Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Vážené poslankyně, vážení poslanci, je nesporné, že současná fáze transformačního procesu je nesmírně náročná a sociálně výbušná. Klade velké nároky na volbu správné hospodářské politiky a vyžaduje také zdrženlivost v kladení požadavků na zdroje společnosti a aktivní účast k posilování naší ekonomiky. Je tedy zřejmé, že v těchto podmínkách mají velký význam vztahy mezi sociálními partnery na všech úrovních. Chtěl bych se stručně zmínit o vztazích vlády s odbory a podnikatelskými svazy. V lednu byla podepsána generální dohoda, která byla také předmětem interpelace zde ve Federálním shromáždění. Je to přirozeně kompromis s mnoha slabinami, ale tento kompromis umožnil jednu důležitou věc - zabránil konfrontaci a umožnil dialog.

Společně jsme zhodnotili a přijali opatření pro další postup. Sešli jsme se s odborovými orgány a základem těchto jednání byla stejná zpráva, jakou jste dostali vy k dispozici - zpráva o hospodářské situaci a hospodářské politice vlády.

Také při této příležitosti probíhalo jednání konstruktivně, bez zbytečných konfrontací, a výsledkem byla dohoda o společném postupu v řadě otázek.

V současné době zpracovaly společné komise závěry a návrhy na další postup, který bude projednán na zasedání Rady hospodářské a sociální dohody. Práce v komisích se zúčastnili také zástupci zaměstnavatelů.

Vláda velmi oceňuje dosavadní způsob i výsledky vzájemného dialogu se sociálními partnery a chce v něm pokračovat.

Poslední zmínka, kterou bych chtěl učinit před závěrem svého vystoupení, se tyká problému rozpadu trhu zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, zejména Sovětského svazu. Stále se ozývá jako hlavní argument současných potíží nedostatek odbytu, respektive velký nárůst ve snížení odbytu do Sovětského svazu a do ostatních zemích. Chtěl bych především říci, že signály o zmíněné situaci na trhu Sovětského svazu i některých dalších zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci vznikly už v roce 1989. Tehdy v souvislosti se snížením cen ropy omezil Sovětský svaz požadavky na dovoz z Československa. Tehdejší vláda na to reagovala způsobem, který odpovídal centrálnímu, především bilančnímu přístupu, a poskytla dlouhodobý úvěr ve výši 2 mld. rublů. Umožnila tím výrobu a expedici zboží, nikoliv rozvoj obchodu. Ve výrobě nebyly provedeny žádné změny a se stejným přístupem byla uzavřena obchodní dohoda na rok 1990, v níž se počítalo s pasivním saldem a čerpáním dlouhodobého úvěru v rozsahu 850 miliónů rublů. Vláda sice snížila dotace na export, uplatnila restriktivní rozpočtovou politiku, ale doznívající systém monopolu zahraničního obchodu metody obchodování v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci i neúčinný ekonomický systém neumožnily, aby centrum účinně zasáhlo do vytvořených podnikových vztahů a tak pokračovala expedice zboží na úvěr tak, že ke konci roku 1990 bylo jen v Sovětském svazu vytvořeno aktivní saldo ve výši dalších 1,9 mld. rublů.

Při přípravě dohod na rok 1991 jsme předpokládali určitý pokles, ale skutečný vývoj překonával postupně všechny dílčí dohody i odhady a byl ukončen umělým snížením obchodu v prosinci 1990, kdy došlo k dohodě o přepočtu salda rublů na dolary v poměru 1:1. Uvádím, že došlo k umělému snížení, protože existuje zboží v rozsahu nejméně 2 mld. dolarů, které je na trhu Sovětského svazu potřebné, u nás je nebo může byt vyrobeno, ale chybí na jeho zaplacení prostředky v Sovětském svazu.

V této situaci probíhala mnohá jednání, jejichž cílem bylo zmírnit tuto disproporci v oblasti vývozu, který je pro Sovětský svaz potřebný a pro nás výhodný. Byla učiněna řada dohod na úrovni republik i oblasti a podařilo se poněkud zmírnit výpad v rozsahu asi 600 - 700 miliónů dolarů. Probíhají další jednání, zejména o smlouvách, které byly již v loňském roce mezi podniky uzavřeny a na které je většina dodávek dokonce rozpracována, ale které nejsou zatím uspokojivým způsobem kontrahovány a zejména není zajištěno jejích placení. Ty představují dalších 600 - 700 miliónů dolarů. Uvádím to proto, že jsem přesvědčen, že je ještě možno dosáhnout určitého zmírnění výpadu obchodu se Sovětským svazem, že se však nemůžeme v nových podmínkách vracet k dřívějším objemům výměny ani k dřívější struktuře vzájemné výměny. V žádném případě nemůžeme zopakovat předchozí recept na to, jak zachovat expedici zboží v nezměněném rozsahu. Nejsme schopni poskytnout další dlouhodobý úvěr, na který bychom museli sami čerpat zdroje ze zahraničních úvěrů.

