Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Dnešní vztah převážné většiny družstevníků ke svému zemědělskému podniku lze opět přirovnat k onomu nechtěnému dítěti. Družstva prací svých členů vyrostla do podoby, kdy se stala zdrojem sociálních jistot svých členů a členové družstev přijali novou formu hospodaření za svou - asi tak, jako dnes výdělečně činný dospělý, dříve nežádoucí potomek, je životní oporou svých rodičů.

Zemědělská výroba má svá specifika, která nenajdeme v jiné sféře podnikáni. Je to sezónnost práce, výkyvy ve výnosech a užitkovosti, cykličnost procesů s různou délkou cyklů apod.

Nevhodný zásah negativně ovlivní výrobní výsledky i na několik příštích let. Mnohokrát bylo ve sdělovacích prostředcích konstatováno, že jedině, co je pro vyspělé zemědělství západní Evropy u nás přitažlivé, jsou ucelené půdní držby, umožňující využití výkonné techniky. Všem těm, kteří projeví zájem o provozování zemědělské výbory soukromým způsobem, umožněme příznivou dotační politikou, vyčleněním pozemků a daňovými úlevami hospodaření ! Nesnažme se ale proti vůli družstevních zemědělců dovytvářet pro ně takové podmínky, které povedou k rozpadu moderních farem.

Gigantománie si už vzala svou daň, současný družstevní vývoj směřuje jiným směrem. Vazby, které kromě sociálních hledisek pevně stmelují družstevní kolektivy, jsou natolik pevné, že jejich násilné zpřetrhání by civilizovaný svět bral s notnou dávkou humoru. Rozsáhlá investiční výstavby by ztratila své využití a naopak bychom museli vynakládat velké prostředky na budování rodinných farem. Bylo by to v příkrém rozporu s finanční situací našeho státu, která není pro svět žádným tajemstvím.

Odpůrci vládního návrhu přehlížejí smutné skutečnosti, že i v řadách opravdových zemědělců se vyskytli oddaní přisluhovači minulého režimu, kteří s požehnáním vládnoucí strany v časech, na které se dnes na vesnici nerado vzpomíná, ze zemědělství odešli. Naopak v družstvech museli setrvat vlastnící malých výměr a k ním se později na lákavou inzerci přidali bezzemci, kteří suplovali práci vlastníků půdy, které z půdy nikdo nevyhnal, protože na ní nikdy nepracovali. Je těžké se vžít do situace bezzemka, který se pro družstvo vyučil jako opravář zemědělských strojů, který by podle návrhu iniciativní skupiny neměl právo podílet se na rozhodování a měl by být k dispozici při uvolňování nadbytečných pracovníků, který pracuje u pracovního stolu s vlastníkem půdy, který se mu kvalifikaci ani zájmem o práci nevyrovná.

Nechtějme bourat čtyřicet let starý dům proto, že se nám nelíbí jeho fasáda. Zemědělci mají velmi blízko ke zdravé úvaze. Ne nadarmo se při různých příležitostech mluví o zdravém selském rozumu. Ponechme proto právo rozhodovat o další podobě zemědělství jim samým. Dekretování bylo v minulostí tolik, že ho budeme ještě dlouhá léta kritizovat. Neopakujme vědomě chyby, které by ti, na než by dopadla tíha špatného rozhodnutí, označili výrazem málo lichotivým.

Iniciativní návrh předpokládá podíl na základním majetku družstva pouze pro vlastníky půdy. § 15 společné zprávy, vyjadřující kompromis obou návrhů dovoluje, aby se členem družstva mohl stát i vlastník pozemků, který v družstvu nebude pracovat. Z toho by mu plynulo i právo podílet se na rozhodování o hospodaření družstva. To je pro mne nelogické asi stejně tak, jako je pro mne nelogické, aby vlastník činžovního domu, kterému byl tento restituci vrácen, měl právo spolurozhodovat o rodinných záležitostech svých nájemníků.

Pokud chceme hovořit o tržních vztazích, pak vlastník pozemků tyto pronajme tomu, u koho má jistotu, že je bude řádně obhospodařovat a bude platit dohodnuté nájemné. Jsem si téměř jist, že nikde ve světě nemá majitel půdy právo zasahovat do hospodářské činnosti pachtýřů.

