Za rok 1990 poklesl národní důchod o více
než 3 % a dostali jsme se zhruba na úroveň
roku 1987. V prvním čtvrtletí 1991 pokračoval
pokles zrychleným tempem, takže jsme nyní přibližně
na úrovni roku 1986, a to jistě není pro
náš stát dobré. Nadále pokračuje
náš život na dluh, naše obchodní
platební bilance jsou pasívní, pro tento
rok se údajně očekává pasivum
platební bilance ve výši 2, 5 miliardy dolarů.
Dovážíme více než vyvážíme.
Vezmeme-li v úvahu jen tuto skutečnost, pak musíme
dospět k závěru, že několikanásobná
devalvace naši koruny právě na základě
tohoto faktu byla nesprávná. Vydělat bychom
mohli jen tehdy, když by náš vývoz daleko
převažoval nad dovozem. Inflace již o polovinu
znehodnotila úspory obyvatel a o třetinu reálné
mzdy - občané na to reaguji tak, že vybírají
vklady.
Podívejme se ještě na hospodářskou
a sociální problematiku ze strany našich podniků.
Protože je náš průmysl značně
technicky zaostalý a strukturálně jednostranný,
je spojen s kvalifikovanými lidmi. Díky světové
technice bychom tedy měli mít možnost dohánět
naši technickou zaostalost a dostat se na trhy ve světě
daleko rychleji. Této šance je však nutno využít
ke správné politice rozvoje. Tou politikou nesmí
ovšem být restrikce, útlum, utahování
opasků, ale naopak dynamizace výroby ekonomického
růstu tak, aby byl orientován na vývoz, abychom
se nemuseli sklánět před zahraničním
obchodem. Domnívám se na základě odborných
ekonomických podkladů, že hlavním motorem
prosperity je vnitřní trh, růst životní
úrovně obyvatelstva a růst jeho poptávky.
Jedině takto lze roztáčet kola našeho
průmyslu a dávat prostor i zemědělství.
Co však dělá naše vláda? Zvyšuje
ceny potravin, snižuje spotřebu, snižuje výrobu,
tím také zemědělci musí snížit
svou výrobu a ještě se jim odeberou dotace.
Z toho důvodu musí obyvatelstvo méně
jíst a zemědělci musí zbankrotovat.
Stát tím sice ušetří na dotacích,
ale daleko více ztratí na daních ze zisku,
z obratů z výroby apod.
Nemůžeme se proto smířit s tím,
že např. ostravské podniky díky plošně
restrikci nepočítají s více než
7 000 ženami, které jsou v současné
době na mateřské dovolené, ani s tím,
že to budou mladí lidé, zakládající
nová manželství, kteří se propadnou
do děravé záchranné sítě
na pomezí sociální nouze. Víme dobře,
že v této ostravské oblasti je velmi napjatá
situace v palivech a energetice, odkud mají odejít
další tisíce pracovníků. Není
však kam. Souběžně má dojít
ve službách a obchodu k úbytku 2 500 až
4 000 pracovních příležitostí.
1 000 - 2 000 ve stavebnictví. Tak, jako stále není
vyřešeno, jaký vlastně bude útlum
v hornictví, tak také není jasno, jak to
bude vypadat v našem hutnictví. Útlum hutnictví
v klíčových lokalitách především
na Ostravsku postihne zřejmě naše lidi více
než konverze zbrojovek. Vláda zatím vše
nechává na podnicích, jako kdyby nebyla.
Částečně se jen pod tíhou situace
začala zabývat konverzemi zbrojovek. Podle našeho
názoru je třeba zřejmě jednoznačně
říci, že ke snižování výroby
např. dlouhých hutních výrobků
pod tlakem trhu opravdu dojde a kde dojde, ve kterém závodě
nebo podniku.
Investiční politika jednotlivých severomoravských
hutí do značné míry vypadá
zatím tak, jakoby útlum se měl odehrát
u toho druhého. To může být politicky,
ekonomicky a sociálně nebezpečné.
