Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Ve druhé části mého vystoupení bych upozornil na některé zajímavé výsledky kontrol vybraných kapitol státního rozpočtu federace.

Součástí kapitoly Úřadu vlády České a Slovenské Federativní Republiky je finanční zabezpečení provozu vládní letky, tzv. státního leteckého útvaru. Celkové rozpočtové výdaje na rok 1991 vzrostly proti skutečnému čerpáni z roku 1990 při zachování stejného rozsahu činnosti ze 100 na cca 200 miliónů Kčs (tj. více než o 100 %). Při zabezpečování letecké přepravy ústavních činitelů přetrvává preference věcné stránky před hospodárností provozu. Cca 50 letů bylo provedeno bezúplatně. Nízká je úroveň využití letecké techniky ve srovnání s Československými aeroliniemi, méně než třetinová.

Je nutné dořešit otázku úhrady letecké přepravy pro potřeby Federálního shromáždění, republikových parlamentů, federální a republikových vlád. Také rozbor výdajových položek rozpočtu ministerstva zahraničních věcí ukazuje na některé nedostatky v rozpočtovém hospodaření.

Bylo zjištěno, že automobily používané na zastupitelských úřadech jsou často bez ujetí předepsaného počtu kilometrů předisponovány do České a Slovenské Federativní Republiky nebo odprodány a nahrazeny novými.

Rozpočet ministerstva zahraničních věcí na rok 1991 je charakterizován poklesem analyticky doložených položek (investice) a nárůstem výdajů analyticky nedoložených (reprezentační výdaje, tisk apod.).

Ukazuje se, že koncepce československé zahraniční politiky ve vztahu k rozpočtu ministerstva zahraničních věcí ne zcela odpovídá rozpisu výdajů na jednotlivé zastupitelské úřady.

V kapitole federálního ministerstva zahraničního obchodu představují téměř 50 % výdajů (zhruba 700 miliónů Kčs) služby a výdaje nevýrobní povahy obchodních oddělení. Za první čtvrtletí byly neinvestiční výdaje čerpány ve výši 37 % z výdajů rozpočtovaných na celý rok. Ministerstvo zahraničního obchodu neprovedlo do 29. 4. 1991 rozpis kapitoly rozpočtu na obchodní oddělení, a tím nevytvořilo předpoklady pro hospodárnější nakládání s výdaji. Financování zahraničně obchodní činnosti prováděné pracovníky ministerstva představuje v současnosti zvýšení státního rozpočtu federace o cca 300 miliónů Kčs.

Kapitola federálního ministerstva dopravy obsahuje dotaci 1 miliardy Kčs na krytí ztrát Československých státních drah. To představuje nárůst oproti roku 1990 o 107 %. Konkrétní poznatky však ukazují, že vykazované náklady jsou zatěžovány odhady a hospodárnosti není v provozu železnic věnována dostatečná pozornost. Je potřebné, aby ministerstvo dopravy urychleně předložilo a vláda projednala zásady státní dopravní politiky tak, aby byla možná účelná alokace investic dotovaných ze státního rozpočtu.

Federální ministerstvo obrany vzneslo požadavek na zvýšení rozpočtu o 3, 3 miliardy Kčs. Rozpočtovým opatřením totiž přehodnotilo vnitřní rozdělení svých výdajů na rok 1991 a zvýšilo výdaje na nákup vojenské techniky o 1,1 miliardu Kčs. Není zaručeno, že sníží nákup pohonných hmot či potravin o tuto částku.

Součástí rozpočtové kapitoly federálního ministerstva hospodářství jsou výdaje na vědu a techniku - 330 miliónů Kčs. Z toho nebylo dosud rozpočtováno 200 miliónů Kčs, které byly proto federálnímu ministerstvu financí 4. 4. 1991 dočasně zablokovány, dokud ministerstvo hospodářství nepředloží další doklady o potřebě finančního zabezpečení vědeckotechnického rozvoje.

O nedostatečné podpoře vědy a techniky svědčí i skutečnost, že výdaje pro úkoly vědy a techniky v kapitole všeobecná pokladní zpráva v částce 400 miliónů Kčs nebyly dosud čerpány.

