Konkrétně to dokážu na dvou příkladech.
Je to z oblasti vnějších ekonomických
vztahů. Patnáct let jsem učil na vysoké
škole mezinárodní finanční vztahy
a vždy jsem tvrdil, že devalvace měny podporuje
vývoz. Provedli jsme velkou devalvaci koruny, prakticky
dvakrát, a přesto objemově celkově
náš vývoz klesl. Při podrobnější
analýze zjistíme, že nám nepomůže
devalvace při výrobě a vývozu zastaralého
a nekvalitního zboží. Žádný
kapitalistický podnikatel si totiž nekoupí
zastaralý stroj, který potřebuje větší
množství surovin, energie a pracovní síly.
Tím by ztratil svou konkurenční schopnost.
Podstatně vážnější je, že
jsme prudce snížili vývoz do Sovětského
svazu a bývalých socialistických zemí.
Částečně tady působí
objektivní faktory, částečně
jsme si to zavinili sami.
Dámy a pánové, odpovědně prohlašuji,
že na rozdíl od pana ministra Klause, že jsme
to byli především my, kdo žádal
o urychlený přechod na volně směnitelné
měny. Můžeme si vzít prohlášení
našich představitelů, kteří jeli
na zasedání Rady vzájemné hospodářské
pomoci. Vezměte si protokol z tohoto zasedání.
Není to tedy zcela tak, jak to včera tvrdil pan
ministr Klaus. Po více než roce se pokorně
vracíme na ta místa, kde jsme byli předtím
a přecházíme k zúčtování
v národních měnách. Zjišťujeme,
že obě strany nemají volné měny
a že se teď musíme vrátit k původnímu
stavu. Na tomto místě bych chtěl poděkovat
panu místopředsedovi Valešovi, který
se ukázal jako vynikající vyjednávač,
a řekl bych, že v Sovětském svazu mu
vycházejí vstříc. Jestliže podle
prognóz bude dovoz a vývoz se SSSR na předpokládané
úrovni, tak můžeme děkovat především
jemu. Kdyby tam jel ministr Klaus nebo některý jiný,
tak nedosáhneme ani poloviny. (Potlesk.) To je konstatování
skutečnosti, že se často nechováme jako
uvážliví politici...
Naše prohlášení byla silácká,
ekonomicky nezdůvodnitelná a přibrzdila náš
zahraniční obchod. Poslanec Adamec, který
byl premiérem předcházející
vlády, podepsal dohody se SSSR. Upozorňuji, že
tak, jak jsem znal Sověty, vládní dohody
při všech těžkostech dodržovali.
Těžkosti jsme si často způsobili my.
Musím také říci něco do našich
vlastních řad. Naše různá politická
prohlášení, malování tanku na
růžovo, nám rozhodně obchod neusnadňují.
Víte, jak jsou na tyto věci a problémy Sověti
alergičtí. Děláme něco naprosto
zbytečně. V civilním životě přátelé
přece nevyhlašují veřejně, že
se mi líbí manželka souseda, protože dostane
od manželky i od souseda. My toto v ekonomické oblasti
často děláme. Myslím, že ministr
zahraničních věcí věci je z
některých našich aktivit skutečně
na větvi. Druhou naší vážnou chybou,
kterou připisuji především ministru
financí, je oblast zahraniční turistiky,
která patří k nejlukrativnějším
odvětvím v současné době.
Od roku 1970 jsme se otevřeli světu a zavedli jsme
kurs pro cizince i pro nás. Údaje jsou v markách,
protože to je nám bližší, a to 11
Kčs za 1 marku. Na černém trhu v Praze se
marka prodávala za 25 Kčs. To byla nelegální
koruna, kde bylo započteno riziko, že při vývozu
do ciziny mohla být zabavena apod. A přesto oficiální
místa tehdy stanovila kurs 26 Kčs za 1 marku. V
tom okamžiku jsme se stali nejlacinější
zemí na světě.
Vezměte si mezinárodní statistiky za loňský
rok. Ze 70 států je Československo v hlavních
městech na 69. místě co do lacinosti. Za
námi je pouze equadorské Qinto. Uvědomme
si, jakou chybu jsme udělali. Mezitím jsme provedli
dvojí devalvaci a dnes se marka pohybuje na 18 Kčs,
a běží to. Co se ale mezitím stalo?
