Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Když kritizujeme zemědělství, že dostává od státu velké dotace, podívejte se do státních statků. Zjistíte, že podstatná část těchto dotaci jde do státních statků, které přitom i při respektování různé bonity půdy a různých klimatických podmínek jsou dramaticky méně efektivní, než zemědělská družstva. Proto se domnívám, že hlad po půdě může být uspokojen tímto způsobem.

Pokud jde o transformaci družstev, která je nezbytná, mají-li vzniknout skutečná družstva vlastníků, myslím, že by bylo zapotřebí provést jí poctivým způsobem. Za poctivý způsob nepokládám přidání dvou paragrafů transformačního typu do restitučního zákona. Teď nechci diskutovat o tom, jak má tato transformace proběhnout, ale pouze upozorňují své kolegy poslance, že žádné dva paragrafy tento problém nemohou vyřešit, že potřebujeme zákon o zemědělském družstevnictví, tvořený samozřejmě i ve spolupráci se všemi zainteresovanými subjekty.

Proto budu podporovat ty návrhy, které doporučí § 15 a § 15 a) vyloučit, aniž bych sám zastával jakoukoli konkrétní formu regenerace na družstva demokratická. Dokázala to například i tím, že bez jakýchkoli centrálních příkazů proběhla první fáze jejich faktické decentralizace, odstranění gigantománie, a vzniku relativně malých vesnických družstev. My tady diskutujeme o velmi citlivé otázce družstevnictví, třebaže družstevní vlastnictví je ve vládním programu i v řadě volebních programů vítězných stran považováno za rovnocenně s vlastnictvím na soukromým.

A přitom ponecháváme naprosto stranou takové státní pseudodružstevnictví, jakým jsou například Jednoty, tedy podniky, které se skutečnými družstvy nemají naprosto nic společného. Domnívám se, že bychom měli postupovat obráceným způsobem.

Skončil bych tím, že vládní návrh zákona považuji v dobrém smyslu za návrh centristický, tedy návrh, který musí vyvolat polemiky jak ze strany krajní levice, tak ze strany krajní pravice. Ze strany krajní levice například tím, že ta bude protestovat proti zrušení státních statků a bude nás upozorňovat na riziko nezaměstnanosti. Ze strany krajní pravice pak tím, ze bude ztotožňovat zemědělská družstva s jejich komunistickou formou, aniž by si uvědomovala, že jakákoliv a tedy i zemědělská družstva existovala dávno před komunismem a budou bohdá existovat i po něm, a že s jistou přitroublou svazáckou infantilitou budou požadovat jakousi dekolektivizaci stejně razantně, s jakou infantilitou dříve probíhala kolektivizační mánie. Takže se těším až - ať už levý nebo pravý - střed, ale v každém případě střed v tomto nebo budoucím parlamentě uspěje s prosazováním takových centristických návrhů. Závěrem vám nabízím sice sekundární, ale přece jen relevantní indikátor dobrého zákona. Dobrý zákon je takový, proti kterému současně protestuje jak extrémní levice, tak extrémní pravice. Děkují za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zemanovi. S faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Černý.

Poslanec SL J. Černý: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dovolte mi, abych poděkovat panu dr. Ransdorfovi a ing. Zemanovi za ustědřenou lekci z morálky. Doufám, že nejen svým jménem, ale i jménem církve. Skutečně upřimně děkuji. To není ironie.

Nicméně mi dovolte, abych i já je obdaroval připomínkou přikazu "nepokradeš" a připomínkou doporučujicí "přej a bude tí přáno". Pokud církev získá zpátky svůj majetek, jistě bude velmi ráda, když tito poslanci vystoupí a upozorní, že majetek nevyužívá k cílům, které jsou jí vlastní. Děkují za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Černému. Ďalej vystúpi poslanec Erich Kříž. Pripraví sa poslanec Doležal.