Řada problémových položek byla zjištěna při kontrole kapitoly Kanceláře Federálního shromáždění. Výbor pro plán a rozpočet proto pověřil poslance prověřením kontroly nákladů na dopravu a cestovné do 31. 5. 1991 včetně nákladů zahraničních cest poslanců a zaměstnanců Kanceláře. Další podrobnosti z provedené kontroly rozpočtových kapitol jsou uvedeny v tisku č. 638 a souhrnnější zprávu o vývoji naší ekonomiky z pohledu plnění státního rozpočtu za I. čtvrtletí 1991 přednese kolega - zpravodaj za Sněmovnu národů. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Ježkovi. Nyní má slovo pan poslanec Tichý.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec B. Tichý: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, státní rozpočty a kontrolní zpráva o nich jsou snad hlavním informačním pramenem o vývoji hospodářské situace. Snad mohlo být účelné projednat je ještě před zprávou vlády o hospodářské politice. Pro naši zprávu je to však do jisté míry i výhodné.

Parlamentní hospodářská bouřka zde včera dozněla a valná část publicistického střelného prachu byla vystřílena již minulý týden. Zleva i zprava hrozily katastrofy a propasti zely vždy na cestě toho druhého politického směru. K dispozici poslancům byla ovšem nabídnuta i střední cesta, lemovaná malými stinnými korekturami. Výběr byl tudíž dostatečně kompletní.

Co mě však zamrzelo, byla okolnost, že zmíněná střední cesta nebyla odůvodněna žádným příměrem ze Saturnina. Pokusil jsem se proto ve zmíněném díle dohledat odpověď na otázku, co by o takové situaci řekl "zdravý rozum". Jak otázka, tak i odpověď tam nalezeny byly. Leč odpověď zněla doslova takto: "Je to těžké, neboť dneska nikdo zdravý rozum nemá..."

Když jsem se tam pak ještě dočetl, že k majetku se prokazatelně dostala jedině ona hamižná teta Kateřina a ostatní popisovaní zábavní a morální intelektuálové nezískali nic, neboť dědečkův majetek byl zahrnut na vytvoření záchranné sociální sítě, pak jsem skončil tam, kde jsme.

Náš parlament vykonal kontrolu plnění státních rozpočtů poprvé. V demokratických státech kontroluje státní finance zpravidla specializovaný nejbližší kontrolní úřad, podřízený přímo parlamentu. Přitom je kontrolována hospodárnost a účelnost vynakládání státních peněz nejen následně, ale již při sestavě rozpočtu. Jde o úkol jistě těžký. Jak jsme slyšeli od předchozího zpravodaje, platí u nás zákony nejen Federálního shromáždění a národních rad, nýbrž také zákony pana Parkinsona.

Několik správců rozpočtových kapitol se tudíž bude muset výsledky této kontroly zabývat, ale nejen oni. Na pořad přijdou i služební cesty ve Federálním shromáždění a dělení některých úřadů za účelem získání více vhodných pracovních míst.

A nyní už k obsahu samotných zpráv. Snad by bylo na místě, tak jak se to dělá, nejdříve umělecký dojem. Zůstanu v té rovině, kterou zde zahájil pan ministr financí.

Souhrnně lze konstatovat, že zpráva vlády ani naši poslanci nelakovali nic na růžovo, s výjimkou jednoho tanku, a ani tam to určitě nebylo na místě. Ve vládní ani naší zprávě není jisté všechno, snad i některé důležité věci tam chybí. Ovšem jak vláda, tak i naše výbory se nemohly ve svých zprávách vázat jen na technická konstatování, co tam či jinde chybí nebo přebývá, apod. Ostatně samotná statistika jako vždy současně lže i mluví pravdu, podle podmínek, za nichž čísla platí a která zamlží nebo uvede. Konkrétně to lze ukázat třeba na příjmu ze cla, kterého se v prvním čtvrtletí vybraly asi 2 miliardy, avšak z této částky více než 1,6 miliardy Kčs je vázáno k dovozům uskutečněným už loni v listopadu a prosinci, kdy podniky dovezly, co mohly. Proto například představa o možném, na 8 miliard zvýšeném, příjmu ze cla pro rok 1991 je nutně nereálná.

