Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

V uplynulých 40-ti letech jsme se báli definovat pojem chudého občana přesto, že jsme všichni věděli, že mezi námi chudí lidé žijí. Je naší morální povinnosti přiznat tento faktický stav ve společnosti, uvědomit si, že v nouzi žijí statisíce našich spoluobčanů. Úkolem vlády je vytvářet podmínky, aby tito občané sami mohli svoji životní úroveň zlepšit a těm, kteří z objektivních důvodů tak učinit nemohou, zajistit základní životní podmínky. Žádný z našich občanů by neměl nezaviněně klesnout do bídy.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, tento úkol je obtížný pro každou vládu na světě. Přitom k hranicí chudoby se v přechodném období ekonomické reformy přiblíží více občanů, než je obvyklé ve stabilizovaných ekonomikách. Tento problém musí v předstihu řešit systém sociálních institucí, který by občany přechodně zabezpečil proti bídě a vytvořil pro ně podmínky k návratu do ekonomické aktivity.

Zákonem č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů bylo zavedeno přizpůsobování důchodů růstu životních nákladů a růstu mezd - výrazně - o 20 % - byly zvýšeny nízké důchody tvořící jediný zdroj příjmů důchodců na 1 440 Kčs měsíčně pro jednotlivce a na 2 400 Kčs měsíčně pro dvojici. K tomu ještě náleží státní vyrovnávací příspěvek zatím ve výši 140 Kčs měsíčně. I po zvýšení důchodu od března dochází k poklesu. Její další zvyšování ve vazbě na vývoj životních nákladů uvedené problémy výrazně zvyšuje.

Z tohoto důvodu v současně době se zvyšováním minimální mzdy zaměstnavatelé nesouhlasí. Vlády proto navrhly, aby o způsobu úpravy minimální mzdy v závislosti na životních nákladech se jednalo v Radách hospodářské a sociální dohody.

Na společném jednání rad 30. dubna 1991 bylo dohodnuto výši minimální mzdy zatím neměnit a posoudit další postup koncem května t.r.

Pokud jde o odměňování jednotlivých pracovníků, uplatní se v roce 1991 dosavadní obecně závazné mzdové předpisy. Tento postup byl odsouhlasen sociálními partnery v generální dohodě. Bližší podmínky odměňování lze upravit v kolektivních smlouvách.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v sociální oblasti je záměrem vlády mírnit sociální důsledky ekonomické reformy a pomoci potřebným občanům, odstranit křivdy minulosti a vytvořit sociálně spravedlivější systém, zvýšit odpovědnost občanů za svůj osud a své rodiny a vytvořit jednotné finančně nezávislé sociální pojištění reálné hodnoty důchodů.

Je proto nutné přistoupit k dalšímu zvýšení důchodů s důrazem na řešení situace sociálně nejpotřebnějších důchodců.

Návrh na druhé zvýšení důchodů v tomto roce vláda projednala dne 8. května 1991 a předkládá jej Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky. Navrhuje se od 1. července 1991 zvýšit starobní a invalidní důchody o 110,- Kčs měsíčně a ostatní důchody úměrně těmto částkám. Zvyšuji se i hranice pro úpravu důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů, na 1 580 Kčs pro jednotlivce a 2 620 Kčs pro dvojici. Nezastírám, že omezené finanční možnosti a z toho vyplývající nutnost přednostního růstu nejnižších důchodů může vést k jejích další nivelizaci. Takový trend považuje vláda za přijatelný pouze dočasně.

V souvislosti se změnami podmínek v ekonomice a jejích dopady na trh práce se vláda zabývala možnostmi pobírání důchodu vedle výdělku. V rámci novely zákona o sociálním zabezpečení předkládá Federálnímu shromáždění návrh na zásadní omezení možnosti souběhu důchodu a výdělku. V souladu s připravovanou novou koncepci sociálního pojištění, finančními možnostmi a potřebou snížení napětí na trhu práce, vláda navrhuje upustit od dosavadního širokého preferování pracujících důchodců. Dosavadní poznatky s předloženým návrhem jsou z hlediska praxe jednoznačně pozitivní. To potvrzuji jak názory pracovníků úřadů práce a správ sociálního zabezpečení, tak zejména názory občanů, s kterými jsem se měl možnost setkat. Pokud se vyskytne odůvodněná potřeba zaměstnání důchodců v některých profesích nebo regionech, věřím, že republikové vlády účelně využijí námi navrhovaného oprávnění ke stanovení výjimek.