Přitom některé dnes budované kapacity
v tomto regionu nemají z pohledu strategie zřejmě
dlouhodobý charakter, měřeno trhem, cenou
vstupu, dopravou apod. Zde je nejen federální vláda,
ale i vláda česká hodně dlužná.
Nesmíme zapomínat, že v řadě
západních zemí, ve Francii, Rakousku, Itálii
a Velké Británii existuje nástroj státní
koordinace hutnictví zpravidla ústřední
holdingovou společností. U nás by např.
bylo nepředstavitelné vytvářet takovou
společnost zvlášť českou a zvlášť
ve Slovenské republice. Proto je nutno, jak už to
zde řekl ing. Tahy, řešit i takovéto
kompetenční záležitosti.
Vládě je nutno proto vytknout, že dosud nezabezpečuje
souběžně vypracovávané programů
jak útlumových, tak restrukturalizačních
a rekvalifikačních najednou k vytváření
podmínek a podpory pro vznik nových podniků.
Je třeba si uvědomit, že z horníka nebo
hutníka nelze obratem ruky udělat např. textiláka.
Zkušenosti z Francie z dlouhodobého pohledu to jasně
ukazuji.
Myslíme si, že efektivní zaměstnanost
je podle našeho názoru pro život člověka
podstatně důležitější než
rozsah podpory v nezaměstnanosti.
Ještě mi dovolte několik poznámek k
sociální politice vlády, která úzce
souvisí s cenami tepla, teplé vody, uvažovaných
zvýšení nájemného apod. Tyto
ceny, když se sečtou, tak jak je sečítá
prostý lid, s ostatními cenami, které jdou
nahoru, tak je to přímo neúnosná situace
pro důchodce, mladá manželství, samoživitele
s dětmi, ale i pro střední vrstvy. Podle
mého názoru je naprosto nesprávné
nejdříve zvednout ceny tepla a teplé vody
a pak stanovit termíny, do kdy musí být upraveno
to nebo ono zařízení pro měření
a regulaci. Všichni dobře víme, že ztráty
tepla i vody během cesty jsou 40 - 70 %. Toto má
podle vlády platit poplatník?
Ceny nájemného se mají údajně
u státních bytů zvednout o 180 - 700 %. Spočítal
vůbec někdo, kolik to bude činit a zda je
to vůbec možně uhradit? Jsme přesvědčeni,
že vláda nemá správnou a rozumnou sociální
ani hospodářskou politiku, opřenou o nejlepší
zahraniční zkušenosti. Navrhujeme proto, aby
se svolalo grémium předních ekonomů
našich i zahraničních, kteří
by objektivně posoudili naši ekonomickou a sociální
politiku a navrhli bez ohledu na politickou příslušnost
optimální korekturu naší tržní
ekonomiky pro blaho celé společnosti.
Naše hnutí podporuje ekonomickou reformu a její
transformaci, ovšem připomínkami, které
jsme uvedli. Dále navrhuji, aby v tisku č. 634 bylo
za bod a) doplněno: "Provést výčet
odchylek od schváleného scénáře
včetně jejích příčin
a připravit návrh na jejích odstranění
včetně potřebných korekcí scénáře.
"
Dále doporučuji u písm. e) upravit tak, aby
vláda předložila konkrétní informace
o připravovaných projektech strukturálních
změn výroby a konverze zbroji výroby v časové
návaznosti na konkrétní rekvalifikaci. Dále
se doporučuje zřídit komisi Federálního
shromáždění, která by se zabývala
nejen konverzí zbrojní výroby, ale také
restrukturalizaci výroby a časové návaznosti
na rekvalifikaci. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já také děkuji. Pokud jde o pozměňovací
návrhy, pane poslanče, dodáte je zpravodajům
písemně. Děkuji.
Považuji za nutné ještě konstatovat, protože
tak poslanec Tomis neučinil, že mluvil za poslanecký
klub HSD - SMS, který se označuje II. Z toho zřejmě
vyplývá, že zde máme také poslanecký
klub I.
