Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Cuhra: My jsme to skutečně zvažovali. Řada
pozměňovacích návrhů je v podstatě
totožná. A tak jsme si je dovolili dát do určité
formy a předložili bychom vám určitý
návrh jakým způsobem by ty návrhy
byly do tisku č. 525 zahrnuty.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já vás přeruším. Samozřejmě
ještě musí proběhnout rozprava a tam
mohou vzniknout další návrhy. Ale jsem rád,
že jste na hlasovací proceduru připraveni.
Já bych nyní zahájil rozpravu. Mám
zde celkem 10 písemných přihlášek.
Oficiálně se za kluby poslanců nikdo nepřihlásil,
ale z přihlášek je zřejmé, že
někteří poslanci budou mluvčími
politických klubů a já jim tedy udělím
slovo nejdříve. Hlásí se poslanec
Mlynárik.
Poslanec SN J. Mlynárik: Ja som sa prihlásil za
klub VPN.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Za kluby jsou zde přihlášení poslanec
Miroslav Grebeníček, za stanovisko klubu poslanců
KSČS, Julius Minka, HZDS, kolega Molnár za SNS,
kolega Mlynárik za VPN a je zde také přihláška
kolegy Pavla Dostála, ale myslím, že ten vzhledem
k tomu, že již přednesl svůj projev k
vlastnímu návrhu, už nebude vystupovat, jak
mi nyní sděluje. Já bych dal nejprve slovo
poslanci Mlynárikovi za klub VPN. Prosím.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
milé kolegyne a kolegovia, v klube hnutia Verejnosť
proti násiliu sme viackrát preberali otázku
hodnotenia minulých štyroch desaťročí
komunistickej diktatúry.
Klub ma poveril, aby som vyjadril jeho stanovisko a ponechal mi
určitú voľnosť v interpretácii
- teda moje názory doslova nekorigoval a nedirigoval. Prvá
vec, ktorá sa v našich názoroch objavila bola
téza o čistom stole. Tabula rasa by nemala byť
východiskom k zdôvodneniu, prečo náš
parlament musí doslova "preorať" celé
zákonodarstvo nášho štátu, prečo
robíme v každej oblasti také hlboké
zásahy, a prečo sa tak príkro musíme
dištancovať, či odlišovať od zákonodarstva
z obdobia diktatúry. Preto musíme spoločnosti
vysvetliť a odôvodniť našu prácu,
jej zmysel a dosah. Pokiaľ má byť 17. november
1989 historickým predelom, medzníkom v našich
dejinách, musia tomu nasvedčovať aj zmeny v
zákonodarstve z analýzy obdobia nedemokracie a totality,
musíme, pokiaľ naša práca má mať
zmysel, urobiť patričné závery. Historická
analýza minulosti, a na tom sa tiež zhodujeme, nemôže
mať funkciu zákona ani preambule celého zákonodarstva.
Mala by však mať hodnotu zmyslu našej činnosti,
jej odôvodnenosti a byť jasnou politickou deklaráciou,
že s nedemokratickou minulosťou nesmieme mať nič
spoločného, že je to istý, jasný
hlboký predel, od ktorého budeme odvíjať
svoju činnosť.
Štyri desaťročia vlády jednej strany a
jej teória komunizmu jasne v praxi dokázali, že
komunizmus v našej spoločnosti - a nielen v našej
- skrachoval po stránke teoretickej, morálnej, politickej
i hospodárskej. Komunizmus stalinskej a poststalinskej
verzie reálneho socializmu bol historický omyl.
Javí sa ako odbočka či výhybka v demokratickom
vývoji našich národov, aký sa začal
v národnom obrodení a štartoval v revolučných
rokoch 1948 a 1949. Komunizmus nevyplynul z loďky nášho
historického smerovania, ale k tomuto smerovaniu bol so
všetkým, čo k tomu patrilo, veľmocensky
násilne prinútený. A z tohoto mocenského
faktu prinútenia pochádzala všetka jeho neprirodzenosť,
afektovanosť, proste neživotnosť. A čo neprirodzené,
teda falošné a nepravdivé, nemôže
mať zdar v spoločnosti, ktorá pri všetkých
starých stratifikačných rozdielnostiach speje
k harmónii, k plodnému normálnemu životu.