Připravují se i změny v systému preferovaných pracovních kategorií pro účely důchodového zabezpečení. Vláda zamýšlí nahradit tento systém, který přenáší zvýšené výdaje na všechny pracující, důchodovým připojištěním hrazeným podniky, v nichž se vykonávají zdraví škodlivé a rizikové práce. Přitom budou zachovány nároky dosud získané a v přechodném období bude umožněno doplatit zvýšené náklady za pracovníky, kteří už po určitou dobu v preferovaných pracovních kategoriích pracují.

Koncem března t.r. schválila vláda novou koncepci sociálního pojištění a ještě v tomto čtvrtletí posoudí zásady zákona o jeho financování. Změny systému financování úzce souvisejí se změnou daňového systému, s níž se počítá od 1. ledna 1993. Proto by i změna systému financování sociálního pojištění měla být uplatněna od tohoto data. Je to výhodné i z demografického hlediska, neboť se nachází v období, kdy klesá podíl důchodců na počtu pracujících. Po roce 2 000 bude tento podíl výrazně narůstat a zavádění nových změn by bylo obtížně realizovatelné pro příliš vysoké příspěvkové zatížení jednotlivých pracujících. V nemocenském pojištění by byly od března 1991 zvýšeny maximální částky, ze kterých se stanoví nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství a podpora při ošetřování člena rodiny na 180 Kčs zaměstnancům a členům JZD a na 129 Kčs za kalendářní den u osob samostatně výdělečně činných a příslušníků ozbrojených sil. Rozbor vývoje pracovní neschopnosti v roce 1990 ukazuje, že výrazně roste průměrné procento pracovní neschopnosti nejen v krajích, jež tradičně vykazují vyšší nemocnost, ale i v regionech s vyšší nezaměstnanosti. Vzhledem k vývoji nemocnosti a obtíží s kontrolou dodržování režimu práce neschopných, vláda uvažuje o přenesení nákladů na zabezpečení v nemoci v prvních čtyřech týdnech na zaměstnavatele a o snížení jejích daňového zatížení nebo příspěvku na nemocenské pojištění.

Pro rok 1991 bylo na valorizaci sociálních dávek vyčleněno 10,1 miliardy korun, přičemž tyto prostředky byly rozděleny do rozpočtů republik. Zvýšení důchodů od 1. března 1991 v tomto roce si vyžádá 7,3 miliardy korun a zvýšení navrhované od 1. července 1991 zatíží rozpočty o další 2,5 miliardy korun. Spolu s úpravami nemocenského, porodného a navrhovaným vdoveckým důchodem vyčerpají tato opatření celou uvažovanou rezervu na valorizaci sociálních dávek pro tento rok.

Určité úspory ve výdajích na důchody ve výši cca 0,6 miliardy lze očekávat pouze při omezení poskytování důchodů pracujícím důchodcům. Další úpravy budou vyžadovat uvolnění prostředků z jiných zdrojů nebo úpravu státních rozpočtů republik, z nichž je sociální oblast financována.

Od 1.října 1990 byl nahrazen dřívější mateřský příspěvek rodičovským příspěvkem, novou státní dávkou poskytovanou za stejných podmínek ženám i mužům při péči o dítě. Příspěvek byl zvýšen na 900 Kčs měsíčně a byla umožněna i ekonomická činnost jeho příjemcům.

K částečné kompenzaci cenových dopadů na mladé rodiny byla od března 1991 zvýšena podpora při narození dítěte z 2 000 na 3 000 Kčs.

Vláda je si vědoma složité sociální situace rodin s dětmi. Proto připravujeme novou strategii podpory rodin s dětmi. Hodlá změnit dosavadní, finančně náročný a často málo účinný plošný systém státní podporou, diferencovanou s ohledem na stoupající náklady na výchovu a výživu děti podle jejích věku. Využije k tomu jak přídavky na děti, tak diferencované zvýšení státního vyrovnávacího příspěvku, i novou daňovou soustavu.