Teď bych prosil pana poslance Kincla, který promluví
za komunistický poslanecký klub.
Poslanec SL J. Kincl: Vážené Federální
shromáždění, není pochybnosti
o tom, že dosažení výkonné ekonomiky
konkurenceschopné, plně zainteresování
lidí na práci a jejích výsledcích,
jakož i jednotlivých ekonomických subjektů,
vyžaduje objektivní potřebu skutečně
radikální ekonomické reformy.
Jestliže tedy komunističtí poslanci vyjadřují
souhlas s objektivní potřebou ekonomické
reformy od její přípravy až po její
zahájení, pak teď pouze připomínáme,
že jsme jako politická strana zároveň
vyjádřili nesouhlas s vládním scénářem,
tedy především s jeho časovým,
ale v některých případech i věcným
obsahem.
Vycházíme z reality postupu reformy a přijímání
konkrétních opatření vládou
a zjišťujeme, že zvláště v poslední
době dochází k určitému sdružení
hospodářské politiky. Je nesporné,
že vnější vlivy značnou měrou
ovlivnily jednotlivé kroky scénáře
reformy a hlavně celkové formování
nového systému prostředí, ale nejsou
to vlivy jedině v této naší realitě.
Reforma dosud slabě působí na podnikatelské
aktivity mikrosféry a snižuje výkonnost ekonomiky,
zhoršuje materiální i finanční
charakteristiky jejího fungování. Vyslovujeme
obavy, že při opožděné nebo nevhodné
reakci hospodářské politiky i na zhoršené
podmínky a na nepříznivé tendence
by další postup reformy mohl narazit na problém
nadměrného poklesu ekonomické aktivity, doprovázený
prohlubováním ekonomické nerovnováhy,
zhoršováním sociální situace
a eskalaci nároků na sociální služby,
hrazené z rozpočtových zdrojů.
Dokumentuje to současný hospodářský
vývoj, který se v některých předpokládaných
pozicích citelně odklání, o čemž
právě svědčí výsledky
prvního čtvrtletí. Ukazuje se, že adaptace
podniků na nové podmínky je z objektivních
i subjektivních příčin poměrně
pomalá; že skladba podnikových aktivit je málo
operativní, že podniky nemají zatím
dostatek zkušenosti s tržními podmínkami
a opožděně reaguji na změny situace.
Východisko z naznačených problémů
vidíme v tom, aby hospodářská politika
účinně podpořila pozitivní
adaptační úsilí podniků. Tato
podpora by měla směřovat do dvou základních
oblastí. V první řadě poskytnout reálnou
pomoc významným podnikům československého
průmyslu se světoznámou značkou, které
mají nadále předpoklady perspektivního
podnikání na náročné světové
trhy. Zlepšování výkonnosti těchto
podniků, pomoc při otvírání
zahraničních trhů pro ně i zainteresovanost
zahraničního kapitálu na jejích dalším
rozvoji by mělo tvořit součást státní
průmyslové politiky. Vedle toho je třeba
vytvářet základní předpoklady
i pro povznesení výkonnosti malých a středních
podniků. Podpořit by se měla zejména
snaha těchto podniků o osamostatnění
a jejích převod na akciové společnosti.
Pro zlepšení jejích začátečních
podmínek se mohou využívat účelově
poskytované časové omezené úlevy
a stimuly.
Mezi hlavní problémy, které budou v nejbližším
období podstatně ovlivňovat očekávání
tržních subjektů, považujeme vývoj
cen. Nejde nám o změkčování
podmínek, ale o postupně racionální
řešení problémů, které
by komplexně bralo v úvahu všechny potřebné
souvislosti a následky. Jsme toho názoru, že
by mělo docházet k širší regulaci
cen základních životních prostředků
s dočasnými intervencemi státu.