Zemědělci kromě tohoto zákona čekají ještě netrpělivě na vyřešení vlastnických vztahů ve zpracovatelském průmyslu. Tento průmysl by měl být zárukou, že dodanou surovinu zaplatí v nejvyšší možné ceně, bez zneužití mezer v cenotvorbě. Své místo musí tento problém najít v připravovaných zákonech o obchodu a družstevnictví.

Můj diskusní příspěvek vyvěrá z celoživotního kontaktu se zemědělstvím. Narodil jsem se v rodině soukromého zemědělce na úrodné Haně, když po otci pomyslný štafetový kolik soukromého zemědělce převzal můj starší bratr. Vystudoval jsem střední a vysokou školu zemědělskou a dvanáct let působil jako středoškolský učitel na zemědělské škole, než jsem v období tzv. konsolidace jako bezpartijní dostal ze zaměstnání výpověď. Následujících 19 let do nástupu do Federálního shromáždění jsem pracoval ve sloučeném jednotném zemědělském družstvu. Domnívám se proto, že mám ucelený rozhled přes 5O-ti-leté údobí, kterým vesnice žila, a to ještě i z toho důvodu, že na ní od svého narození trvale bydlím.

Ti z nás, kteří se domnívají, že zemědělská družstva jsou cizorodým prvkem vesnice, měli možnost navázání kontaktů s řadovými družstevníky, ne pouze s funkcionáři, kteří jsou někdy bez znalostí věcí, paušálně řazení k pilířům minulého režimu, a od nich se dozvědět, co pro ně práce v družstvu znamená. Pokud toho nevyužili, budou dnes o budoucností vesnice rozhodovat pouze pod vlivem emoci. Rozhodnuti, které toto zasedání přijme ke zmíněnému zákonu, bude patřit svou závažností k prvořadým. Naši zemědělští voliči od projednávaného zákona očekávají, že bude mezníkem datujícím návrat práva a spravedlností do zemědělství. Bude-li tomu tak, to záleží nyní na nás všech. Budu hlasovat pro vládní návrh za předpokladu, že v § 15 bude přijata alternativa 2. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zavřelovi. Ďalej bude hovoriť poslanec Gandalovič, pripraví sa poslanec Špaček.

Poslanec SN P. Gandalovič: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, už jsme zde slyšeli mnoho diskusních příspěvků, dovolte malý výlet do literatury.

Čapek ve své povídce Zločin v chalupě velmi krásně zobrazil vztah člověka k půdě. Myslím si, že to je účelem našeho zákona - obnovit skutečný vztah člověka k půdě. Čapek také říká, že soudit vztah člověka k půdě může jenom Bůh. My bohužel vlastnické vztahy k půdě musíme vytvořit našim zákonem, proto se domnívám, že bychom si měli být vědomi, o jaký důležitý zákon se jedná, nenechat na sebe působit jakékoli vnější vlivy, jakákoli ultimata nebo různé slogany, které do parlamentu přicházejí. Parlament odolal takovým vlivům už v minulostí a vždy - jak se jistě se mnou shodnete - to bylo ku prospěchu věci.

Nyní k věcné stránce. Myslím, že je pravdou, že se všichni shodneme na potřebě obnovení vlastnických vztahů k půdě. Obávám se ovšem, že v té podobě vládního návrhu zákona, ve variantách, ke kterým se zde vláda ústy pana ministra Dlouhého přiklonila, se vlastně bude jednat jen o nový slogan.

Podívejme se, jak se návrh zákona k vlastníkům půdy chová. Postaví je, vzhledem k tomu, že jim nedá možnost podílu na zemědělském majetku - do velmi nevýhodné situace vůči stávajícím zemědělským družstvům. Uvede je vlastně do podobné tísně vzhledem k existenci pozemkové daně, v jaké se nacházeli majitelé činžovních domů v minulosti. Výsledkem bude buď ještě rozsáhlejší kolektivizace nebo rozsáhlý prodej půdy pod cenou. Vyzývám vás tedy, abyste podpořili hlasováním v § 14 variantu 2 odstavec 1 společné zprávy zpravodajů.

Ještě si dovolují podat několik pozměňovacích návrhů právě k § 14. Jedná se zejména o nedokonalost, s jakou je ve vládním návrhu, a tedy ve společné zprávě nakládáno s pojmy "odňatý, darovaný, vnesený majetek". všechny tři druhy majetku se dostaly do zemědělských družstev jaksi neprávem, ať už odňatý - jak už název vypovídá - ale i majetek darovaný a vnesený. Víme, že se tak dělo většinou pod nátlakem.