Přijali jsme v poslední době návrh doplňku platební dohody, který měl umožnit obchodování za národní měny. Pokud bude ratifikována tato dohoda i ze sovětské strany, pak je určitá šance, aby na třetí etáži, to je přímým stykem podniků, došlo k oživení a je tedy šance, že by mohly být rozvinuty další obchodní vztahy.

Zcela otevřeně však říkám, že v této oblasti se i ve vztahu k našim podnikům Sovětský svaz musí chovat tržně jako v každé jiné tržní ekonomice. Obchod je třeba shánět, starat se o zaplacení a vyvíjet všechny potřebné komerční i jiné činnosti jako na všech jiných trzích. Musím s politováním říci, tomu přístup většiny nebo značné části podniků neodpovídá. Kvapem mizí jejich zastoupení v Sovětském svazu, omezují svoji aktivní činnost na sovětském trhu a spoléhají na jednání vlád. Utvrzují je v tom některá prohlášení vládních činitelů nebo prohlášení, která se objevují v novinách. Musím odpovědně říci, že ani při poslední návštěvě pana Jelcina nebyl uvolněn žádný dolar, tím méně milióny nebo miliardy dolarů na dovoz z Československa. Byl jen potvrzen zájem hledat další možnosti, jak obchod rozvíjet. Stejně tak nikdo z předchozích vyjednavačů nezískal žádný bianco šek na obchody za volné dolary.

Z tohoto hlediska si myslím, že je nejvýš potřebné, aby podniky, které dosud mají zboží, pro něž je na sovětském trhu prostor a zájem, vyvíjely především komerční činnost, kterou musejí vyvíjet na každém trhu, protože jen tak je možné dosáhnout realizace těchto obchodů.

Samozřejmě, že se přitom objevují metody, které nepatří ke zvláštním metodám oblíbeným v tržní ekonomice. Budou to jednak kartelové obchody, jednak různé obchody tohoto typu, ale v současných podmínkách je to jediná cesta, jak zmírnit výpadek, ke kterému dosud došlo. V žádném případě nemůžeme spoléhat na obnovení takové dynamiky úvěrového financování našeho vývozu, jaká byla dosud.

Je zřejmé, že vláda se shoduje s hlavními záměry a doporučeními, které přijaly výbory sněmoven. Oceňujeme především náročnost, s jakou byla zpráva ve výborech projednávána a také to, že byla vznesena řada námětů, které může vláda ve své práci využít. Zvlášť si vláda váží toho, že výbory obou sněmoven a také společně zasedání Federálního shromáždění přiznalo transformačnímu procesu politickou prioritu, která mu nesporně patří. Jde o hlubokou společenskou přeměnu, která není a nemůže být jen věcí vlády. Protože svými důsledky se dotýká doslova každého z nás, je potřebná aktivní účast a co nejširší společenská podpora.

Musíme říci, že vláda nejen v závěru loňského roku, kdy připravovala praktická opatření pro start transformačního procesu, ale i v počátku letošního roku stále do jisté míry osamoceně a že kolem ní probíhaly zcela jiné priority. Do jisté míry ještě probíhají a zatlačují transformační proces na okraji zájmu těch, kteří ho musejí nesmírně aktivně ovlivňovat. Platí to nejen pro vlády, platí to pro všechny, kteří se toho zúčastní.

Vláda proto žádá Federální shromáždění o podporu při realizaci ekonomické reformy, jejíž scénář byl v říjnu v tomto shromáždění přijat. Vláda je také připravena informovat Federální shromáždění o výsledku a o hospodářské politice, kterou připraví pro její realizaci na nejbližší období. Děkuji za pozornost, se kterou jste vyslechli vyklad. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji místopředsedovi federální vlády panu Václavu Valešovi za jeho doplňující zprávu a prosím teď ministra práce a sociálních věcí pana Petra Millera, aby přednesl zprávu a sociální politice federální vlády.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v jednotlivých výborech Sněmovny lidu a Sněmovny národů jste projednali zprávu o hospodářské situaci ČSFR a hospodářské politice federální vlády i doplňující zprávu o sociální politice federální vlády.

