Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Chcel by som byť stručný a chcel by som položiť dve otázky námestníkovi ministra. Povedal, že vývoz bol menší než dovoz, a to značne ovplyvnilo i situáciu v devízach. Ja by som sa chcel opýtať námestníka ministra, ako sa rozdeľujú devízy pre obe časti republiky, akú čiastku dostáva Slovenská republika a akú čiastku dostáva Česká republika? Takúto informáciu som nedostal.

Druhá otázka sa týka investícií. Do akej mieri sa západné investície dávajú do slovenskej časti republiky a do akej mieri do českej časti republiky? Potom je tu otázka pre pána ministra Millera. Poukázal na to, že hospodársky vývoj sa realizuje nesprávnym smerom. Ako on vidí riešenie v tejto situácii? Snáď v prijatí takýchto zákonov, ktoré sa týkajú malých podnikateľov?

Druhá otázka - ako zabrániť tomu, aby životná úroveň obyvateľstva neklesla až pod životné minimum? Kde sú záruky, aby sa takéto tendencie nepresadili? Alebo sa táto tendencia už v praxi poľnohospodárov, ktorí už majú aj tak obrovské potiaže? Pán minister hovoril o tom, že počet nezamenstaných je 223 tisíc, z toho v Čechách 107 tisíc a na Slovensku 116 tisíc. Domnievam sa, že pokiaľ ide o populáciu, je to pravý opak.

Hovoril tiež o tom, že rezervy v Českej a Slovenskej Federatívnej Republike predstavujú 9,5 miliárd Kčs. Nechápem presne, čo to znamená. Ide o rezervy, alebo o spotrebu?

Ďalej ma zaujíma, ako zabrániť nezamestnanosti, ako riešiť túto otázku v podnikoch. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem poslancovi Rajczymu. Slovo má poslanec Dostál. Pripraví sa poslanec Komárek.

Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já bych jen velice krátce, neboť mluvit po panu Zemanovi je jaksi zbytečné, on řekl názory nás mnoha, přesto mi dovolte pár poznámek a otázek.

Pan prezident Havel v nástupním projevu v tomto parlamentu řekl něco v tom smyslu, že minimalizovat sociální dopady reformy je pro naší ekonomiku úkol, nikoliv námět k diskusi. Rád bych vám tato slova připomenul, protože to, co jsem slyšel od pana ministra Millera mne jaksi nenaplňuje optimismem a já se musím ptát, zda opravdu je tento úkol plněn. Vize jednoho miliónu nezaměstnaných do konce roku je pro mne natolik šokující - a já si jako poslanec asi musím uvědomit svou odpovědnost - že nestačí toto konstatovat, že musíme vládu vyzvat ke konkrétním krokům. Podotýkám, že nechápu, že v našem usnesení, v usnesení parlamentu, je odstavec, že žádáme vládu, aby dělala aktivní zaměstnaneckou politiku. Já se ptám vlády, proč toto žádáme? To je snad její povinnost hned od začátku a tuto politiku už měla tak dělat. Myslím si, že tato obecná prohlášení nemohou být závěry našeho parlamentu. My se nanejvýš můžeme ptát vlády, proč to uděláno nebylo.

K vládní zprávě o hospodářské politice. Není žádným tajemstvím, nakonec to všichni sami dobře víte, že se této zprávě říkalo velikonoční sváteční čtení. Promiňte, já bych parafrázoval trochu Shakespeara a na otázku, co čtete pane poslanče, bych odpověděl jeho textem - slova, slova, slova. Mně, jako poslanci, abych se mohl rozhodovat, abych mohl zvednout ruku na podporu tohoto vládního prohlášení, chybí např. jakákoliv analýza. Tam se nedozvíme konkrétní fakta, tam se dozvíme - a já mám obavu, že se tam máme dozvědět - že je všechno v pořádku. Proto bych prosil, aby zpráva vlády byla doplněna o konkrétní údaje, a to asi v tomto smyslu. Jaký pokles životní úrovně vůbec vláda považuje za sociálně únosný? Jaký je skutečný pokles reálných příjmů obyvatelstva, jaký je skutečný pokles reálných mezd, reálně kupní síly a reálně kupní síly sociálních dávek? Prosil bych konkrétní odpovědi, jak pokračuje legislativní stanovení životního minima a jak účinná je práce sociálních referátů okresních úřadů, zda vůbec vláda má nějaké propojeními a zda slyší hlasy zdola.

