Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Naozaj neviem, z čoho pán spravodajca Világi vychádza, keď uviedol, že nové riešenia vedú ku skvalitneniu návrhu. Škoda, že bližšie nerozviedol, v čom vidí to skvalitnenie. Ak má na mysli blokačné ustanovenie § 30, tak mne, a verím, že aj iným, sa toto ustanovenie javí v navrhovanom znení ako cieľa- vedomé dovŕšenie rozbitia nášho poľnohospodárstva, a to nadväzne na použité už ekonomické páky, zúženie dotácií, teraz už aj právnymi prostriedkami.

Hovoríme o nutnosti trhovo sa správať, ako podmienky prosperity. Ale v tomto zákone popierame existenciu poľnohospodárskych družstiev a nadarmo vyhlasoval pán minister Dlouhý, že vláda stojí na pozíciách legality poľnohospodárskych družstiev. Slová sa opäť rozchádzajú s činmi.

Ďalšou navrhovanou zmenou je ustanovenie § 4 b) odstavec 1 písm. p), keď sa vydanie nehnuteľností bude týkať aj nehnuteľnosti odovzdaných do vlastníctva družstiev podľa osobitných predpisov - má sa tým na mysli zákon č. 49/1959 Zb. o jednotných roľníckych družstvách a zákon č. 122/1975 Zb., o poľnohospodárskom družstevníctve.

Pán poslanec Lux ako spravodajca zdôvodnil kritériá, že kritérium pre vydanie bude nedobrovoľné odovzdanie majetku do družstva. Ja tu vidím vážny problém v tom, ako sa bude a kto bude rozlišovať tzv. dobrovoľné a nedobrovoľné združenie. Bude to podpis alebo nepodpis, bude to pocit alebo nepocit, alebo bude to súčasná interpretácia oprávnenej osoby? Ak je to pôvodný majiteľ, tak to by som ešte akceptoval, ale ak to budú nástupcovia, ktorí ani nevedia presne, za akých okolností niekto vstupoval do družstva a združoval svoj majetok - kto o tom bude rozhodovať?

Ja by som bol rád, keby mi pán poslanec trochu podrobnejšie vysvetlil, aké právne relevantné kritériá sa budú aplikovať pri aplikácii tohto ustanovenia.

Nechcem vás unavovať ďalšími pripomienkami k doplňujúcim návrhom. Môj názor je taký, že predkladateľ opätovne ustúpil tlaku skupiny poslancov a že návrh oproti pôvodne predloženému vládnemu návrhu je podstatne horší.

Ja neviem, na čom sa po obede v kluboch dohodneme, aké bude stanovisko, ja však osobne za tento zákon v tomto znení hlasovať nebudem. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Benčikovi. S faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Novosád.

Poslanec SL K. Novosád: Rád bych odpověděl poslanci Benčíkovi na jeho dotazy. Prosím, ať si přečte § 25 zákona č. 49/1959 Sb., kde je napsáno, že majetek, který byl dobrovolně vnesen jako podíl na družstvech, přechází do majetku družstva, tzn., že to nebylo zestátnění, nýbrž kolektivizace, kdy majetek občanů nebo majetek podílníků, kteří vstoupili do družstva a mohli si jej kdykoliv vyjmout, byl odňat, navíc se zpětnou účinností, tzn. všechen majetek, který byl vnesen před rokem 1959, byl podle tohoto zákona kolektivizován též.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Burián, pripraví sa poslanec Rajczy.

Poslanec SN P. Burian: Pane předsedo, dámy a pánové, hovořit o zákonu o půdě a nezmínit se přitom o zemědělství jako takovém, je jen další doklad toho, že Federální shromáždění ve své většině v současné době nejen nezastupuje zájmy voličů, ale ještě ke všemu, což je daleko horši, poškozuje naši zemi.

Dnes (a to probíhá již druhá zemědělská sezóna) nemáme takovou zákonnou úpravu, která by umožňovala vyřešit vztahy v tomto resortu. To, co je předkládáno jako konečný návrh, je pouhý nedokonalý hybrid a výraz neznalosti zemědělské problematiky.

Při dosavadních, ať již parlamentních nebo zákulisních, jednáních nebylo přihlédnuto k základnímu požadavku, to je k zabezpečení funkce v zemědělství, a tudíž dostatečné výroby kvalitních potravin. Tak, jak je zákon koncipován, neřeší důsledně žádnou z podstatných oblastí, nehledě na to, že vynechává téměř úplně budoucí osud majetku zemědělských družstev. Navršuje tedy struktura a stávající vztahy a dává málo nového. Likviduje a není v podstatě konstruktivní.

