Ako spoločný spravodajca garančného
výboru ústavnoprávneho Snemovne národov
som vám povinný odporučiť neschválenie
predloženej predlohy. Ústavnoprávne výbory
Snemovne národov rozhodli o tom, ako bolo spomenuté,
pomerom hlasov 7 za, nikto proti, 7 sa zdržalo hlasovania.
Verím však, že všetci poslanci zvážite
toto stanovisko, ale zároveň sa budete riadiť
svojím poslaneckým vedomím a svedomím.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz otváram
rozpravu. Písomne sú prihlásení dvaja
poslanci, poslanec Žáček a poslanec Doležal.
Slovo má poslanec Žáček.
Poslanec SL L. Žáček: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
k návrhu zákona, kterým se mění
zákon č. 167/1990 Sb., o státních
svátcích a dnech pracovního klidu, předkládám
doplňovací návrh. Navrhuji článek
1 doplnit § 2, který bude znít: "Dnem
pracovního klidu na území České
a Slovenské Federativní Republiky se stanoví
1. listopad - Památka zesnulých.''
V důvodové zprávě
uvádím, že křesťanský svět
světí tento den jako vzpomínku na zemřelé.
Do zrušení tohoto svátku minulým režimem
na území Československa byl tento den dnem
svátečním. V důsledku toho, že
v České a Slovenské Federativní Republice
je fond pracovní doby cca o 150 - 175 hodin ročně
vyšší, než v sousedních zemích,
je předpoklad tento den prohlásit dnem pracovního
klidu. Církevní občané rozhodnutí
Federálního shromáždění
přijmou s povděkem. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem, pán poslanec Žáček.
Teraz vystúpi poslanec Bohumil Doležal.
Poslanec SN B. Doležal: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
od vzniku samostatného Československa v roce 1918
provází naší státní existenci
jistá záliba v politických aktech, které
lze s nadsázkou, myslím ale, že s dost malou
nadsázkou, označit jako akty rituálního
charakteru.
Patří sem průběžné
bourání a vztyčování pomníků
a jejích jiných památníků,
vydávání deklarativních zákonů
a zvěčňování do kovu a kamene,
a obávám se, že sem patří i zákonná
předloha, kterou nyní projednáváme.
Nechci snižovat význam symboliky pro jakési
zhmotnění státnosti. Je to věc přitažlivá
pro nejširší veřejnost, protože má
názorný charakter a nevyžaduje příliš
důkladné přemýšlení. V
tom je však také její nebezpečí
tam, kde naopak důkladnému přemýšlení
brání.
Obávám se, že je to trochu
i případ navrhovaného zákona o státních
svátcích. Proč?
Za prvé - je pravda, že o definitivním
osvobození Prahy a o způsobu, jak se to stane, bylo
už 8. května rozhodnuto. Je však také
pravda, že ojedinělá ohniska odporu byla v
Praze zlikvidována až 9. května, že to
tak také obyvatelstvo Prahy tenkrát pojalo a je
přirozené, že za osvobození republiky
se považuje datum osvobození hlavního města.
Že spontánní radost Pražanů byla
mimo jiné i projevem dosti značných iluzí
o Rusku a jeho cílech, je jiná otázka a k
té bych rád také ještě něco
řekl.
Zdá se mi totiž - za druhé
- poněkud problematické pojetí, podle něhož
bylo hlavní město Československa osvobozeno
8. května, tedy bez účasti Sovětského
Ruska a 9. května došlo pouze k aktu vojenského
obsazení sovětskými jednotkami.
A to z toho důvodu, že nás
to staví pouze do role bezmocné oběti sovětských
imperiálních plánů. Napřed
se Praha bez sovětské pomoci osvobodila a pak teprve
přijeli budoucí okupanti. Malé národy
se v historii velmi často stávají oběťmi
silných a mocichtivých sousedů. Neměli
by však tento smutný fakt chápat jako alibi
pro všechny své politické chyby. Sám
navrhovatel zákonné předlohy na půdě
parlamentu náš podíl na tom, co se to v posledních
45 letech dělo. Všechna tři hlavní politická
rozhodnutí, jimiž byla po 9. květnu 1945 podkopána
demokracie v Československu - tzn. podstatné zúžení
politického spektra, zestátnění velkých
oblastí průmyslu a rozsáhlá opatření
proti národnostním menšinám - všechna
tato opatření se děla přinejmenším
za aktivní spoluúčasti československé
politické reprezentace a československé veřejnosti.
Obávám se, že snaha oddělit
zákonným aktem osvobození Prahy od sovětské
účasti na uzavření období nacistické
okupace Čech a Moravy nesvědčí o ochotě
podívat se tváří v tvář
nepříjemné pravdě.