Jakkoliv vývoj na trhu práce už vybočil
z předpokládaného rámce, je si třeba
uvědomit, že podniky zatím nepřistoupily
k zásadnějším změnám ve
struktuře zaměstnanosti. Redukce totiž se většinou
dotýká jen administrativy a pracujících
důchodců. Uvážíme-li zejména
obtíže v odbytu produkce na vnějším
i vnitřním trhu, lze očekávat značný
nárůst nezaměstnanosti, a to při značně
regionální nevyváženosti.
Musíme bohužel konstatovat, že v dosavadní
realizaci ekonomické reformy se nepromítá
dostatečná dimenze sociálního programu.
Její dosavadní a předpokládaný
sociální charakter, což se v záporné
formě přiznává už odmítáním
sociálně a ekologicky orientované tržní
ekonomiky, a její nedemokratičnosti - což se
nepřiznává - doléhají na naše
obyvatelstvo. Drahota, která je a která nás
čeká zvýšením nájemného,
ze vzestupu cen nepotravinářského zboží
a cen služeb značně útočí
na životní úroveň obyvatelstva.
Vážení poslanci, tady vzniká dilema:
pokračovat v radikální hospodářské
reformě bez ohledu na rostoucí odpor vůči
ní, nebo ji podrobit zásadní korektuře,
aby mohla pokračovat? Prvním předpokladem
pro její pokračování je, aby vláda
přiznala chyby, kterých se dopustila při
provádění hospodářské
reformy i přes včasné varování
řady našich i zahraničních ekonomů
a začala hledat cesty k jejích nápravě.
Postulování sociálně a ekologicky
orientované tržní ekonomiky, její demokratičnosti,
diskuse s obyvatelstvem se musí opírat o všechny
reformní síly, musí se ucházet o jejích
podporu, protože jinak hrozí pasivita a letargie občanů
a tržní ekonomika nebude prosperovat.
Za této situace doporučujeme, aby vláda:
1. V souladu s prohlášením prezidenta republiky
zajistila takový další způsob provádění
hospodářské reformy, který by nevedl
k velkým sociálním otřesům,
ke zbytečně ztrátě sociálních
jistot, a v tomto směru zaměřila i svou legislativní
činnost.
2. Aby zpětně posoudila, do jaké míry
jsou dostačující opatření zapracovaná
ve státním rozpočtu k tlumení sociálních
dopadů, míry inflace a nezaměstnanosti na
obyvatelstvo a dopadu inflace na školství a zdravotnictví.
3. Aby vypracovala návrh konkrétní hospodářské
politiky v průmyslu, zemědělství a
stavebnictví s vládami republik, odpovídající
krizovému stavu ekonomiky a rizikům dalšího
vývoje se zvláštním zaměřením
na řešení aktivní politiky zaměstnanosti
se současným budováním ekologických
staveb.
4. Ocenila výhled vývoje životní úrovně
v letošním roce v důsledku růstu maloobchodních
cen, vývoje nezaměstnanosti a jejích dopadu
na růst životních nákladů.
V návaznosti na to, by měla vláda znovu posoudit
rozložení cenových úprav, zejména
zvýšení nájemného do delšího
časového období, tím omezit podíl
obyvatelstva, které by se při dosavadní vládní
politice dostalo pod životní minimum a současně
i omezit vznik dodatečných nároků
na státní rozpočet.
5. Zpracovat komplex opatření ke zvratu vývoje
československých vnějších hospodářských
vztahů. Mělo by jít zejména o zlepšení
zahraničně politických předpokladů
k rozvíjení zahraničního obchodu s
bývalými socialistickými státy a o
vládní podporu podnikům usídlujícím
o vývoz na východní trh.
Vážení poslanci, nechceme být jen kritiky,
to je jistě snadnější, ale jsme připraveni
k tomu, abychom si nejen vyměnili názory na složité
otázky transformace ekonomiky, ale podíleli se i
na řešení se všemi, kteří
o to mají upřímný zájem. V
tom spatřujeme náš aktivní podíl
a úsilí, aby reformní úsilí
dosáhlo základního cíle, o nějž
všichni společně usilujeme. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Pane poslanče, uvádíte nějaké
doplňky nebo návrhy k usnesení sněmovny?