Vystavuje zemi obrovskému nebezpečí. Jakmile bude totiž narušena funkce zemědělství a přerušena výroba potravin, bude nutné začít s dovozem potravin, což je ten nejlepší způsob, jak naši zemi dostat do situace, ve které se nachází většina rozvojových zemí, a to zároveň bohužel i zemí, kterým svojí léčebnou kůru naordinoval Mezinárodní měnový fond.

Jakmile totiž začneme krýt potřebu potravin zvyšováním jejich dovozu, bude obrovským způsobem růst naše vnější zadluženost, a to je věc, kterou si nemůžeme za současné situace dovolit.

Za uplynulý rok stoupla již beztak naše zadluženost na dvojnásobek, což je hrozivý údaj, zvláště když si uvědomíme, že nic. z těchto prostředků nebylo použito k obnově zničené československé ekonomiky. Když to takto půjde dále a připojí se ještě náklady spojené s dovozem potravin, staneme se brzy velmi závislí na vyspělých zemích a postupně přestaneme být pány ve vlastní zemi.

Jediným řešením této neúnosné situace je zpracování komplexního návrhu zákona o půdě, který by řešil všechny potřebné aspekty zemědělské výroby z hlediska vlastnických vztahů i výroby potravin jako takové. Bohužel, takovéhoto návrhu není nejvyšší zákonodárný sbor v jeho současném složení pravděpodobně vůbec schopen.

Případné schválení předloženého návrhu bude sice moci na nějakou dobu zamaskovat neschopnost parlamentu, avšak pro zemědělství bude tento odklad rozhodně na škodu. Republika nic nezíská a dnes odložené problémy se za několik měsíců vyhrotí v daleko tvrdší podobě. Na celém odkladu získají jen poslanci, kteří si tím prodlouží dobu svého pobytu ve funkci, bohužel ke škodě celého státu. Proto také nemohou pro návrh zákona na úpravu vlastnických vztahů k půdě tak, jak byl předložen, hlasovat. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Burianovi. S faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Világi.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec I. Világi: Pán poslanec Burian tvrdí, že nemáme kvalifikáciu na to, aby sme posúdili súčasne zákon a súčasne koncepciu poľnohospodárstva. Chcel by som požiadať poslanca Buriana, aby nám prezradil, kde môžeme čerpať tieto vedomosti, aby sme sa tam mohli ísť spýtať, a to ako odborníci z Ministerstva hospodárstva, tak poslanci a odborníci, ktorí zodpovedne zákon pripravovali. Medzi nimi poslanec Burian so svojimi cennými vedomosťami nebol.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Világimu. Pokračujeme v rozprave.

Teraz vystúpi poslanec Rajczy, pripraví sa poslanec Erich Kříž.

Poslanec SN L. Rajczy: (Poslanec hovořil v maďarském jazyce - překlad.)

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážení hosté, s hlubokým překvapením musím konstatovat, že k programu dnešního jednání jsme nemuseli zaujímat stanovisko, což je v rozporu s praxi předchozího období. Slyšeli jsme návrh a slyšeli jsme, že odborníci a kompetentní lidé rozhodli o tom (myslím, že tomu tak bylo), že i v případě, kdy datum bylo 25. únor 1948, rozhodovali kompetentní lidé.

V určité míře souhlasím s úpravou, kterou navrhuje paní poslankyně Samková, která se odvolává na nařízení, podle kterého se termín posunuje. Mám dotaz, které datum je to pravé, od kterého můžeme počítat s právní úpravou zákona o zemědělské půdě.

Podle mého názoru to první. Podle zákona č. 5 z 19. 5. 1949 obyvatelstvo maďarské národnosti bylo zbaveno funkcí ve státní správě a úřadech. Zaměstnanci maďarské národnosti byli propouštěni bez odůvodnění. Tento dekret znemožnil obchodní činnost pro obyvatelstvo maďarské národnosti. Advokáti a lékaři maďarské národnosti nemohli pokračovat v praxi. Prezidentský dekret z 22. 7. 1945 zbavil občany maďarské národnosti movitých hodnot bez odškodnění. Prezidentský dekret č. 33 z 2. 8. 1945 zbavil Maďary v Československu státní příslušnosti, a tím Maďaři přišli o svá práva.

Tak bych mohl pokračovat dále. Například dekret č. 108 z 25. 10. 1948 zplnomocnil orgány státní správy, aby bez veškerého odškodnění zbavili občany maďarské národnosti veškerých nemovitostí.

Je nám předkládán návrh, který není jednoznačný. Slyšeli jsme také paní poslankyni Samkovou. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona dostali pozdě, dovolte mi z něj citovat.