V § 14 se vlastně hovoří pouze o odňatém majetku, který by se měl vracet k hospodaření. Naopak v § 15 se hovoří pouze o vneseném majetku, který by zakládal potom členský podíl na majetku zemědělských družstev. Domnívám se, že i podle úvodních paragrafů i podle celkového smyslu restituci bychom měli všechny tyto druhy majetku sjednotit, a proto navrhuji, aby v odstavci 1 alternativy 2 bylo za slovo "odňaty" doplněno slovo "které darovala nebo vnesla". Celé znění odstavce 1 alternativy 2 by bylo: "oprávněná osoba má právo na náhradu živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, které jí byly odňaty, které darovala nebo vnesla do družstva v období od 25. února 1948." Nyní navrhují další změnu - místo data 1. ledna 1990 "do dne účinností tohoto zákona". Jedná se zde o možné pochybně majetkové převody, které se děly s majetkem zemědělských družstev v poslední době.

V alternativě 1 v případě, že by byla přijata, navrhují stejnou úpravu stejných formulaci. V odstavci 2 § 14 navrhují zaměnit slova "právnická osoba" za slova "povinná osoba". To samozřejmě souvisí s ostatními pozměňovacími návrhy tak, jak je kolegové už přednesli nebo přednesou.

Navrhuji, aby tam bylo doplněno ustanovení za slova "lhůtě jednoho roku" zpřesnění "ode dne uplatnění nároku".

Ve třetím řádku v odstavci 3 § 14 navrhují za slova "odňatých" doplnit slova vznesených a darovaných".

Ve čtvrtém řádku za slovo "případně" navrhují slovo "nebo".

V pátém řádku navrhují vypustit slovo "odňatý".

V případě, že budou takto mnou doporučované pozměňovací návrhy přijaty, budu rád tento zákon podporovat. V opačném případě se obávám, že to bude nemožné.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Gandalovičovi. Teraz prosím pána poslanca Špačka, aby sa ujal slova, pripraví sa poslanec Marián Kováč.

Poslanec SL J. Špaček: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, na zákonu, který dnes projednáváme, se pracuje už velmi dlouhou dobu. Je to jistě dáno jeho složitostí i mimořádným významem, ale zdá se mi, že i tím, že nám chybí mnohé podklady umožňující orientaci v celé problematice, umožňující nám větší jistotu při našem rozhodováni. Chybí nám i odhad dopadů jednotlivých řešení do života lidí i do zemědělství jako odvětví celkem.

Jen stručně. Neznáme počet ani strukturu původních vlastníků, ani strukturu dnešních zemědělských družstev, chybí nám průzkum, kolik rolníků chce soukromě hospodařit. Nedostatečně jsou ohodnoceny i dopady otevření našeho hospodářství, tedy i zemědělství, Evropě a světu.

Kolega Zavřel výborně zařadil dnešní situaci v našem zemědělství do historického vývoje, ale myslím, že i mimo tyto další podklady nebo bez nich, se rozhodujeme do značně míry subjektivně ze dne na den a že se může stát, že náprava našich dnešních chybných rozhodnutí bude v budoucnu stát naší společnost značné oběti. Chtěl bych se právě proto pokusit zařadit dnešní problematiku do některých těchto širších souvislostí a upozornit na ně.

Především chci říci, že všichni se asi shodujeme v tom, že chceme a musíme do Evropy. Měli bychom se tedy zamyslet i nad tendencemi, které se už dnes ve vývoji evropského zemědělství projevují. Dříve či později se totiž setkáme s nimi i my a měli bychom to dnes otevřeně říci družstevníkům, ale i těm, kteří se rozhodují pro soukromě hospodaření.

I evropské zemědělství stojí totiž před zásadními změnami, jejichž základní příčinou je rostoucí zámořská konkurence, a to nejen zemědělství USA, ale dnes již i řady rozvojových zemí. Nejlépe to koneckonců dokazuje i složitost jednání o otázkách zemědělství v evropských společenstvích i složitá jednání v rámci dohody o cenách a clech.