Poslanec SL E. Kříž: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, v preambuli zákona o mimosoudních rehabilitacích je kromě jiného uvedeno, že křivdy - včetně křivd na občanech německé a maďarské národností - nelze nikdy zcela napravit. To slůvko "zcela" má svůj smysl. Podle mého názoru to neznamená, že nikdy a nijak, ale opravdu jen "zcela", stejně jako to "zcela" má souvislost i s náhradou křivd pro obyvatelstvo celé naší republiky, nejen obyvatelstvo národnostních menšin.

Můj pozměňovací návrh se bude týkat občanů československé, německé a maďarské národnosti, kteří nikdy neopustili tuto zemi, pouze v jednom období byli protiprávně zbavení svého občanství, které nabyli přirozenou cestou.

V roce 1945 byly vydány prezidentské dekrety. Zajímavé na nich bylo to, že jestliže například dekretem č. 12/1945 byli zbavení Němci a Maďaři zemědělského majetku a půdy, tak toho byli zbavení jako občané této země. Teprve dekretem č. 33 bylo některým z nich odejmuto státní občanství. Mám doložené případy, kdy na základě dekretu č. 12 byl těmto občanům německé národností odejmut majetek, i když podle dekretu č. 33 jim bylo zachováno státní občanství. Ovšem dodnes jim majetek nebyl vrácen.

V souvislostí s projednávaným zákonem bych chtěl upozornit na Listinu základních lidských práv, kde je stanoveno, že všichni občané jsou si rovní, že známe pouze jednu kategorií občanů bez rozdílu národnostní příslušnosti. Jestliže tady zaznívají příspěvky, které řadí občany německé, maďarské či jiné národností někam mimo, musím se proti tomu důrazně ohradit. Nejsou nic zvláštního, jsou součástí této země, jsou součástí tohoto lidu.

Chtěl bych upozornit vzhledem ke všeobecnému souhlasu s naší snahou o vstup do Evropy, že tato Evropa je Evropou národů a národnosti, kde práva národnostních menšin jsou středem pozornosti. V souvislostí s našim plánovaným vstupem do Evropského společenství bych chtěl dále upozornit na to, že právě otázka zajištění práv národností i do minulostí je jedním z nejdůležitějších sledovaných bodů i v Evropském společenství.

Dále bych chtěl upozornit, že zkonfiskovaný zemědělský majetek občanů německé národnosti, kteří zde dodnes žijí, není svým rozsahem velký. Bylo to způsobeno tím, že odsunutí byli především zemědělci a ponechání na území republiky byli pouze antifašisté a tzv. specialisté. Tito specialisté samozřejmě nebyli zemědělci. Byli to lidé, kteří pracovali v průmyslu, především lehkém. Mezi těmito lidmi se nacházela i vrstva tzv. kovorolníků, kteří měli svá políčka, měli půdu. Nešlo o velkou rozlohu. Tato půda dnes v podstatě patří do majetku státu, poněvadž se to týká především pohraničí, kde v převažující míře vznikaly státní statky.

Dovolil bych si přednést svůj pozměňovací návrh. Jde o pozměňovací návrh k § 4 a): "U majetku ve vlastnictví státu, který před 21. 6. 1945 byl v držení československých občanů německé národnosti, odstavec 1: Vláda České republiky se zmocňuje, aby ve smyslu § 2 odstavec 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., nařízením určila způsob restituce československých občanů německé a maďarské národností na území České republiky, pokud jim byl majetek konfiskován podle § 1 odstavec 1 a) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. " Výhradně z důvodu jejich národnostní příslušnosti, pokud zpětně nabyli československého občanství nebo je nikdy nepozbyli, nikdy se neprovinili proti československému státu a ke dní nabytí účinností tohoto zákona jsou československými občany, devizovými tuzemci.