Já jsem na severní Moravě navštívil několik těchto pracovišť a ujišťuji vás o tom, že mi bylo řečeno, že sociální dávky jsou oproti vyhlášce snižovány, neboť by po polovině roku nebylo vyplácet co. To je pravda. Já se ptám, proč jako poslanec nejsem o tomto informován? Proč je mi v podstatě všechno barveno na růžovo?

Dále bych prosil o zodpovězení otázky zda a jakým způsobem se buduje informační systém o sociálních procesech v rámci naší státní statistiky, abychom mohli dostávat včasně a kvalitní informace. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Pán poslanec, prosím vás, keby ste mohol pozmeňovacie návrhy dát písomne. Ďakujem. Slovo má pán poslanec Komárek, pripraví sa pán poslanec Borguľa.

Poslanec SL V. Komárek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Domnívám se, že zpráva k současně hospodářské situaci, přednesená panem místopředsedou vlády Valešem, hodnotí otevřeným způsobem vývoj hospodářské situace, že je ji třeba respektovat s veškerou vážností a snažit se na interpretované otázky reagovat seriózně. Tím spíše, že potřebujeme dosáhnout vzájemné komunikace. Domnívám se, že příliš často zde zaznívají apriorní soudy, kdy vystupují jednotliví představitelé už z předem zaujatých pozic a komunikace je velmi těžká. Domnívám se, že bychom se měli o ni pokusit právě dnes, kdy jde o velice vážné otázky. Hlavní čísla o vývoji hospodářství uvedl pan místopředseda vlády Valeš a já bych nechtěl nic z toho opakovat a zdržovat, chtěl bych pouze upozornit na některé souvislosti a závěry, které z těchto čísel vyplývají.

Za prvé se ukazuje, že pravděpodobná recese, tedy snížení výroby, resp. produkce hrubého domácího produktu v naší ekonomice v tomto roce, je podstatně hlubší než byl předpoklad vlády, se kterým koncepce hospodářské politiky tohoto roku byla zahajována. V návrzích státního rozpočtu a v dalších dokumentech se uvádí vládní předpoklad 5 % poklesu hrubého domácího produktu.

Na základě prováděných výzkumů a výzkumných prognóz jsme dospěli k vysoké pravděpodobnosti recese podstatně vyšší - 15 - 20 %. Já se domnívám, že to, co uvedl pan místopředseda vlády Valeš, spíše signalizuje vysokou pravděpodobnost podstatně hlubší recese v tomto roce, než byl předpoklad vlády. Konkrétně připomínám, že pokles výroby v březnu byl 24 % a v právě uplynulém měsíci dubnu 21 %. Přitom převedeno na dny je pokles v dubnu větší než v březnu a tedy pomalu se nabírá tendence, která spíše nasvědčuje na řád 20 %.

V úvaze o pravděpodobně recesi vycházím z toho, že zatím došlo provedenou restrikci reálných příjmů ke snížení osobní spotřeby obyvatelstva zhruba o čtvrtinu až třetinu. V tomto pásmu pochopitelně by mělo být mnoho vyjasňováno, ale není to relevantní pro konečný odhad. Stručně jenom zdůrazňuji představu, kdy celkové výdaje obyvatelstva jsou za rok 1990 zhruba 400 miliard korun, je 340 miliard Kčs systémů vnitřního obchodu a 65 - 70 miliard Kčs za služby.

Vzrůst cen je tedy za leden až duben v letošním roce o 33 % proti prosinci, jak o tom hovořil i pan místopředseda vlády Valeš, ale také o 65 % proti lednu a dubnu minulého roku, což znamená zvýšení výdajů obyvatelstva v tomto vyjádření o zhruba 200 - 250 miliard korun za období duben 1990 - duben 1991.

Proti tomu odhaduji růst příjmů obyvatelstva, které reprezentovaly asi 540 miliónů korun, zhruba o 10 - 12 % za celý uplynulý rok a první kvartál tohoto roku, včetně drahotního příplatku 140 Kčs, včetně růstu mezd v minulém roce o 3,8; v letošním prvním čtvrtletí asi o 3 % včetně valorizace důchodů o 8 % provedené v březnu. Tak vychází, že reálná kupní síla obyvatelstva je restringována těmito opatřeními zhruba o 150 miliard korun.

Další problém je restrikce z titulu výpadku vývozu. Nechci podrobně o těchto otázkách hovořit, zasluhovalo by to velice seriózní diskusi a byla by zajímavá pro parlament, protože žijeme v řadě mýtů. I zde byl akcentován dramatický rozpad východního trhu, ale zajisté je si povšimli, že hlavní výpadek, před obrovskou devalvací a stimulací vývozu představuje obrovský pokles vývozu na západním trhu, na trhy s volnou měnou. S tím tedy vychází řád restrikce, snížení agregované hospodářské poptávky v pozicí osobní spotřeby a v pozicí vývozu minimálně na 150 miliard korun, což z hrubého domácího produktu, který oceňujeme dnes na řád 740 - 730 miliard Kčs, je snížení o 20 %. Taková je celoroční tendence za dané situace.