Dáte je písemně. Děkuji.
To byl pan poslanec Kincl. Teď konečně dávám
slovo panu poslanci Martinu Kontrovi a připraví
se poslanec Zukal.
Poslanec SN M. Kontra: Vážený pán predsedajúci,
kolegyne a kolegovia, vzhľadom k tomu, že celkové
stanovisko ku správe vlády o hospodárskej
situácii v našom štáte a k hospodárskej
politike federálnej vlády za náš poslanecký
klub predniesol už poslanec Ondrejkovič, dovolím
si uviesť len niekoľko stručných poznámok:
1. Predovšetkým musím konštatovať,
že správa je nevyvážená, je málo
sebakritická ku vzťahu k hlavnému garantovi
za hospodársku politiku - federálnej a republikovým
vládam a na druhej strane je príliš vynaliezavá
na prenesenie ťažiska zodpovednosti na tzv. mimoreformné
vnútorné a vonkajšie faktory a na liknavosť
podnikovej sféry.
2. Ak správa, ktorá má hodnotiť stav
našej ekonomiky sa hneď v úvode utieka formou
novinárskeho žargónu, k abstraktným
obvineniam a invektívam bez toho, aby uviedla, aký
má na danom stave podiel sama federálna vláda
alebo jej jednotliví členovia, stráca na
vážnosti a serióznosti. Mám na mysli
výtky adresované našej širokej verejnosti
a pochybnosti a nervozitu nad realizáciou nášho
ekonomického vývoja, nad vytrácaním
sa dôvery v jeho správnosť a v jeho perspektívy,
podozrievanie vo všeobecnej rovine o konkrétnych sľuboch
rôznych politikov, o boji o osobné politické
pozície, o skupinové výhody v ekonomike,
o tendenciách zvyšovať napätie v štáte,
dramatizovať jednotlivé udalosti, vyvolávať
šoky a nervozitu za všetkých okolnosti, spory
o usporiadanie štátu, kompetencie a podobne. Takýto
prístup kritiky umožňuje široké
pole fantázie každému, kto túto správu
číta.
Takéto formulácie predloženej správy
ako je na strane 8, kde sa hodnotí vývoj v prvých
mesiacoch roku 1991, že...pozitívnym rysom je, že
dochádza k vyrovnávaniu ponuky s požiadavkou,
zatiaľ čo v minulom období bola chronická
prevaha požiadavky nad ponukou, tohto roku sa začínajú
ukazovať príznaky obrátenia tohto stavu...
sú pre verejnosť odvádzajúce, pretože
táto vyrovnanosť je vo vzťahu ku kúpyschopnej
požiadavke vynútený mzdovou reguláciou,
cenovou liberalizáciou a monopolným postavením
väčšiny výrobcov na trhu.
I správa federálnej vlády pripúšťa,
že súčasné ekonomické problémy
sa hlbšie prejavujú na Slovensku, k čomu sa
uvádza i celá rada faktov.
Väčšina z nich je nám dobre známa.
Škoda, že vo vzťahu k tejto skutočnosti
zostáva správa len pri konštatovaní
a východiská naznačuje len vo všeobecnej
rovine, celoplošne, čím sa realizácia
reformy v oboch republikách z hľadiska výsledných
dohadov môže ešte viac prehlbovať.