Historii těžko změníme
tím, že se ji pokusíme přepsat. Poslanci
Liberálně demokratické strany proto považují
návrh na přesun státního svátku
z 9. na 8. květen za zbytečný a politicky
nevhodný a nebudou pro něj hlasovat.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi
Doležalovi a prosím, aby sa ujal slova pán
poslanec Rajczy.
Poslanec SN L. Rajczy: (Poslanec hovořil
v maďarském jazyce - překlad:)
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, má-li to být
svátek, tak to musí být svátek pro
každého z nás, pro celou Českou a Slovenskou
Federativní Republiku. Je třeba, aby pro každého
občana něco znamenal, aby každý občan
věděl, že jde o svátek.
Musím vyjádřit svoji
lítost a zároveň i svůj nesouhlas
s předloženým návrhem, protože
sice květen 1945 představoval konec hrozné
války, ale co začalo současně? Nedošlo
k vybudování nového totalitního režimu?
Tehdy spojenecká vojska a vojska USA neměla možnost
vstoupit do Československa. Proto se domnívám,
že převzetí totalitní moci nebylo v
únoru 1948, ale v květnu 1945. Je třeba,
abychom si uvědomili, že tehdejší komunistická
strana si rozdělila moc mezi sebou.
Je mi velice líto, ale musím
říci, že květen 1945 znamenal pro jiné
národy, které žily společně v
předcházejících letech v jednom státě,
velký smutek, především pro ty, pro
které pak následovalo období problémů
a těžkostí. Následovalo vystěhování,
pronásledování a kolik lidí muselo
opustit republiku o roce 1945! Právem oslavují např.
země západní Evropy měsíc květen
jako Měsíc osvobození, protože pro ně
následovalo období štěstí, které
však pro nás neplatilo.
Nechtěl bych mluvit o problémech
a těžkostech tohoto národa, ale chtěl
bych říci, že když chceme oslavovat, tak
musíme oslavovat všichni. Proto doporučuji,
aby 17. listopad se stal státním svátkem
celé České a Slovenské Federativní
Republiky. (Potlesk.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi
Rajczymu. Dávam slovo pánu poslancovi Raševovi.
Poslanec SN P. Rašev: Vážený
pán predsedajúci, vážené dámy
a páni, dopredu chcem povedať, že nechcem navrhnúť
deň svojho narodenia za štátny sviatok, pretože
v tento deň bola zhodená aj prvá atómová
bomba. Chcel by som na úvod povedať, že si ale
nesmierne vážim kolegu Zemana, s akou zarputilosťou
sa snaží poopraviť históriu jedného
historického faktu. Bol som aj v prvom parlamente, ktorý
tento zákon neschválil - som členom kultúrneho
a sociálneho výboru, ktorý neodporúčal
túto zmenu, ale na druhej strane priznávam, že
k tomuto vystúpeniu ma viedli argumenty vedecké,
pánov z Akadémie vied - jedným z nich, napr.
že 9. máj je tak hlboko zapísaný v povedomí
našich obyvateľov, že by nepristúpili na
zmenu na 8. máj, pre mňa je 25. február zapísaný
ako víťazný deň pracujúceho ľudu,
zatiaľ čo pre kolegu Hubálka ako komunistický
puč.
Toto povedomie by som tu nebral ako vedecký
argument.
Keď vychádzame z toho, že
by sme mali oslavovať ukončenie vojny, ktoré
bolo ukončené kapituláciou nemeckých
vojsk, potom sa domnievam, že 8. máj je historicky
presnejší. Keď chceme oslavovať 9. máj
ako politický termín bývalého režimu,
teda ako politický deň oslobodenia Prahy, ktorá
mohla byť - historicky dokázateľne oslobodená
skôr - vieme prečo tomu tak nebolo - domnievam sa,
že 8. máj ako deň oslobodenia je presnejší.
Osobne budem hlasovať za návrh pána Zemana.
Předsedajíci předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi
Raševovi. Dávam slovo pánu poslancovi Mlynárikovi.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený
pán predsedajúci, vážené kolegyne,
vážení kolegovia, spor o 9. máj, ako
o štátnom sviatku, začal už skôr,
a to hneď po vojne.
Prezident Beneš opakovane predložil
návrh vláde, aby štátnym sviatkom bol
5. máj, prvý deň Pražského povstania.
Bolo to na jar v roku 1946. Vláda dvakrát vrátila
prezidentovi návrh s tým, že príchod
Červenej armády do Prahy je určujúci
pre stanovenie štátneho sviatku. Hlavné slovo
vo vláde mali vtedy komunisti, a to aj tretíkrát,
kedy sa teda presadil 9. máj. Vieme, že vojna skončila
8. mája a aspoň pre Slovensko už dávno
pred tým.
