Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Môžem sa vás opýtať,
pán poslanec, kto je podpísaný pod týmto
stanoviskom?
Poslanec SN J. Syč: Pod týmto
stanoviskom je podpísaný dr. Michal Barnovský
a dr. Ivan Kamenec.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Môžeme poďakovať
Historickému ústavu aj za mentorovanie, ktoré
nám sprostredkoval. Myslím, že sme tu na to,
aby sme rozhodli, čo bude naším programom,
a nie slovenský Historický ústav Akadémie
vied. Potiaľ môj komentár. (Potlesk.)
Ďalej sa o slovo hlási pán
poslanec Mandler. Nemal som vecné námietky proti
stanovisku.
(Hlas z pléna: Protestuji proti komentování
odborné expertízy, je to urážka našich
historiků.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem, aj ja som historik. Ďalej
sa o slovo hlási poslanec Mlynárik.
Poslanec SN J. Mlynárik: Títo
kolegovia sú pracovníkmi Historického ústavu,
nepredstavujú jeho vedenie ani grémium, je to ich
osobný názor. Domnievam sa, že skutočne
nemajú čo mentorovať, či náš
parlament má dôležitejšie alebo menej dôležité
veci na programe. S tým sa stotožňujem so stanoviskom
predsedajúceho pána Šútovca. Je to nehoráznosť.
(Potlesk.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: O slovo sa hlási pani poslankyňa
Záležáková.
Poslankyně SL E. Záležáková:
Dámy a páni, keď bolo povedané, že
títo dvaja páni nie sú kompetentní
toto prednášať, tak tento názor si osvojujem
a plne ho podporujem. Aký názor? Vy ste nepočul,
pán kolega? Tak potom je mi ľúto, že nepočúvate
to, čo hovorí strana, ktorá vám nie
je priamo naklonená. (Toto vyjádření
sa týkalo hlasu z pléna.) Ja budem hlasovať
za to, čo bolo prednesené.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: S faktickou poznámkou sa hlási
pán poslanec Kříž.
Poslanec SL E. Kříž: Myslím,
že je nás tu dostatečně historiků,
abychom tomu položili v tomto parlamentě dostatečný
akcent. Nehodlám být na stejné historické
lodi s lidmi, kteří historiografii likvidovali 42
let, a proto, pane kolego Šútovče, máte
moji podporu.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. Prosím o slovo
pána poslanca Mandlera.
Poslanec SL E. Mandler: Dámy a pánové,
odhodlal jsem se přece jen vystoupit k této záležitosti
díky oněm poznámkách o tom, že
v případě novely tohoto zákona nejde
o věc příliš závažnou. My
se však můžeme velice krátce podívat
do několika minulých let, abychom viděli,
že otázka státního svátku je
velmi závažnou věcí. Bylo to vidět
v roce 1988. Jednou z věcí, která podstatně
urychlila pád komunistického režimu bylo to,
že musel povolit před tím zrušený
státní svátek, symbol československé
státnosti, 28. říjen. Pro existenci autoritativního
režimu mělo zrušení 28. října
velký význam, a jeho obnovení mělo
také velký význam, i když negativní.
Nynější návrh novely
zákona staví před nás tedy velice
závažnou otázku symbolu pravdy. Lze o tom dlouze
hovořit a asi bychom v tomto případě
čas neztráceli. V souvislosti s tankem na Smíchově
byla postavena táž otázka historické
pravdy a veřejnost o ní zaníceně diskutuje.
A tak se Federální shromáždění
má možnost věnovat téže věci,
které se věnují voliči. Chci upozornit
na několik aspektů této záležitosti.
Symbol, zvláště státního
svátku, je mnohoznačný a mnohovýznamový.
To, že máme jako státní svátek,
podobně jako mnohé další evropské
země, 9. květen, symbolizuje zejména fakt
osvobození státu z nacistického područí.