Milióny cizinců sem přišlo ne za turistikou,
ale za nákupem. Docházelo k takovým paradoxům,
že se prodávalo v Československu i zahraniční
zboží, které těmto turistům přišlo
laciněji než v jejích vlastní zemi za
velkoobchodní ceny. Tyto ztráty nás přišly
na 5 až 8 miliard naprosto zbytečně jenom z
toho prostého důvodu, že jsme od toho nechtěli
couvnout. Když jsem tohle říkal ministru Klausovi,
řekl mi: "Vždyť vy si tento kurs děláte
sami. " To je stejná logika, jako když se argumentuje
tím, že pašované zboží je
lacinější v přístavech než
na vnitřním trhu, a přesto se podle něho
nepřizpůsobují ceny.
Chtěl jsem ukázat naše vlastní chyby.
Jsou pro nás velmi nebezpečné. Nesmíme
být kapriciózní a musíme tyto chyby
napravovat. Nechtěl jsem o tom hovořit, ale včera
mě k tomu pan ministr Klaus donutil.
Dostali jste usnesení. Řekl bych, že tato usnesení
jsou velmi dobrá a že nám ukáží
situaci, když nám vláda předloží
požadované zprávy. Na jednu situaci jsme asi
zapomněli. Rád bych viděl prognózu
aspoň do konce roku 1991. Dávám návrh,
aby vláda až bude předkládat svoji zprávu,
dala tam i svůj odhad do konce roku 1991. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také. Protože se k faktické poznámce
přihlásil ministr poslanec Dlouhý, uděluji
mu slovo.
Ministr hospodářství ČSFR V. Dlouhý:
Pane předsedající, dámy a pánové,
po dohodě s místopředsedou vlády panem
Valešem bych chtěl krátkou technickou poznámkou
zareagovat na vystoupení pana poslance Zukala. Byl to bývalý
sovětský premiér Ryžkov, který
13. prosince 1989 oznámil, že od 1. ledna 1991 bude
SSSR obchodovat za světové ceny a bude vyžadovat
placení ve volných měnách. Nebyla
to tedy žádná naše silácká
prohlášení, a nebylo to ovlivnitelné
z naší strany. Bylo to rozhodnutí sovětské
strany takovým způsobem obchodovat. A takovým
způsobem to bylo nutno také akceptovat. To za prvé.
Za druhé. Před tímto parlamentem já
osobně rád prohlásím, že si myslím,
že přechod na volné měny a světové
ceny je dlouhodobě správnou a jedině přijatelnou
cestou.
Za třetí. Nikdo z nás nikdy neblokoval použití
národních měn všude tam, kde Sovětský
svaz to bude ochoten akceptovat. Všichni jsme se snažili,
všichni jsme k tomu přispěli. A bude dobré,
když se to podaří teď zajistit. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také. (Výkřiky z pléna.)
Dále dialog na toto těma nebudeme rozvíjet.
Dalším přihlášeným k tomuto
tématu je poslanec Zeman. Prosím ho, aby se ujal
slova.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
Karl Popoer kdysi napsal, že fakta jsou impregnována
teorií. To ovšem platí obecně. U našich
parlamentních debat se někdy obávám,
že fakta jsou impregnována spíš ideologií,
ať už jakoukoliv. A tato fakta, v daném případě
fakta o ekonomické situaci, se snažíme do této
ideologie vtěsnat, zamlčet nebo potlačit
ta, která se nám nehodí, a naopak zvýraznit
ta, která preferujeme. To samozřejmě platí
pro všechny názorově proudy, které se
o jakoukoliv ideologii opírají.
Dovolte mi zastávat názor, že ideologie je
v podstatě intelektuální protéza,
a pokusit se mluvit o naši ekonomické situaci neideologicky.
Pokusím se dát aspoň jediný konkrétní
příklad toho, co mám na mysli pod neideologickým
přístupem. Naše produkce nejenom, ale zejména
v 1. čtvrtletí t.r. výrazně klesla.
Ti, kdo budou varovat před tímto poklesem produkce,
si často nebudou chtít uvědomit, že
tento pokles je závislý na statistickém výkaznictví,
které zahrnuje pouze podniky ve státním sektoru,
ve stavebnictví dokonce pouze podniky nad 100 zaměstnanců.
Ti, kdo naopak budou chtít zdůraznit, že to
vůbec není tak špatné, budou prohlašovat,
že musíme brát v úvahu rozvoj soukromého
sektoru, zejména ve stavebnictví a že případně
tento soukromý sektor je téměř schopen
kompenzovat pokles produkce sektoru státního.