Myslím, že aj pre českú
verejnosť je prijateľnejší pôvodný
prezidentov návrh, 5. mája, vypuknutie pražského
povstania. Keby sme v niektorých májových
sviatkoch mali prijať ako štátny sviatok tak
alebo 8. máj, ako navrhuje kolega Zeman, alebo 5. máj.
9. máj je v našom povedomí
spojený príliš so štátnou ideológiou
40-ročnej totality. Bol vydávaný ako záchrana
našich národov pred fašizmom, ale dokonca v tejto
ideológii i ako fyzická záchrana, že
všetko naše blaho aj existencia je spojená so
Sovietskym zväzom.
Ako vieme, účasť iných
mocností antifašistickej koalície bola zneuznávaná
a dokonca vymazaná z povedomia našich národov.
My, Slováci, si pripomíname
29. august. Myslím, že pre český národ
adekvátne tomuto nášmu sviatku a logicky by
bol prijateľný 5. máj. Príprava zákona
expertízami historikov tak, ako sa konala - a ja som sa
jej tiež zúčastnil na pôde parlamentu
- sa mi zdá neadekvátna. Nemal by to posudzovať
jeden ústav či jednotlivec, dokonca telefonicky,
ale seriózny kolektív historikov. Toto sa však
nestalo.
Keď teda nebude prijatý návrh
na 8. máj, navrhujem za štátny sviatok 5. máj.
Ďakujem.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. Ako ďalší
vystúpi v rozprave pán poslanec Pohanka.
Poslanec SL M. Pohanka: Já mám
jen malou poznámku. Také já se domnívám,
že nejde o příliš vážný
problém, jak tady už někteří
přede mnou naznačili. Kromě toho mne láká,
že - jak tady někdo řekl - nevyžaduje
příliš mnoho duševního úsilí
řešit tento problém. Proto se osměluji
připomenout, k čemu mě přivedl před
touto rozpravou kolega Kopřiva, když jsem ho potkal
a ptal jsem se ho, jestli je lépe slavit poslední
den války, kdy byla podepsána smlouva o příměří,
nebo první den míru.
Říkal: ''Podívej se do
kalendáře.'' A skutečně. Půjdou-li
věci normálně a relativně dobře,
příští rok touto dobou budeme těsně
před volbami. Když vyhovíme návrhu,
pak den 8. května připadne na pátek podle
kalendáře a získáme tři dny
pro volební aktivitu. (Smích, potlesk.)
Myslím, že i lid této země
si vděčně vzpomene, že jsme tento návrh
přijali, protože z toho 9. května v sobotu
by neměl pražádný účinek,
aspoň příští rok. (Smích,
potlesk.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. Aj týmto spôsobom
sa dá pristúpiť k problému, aj keď
nemyslím, že je to ten najproduktívnejší
spôsob.
Pán poslanec Kostya vystúpi
v rozprave, potom sa prihlásil poslanec Syč.
Poslanec SN L. Kostya: Váženy
pane předsedající, dámy a pánové,
mí předřečníci pojali tento
problém někteří jako problém
politický, někteří jako problém
historiografický. Myslím, že je třeba
se zabývat skutečně podstatou věci.
Já si velice vážím
pana poslance Zemana, s jakou šíří se
zabýval touto tématikou, ale rád bych mu
připomněl, že neslavíme tímto
dnem ani oslavu ukončení války, ani osvobození
Prahy, ale že to je státní svátek osvobození
Československa. A jestliže tedy to vezmeme z tohoto
pohledu, tak bych vám i panu poslanci Zemanovi doporučoval,
abychom si našli čas a prostudovali průběh
tzv. pražské operace. Tam se dozvíte, že
8. května sovětská vojska sváděla
tvrdě boje při překračování
Krušných hor a že tady padly stovky vojáků.
V podstatě víc vojáků než jiných
spojeneckých států při osvobozování
západních a jižních Čech.
Věřím, že to pan
poslanec Zeman myslel vážně, když říkal,
že si váží každého padlého
vojáka. Já si myslím, že na památku
vojáků, kteří ještě padli
8. května před podepsanou kapitulací, by
to byla neúcta k těmto padlým životům,
zejména proto, že tito prostí vojáci
za to nemohli a skutečně přesto, že
válka skončila, přesto, že byla kapitulace
podepsána v Praze, položili své životy
na území Československa za osvobození
v nejlepší víře pro náš
budoucí zítřek. (Potlesk.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem, pán poslanec Kostya.
Ďalší sa do rozpravy prihlásil pán
poslanec Syč.