Pozornost bude třeba věnovat posílení sociálních příjmů těch rodin, které je možno identifikovat jako sociálně slabé. Jde např. o rodiny s nezaměstnaným rodičem, rodiny invalidních důchodců, rodiny žijící z minimální mzdy, rodiny s jedním příjmem, kde matka pobírá rodičovský příspěvek a potom neúplné rodiny. V návaznosti na připravovaný zákon o životním minimu vytvoříme ve spolupráci s vládami republik podmínky pro individuální a adresnou pomoc občanům v nouzi. Kritickým místem tohoto řešení je však nedostatečně personální a technické vybavení příslušných orgánů sociální péče, které náleží do působnosti republik. Při velkém nárůstu uchazečů o sociální pomoc by proto mohlo docházet k paušálnímu poskytování finanční pomoci, bez náležitého prošetření vlastní sociální situace. V některých případech by se finanční prostředky nemusely dostat potřebným občanům vůbec nebo včas, a proto musíme vytvořit nová pracovní místa pro specializované zákonné pracovníky, na která bude možné získat po rekvalifikaci určité skupiny absolventů škol či nezaměstnaných občanů. Toto řešení by přitom vyžadovalo zhruba jen polovinu prostředků oproti plošnému poskytování sociální péče.

Při poskytování sociální pomoci má významnou roli i společenská solidarita, vzájemná pomoc v rámci společenských organizaci a spolků, charitativních organizaci, církvi apod.

Existence nestátních iniciativ by měla, vytvořením netradičních služeb a pomoci, přispívat k řešení nově vznikajících sociálních problémů. Právní předpoklady k této činnosti jsou rámcově vytvořeny a v připravovaných republikových předpisech je vymezen podíl státu na nákladech za poskytované služby. Vážené poslankyně, vážení poslanci, stát může být garantem pouze základních podmínek života rodin. Musí však vytvářet pro rodiče prostor, aby se mohli o sebe a své děti starat. Stát nechce zastupovat a omezovat práva a povinnosti rodičů. Chce však, a bude chránit, v souladu s ratifikaci Úmluvy o právech dítěte, práva a zájmy dětí. Obdobně bude hájit zájmy starých a zdravotně postižených občanů.

Závěrem chci upozornit, že při všech uvedených krocích je nutné důrazně čelit snahám ovlivňovat rozhodnutí federální vlády prostřednictvím nátlaku a sociální demagogie, veřejným předkládáním nesplnitelných a sociálně nespravedlivých požadavků.

Zatímco ekonomické vztahy i reálné kroky jednotlivců i kolektivů začínají být založeny na schopnostech a odpovědnosti, v sociální oblasti tak tomu dosud není. Soudím tak nejenom podle dopisů občanů a organizaci, ale i různých vystoupení některých čelních představitelů v hromadných sdělovacích prostředků. Toto neblahé dědictví minulosti, tj. neustálé spoléhání se na někoho nahoře, ovlivnilo celé generace a omezilo odpovědnost, ale i schopnost lidi postarat se sami o sebe, o své životní podmínky a osud své rodiny.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, všechno, o čem jsem hovořil, jsme ve zprávě vlády podrobně věcně doložili. Postupujeme v souladu s přijatým programovým prohlášením vlády. Usilujeme o vytváření sociálně ekonomických podmínek, které zbaví lidi strachu o vlastní osud a podpoří rozvoj uplatňování tvořivých schopnosti k tržní ekonomice. Myslím, že toto je náš společný cíl. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Také děkuji panu ministru Millerovi za přednesenou zprávu. Teď bych požádal pana ministra - předsedu Federálního výboru pro životní prostředí J. Vavrouška, aby přednesl výklad ke zprávě o řešení ekologické situace v České a Slovenské Federativní Republice. Prosím.

Ministr - předseda Federálního výboru pro životní prostředí J. Vavroušek: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych zahájil svou krátkou zprávu stručným konstatováním smutného faktu, že se stav životního prostředí v naši zemi v posledním roce a v prvním čtvrtletí t.r. příliš nezměnil. Stále zůstáváme zemí s nejhorší kvalitou prostředí ve střední Evropě a vlastně na celém evropském kontinentu. Kvalita ovzduší v řadě míst našeho státu je skutečně katastrofální. Týká se to nejenom známých problémů severních Čech, resp. Podkrušnohorské pánve, Prahy, severní Moravy, ale také řady míst na Slovensku, přestože průměrné zatížení slovenského území je relativně menší než v českých zemních, tak právě v místech, kde žije největší počet obyvatel - v údolích řek a v kotlinách - je kvalita ovzduší skutečně velice špatná. Týká se to především Pováži, ale také horního Ponitří, kde jsou měřeny velké koncentrace nejenom klasických sloučenin dusíku a síry, ale také arzénu, rtuti a dalších látek.

Podobně nepříznivá situace přetrvává i v oblasti čistoty vody, a to jak vodních toků, tak i podzemních zdrojů. Navíc dochází k ohrožování vodních zdrojů v důsledku nově zjišťovaných škod po pobytu sovětských vojsk, které např. vedou k ohrožování tak velkých zdrojů, jako je Káraně.