Domnívám se, že neideologický závěr
je jeden jediný. Usilujeme všichni společně
o to, aby naše statistika začala seriózně
sledovat soukromý sektor, abychom měli obraz o věci,
o které někdy s takovou vášní
mluvíme.
Nebudu se - na rozdíl od některých svých
kolegů - příliš razantně zabývat
kritikou minulého vývoje. Domnívám
se, že největším kritikem se dnes staly
statistické zprávy. Přes všechny zkreslení,
která jsou v nich obsažena. Ale myslím si,
že bychom o to víc měli uvažovat o alternativách
a kultivovat tyto alternativy, uvažovat i o korekci hospodářské
politiky a být schopni přemýšlet nejenom
o svých variantách, ale i o variantách svých
názorových odpůrců.
Shrnu pouze to, že celý proces poklesu ekonomické
aktivity není záležitost 1. čtvrtletí,
ale že v podstatě začal nejpozději na
konci 1. pololetí minulého roku. Existují
dvě objektivní kritéria a 4 základní
ukazatele ekonomického vývoje, které jsou
používány všude ve světě
a není tedy důvod, proč bychom se jim měli
vyhýbat i my. Je to tzv. magický čtyřúhelník
základních ekonomických ukazatelů:
ekonomický růst, míra inflace, míra
nezaměstnanosti a vztah platební bilance.
Jestliže srovnáme jednak náš vývoj
v této oblasti s vývojem vyspělých
sousedních zemí, k nimž se chceme přiblížit,
ale také se záměry vyhlašovanými
v té době naším hospodářským
centrem, nejsou výsledky příliš uspokojivé.
Jak víte, ve vyspělých zemích rostl
národní důchod nebo jeho analogie zhruba
o 3 % v roce 1990. U nás o více než 3 % klesl,
přitom užitý národní důchod
o více než jedno procento vzrostl, z čehož
vyplývá velice tristní závěr,
že žijeme i nadále na dluh. Jestliže jsem
to kritizoval u minulého režimu, nevidím naprosto
žádný důvod, proč bych to neměl
kritizovat i u režimu tohoto.
Pokud jde o stav naši platební bilance, skončila
v minulém roce schodkem ve výši 1,3 miliardy
dolarů a podle odhadu předsedy Státní
banky se na tento rok předpokládá schodek
2,5 miliardy dolarů.
Pokud jde o nezaměstnanost, roste tempem 20 % za měsíc.
A to se už vůbec nechci zmiňovat o inflaci.
Souhlasím s názorem, že existují odborníci
na inflaci. Domnívám se, že bychom také
potřebovali odborníky na potlačení
inflace.
A teď už k vlastním problémům.
Podle mého názoru celý problém naší
ekonomické reformy začal již před rokem
a začal zákonem o státním podniku.
Neříkám to proto, že jsem tehdy náhodou
proti tomuto zákonu hlasoval, a zde přítomný
kolega a přítel Dlouhý ho tehdy hájil.
Říkám to proto, že se domnívám,
že tehdy začalo zmrazení podnikové sféry,
že se podařilo likvidovat i ty zbytky samosprávy,
které se předtím podařilo vybojovat
na komunistickém režimu, že se dozorčí
rada stala pouhým ornamentem a že pod hesly odstátnění
podniku se podnik dále etatizoval. Tím se samozřejmě
jeho manažerské vedení stalo akce neschopné.
Vznikla situace se tak projevila v chování podnikové
sféry v další období. Co proti tomu
navrhuji?
Nemám nic proti tomu, abychom v této zemi budovali
kapitalismus, na rozdíl od některých levicových
kolegů. Zdvořile však připomínám,
že kapitalismus nelze vybudovat bez kapitálu, zejména
kapitálu domácího, a že jednostranné
spoléhání na zahraniční kapitál
je chůze na jedné noze, nehledě na to, že
domácí kapitál je nutnou podmínkou
přílivu kapitálu zahraničního
a že vztah mezi nimi není substituční,
ale komplementární.
Nemám nic proti tržní ekonomice, ale jsem pro
to, abychom zde vytvářeli skutečný
trh a nikoli balkánský bazar, jak se mnohdy děje.