Odstavec 2:"odškodnění československých občanů německé národností na území Slovenské republiky, kterým byl majetek konfiskován výhradně z důvodu jejich národnostní příslušnosti podle nařízení předsednictva Slovenské národní rady č. 4/1945 Sb., nebo podle nařízení Slovenské národní rady č. 104/1945 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud se neprovinili proti československému státu, zpětně nabyli československé občanství a byli ke dní nabytí účinností tohoto zákona československými občany, devizovými tuzemci, se upraví zákon Slovenské národní rady."

Odstavec 3: "o pozemkovém majetku přicházejícím v úvahu podle odstavce 1 a 2 podle tohoto paragrafu nelze rozhodnout až do vydání příslušných zvláštních předpisů podle ustanovení tohoto zákona."

Chtěl bych k tomu uvést ještě jednu poznámku. Nemohu s tím souhlasit a kategoricky proti tomu protestuji, jak zde někdo vystupuje a dává do souvislostí Němce, Maďary a zároveň zrádce a kolaboranty. Bylo jich hodně i mezi Němci a Maďary. Měli být spravedlivě potrestáni a doufám, že většina z nich spravedlivě potrestána byla, ale nelze ještě dnes uplatňovat princip kolektivní viny. V této souvislostí bych se chtěl obrátit např. na poslance za komunistickou stranu, kteří tuto kolektivní vinu vehementně ještě dnes prosazuji, že by si měli uvědomit, že totéž, to znamená kolektivní vina, nebylo uplatněno vůči nim.

Pokud jde o některé poznámky k vlastnímu zákonu: Bylo zde řečeno, že zemědělská družstva jsou prosperující, že představují základ zemědělství a další víceméně kladná vyjádření. Samozřejmě, v systému hospodářství, který zde zavládl, byla JZD jednookými mezi slepými. Jestliže to mohu uvést na pravou míru, obrátil bych pozornost například na tzv. LPG v sousedním bývalém východním Německu, kde tyto byly víceméně na vyšší úrovní než naše JZD, a přesto při konkurenčním názoru a při srovnání se zemědělskými hospodářstvími.v západní částí Německa neobstály a ani neobstojí. Je to relativní. V naší zemi ano, jsou většinou kvalitní, ale ne ve srovnání s cizinou.

V této souvislostí bych chtěl uvést ještě jednu poznámku k církevnímu majetku. Bylo zde řečeno o tom mnohé, ale jedno nelze církvi upřít - že dokázala se svým majetkem hospodařit. Na rozdíl od nejrůznějších státních statků i v některých JZD.

Chtěl bych zdůraznit - jestliže jim bude tento majetek navrácen, budu hlasovat pro, protože vycházím z historie. Myslím si, že církev má právo na navrácení tohoto majetku. Děkují za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Křížovi. S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec Roman.

Poslanec SN L. Roman: Chcel by som upozorniť pána poslanca Kříža, že § 4 a) je v spravodajskej správe neoprávnene, nie je teda možné k tomu dávať ani protinávrh. Tento § 4 a) bol svojvoľne spravodajcami do spravodajskej spravy dodaný.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Rokujeme o vládnom návrhu v znení spravodajskej správy, takže je samozrejme možné k tomu dávať pozmeňovacie návrhy. Prosim, poslanec Kříž, potom poslanec Šlápota.

Poslanec SL E. Kříž: Vycházim z toho, co si dokáži přečíst. Jestliže mám na předloženém tisku napsáno, že je to součástí zpravodajské zprávy, která je zde jako podklad pro jednání, tak si k tomu dovolují dát pozměňovací návrhy. Kdyby to tam uvedeno nebylo, pozměňovaci návrh k tomuto nepodám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Šlápota.

Poslanec SL J. Šlápota: Chtěl bych říci, že mám pocit, že používat zde slova jako "svévolná", že někdo manipuluje s tímto shromážděním, každý, kdo to řekne, by to měl okamžitě prokázat, nejen tyto názvy používat. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Prosím pán poslanec Roman.