Už dnes se ukazuje, že pro evropské vyspělé zemědělství je jedinou cestou další rychlý růst produktivity práce a v pracech mnoha ekonomů se ukazují i cesty řešení tohoto problému. Především je to další výrazná koncentrace půdy, tedy i nová měřítka velikostí tržních farem. Ve Francii odhadují velikost rentabilních rodinných farem na 100 hektarů, v Německu dokonce na 200 hektarů. To samozřejmě znamená i značný úbytek počtu farem, jak to dokazuje vývoj celého evropského zemědělství od roku 1949.

Současně se ukazuje, že méně úrodné půdy nebudou zemědělsky využívány a z toho pak pramení dnes už existující představy o nutností podporovat tzv. Zahradníky přírody, kteří budou o půdu pečovat jen pro vlastní potěšení, vytvářet podmínky pro rekreaci, zachovávat kulturu krajiny a pomáhat udržet tradiční venkovská sídliště.

Stejně tak se dále ukazuje nutnost podpory těch, kteří pracují ve městech a bydlí na vesnici, ale i podpora k vzniku nových pracovních míst, zejména rozšiřováním zpracování potravin přímo na místě a rozvíjení agroturismu.

S touto základní tendencí souvisí i tendence druhá a třetí. Tou druhou jsou vysoké nároky na technické vybavení zemědělství, které jedině umožní vysokou produktivitu práce, ale současně také zvyšuje kapitálové nároky. Konečné třetí tendenci je další zvýšení specializace výroby, která mimo jiné vyvolává nutnost hledat nové doplňkové činnosti.

Tyto tendence bychom neměli přehlížet ani při formulování zákona, který dnes projednáváme. Jeho základním smyslem - a bylo to řečeno již několikrát - je nesporně náprava křivd a restituce vlastnických vztahů. Měli bychom postupovat podle stejných principů jako v ostatních restitučních zákonech.

Zdá se mi ovšem, že předloženy návrh překračuje "rozhodnou dobu", jak jsme si tomu zvykli říkat, jak byla stanovena v ostatních zákonech. Mám na mysli alternativu 2, odstavec 5 § 4 na straně 5 zpravodajské zprávy, týkající se zákona č. 142/1947 Sb. V tomto smyslu překročení scénáře ekonomické reformy vytváří vážný precedens pro ostatní oblastí života naší společnosti. Jeho přijetí a zejména pak realizace má podle mého názoru i vážné technické nebo - chcete-li - technicko-politické aspekty.

Z revize první pozemkové reformy dostali příděly drobní a střední přídělci a svoje přiděly zaplatili. V těchto obcích, pokud jde o vnitrozemí, nebude v mnoha případech většinou jen v jiných obcích a mně se zdá, že zejména nebo dokonce jenom v pohraničí. Jinak bychom museli posuzovat přídělce z revize 1. pozemkové reformy podle alternativy 2 § 5 a) jako ty, kteří se zmocnili půdy neprávem. A to by přece vyvolalo nejen vážnou právní labilitu, ale vedlo by to k mnoha novým křivdám. A to snad nechce nikdo z nás. Proto doporučují neschválit alternativu 2.

Přitom ve světle vývoje zemědělství ve světě vyplývá z restituce ještě jeden vážný problém. V roce 1949 bylo u nás asi 1, 5 miliónu zemědělských usedlostí, dnes se odhaduje, a je to samozřejmě velice nepřesný odhad, počet vlastníků půdy asi na 4 miliony, z nichž podle asi stejně přesného odhadu 70 - 80 % v zemědělství nepracuje, a nikdo neví, kolik z nich se bude chtít na půdu jako rolníci vrátit. Vznikne tedy restitucí jakýsi pachtýřský systém, o němž bychom si také neměli dělat iluze.

Hlad po půdě, podle mého názoru a na základě mých zkušeností v naší zemi, asi přinejmenším na velice dlouhou dobu je nenávratně pryč. Představy o rentiérství pramenícím z půdy a nájemné bude určovat trh, stav nabídky a poptávky. A mně se zdá, že se tak může stát, zejména v některých oblastech, vlastnictví půdy dokonce břemenem. Přitom pachtýřský systém má ještě jeden nepřehlédnutelný důsledek. Pachtovné odčerpává nesporně část zisku. Odčerpává ho v tomto případě ze zemědělství, a tedy odčerpává i část prostředků na reprodukci, zpomaluje technický rozvoj, technické vybavování a tedy i konkurenceschopnost zemědělského podniku. Přitom, jak jsem o tom již mluvil v souvislostí s vývojem evropského zemědělství, kapitálová náročnost zemědělství velmi rychle roste.