Jestli nebudou provedena jiná opatření v restrikci, jestliže nebude změkčena restrikce vůči obyvatelstvu, podle mého názoru prognóza recese v letošním roce inklinuje k řádu 15 - 20 %.

Recese souvisí s dalšími problémy, a to s vlastním vývojem inflace. První problém je, že jsme v nastartování reformy nepočítali s vysokou inflací. Počítali jsme s tím, že tato ekonomika může otevřít dříve zadržovanou, utajenou inflaci, která probíhala v řádu 3 - 5 % a že může jít tedy o rozmezí těchto 5, nejvýše 10 %. Překvapením byl inflační růst řádu 18 % v minulém roce a překvapením byla směrnice vlády 30 % růstu inflace v letošním roce.

Skutečný vývoj inflace, jak ukazoval pan místopředseda Valeš, je zatím spíš řádu 45 % a vzniká nedorozumění, které zaznívá v mnoha interpretacích, že už se růst cen zastavuje a že vlastně inflace končí. To je asi velice zjednodušená představa.

Za prvé víme, že byla schválena série opatření na zvýšení cen koksu, uhlí, horké vody, plynu a dalších služeb, které samozřejmě znamenají podstatný růst cen služeb. Za druhé, což je podstatnější, je nutné počítat s náběhem zvýšení nákladů ve výrobě, protože zvýšení cen, které proběhlo na bázi liberalizace v lednu, to byla anticipace, kdy podniky vyráběly a obchod prodával na základě nákladů z minulého roku a jenom odhadovaly, kam asi by měly jít, protože se jim později zvýší vstupy, tj. zdraží se energie, umělá hnojiva, poloprodukty a všechny další dodávky.

Toto zvýšení vstupů (kdy jenom z devalvace počítáme se zvýšením cenově hladiny řádu 50 %), teprve během roku přijde. Z tohoto hlediska nechci mluvit o dalších problémech, které jsou objektivně ve středu pozornosti, jako nájemné, a odhaduji perspektivní vývoj inflace spíše na řád 40 - 60 % v tomto roce. Problém však je v tom, že to není klasická inflace. Inflace, kterou bychom srovnávali s tím, co probíhá dnes v některých vyspělých zemích a kdybychom říkali, že budeme mít 30 % podle vládního odhadu nebo 40 - 60 % proti třeba inflaci 10 % v Anglii. To by byla hrubá zmýlená.

Klasická inflace je tehdy, když ceny dohání mzdy a mzdy dohání ceny. Tento vývoj ve vyspělých státech byl takový, že třeba za 10 let vzrostly ceny na 194 % a mzdy na 206 %. To byl klasický inflační vývoj.

U nás jde o růst drahoty, ne o klasickou inflaci. U nás jde o devalvaci, která znamená dovoz inflace, jednostranné zvýšení cenové hladiny při silném přimražení mzdového a důchodového vývoje. Z toho vzniká ten fenomén, o kterém se velmi stručně zmínil pan místopředseda, pokles spotřeby obyvatelstva pokles prodeje ve vnitřním obchodě o 30 %, což je i základ našeho odhadu budoucího poklesu národohospodářské poptávky a celoročního poklesu hrubého domácího produktu o 15 - 20 %. Osobní spotřeba totiž činí asi 60 % celkového produktu.

Problém je, že tento vývoj inflace v kombinaci s devalvaci znamená velký ostrý zásah do životní úrovně obyvatelstva, do osobní spotřeby, ale do všech souvisejících jemnějších vztahů, do skladby poptávky obyvatelstva na vnitřním trhu, kdy se mění vztahy mezi poptávkou na potraviny a na spotřební zboží, kdy se mění prudce cenové relace. Mění se tak, že se dále podstatně odpoutávají od světa a kdy se tedy také mění naše situace ve mzdách.

