jasno o zcela nedávné
minulosti, o svých postojích, o tom, o co má
dnes usilovat. Podle mého názoru nemůžeme
čekat. Tomuto výkladu se nemůže politik
vyhnout. Také my musíme dát najevo, jak se
na věci díváme, mimo jiné také
proto, abychom byli podle toho sami souzeni teď hned, pak
před volbami, ve volbách nebo i ve vzdálenější
budoucnosti.
Domnívám se, že to usnesení, které
nám bylo předloženo, není úplné,
není tady ani zmínka o disentu, o tom, že zde
nějaký odpor byl a k čemu vedl. Já
bych proto aspoň navrhoval několik slov přidat
na stranu 2 k odstavci 2 úplně nakonec ke čtvrtému
řádku. Navrhuji, aby místo tečky následovalo
"a těch, kteří totalitní moci
odporovali".
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Pohankovi. S technickou poznámkou
se přihlásil kolega Dostál.
Poslanec SN P. Dostál: Pane předsedající,
promiňte mi tuto faktickou poznámku, ale já
považuji za svoji morální povinnost se k projevu
poslance Pohanky vyslovit. Já bych nechtěl, aby
mými citáty z mého proslovu se oháněli
lidé, kterých se tento proslov týkal. Pan
doktor Pohanka před pěti lety odsoudil v Bruntále
3 lidi za to, že "zfackovali" bustu Klementa Gottwalda.
I jemu byl určen můj projev.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji za vaši připomínku, která
vyvolala repliku. Doufám, pane poslanče Pohanko,
že to bude jenom technická poznámka.
Poslanec SL M. Pohanka: Domnívám se, že na
to musím reagovat. Já jsem měl v agendě
trestnou činnost mladistvých. Stalo se, že
v opilosti mladiství a mladí, tedy přes 18
let, poškodili sochu. Byla to socha Klementa Gottwalda -
v té době jaksi jiných soch moc nebylo -
před jedním kulturním střediskem a
způsobili na ni škodu, kterou jsem z opatrnosti nechal
přezkoumat znalecky, a ta škoda byla ke 3 tisícům.
Takže museli být odsouzeni za poškozování
majetku v socialistickém vlastnictví jako za majetkový
trestný čin.
Ještě tam bylo bohužel výtržnictví,
to nevím přesně. Ale pokud jeden nebo dva
ze skupiny byli odsouzeni nepodmíněně, myslím
na rok a 14 měsíců, tak to byli vícenásobní
recidivisté.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji za vysvětlení. Jsem rád, že
při tom fackovacím úkonu nedošlo k nabarvení
na žluto.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec SN I. Němec: Pane předsedající,
dámy a pánové, snažíme se vybudovat
demokratický stát na troskách čehosi,
co demokratické nebylo. Trosky ale tady jsou a překážejí
nám v naši práci. Podobně jako našim
předkům, kdy v roce 1918 začali stavět
demokratickou republiku na sutinách Rakousko-uherského
mocnářství. Také tehdy byla prvořadým
předpokladem demokratizace, nutnost odklidit překážející
pozůstatky starého rakouského režimu
ve státních institucích i v chování
občanů.
Prezident T. G. Masaryk dokonce pro ten požadavek doby vytvořil
zvláštní výraz: "Imperativ odrakouštět".
Ano, jako tehdy nemohla vzniknout demokratická republika
bez odrakouštění, tak také dnes nemůžeme
vytvořit demokratický stát bez debolševizace.
Komunistická strana, kterou cílevědomě
bolševizoval K. Gottwald ve Stalinově duchu od roku
1929, zanechala nám opravdu hrůzné pozůstatky
svého nedemokratického působení. Devastaci
naší země po stránce ekonomické,
ekologické a zdravotní jistě zhodnotí
příslušní odborníci. Mně
budiž dovoleno upozornit na těžko odčinitelné
škody duchovní, které našim národům
způsobil komunismus, a kterými nás mohou
znovu ohrozit politické směry s ním spřízněné.
Základní buňkou národa je rodina.
Vyjdu tedy od ní. Můj dědeček, který
byl účastníkem prvního i druhého
národního odboje, uvádí ve svých
pamětech zajímavý postřeh, že
v legiích i v nacistických koncentrácích
si naši lidé říkali bratře. Ale,
že opravdový bratrský vztah mezi lidmi poznal
jen v onom prvním národním odboji, kdežto
ve 2. světové válce byl již tento vztah
rozložen třídní ideologií.