Samozřejmě tím vůbec nechci říci, že nemáme podporovat ty, kteří se chtějí rozhodnout pro soukromě hospodařeni. Právě naopak, je třeba plně podporovat vlastníky i pachtýře, ale z hlediska ekonomické efektivnosti bychom si neměli zastírat, že účelné by bylo jediné řešení - každému kdo chce hospodařit soukromě a kdo se rozhodne pro soukromé hospodaření, umožnit získat 50 - 100 - 150 hektarů půdy jako podmínku pro rentabilní tržní farmu. O tom by bylo asi účelné přemýšlet o transformaci státních statků, zejména v pohraničí.

Další otázkou, o které bych se chtěl zmínit, je transformace zemědělských družstev. Původní vládní návrh jí neobsahoval a jsem pro to, vypustit z návrhů zpravodajů § 15 a § 15 a), a to z toho prostého důvodu, že zákon by tak zůstal čistší, zůstal by zákonem restitučním. A když už by měla v důsledku našeho společného názoru transformace v tomto zákoně zůstat, doporučují a předkládám to jako pozměňovací návrh, aby byla zahrnuta ve znění vládního návrhu podle tisku 393, dodatky k vládnímu návrhu s úpravami tak, jak je tu navrhl kolega Dostál. Návrh zpravodajů se totiž týká pouze názvu restituovaných vlastníků. Podívejte se na formulace ve zprávě zpravodajů podrobně. A dojdete ke stejnému názoru, že se nedotýká všech družstevníků a tedy všech družstev, celé transformace družstev.

Zatímco vládní návrh představuje skutečné principy transformace družstev a týká se všech členů, přičemž ponechává rozpracování těchto principů členským schůzím družstev. I zde si myslím, že vláda přistupuje k věci správně, že vychází správně z toho, že každá obec, každé družstvo je trochu jiné a členská schůze je nejvyšším orgánem družstva. K této otázce bych chtěl ještě říci dvě poznámky.

Již při zákonu o velké restituci jsem zdůrazňoval, že bychom neměli podléhat nějakým ideologickým schématům, ani emocím a myslím si, že to platí tím více o transformaci zemědělských družstev, že máme hledat řešení velmi pragmatické. Kolega Houška tu mluvil o postátnění zemědělských družstev, vyslovil pochybnost, že se jedná o družstva. Já s ním souhlasím, že taková pochybnost plně platí o některých družstvech, jako jsou například Jednoty, které nesporně je možno považovat za pseudodružstva, i když i zde se budeme muset důkladně zamyslet nad restituci klasických, původních spotřebních družstev, tak jak existovala před jejich postátněním.

U zemědělských družstev, kolega Zavřel to tu vylíčil velice přesně, se musíme zamyslet nad tím, jestli se tato družstva postátnila, nebo jestli vznikla jako pseudodružstva, anebo jestli byla postátněna administrativně byrokratickými, chcete-li, direktivními zásahy totalitního státu. Zdá se, že bychom k této otázce, právě vzhledem k jejímu významu měli přistupovat skutečné bez emoci s tím, že zemědělská družstva jsou tu, většina družstevníků je pro ně, i když přemýšlí nad jejich formami a sžila se s nimi i většina obyvatel vesnic. Není ani mnoho dnešních družstevníků, kteří se rozhodují pro soukromé hospodaření. Podle mých zkušeností se spíše rozhodují pouze pro naturální, doplňkové hospodářství, pro jeden - dva hektary půdy. Hlavní podstatou na vesnici je tedy družstevník. Nepřehlédnutelná je i skutečnost, že se značně proměnilo složení družstevníků. Já chci k tomu, co zde říkal kolega Zavřel, připomenout jenom jednu skutečnost, která dokazuje, že někteří dnešní družstevnicí bez půdy byli k práci v zemědělství přinuceni. Vzpomeňme si jen na umístěnkové řízení z vysokých i středních zemědělských škol. Ale i tito družstevníci chtějí dnes většinou v zemědělství zůstat. A také z jejich práce a z práce pracovníků přidružené výroby vyrostl dnešní majetek družstev.