Důsledkem je situace, kdy zhruba 50 % pitné vody, resp. vody, která se používá k pitným účelům, neodpovídá platné právní normě, která určuje kvalitu pitné vody, a to přesto, že tato norma nezahrnuje nebo neukládá sledování všech základních škodlivých látek. Bezprostřední důsledky vidíme především na přírodě. Zhruba 80 % lesů na území České republiky, zhruba 50 % na území Slovenské republiky je poškozeno v různé míře. Ve vrcholových partiích hor, především v severní oblasti Čech a Moravy buď lesy odumřely vůbec, nebo jsou v poslední fázi rozkladu.

Podobně nepříznivá je rostoucí kontaminace půdy, a to jak zemědělské, tak i lesní. Dochází především k překyselování půdy v důsledku imisí. Navíc je půda kontaminována řadou nežádoucích škodlivin, jakými jsou především těžké kovy, a to v míře, která ohrožuje nejenom život půdních organismů, ale především ohrožuje potravní řetěz člověka. V řadě oblastí také dochází k narušení hydrologického systému krajiny, které se projevuje mimo jiné nedostatkem vody a přívaly při narušení lesních systémů.

Pro člověka a společnost má tento vývoj velmi neblahé důsledky, které se projevují především nežádoucím zdravotním stavem naší populace. Myslím, že většina z vás ví, že střední délka života v naši zemi je zhruba o 5 - 7 let kratší, než je tomu ve vyspělých civilizovaných zemích západní Evropy, Ameriky, Japonska.

Navíc u nás existují velmi značné regionální rozdíly. Mezi nejhoršími a nejlepšími okresy je rozdíl více než 4 let průměrné délky života. Samozřejmě, kvalita životního prostředí není jediným faktorem, který ovlivňuje zdraví populace, ale bezesporu je jednom z faktorů nejvýznamnějších. Svědčí o tom i skutečnost, že právě v oblastech s vysoce narušeným životním prostředím je také nejhorší zdravotní situace. Kromě toho má zhoršená kvalita životního prostředí nepříznivý vliv také na výkonnost ekonomiky. Projevuje se řadou přímých i nepřímých škod, ať už jde o škody způsobené korozí, narušením lesních ekosystémů a jejích vodohospodářských funkci, nebo ohrožením zemědělské produkce. Projevuje se také takovými nepříznivými vedlejšími faktory, jako je ohrožování celkového mezinárodního postavení našeho státu, protože jak všichni víme, péče o životní prostředí a vytváření zdravých podmínek pro život lidi je jednou z priorit celoevropských, a také globálních. My, žel, nejenom znečišťujeme životní prostředí na našem území, ale výraznou měrou přispíváme také ke znečišťování prostředí nejenom u našich blízkých sousedů, ale dokonce i ve vzdálených zemích - např. ve Skandinávii. Zhruba 80 % škodlivin, deformovaných na území Skandinávie, pochází z jiných zemí a zčásti také od nás. Podílíme se významným způsobem na znečišťování Severního moře, Baltu a Černého moře.

Stav životního prostředí je důsledkem desetiletí totalitních režimů. Je to dědictví, které nelze změnit ze dne na den. Inkasujeme řadu kumulativních a synergických jevů, které probíhaly po desetiletí a jejíchž důsledky mají často značné časové zpoždění, projevují se s odstupem několika let, případně desetiletí.

Přesto musím konstatovat, že situace je skutečně velmi vážná. Nechci ji dramatizovat, ale myslím, že zaslouží pozornost i ve srovnání s jinými problémy, o kterých zde bude řeč, s problémy ekonomickými, sociálními a dalšími. Nechtěl bych vytrhovat ekologické problémy ze souvislostí, nechtěl bych je stavět proti ekonomické reformě, proti nezbytné transformaci společnosti. Jsem však přesvědčen o tom, že první základní kroky jsme už učinili. Nutnou, i když ne dostačující podmínkou byla změna politického systému. Totalitní politický systém, který neměl zpětné vazby, nemohl zajistit reagování na tak přirozené potřeby, jako je potřeba zdravého životního prostředí, čistého vzduchu, čisté vody. Přesto, že ve všech usneseních sjezdů Komunistické strany Československa najdeme zmínky, lépe či hůře formulované, o tom, že je třeba zlepšit kvalitu životního prostředí, nebyl totalitní systém z objektivních důvodů schopen ani na tuto prostou lidskou potřebu reagovat.

