Kromě toho Federální výbor pro životní
prostředí, samozřejmě ve spolupráci
se všemi dalšími federálními ministerstvy
a ve spolupráci s českým ministerstvem pro
životní prostředí a slovenskou komisi
pro životní prostředí, vypracovává
celkovou strategii péče o životní prostředí.
Strategie měla nejprve podobu Státní koncepce
ekologické politiky, která by byla přijata
všemi třemi vládami loni v létě
a postupně byla rozpracována do Státního
programu péče o životní prostředí.
Tento program je koncipován jako otevřený
dokument, jenž se bude realizovat prostřednictvím
jednotlivých konkrétních projektů.
Přístup k realizaci programu je otevřený
všem našim podnikům. Program umožňuje
nejenom řešení ekologických problémů,
ale zároveň vytváří nové
příležitosti pro naše i zahraniční
podnikatele. Měl by být zdrojem inspirace pro podniky,
které hledají nové výrobní
programy, nové výrobní technologie. Tímto
způsobem by měl program přispět jak
k řešení obecných ekologických
problémů. Tak by mohl podstatným způsobem
zlepšit celkovou ekonomickou situaci.
V tom smyslu chápeme Státní program péče
o životní prostředí nikoliv jako jakési
direktivní přikazování shora dolů,
ale jako otevírání příležitostí,
kdy mohou jednotlivé podniky a další organizace
ve veřejných soutěžích usilovat
o udělení státních zakázek.
Se Státním programem péče o životní
prostředí souvisí bezprostředně
také mezinárodni spolupráce v oblasti životního
prostředí, do které jsme se velmi intenzivně
zapojili. Ta spolupráce má dnes především
charakter zahraniční pomoci, protože naše
možnosti něco nabídnout jsou relativně
omezené.
Z Evropských společenství jsme pro potřeby
životního prostředí v první fázi
získali dar ve výši 30 miliónů
evropských měnových jednotek, od švýcarské
vlády první dar ve výši 15 milionů
švýcarských franků. Předmětem
jednání jsou další dary či půjčky
za výhodných podmínek s řadou jiných
subjektů počínaje Světovou bankou,
Severskou investiční bankou a Evropskou bankou pro
rozvoj. Pokračuje také dvoustranná mezinárodní
spolupráce, kdy nám jednotlivé státy
pomáhají v naší obtížné
situaci.
Nechci zde ovšem vzbuzovat žádné falešné
naděje, protože zahraniční pomoc, přestože
je velmi významná, nikdy nemůže být
tak rozsáhlá, aby mohl vyřešit všechny
naše ekologické problémy. Velmi neradi bych
se také dostali do situace, kdy budeme jenom obcházet
Evropu a svět a žádat o pomoc. Proto zároveň
koncipujeme aktivní mezinárodní ekologickou
spolupráci, kde nabízíme našim partnerům
v zahraničí programy a projekty, které budou
také pro ně zajímavé. Především
se to týká oblasti poznávání
- organizujeme pracovní semináře pro zahraniční
odborníky, aby mohli studovat naše chyby, především
vztah mezi kvalitou životního prostředí
a lesními porosty, mezi stavem životního prostředí
a zdravím lidí.
Připravujeme také řadu mezinárodních
projektů - některé již realizujeme -
a to především ve spolupráci s bezprostředními
sousedy. Od října loňského roku se
realizuje program Labe, který společně se
Spolkovou republikou Německo a Evropským společenstvím
odstraňuje základní zdroje znečišťování
v celém povodí řeky Labe. Podobný
program se připravuje také pro celé povodí
řeky Odry a pro povodí Dunaje, které zahrnuje
také povodí Moravy i velké části
slovenských řek.
Tyto mezinárodni projekty umožní koncentrovat
sílu a soustředit se na priority, a tím omezené
prostředky, které máme k dispozici, využít
co nejlepším způsobem.
O určité mezinárodní prestiži
našeho úsilí o zlepšení životního
prostředí svědčí skutečnost,
že koncem příštího měsíce
se v Dobříši u Prahy uskuteční
první celoevropské setkání ministrů
životního prostředí za účasti
ministrů pro životní prostředí
z Japonska, Spojených států amerických
a pravděpodobně i z Kanady, a představitelů
řady mezinárodních organizací. Budeme
se zde zamýšlet nad problémy lepší
koordinace péče o životní prostředí
v Evropském regionu, o způsobu koncipování
ekologického programu pro Evropu, jako pro celek a také
o hodnotách, o jejíchž realizaci bychom měli
usilovat, abychom byli schopni aktivně přispívat
k péči o životní prostředí.