Dále symbol, v tomto případě státní
svátek a zejména státní svátek,
si vytváří vlastně svým způsobem
autonomní tradici, vytváří zvyk a
na tomto základě zvláštní důstojnost.
Není dobré tuto tradici a důstojnost obracet
vniveč. Státní svátek touto tradicí
získává obecnější platnost,
než jak to může odpovídat faktografii.
Vždyť československé území
bylo osvobozováno dlouhé měsíce, ale
tradicí se odsouvá poněkud do pozadí
fakt, že 8. nebo 9. května byla osvobozena Praha a
do popředí vystoupí 9. květen jako
symbol osvobození Československa.
Vzniká ovšem také otázka
pravého výkladu takového symbolu státního
svátku. To úzce souvisí se svobodou projevu
v nejširším slova smyslu. Můžeme-li
vysvětlovat, objasňovat, přít se o
to, jak to tehdy doopravdy bylo, obracíme se k historii
v tom pravém slova smyslu jako k učitelce života.
V tomto případě 9. května má
svobodný výklad událostí nárok
na to poukázat, že osvobození Československa,
tak jak se stalo, je méně výsledkem diplomatického
jednání, než souhry vojenských operací,
událostí a náhod. Např. v červenci
roku 1944 se nezdařil atentát na Hitlera. Kdyby
se byl podařil, osvobození Československa
by jistě vypadalo jinak a poválečná
mapa Evropy také.
Po invazi, ještě před koncem
bitvy o Normandii, britský vrchní velitel Montgomery
navrhl jiný postup na Berlín, než po celé
délce atlantické trasy, jedním pásem
a bez přípravy. Mnozí vojenští
odborníci soudí, že přijetí Montgomeryho
návrhu by bylo znamenalo konec války ještě
v roce 1944. Byli bychom osvobozeni Američany a Angličany
a února 1948 bychom byli asi ušetřeni. A posléze
v lednu 1945 zastavilo sovětské vrchní velitelství
svou ofenzívu před branami zhrouceného a
předem poraženého Berlína. Kdyby to
bylo neudělalo, mohli bychom tu mít sovětská
vojska o několik měsíců dřív.
Uvádím to proto, že si
myslím, že státní svátek jako
symbol by měl být od těchto úvah oddělen.
Měl by zůstat tím, čím je,
tzn. symbolem. Jeho zfaktografizováním získáme
něco jiného, falešného, něco,
co zasahuje přímo do politických a historických
sporů. A zde pak hrozí nebezpečí,
že se historie bude opravovat, a to přece nikdo z
nás nechce.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem poslancovi Mandlerovi.
Slovo má poslanec Tomsa.
Poslanec SL J. Tomsa: Pane předsedající,
dámy a pánové, pan poslanec Zeman tady nanesl
historické expozé, které zavdalo podnět
k dohadům, kdy vlastně válka skončila
a který den by se měl slavit jako ukončení
druhé světové války. Myslím,
že i místní historikové se mnou budou
souhlasit, když řeknu, že tato otázka
je sama o sobě nejasná a že z ní vyplývají
hned tři další otázky, totiž:
- kdy skončila válka pro nás
- kdy skončila válka v Evropě
- kdy skončila válka vůbec.
Kdy skončila válka u nás
- to bychom museli jít ještě za 9. květen,
protože ještě po 9. květnu se u nás
střílelo a k posledním bitvám došlo
někdy v polovině května.
Válka v Evropě skončila
údajně onoho 7. května, kdy byla podepsána
kapitulace v Remeši a druhá světová
válka by měla skončit až 8. srpna, po
svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki,
kdy podepsalo kapitulaci i Japonsko. Který den tedy slavit
jako ukončení druhé světové
války?
U nás je vžité datum 9.
květen. Tento den se pojí s osvobozením Prahy
Sovětskou armádou. Historická skutečnost
je taková, že to byli skutečně Sověti,
kteří do Prahy přijeli a kteří
Prahu osvobodili, i když ani tato skutečnost není
zcela pravdivá. Kdybychom chtěli zhodnotit účast
ruské armády, nesměli bychom zapomenout ani
na účast Vlasovovy armády, která měla
podstatný podíl na porážce německých
armád. To byla jediná armáda, která
měla zbraně.