Komunizmus účinne zbavil našich ľudí
základnej motivácie - zdravej súťaživosti,
osobnej iniciatívy, z ktorej vyplýva činorodá
práca a konkurencia. Ľudia, hoci akokoľvek odlišní
a každý svojský, mali sa stať rovnakými
podľa kasárenských, či skôr väzenských
zásad podľa presne zostrihaného prekladaného
trávnika. Aby sa normy neprirodzenosti a násilia
stali čo najskôr a najprijateľnejšie pre
celú spoločnosť, tá sa musela izolovať
od ostatného sveta ostnatým drôtom a styk
s normálnym, západným svetom sa umožňoval
iba tým, ktorí nezakolíšu. Takto sa
z celej našej vlasti stal jeden koncentrák, a podľa
vyjadrenia jedného mladého muža pred súdom
s nulkovou väzenskou skupinou.
Bolo by historicky nepravdivé, keby sme konštatovali,
že za celý historický debakel nesú vinu
iba naši, miestni komunisti. Odhliadnime od povojnového,
národnofrontového nadšenia komunistických
strán, ktoré zavierali oči nad komunistickými
faulami a strkali hlavu do piesku, až ju s prekvapením
vytiahli onoho februárového sychravého rána
roku 1948. Bezkoncepčnosť a oportunizmus týchto
strán - prejavujúci sa v ich zreformovanej podobe
jak po celé štyridsaťročie - prispel k
tomu, že komunisti tak ľahko, navonok celkom legálne,
prevzali moc. Táto ľahkosť prevzatia moci sa
potom interpretovala ako celkom osobitný príspevok
Československa k variantám prevzatia moci komunistami
svojskou, parlamentnou cestou. Ak v dokumente, ktorý preberáme,
hovoríme o nezákonnosti a nelegitimite tejto moci,
nesmieme odhliadnuť od historického hávu, v
akom sa nastolila: formálne prišla celkom legálne,
parlamentnou cestou. A už v tom samom nástupe bola
anomália celého nášho povojnového
vývoja, poznamenaného bezpríkladným
násilím proti celým veľkým skupinám
ľudí, pre ktoré prestal platiť zákon
a stali sa už vtedy, áno, roku 1945, občanmi
druhej kategórie až po neobčanov a vyhnancov,
už vtedy boli z politického života vyradené
celé politické strany a politické spektrum
sa glajchšaltovalo do národnofrontovskej podoby, podkurujúcej
komunistom. Nesmieme pri rekapitulácii tiež odhliadať
od faktoru, že komunisti boli volení v legálnych
voľbách, že im občan dával puvoir
najmä svojou fyzickou účasťou na nich,
až po tých známych 99,6 percenta. Isto, v základe
volebnej frašky tkvel strach, a to až o život,
strach o existenciu a perspektívu detí, príbuzných,
celá táto diktatúra, akože inak, bola
postavená na princípe strachu, v ktorom komunisti
viedli vnútornú vojnu, permanentnú vnútornú
vojnu proti vlastnému obyvateľstvu na základe
intolerancie, ideologickej indiktrinácie a zásad
nenávisti triedneho boja. Nezabúdajme však,
že v tomto režime sa vyformovala tiež celá
skupina príživníkov, ktorým systém
korupcie, nezákonnosti, podvodu vyhovoval - boli to oni
veksláci, mäsiari, zelinári, pumpári
a mnohí ďalší, ktorí ťažili
z morálneho rozvratu spoločnosti a ekonomickej neúčinnosti
režimu. Dnes ich zisky vychádzajú najavo, nestačíme
sa diviť, odkiaľ jednotlivec nahrabal nie milióny,
ale desiatky miliónov, zatiaľ čo mnohí
boli na pokraji hladu. Priznajme, že mnohým komunistický
režim vyhovoval, a nie je tak neoprávnená ich
nostalgia za ním, že "za nich" to bolo lepšie.
Ale tiež vieme, že takto sa už ďalej žiť
nedalo, ak sme nechceli skončiť pred prázdnymi
obchodmi, kde sa nedostane už ani chlieb a mlieko pre deti.
Naši domáci komunisti teda nezodpovedajú za
všetko, ani z našej domácej strany. A nezodpovedajú
najmä zo strany internacionálnej. Z tohto hľadiska
klub VPN odmieta prejavy primitívneho antikomunizmu kolektívnej
viny všetkých komunistov. Komunisti vznikli ako strana
pred 70 rokmi, roku 1921, práve pred pár dňami
mali výročie, ktoré by sa inak pripomínalo
fanfárami. Vznikli nie ako samostatná strana, ale
ako sekcia čohosi vyššieho, nadnárodného,
ako sekcia III. Komunistickej internacionály. Ak si ešte
v prvom desaťročí snažili zachovať
vlastnú tvár, uznávajúc národné
špecifiká a československý štát,
od nástupu gottwaldovcov roku 1929 sa stali priamou agentúrou
Moskvy v Československu - slúžili viac nadnárodnému
centru než vlastnému ľudu, ak mu vôbec
kedy slúžili. Občas sa proti nej búrili,
samého Gottwalda Stalin niekoľkokrát zahriakol,
či už roku 1932 alebo v predvojnových rokoch,
či so špecifickou cestou v rokoch 1945 - 1946. Moskva
musela mať vždy vrch, a keď sa napokon roku 1968
komunisti pozdvihli k najväčšej vzbure, Moskva
im ukázala, ako je to s ich autonómiou.
