Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

odstavec 4 tohto § by sa zrušil."

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Ondrejkovičovi. Teraz prehovorí pán poslanec Karel Novosád. Pripraví sa pán poslanec Emanuel Mandler.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedajicí, vážené kolegyně a kolegové, musím také říci, že podporuji vládní návrh tohoto zákona, samozřejmě ve znění většiny pozměňovacích návrhů, které zde zazněly a které ještě zaznějí. Se samotným zákonem i se zprávou zpravodajů bych nemohl souhlasit.

Děkuji kolegyní Samkové za to, že se tady moc pěkně k některým bodům vyjádřila a naznačila některé problémy, které zákon skrývá. Ať je to definice povinné a oprávněné osoby, nebyly zmíněny obce a církve, i když k tomu také dojdeme, zda jsou družstva družstvy nebo nejsou, jak se na to mají dívat zaměstnanci státních statků i jiných státních podniků, zda dostanou také určitý podíl z majetku, na kterém pracovali někteří celý život. Dále zaznělo slovo kolegy Špačka, o principu a pragmatismu. Může to být jeho názor, ale nedomnívám se, že bych se s ním ztotožňoval s řadou dalších věci.

Přišel jsem podat pozměňovací návrhy. První u nich a doufám, že ho podpoří hlavně členové Komunistické strany Československa, protože zachovává kontinuitu zemědělské výroby a vlastně zabraňuje, aby někdo mohl být násilně vydírán, když přebírá svůj majetek, je na straně 16, § 16 odstavec 2, šestý řádek tohoto odstavce. Začíná to: "V případě, že vlastníkovi má být vydána...", a za to doplňují "budova nebo náhrada za živý a mrtvý inventář podle § 14". Pokud nebudou vytvořeny všechny podmínky pro člověka, který chce převzít majetek a nebude mít ani budovu, bude v určitém nedobrém stavu vůči uživateli. Uživatel proti němu může použit určitý nátlak. To odstraníme právě tímto a uživatel by měl tyto pozemky využívat do doby, než se vlastník ujme svého práva. To je první věc.

Pak bych se zmínil o odstavci 3. Je to odstavec, kde na rozdíl od zákona o malé privatizaci, o restituci atd., vytváříme určitou privilegovanou kastu občanů. Zase někoho do jisté míry upřednostňujeme, někoho ne. Proto doporučuji pozměňovací návrh původního textu, a to takto: V odstavci 3, je to řádek třetí: "Nájemce má právo na prodloužení nájmu o dalších deset let v případě, kdy nebyla stanovena lhůta dočasného užívání, nedohodnou-li se účastníci jinak".

Za druhé doporučují vypustit větu "Nájemce má po dobu nájmu právo... pozemku." Tady se bude měnit celý systém. Nájemce, který získá pozemek ještě na deset let, si jej ponechá, bude jej obdělávat, věnoval tomu práci, zušlechtil neúrodnou půdu atd. Ale jsou to většinou pozemky blízko městské aglomerace nebo přímo u měst a tyto pozemky začnou mít vysokou cenu, budou to pozemky, které mohou sloužit jako. stavební parcely, může tam vznikat průmysl. Domnívám se, že v případě, že nájemce má pozemek pronajatý a já jako vlastník pozemku seženu člověka, který pozemek vykoupí za cenu 50 x vyšší než má dnes a deset let počká, a potom si tam zřídí fabriku, protože se mu to vyplatí, proč bych měl vlastníka omezovat? Čili bych žádal vypustit "Nájemce má předkupní právo k pozemku". Poslední věta by zněla: "V tomto případě se výše nájemného" a opět bych vypustil kupní cenu a dál "řídi bonitou půdy a kulturou v době vzniku práva dočasného užívání".

Další změna v tomto paragrafu by postihla odstavec 5, kde se deklaruje, jak se má zacházet s půdou a co má nájemce dělat. To považuji za zbytečné a žádám o jeho vypuštění.

Tím se dostáváme k § 16 a), který jako takový není v souladu s koncepci finančních náhrad. Je tady rozpor mezi první a druhou větou, a to dost značný. Z tohoto důvodu žádám o jeho vypuštění.