A ještě jedna výhrada musí být předem vyslovena. Všechny údaje, které byly zaznamenány v těchto prvních třech měsících, jsou vázány k okolnosti, že právě během těchto tří měsíců došlo k největším a nejrychlejším finančním změnám, které pamatujeme od roku 1953. Vše je nutno chápat jako časovou momentku, která nutně zkreslí i ten neúplný výběr faktů. O tom tady hovořil zejména pan ministr financí.

Věnujme se proto jen nejdůležitějším okolnostem, které ve zprávě ministerstva financí chybí a které naopak nemohou ujít kontrole.

Dovolte, abych pokračoval nejdříve určitou logickou závadou v projevu zástupce vlády. Pokud nejsou výsledky státního rozpočtu za první čtvrtletí zcela hodnotitelné, pak to platí nejen pro negativní, ale i pro pozitivní výsledky rozpočtu. Tedy tou první věcí, která je ve zprávě poněkud zanedbána je to, že veškerá přeměna či chcete-li hospodářská reforma, probíhá naprosto největší částí právě jen ve finanční a fiskální sféře. To dokazují zejména výrazně klesající hospodářská čísla o fyzických výkonech výroby a obchodu a naopak strmě zvyšované ceny, i když tato strmost klesá. Lze jen obtížně pochopit, proč tuto hlavní souvislost dvou rozhodujících parametrů a zdroje celého našeho státního rozpočtu ministerstvo financí ve své zprávě interpretačně dost pomíjelo. Lze jistě pominout okolnost, že zahrnulo jen hospodářské výsledky dvou měsíců, které nebyly tak dramatické, ale stěží lze pochopit, že se k té otázce vyjadřovalo až vlastně nyní, a jen přibližně.

Naproti tomu však velmi pohotově bylo uváděno, že cenový růst se v březnu a dubnu zpomalil a bylo opomenuto, že pokles výroby se naopak prudce akceleroval. Nebyla opomenuta technická výhrada, že maloobchodní obrat nezahrnuje dostatečně objem soukromého i jiného maloprodeje a soukromé výroby, ale k dalším závěrům z této okolnosti nedošlo. Zejména jde o chování výroby. Nelze tvrdit, že se podniky chovají doslova tak, jako onen pověstný mrtvý brouk, ale určitě jsou aktivnější v hledání služebních vhodných židlí než jiných vhodných výrobků.

Provedení vlastnické a zejména výrobní změny ve funkční a výrobkové struktuře hospodářství za pouhé tři měsíce samozřejmě není možné. Minulému režimu se to nedařilo po dlouhé desítky let, a to ještě neměl v parlamentě žádnou levicovou opozici. V tomto smyslu mohou být účinná ta vládní opatření, která by zmiňovanou příkrou divergenci mezi vývojem hospodářské a obchodní aktivity a souběžným vývojem ve finanční sféře slaďovala k žádoucímu kompromisnímu optimu pro občany.

Druhou důležitou, ve zprávě vlády neúplně zmiňovanou okolností, je způsob posuzování výsledků za I. čtvrtletí. Určitě není zřejmé, zda ona 25-ti procentní podílová míra z celého roku je vhodnou mírou pro to, co mělo být dosaženo a co nikoli. Snad jde jen zčásti o vhodnou míru pro souhrn rozpočtů, ale určitě nejde o vhodnou míru u jednotlivých položek, kde lze její nevhodnost evidentně prokázat. Konečně pak třetí, málo pojednanou položkou, je způsob rozdělení hlavních příjmových položek rozpočtu, to je daň z obratu a odvodu ze zisku ke vztahu ke všem třem státním rozpočtům.

Pouze globálně dohodnutý poměr dělení těchto příjmů v podílu 35 % pro federaci, 40 % pro Českou republiku a 25 % pro Slovenskou republiku nutně zachoval původní negativní struktury a funkce dřívějších centralistických rozpočtů. Dotace z této velmi neprůhledné hromady byly rozděleny opět bez zřetelné souvislosti s regionálním, či jinými republikovými hospodářskými problémy, zpravidla podle toho, kolik se na ten účel dávalo loni, anebo snad podle modernějšího hlediska za tím účelem, aby všechny tři státní rozpočty byly hospodářsky přebytkové, jak se sluší.