Obnovit harmonii mezi člověkem a společnosti,
což je základním předpokladem existence
lidstva jako celku.
Aktivita, kterou na úrovni federální vlády
a v úzké spolupráci s republikovými
orgány provádíme, vytváří
předpoklad pro to, abychom postupně změnili
velice špatnou a místy katastrofickou situaci v oblasti
životního prostředí a abychom se tak
přiřadili po bok civilizovaných zemí.
Závěrem mi dovolte, abych znovu zdůraznil
jeden zásadní fakt. Jsem přesvědčen
o tom, ze není možné zlepšit kvalitu životního
prostředí, dokud nebudeme schopní reálně
integrovat ekonomické, ekologické, sociální,
politické a další aspekty vývoje naší
společnosti. Jakýkoliv pokus o vytrhování
jednoho a stavění proti dalším nutně
vede k nepřípustnému zjednodušování
situace a ve svých důsledcích může
jen zhoršit situaci ve státě jako celku. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu ministru Vavrouškovi za jeho zasvěcený
výklad.
Dovolte, abych podal doplňující informaci
k tomuto bodu.
Zprávu o hospodářské situaci a hospodářské
politice vlády a zprávu o sociální
politice vlády projednaly výbory pro plán
a rozpočet, výbory hospodářské,
sociální a kulturní a výbory pro životní
prostředí obou sněmoven. Zprávu o
ekologické situaci výbory pro životní
prostředí.
Ke zprávě o hospodářské situaci
vystoupí jako společní zpravodajové
ve výboru poslanci Libor Kudláček a Rafael
Ambros, k doplňující zprávě
o sociální politice poslanec Michal Prokop a k doplňující
zprávě o ekologické situaci poslanec Ivan
Rynda.
Poprosil bych nyní společného zpravodaje
výboru Sněmovny lidu, poslance Libora Kudláčka,
aby přednesl svoji zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
L. Kudláček: Vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
máte před sebou tisk č. 634, návrh
výborů hospodářských na usnesení
Sněmovny lidu a Sněmovny národů, ke
zprávě o hospodářské situaci
České a Slovenské Federativní Republiky
a hospodářské politice federální
vlády - to byl tisk č. 554, doplňující
zprávě o sociální politice vlády
- tisk č. 592 a doplňující zprávě
federální vlády o řešení
ekologické situace České a Slovenské
Federativní Republiky - tisk č. 614.
Prosím, abyste vzali na vědomí, že jednáme
o tomto tisku v té podobě, která nese v pravém
horním rohu titulek "upravená verze.
Návrh usnesení k těmto zprávám
je tvořen třemi samostatnými bloky, které
odpovídají zaměření tří
uvedených vládních zpráv. Za jednotlivé
bloky jsou odpovědny příslušné
výbory. Jejich zástupci budou tyto pasáže
zdůvodňovat.
Nyní tedy k části, pro něž garančními
výbory byly výbory hospodářské.
Zprávu o hospodářské situaci České
a Slovenské Federativní Republiky a hospodářské
politice federální vlády předložil
v březnu tohoto roku na základě předchozího
požadavku Federálního shromáždění
předseda federální vlády pan Marián
Čalfa. Zprávu projednaly výbory hospodářské,
výbory pro životní prostředí,
výbory sociální a kulturní a výbory
pro plán a rozpočet Sněmovny lidu a Sněmovny
národů. Posledně jmenované výbory
spojily projednání zprávy s projednáním
Petice svazu průmyslu České republiky a Slovenské
republiky, Petice svazu českých a moravských
bytových družstev a memoranda novinářských
organizaci, které promítly do svého usnesení.
Já se k této věci ještě v komentáři
vrátím.
Výsledkem jednání garančních
hospodářských výborů je příslušná
část předloženého návrhu
usnesení tisku č. 634, který vám byl
rozdán.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, dříve než přejdu k návrhu
usnesení, k jednotlivým bodům dovolte, abych
se krátce zmínil o některých obecných
aspektech jednání, která se v souvislosti
s předloženými zprávami ve výborech
v parlamentu odehrával.