Z předloženého materiálu vyplývá, že ekonomická situace je méně příznivá, než jsme předpokládali ještě začátkem roku. To se pochopitelně projevuje i v oblasti zaměstnanosti, mezd a sociální politiky. I v těchto oblastech musíme učinit vše pro to, abychom neprohlubovali vznikající nerovnováhu a působení inflačních tlaků. Nelze ohrozit záměry a cíle ekonomické reformy. Od samého začátku jsme si byli vědomi, že bude nutné podstoupit určité napětí, a to i snížením reálné hodnoty pracovních a sociálních příjmů. Vycházíme přitom z toho, že na důsledcích hospodářského poklesu se musejí v určitě míře podílet - avšak diferencovaně, podle sociálního postavení a příjmové úrovně - všechny vrstvy obyvatelstva. Musíme proto pečlivě vážit míru sociální únosnosti reformy, aby se značná část obyvatel nedostala pod hranici životního minima.

I ve složité hospodářské situaci musí být naší hlavní linií aktivní politika zaměstnanosti a vytváření mzdových a sociálních podmínek podporujících zájem o překonávání hospodářských potíží. Jsem přesvědčen, že toto je jediná cesta, kterou může demokratická společnost čelit narůstání sociálního napětí a jeho závažným politickým důsledkům. Je zároveň cestou, která vede k hospodářské a sociální prosperitě.

Součástí ekonomických a sociálních přeměn po listopadu 1989 je postupné utváření trhu práce. V souvislosti s tímto vývojem se vytváří institucionální, právní a systémové vybavení. Zároveň tím dochází ke vzniku nezaměstnanosti jako důsledku realizace ekonomické reformy, snižování předchozí umělé zaměstnanosti a k odbytovým potížím. K 30. dubnu 1991 bylo v České a Slovenské Federativní Republice evidováno více než 223 000 nezaměstnaných, z toho v České republice téměř 107 000 a ve Slovenské republice více než 116 000. Avšak zásadnější strukturální změny spojené i s uvolňováním pracovníků, jsou teprve před námi. Jen minimálně se zatím projevily sociální důsledky odbytových potíží, platební neschopností a neujasněných výrobních programů podniků. Přesto už dnes v některých oblastech je nezaměstnanost výrazná, například v okrese Rimavská Sobota 8,3 %, Bardějov 7 % nebo Znojmo 4 %.

Ve státních rozpočtech České republiky a Slovenské republiky je na řešení otázek zaměstnanosti vyčleněna účelová rezerva ve výši 9 mld. 535 miliónů Kčs, z toho v České republice jde o částku ve výši 5 miliard 400 miliónů Kčs a ve Slovenské republice o 4 miliardy 135 miliónů Kčs. Významnou část této rezervy vyčleňují republiky na aktivní opatření politiky zaměstnanosti. V České republice to představuje 25 % prostředků z účelové rezervy rozpočtu, ve Slovenské republice je vyčleněno na aktivní politiku zaměstnanosti 39,3 % účelové rezervy. Tato rezerva, nebereme-li v úvahu růst životních nákladů, může hmotně zabezpečit cca 300 000 nezaměstnaných v ročním průměru. To se rovná míře nezaměstnanosti v průměrně roční výši cca 4,2 %. Je reálné, že tyto prostředky, zejména ve Slovenské republice, v letošním roce nepokryjí skutečnou nezaměstnanost. Proto je nezbytné usilovat o minimalizaci nezaměstnanosti a rozsahu vyplácených podpor, popřípadě zabezpečit rezervy v jiných položkách státních rozpočtů republik nebo hledat další příjmové zdroje.

Mimořádně vážným problémem se stava rostoucí nezaměstnanost mládeže, zejména pak absolventů škol. Ke konci dubna nenašlo pracovní uplatnění 16 579 absolventů škol, z nichž 4 679 je jen s dokončeným základním vzděláním. Je velmi vážné riziko, že letošní absolventi škol a učilišť, jichž bude přes 200 000, budou ještě daleko obtížněji nacházet odpovídající zaměstnání. Je třeba předejít tomu, aby se z těchto mladých lidí stala morálně narušená sociální skupina, která bude obtížně hledat své místo ve společnosti. Je zřejmé, že federální a republikové vlády musejí připravit soubor opatření ke snížení rizika zaměstnanosti mládeže.

