Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Na závěr se dostávám k lesu. Jak už jsem řekl, problematika lesů zůstala trochu ve stínu zemědělské půdy, ač tomu v přírodě bývá naopak. Jak jsme se mohli přesvědčit, i ve výborech byl tento zákon za časně projednáván optikou zemědělskou. Bohužel, dost značná plocha půdy, které se tento zákon má týkat, je půda lesní.

Dovoluji si obrátit vaši pozornost k § 17, který se také týká lesa a zároveň se týká režimu náhrad za trvalé porosty. Můj pozměňovací návrh spočívá v tom, aby v tomto § 17 zůstal pouze odstavec 1, jak to bylo v původním vládním návrhu. Upozorňuji na to, že v tomto bodě podporuji původní vládní návrh. Zdůvodňuji to takto. V odstavcích 2, 3 a 4, které byly přidány na základě projednávání ve výborech - tuším, že hlavně hospodářských, zpravodajové to jistě upřesní - řeší formu náhrady za porosty, které uživatel za dobu, kdy pozemky užíval, na pozemku vysadil. Jak jsme se mohli přesvědčit, měly se tady hlavně na mysli např. vinice, ovocné sady nebo jiná zhodnocení zemědělské půdy. Trochu v pozadí zůstala problematiky toho, že v České republice, a omlouvám se, že nemám údaje ze Slovenska, přibližně 100 000 ha zemědělské půdy za posledních 42 let bylo zalesněno. Ze znění odstavců 2 nebo 3 vyplývalo, že vlastník, pokud chce tyto pozemky zpět, musí nejdříve zaplatit 30 až 40 leté nebo mladší porosty, které na těchto pozemcích byly vysazeny a teprve pak se může ujmout vlastnictví. Dává se mu ještě možnost, že by mohl žádat za tyto pozemky náhradou jiné pozemky zemědělského charakteru.

Pokud jde o úhradu, upozorňuji na to, že tímto řešením, co se týče lesů, bychom faktickou náhradu nesmírně zbrzdili, protože průměrná hodnota porostů na těchto pozemcích je 15 000 Kčs na jeden ha, tedy průměrná hodnota. Pokud jde o přidělení náhradních pozemků, upozorňuji na to, že došlo v podstatě k jednostrannému nárůstu lesní půdy a pokud by teoreticky velká většina těchto původních vlastníků nechtěla zaplatit úhradu za vysazené porosty a rozhodla se pro náhradní pozemek, byl by pozemkový fond ve velmi prekérní situaci, odkud by těmto lidem zemědělskou půdu přidělili.

V případě odstavce 4 se jedná o opačnou věc. Pokud na pozemku byl les, měl by uživatel nahradit vlastníkovi, pokud tento les byl např. smýcen. To naráží na problematiku, že při hospodaření v lesích je nutno respektovat určitou dobu, kdy je třeba les smýtit, tzv. dobu obmytí, které bývá řádově 100 let podle různých dřevin a samozřejmě je věci náhody, zda kterému vlastníkovi byly na jeho pozemku tyto lesy smýceny v době minulých 40 let nebo nebyly.

Vzhledem k tomu, že tento režim kácení stromů v lesích podléhá zákonné úpravě, bylo by toto hledisko uhrazení původnímu vlastníkovi, např. smýcených porostů nespravedlivé. Zdá se mi, že by bylo také v jemné kolizi se zněním odstavce 1.

Abych to shrnul, doporučuji vypustit odstavce 2, 3 a 4 § 17 předloženého tisku, abychom se přiblížili původnímu znění vládního návrhu.

Vážení kolegové, váženě kolegyně, milí hosté, omlouvám se, jestli jsem vás příliš zdržel svými vývody a pozměňovacími návrhy, ale chtěl bych zdůraznit, že byly vedeny upřímnou snahou o to, abychom jsouce vystaveni různým zájmovým skupinám, různým třeba i nátlakům, dokázali vytvořit zákon, který by byl takový, jaký má být, tj. více či méně spravedlivý, který by nediskriminoval žádnou ze skupin obyvatel našeho státu. Žádný ideální zákon, žádný parlament vytvořit nemůže. Nezavděčili jsme se tím, že jsme přijali zákon, který definuje investiční kupóny a přístup obyvatel k nim. Domnívám se, že bychom se nezavděčili ani tehdy, kdybychom přijali zákon, kterým se rozdává všem obyvatelům této země poměrná část zlatého pokladu našeho státu. Proto si myslím, že není třeba mít takové ambice. Chtěl bych ale ujistit všechny, kteří mají na tomto zákoně zájem, že jsme vedeni upřímnou snahou najít spravedlnost a právo. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. O slovo sa prihlásil člen federálnej vlády pán minister Dlouhý. V zmysle § 17 zákona o rokovacom poriadku mu udeľujem slovo.