Ještě bych se chtěl zmínit
o jedné věci. Víme, a tady pan kolega z maďarské
strany už to řekl, že den osvobození by
mohl být považován také za den počáteční
zrady. Myslím, že počátek všeho
toho, co následovalo po únoru 1948 můžeme
klást někam do doby Jaltské konference, kde
došlo k oné úmluvě o demarkačních
čarách, které rozdělily Evropu na
zóny vlivu. Právě tato úmluva zabránila
tomu, že americká armády, která stála
v Rokycanech 40 až 50 km od Prahy, nesměla Prahu osvobodit.
Historická skutečnost je taková, že
generál Patton vyslal do Prahy své vyjednavače,
kteří jednali s Českou národní
radou a prohlásili, že americká armáda
je schopna osvobodit Prahu okamžitě, jestliže
o to bude požádána. Tehdy se v České
národní radě hlasovalo a byli to komunisté,
kteří hlasovali proti. Dík tomuto hlasování
komunistů proti zásahu americké armády
tekla v Praze krev ještě další dva dny
a dvě noci.
Já jsem přesvědčen
o tom, že nebýt oné Jaltské dohody,
sovětská a americká vojska by se bývala
setkala nikoliv v prostoru Cheb - Plzeň - Domažlice
- Tachov, ale někde v prostoru Českomoravské
vysočiny. Pak bychom ovšem nemohli hovořit
o osvobození naší republiky Sovětskou
armádou. A tady bylo nutné už v květnu
1945 vytvořit mýtus Sovětské armády
osvoboditelky. Tento mýtus žije dodnes. To je také
jeden z historických faktů. Kdybychom chtěli
jít v historických zajímavostech ještě
dále, pak bych si připomněl třeba
ještě skutečnost, že už 4. května
byli Američané na Velichovkách za Hradcem
Králové, kde jednali s velitelem střední
armády generála Schörnera a tento den generál
Schörner na Velichovkách podepsal kapitulaci a celá
německá armáda pochodovala do amerického
zajetí. Celá armáda, která byla v
oblasti východních Čech až po Prusko,
Slezsko, Polsko. To bychom ovšem zabíhali hodně
daleko do historie. Ponechejme to skutečně historikům.
Já si pochopitelně vážím
oněch 20 miliónů lidských životů,
které položili sovětští vojáci
ve druhé světově válce. Avšak
při vzpomínce na oněch 20 miliónů
padlých životů nezapomínám ani
na 60 miliónů lidí, kteří zahynuli
v sovětských koncentračních táborech.
Který den tedy slavit jako den osvobození?
Já bych navrhoval, abychom ponechali zatím tentýž
den, který jsme slavili dodnes a ponechejme budoucím
historikům, ať zváží sami, který
den to opravdu byl. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi
Tomsovi. Ďalšie písomné prihlášky
do rozpravy nemám. Navrhujem, aby sme rozpravu uzatvorili,
pretože sa domnievam, že sa budeme stále len
točiť v kruhu a že je to vec presvedčenia,
ktoré už každý z nás nejaké
to má a toto presvedčenie si navzájom nevyvrátime.
Ešte sa do rozpravy písomne prihlásil poslanec
Roman a poslanec Konečný.
Poslanec SN L. Roman: Vážené
kolegyne a kolegovia, vychádzajte z kontroverzných
pohľadov na túto problematiku ako historikov, tak
nás, poslancov. Navrhujem, aby tento štátny
sviatok bol zrušený. Dávam to ako protinávrh
a predpokladám, že sa o ňom bude hlasovať.
Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem poslancovi Romanovi. Slovo
má poslanec Konečný.