Ano, komunismus likvidoval naše společenství,
která usilovala o vzájemný bratrský
vztah, ať to byly legie, sokolské jednoty, křesťanská
bratrstva nebo politické strany. Za to nám komunisté
vnutili jediné možné bratrství třídní,
realizované např. bratrskou pomocí sovětských
třídních bratří v srpnu 1968,
nebo akce třídních akcí z protiizraelských
teroristických komand. A tak naši mládež
komunismus připravil o organizace vychovávající
dobré mezilidské vztahy a nahradil je organizacemi,
v nichž se kladli za vzor pionýři, kteří
udávali své rodiče. Velká část
této mládeže ještě navíc
vyrůstala v rozvedených rodinách, protože
manželskou věrnost a mravní postoje vůbec
silně podrývala komunistická protináboženská
propaganda. K tomu člověk nemusí být
psycholog, aby si uvědomil k jakým zločinným
důsledkům vedly takové výchovné
podmínky. Dodnes nejsme schopni zbavit se tohoto hrůzného
produktu komunistické výchovy, že u nás
skoro každý mladý muž musel prožít
rok svého života v útrapách šikanování
na vojně a mnozí v učňovském
internátu. Takové projevy nespadly jen tak z nebe.
Připomeňme si, co všechno za komunistické
totality vyústilo v morální deformaci občanů,
takže jedni bezostyšně utlačovali druhé
za nečinného přihlížení
třetích. Byla to především oficiální
lež, že ono utlačování lidí
je ku prospěchu pracujícího lidu. Za druhé
to bylo cílevědomě potlačování
lidské důstojnosti, schopnosti člověka
bránit se utlačovatelům a směle vyslovovat
své názory. Za třetí komunistická
moc cílevědomě vykonávala ve vědomí
lidí humánní postoj solidarity s utlačovanými.
Ke všemu možnému, k lámání
charakteru vybudovala komunistická strana potřebné
instituce jako StB, uliční výbory, systém
posudků a kádrování, komplexní
hodnocení, nomenklatury atd.
K nástrojům deformace občanského charakteru
musíme přičíst i komunistický
materialismus, který lidi duchovně omezoval zaměřením
na materiální požitky podobné jako komunistický
socialismus je odnaučoval podnikavosti a poctivé
práci nebo jako komunisticky pojatý internacionalismus
je zase odnárodňoval. Cožpak to není
odnárodňování, když se ve školách
naprosto zamlčují povznášející
kapitoly vlastních dějin a podrobně se probírají
polopravdy i lži o hrdinech všemožných zahraničních
revoluci? Není to něco jako kulturní zločin,
když zapomněním se zastřou takové
skutečnosti, že náš Sokol vytvořil
unikátní pojmovou hodnotu, kterou ve formě
české tělocvičné terminologie
přejímali od nás cizí národové?
Není to hanbou, že dnes naše děti neznají
slovo slet, zatím co pro ruské děti je toto
české slovo zcela běžně a v ruské
podobě "sljot pioněrou".
Tak si uvědomujeme, že z pozůstatků
komunistické totality bude velmi nesnadné odstranit
zejména důsledky morálního úpadku,
že mnoho našich lidí bylo komunismem vychováno
ke krutosti, bezcitnosti, apatii, k nevnímavosti vůči
utrpení druhých, k zištné přizpůsobivosti,
nepracovitosti a nepodnikavosti a k pohrdání vlastenectvím.
Domnívám se, že zbavit se můžeme
pouze toho, co si dobře jako negativní uvědomujeme.
Občanská demokratická strana, jejímž
jménem jsem byl pověřen vystoupit, podporuje
přijetí usnesení tisku č. 525 s tím,
že podáváme pozměňovací
návrh, aby do úvodu uvedeného tisku byl vložen
text - o době nesvobody. Usnesení Federálního
shromáždění ČSFR by vypadalo
takto: "Usnesení Federálního shromáždění
ČSFR o době nesvobody ze dne..."
Na závěr přání. Nechť
toto usnesení přejde do školních čítanek.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl poslanec Igor Němec. Teď je přihlášen
poslanec František Michálek a dalším v
pořadí je poslanec Jurečka.
Poslanec SL F. Michálek: Vážený pane
předsedající dámy a pánové,
domnívám se, že i já jsem povinen vyslovit
svůj názor na dobu nesvobody. Hlavou mně
proběhla diskuse, kterou jsem měl s odsouzeným
bývalým ministerským předsedou dr.
Jaroslavem Krejčím v Leopoldově.
Když byla souzena protektorátní vláda
v roce 1946, byla jako korunní svědek přizvána
manželka popraveného generále Eliáše.
Ta, když měla vypovídat, odmítla se
slovy, že vypovídat nebude, protože, kdyby její
manžel žil, byl by postaven na lavici obžalovaných
jako všichni jeho ostatní kolegové. Doktor
Krejčí zemřel v Leopoldově.