Ministr hospodářství ČSFR V. Dlouhý: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych zde vstoupil krátce do diskuse, ne proto, že bych chtěl polemizovat s vystoupením svého předřečníka, pana poslance Schneidera, i když doufám, že zítra ve svém vystoupení se budu moci vrátit k některým jeho závěrům, ale především bych chtěl reagovat na připomínky o nedostatečné kvantifikaci a současně o tom, že pan poslanec Schneider narazil při diskusi o některých paragrafech, především § 8, 9, ale i 14, na otázky možnosti zemědělských podniků, ať státních statků nebo zemědělských družstev při restitucích a finančních náhradách. Proto mi dovolte, abych k tomu podal krátce některé kvantifikační informace.

Samozřejmě, kvantitativní informace, ať se to týkalo zákona o mimosoudních rehabilitacích, transformačního zákona nebo i tohoto zákona, o kterém to platí možná ještě ve větší míře, jsou velmi obtížné. Můžeme se opírat buď o historické nebo o mezinárodní srovnání.

Vyjdeme-li ze souborného šetření Ústavu účetnického, zprávovědného z let 1926 - 1930 (myslím, že tento ústav alespoň podle materiálu, který jsem měl k dispozici, se vyznačoval skutečně velmi vysokou podrobností a všestranností, od které bychom se mohli učit), zjistíme některé zajímavé informace, ze kterých lze čerpat. Např. jaká byla v té době cena půdy - činila 9 438,- Kčs za hektar. Základní kapitál byl v průměru 16 135,- Kčs/ha, aktivní kapitál kolem 20 000,- Kčs, stavby, stroje a zvířata v průměru na hektar asi 8 900,- Kčs.

Shrnu-li to, stavby, stroje a zvířata v roce 1930, když jsme k tomu připočetli oběžný kapitál, převyšovaly cenu půdy zhruba o 7 - 10 %, zatímco v roce 1989 stavby, stroje a zvířata, když k tomu připočteme zásoby, překračovaly cenu půdy o trochu více, dejme tomu o 12 - 14 %.

Můžeme proto zcela orientačně uvažovat o nárocích na kapitál v poměru k průměrné ceně půdy, dejme tomu 1:1 v obou případech. V lepších výrobních podmínkách se tento poměr může zmenšovat zhruba na 1:0,75. Při restitučních nárocích 22 000 případů a 550 000 hektarů zemědělské půdy to celkově při 54 000 Kčs na hektar představuje v celkovém balíku částku 30 miliard Kčs.

Vezmeme-li výměru zemědělských podniků, která činí 4 304 000 hektarů u zemědělských družstev a 2 042 000 hektarů u státních statků, můžeme to poměrně rozdělit z uvedené částky 65 % na zemědělská družstva (tedy ze 30 miliard to je 19,5 miliard Kčs) a 35 % na státní statky (tzn. 10,5 miliard Kčs).

Vezmeme-li hodnotu základních prostředků a zásob po odečtení úvěrového zatížení v roce 1990 v zemědělských družstvech v celé České a Slovenské Federativní Republice to činilo 192 miliard Kčs, z čehož 19,5 miliardy Kčs na restituce představuje přesně 10,1 %, tedy pouze 10 % z hodnoty základních prostředků a zásob po odečtení úvěrového zatížení. U státních statků, jakkoliv budou podléhat velké transformaci, jen pro informaci - hodnota základních prostředků a zásob po odečtení úvěrového zatížení je 70 miliard Kčs, z toho tedy 10,5 miliardy Kčs, na restituce činí zhruba 15 %.

Z celkových propočtů vyplývá, že v průměru na jeden zemědělský podnik by zatížení restitucí činilo 11 - 12 % a podle vybavenosti podniků a výrobních podmínek se zatížení restitucí bude pohybovat v rozmezí v průměru od 8 - 18 % z tzv. kmenového jmění.

Vychází to z heroických srovnání, ekonomové zde mohou hovořit o odpovídajícím ocenění, o několikerém přecenění všech základních prostředků, o problému, jaká je bonita těchto aktiv (to říkám trochu v uvozovkách) a v okamžiku, kdy by se naše zemědělství dostalo do konkurenčnějšího prostředí, ale nemáme k dispozici jinou kvantifikaci, proto jsem volil tento postup.