Preto sotvakto dnes môže vyzdvihovať spor Moskvy
s našimi komunistami za vec našich národov, za
vec československého štátu. Bola to
predovšetkým ich vec, vyústenie ich sporov,
ktoré sa začali už kedysi v polovici 20-tych
rokov, a skončili sa tragicky roku 1968. Moskva našim
národom vnucovala svoje symboly, nám cudzie, neprirodzené,
proti ktorým sa ľudia vždy búrili, lebo
urážali ich národné cítenie,
ich kresťanskú tradíciu. Moskva ako každý
okupant sa snažila zbaviť naše národy historickej
pamäti, vnucovala im iné tradície. Vrážala
podľa starého divide et impera medzi Slovákov
a Čechov klin. Výsledok vidíme dnes. Musíme
znova opakovať, že v poslednom štyridsaťročí
Čechov, Slovákov a národnosti utlačoval
všetkých takmer rovnako sovietsky okupant, a nie Česi
Slovákov alebo naopak. Za rozvrat, do ktorého sme
sa dostali morálne aj ekonomicky, nemôžu iba
domáci komunistickí vládcovia - nezabúdajme,
kto stál nad nimi, koho vôľu museli plniť
a komu devótne slúžiť. Našťastie
stalinský či brežnevovský Sovietsky
zväz snáď už natrvalo patrí do histórie.
Toto všetko musíme brať do úvahy, ak hodnotíme
posledné 4 desaťročia vývoja československého
štátu a našej spoločnosti. Klub hnutia
VPN doporučuje prijatie predloženého uznesenia.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Mlynárikovi. Nyní požádám
o slovo poslance Minku, který přednese své
stanovisko za Hnutí za demokratické Slovensko.
Poslanec SN J. Minka: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
kolegyne a kolegovia, poslanci združenia Hnutia za demokratické
Slovensko sú toho názoru, že hodnotenie historického
obdobia by malo byť záležitosťou odbornej
a kvalifikovanej analýzy príslušných
vedeckých kruhov. Ani zákonodarné zbory takých
krajín ako je SNR a Taliansko, odborné prehlásenie
neprijímali. Analýzu je žiadúce spracovať
a zaradiť do širokého kontextu historického
vývoja domácich a zahraničných súvislostí
tak, aby sa identifikovali zdroje i prejavy nežiadúcich
javov, porušenie kontinuity demokratických tradícií
našich národov. Máme už dostatok negatívnych
skúseností práve z obdobných uplynulých
40 rokov, kedy mocenské orgány v rôznych poučeniach
a ustanoveniach vytvárali falošné rámce
výkladu udalostí a historici, či žurnalisti
len doplnili a vyšperkovávali pred tým a priori
naformulované závery.
Ale ak však vo Federálnom zhromaždení
dospejeme k záveru, že daná problematika hodnotenia
uplynulých 40 rokov bude predmetom hlasovania, poslanci
nášho hnutia budú postupovať v súlade
s ich životnými skúsenosťami a v zhode
s ich svedomím a rozumom, vedení myšlienkou
humanity, tolerancie a pohľadov do budúcnosti.
Čo sa týka pohľadu na totalitný systém,
zhodujeme sa s postojom, ktorý bol vyjadrený vo
vystúpení zástupcov poslaneckého klubu
Sociálnej demokracie.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já děkuji poslanci Minkovi. Dále je do rozpravy
přihlášen za klub KSČS poslanec M. Grebeníček.
Uděluji mu slovo.
Poslanec SN M. Grebeníček: Vážené
Federální shromáždění,
vážení hosté, dovolte mi vyjádřit
se k předloženým návrhům usnesení,
k jejichž obsahu mám nejenom já osobně,
ale prakticky všichni poslanci našeho klubu vážné
výhrady. Přesto však doufám, že
naše připomínky v duchu příslušného
článku nedávno přijatého jednacího
řádu vyslechnete bez jakýchkoliv rušivých
projevů.
