Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL J. Schneider: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi říci velice krátce stanovisko za Klub Občanské demokratické strany.

V minulých týdnech proběhly obsáhlé diskuse v tomto parlamentu k projednávaným zprávám. Předcházeli jim diskuse, semináře s ministry financí, hospodářství, s guvernérem Státní banky československé. Dále byla předložena zpráva, která byla projednána velice podrobně ve všech zainteresovaných výborech. Domníváme se, že vše podnětné je v návrhu usnesení, který nám byl predložen hospodářskými výbory.

Dalo by se jistě podrobně diskutovat o argumentech a námitkách zde přednášených jak včera, tak dnes, avšak opakovala by se posle našeho názoru diskuse již ukončená, absolvovaná, jejíž výslednicí je návrh nám předložený. Proto mi dovolte jen několik poznámek.

K hlavním indikátorům:

1.K platební bilanci podle údajů nám dostupných je platební bilance srovnatelná s minulým rokem.

2. K inflaci čísla nám dostupná hovořící o inflaci v prvních čtyřech měsících t.r. hovoří jasně a vymluvně o tom, že inflace klesá. V lednu 26 %, v červnu 7 %, v březnu necelých 4 5, v měsíci dubnu 2 %. Domnívám se, že tato čísla hovoří alespoň v otázce inflace dostatečně jasně.

3. Byly zde kritizovány nedostatky hospodářské politiky. Tato kritika je do jisté míry oprávněná a nedostatky v hospodářské politice jsou skutečností. Nicméně není ani věcí federace, ba v budoucnosti ani věcí republik, nýbrž bankovního sektoru, aby záležitosti hospodářské politiky řešil.

4. Bylo zde řečeno, že adaptace podniků je pomalá. Pokud je opravdu tak silný tlak na adaptaci, tak silná restrikce, jak jsme zde často slyšeli, pak by pomalá adaptace nutně vedla k úpadku. Někteří říkají: ano, povede, počkejte týden, dva, měsíc, ale zatím k tomu nedochází. Spíše tlak není tak silný, že tak pomalou adaptaci umožňuje a ukazuje se, že manévrovací prostor není tak malý, jak nám někteří kritikové tvrdí, protože i platební neschopnost se postupně, i když pomalu, snižuje.

5. K sociální oblasti: byli bychom velice neradi, kdyby vznikl dojem, že postoj k ekonomické reformě, který zde prezentujeme, je postojem asociálním. Pokusím se ukázat, že tomu může být právě naopak. Domniváme se, že transformace naší společnosti nemá jenom ekonomickou dimenzi, ale má dimenzi i sociální a politickou. Proto o ní jednáme na tomto místě.

Několik poznámek k volání po zamězení ztráty sociálních jistot, kterého jsme byli svědkem. Pokud jsou sociální jistoty garantovány státem, pak můžeme hovořit o ztrátě, ale my v budoucnosti nechceme, aby garantem Sociálních jistot byl jen stát, a ono to v otevřeném prostředí, jak o něm mluvil předřečník poslanec Pohanka, vůbec možné není. Garance a zásahy státu v hospodářské oblasti jsou možné tím lépe, čím je společnost více uzavřena a je v této společnosti tak snížena na minimum míra vnějších nejistot. Je to možné tím lépe, čím je společnost také méně svobodná. Svěří-li totiž občané své jistoty jen státu, zříkají se tím do jisté míry své svobody a nikoliv, jak jsme byli v minuých letech přesvědčování, svobodu právě získávají. Budujeme-li otevřenou společnost a svobodnou společnost, pak maximum jistot musí mít občan ve své blízkosti. Zajisté, že v přechodném období jsou jisté zásahy možné, ale toto je treba mít na zřeteli.

Ztotožňujeme se jak s první, tak s druhou částí zpravodajské zprávy, kterou zde přednesl zpravodaj Sněmovny lidu poslanec Kudláček. Příměry vždy kulhají, ale jeho příměr o cestě z propasti pokládáme do značné míry za výstižný.