Výbory, které zprávu projednaly, zaujaly
k ní značně odlišné postoje.
Od konstatování adekvátního rozsahu
a obsahu přes výhrady k jednotlivým pasážím
zprávy, až po razantní kritiku, která
se rovnala téměř odmítnutí.
Jako ve většině usnesení, zpráva
posloužila jako bitevní pole pro zápas odpůrců
vládního přístupu k reformě
s tímto přístupem samotným. Třebaže
zpráva nemá výkonnou či legislativní
sílu, např. programového prohlášení
vlády, nebo scénáře ekonomické
reformy, zdálo by se, že se jedná o jakýsi
další stupeň stvrzování či
zpochybňování legitimity vládního
pojetí reformy.
Musím hned na tomto místě upozornit, že
toto, jako princip pro usnesení, nelze dost dobře
projmout. Pokusím se to dokumentovat dále na konkrétních
problémech.
V průběhu projednávání se pozornost
mnohdy soustředila na různorodé aspekty hospodářské
situace samotné - komentář, kritiku, rozhodnutí
vlády, konstatování problémů
samotných.
V mnoha případech bez přímé
souvislosti těchto připomínek s obsahem vládní
zprávy.
Některé z připomínek nebylo možně
dešifrovat z hlediska jejích vazby na zprávu,
popřípadě podle našeho názoru
buď svým zaměřením přesáhly
možnosti zprávy nebo se vyjadřovaly k dílčím
velmi specifickým problémům, o nichž
bylo lze oprávněně pochybovat, zda je relevantní,
je v rámci společné zprávy uvádět.
Výbory hospodářské tedy akceptovaly
ty připomínky a požadavky, které považovaly
v souvislosti s úplnosti a úměrnosti rozsahu
a účelu zprávy za oprávněné,
přiměřené a srozumitelně formulované,
nikoli ty, které buď ve své podstatě
se nepohybovaly v uvedeném kriteriálním rámci
nebo se týkaly vyjádření názorů,
jež nezískaly v garančním výboru
patřičnou podporu.
Jak rozdílně ty postoje byli? Výbory sociální
a kulturní vzaly zprávu o hospodářské
situaci na vědomí bez připomínek.
Výbory hospodářské a výbory
pro životní prostředí zprávu
vzaly na vědomí s četnými připomínkami
a požadavky. Výbory pro plán a rozpočet
neuvedly, zda berou na vědomí - já z toho
vyvozuji - že tak neučinily, mimoto jejích
usnesení obsahuje řadu výhrad a připomínek.
Výsledek jednání hospodářských
výborů máte v podobě společné
zprávy, resp. návrhu usnesení před
sebou. Připomínám ještě, že
v případech, kdy byl obdobný věcný
obsah usnesení výborů, výbory hospodářské
je sloučily do jednoho bloku. Rada poslanců (výborů
hospodářských zejména) se ve svých
připomínkách zabývala třeba
krizi jednotlivých resortů i podniků. Aniž
bychom to považovali za okrajový problém, dali
jsme do samotného usnesení přednost zobecňujícímu
pojetí.
K usnesení hospodářských výborů
mám ještě jednu připomínku, která
bohužel z věcných důvodů se zrodila
až po definitivním projednání. Jedná
se o text pod písm. h) této části
usnesení. Já bych si dovolil navrhnout tento bod
nyní vypustit, protože hospodářské
výbory jednaly za určité neznalosti situace.
Koncepce řešení otázek cen tepla, které
se ten bod týká, je totiž jedna z věcí,
které vypracovány jsou. Například
existuje usnesení vlády k zásadám
státní účasti při snižováni
spotřeby paliv a energie v obytných budovách
a bytech. Dále tyto zásady tam, jako dosti obsáhlý
dokument zpracovaný na federálním ministerstvu
hospodářství. V tisku již vyšla
vyhláška ministerstva pro hospodářskou
politiku a rozvoj České republiky - není
mi známa situace na Slovensku - o hospodaření
s teplem, řízení soustav centralizovaného
zásobování teplem a ochranných pásmech.
Výbory pro životní prostředí
Federálního shromáždění
o této problematice jednaly, viz jejích usnesení
č. 65.