V této souvislosti bych se možná měl krátce zmínit o tom, jaká je představa v novele zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, jakým způsobem by měla být vytvářena rezerva na restituční úhrady. Vycházíme z toho, že družstva může rozdělit na členské podíly jen tu část základního jmění, která zůstává po odpočtu částek vypořádání závazků družstva, vyplývajících z restituce, tedy zůstatkové ceny budov a jiných staveb získaných družstvem z cizího vlastnictví, ceny oprav cizích staveb, nutných k uvedení poškozených staveb do stavu odpovídajícího běžnému opotřebení, odhadní ceny cizích staveb, které družstvo odstranilo z vlastního rozhodnutí, mrtvého a živého inventáře přikázaného do užívání k zajištění výroby nebo sdruženého k družstevnímu užívání apod. Z takto vypočtené částky se odečte ještě další dodatečná rezerva pro účely restituce 30 % a po vypořádání restitučních závazků se zůstatek nevyčerpaných odpočtených částek dodatečně rozdělí na členské podíly.

Vzhledem ke kvantifikacím, které jsem uvedl, byl by tento postup možný. Dámy a pánové, omlouvám se, že jsem vstoupil do diskuse tímto způsobem. Chtěl jsem jednak trochu oživit čísly a kvantifikací diskusi, jednak na to pan poslanec Schneider narazil. Doufám, že zítra budu mít možnost závěrečného vystoupení. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem ministrovi Dlouhému. Ďalej vystúpi poslanec Kakačka, pripraví sa poslanec Pobežal.

Poslanec SL J. Kakačka: Vážený pán predsedajúci, vážené poslankyne, vážení poslanci, od rána človek nevie, kam sa má zariadiť - ľavica, pravica a zákon o pôde. Ako tu tak priamo pred vami stojím, tak vám to priamo poviem. Nezajíma ma v tejto chvíli ani ľavica, ani pravica, zaujíma ma len zákon o pôde.

Vieme dobre, že z celého národného majetku najdôležitejšou hodnotou celého národa je pôda. Je to rodiaca hruda, ktorá živí národ, ona je pevnou podstatou, na ktorej národ buduje a udržuje svoje žitie a bytie. Nielen národ, ale i jednotlivec nachádza na pôde svoje najjistejšie postavenie a zabezpečenie, svoju existenciu.

Dá sa povedať, že poľnohospodárstvo je tak staré, ako ľudstvo samo. Hovorili sme tu o družstevníctve. Družstevníctvo poznám len 35 - 40 rokov.

Je veľmi dôležité, aký zákon toto Federálne zhromaždenie prijme, pretože od toho sa bude odvíjať existencia ak jednotlivcov, tak kolektívov a celej spoločnosti.

Počuli sme tu obavy z toho, že sa budú likvidovať družstvá. Ubezpečujem vás z tohto miesta, že nikto nechce družstvá likvidovať. Tým, ktorí chcú na pôde pracovať, je treba to umožniť, aby sa vrátila láska k pôde, láska i k živočíšnej výrobe, láska k hrude, k zemi, ktorá tu je, na ktorej stojí jeden i druhý národ.

Pár slov k tomu, ako bol zákon prerokovávaný vo výboroch. Nemal som v úmysle tu vystúpiť. Vystúpil som len preto, že vás chcem o jednu vec poprosiť. Pri reštitúciách, pri transformácii a pri všetkom hovoríme: rok 1948. Čítal som v Národnej obrode, ako poslanec Kontra dementoval, ako sa vlastne dostal § 21 do tlače 393, do návrhu zákona v dodatkoch. Neviem už, ktorý redaktor z Národnej obrody mal rozhovor s podpredsedom slovenskej vlády Kučerákom. Uvádzalo sa, že KDH navrhuje navrátenie od roku 1945. Nech to navrhuje ktokoľvek, hovorím z tohto miesta, že sme si ako predel stanovili rok 1948 a nemôžeme si dovoliť isť ďalej do minulosti. To by sme potom mohli postupovať stále ďalej do minulosti. To by sme potom mohli postupovať stále ďalej a ďalej až do rokov, kedy slovenskí murári z Oravy a Liptova stavali Budapešť. Mohli by sme isť ešte ďalej. Nechcem tým nikoho uraziť, myslím to od srdca. Ak sme sa rozhodli pre rok 1948, tak nechoďme nižšie, pretože by sme narazili na ďalšie atómy a nastala by reťazová reakcia. Bol by to problém na problém. o to vás prosím. Povedal som, že budem hovoriť priamo, že nebudem počítať ľavicu ani pravicu.