Možná mi dáte za pravdu, když budu konstatovat,
že v poslední době průvan dějin
křiví mnohým lidem tváře, přičemž
poznávání pravdy nutí jedny k činnosti,
druhé zase k rezignaci.
Schopnost přijímat nové poznatky a uplatňovat
je v nových souvislostech, vidět věci z nového
úhlu pohledu, alternativně řešit situace
a orientovat se v nich, přizpůsobovat jim své
myšlení a nahradit absolutní pravdy měnícímu
se systému poznatků není pro mnohé
naše občany vůbec jednoduché. Právě
v této souvislosti připomínám, že
nahrazování zastaralé absolutní pravdy
jinou absolutní pravdou, která také brzy
zastará, postrádá svůj smysl. Proto
před posedlostí hledání jedné
jediné pravdy mnohdy poznamenané vlivem politické
moci dejme přednost vědě. Stanoviska učiněná
pod vlivem rozhodnutí dneška se mohou brzy ukázat
jako nedozírné škody zítřka.
"Pravda je ovoce, které se musí trhat, až
když zcela uzraje" - napsal svého času
pan Voltaire.
Dnes je všeobecně známo, že vedle domácí
oficiální historiografie se v zahraničí
rozvíjela historiografie exilová. Většinou
navazovala na tradiční pojetí dějin
a svými interpretacemi konkrétních událostí
a jejich hodnocením vytvářela protiklad k
oficiální domácí historiografii. Tomuto
proudu exilové historiografie se dostalo významné
podpory od historiků, kteří po roce 1968
odešli do zahraničí a nepřestali udržovat
kontakt s nově se tvořící tzv. samizdatovou
historiografií. Charakteristické pro tuto novou
vlnu opoziční historiografie, jak další
vývoj ukázal, byl větší cit pro
politické potřeby doby a naléhavost společenských
změn.
Exilová a samizdatová historiografie významně
přispěla k zaplnění řady bílých
míst, která zanechala oficiální historiografie.
Všechny tři proudy je velmi obtížné
srovnávat, protože neměly stejné podmínky
pro práci. Co se však zdá být všem
společné je, že všechny tři sloužily
politickým cílům, a to jim zabránilo
dopracovat se k hlubšímu filozoficko-politickému
nadhledu.
Současně je třeba konstatovat, že všechny
tři dosáhly ve studiu konkrétních
historických témat řady pozoruhodných
výsledků. To však umožní náležitě
zhodnotit teprve důkladná analýza celého
poválečného vývoje naší
historiografie. Právě proto by naše Federální
shromáždění nemělo přijímat
předčasné hodnotící stanovisko
k poválečnému vývoji, neboť by
to mohlo specificky ovlivnit badatelskou činnost naší
společenskovědní fronty a znevážit
veškerou snahu o budování spravedlivé
a demokratické společnosti.
Na základě uvedených skutečností
dospěl náš klub k následujícímu
stanovisku. Současná komunistická strana
už několikrát vyjádřila své
kritické a odmítavé postoje k některým
jevům spojeným s dřívějším
mocenskopolitickým systémem v naší zemi.
Ačkoli větší část dnešních
jejích členů není s těmito
jevy spojena a nepodílela se na politických procesech
počátku 50. let ani na represích omezujících
demokracii a lidské svobody v naší zemi, cítí
svůj díl historické odpovědnosti a
chce všemi sílami přispět k vytvoření
nové demokratické společnosti, která
se vyvaruje omylů a chyb minulosti.
Na mimořádném sjezdu naší strany
v prosinci 1989 a na následujících sjezdových
jednáních v roce 1990 jsme kriticky zhodnotili období
fungování komunistické strany jako státostrany.
Dokumenty, které byly přijaty, jsme vám poskytli
v průběhu minulé, tj. 14. společné
schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů
k informaci.
Zpochybňování legitimity a legálnosti
vládnoucího systému uplynulých let
považujeme z objektivně historických, mezinárodně
právních, vědeckých i etických
důvodů za nesprávné, neboť vychází
spíše z jednostranných, emotivních,
osobně motivovaných podnětů, než
z vědeckých rozborů a snah o nalezení
všech souvislostí a podmíněností
uplynulého období. Mocenský systém,
který se u nás za značné podpory většiny
čs. obyvatelstva po únoru 1948 vytvořil,
byl především výsledkem konkrétních
mezinárodně geopolitických i vnitropolitických
procesů, uskutečňujících se
v polovině tohoto století. Byl výrazem rozděleného
světa a reálně existujícího
rozložení mocenských sil se všemi jeho
podmíněnostmi a důsledky. Morální,
politické či právní odsouzení
dřívějšího systému a v
podstatě odmítnutí celých uplynulých
40 let znamená pro mnohé lidi, pro téměř
dvě generace negací smyslu jejich života.