K § 17 bych řekl jedno: Je v rozporu zase s § 2. Tento rozpor by se dal velmi jednoduše odstranit tím, že se do § 2 vloží, a to do odstavce 2 druhá řádka: "Tím není dotčeno vlastnické právo zemědělských družstev k porostům" a nyní tam bude vloženo "Na pozemcích členů družstev podle předpisů o zemědělském družstevnictví. " Pokud toto doplnění § 2 bude tak, jak jsem právě odcitoval, je odstavec 1 § 17 celý zbytečný, je to zase deklarace, protože už to máme pokryto § 2. Proto se domníváme, že nejvhodnější je, tento odstavec vypustit.

Nyní bych se zmínil o takové krásné věci na straně 11, § 11. Zde vytváříme novou privatizační koncepci, nebo ten zákon jí vytváří. Domnívám se, že pozemkové fondy jako další forma transformace majetku nebo půdy a následného majetku jsou přinejmenším zbytečné. To je názor nejen můj, ale několika dalších poslanců. Místo pozemkových fondů by správa pozemků, které jsou ve vlastnictví státu, měla zůstat ve fondu národního jmění. Vznik nové instituce nám sice zabezpečí vznik dalších stovek a tisíců úřednických míst, ale víme, že to rentabilní není a že pravděpodobně tím se hospodářství a ekonomika nezvedne. Z toho důvodu doporučují změnu v nadpisu: "Fondy národního jmění", by se to jmenovalo místo "pozemkové fondy" a odstavec 1 by zněl: "Nemovitosti ve vlastnictví státu uvedené v § 1 odstavec 1 spravují: Fond národního jmění České republiky a Fond národního majetku Slovenské republiky."

Dále odstavec 2: "Fondy národní jmění postupují při převodu movitého majetku státu podle zvláštních předpisů." To znamená "Pokud tento zákon nestanoví jinak" tam nebude.

Abychom vytvořili komplexní strukturu a navázali to na všechny zákony, které se k restituci a privatizaci váži, doplňují do poznámky v bodě 13, která tam je pod čarou: "Zákon č. 427/1990 Sb., o malé privatizaci".

To, o čem jsme vedli dlouhé diskuse, že jeden občan by neměl být nadřazen druhému, se nám tu objevuje jako jakýsi archaismus v odstavci třetím

§ 11: "Jestliže má o nemovitostí ve vlastnictví státu zájem více fyzických osob, mají přednost. " Já se domnívám, že přednost by měl mít ten, kdo splní nějaká kritéria nebo kdo něco nabídne. Jinou spravedlnost neznám. Z toho důvodu doporučují celý tento rozporný odstavec vypustit.

Navíc - abych to zdůvodnil - upřednostnění některých osob vylučuje použití dražby, jednoho z objektivních kritérií, komu připadne vlastnictví majetku. Za druhé dochází k omezení v omezení v transformačním zákoně, zvláště v § 14 odstavec 1. Zde nám vzniká možnost navázat transformaci v zemědělství na transformační zákon, který nevylučuje z privatizace majetek, který má být vrácen podle zákona o půdě, § 3 a § 47. Z toho plyne, že pokud nebude ani tímto zákonem nepřímo novelizován transformační zákon, nebudou respektovány restituční nároky vlastníků při privatizaci státních statků, a bylo by to také v rozporu s postupem při mimosoudních rehabilitacích a zákona č. 403/1990 Sb.

Chtěl bych se zeptat na § 11 a). Není mi dostatečně jasně, co je to vlastník.

Kolegyně Samková nám "pěkně vytvořila" povinné osoby v novém § 4. Přesto bych byl rád, kdyby tento paragraf písm. c) na plénu neprošel, aby zazněl jako odstavec 3: "Nabyla-li jiná osoba majetkový podíl z majetku zemědělského družstva, nebo na ní přešlo vlastnické právo do doby účinností tohoto zákona, stává se tato osoba povinnou ve smyslu tohoto zákona."

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Novosádovi. Prosím teraz pána poslanca Mandlera, aby vystúpil. Pripraví sa poslanec Huml.

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych úvodem upozornit na určité nebezpečí při projednávání takových zákonů, o kterých jednáme za mimořádné pozorností a někdy i nátlaku publika. Příkladem budiž projednávání novely zákoníku práce. Tehdy panoval ve veřejností velký strach, že se ublíží odborům. Výsledkem bylo, že se zapomnělo na většinu odborově neorganizovaných občanů, kteří dodnes nemají v mnoha pracovně právních věcech zákonnou ochranu.

My, poslanci Liberálně demokratické strany, varujeme před tímto strachem a před argumenty, které s tím souvisejí.