Čo sa týka majetku obci, vieme dobre, že na Slovensku boli urbariáty. Riešili sa lesy, hlavne v severných okresoch. Chodím po mítingoch. Občania už netrpezlivo čakajú, ako to vlastne s celým zákonom dopadne. Berme to zodpovedne. Každý od srdca, nech si povie pravdu, ale ide o to, aby pravda znela v každom paragrafe tak, ako si to národ praje. Ľudia často hovoria: "Veď sa nás ani nikto nepýtal! " Preto som za to, do § 4 dať slovo "obce", ako to navrhuje myslím poslanec Fišera a poslanec Houška. V obciach boli urbariáty, boli to spoločenstvá. Nikto nemôže povedať, že neboli. Tieto spoločenstvá, tieto urbariáty, si riešili čistotu lesov, čistili kalamity a všetko ostatné. Dnes povedia Štátne lesy - áno, a kde vezmete mechanizáciu? Tak si ju nájdeme, i od nich. Avšak hora bude čistá, lesy budú čisté, budú vyzerať inakšie. Naši otcovia sa starali o les pre budúcnosť, ktorá bude za 100 rokov, starali sa o les pre ďalšiu generáciu. Dnes sú lesy také, že od Prahy až k Babej hore, až k Poľsku a ďalej na východ sú lesy riedke a zdevastované. Nehovorím, že je všetko takto zdevastované. Obciam je však treba umožniť, aby sa urbariáty dostali do pôvodného stavu tak, aby sa obce samy starali o lesy.

V lokalitách ako bola Orava alebo Kysuce, bola situácia taká, že ľudia odchádzali za kúskom chleba do Ameriky, za doláre si potom kupovali kúsoček zeme a potom prišlo združstevňovanie. Otec šiel do Ameriky zarábať pre svoje deti, vrátil sa spať a prišla kolektivizácia. Nebolo to tak, že pole nebolo obrobené. Už to tu niektorý z poslancov hovoril.

Premýšľame tu, čo bude s pôdou. Nebude nič. Zdôrazňujem, že nesmieme rozbíjať družstvá. Tým, ktorí chcú, je treba umožniť, aby zakladali farmy. Hovorilo sa tu o cirkvi. Premiér Čalfa potvrdil, že vláda bude veci týkajúce sa cirkví riešiť zvláštnym zákonom. Jeho znenie som ešte nevidel. Dúfam však, že to tak bude.

Pokiaľ ide o celkový zákon o pôde, poznám družstvá a viem, ako sa zakladali. Družstvá sa zakladali i tak, že keď bola vdova doma s deviatimi deťmi, tak sa jej nezapýtali, koľko má v pivnici zemiakov alebo iných vecí a na sadbu jej, vzali všetko. Tak sa to praktikovalo i na Orave i v iných častiach Slovenska.

Chápte ma, nie som za rozbíjanie družstiev, za nič takého. Zdôrazňujem, že je treba, aby sa vrátil vlastnícky vzťah, aby družstvá sa tvorili z ľudí, ktorí do nich vložili majetok a pôdu. Podielnictvo? Prosím vás, aké? Komu to v závode dá nejaké podielnictvo za to, že ste tam pracovali? Pracovali ste tam a dostávali ste mzdu za vykonanú prácu alebo za to, že ste tam pili kávu, ale mzdu ste dostávali.

Ide o to, že filozofia družstiev musí vychádzať z toho, že keď sa bude zle hospodáriť, vlastníci pôdy budú mať možnosť hovoriť o tom, ako sa v družstve pracuje. Možno, že spočiatku boli družstvá zakladané s takým úmyslom a cieľom. Dnes tomu tak ale nie je. Stačí sa pozrieť z lietadla a uvidíte, v ktorých družstvách sa hospodári dobre, vidíte, ako sú rozložené stroje, mechanizácia, kombajny, samozberače apod. Stačí prelietnuť nad republikou od Prahy do Košíc a vidíte, ako sa v ktorom družstve starajú družstevníci o svoje stroje, ako sú niekde pekne uskladnené a zastrešené.

Opakujem ešte raz, nie je dôležité, či hovorí niekto za pravicu alebo ľavicu, ale dôležité je pozerať sa na to od srdca pre celý národ, pretože je to dôležité pre ďalšie generácie.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kakačkovi. Ďalej vystúpi v rozprave poslanec Pobežal, pripraví sa Pavol Hrivik.