O nezbytné provázanosti na daňovou či jinou výkonnostní hospodářskou strukturu, jak to žádají nejen radikální lidé pod Tatrami, Pradědem i Sněžkou, tedy ani nemluvě. Navíc pak různý způsob dotování místních rozpočtů i okresů z různých položek rozpočtů republik vyvolává nesrovnalosti a neslučitelnost struktury výdajů za republiku i federaci.

Tolik k tomu, co ve zprávě vlády z některých důležitých okolností není, a čemu se vláda, popřípadě ministerstvo financí, trochu vyhýbá.

A nyní k tomu, co naopak ve zprávě vlády o vývoji státního rozpočtu bylo a oč tedy jde. Především jde o onen kladný rozdíl ve výši 15,3 miliardy Kčs. Jde o rozdíl mezi příjmy a výdaji za všechny tři státní rozpočty. Samotný přebytek i jeho výše je sice možné i nutné charakterizovat jako čtvrtletní efemeridu, ale to není vše. Důvodem jeho vzniku pak je především administrativní příkaz a provedení pozdržení státních výdajů, později většinou ovšem neodvratitelných. Mezi tím vyšším příjmem, který by byl opakovatelný jen tehdy, pokud by se opakoval obdobný cenový čtvrtletní skok. To je málo pravděpodobné, i když růst cen není vyloučen ani v nejmenším.

A ještě k tomu, zda bylo primárním nebo minoritním důvodem zde jedno či druhé, čili zda snížení nákladů nebo růst ziskových výkonů. Dlužno konstatovat, že to byly náklady. Snadno si spočítáme, že úspora nákladů dosahovala 1,7 %, kdežto zvýšení příjmů 1,5 % a pokud to uvedeme na finanční základnu, zjistíme, že při použití míry 25 % z celého roku naopak úspory nákladů převažovaly, ne mnoho, ale mírně, přece jen však.

Kromě toho jde o část zisku, který je pouze vykázán na zásobách neprodaného zboží a na jiných zásobách, v rozsahu 2,5 miliardy Kčs. Ostatní scházející položky byly popsány jinde, lze je nalézt i v naší zprávě.

Daňové či jiné urychlené dárečky z titulů dobrých výsledků za I. čtvrtletí jsou tedy nemístné. Ostatně zdroj dotací na teplo, které přesahují předpoklad také asi o 2 miliardy Kčs, není dosud určen.

Důležitější je samozřejmě charakteristika toho, k čemu došlo v hospodářské praxi, jak o tom hovořil pan ministr financí. Dříve tak trefně označovaný "převis poptávky nad nabídkou" anebo pro široké vrstvy vymyšlené, dobře srozumitelné heslo "napětí mezi zdroji a potřebami" se přemístilo konečně tam, kam patří, tj. mezi kupující a prodávající. Kupující již zdaleka nekoupí všechno, neboť je to drahé, a prodávající neprodají zdaleka všechno z téhož důvodu. Musí tedy řešit společný problém.

Naděje na řešení naší hospodářské situace proto vyplývá z nucení, kterému musí podlehnout prodávající, a z nucení, kterému musí podlehnout kupující, aby koupil, a nikoliv z toho, aby toto napětí bylo řešeno plánem nebo monopolem. Pokud naši kupující ovládnou ještě více svoji snahu kupovat - zejména cizí měny - tím lépe to bude pro naši hospodářskou reformu. Je to sice zřejmá banalita, ale budou-li oba - to jest odběratel i spotřebitel - chtít žít, pak musí oba ustoupit, čímž tedy, jak se říká, se oba stanou rozumnějšími. O tom, jak má tato vzájemná adaptace probíhat fyzicky i finančně, musí právě rozhodovat a informovat vláda.

Pokles fyzického maloobchodního obratu se projevuje v té míře, která znamená dokonce i absolutní korunové snížení tohoto obratu v nynějších cenách oproti obratu za minulý rok v cenách minulého roku. Jak je patrno, zákazníci jsou a často bohužel i musí jít - to je nutno poznamenat - na věc razantněji než naše výroba. Nelze, jak už jsem se zmínil, požadovat, aby se naše výroba adaptovala za tři měsíce. Nicméně tyto okolnosti spolu s platební neschopností jsou hlavními finančními systémovými prvky, o jejichž řešení je dost málo referováno a které bude nyní nutno urychleně vývojově v tomto čtvrtletí slaďovat.