Poslanec SN L. Roman: Upozorňujem toto Federálne zhromaždenie, že správa spravodajcov, ktorá bola predložená jednotlivým členom, poslancom, nebola v takom obsahu schválená ústavnoprávnymi výbormi. To znamená, že § 4 a) tam bol dodaný len vyslovene spravodajcami. Bol by som rád, keby sa k tomu i vyjadrili.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Dovoľte, aby som vás upozornil na to, že o tejto problematike sme diskutovali medzi deviatou a desiatou hodinou niekoľkokrát, vysvetlili sme si ju a na základe toho postupujeme. ako som uviedol. Predpokladám, že ste tu nebol. Slovo ma pán poslanec Doležal, ešte sa hlási pán poslanec Roman s faktickou poznámkou.

Posl.anec SN L. Roman: Rozprava k tomuto návrhu zákona začala o deviatej hodine a my sme prileteli lietadlom zo Slovenska nieskôr. Takže je možné, že niečo takéto bolo, ale myslím, že to neospravedlňuje to, že § 4 a) sa tam dostal len z vôle spravodajcov.

Předsedající místopředa FS. J. Stank: Ďakujem. Prosím, poslanec Doležal.

Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych tu pohovořit v podstatě o stejném problému, o kterém hovořil můj předřečník - pan poslanec Kříž. Je to otázka, která zůstává zatím spíše na okrají debaty. Chtěl bych se na ní podívat ještě z trochu jiného hlediska, než jak učinil pan poslanec Kříž.

V podstatě jde o to, jak chápeme ono hraniční datum 25. února 1948, na němž s shodly rozhodující politické sily zastoupené v našem parlamentě, v souvislosti s otázkou restitucí československým občanům maďarské a též německé národnosti. Můžeme toto datum pojímat - a mnozí ho tak pojímají - jako historický mezník rozdělující dobro od zla. Obávám se, že pak to ovšem bude hranice, která nás, občany této země, bude i do budoucna spíše rozdělovat, než vymezovat.

Je sice pravda, že v roce 1945 byly obnoveny prvky právního státu a parlamentní demokracie, ale je také pravda, že se to stalo s významnými omezeními. velmi mnohé z toho, co později postihlo většinu Čechů a Slováků, bylo předznamenáno už tehdy - v letech 1945 - 48 - bohužel velmi často za souhlasu a spoluúčasti později postižených. Byly to dekrety prezidenta republiky č. 5/1945 - týkal se mimo jiné národní správy majetkových hodnot Němců a Maďarů, dekret č. 12/1945 - pojednával mimo jiné o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců a Maďarů, dekret č. 28/1945, mimo jiné o osídlení zemědělské půdy Němců a Maďarů a dekret č. 108/1945 o konfiskaci nepřátelského majetku. Všechny zmíněné dekrety postihovaly mimo jiné všechny osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti, nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružující osoby německé nebo maďarské národností (dekret č. 5 § 6). Řadě postižených bylo později, tj. Maďarům na základě zákona č. 245/1948 Sb., Němcům v roce 1953 vráceno československé státní občanství - Maďarům dokonce část konfiskovaného majetku, ovšem že pouze na papíře. V tomto smyslu bude nekompromisně vytyčená časová hranice 25. února 1948 znamenat i hranicí společenskou, vedoucí dělící čáru uvnitř současné československé společnosti. K podobným, i když tentokrát nikoli národnostně zabarveným důsledkům dojdeme, když vezmeme v úvahu znárodňovací dekrety ze stejného období.

Spravedlnost, kterou nabídneme, bude spravedlností velmi částečnou. Bude spravedlností pro Čechy a Slováky a dáme tím najevo, že se občané tohoto státu dělí do dvou kast: na jedny, co jsou si rovní ve všem a všudy, a na druhé, kteří jsou těm prvním rovně o něco méně. (Potlesk.)