"Ustanovení o národnosti neplatí u osob jmenovaných v § 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946 Sb., č. 255 o příslušnících československé armády v zahraničí a některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v § 84 odstavec 1 zákona ze dne 18. července 1946 č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické perzekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ačkoli nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské."

(Prosím o doplnění, ve sluchátkách nebylo nic slyšet, magnetofonová nahrávka není pořízena.)

Mluvím jenom za svou osobu, díky těm, kteří mne sem poslali, chtěl bych vás ještě jednou požádat, abyste si rozmysleli při hlasování, jestli ano nebo ne. Nevěřím tomu, že by mezinárodní právo takové obrovské omyly přijalo.

Potvrzuji, že budu míti ještě možnost v tomto domě hlouběji analyzovat nejenom o tomto návrhu, ale i o něčem jiném. Nerad bych rozvíjel analýzu o návrhu zákona naplněného různými paragrafy, a také by to nemělo žádný smysl.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, teraz má slovo poslanec Kříž.

Poslanec SL E. Kříž: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážení kolegové. Přestože budu mluvit o národnostní otázce Němců, tak nemusíte používat sluchátka.

Právo národnostní je jedno z nejdůležitějších práv, která se prosazují v Evropském společenství, a je to i jedna z věcí, která se velice ostře sleduje, jak už jsem tady několikrát říkal, při požadavcích o vstup do tohoto Evropského společenství. Neustále také zdůrazňujeme, že o tento vstup do Evropského společenství usilujeme, a přesto se mi zdá, že zavíráme oči před podmínkami, které tento vstup podmiňují.

Začnu trochu z jiného soudku. Pro mne poslední období - když se dívám zpět na období, které jsem prožil a které nyní hodnotím, i na období, které jsem neprožil a které jako historik také hodnotím - je jedno jisté, komunismus v některých oblastech možná stoprocentně se pro mne rovná fašismu a naopak. Pro mne je nástup nepřerušené totalitární moci stanoven termínem pro část našeho území rokem 1938 a pro část našeho území rokem 1939. Kontinuální přechod fašismu ke komunismu za použití stejných lidí, kteří se zejména vyznamenali v potlačovatelských aparátech, byl zřejmý právě v letech 1945 až 1948. Kdo si nalhává, že se jednalo o demokratické období, tak nerespektuje historické zkušenosti, které hovoří o tom, že se jednalo o období, kdy si komunisté dovolili nechat obyvatelstvu zdání, že si mohou hrát na demokracii.

Období totality je tedy od roku 1938. Za toto období bylo ublíženo spoustě lidí. Nebylo ublíženo národům jako takovým, protože ty se skládaly z těchto lidí, bylo ublíženo konkrétním lidem z určitého právního hlediska. Nejdříve bylo ublíženo obyvatelstvu českému a slovenskému v roce 1938 až 1939, Židům a následně znovu Židům a německému obyvatelstvu. Ve všech třech případech vyvstává dodnes právo těchto lidí na to, aby byly nejen morálně, ale aby byly též odškodněny nějakým jiným způsobem, například finančním.

K otázkám odškodnění Němců, žijících na našem území až po současnost - uměle se odtrhávají od problému odškodnění Čechů, Slováků a Židů před rokem 1945. Přitom podle mého soudu, ublížení či nespravedlnost zůstává nespravedlností, ať už to páchal komunismus, či ať už ho páchal fašismus.

Jestliže si někdo myslí, že můžeme udělat tlustou dělící čáru, tak si to pouze může myslet. Udělání tlusté dělící čáry nepřísluší politikům, přísluší pouze životu, samotnému životu, lidem, kteří nás teď zvolili. Jestliže tito lidé, společnost samotná uzná, že je tato dělící čára nutná, tak také bude udělána. Jakékoli umělé stanovování této dělící čáry je nesmyslné.

Z hlediska přijetí Listiny základních lidských práv a svobod a z hlediska předloženého návrhu o půdě i schválených návrhů vyplývá jedno - až ostudné porušení práva jedné skupiny obyvatelstva, a to Němců. Němců, našich obyvatel, našich spoluobčanů, které vyháníme na okraj společnosti těmito zákony, děláme z nich druhořadé obyvatele, nikoli ve smyslu jejich dnešních občanských práv jako takových či života ve společnosti, ale z hlediska pohledu do minulosti a z hlediska odškodnění za tuto minulost. Případně jejich fyzických nároků.