V případě zákona o půdě se projevily zejména obavou z možného nedostatku potravin, ze zhroucení trhu potravin v tomto roce a dále obavou z rozhořčení zemědělců (myslí se družstevníků). Obě tyto obavy spolu úzce souvisí a v tomto smyslu se o nich zmíním.

Především - vztah zemědělského obyvatelstva k zákonným úpravám, které se dotýkají jeho způsobu života, vlastnictví a práce, nehodláme brát na lehkou váhu. Ani nemůžeme. Chápeme dobře, že zhoršení sociálních vztahů na vesnici by ani našemu hospodářství, ani naší společností neprospělo. Přesto má znepokojení částí našich rolníků (vyplývá to velmi jasně z debaty, kterou tu vedeme) v sobě cosi zvláštního. Jde o toto.

Rozsah navrácené půdy a majetku do soukromých rukou a zvláště pak navrhované transformační opatření v návrhu "3T" nepochybně dosahuje měřítka zemědělské reformy, a to reformy ve prospěch drobných vlastníků. Dal by se tedy obecně a formálně logicky předpokládat nadšený souhlas, a to zvláště s návrhem "3T", který jako jediný zahrnuje transformaci jednotných zemědělských družstev v družstva vlastníků. Místo toho vidíme pravý opak. Ovšem, tak je tomu dnes. Nesmíme zapomenout na to, že v souvislostí s tím, jak by postupovaly sociální změny na venkově, by se také dostavoval chybějící hlad po půdě.

Nelze zapomenout na to, že zákon o půdě představuje nejen pozemkovou reformu, ale také velmi důležitou a podstatnou část celkové transformace našeho národního hospodářství od direktivního socialistického zřízení ke svobodnému tržnímu hospodářství. To je ta věc, která nás vede k přesvědčení, že zdaleka v případě tohoto zákona nejde jen o zemědělské obyvatelstvo. Pravý opak je obsažen například v předloženém stanovisku komunistů. Říká se tam kupříkladu, že eventuální transformace družstva musí být výsledkem svobodného rozhodnutí každého jednotlivého družstva, jen žádné násilí, třeba by se zdálo formou zákona.

Je to zajímavé. Úvahy tohoto druhu by se mohly vést také o privatizaci průmyslových či obchodních podniků. Nezapomeňme, alespoň pokud jde o obchod, že před rokem se přece už vedly. A nejen úvahy! Všichni jsme zažili dokonce stávky zaměstnanců trafik, lahůdek, samoobsluh, kadeřnictví, stávky zaměstnanců, kteří byli přesvědčeni, že provozovna, ve které jsou zaměstnání, musí připadnout právě jim. Vláda tehdy v podstatě neváhala, právě pokud jde o privatizační projekty. Pochopitelně, nikdy nebylo pochyb o tom, že privatizace ve městech je otázkou celé společnosti. Na rozdíl od toho na venkově - jak vyplývá z předloženého vládního návrhu - není privatizace, tzn. zejména transformace JZD, součástí základní právní úpravy. Podle toho, co řekl zástupce federální vlády pan ministr Dlouhý, odkládá se přinejmenším do ztracena. Vláda pokládá JZD za družstva. Z předložené formulace se domnívám, že za opravdová družstva. V to smyslu vyznívají například pozměňovací návrhy kolegy Dostála i další argumenty.

Na rozdíl od poslance Fišery jsem přesvědčen, že vyřazením transformace z dosahu tohoto zákona bude transformace JZD de facto zrušena. To znamená, že JZD, tyto státní organizace vzešlé z násilí, organizace až dosud v moci a řízení nomenklatury, budou i nadále existovat a budou maximálně brzdit postup ekonomické reformy.

Je, vskutku těžké si představit růst produktivity v zemědělství právě na základě jednotného zemědělského družstva.

Proč tedy vláda nyní v této tak důležitě otázce zaváhala? To ovšem nevíme. Možná, že pravdu má poslanec Ransdorf, jestliže tvrdí, že federální vláda nemá koncepci zemědělské politiky.