Při klesající produkci zboží, stagnujícím dovozu a vývozu by skutečně naše milá inflace nemohla dělat nic jiného, než růst, a to i tehdy, kdyby se nominálně nezměnil dosud vyplácený objem mezd a příjmů, neřku-li v případě, když naopak příjmy začnou nutně a důrazně nominálně růst. Ostatně návrhy v tomto smyslu zde zazněly a nebudu je rozebírat.

I vláda má obdobná opatření na mysli, jak je to ve vládní zprávě naznačováno. Chceme však jistě o tom vědět více.

Bylo by možné rozebírat další zajímavé věcné vztahy a souvislosti mezi jednotlivými údaji statistiky, například nepřiměřenost mezi poklesem objemu i podílu daně z obratu a nominální výši maloobchodního obratu, nebo naopak vztah mezi fyzickým objemem výroby a růstem mzdových nákladů, nebo se ptát, proč daň ze mzdy byla odvedena na 24, 4 % a odvod z mezd jen na 16 %, jak tomu bylo ve Slovenské republice atd., apod.

Mám však za to, že tyto okolnosti jsou v rychlém vývoji a nechceme se dopouštět výběru negativních parametrů, jak to činila řada řečníků. Neznáme ani vnitřní struktury těchto složek, abychom mohli formulovat účelnější závěr. Za tohoto stavu věcí bylo nutno závěry kontrolní zprávy našich výborů orientovat na klíčový bod hospodářského a finančního vývoje, a to jsme tedy učinili.

Návrh na usnesení Federálního shromáždění nežádá po vládě žádnou novou zprávu. Nicméně to hodnocení, které nás očekává, za I. pololetí by určitě již mělo obsahovat reakci vlády na ty okolnosti, které jsou v návrhu usnesení našich výborů konkrétně požadovány. Zejména jde o zvýšení informovanosti ve strukturách rozpočtových položek a o doplnění pohledu na hospodářství, včetně soukromých podniků a obchodů, na což statistika bohužel nebyla připravena.

Máme za to, že taková opatření mohou vést k tomu, aby příští kontrolní zpráva našich výborů za I. pololetí 1991 mohla být úplnější a možná - aspoň v některém bodě - růžovější.

Společně se zpravodajem Sněmovny lidu doporučujeme proto našim sněmovnám přijetí návrhu usnesení Federálního shromáždění v této věci. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu poslanci Tichému jako druhému zpravodaji.

Nyní můžeme přistoupit k rozpravě. V rozpravě by bylo vhodné věnovat pozornost též návrhu usnesení k tomuto bodu, tj. k tisku č. 639. Prosím, kdo se hlásí do diskuse?

Jako první má slovo pan poslanec Komárek. Prosím o další písemné přihlášky do diskuse.

Poslanec SL V. Komárek: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, předem upozorňuji, že nechci ze svého vystoupení dělat žádný duel, ani nechci hovořit k ekonomické reformě nebo jiným obecným otázkám. Jde mi o několik ryze komorních připomínek k projednávanému tématu - k rozpočtu.

V podstatě bych chtěl upozornit na jednu základní otázku a problém, který se týká růstu rozpočtových příjmů. Kolega ministr Klaus hovořil o číslech, nemá smyslu zdržovat jejich opakováním, jde mi jen o více než 300 % přírůstek příjmů ze zisku v I. čtvrtletí.

Domnívám se, že zde je určitá problémová oblast, která stojí za hlubší analýzu. Jde o přírůstek zisků, který i v ustálených tendencích by byl samozřejmě obrovským překvapením. Zde je překvapení podle mého názoru o to větší, že k tomuto vysokému přírůstku příjmů ze zisků, tedy přírůstků zisků a příjmů ze zisku, dochází v období citelného poklesu výroby. Tedy je tu paradoxní úkaz. Na jedné straně podniků, v podnikové sféře silně klesá výroba a silně klesá efektivnost. Za leden až únor 1991 jde o 300 % přírůstek zisku, přičemž výroba klesla o 5,6 %, v březnu pak, jak víme, nastává prudký posun k řádově asi 20 % poklesu a v dubnu se 20 % řád opakuje.