Jinými slovy, obviňuji autory ekonomické
reformy z toho, že jistě vedeni dobrými úmysly
se poněkud podobají nigerijskému náčelníkovi,
který si na upocenou hlavu nasadí paruku a domnívá
se, že tímto parlamentním symbolem odkoukaným
ve Westminsteru již byla v Nigérii zavedena parlamentní
demokracie. (Potlesk.)
Měli bychom věnovat méně pozornosti
symbolům a daleko větší pozornost reálné
kapitalizaci, reálné tvorbě domácího
kapitálu. Co pro to navrhuji, nikoli dnes, ale v řadě
předchozích pozměňovacích návrhů?
Podívejte se, přátelé, když provádíme
privatizaci, tak máme skutečně dvě
možnosti: buď kapitalizovat stav, to znamená
přítomné úspory nebo budoucí
pracovní příjmy. Bohužel, ekonomická
reforma se rozhodla kapitalizovat úspory. V důsledku
toho jdou do aukci především ti, kdo se obohatili
v minulém režimu. Já teď nechci hodnotit,
jestli jejích peníze jsou špinavé nebo
čisté. Já se pouze ptám, zda tato
schopnost obohatit se v minulém režimu je nějak
výrazně korelována s podnikatelským
talentem. Pokud tomu tak není, tak to nejdůležitější,
střední podnikatelský stav jako generátor
domácího kapitálu stavíme na písku.
Co jsme proti tomu navrhoval a navrhuji i nadále? Umožnit
kapitalizaci budoucích příjmů, realizovat
malou privatizaci na dlouhodobé splátky leasingovým
způsobem, to znamená splácení z výnosů,
a to z budoucích výnosů vzkvétajících
firem. Které nebudou vzkvétat a zkrachují,
tam splátky propadnou - to je podnikatelské riziko.
Velice obdobný vývoj probíhá v oblasti
velké privatizace, jejíž technika - já
mám silný pocit, že jsem se již tomuto
ctihodnému shromáždění zmínil
o některých svých výhradách
vůči kupónové privatizace, takže
se nebudu opakovat - jejíž technika v podstatě
vede k mase rozdrobených akcionářů,
neschopných prakticky ovlivňovat svůj podnik.
Podle údajů ministra Ježka by průměr
takto získaného vlastnictví měl být
85 000 Kčs na člověka, což je u normálního
podniku nepatrné. Domnívám se, že proti
tomu a místo vymýšlení cest, které
jinde prakticky nebyly použity, bychom měli daleko
více uvažovat opět o kapitalizaci budoucích
příjmů, opět o dlouhodobém
splácení akcií, o zaměstnanecké
spoluúčasti, o systému ES, který mimochodem
ve Spojených státech zahrnuje 12 miliónů
pracovníků a 10 tisíc firem a že bychom
daleko více měli opírat než o nigerijské
symboly o osvědčený postup, který
se již ve vyspělých zemích prokázal
jako funkční.
Jinými slovy, to, co potřebujeme především,
je protestantská etika. A tady přecházím
k sociální stránce, která byla částečně
vyjádřena panem ministrem Millerem. Domnívám
se, že ekonomického obratu, to znamená snížení
sklonu ke spotřebě a zvýšení
sklonu k investicím a úsporám nedosáhneme
jinak, než zvýšením ekonomické
motivace.
K tomu potřebujeme deregulaci mezd. A v této šílené
novelizované společnosti regulaci mezd v tom rozsahu,
v jakém je prováděna, provádět
dále, to znamená zablokovat jedny ze základních
motivačních faktorů.
Za druhé: pokud jde o sociální oblast, je
až paradoxní, jak se při současném
hlásání teze tržní ekonomiky
uplatňují mimotržní přístupy.
Říká se například, že
má být zakázán souběh důchodů
a pracovního příjmu. Ptám se vlády,
co je jí do toho, protože důchod si lidé
zaplatili formou daní.
To není žádné státní milosrdenství.
Máme-li mít skutečně fungující
trh práce, tak toto administrativní omezování
je pouze dalším důkazem již citovaného
nigerijského rozporu mezi symbolem a ekonomickou realitou.
Chce-li vláda odstranit nezaměstnanost nebo ji alespoň
zmírnit, doporučuji jí zcela jiný
postup. Nechť se zpomalí a odsune přiliv nových
pracovních sil do bezprostředního ekonomického
procesu tím, že se větší části
mladé populace umožní získat vyšší
formy vzdělání. V budoucí inteligentní
ekonomice, založené na informační společnosti
se nám to bohatě vyplatí. Zdůrazňuji
v ekonomice inteligentní, nikoli diletantské.