Preto chcem povedať niekoľko slov o ďalších
reformných krokoch, ako ich vidí naše hnutie
a v určitej prepojenosti i slovenská vláda,
pretože tvorcovia rozpracovávania týchto reformných
krokov boli aj bývali ministri za naše hnutie. Pri
koncipovaní scenára týchto reformných
krokov sa rešpektovali určité východiská
tak, aby tieto kroky, ktoré sa budú postupne uskutočňovať,
boli vždy formulované v súlade s prihliadnutím
k ekonomickej situácii, ktorú vyvolali. Nejedná
sa nám o špecifičnosť slovenskej ekonomiky,
pokiaľ sa dokážem vysporiadať s ťažšími
východiskovými podmienkami slovenskej ekonomiky
pri jej prevode na trhový mechanizmus vo vzťahu k
českej ekonomike. Musíme si uvedomiť, že
tieto ťažšie východiská, surovinová,
energetická a materiálová náročnosť,
vyššia dovozná náročnosť a
nižšia exportná výkonnosť, vyššia
prepojenosť na rozpadajúce sa východné
trhy, vyšší podiel zbrojného priemyslu
a podobne, nie sú novým javom, produktom ekonomickej
reformy, ale sú dlhodobé a celoštátne
presadzované v rámci makroekonomickej politiky.
Pokiaľ sú tieto ťažšie východiská
objektívne dané a stále viac vystupujú
na povrch a ukazujú na zraniteľné miesta, napríklad
v podobe nadmernej nezamestnanosti kontrolovanej hlavne na Slovensku,
je potrebné sa s nimi vysporiadať bez toho, aby sme
dávali v sázku doterajšie kompetenčné
vzťahy, ako to napr. na včerajšom briefingu ODS
naznačil poslanec Houška.
Slovenská strana nechce skľznúť z platformy
radiálnej ekonomickej reformy, ani ju zmäkčovať,
ako nám to je často podsúvané. K tomu,
aby sa tak nestalo, chceme, aby sa rozlíšili a zároveň
užšie prepojili reformné kroky s makroekonomickou
stabilizačnou politikou, aby sa takéto požiadavky
ekonomickej reformy ako je úplnosť čo do liberalizácie
cien, zahraničného obchodu, privatizácie,
reštitúcie a podobne, jej primeranú rýchlosť,
realizáciu, súbežnosť rovnováhy
a rozvoja, trasnparentnosť reformných krokov s podporou
verejnosti a vonkajšieho prostredia zo strany ekonomického
centra užšie vyvažovali makroekonomickou politickou
spočívajúcou v protiinflačných
a protinezamestnanostných opatreniach a v rešpektovaní
určitej nehomogénnosti pri realizácii jednotnej
československej ekonomiky. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji vám.
Nyní bych požádal pana poslance Zukala. Připraví
se pan poslanec Miloš Zeman.
Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedající,
dámy a pánové, nejprve jednu formální
poznámku. Hospodářský výbor
jako gesční výbor má tuto zprávu
na starosti. Oba zpravodajové vynikajícím
způsobem ukázali na problémy, které
u nás vznikly a domnívám se, že naše
usnesení odpovídají skutečnosti a
dávají, když budou splněna, přehled
o tom, jak naše hospodářská situace
vyhlíží. Máme ovšem jednu připomínku
ke svému kolegovi Kudláčkovi. Druhá
část jeho komentáře byla osobní,
a nebylo to stanovisko hospodářského výboru,
i když byla logická, pregnantní atd.
Kolegyně a kolegové, je konec diskusi o teoretických
problémech reformy. Měsíční
výkazy statistického úřadu nám
ukazují, zda jsou naše opatření správná.
V mnoha případech se také nemůžeme
vymlouvat na minulý režim, protože často
sklízíme to, co jsme přijali, a jsou to proto
výsledky našich ekonomických opatření.
Už skutečně těch výmluv musí
ubývat. Když něco děláme, tak
každý z nás se dopouští chyb. To
je pochopitelné a omluvitelné. Důležité
je, abychom z těchto našich chyb vyvodili závěry
a učinili nápravu. Domnívám se, že
často z ideologických, subjektivních ambiciózních
důvodů tyto nápravy neděláme,
a dopouštíme se chyb.
Klasickým příkladem je pro mne ministr financí
Klaus, který mě včera svým diskusním
vystoupením v televizi donutil k tomuto diskusnímu
příspěvku.