Oba poslanci LDS, kolega Mandler i já, jsme upozorňovali v rozpravě o restitučním zákoně na to, že morální rehabilitace a fyzická restituce jsou dvě rozdílné věci, které nelze míchat dohromady. Nikdo rozumně uvažující nemůže dnes na našem státě, devastovaném komunistickou diktaturou a ruskou okupaci, chtít, aby napravoval všechny rozsáhlé majetkoprávní křivdy z let 1945 - 1948. Vedlo by to nanejvýš k ještě větši politické destabilizaci a hospodářskému rozvratu.

Otázka restitucí je praktická otázka, a to, že se fyzická restituce v určitých případech nedá provést, neznamená ještě morální placet k vyvlastňovacím nařízením. Pokud s radikálními restitučními požadavky přichází sudetoněmecké krajanské sdružení, je to sice do jisté míry pochopitelně, ale je otázka, jaký smysl mají pěkně řeči o smíření, když jejich rubem jsou požadavky, jež náš stát nemůže splnit. Méně pochopitelně je, když požadavky podobně radikální, i když v jiné oblastí než v oblastí restituce majetku národností zaznívají v této síni.

Není tedy možné napravit všechny křivdy, způsobené v letech 1945 - 1948. Co je však možné a co je dokonce nutné na našem státě požadovat, je taková náprava, která zakládá naprostou a bezvýjimečnou rovnost v přístupu ke všem jeho nynějším občanům po a tedy i k občanům německé a maďarské národnosti, kteří si po roce 1945 československé státní občanství zachovali nebo ho později znovu nabyli na základě složení tzv. slibu věrnosti. Tito občané musí být rovní všem ostatním bez ohledu na důvody, pro něž byli vyňatí z opatření let 1945 - 1946. Z tohoto hlediska je datum 25. února 1948 možno považovat pouze za pracovní a technickou hranici, jež má pomoci vymezit okruh těch, které dnes počítáme do našeho státního svazku.

Za základní věc považují poslanci LDS to, že povinností státu je pečovat stejnou měrou o všechny jeho občany bez ohledu na to, k jaké národní, etnické, politické či sociální skupině se hlásí. Federace nesmí být nástrojem nadvlády nejpočetnějších národnostních skupin nad slabšími. Musí být nestranným garantem spravedlností a občanské rovnosti. Jen taková federace má smysl, jen taková federace je v českém národním zájmu a stojí za to, abychom usilovali o její zachováni. Z hlediska projednávaného zákona to pak znamená, že majetky osob německé a maďarské národnosti, které znovu nabyly československého státního občanství po roce 1945, pokud spadají do problematiky, kterou řeší tento zákon, to je do problematiky zemědělské, musí být restituovány, přestože byly zkonfiskovány před 25. únorem 1948.

Návrat občanství v civilizovaných zemích znamená návrat všech občanských práv včetně práva vlastnického. Návratem občanství, který navíc u občanů maďarské národnosti byl doprovázen formálním navrácením zkonfiskovaného majetku, se tito lidé dostali do stejného postavení, v jakém byli českoslovenští občané ostatních národností a tuto rovnost je třeba zachovat i dnes. Z tohoto důvodu podporujeme pozměňovací návrh, který zde předložil pan poslanec Kříž. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Doležalovi, ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Vysloužil a pripraví sa pani poslankyňa Buřivalová. Ďalej sú prihlásení poslanec Benčík, poslanec Zavřel, poslanec Gandalovič, poslanec Kováč, poslanec Špaček, poslankyňa Samková a poslanec Ondrejkovič. Prosím, pán poslanec Vysloužil.

Poslanec SL Z. Vysloužil: vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, chci vás seznámit se stanoviskem Klubu poslanců hnutí za samosprávnou demokracii společností pro Moravu a Slezsko k projednávanému návrhu zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě. Smyslem tohoto zákona je předložení odpovídající právní normy, která by respektovala vlastnická práva i povinností vlastníků, nájemců i uživatelů půdy.