Problém je takový, že v minulém zřízení bylo silné vykořisťování lidí státem, a to se projevovalo mimo jiné v silném zaostávání mzdové úrovně. V roce 1989 byl stav takový, že proti čistým mzdám na hodinu v evropské špičce reprezentované Německem, Holandskem a Belgii, kde byla čistá hodinová mzda kolem 12 dolarů na hodinu a hrubá mzda kolem 22 dolarů (se sociálními přídavky), se odhadovala naše mzda na 3,50 dolarů a 7 - 10 dolarů hrubá. Dnes při devalvaci a probíhající inflaci, naše mzda inklinuje k 2,50 dolaru na hodinu. Upozorňuji na časté zkraty, kdy se bere naše dnešní hodinová mzda, která osciluje kolem 19 korun a dělí se kursem 28 korun za dolar a vychází 60 centů. To je příliš zjednodušeny přístup, má samozřejmě svoji logiku, ale problém je jít přes paritu kupní síly, přes reálnou kupní sílu koruny. A i tento zdrženlivější postup je znepokojující. Je třeba vidět, že 2,5 dolaru na hodinu je průměrná úroveň mezd zaostávajících nebo stagnujících rozvojových zemí. Mám na mysli Mexiko, Argentinu a podobně, přičemž země, které procházejí rozvojem, jako Chile, Filipíny a další, jsou spíš na úrovni čtyř, pěti, šesti dolarů, stejně tak v Evropě Řecko a Portugalsko.

S tím rezonuje nebo ladí další tendence, tendence nezaměstnanosti.

Ono se hodně hovoří o různých procentech. Pomalu každý má nějaké procento nezaměstnanosti, někdo 3 %, někdo 6 %, někdo 9 %. Velmi vážné je snažit se tento jev objektivizovat. Vycházím z toho, že u nás zaměstnanost v roce 1989 byla zhruba necelých 8 miliónů osob, produktivita práce podle všech srovnání, co byly k dispozici, byla na padesátiprocentní úrovni za vyspělými státy. Přitom ale polovina tohoto zaostávání byla asi způsobena technologií a polovina špatnou motivací, špatnou organizací, byrokratizací pracovního procesu, nadměrnými počty administrativních sil apod.

Za tohoto stavu minimální přezaměstnanost, která byla v tom výchozím stavu roku 1990, lze odhadovat 2 miliony osob. Jestliže se nasadí restrikce směrem k recesi, pak výroba musí ty dva miliony přebytečných lidí ze sebe,,vypotit", přičemž nejsou dynamická "růstová odvětví, kam by se tato nezaměstnanost mohla odsát. Proto musí tento přebytek nevyhnutelně vykrystalizovat do obdoby nezaměstnaných. Ovšem ne tak zcela. V této souvislosti chci upozornit, že současná statistika 270 000 nezaměstnaných je zavádějící. Snížení zaměstnanosti je dvojnásobné, zhruba o 400 000 lidí, kteří jsou proti své vůli vytlačováni do penze nebo ženy do domácnosti s tím, že tam, kde mají možnost obživy z manželova platu začasto nekontaktují pracovní úřady.

Myslím, že vývoj nezaměstnanosti závisí na dalším vývoji recese a na kombinaci recese a restrikce. Mluvil o tom pan ministr Miller, když poukázal na závislost, že při 12 % snížení národního důchodu, lze očekávat 0,7 - 0,9 miliónu nezaměstnaných osob. Upozorňoval jsem na pravděpodobnost ještě větší recese řádu 15 - 20 %.

Bylo by možné hovořit o řadě problémů. Omezil jsem se jen na charakteristiku některých tendencí, které považuji za podstatné, tedy tendence represe, inflace a nezaměstnanosti. Význam má jen seriózní diskuse o těchto fenoménech. Jednak si musíme trpělivě ujasňovat, jestli takovými, jak je nahlíží skutečně jsou, jakou mají asi platnost, jakou dlouhodobost, jakou dočasnost, abychom nedělali ukvapené závěry. To je samozřejmě diskuse o dalších tendencích a východiskách, což nejde bez vyjasnění příčin.

Domnívám se, že základní příčinou těchto podstatně tvrdších než původně předpokládaných dopadů, pokud jde o recesi a další průvodní jevy, o nichž jsem hovořil, je předávkování a deformování restrikčního procesu v naší ekonomice, předávkování vůči obyvatelstvu a diferencování vůči podnikům. Vůči obyvatelstvu byla zaměřena tvrdá restrikce řádu 150 miliard Kčs snížení jejích reálné koupěschopné síly. Zpočátku to vypadalo, že stejná restrikce bude proti podnikům, kterým byly omezeny úvěry a rychle se vytvářela platební neschopnost. Podle mého názoru však situace byla silně dál diferencována vývojem liberalizace cen, kdy dochází k enormnímu růstu zisků. Čísla známe, jen připomínám, že v 1. čtvrtletí 1991 došlo k růstu zisků na 300 %. Markantní byl vývoj v obchodě, kde při poklesu prodeje také došlo k růstu obchodního rozpětí na 300 %. Přitom většina odvětví výrazně zlepšila svoji důchodovou situaci. Došlo k ohromnému vzestupu rentability měřené poměrem zisku k nákladům, řekněme ze 2 na 15 % v potravinářském průmyslu, na 30 % v uhelném a energetickém průmyslu, z 5 nebo 7 % na dvojnásobek asi na 15 % ve strojírenství, na 180 % v mrazírnách apod.