To, co jsme zde slyšeli, byly mnohé reminiscence z
minulosti. Ta už nám nic nedá. Žijeme
v dnešku s aspektem do budoucnosti. Hledejme řešení.
Řešení zde bylo naznačeno z projevu
poslance Zemana a poslance Dostála. Ztotožňuji
se s těmi názory, protože nám nezbývá
nic jiného, než začít poctivě
pracovat na zákonech. Teď je otázka, čemu
budou tyto zákony podřízeny.
Právu anebo morálce, jak o tom zde bylo hovořeno.
Nám v těžkých dobách nepomohli
právníci, nepomohli politikové, ale byli
to umělci a spisovatelé, kteří nás
povzbuzovali v dobách nejpevnějších.
K tomu vrhání kamenů bych chtěl dokončit.
"Když dav se rozešel, potom muž přistoupil
s bolestí k ženě a ptal se jí: Nikdo
tě neodsoudil? Ne pane. Když tě nikdo neodsoudil,
tedy ani já tebe neodsuzuji. Jdi v pokoji."
Závěrem bych chtěl poukázat na to,
že básně spisovatelů nás posilovaly
a učili jsme se je nazpaměť. Já si vám
dovolím jednu takovou přednést:
"Zpívejte vy ptáci nebeští, té
země zulíbané krásné, nás
děsí smrt, však ptáci vás ne.
Vy jste tu jenom pro štěstí. Vaše písně,
hoboje jsou připraveny k písním v listí,
pozorujem se závistí váš zpěv
i křídla oboje. Jde každému smrt mlčky
vstříc. Nemilosrdná pilná žnečka,
nepostojí, neposečká a jde dál jakoby
nic. Těm však, kdož musí nést kříž
těžký dost i bez břemene, stíny
bůhví čím ozbrojené, posílá
vstříc i podél cest. Nechť soptí
Vesův sirný květ a pohřbí nás
tu ve své lávě. Nechť hlava má
po tisíc let je schýlena k tvé hlavě."
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také poslanci Michálkovi. Nyní
bych předal slovo poslanci Jurečkovi.
Poslanec SL J. Jurečka: Pane předsedo, dámy
a pánové, rád jsem si vyslechl uvážlivé
vystoupení pana poslance Grebeníčka. Sdělil
nám, že jeho strana se kriticky staví k minulému
období. Současně nás ale nabádal,
aby toto shromáždění nepřijímalo
zhodnocení totalitního období, které
by nebylo uvážlivé, komplexně zdokladované
a lidsky citlivé, abych volně parafrázoval.
Přihlásil se i k tomu, že jeho strana se chce
na takovém zhodnocení, abych tak řekl, před
tváří lidu, podílet. Skoro by se mi
tomu chtělo věřit, kdybych si zhruba před
14 dny nepřečetl v Lidových novinách
tyto výroky, jen shodou okolnosti pana poslance Grebeníčka
na jistém veřejném shromáždění.
Cituji: "Pokud to nepůjde po dobrém, musíme
přistoupit k důraznějším formám
odporu lidu. Nebo. Přijde čas, kdy to podtrhneme
a sečteme my někomu..." Domnívám
se, že tyto výroky, ač směřovány
do budoucnosti, mají své kořeny v minulosti.
Chtělo by se mi říci dřevní,
ale rozhodně v té minulosti, ke které se
nechceme vracet, protože ji umíme pojmenovat jako
zavrženíhodnou.
Se smíšenými pocity jsem poslouchal pana kolegu
Dostála. Rozuměl jsem jeho mravnímu etosu
a pokoře. Velmi na mne působila. Avšak z obdobných,
svých vnitřních rozporů, vlastního
obviňování a sebekritiky, vyvozuji zcela
jiné závěry než on. Jeho terminologií
posuzováno, nemohl bych také hodit kamenem, neb
nejsem bez viny. Jde o to najít odvahu být kritický
ke svým vlastním dnům a skutkům. Jde
o to říci jasně, že totalitní
období bylo obdobím politické nesvobody a
obdobím porušování lidských práv.
A říci to, jak já to chápu, nejsou
pouhá slova. Není to, jak nám vysvětloval
kolega Zeman, slavnostní, prázdná deklarace
tak říkajíc po boji. Je to rozhodnutí,
závazek právě k činům. K činům
na poli zákonodárném, vzdělávacím
a ekonomickém. Tam totiž všude musíme
zcela zásadně měnit komunistické dědictví,
a jestliže nám nebude zřejmé, jak ohavný
byl minulý režim, nebude nám ani zřejmá
naléhavost, životní nutnost těchto změn.