Mohu-li si tedy procedurálně dovolit tento návrh,
doporučil bych bod h) z části usnesení
hospodářských výborů vypustit.
Dovolte, abych se teď krátce zmínil o těch
okruzích z usnesení jednotlivých výborů,
které nebyly výbory hospodářskými
zahrnuty do společné zprávy, a o tom, proč
se tak nestalo. Například v usnesení výborů
životního prostředí, dle něhož
byla požadována zpráva o podmínkách
členství Československa v Mezinárodním
měnovém fondu, výbory hospodářské
nezařadily z důvodů vícenásobné
informovanosti o této otázce. V samotné zprávě
je jí věnována dosti značná
pozornost. Kromě toho například připomenu
odpověď federálního ministra financí
Václava Klause na interpelaci poslance Tomise a některé
další dokumenty.
Požadavek výborů pro plán a rozpočet,
které teď cituji - "v souvislosti s peticí
Svazu průmyslu doporučuji vládním
orgánům zintenzívnit dialog s podnikovou
sférou" - konec citátu - nebyl v tomto znění
výbory hospodářskými akceptován.
Výbory zformulovaly v obecné poloze bod společné
zprávy, který je označen písm. f),
a v určitém smyslu reaguje na problém v souvislosti
s podnikovou sférou diskutovaný. Petice v řadě
svých tezí vychází podle mého
názoru ze silně jednostranného pohledu. Ostřeji
to vyjádřil například ředitel
Elektropragy Hlinsko v Lidových novinách 7.3., který
autory petic nazval - opět cituji - "příslušníky
starého režimu přinejmenším svým
způsobem myšlení". Podobně se vyjádřil
ředitel Braneckých železáren před
několika dny v těchže novinách.
Za podstatnější pokládám toto:
pravomoci leží větší měrou
na republikových vládách. V této souvislosti
bych chtěl připomenout například existenci
opatření vlády České republiky,
které se nazývá Řešení
odbytové a finanční krize podnikatelské
sféry, bylo otištěno již 9.dubna t.r.
v Hospodářských novinách. Kdyby se
v konkrétnosti mělo jít do podstatně
hlubší úrovně, pak prosím, zasedněme
na druhý břeh Vltavy a zkusme znovu, zda není
lepší říci Šroubárnám
v Žatci, kolik mají do roku 2005 vyrobit šroubků.
Ať tak, či onak, řada požadavků
petice z různých důvodů postrádá
aktuálnost. Proto odvolání na celý
obsah ve znění, které navrhly výbory
pro plán a rozpočet, nepovažovaly hospodářské
výbory za adekvátní.
Výbory pro plán a rozpočet ve svém
usnesení rovněž doporučují snížení
daně z obratu periodických tiskovin. Touto otázkou
není třeba se již zabývat, neboť
ke snížení již došlo.
Konečně dovolte, vážené poslankyně,
vážení poslanci, abych se u příležitosti
posledního nezařazeného bodu pokusil o stručné
závěrečné zobecnění
otázky našeho postoje ke zprávě, resp.
k problému hospodářské politiky vůbec.
Nechci se ani pozastavovat nad tím, že jsme byli po
dobu projednávání zprávy zásobováni
nejrůznějšími, zpravidla kritickými
materiály, z nichž některé jen ztěží
skrývaly sentiment po uplynulých dobách,
např. stanovisko k ekonomické situaci společnosti
2001, otevřeného nezávislého nadstranického
společenství, jak se nazvalo, ve kterém se
hovoří - cituji - "o cílevědomém
zbídačování obyvatelstva, o parlamentu
neschopném vidět oprávněné
zájmy obyvatelstva" a jako zlatý hřeb
se uvádí objev, že pokles ekonomiky má
hlavní příčinu nikoli v minulosti,
ale v současné hospodářské
politice.
Vrátím se k nezařazeným usnesením.
V prvním bodu svého usnesení výbory
pro plán a rozpočet s politováním
konstatuji, že ve zprávě o hospodářské
situaci vláda České a Slovenské Federativní
Republiky neprovedla analýzu nedostatků hospodářské
politiky a přesunula odpovědnost za nežádoucí
trendy ekonomického rozvoje na faktory na vládě
nezávislé. Žádají proto o doplnění
této zprávy kritickým rozborem zahrnujícím
i konkrétní odpovědnost za přijatá
rozhodnutí, která se ukázala jako neadekvátní,
a doplnit o návrhy na korekci hospodářské
politiky. Chtěl bych říci, že hospodářské
výbory nedoporučují zařadit tento
bod usnesení rozhodně nikoliv proto, že je
formulován v tak hluboce kritickém tónu.