Poslanec SN J. Syč: Vážený
pán predsedajúci, vážené dámy,
vážení páni, dovoľte mi, aby som
vám predložil stanovisko Historického ústavu
Slovenskej akadémie vied k návrhu poslanca Miloša
Zemana na zmenu dátumu štátneho sviatku Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky.
Štátny sviatok 9. máj bol
v roku 1945 spontánne prijatý nielen celou československou
verejnosťou, ale aj všetkými ústavnými
orgánmi vrátane prezidenta republiky Eduarda Beneša.
Symbolizoval jednak oslobodenie Československa, jednak
skončenie 2. svetovej vojny v Európe. Vojna bola
zavŕšená dvoma kapitulačnými
aktmi: V Remeši 7. mája a v Berlíne 8. mája
1945. Akty nadobudli právnu platnosť od prvých
hodín nasledujúceho dňa. Okolnosti oslobodenia
Prahy Sovietskou armádou, resp. zastavenia sa americkej
armády na čiare Karlove Vary - Plzeň - České
Budějovice vyplynuli z vojenských, a hlavne z politických
dohôd vedúcich štátov protihitlerovskej
koalície. Územie Československa sa dostalo
do mocenskej sféry Sovietskeho zväzu, čo ovplyvnilo
nielen posledné vojenské udalosti, ale hlavne nasledujúci
44-ročný vývoj československého
štátu.
Všeobecná dominanta Sovietskeho
zväzu a jej dopad na československý vývoj
po rokoch 1945, 1948 a 1968 a naviac upevnená jednostrannou
propagandou reformovala do značnej miery aj symbol 9. mája
ako štátneho sviatku, ktorý sa však za
takmer pol storočia hlboko zafixoval do historického
vedomia obidvoch našich národov.
Zmena štátneho sviatku, jeho posunutie
o jeden deň, by sa pravdepodobne v našej spoločností
nestretla s nejakou priaznivou odozvou. Podľa nášho
názoru by vyvolala prinajmenšom rozpaky. Ale asi aj
s ironizujúcimi pohľadmi domácej a zahraničnej
verejnosti. Opäť by sa, po koľkokrát už,
porušovala komunita historického vedomia spoločnosti,
historické symboly by sa opäť prispôsobovali
konjunkturálnej a aktuálnej politickej potrebe.
Takýto postup prináša však spravidla len
dočasné a krátkodobé výsledky,
vyvoláva dezorientáciu, ľahostajnosť a
nedôveru ľudí k vlastným štátnym
a národným dejinám.
Uvediem len márne úsilie predchádzajúceho
režimu, ktorý takmer 40 rokov sa snažil vymazať
alebo aspoň spochybniť prvý štátny
sviatok Československa, 28. október. Tradícia
symbolov je skutočne silná, pretože je motivovaná
nielen racionálnymi, ale aj emocionálnymi faktormi.
Bude vecou historikov, aby podrobne a pravdivo ďalej rekonštruovali
okolnosti posledných dní oslobodenia Československa
a jeho politické pozadie. 9. máj je, podľa
nášho názoru, a asi aj ostane symbolom oslobodenia
Československa z nacistickej nadvlády. Vo Francúzsku
nikoho za posledných 200 rokov ani nenapadlo spochybniť
14. júl ako štátny sviatok, aj keď dobytie
Bastily 14. júla 1789 je tiež viac symbol ako reálny
historický fakt. Keď 9. máj nemá byť
štátnym sviatkom, nech sa štátny sviatok
fixuje na iný deň. Nepovažujeme za správne
presunúť tento štátny sviatok ani na 8.
mája, ani na 5. mája. Dohoda Českej národnej
rady s nemeckými vojskami a velením v Prahe mala
lokálny význam a začiatok povstania českého
ľudu sa týkal skutočne len českých
krajín. Takéto presunutie štátneho sviatku
by sa v slovenskej spoločnosti stretlo oprávnene
s nesúhlasom a debata o takomto návrhu by znovu
len vyhrotila nacionálne spory a vášne, ktorým
by sme sa mali v prvom rade vyhýbať.
Okrem toho zo slovenskej strany by mohol celkom
prirodzene vyjsť protinávrh, aby za celoštátny
sviatok bol vyhlásený jeden z prvých dní
Slovenského národného povstania, kedy bola
deklarovaná a prakticky realizovaná obnova Československej
republiky.
Česká a Slovenská Federatívna
Republika však stojí teraz pred dôležitejšími
problémami, než je navrhovaná zmena dátumu
jej štátneho sviatku. Nech je nám dovolené
vysloviť údiv, že Federálne zhromaždenie
chce dávať na svoj preťažený program
zmenu štátneho sviatku. Naša spoločnosť
potrebuje v súčasnej dobe dôležitejšie
zákony a právne normy. Ďakujem vám za
pozornosť.