Poslanec SL J. Pobežal: Vážené Federální shromáždění, vážený pane předsedající, chci vás nyní poprosit o pár minut pozornosti pro několik pozměňovacích a doplňovacích návrhů k tisku 457, a to přesto, že se jeví velmi pravděpodobným, že po předchozích zásadních hodnoceních k tisku 547 jsem zde patrně v situaci člověka, který leští jediné zbylé okno v jinak definitivně nepojízdném automobilovém vraku. Nicméně pakliže po dosavadní i následující debatě mnou dotčené paragrafy by v zákoně zůstaly, považuji za nutné, aby v § 4 alternativa l odstavec 1 a) pak v dalších, které přesně uvedu, bylo přesně vymezeno, co zákonodárce míní. V alternativě l je uvedeno "půda a budovy patřící k zemědělské usedlosti". Navrhuji, aby tam bylo "ve smyslu § 1 odstavec 1 b), c), d)", a to z toho důvodu, že mezi budovy patřící k původní zemědělské usedlosti nelze počítat různé stavby, které rozhodně nejsou budovami. Přesné znění je: "oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který má trvalý pobyt na jejím území a jehož půda a budovy patřící k původní zemědělské usedlosti ve smyslu § 1 odstavec 1 b), c), d)" a dále "přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do doby jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona".

Odůvodňuji to odkazem na § 7, přičemž netrvám na lhůtě jednoho roku. Jedná se totiž o to, že pokud by to nebylo omezeno dobou 1. ledna 1990, tak k dnešnímu dni je to jeden rok a 4 měsíce a za tu dobu došlo i v oblasti, kde jsem poslancem k několika převodům na stát a původní vlastníci by neměli nárok, pokud by se to dodrželo. Proto navrhuji, aby lhůta byla v souladu s § 7, ať už tam bude jeden rok nebo předchozími řečníky navrhované tři roky.

Dále v § 5 odstavec 3 navrhuji doplnit za "chráněné studijní plochy" slova "pásma hygienické ochrany vodních zdrojů prvního stupně". Byl jsem upozorněn na to, že je to důležité a ve znění předlohy to chybí.

Pak by to celé bylo: "V případě, že podle zvláštních předpisů došlo po přechodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část se stal součástí lesního fondu v národním parku nebo je na území státní přírodní rezervace, chráněného naleziště, chráněného parku, chráněné zahrady, chráněně studijní plochy, pásma, hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně nebo chráněného přírodního výtvoru" a dále pokračuje původní text.

V § 7 navrhuji znění třetí věty ukončit slovem "zrušen". Třetí věta: "V případě uvedeném v § 4 odstavec 4 písmeno a) počne tato lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen." K odůvodnění uvádím, že právní moc rozhodnutí může být den před tím, kdy končí účinnost tohoto zákona, a pak by měl pouhý jeden jediný den na to, aby se mohl ke svému právu hlásit. Pokud to bude ve znění, jak navrhuji, tak jeho právo nebude časově ohroženo, ani omezeno.

Dále chci upozornit, že na několika místech se uvádí termín "původní vlastník". Je nezbytné mluvit o oprávněné osobě. Původní vlastník přestává být smysluplný definicí oprávněné osoby, ať už jakékoliv podobě. Mám na mysli § 5 alternativa 2, odstavec 1, § 5 alternativa 3, odstavec 1, odstavec 1 b) a § 2 a) odstavec 2. To jsou všechny pozměňovací a doplňovací návrhy, které jsem považoval za důležité. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, pán poslanec. Pán poslanec Hrivík, máte slovo, pripravi sa poslanec Ferenc Szocs.

Poslanec SN P. Hrivík: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, vypracovať návrh dobrého zákona o úprave vlastníckych vzťahov k pôde je nesmierne zložitá otázka, čo sa potvrdilo pri prerokovávaní troch návrhov zákona vo výboroch obidvoch snemovní a potvrdzuje sa to i dnes v pléne Federálneho zhromaždenia. Výsledkom týchto rokovaní a z nich vyplývajúcich rozporov je predložená správa spravodajcov Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač 457 ) .

V spravodajskej správe sú tiež zakomponované osobné názory a stanoviská spravodajcov, ktoré neschválili v garančných výboroch. Preto spravodajskú správu považujem za nekorektne spracovanú, i keď vychádza z vládneho návrhu zákona tlače 393. Považujem ju za nový návrh zákona o úprave vlastníckych vzťahov k pôde. Odporúčam ju neprijať a vrátiť správu na prepracovanie do kompetentných výborov obidvoch snemovní.