Myslím, že tím je možno vysvětlit fenomén - samozřejmě, mohu se mýlit, to je otázka ujasňování si souvislostí i za cenu omylů - že klesá drasticky výroba, znovu připomínám o 24 % v březnu, o 21 % v dubnu, což jsou alarmující stavy, všude na světě jsou považovány za alarmující. A přesto jsou lidem vypláceny mzdy a udržována zaměstnanost. Nezaměstnanost se vyvíjí velmi pozvolna. Jestli by zabrala restrikce, pak se musí, mám-li pravdu v tomto odhadu, nezaměstnanost vyvíjet lavinovitě v dalším období, určitými schodky daleko prudšími. Samozřejmě, může jít o omyl na mé straně.

Domnívám se tedy, že jedna z příčin - a to je problém východisek - je předávkování a špatné cílení restrikce. Předávkování restrikce a cílení restrikce vůči obyvatelstvu a selhání nebo nezvládnutí restrikce vůči podnikům. Myslím, že východiska z této situace nejsou jednoduchá. Je velmi krátkozraké přecházet tyto hluboké problémy, stát na tezích, že všechno se vyvíjí podle původních předpokladů a že po tomto negativním zlomu se dostaví pozitivní zlom v podobě adaptace. Považuji za velmi seriózní závěry místopředsedy vlády pana Valeše, že vláda bude tyto otázky analyzovat. Myslím a věřím, že v této analýze dojde k diskusi odborníků s různými názory. Ovšem myslím si, že je nutné také definovat uzlové otázky hospodářské politiky vlády, uzlové otázky makroekonomiky a struktury, koncepce zemědělské politiky, exportní, bydlení, energetiky, turismu, modernizace apod. To není proto, že by někdo snad měl zase v centru řídit, ale je třeba se aspoň domýšlet souvislosti a důsledků a vyjasňovat si možné cesty vývoje. Stejně tak je třeba definovat sociální mantinely, protože není možné hrát si jen s procenty. Jestli prognóza recese, jak o ni hovořím, by byla pravděpodobná, a došlo by k dvojnásobnému počtu nezaměstnaných, než je ve vládních předpokladech, pak vznikne otázka, že už nemáme žádnou záchrannou síť a budeme žít v bídě. S těmito otázkami prostě nejde nedělat si těžkou hlavu. To je otázka sociálních mantinelů, které ještě jsou přijatelné a na jaká rizika budeme moci jít.

Nakonec bych chtěl říci, že samozřejmě realizace reformy má svoji stránku teorie, ideologie a praxe. Není dobře, když je ideologie prvotní. Není dobře, když se věci staví tak, že vlastně jde o to, probojovat dobrou linii, dovést ji shora až dolů, nebo se tvářit tak, že nepochopení je na straně podniků, na straně některých vrstev obyvatelstva, nebo kdo má jiný názor, že je populista nebo sociální demagog apod. Je třeba si věci trpělivě ujasňovat, a i když ideologické aspekty vždycky budou hrát svoji úlohu, je třeba hledat komunikaci a ujasňovat si problémy, vést dialog a především odborný dialog.

Domnívám se, že je dobře, že parlament diskutuje a bude diskutovat o těchto otázkách korektním způsobem a že by mohl dát podnět na závěr k objektivní konstruktivní diskusi o hlavních problémech, které by se účastnily, ať už na společné schůzi parlamentu a vlády, nebo parlamentních výborů, také odborníci z různých oblastí této ekonomiky.

Nicméně závěrem si myslím, a to bych chtěl říci, že klíč není v ekonomice samotné, ale že klíč řešení je spojen nevyhnutelně s politikou. Hluboce jsem se zamýšlel a byl jsem zaujat myšlenkami prezidenta Havla, které interpretuje v interview v Respektu asi před pěti týdny, kde hovořil o tom, že se suneme na dno hluboké politické krize. Já jsem téhož názoru a myslím, že musíme hledat integraci všech rozumných lidi a všech politických sil v této společnosti, že není velké umění se osočovat, rozdělovat, jednoduše se kritizovat, ale že je skutečně za pět minut dvanáct, abychom i ekonomická východiska hledali společně. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)