Teď bych sice mohl mluvit dlouho, ale protože jsem o
tom něco napsal a něco řekl, skončím.
Skončím tím, že jsem v situaci člověka,
který podporuje cíle ekonomické reformy,
a na základě předchozích prognóz
i nynějších statistických fakt se domnívám,
že k těmto cílům směřujeme
nejhorší možnou cestou, jakou jsme si mohli vymyslet,
dokonce cestou, která pravděpodobně nevede
k žádoucímu cíli.
Mám velice rád knížku Zdeňka
Jirotky Saturnin a v ní mám velice rád epizodní
postavu strýce Františka.
Byl to přirozený experimentátor, který
vymyslel pastu na parkety, po níž bohužel parkety
zčernaly.
Byl to člověk, který když kdysi míchal
v kádi jakousi záhadnou směr a jeho dělníci
se ho zeptali, co to vlastně připravuje, odpověděl
v návalu náhlé upřímnosti:
"Ví Bůh". Jeho zaměstnanci to pochopili
tak, že říká "výbuch"
a rozutekli se.
Přeji této ekonomice a této zemi, aby dosavadní
agnostická prohlášení odpovědných
činitelů typu "nikdo z nás neví,
co se zde za dva měsíce stane", nebyla vystřídána
ekonomickou a následně i sociální
explozí. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já děkuji také poslanci Zemanovi. Přihlášen
do rozpravy je dále poslanec Rajczy a k technické
poznámce se hlásí paní poslankyně
Záležáková.
Poslankyně SL E. Záležáková:
Dámy a páni, nemôžem len súhlasiť
s poslancom Zemanom. Zarážajú ma len dve veci
- prečo tu včera bola televízia, keď
prednášal svoj príspevok a prečo dnes
nebolo povedané nič, keď sa jednalo o našej
zúfalej ekologickej situácii?
Pamätám sa, že v novembri 1989 sa všade
písalo, aby bola vypísaná milionárska
daň. Ja sa pýtam, prečo k tomu nedošlo?
O koho sa bojíme? O vekslákov alebo bývalé
nomenklatúrne kádre, ktorí ako jediní
majú peniaze? Nikto iný nemôže mať
milión, snáď len pán Gott alebo pán
Dvorský, ktorí si to vyspievali. Myslím,
že milionárska daň by pomohla tejto spoločnosti,
že by pomohla našej ekonomike.
Moja poznámka možno vyvolá úsmev ako
iné moje pripomienky. (Výkřik ze sálu:
To není technická poznámka!) Je to technická
poznámka. Myslím, že vláda by si to
mala uvedomiť a mala by sa tým seriózne zaoberať.
Bol by to ďalší zdroj príjmov k tomu,
aby nekrachlo naše zdravotníctvo! Ako viem od lekárov,
od augusta sa naše zdravotníctvo rozpadne.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já vám děkuji. Technická poznámka
to nebyla, ale byla zajímavá.
Pane poslanče, než se ujmete slova, chtěl bych
předat další řízení schůze
kolegovi Viktorínovi.
(Řízení schůze převzal místopředseda
FS K. Viktorín.)
(Poslanec Rajczy oznamuje, že bude hovořit maďarsky.)
(Technická poznámka: Pane kolego, zvažte, že
o váš diskusní příspěvek
jsou ochuzeni rozhlasoví a televizní posluchači,
milióny občanů, kteří poslouchají.
Měl byste možná přehodnotit svůj
názor.
Já to myslím opravdu upřímně.
Nechtěl jsem vyvolat smích, který se tu ozývá.
Zvažte ale, že rozhlasoví a televizní
posluchači nerozumějí vašim myšlenkám,
a je to možná opravdu škoda. Myslím, že
dobře mluvíte slovensky.)
Poslanec SN L. Rajczy: Ďakujem vám za upozornenie.
Dovoľte mi, aby som začal citáciou. Hospodárstvo
nechce cítiť prostredie, ale prostredie dokáže
cítiť hospodárstvo. To povedal pán minister
Vavroušek. Nedomnievam sa, že takúto citáciu
by sme bývali počuli v minulosti alebo v prítomnosti.
Samozrejme teraz nehovorím o vysvetlení poslanca
Zemana. Ekológia v Čechách je v katastrofálnom
stave v porovnaní so Slovenskom. To znamená, že
industrializácia celej republiky nebola na rovnakej úrovni.