Vyjdeme-li z úvah o možném vývoji vytvořeného národního důchodu v roce 1991, federální ministerstvo strategického plánování a federální ministerstvo hospodářství počítá s poklesem v rozsahu 8 - 12 %, lze orientačně odhadnout vývoj nezaměstnanosti koncem roku takto:

Při poklesu národního důchodu o 8 % může počet nezaměstnaných představovat 500 - 700 000 osob, při poklesu národního důchodu o 10% může vzrůst počet nezaměstnaných na 600 - 800 000 osob, při poklesu národního důchodu o 12 % se může počet nezaměstnaných zvýšit na 700 - 900 000 osob.

Aby počet nezaměstnaných nedosáhl uvedené úrovně, je nezbytné cílevědomě a důsledně prosazovat aktivní politiku zaměstnanosti. Při prosazování ekonomické reformy je proto nutné vytvářet předpoklady pro výrazné zlepšení možnosti pro účelný vstup do zahraničního kapitálu. Diferencovanou úvěrovou a finanční politikou účelově podporovat počet a rozvoj drobných a středních podniků s perspektivou budoucí prosperity a konkurenceschopnosti.

V působnosti federální vlády jsou návrhy programu zaměstnanosti směřující k zabezpečení pracovního uplatnění uvolněných pracovníků v případě velkých strukturálních změn. Byl vytvořen celostátní program podpory a rozvoje drobného podnikání, které je chápáno jako důležitá forma vzniku nových pracovních míst, a to i pro nově registrované uchazeče o zaměstnání. Obsahem tohoto programu jsou informační a poradenské i další služby pro drobné podnikatele, dále školící a vzdělávací činnost a systém finančních podpor a záruk kromě již existujících daňových úlev.

K aktivním opatřením politiky zaměstnanosti na republikové a regionální úrovni patří podpora vytváření účelných pracovních míst, organizování veřejně prospěšné práce a rekvalifikace občanů. K řešení problematiky trhu práce byly zřízeny úřady práce. Během 9 měsíců došlo k jejích rychlému rozvoji, avšak jejích personální, technické a materiální vybavení je nutné dále posilovat. Při nedostatku zkušeností se jejích činnost soustřeďuje prozatím více na pasivní složku politiky zaměstnanosti, to je evidenci a hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, informační a zprostředkovací službu.

První výsledky aktivního přístupu se odrážejí v tom, že např. v České republice k 30.4. zařadily úřady téměř 5 000 uchazečů do veřejně prospěšných prací a bylo vytvořeno 900 účelových pracovních míst. Přizpůsobovat profesní a kvalifikační strukturu dospělých pracovníků novým potřebám dalšího vzdělávání, včetně rekvalifikace. V podnikové sféře je hlavním problémem nevyjasněnost výrobních programů. Programy jsou v podnicích realizovány jen tam, kde je známa perspektiva. Proto proces koncepčního vzdělávání a rekvalifikace uchazečů o zaměstnání vlastně prakticky nezačal nebo jen ve velmi omezené míře. Co je hlavním problémem. Je to skutečná neznalost potřeb trhu práce. Přes tyto objektivní potíže se ověřuje vzdělávací program pro zájemce o soukromé podnikání v rámci malé privatizace, dále program podnikání žen. Zkušenosti poslouží při realizaci státního programu zaměstnanosti rozvojem drobného podnikání, v jehož rámci se budou vzdělávat malí a střední podnikatelé.

Slovenská vláda zřídila vládní komisi pro rekvalifikaci, která na svém zasedání v březnu t.r. přijala zásady rekvalifikačních programů a obdobné opatření bylo přijato i v České republice. Republikové rekvalifikační programy budou zaměřeny zejména na management, marketing, výpočetní techniku, administrativní práce, malé stavebnictví, turismus, bankovnictví, finanční problematiku a drobné podnikání. Státní politika zaměstnanosti se bude orientovat i na únosně snížení nabídky pracovní síly. Půjde o přímé a nepřímé ovlivňování zájmů a potřeb pracovního uplatnění některých skupin obyvatelstva, jejíchž hmotné zabezpečení není zcela závislé na pracovním příjmu. Jde zejména o usměrnění dalšího zaměstnání důchodců omezením výjimečného poskytování důchodů souběžně se mzdou, o usměrňování mezinárodní mobility pracovních sil, o snižování rozsahu pracovní doby např. využitím možnosti k prodloužení dovolené, o vytváření podmínek pro uplatnění práce na kratší pracovní úvazek apod.