Jde opravdu o cestu, která má více dimenzí, a ne jenom ekonomickou dimenzi. a je strašně důležité, že ta cesta má cíl, a že ten cíl se neztrácí v nedohlednu. Pokud totiž chceme někam dojít, a my k tomu, abychom si to mysleli, máme určitý mandát z voleb, musíme mít naději. Proto kdo souhlasí s cílem - a slyšeli jsme zde v podstatě od všech kritiků, že souhlasí s cílem - tak musí dávat naději a ne naděje zbavovat.

Problém alternativ: Hovoří se zde o tom, že je předkládáno několik různých alternativ. My jsme alternativu vybrali. Je jí scénář ekonomické reformy, který jsme schválili. Podobně jako když se staví dům, tak když se vybere projekt, tak se podle něho staví. O alternativě se nedá diskutovat při každém patru budovy. Ani my se nemůžeme při každém kroku zastavovat; při každém kroku se jistě musíme ptát, zda jdeme správně, ale neznamená to, že se kvůli tomu ptaní budeme neustále zastavovat.

Nedomnívám se, že by bylo šťastné, abychom pověřovali vládu zprávou o hospodářské situaci na každém zasedání, na každé společné schůzi. Pak by to totiž dopadlo tak, že vláda by nedělala nic jiného, než by analyzovala pripomínky z minulého zasedání parlamentu a připravovala zprávu pro zasedání další.

Dovolte mi na závěr jednu poznámku. Byl jsem velice potěšen tím, že od jistých razantních kritiků reformy zazněl naprosto radikální požadavek: Zastavit okamžitě reformu, protože tu nastávají nezvratné změny. (Potlesk.) Jistě, pokud by hrozily nezvratné škody, je třeba - a domnívám se, že k tomu dochází - jisté věci korigovat. Ale pokud dochází k nezvratným změnám, nemůžeme se než radovat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Schneiderovi. Ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec josef Lux, pripraví sa Ladislav Roman.

Poslanec SL j. Lux: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kritickou analýzu provedli již kolegové včera, proto mi dovolte přednést několik zásadních připomínek a námětů k předložené zprávě. V úvodu zprávy a v charakteristice současné situace postrádám analýzu systémových a věcných chyb, jichž se vláda a centrální orgány dopustily v dosavadním průběhu reformy.

Není tak docela pravda, že napětí ve společnosti je způsobeno pouze nepřipravenosti podniků a veřejnosti na nutné dopady související s reformou, ale přispěly k němu i jisté nepromyslené postupy z centra. Vláda si tento fakt zcela jistě uvědomuje, o čemž svědčí mimo jiné i dopis ministra financí z 27. února předsedovi státní banky, který upozornuje na neúměrně tvrdou a v řadě prípadů i necitlivou restriktivní úvěrovou politiku. Domnívám se, že vedle úspěšných opatření by zpráva měla definovat i ta chybná.

Jako jeden z dosažených pozitivních prvků je uváděno sníženi převisu poptávky nad nabídkou. Dovoluji si upozornit, že relace nabídky s poptávkou je bytostně tržní vztah zdravé ekonomiky a jsem na pochybách, do jaké míry je dosažený prvek tržním vztahem a do jaké míry výsledkem administrativního restriktivního udušení poptávky. Zaměňovat tyto dva pojmy by bylo tragickým nedorozuměním, zejména v okamžiku, kdy není jisté, zda v dalším vývoji nedojde z těchto příčin k dramatickému poklesu poptávky, a tím ke krizi v odbytové sféře.

Ke strategii vlády v další období mám následující návrhy. Systémové změny v ekonomice nejsou cílem, ale prostředkem k dosažení cílů. Pokládám proto za nezbytné, aby vlády kvantifikovala postupné cíle v čase. Jinými slovy požaduji, aby vláda předložila parlamentu časové kontrolní body, u kterých by byly uvedeny předpokládané údaje zásadních ukazatelů hospodářství.

Cíle uvedené na straně 16 bych doporučoval doplnit ještě o růst exportu. Kontrolu nad průběhem reformy a optimálnosti prováděcí politiky si totiž můžeme komplexně učinit pouze při těchto kontrolních časových bodech. Pokládám tento požadavek za naprosto logický, a je to zcela běžná praxe při operacích nepoměrně rozsahem mensích, než je ekonomická reforma.