To samo o sobě, bez analýzy stavu věci by
nemohlo sloužit jako vážný důvod.
Navíc si nemyslím, že by kritika či
otázky nebyly na místě. Jistě mi dají
za pravdu všichni, kteří například
dnes četli zprávu o vývozu benzinu a jiných
ropných produktů bez jakékoli úvahy
o možném snížení ceny těchto
produktů na našem domácím trhu. Rád
bych, kdybychom mohli komentář k této věci
dnes slyšet.
Je však třeba se zamyslet, zda za prvé je na
místě očekávat principiálně
takové pojetí vládní zprávy,
jaké je obsaženo v textu i podtextu výše
uvedeného požadavku. A za druhé, zda taková
kategorická tvrzení jsou věcně oprávněná
či nikoli.
K prvnímu okruhu: domníváme se, že takové
očekávání postrádá logiku,
a to i nezávisle na věcném obsahu. Vláda
předložila zprávu o své vlastní
hospodářské politice, kterou v rozsahu svých
vlastních možnosti pokládá za oprávněnou.
De facto ji obhajuje, přičemž nezastírá
aktuální problémy hospodářské
situace a navrhuje postup jejích systémového
řešení.
Může očekávat od parlamentu, že
poukáže na eventuální slabá místa
této politiky.
Parlament od ní však dost těžko může
požadovat, aby za chybnou označila tuto politiku vláda
sama, jestliže pro ní jsou její základní
intence kostrou, od které odstoupit by znamenalo prohlásit,
že celá dosavadní strategie byla mylná.
Ve skutečnosti však by to znamenalo přiznat,
že odhodlání obyvatel obětovat část
chimérických výhod socialismu přechodu
na rozumnou alternativu vývoje má hodnotu cáru
papíru, na němž taková odhodlání
byla proklamována ve volební kampani. A co ještě
- znamenalo by to ohlásit i selhání parlamentu,
který dal vládě zřetelný souhlas
právě s těmi základními pilíři
reformy, jež nyní má snahu tvrdě kritizovat.
Dešifrujeme-li takový postoj, říkáme
vlastně: vážená federální
vládo, sice jsme ti schválili programové
prohlášení i scénář reformy,
teď se nám to ale nelíbí, proto podej
zprávu o tom, co jsme to vlastně společně
přivedli na svět.
Abychom opustili prostor těchto úvah, řekněme
čistého rozumu, vláda provedla v zásadě
všechna svá nejpodstatnější opatření
v souladu se schváleným scénářem
reformy. Považovat situaci, v níž se naše
hospodářství nalézá, za důsledek
špatné vládní politiky, k jejím
makroekonomickým základům jsme sami dali
souhlas a legislativně se na ní podílíme,
nepokládám za opodstatněné.
Při bližším pohledu na tento scénář
je třeba konstatovat: z hlediska makroekonomického
rámce reformy je dodržován princip měnové
a finanční restrikce, ať již jde o zabránění
růstu extrémní inflace, neúměrné
zahraniční zadluženosti či agregátní
poptávky. Je plněna legislativní činnost
ve scénářem stanovených okruzích.
V oblasti daňové (sjednocení sazeb daně
z obratu, daň z příjmu, místní
poplatky byly schváleny), v oblasti transformace vlastnických
vztahů (restituční a transformační
zákony, zákon o majetku obci, snad brzy i zákon
o půdě). To všechno jsou věci, které
vyplynuly pro tuto etapu ze scénáře ekonomické
reformy. Liberalizace cen jako stěžejní princip
reformy byla provedena, pouze s malým posunem termínu
u částečné liberalizace cen energii.
Nikde není napsáno, že v případě
totální nadprahové neúnosnosti pro
některé vrstvy obyvatel nelze apriori jednotlivé
parametry prozkoumat a podepřít jiným způsobem.
To asi nikdo netvrdí, jen je třeba znát důsledky
takových přehodnocování pro celý
systém.