Poslanec SL J. Konečný: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové, rozhodl
jsem se také vystoupit, a to na základě dnešních
odpoledních diskusí. Nedávno jsem v Rudém
právu četl článek (a podotýkám,
že opravdu velmi objektivní článek)
o tom, kdo osvobodil Prahu. Autor - historik si tam dává
otázky. Osvobodili Prahu Američané? Říká:
Ne. Osvobodili Prahu pražští povstalci, před
jejichž obětí se vždy budeme sklánět
a jejichž hrdinství vždy budeme obdivovat? Autor
říká: Ne. Dále se ptá: Osvobodili
snad Prahu Vlasovci, kteří jsou v Praze právem
uctíváni? Zase říká: Ne. Pak
se ptá: Osvobodila Prahu Rudá armáda? A kupodivu
říká také ne. Říká,
že v bojích o osvobození Prahy byl zničen
jeden sovětský tank a padlo 20 sovětských
vojáků.
Pochopitelně, kdyby to byl jeden jediný
lidský život a oběť, kterou přináší
ten člověk, stojí za to, abychom si jí
vážili. Ale říká tam to podstatné
v tom článku, že vlastně osvobození
Prahy a zároveň konec druhé světové
války v Evropě je vítězstvím
protifašistické koalice. A tato protifašistická
koalice de facto opravdu uznává jako den ukončení
války podepsání kapitulace 8. května.
Můžeme historii vždycky chápat
různě, buď jako pravdu, anebo jako symbol.
Přiznejme si, že v naší české
a slovenské historii, ale nejen v české a
slovenské historii, ale vůbec v evropské
historii vždy chápeme určité datum jako
akt, kterým se určitým způsobem dějiny
mění. Ať už je tímto datem 28.
říjen, 7. listopad - tím myslím VŘSR,
14. červenec dobytí Bastilly, anebo 21. srpen 1968.
Jestliže vždycky k určitému období
se vracíme jako k symbolu a také k určitému
smyslu, ve kterém chceme zhodnotit naše historické
bytí, v tom případě se domnívám,
že bychom se měli vrátit k aktu pravdy. Jestliže
chápeme, že konec druhé světové
války a konec fašismu v Evropě je datován
podepsáním kapitulace 8. května, potom se
domnívám, že i my bychom se k tomuto datu měli
připojit. V tom případě musím
říci, že souhlasím s kolegou Mlynárikem,
že bychom měli chápat určitý
den jako akt, ve kterém se mění dějiny.
Tak buď je to opravdu 5. květen, anebo 8. květen.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. To bol poslanec Konečný.
Ďalší v poradí je Pavel Konečný,
stále si ich pletiem. (Poslanec P. Konečný:
Já jsem jen upozorňoval, že se hlásím.)
Ďalej je písomne prihlásený poslanec
Michálek.
Poslanec SL F. Michálek: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové,
položil bych provokativní akademickou otázku
poslanci Zemanovi. Nad kým jsme zvítězili?
Od čeho jsme se osvobodili? V Leopoldově, když
oba velitelé, generál Toussaint a generál
Kutlvašr, hráli šachy, považovali tento
den za další den tragédie pro naše národy
i ostatní národy v Evropě.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. Hlási sa ešte
niekto do rozpravy? Ešte pán poslanec Mornár.
Upozorňujem, že naším štátnym
sviatkom, ako je v príslušnej novele, je deň
oslobodenia od fašizmu. Nie je to deň konca svetovej
vojny a pod.
Poslanec SL P. Mornár: Vážený
pán predsedajúci, vážené kolegyne
a kolegovia, aj keď už bolo povedané, že
táto rozprava nevyžaduje veľa inteligencie, chcel
by som predsa len upozorniť na to, čo tu bolo na začiatku
povedané kolegom Žáčkom. Keď sa
nevieme dohodnúť o historickej pravde, o presnom dátume
o konci vojny v Európe, myslím, že by bolo
jednoduchšie vrátiť sa k sviatku, ktorý
bol už u nás zavedený, a deň 1. november,
ako navrhol kolega Žáček, by bol prijateľnejší.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Musím povedať, že
o to v tejto rozprave ani v návrhu vôbec nejde. Návrh
poslanca Zemana sa týka zmeny § 1, a tá zmena
sa týka tohto konkrétneho jediného dňa.