Jako příklad si dovolím uvést srovnání s predpokladem v memorandu s Mezinárodním měnovým fondem, kde pokles produkce je v roce 1991 uvažován o 5 % a cenový růst o 25 %. Současný stav, kdy tyto hodnoty jsou ve skutečnosti mnohem větší, mne vede k tomu, že už nyní je vhodná chvíle analyzovat příčiny této diference.

Ve mzdové oblasti doporučuji přehodnotit aplikaci mzdové regulace v soukromém sektoru a v podnicích se zahraniční účasti. Mzdovou regulaci chápu jako nutné opatření, které má zabránit inflačnímu rozevírání nůžek mezi nárůstem mezd a nárůstem produktivity. Domnívám se, že v těchto případech bude nárůst mezd vždy podložen nárůstem produktu a nepůjde tedy o inflační imput.

K liberalizaci cen došlo pri dominantním postavení monopolů se všemi z toho předpokládanými důsledky. Apeluji proto na důslednou a usilovnou demonopolizační politiku a s využitím všech možností, které nabízí zákon. Zejména žádám o pozornost k otázce monopolního postavení a nedovolených kartelových dohod podniků zpracovatelského průmyslu, které jim umožňují neúměrné zisky a doslova vydírání zemědělských producentů. Nevěrím, že s astronomickou částkou 80 miliard vnitřní zadluženosti je schopna výrobní sféra se vyporádat sama. Stát se nemůže zříci své zodpovědnosti za to, že k tomuto stavu valnou měrou prispěl systematickým vykrádáním podnikových pokladen a redistribucí zdrojů po dlouhých čtyřicet let. Doporučuji zvážit možnost transformovat valnou část tohoto vnitřního dluhu na státní dluh a vydání státních dluhopisů.

Část zprávy, která se týká bankovní politiky, naprosto svým rozsahem neodpovídá významu, který v bankovní sféře přísluší. Dosavadní stav zachovává systém státního bankovního monopolu, kde bývalé dominantní postavení Státní banky bylo rozmělněno, ale věcný efekt pro klienta zůstal prakticky stejný.

Žádám, aby byl urychleně zpracován a předložen projekt zásadní reformy bankovnictví, jejím cílem bude pružná síť, která při respektování tržní volby bude sloužit diverzifikovaným potřebám našeho průmyslu.

Scénár ekonomické reformy, který byl schválen Federálním shromážděním, definuje v článku 6 povinnost vlády - zpracovat strukturální programy. Tato část scénáře v podstatě není plněna vůbec.

Zkušenosti vyspělých zemí nás presvědčují o tom, že úspěšně konkurovat na zahraničních trzích můžeme jen za předpokladu srovnatelné infrastruktury. Z tohoto důvodu prikládám zvláštní význam zejména strukturálním a rozvojovým programům v této oblasti. Jako příklad uvádím hustotu silniční a dopravní sítě ve Spolkové republice Německo - dva kilometry na jeden kilometr čtverečný, u nás je to 0, 6. Hustota telefonů v zemích s vyspělou tržní ekonomikou se pohybuje od 25 do 70 telefonů na sto obyvatel, u nás máme 15. V informatice a jejím přenosu v reálném čase je situace ještě mnohem katastrofálnější, přičemž znovu upozorňuji, že tyto programy budou současně vytvářet cca 300 000 pracovních míst a následně dalších asi 900 000.

Je nesporné, že naše reforma má naději na úspěch pouze za předpokladu udržení sociálního smíru během její realizace. Proto pokládám za nutné zdůraznit sociálni rozměr reformy bez jakékoli sociální demagogie a populistických výkřiků. Pro všechny opravdu demokratické a politické strany a hnutí musí platit, že ochrana slabých, starých a nemocných je jedním z jejich prvoradých úkolů. Pro nás je zcela neprijatelná predstava, že celospolečenským cílům, byť nejušlechtilejší míněných, by byl obětován třeba jen jediný člověk, bylo by mu odepřeno právo na důstojné životní podmínky. Z těchto důvodů je nezbytné vytvořit skutečně diskusní prostredí, které je nezbytným předpokladem pro vznik celospolečenského konsensu, a tím i úspěchu reformy.