Proto myslím, že politická změna, která vede k demokratizaci života společnosti, je skutečně základní podmínkou řešení ekologických problémů. Druhou podmínkou je celková transformace ekonomických vztahů ve společnosti. Jsem přesvědčen o tom, že bez přechodu k sociálně a ekologicky orientované tržní ekonomice nemáme šanci řešit žádný problém, tedy ani problém životního prostředí. Bez fungující ekonomiky nemáme šanci zlepšit kvalitu prostředí.

Kromě toho však musíme stejně jako všechny jiné země budovat promyšlený systém péče o životní prostředí, abychom nejenom vyřešili problémy, které jsme zdědili z minulosti, ale abychom byli také schopni předejít případnému vzniku nových problémů. Ze zkušenosti jiných zemní, třeba Japonska, Spojených států, celé západní Evropy; víme, že trh sám o sobě nereaguje na ekologické problémy dostatečně citlivě, a je to proto nezbytně doplnit systémem, který bude kombinovat legislativní, institucionální a další opatření. V tomto smyslu jsme zahájili budování institucionálního systému péče o životní prostředí už v minulém roce, kdy 1.ledna vzniklo české ministerstvo životního prostředí, v dubnu Slovenská komise pro životní prostředí a 19. července Federální výbor pro životní prostředí.

Snažíme se pracovat jako tři části jednoho systému, které se vzájemně doplňují s tím, že veškerá státní správa patří do kompetence republik, tedy českého ministerstva i slovenské komise. Federální výbor pro životní prostředí je především koncepčním orgánem, který poskytuje službu oběma národům, abychom byli schopni se s ekologickým problémem spolu s republikovými orgány vyrovnat.

Spolu s partnerskými institucemi vytváříme nové ekologické právní normy a snažíme se urychleně změnit celkový právní rámce. Především jde o to, dotvořit ty zákony, které v naší právní soustavě chybějí úplně, a novelizovat zákony, které jsou vývojem překonané a neumožňují potřebnou péči o životní prostředí.

Jak jste informováni, v první fázi je připraven návrh zákona o odpadech. Tento návrh bude doufám projednáván buď dnes nebo v nejbližší budoucnosti. Připravena je také novela zákona o ochraně ovzduší, který by měl nahradit dosud existující zákon z roku 1967, a návrh rámcového zákona o životním prostředí, který by měl zakotvit základní práva a povinnosti péče o životní prostředí a také principy, ze kterých by měl tento proces vycházet.

V další fázi připravujeme řadu dalších zákonů. Setkáváme se ovšem z praxí, která není běžná jenom tady, že je velmi obtížné získat dostatečný počet pracovníků s vysokou odbornou i právnickou kvalifikací i s vysokým nasazením. Takže přesto, že legislativní proces pokračuje relativně pomalu, je to maximum, čeho jsme momentálně schopni.

Podílíme se také na dalším rozpracování probíhající ekonomické transformace tím, že navrhujeme soubory ekologicky orientovaných ekonomických nástrojů, které by se měly stát integrální součásti ekonomické reformy, celého ekonomického systému.

V tomto směru jde především o daňové, celní, úvěrové a další podmínky. Jde o to, abychom do celého našeho systému ekonomických nástrojů, zabudovali základní filozofii, podle které by byli odměňováni ti, kteří se budou chovat k životnímu prostředí s respektem a kteří ho budou zlepšovat, a zároveň aby byli penalizováni ti, kteří budou našemu životnímu prostředí dále škodit. Základní zásadou je, jako všude jinde ve světě - princip, že odpovědnost za jakoukoliv činnost, která vede k poškozování životního prostředí, nese původce a ten by měl také platit veškeré náklady, které jsou spojeny nejenom s nápravou vzniklých škod, ale také s prevencí.

Tato zásada však může být realizována jen postupně, protože naše podniky jsou v takové situaci, že kdybychom na ně přenesli okamžitě všechna pravidla, jež jsou běžná ve světě, znamenalo by to ekonomický kolaps, což není naším cílem. Snažíme se, abychom všechny právní normy vytvářeli v souladu s legislativou zemí Evropského společenství. Tato "Evropská dvanáctka má jeden společný soubor právních norem, které zajišťují stejný minimální standard kvality prostředí na celém území Evropské dvanáctky s tím, že jednotlivé země mohou přijímat normy tvrdší, ale nikoliv změkčovat obecně platný standard. S tím souvisí bezprostředně ekonomické nástroje, které mají podněcovat k respektování právních norem.