Akékoľvek návrhy musíme z tohto miesta,
bohužiaľ, odmietnuť. Rokujeme o jedinom dátume,
a nie o iných dátumoch.
Pretože sa už nikto nehlási
do rozpravy, žiadam podávateľa návrhu,
pána poslanca Zemana, aby sa vyjadril k ukončenej
diskusii. Diskusiu týmto pochopiteľne uzatváram.
Poslanec SN M. Zeman: Vážení
kolegové, omlouvám se, že v mém hlase
opět nebude příliš mnoho patosu, budu
se snažit argumentovat věcně.
Jestliže nám nefunguje tachometr
a ukazuje špatně, máme dvě možnosti:
buď dát tachometr opravit nebo tvrdit, že je
v pořádku a čekat, až nás přepadne
první policejní hlídka. Já jsem prostě
pro první možnost a v tom spočívá
suchá pragmatičnost mého stanoviska.
Dovolte, abych to dokumentoval několika
fakty. Za prvé termín 9. května byl - jak
už zde bylo několikrát řečeno
- zvolen účelově po odmítnutí
původního návrhu prezidenta Beneše na
5. květen. Byl zvolen tak, aby textace tohoto státního
svátku mohla znít ''Den osvobození Československa
Sovětskou armádou''. Tento zákon byl přijat
v roce 1951. My jsme se pouze dopustili té drobné,
přímo kafkovské absurdity, že jsme novelou
opravili textaci a ponechali datum, jako kdyby mezitím
nebyla souvislost.
Pokud je třeba tento parlament přesvědčovat
o některých evidentních historických
faktech, myslím si, že bychom zde opravdu ztráceli
čas. Jestliže se ptám, zda evropská
válka skončila 8. května nebo ne, pak bych
chtěl jen zdvořile upozornit, že 8. května
oznámil ukončení evropské války
americký prezident Truman, ve Westminsteru ve svém
projevu to oznámil Winston Churchill a anglický
král Jiří 8. května poslal blahopřejný
telegram prezidentu Benešovi. Domníváte se
snad, vážení kolegové, že si tito
politici nevšimli, že skončila druhá světová
válka v Evropě?
Chtěl bych kolegu Tomsu upozornit,
že na japonském válčišti druhá
světová válka bohužel neskončila
svržením atomové pumy na Hirošimu, jak
se mylně domnívá.
Další opět poněkud
věcná poznámka. Byli zde citováni
historičtí experti. Profesor Vilém Prečan
na schůzce, které jsem se účastnil,
především navrhoval zrušení státního
svátku 9. května jako historicky nepřijatelného
a neodůvodnitelného. V průběhu diskuse
se vyjádřil, že nemá zásadní
námitky proti přesunu na 8. květen, i když
preferoval variantu zrušení nebo přesunu na
5. květen.
To základní, to znamená
zrušení této historické lži, je
ve stanovisku profesora Prečana rozhodující.
Profesor Kessler se vyjádřil jednoznačné
pro 8. květen.
Pokud jde o stanovisko maďarského
kolegy, jehož vystoupení mě jako milovníka
kouzla nechtěného v posledních dvou dnech
mimořádně vzrušují, pak bych
rovněž souhlasil s tím, že by mělo
jít o svátek pro každého, zeptal bych
se ho ovšem, zda je Praha naše společné
hlavní město. Pokud ano, pak by datum jejího
osvobození mělo být svátkem pro každého
tím spíš, že nic dalšího s
výjimkou okrajových bojů u Milína
se už nedělo. Když navrhuje jako protinávrh,
aby byl státním svátkem 17. listopad, chtěl
bych ho zdvořile upozornit, že ten také začal
v Praze večer, a mimo Prahu se 17. listopadu ještě
nic nedělo.