Mimo jiné je nutné, aby tvorba pracovních míst byla preferována před finančními dávkami a podporami. Významnou úlohu by při realizaci této zásady mohlo sehrát ministerstvo veřejných prací nebo úřad verejných prací, které doporučuji vytvořit, ať už na federální či republikové úrovni. Důchodové dávky nechápejme jako podporu, ale jako plnění smluvního vztahu státu vůči občanovi, a proto podporuji názor, že návrh na vyplácení důchodů nemůže být závislý na tom, zda občan pracuje či nepracuje. Nutný je také morální kontext všech změn kolem nás. Považuji za pošetilé soutěžit s ostatníni stranami o to, kdo je více pravicový či levicový, kdo je ten nejlepší a nejchytřejší, kdo má ten jediný lék na stav naší společnosti. Mám za to, že rozsah změn a úkolů, před kterými stojí naše společnost, je tak obrovský, že není v silách žádné jednotlivé strany ani žádného hnutí ani bloku zvládnout bez široké spolupráce, bez co nejširší platformy všech demokratických sil tento nesnadný úkol. A byl bych rád, abychom si to uvědomili. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. ďalej má hovoriť pán poslanec Roman. Vidím, že nie je prítomný. Poradie stráca. Ďalej vystúpi v rozprave poslanec Jurečka. Udeľujem mu slovo. Pripraví sa poslanec Sokol.

Poslanec SL J. Jurečka: Pane předsedající, dámy a pánové, stejně jako kolega Miloš Zeman mám rád Jirotkova Saturnina. Při včerejší rozpravě k hospodářské situaci se mi však vybavil naprosto jiný úryvek, než který zde vzpomněl on. Mnohá vystoupeni kolegů poslanců mi totiž připomínala hysterické výstupy tety Kateřiny, když usilovala o dědečkovo dědictví pro Milouše...

Transformace naší společnosti a zejména ekonomiky začala. Dochází k významným pohybům. Věděli jsme, a nikdy jsme to nepřestali říkat, že většina těchto pohybů nebude v prvním období bezbolestná, že se objeví nepríjemnosti. V komunistickém režimu nebylo pro samé úspěchy vidět problémy, ba dokonce tragédie. Nedělejme tutéž chybu naruby. Nepřehlédněme pro nemalé potíže významné pozitivní prvky, které v naši ekonomice začínají působit. Nahlížíme na naši situaci kriticky. Patřím ke skupině poslanců, která byla kritická, někdy až odmítavá k vládním návrhům zákona o mimosoudních rehabilitacích, zákona o půdě, a i k některým šástem transformačního zákona. Musím však odmítnout falešnou kritiku zásadních reformních kroků vlády, která zde včera zazněla. Není to proto, že chceme naši současnost lakovat na růžovo. Spokojíme se s tím, že na růžovo natřeme tank. (Potlesk.)

Toto shromáždění by však nemělo na černo lakovat první projevy a výsledky reformy. Ostatně katastrofické scénáře byly vždy v arsenálu komunistické ideologie, a to už od Marxe. (Potlesk.)

Ano, prevládajícím rysem vývoje ekonomiky v prvním kvartálu byl pokles poptávky - ve spotrebě, v investicích, ve vývozu. Na jedné straně se tak blokuje inflace, na druhé straně je brzděn ekonomický růst. Politika vlády, i když jen omezeně a zprostředkovaně, musí přispět k nalezení optima mezi blokací inflace a poklesem produktu. A ona omezenost je věcná a kompetenční. Právě my, kteří jsme kompetenční zákon schválili, bychom na to neměli zapomínat.

Měna byla pod tlakem vnějších okolností i vnitřních problémů. Přesto vláda udržela měnu stabilizovanou, jak o tom svědčí rozbory, které připravují výbory pro plán a rozpočet na zasedání příští týden. Liberalizace cen a chování výrobců i obchodu vedlo k růstu cenové hladiny. Ale před malou chvílí jsme slyšeli, že v průběhu čtvrtletí měla dynamika růstu cen stabilizační charakter. Nepřeceňujeme to, konstatujeme to.