V takové situaci se pak snadno uplatní dosud převažující teorie ve společnosti. To znamená teorie marxistické. První z nich je, a to už od Marxe, založena na představě, že právě teď už je drobné vlastnictví ve skutečností zcela znehodnoceno. Budoucnost, a to budoucnost zcela blízká, je natolik po hospodářské stránce záležitostí velkých majetků, že je zcela zanedbatelné a směšně se nad těmito drobnými majetky zabývat. Tato futurologie pořád ještě - a to už od Marxe nevychází. Řemesla živnosti, ale i drobně zemědělské usedlostí v nejrůznějších částech světa buď existují nebo prosperují, přestože již byly tak často pohřbeny. A mimo jiné tím manifestují neotřesitelnou lidskou svobodu. Pokud mají být tyto drobně majetky sdruženy, zcelený, pak výlučně na základě naprosté dobrovolnosti. Nyní, v současné době to znamená, že ovšem musí nejdříve jako drobné třeba jen formálně vzniknout. Katastrofické teorie o zániku drobných vlastnictví stály u násilného zrodu JZD a nyní mají podepřít jejich přetrvání.

Nyní k druhému postoji, který je už málem pozapomenut. Vyplývá z teoretické marxistického postulátu, že náboženství je opium lidu a tedy je třeba jednat s církvemi odpovídajícím způsobem. Mám trochu podezření, že by zde těžko mohly být - jak se to stalo - vzneseny argumenty proti požadavku církve na vrácení jejich zkonfiskované půdy, kdyby nevycházely z postojů ne snad totožných, ale alespoň příbuzných. Věcně totiž přece vůbec nejde o to, zda církev navrácení půdy požaduje. Jde o to, zda jí podle vnitřní logiky zákona půda patří, nebo ne. Zdá se nám, liberálům, že je možné řešení jen dvojí: buď navrátit půdu pouze fyzickým osobám, a nebo jak fyzickým, tak právnickým osobám, to znamená nejen obcím, ale i církvi. Můžeme se domnívat - jako poslanec Zeman - že to z theologického či etického hlediska není vhodné. Ale aniž tím chci jakkoli bagatelizovat argumenty pana poslance Zemana, připomínám, že uvažování z těchto hledisek by bylo patřičné ponechat církvi, a zde uvažovat - jak již bylo řečeno - z hlediska vnitřní logiky zákona. Dovolte, abych se závěrem vrátil k obavám a postojům zemědělského obyvatelstva, o kterých jsem se zmínil v úvodu. Opakuji, že my, liberálové, nehodláme brát stanovisko zemědělců na lehkou váhu, nicméně se domníváme, že je třeba především brát ohled na zájmy všeho obyvatelstva, to znamená především ekonomické reformy. Vyjadřujeme proto politování nad tím, že jako podklad pro jednání pléna nebyl vzat návrh skupiny poslanců "3T", nýbrž vládní návrh, který neobsahuje transformační části.

Domníváme se dále, že za oprávněné osoby mají být považovány rovněž obce a církve. O potřebě zahrnout mezi oprávněné osoby rovněž československé občany maďarské a německé národnosti, kterým byla půda odňata dekretem prezidenta republiky po roce 1945 hovořil kolega Doležal.

Mám k tomu malou a skutečně poslední poznámku. Velice se teď ujal zvyk používat terminologie právě oněch prezidentských dekretů z let bezprostředně po 2. světové válce. Byla to terminologie zvláštní: co Němec či Maďar, to zrádce nebo přinejmenším kolaborant. Doporučuji, abychom alespoň nyní, kdy jsme přijali Listinu lidských práv, tuto terminologii považovali za totálně historicky prošlou a smím-li se přimluvit - abychom se za ní i tak trochu styděli. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu Mandlerovi. Ďalej vystúpi v našej rozprave pán poslanec Ondřej Huml, pripraví sa pán poslanec Souček. Technickú pripomienku má pán poslanec Sacher.

Poslanec SL R. Sacher: Vřele se přimlouvám za stanovisko pana poslance Mandlera, aby etické problémy stran vlastnictví k půdě jednotlivých církvi byly ponechány jí do kompetencí. Pier de Chaven hmotu a vlastnictví posuzoval z těchto dvou hledisek. První hledisko - hmota vlastnictví může být železná koule, která nás táhne zpět mravně dolů, ale hmota vlastnictví může být také pyramida, schody, po kterých stoupáme k bodu omega, to znamená mravně výš. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Sacherovi. Slovo má poslanec Huml.

Poslanec SL o. Huml: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, o ekonomických a politických aspektech tohoto zákona už zde bylo řečeno téměř vše, takže své vystoupení zkrátím. Podotýkám, že se připojuji k vládnímu návrhu zákona ve smyslu doplňujících a pozměňujících návrhů, které vznesli mojí kolegové z meziparlamentního klubu demokratické pravice s výjimkou pana poslance Zavřela.