Hodnocení minulosti bez komplexního vědeckého
posouzení a citlivého lidského zvážení
je nezodpovědné. Vrací se k odsouzeným
praktikám počátku 50. let. Je jednostranným
politickým aktem neodpovídajícím vážnosti
a významu Federálního shromáždění.
Podporujeme důsledné prošetření
právní odpovědnosti za protizákonné
činy uskutečněné v minulém
období a budeme napomáhat k jejich objasňování
a potrestání konkrétních viníků.
Odmítáme však pokusy o uzákonění
kolektivní viny, či jednostranné neadresné
odsuzování velkých skupin našeho obyvatelstva,
jejich zařazování na okraj nebo dokonce mimo
společnost.
To by znamenalo opakování chyb, které zde
společně odmítáme. Předkládáme
jako pozměňovací návrh doplnění
textu v tom smyslu, že Federální shromáždění
bude iniciovat vytvoření vědeckých
týmů k zahájení odborné diskuse
k problematice naší nejnovější
historie, především období posledních
42 let. Zastáváme názor, že jen objektivní
analýza tohoto období, nikoli pouhé politické
hodnocení, které je navrhováno, může
rozpoznat zneužívání všech projevů
neomezené nedemokratické moci. Na této diskusi,
před očima veřejnosti, se chceme aktívně
podílet.
Zároveň upozorňujeme na skutečnost,
že navržené usnesení Federálního
shromáždění k hodnocení období
let 1948 - 1989 neobsahuje opatření, které
by charakterizovalo způsob, jak zabránit návratu
mechanismů autoritativní moci v jakékoli
podobě do našeho života. Především
z těchto důvodů naši poslanci předložený
návrh nemohou podpořit. Co k tomu dodat? Myslím
si, že úkolem každé vládní
moci je vládnout dobře a dobře spravovat
stát, a ne vystupovat v roli "vykladače"
historického procesu. Historická pravda se hlasováním
v politické straně, ve vládě nebo
dokonce v parlamentě nedá určit. A je vůbec
možné popřít a jako nezákonné
odsoudit období uplynulých 40 let? Asi ano, ale
pak se nám může stát, že nám
naši potomci vysmějí a nebo prohlásí
to, co se dělá dnes z hlediska budoucího
vývoje a budoucích zákonů také
za protizákonné či nelegitimní.
Nevím, proč se mi v závěru mého
vystoupení vybavuje to, co řekl při zahájení
Všeobecné československé výstavy
místopředseda federální vlády
Jozef Mikloško, kterého si zde dovolím citovat.
"Chceme ukázat, jak si představujeme svět,
ve kterém chceme žít, ukázat, že
za posledních sto let navzdory mnohým těžkostem
a problémům se našim národům
podařilo vytvořit mnoho duchovních i materiálních
hodnot, za něž se nemusíme stydět."
Kéž by byla tato slova prologem i k racionálnímu
posouzení našeho poválečného
vývoje, v němž lidé nejen "trpěli,
strádali, mlčeli, předstírali souhlas,
mravně upadali, byli nevolníky", jak uvádějí
autoři jedné z variant návrhu usnesení,
ale také docela obyčejně žili, pracovali,
radovali se, vychovávali své děti, uskutečňovali
své sny a ideály. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl pan poslanec Miroslav Grebeníček. Dále
se hlásí s technickou poznámkou pani poslankyně
Nováková.
Poslankyně SL E. Nováková: Pane předsedající,
domnívám se, že o této diskusi by měli
být naši občané informováni objektivně.
Těžko však tomu bude, když jsem si například
všimla, že diskusní příspěvek
pana poslance Mlynárika nebyl vůbec snímán,
stejně tak vystoupení pana místopředsedy
Sokola. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Nepředpokládám, že šlo o záměr.
Texty jejich projevů budou doufám k dispozici. Takže
snad nemáme nad čím váhat. Teď
bych prosil o slovo za poslanecký klub SNS pana poslance
J. Molnára.
Poslanec SN J. Molnár: Vážený pán
predseda, pán predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie, dovoľte, aby som predniesol
vyjadrenie klubu poslancov Slovenskej národnej strany vo
Federálnom zhromaždení k hodnoteniu obdobia
komunistickej diktatúry od 25. 2. 1948 do 17. novembra
1989.