Adaptační schopnost našich domácností se projevila poklesem fyzického objemu maloobchodu. V podnikové sféře dochází k adaptaci s určitým zpožděním. že naše podniky jsou málo adaptabilní, je pravdou. Ale není to výsledkem ekonomické reformy, nýbrž dědictvím komunistického stylu řízení, plánování, výkaznictví atd. (Potlesk.) Kromě toho, ač je platební neschopnost tíživým problémem (určitým řešením je vznik Konsolidační banky), je mimo jiné svědectvím o tom, že ekonomické páky reformy začínají působit.

Problém manažerů je rovněž bolestivý, ale jak jsme tady slyšeli, nechtějme prosím, aby tento problém rešili vládni úředníci.

Zajímavostí je pomalý růst úvěrů v podnikové sfére. Banky se prostě k podnikům chovaly zdrženlivě. Myslím, že náprava tohoto stavu je na obou stranách, více však na podnicích.

Byla zde řeč o trech hlavních rysech reformy - liberalizaci, devalvaci a privatizaci. Pod praporem boje za "skutečnou" reformu byly negovány všechny tyto prvky. Nemyslím si, že naše postupy nemají jinou alternativu. Ale jsem si jist, že toto shromáždění dokáže rozeznat, jakou alternativu se nám tady mnozí kolegové snaží podsunout.

Privatizace je skutečně kardinální otázka transformace ekonomiky. Slyšíme kritiky na průběh malé privatizace. Ostatně podal jsem kanceláři Federálního shromáždění návrh novely zákona o malé privatizaci. Ale je brzdou malé privatizace dnes to, že dražitelé vybírají úspory za dražby nebo spíše fakt, že ředitelství Potravin, RaJ atd. přistupují k tomuto procesu velmi nepřátelsky či alespoň liknavě? Musíme privatizovat v masívním měřítku a v dohledném čase, nikoliv však za každou cenou. Tak, aby to vedlo k efektivitě. U všech podniků efektivity nedosáhneme. Vždyť jsme říkali, jak máme průmysl špatně strukturován, jaké máme nedostatky, jak některé podniky vyrábějí něco, co vyrábět nikdy neměly atd. V tomto smyslu bych chtěl informovat o tom, že Legislativní rada vlády již schválila návrh zákona o konkursním řízení neboli bankrotu, a že se předpokládá, že koncem příštího týdne tento návrh půjde do Federálního shromáždění.

V nejbližších měsících lze zajisté očekávat mírný růst cen v důsledku úprav cen paliv a energie i další omezení spotřeby. Lze předpokládat růst nezaměstnanosti a valorizací mezd. Nechápejme ale a priori tyto jevy jako negativní. Jsou bolestivé, ale jsou to nezbytné prvky transformace naší ekonomiky. Transformace, která se neobejde bez zvýšeného úsiil vlády, parlamentu a každého z nás.

Transformace je složitou operací. Pokud chirurg před operací bude tvrdit pacientovi, že jeho stav je beznadějný, že játra už dávno přestala pracovat atd., pacient se sesype automaticky. Správný chirurg jistě, ale nikoliv falešně, musí říct: "Váš stav je vážný, milý pane, ale já věřím sobě a věřím především vám. S vaším zdravým kořínkem to lze přežít. Budeme-li spolupracovat, divám se na váš zdravotní stav do budoucna s optimismem." Tak by měl mluvit správný chirurg. My jsme pacient i lékař současně. Jednejme podle toho. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Jurečkovi. Ďalej vystúpi pán poslanec Sokol, pripraví sa poslanec Jedinák.

Místopředseda SN J. Sokol: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, jako neodborník, neekonom, bych se chtěl pokusit zmapovat tuto diskusi, která je do značné míry mimoběžná. Jako by se tu mluvilo o dvou různých zemích. Když k takovým rozpravám dochází, bývá to tím, že se neozřejmí, nevyjasní, neřekne naplno celkový rámec, výchozí předpoklady, které jsou u různých řečníků zřejmě velmi odlišné. Jinými slovy - chybí tu odpověď na otázku, v čem to dnes žijeme, co to zde a nyní děláme.