Z těchto důvodů podporuji návrh usnesení
(tisk 525) i oba doplňující návrhy
kolegy Bendy i kolegy Němce. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Pan poslanec Grebeníček se hlásí.
Poslanec SN M. Grebeníček: Snad nebudu zdržovat
ani oslovením. Vzal jsem na vědomí, že
v poslední době někteří novináři
vůči funkcionářům naši
strany zaujímají stanoviska opírající
se o kompilaci nepravd a polopravd. Požádal bych,
zda by bylo možné, abych zítra dal všem
poslancům do lavic moje stanovisko k nechutnému
příspěvku pana novináře Přibáně.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vaší poslanecké iniciativě nelze klást
žádné překážky. Nyní
bych požádal poslance Tichého, kdyby se ujal
slova. Další v pořadí je pan poslanec
Batta.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
nejsem první, kdo tady od mikrofonu přistupuje vlastně
v reakci na vystoupení pana poslance Grebeníčka.
Přiznám se, že jsem trochu idealista a odmítám
nebo přijímám něčí tvrzení
až tehdy, když mu porozumím. Jinak by to nebylo
ono. Konkrétně šlo o jeho konstatování,
myslím pana poslance Grebeníčka, že
se strana dopustila některých chyb.
Nepochybuji, že většina z nás si na tento
termín dobře vzpomíná. Byl užíván
permanentně, když se něco nedařilo,
a nedařilo se stále něco, dokonce i při
charakteristice Stalinových zločinů. Vtip
byl vždy za a) v tom, že se posluchači nebo čtenáři
zpravidla nikdy nedověděli co vůbec strana
těmi některými chybami myslí, a za
b) v tom, že po konstatování těchto
"některých chyb" šlo všechno
posléze tak jako dříve.
Dnes nám tedy pan poslanec Grebeníček opět
předkládá kritiku "některých
chyb" strany. Bude opět jen a jen na nás -
tj. na našem parlamentu, že už tady všechno
nepůjde tak, jak to šlo dříve. To znamená
jako za komunistů. Doufám proto, že dnes naopak
vznikající demokracie se právě citovaných
"některých chyb nedopustí." Tou
některou chybou rozumím právě tu okolnost,
abychom upustili od charakteristiky toho období, které
proběhlo, kdybychom upustili od charakteristiky situace,
ve které se nacházíme.
Jestliže je ze strany komunistů to deklarování
- odhodlání k účasti na budování
demokratického státu upřímné,
pak jsou odmítaní věcné charakteristiky
uplynulého období a tím i odůvodnění
snad jejich nové cesty vlastně trochu nelogické.
Anebo jde snad pořád o staré cíle
a starou cestu? To je ta otázka. Odkaz na to, abychom si
počkali na objektivní zhodnocení dějin,
to je samozřejmě šidítko. Ani nevíme,
co je to "objektivní", to by muselo být
řečeno. Obdobně je tomu i se zavádějícím
odmítáním tzv. kolektivní viny. Velmi
snadno se tento termín dá vysvětlit asi takovou
logikou: neexistuje-li "kolektivní vina", existuje
"kolektivní nevina"? A vidíme, že
budeme opět v rozpacích.
Vím, že i na straně ostatních lidí,
těch, kteří komunisty přímo
nepodporovali, pouze jej trpěli, je také část
viny. Ano byli jsme zbabělí více nebo méně,
jen někteří zbabělí nebyli.
I to si musíme říci.
A proto se závěrem připojuji k výzvě
pana poslance Zemana, aby se našla skupina nepolitických,
nebo politicky neorientovaných myslitelů, nebo spisovatelů,
kteří by byli schopni pro nás samotné
a samozřejmě také pro naše potomky,
aspoň morálně toto období vyhodnotit
co nejdříve. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také poslanci Tichému. Teď má
slovo pan poslanec Batta.
Poslanec SN I. Batta: Vážené a ctené
zhromaždenie, nebudem hovoriť dlho, v podstate by to
bola jedna faktická pripomienka. Prečítal
som si poslednú vetu štvrtého odstavca daného
textu a tam je napísané: "Tento stav predstavoval
faktické obnovenie nevoľníctva, ktoré
bolo na území Uhorska zrušené definitívne
v roku 1848, za Jozefa II. Na krátku dobu bol vynesený
jeden taký výnos, neviem, či sa realizoval,
ale viem, že pred smrťou tento panovník to opatrenie
stiahol. Bol to len krátky interval.
Navrhol by som pozmenenie daného textu takto: "Tento
stav predstavoval faktické obnovenie nevoľníctva."
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji poslanci Battovi. Další
přihlášený je poslanec Jiří
Svoboda a jako poslední pak poslanec Anderko.