Úspěch aktivní politiky zaměstnanosti a tedy budoucí vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti závisí nejen na činnosti státních orgánů práce, ale především, a to je hlavní na celkové státní hospodářské politice a na aktivním přístupu podniků. Je zřejmě, že nelze připustit pokles ekonomiky pod kritickou mez, vedlo by to k nezvládnutelnému rozsahu nezaměstnanosti včetně ztráty kvalifikace osobních perspektiv a hlubokých dopadů do životního standartu rodin se všemi sociálními a politickými důsledky.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vývoj mezd je podstatnou části generální dohody uzavřené se zástupci odborů a zaměstnavatelů pro rok 1991. Uzavřením dohody sledovala vláda záměr dosáhnout v oblasti mezd konsensus směřující k takovému vývoji, který nevytvoří rozsáhlé inflační tlaky a bude vycházet z nezbytnosti dočasného únosného poklesu reálné kupní síly mezd a zabezpečí nezbytný sociální klid. Dohoda je proto založena na zásadě, že vývoj mezd bude pomalejší než vývoj hladiny spotřebitelských cen a životních nákladů a že jeho faktická realizace bude podmíněna zdroji na odměňování, které jednotlivé podnikatelské subjekty svou hospodářskou činnosti skutečně vytvoří.

Také v rozpočtové sféře je nutno zajišťovat potřebné zdroje celou škálou racionalizačních opatření. Počítá se s určitým posílením prostředků z rozpočtu. Zpomalení vývoje mzdové úrovně oproti vývoji životních nákladů bylo dohodnuto tak, aby v průběhu letošního roku došlo k poklesu reálné úrovně mezd o 10 - 12 % proti prosinci roku 1990. K tomu byl přijat mechanismus přizpůsobování mezd vývoji pohybu životních nákladů, uplatňovaný ve čtvrtletních intervalech. Na toto přizpůsobování navazuje systém regulačních odvodů, který ovlivňuje rozhodování podniků tím, že zatěžuje jejích zisk, pokud by přírůstek nákladových mezd překročil v jednotlivých čtvrtletích stanovený směrný růst. Efektivně hospodařícím podnikům se umožňuje dosáhnout vyšší výdělkový růst použitím disponibilního zisku i na odměňování. Lze očekávat, že podle dosahování efektivnosti hospodaření jednotlivých subjektů dojde k výraznější diferenciaci vývoje mezd.

Při jednáních o generální dohodě byla obava, že v důsledku předpokládaného pohybu cenové hladiny bude docházet k rychlému, ekonomicky nepodloženému vývoji mezd. Dosavadní vývoj však ukazuje, že podniků, které budou mít dostatek finančních prostředků na rychlý růst mezd je poměrně málo. Naopak bude zřejmě větší počet těch, které nevytvoří zdroje ani na předpokládaný směrný růst. Je to především důsledek odbytových těžkostí, a to na zahraničním, ale i na vnitřním trhu, jejichž příčiny a souvislosti byly ve zprávě o hospodářské situaci České a Slovenské Federativní Republiky uvedeny. Zlepšit tuto finanční situaci mohou tedy podniky jen samy. Pokud by podniky pod tlakem mzdových požadavků přešly k výplatám mezd nezávisle na možnostech vytváření faktickými výsledky hospodaření, byl by to počátek nebezpečného vývoje směřujícího k inflační spirále mezd a cen.

Počínaje druhým čtvrtletím se umožnilo poskytovat pracovníkům mzdový příplatek, kterým lze v rozsahu disponibilních zdrojů v jednotlivých organizacích realizovat nárůst výdělku a částečně vyrovnávat růst životních nákladů. Podstatnou změnou ve vyplácení mezd je uplatnění minimální mzdy. Její úroveň stanovená k 1. únoru podle generální dohody na rok 1991 ve výši 2 000 Kčs měsíčně, znamená pro řadu podnikatelských a zejména rozpočtových organizaci značnou zátěž a vytváří problémy v kryti mzdovými prostředky, vede ke mzdové nivelizaci a tlaku na snižování pracovních úvazků, popř. pracovních míst.