Můj pozměňovací návrh bude jeden a týká se zřejmě tedy toho, co je nejbližší, to je zájmu ochrany přírody. Jistě není třeba zdůrazňovat, že v uplynulých desetiletích se o ochraně přírody a životního prostředí sice hodně mluvilo, ale jen velmi málo se skutečně udělalo. Přesto se diky iniciativě a nadšení řady jednotlivců a dobrovolných zájmových organizací podařilo džungli komplikovaných formalit protlačit nemalé množství návrhů na vyhlášení územní ochrany alespoň nejcennějších přírodních prvků. Síť dnes chráněných částí přírody - počínaje chráněnými přírodními výtvory přes chráněná naleziště, rezervace, až po národní parky - by se měla v brzké budoucností stát základní kostrou nově budované ekologické stability krajiny. Všechna tato území mají navíc nezastupitelný význam pro zachování druhové rozmanitostí naší přírody a v případě návratu ke zdravé a fungující kulturní krajině se stanou přirozenými centry znovušíření dnes ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Proto považuji za celospolečensky nanejvýš žádoucí, aby všechna chráněná území přírody byla zařazena mezi ty pozemky nebo jejich části, jejichž převod nelze uskutečnit ze zákona. Nikoliv tedy jen podle vůle oprávněné osoby. Navrhují tedy zrušit odstavec 3 § 5 a k odstavci 1 téhož paragrafu připojit písmeno g), které bude znít: "Pozemek nebo jeho část se stal součástí lesního půdního fondu v národním parku nebo je na území státní přírodní rezervace, chráněného naleziště, chráněného parku, chráněné zahrady, chráněné studijní plochy nebo chráněného přírodního výtvoru." To je k návrhu zákona.

Na závěr mi dovolte rozdělit se s vámi o jednu malou perličku, která je reminiscenci na uplynulé velikonoční svátky. Můj pětiletý syn přinesl z pondělní velikonoční pomlázky toto podivuhodně vejce. Asi na něj nevidíte, je to nevelký předmět. Je to rudé vejce, ozdobeně pěticípou hvězdou, srpem a kladivem. Ujišťují vás předem, že to není můj výrobek, že se jedná o autentický produkt lidové tvořivosti. Dlouho jsem přemýšlel nad jeho symbolikou. Dospěl jsem ke dvěma možným vysvětlením: buď se jedná o varující symbol toho, co už zde řekla paní kolegyně Samková, že zemědělství je poslední baštou starých struktur a ty hodlají k jejimu udržení použít všech dostupných prostředků, jako je třeba i tento předmět, a nebo - a to je vysvětlení, kterému chci věřit i já - je to první důkaz toho, že v podvědomí národa se komunismus, jeho ideologie i jeho symboly postupně dostávají ze sféry politické reality do sféry politického folklóru. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, pán poslanec Huml. Ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Souček, pripraví sa poslanec Zlocha.

Poslanec SN J. Souček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se svou krátkou poznámkou a svými připomínkami k zákonu zmínil o některých záležitostech, které mne v celém zákonu upoutaly.

Chtěl bych říci jednu věc. Vzdávám se všech připomínek, protože celá řada jich zde byla řečena pětkrát a kdybychom všichni poslouchali, tak jsme nemuseli tolik připomínek dávat, a i tak kvalifikovaný zpravodaj by měl asi méně práce.

Máme rozhodnout o jednom z nejdůležitějších zákonů a podle mého názoru nemáme dostatečně kvalifikovaný rozbor hospodářského dosahu tohoto zákona. Chybí nám doopravdy střízlivý pohled na osud celého našeho zemědělství do budoucna, jak si to představujeme dál. Chybí nám také - a to už zde bylo také řečeno - otázka, kolik bude soukromě hospodařících apod., protože to je hlavní věc, na co bychom se do budoucna měli zaměřit.

Myslím, že i předpokládané odhady, které nám byly dány, jsou doopravdy jen odhady. Myslím také, že jako poslanec nemám představy, v jakých finančních a úvěrových podmínkách budou soukromě hospodařící rolníci pracovat. Teď máme všichni nějak rozhodnout. Přitom jenom na úseku zemědělství máme řadu výzkumných ústavů, kde pracuje spousta vědců, máme ministerstva s mnoha kvalifikovanými pracovníky a rozbory, které jsou nám předkládány, myslím, že nejsou dostatečné. Alespoň pro mne ne. Možná, že je to tím, že jsem už starý a že některé rozbory nechápu, které dostáváme pravidelně do lavic.