V souvislosti s tím vyvstává otázka, proč k tomu dochází. Uvědomme si jednu věc. Odsun Němců měl několik etap. Jednak to byl odsun, který byl nucený, kdy Němci byli naloženi do vagónů a odvezeni, byli různě perzekuováni, byli připravováni i o život, a jednak je to i otázka pozdějšího odchodu, tzv. dobrovolného, který nebyl dobrovolný, (po roce 1948), kdy odešlo několik stovek tisíc Němců, protože v této zemi odmítali dále žít, poněvadž nebyla respektována jejich základní práva na sebeurčení či na jazyk a na výchovu k jejich vlastnímu jazyku.

Souvisí s tím samozřejmě i devastace ekonomického prostředí, kdy viděli právě v zemích Slovenské republiky daleko lepší uplatnění. Bohužel musím říci, že tato politika z našich republik působí dále tak, že dochází k dalšímu odlivu mozků, zejména z pohraničních oblastí, kde právě specialisté či odborníci s dobrými jazykovými znalostmi, které získali od svých rodičů, odcházejí do okolních německých krajin za prací a velmi často odcházejí natrvalo. Dochází tak ke značnému odlivu mozků, který si náš stát nemůže dovolit vzhledem k tomu, v jakém stadiu devastace se nacházíme.

K předloženému zákonu: Deleguje se tam cosi na Českou národní radu a na Slovenskou národní radu. Máme vážné obavy, že Česká národní rada ani Slovenská národní rada nemůže překročit to, co jí udělíme, to znamená jít před rok 1948, pakliže to tak stanovíme.

Druhá věc, která je tam uvedena, myslím § 5 b), je to, že se to týká oblastí, které jsou v pravomoci České republiky nebo Slovenské republiky. Ovšem dekrety, o kterých jsem se již v minulosti zde zmiňoval, se týkají oblasti celé republiky, dnešní federace. Nevím, jak to bude právně možné provést, ale myslím, že to je pouze kosmetická úprava. Apeloval bych na naši odpovědnost. Vím, že dnes nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh, nemá to cenu. Ze svých zahraničních cest vím, jak by měl parlament pracovat, vím, že by to bylo pouze zdržování parlamentu, poněvadž tento parlament ještě nedospěl do stadia, že by byl schopen akceptovat i hlediska národnostních menšin. Myslím si ovšem jedno, ať už to budeme v budoucnosti chtít nebo ne, zřejmě i v jiném složení v tomto parlamentě, tak budeme muset akceptovat práva těchto menšin a budeme se muset v budoucnosti znovu zřejmě vrátit k této otázce a nejenom, jak jsem na začátku říkal, k otázce práva či oprávněných požadavků Němců, ale budeme se muset zabývat i oprávněnými požadavky Čechů, Slováků a Židů, kteří žili na našem území a žijí na našem území, i když jsou v zahraničí, kterým na tomto území bylo ublíženo a kteří se dnes pořád cítí být tímto postiženi.

Tato rozsáhlá, nechci to nazvat restituce, ale takové rozsáhlé usmíření se či rozsáhlé odškodnění vyžaduje určité zdroje. Ovšem dá se to řešit samozřejmě i jinými různými cestami. Nechci teď naznačovat kterými, to bude zřejmě předmětem jednání v budoucí době. Myslím si ovšem jedno, že dokud zde bude na území této republiky žít jediný občan, který se bude cítit nějak ukřivděn, dokud bude žít v zahraniční jediný občan, který se bude cítit ukřivděný vůči našemu státu a na našem území třeba vůči jinému státu, tak je potřeba, abychom my v parlamentě i vláda se tím zabývali.

Toto řešení v budoucnosti vidím v tom, že nastoupí generace, která bude oproštěna od emočních vztahů k období let 1938 - 1948, vidím to v generaci, která je přibližně mojí věkové úrovně, či poněkud starší, a vidím to v tom, ze tato generace se na to bude dívat střízlivým pohledem. Pro tuto generaci bude stejně vzdálené toto období jako je vzdálené období např. napoleonských válek.

Ještě bych se chtěl vyjádřit k řeči pana kolegy Benčíka, ke kabinetní politice. Pane kolego, budete si prostě muset zvyknout na to, že strany vládní většiny budou předkládat zákony a stranám nevládní menšiny zbývá jenom to kritizovat. Tak to v demokracii chodí. Máte možnost při příštích volbách na to poukázat, i když pevně věřím, že se to nestane, a máte možnost vytvořit potom, když budete dosti silní, další vládu. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. S faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Mlynárik. Udeľujem mu slovo.

Poslanec SN J. Mlynárik: Ako historik a poslanec sa plne stotožňujem so stanoviskom poslanca Kříža.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Teraz prosím o vystúpenie v rozprave pána poslanca Soboňu, ktorý sa prihlásil ako ďalší, pripraví sa pán poslanec Hubálek.