Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Konečně k § 15, což je předmět největšího sporu. Jsme hluboce přesvědčení, že tento zákon měl být pojat - a původně pojat tak byl - jako zákon restituční. Zákon, který měl velmi rychle, bez průtahů umožnit opravdu ošizeným majitelům, majitelům, kteří hodně utrpěli, rychlý návrat k jejich majetku, a umožnit jim případně začít rychle samostatně hospodařit. Místo toho se ze zákona začal dělat zákon transformační. To je pod našeho názoru naprosto nesprávný postup. Transformace je zakotvena v transformačním zákonu a je použitelná pro státní statky. Pokud jde o družstva, je problém mnohem složitější. Ani tak zjednodušený návrh, který je předkládán jako návrh kompromisní, nevyjadřuje celou složitost problému. Družstva nemohou být akciovými společnostmi. Družstva se musí řídit mezinárodními pravidly pro družstevnictví, kde například jeden člen = jeden hlas, podle informaci, které mám. Je nutné, aby byl nový zákon o družstevnictví, který by v každém případě také umožnil řešit problematy družstevnictví vcelku, protože družstva na venkově - a já stále zdůrazňuji, že vesnice je společenství - mohou pomoci řešit problém zaměstnanosti, protože mohou podnikat v řadě oblastí. Je zde totiž velmi pružná pracovní síla využitelná, když nejsou sezónní práce. Máme zde možnost levné konkurence se zahraničím. A to jsou velmi důležité momenty.

V zásadě doporučujeme, aby byl zvolen následující postup: aby zákon byl pojat jako restituční, § 15, § 15 a) vyškrtnuty, nepoužity, a aby vláda připravila ve spolupráci s parlamentem vysoce kvalitní zákon o družstevnictví. Ten by nám pomohl řešit problémy mnohem lépe než to, co je předloženo dnes a co zkomplikovalo zbytečné projednávání tohoto zákona, zkomplikovalo zbytečně život našim družstevníkům a ohrozilo do značné míry konkurenceschopnost našeho zemědělství.

Nakonec mi dovolte jednou malou, naprosto technickou poznámku. Hovoří se o tom, že na Slovensku je veliký počet drobných vlastníků. Ale velký počet drobných vlastníků je i v Čechách, a to v takové podobě - jiné údaje nemám - že v roce 1930 bylo nad 10 ha u nás 13, 9 %, tedy 14 % vlastníků. A představte si prosím ještě, že čím menši výměra, tím větší počet vlastníků i v těchto 14 %.

Na druhé straně si představte, že bylo přes půl miliónu majitelů do 10 ha. A z toho jen 93 000 majitelů bylo ve výměře 5 - 10 ha. Uvědomte si, jak nesmyslnou strukturu řízení a rozhodování, jaký zmatek bychom vytvořili v našich družstvech, kdybychom přijali zákon "3T". Děkují za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Fišerovi. S technickou poznámkou sa prihlásil pán poslanec Benda a poslanec Stome. Prosím poslanca Bendu.

Poslanec SL V. Benda: Federální shromáždění, rád bych jenom uvedl do souladu s fakty tvrzení pana poslance Fišery v jednom bodě, to je v bodě týkajícím se církve. Poslanec Fišera to zhruba formuloval tak, že zákonem už platným byly uspokojeny nejnutnější požadavky církve a že církev tedy také projevila vůli nedomáhat se dalšího požadavku. Pan poslanec Fišera zřejmě přehlédl několik skutečností.

Za prvé v České a Slovenské Federativní Republice neexistuje jedna katolická církev, ale existuje téměř 20 církví. Zájmy žádné z dalších církví nebyly zákonem uspokojeny.

Za druhé - zákon, který jsme schválili v červenci - řešil především zájmy řádů a řeholních společenství.

Těmto řádům a řeholním společenstvím bylo vráceno zhruba 8 % z objektů jim odňatých. Vůbec tedy neřešil tento zákon, ani zájmy obecné katolické církve, byla tam jediná výjimka, že bylo vráceno několik budov arcibiskupství olomouckému k provozu theologické fakulty v Olomouci. To znamená, že je nepravda, že by toto shromáždění se zatím vůbec zabývalo zákonem, problematikou církevního majetku. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. S faktickou poznámkou sa prihlásil pán poslanec Stome. Upozorňujem, že faktická poznámka nesmie prekročiť dve minúty. Prosim, keby ste to respektovali.

Poslanec SN K. Stome: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Já bych se chtěl připojit k tomu, co zde řekl kolega Benda. Tímto shromážděním nikdy nebylo vyřčeno, že byly uspokojeny zájmy církví. Řešilo se jenom to, co bylo nezbytné a nezvratně tehdy prokázáno a zapotřebí. S výslovným upozorněním, že přijde dodatečné řešení a připomínám, že se tím neřešily ostatní církve, kterých je mnohem více, než byly řády, Kongregace a arcibiskupství Olomouc. Takže i tato otázka zůstává otevřena a je naši povinnosti, abychom jí vyřešili, ať už zvláštním zákonem, či zde, ale stojí to před námi jako úkol. V tomto bych chtěl fakticky opravit pana kolegu Fišeru. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Budeme pokračovať v rozprave, slovo má poslanec Gandalovič. Pan poslanec Gandalovič nie je prítomný, takže ho zariadime na konec rozpravy, ďalší prihlásený je pan poslanec Dostál, prosím, aby sa ujal slova. Pripraví sa pan poslanec Ransdorf.

Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté. Paní Margaret Tchatcherová říkala v tomto parlamentu, že výhodou parlamentních projevů je jejich krátkost, takže já bych se hned zaměřil na své pozměňovací návrhy.

Doporučil bych vaši pozorností pozměňovací návrh, týkající se § 15, § 15 a), jak ho zde přednesl kolega a přítel Fišera. Doplnil bych jeho návrh zdůvodněním, a to myslím velmi důležitým: "Družstvu není možné předepsat povinnost přijmout za svého člena kohokoliv. O přijetí rozhoduje členská schůze, nebo představenstvo a lze to udělat i tajným hlasováním." Ze zákona ex lege nemůže členství v družstvu vzniknout.

Já bych v této souvislostí vaší pozornosti ještě doporučil dopis Mezinárodního družstevního svazu ze Švýcarska, který tady koluje a ve kterém je výslovně toto ustanovení uvedeno. Přikláním se tedy k pozměňovacím návrhům kolegy Fišery na vypuštění § 15 a § 15 a). Pokud by tento pozměňovací návrh nebyl ale přijat, tak si dovolím alternativní pozměňovací návrh.

V bodě 1 pism. a) a pism. b) upravit text takto: na místo "mají právo stát se členy zemědělského družstva" dát tento text "mohou se stát členy zemědělského družstva bez pracovní účasti, pokud podají přihlášku k členství. O přijetí do družstva rozhodne členská schůze, případně sbor delegátů družstva". v bodě 2 cely odstavec vypustit a nahradit ho zněním bodu 3.

Můj druhý pozměňovací návrh, pokud by neprošel návrh pana poslance Fišery - § 15 v odstavci 1 za slova "fyzické osoby" doplnit "kterým vzniklo členství v družstvu" a dále pak následuje text původní"mají právo". Dosavadní znění odstavce 2 vypustit a nahradit ho tímto novým zněním: "Určení částí základního jmění stanoveného po odpočtu restitučních náhrad rozdělovaného na členské podíly stanoví členská schůze".

Tento návrh si dovolím zdůvodnit takto. problematika členství a podíl družstevníků na základním jmění družstva nepatří svým charakterem do celkové koncepce návrhu zákona. Myslím, že jde víceméně o snahu podsunout řešení otázek, které jsou upravovány u nás výhradně zákony o zemědělském družstevnictví - to jest, jestli se nemýlím, dosavadní platný zákon č. 162/1990 Sb., domnívám se, že tyto otázky je třeba řešit novelizaci tohoto zákona, obzvláště když mám informace, že tato novelizace se intenzivně připravuje. Děkují za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Dostálovi. Ďalej vystúpi pan poslanec Ransdorf, pripraví sa pán poslanec Zeman.

Poslanec SN M. Ransdorf: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych na úvod svého vystoupení rád ujistil kolegu Houšku, kterého si jinak velice vážím, že jeho obavy stran repetice Února 1948 z naší strany jsou zbytečné. Koneckonců v našem středu se nenachází nikdo, mezi námi poslanci za komunistickou stranu, kdo by patřil mezi kuřáky lulky.

Chtěl bych také říci, že mne překvapily na celé diskusi k zákonu o půdě problémy vznášené z církevní strany, problémy spojené s restitucí církevního půdního majetku. Když se projednávalo navrácení 74 objektů řeholním kongregacím, kolega Zeman se výslovně v rozpočtových výborech ptal, zda se jedná o poslední nárok. Byli jsme ujištění, že ano. Nyní se setkáváme s dalším požadavkem, tentokrát na půdu a lesy v rozsahu 310 000 ha a podle vyjádření docenta Zavírala z Vysoké školy ekonomi, cké by se podle různého způsobu ocenění pohybovala hodnota takto restituovaných pozemků od 32 do 58 miliard korun.

Ptali jsme se přítomných zástupců biskupské kosistoře, zda by církev hodlala na takto nabytých pozemcích hospodařit. Bylo nám řečeno, že by nehodlala hospodařit, ale hodlala by je spravovat.

Takto se samozřejmě člověk může ptát, jakým způsobem a v jaké době církev nabyla tento majetek a připomínám, že jestliže se tady na půdě parlamentu vícekrát hovořilo o teorii vlastnictví, byl to John Locke, který říkal, že vlastnictví vzniká smíšením přírodního materiálu s prací. To v případě církevního majetku nenastalo. A navíc, pokud si dobře vzpomínám, Písmo hovoří o tom, že "není možno sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu". Pokud by nestačil poukaz na Písmo svaté, mohl bych uvést antického rétora Libania, který se obrací na tehdejší římský stát a říká: "Rolníci však jsou, císaři, pro tvou říši o tolik užitečnější než mniši, oč jsou lidé pracující užitečnější než povaleči".

Domnívám se tedy, že bychom neměli při těchto diskusích řešit otázku církevního majetku.

Domnívám se ale, že diskuse má i řadu dalších bodů, které jí činí dosti pochybnou. Podle mě totiž zákon o půdě nemůže být pojat jako právnická konstrukce. a nejde jenom o to, že se hovoří i v zahraničí o tom, že venkov je velice perspektivním územím; podle dostupných informaci např. v Bavorsku jedna marka vložená do obnovy venkovského teritoria přináší ve státním rozpočtu zisk 6-7 marek. Věc, která se velice vyplácí a domnívám se, že bychom měli respektovat tu skutečnost, že rozbijeme-li sídelní strukturu a hospodářskou strukturu na venkově, zbavujeme se tím významného stabilizačního činitele v našem ekonomickém vývoji.

Domnívám se také, že je třeba respektovat trendy, které se objevují v zahraničí, pokud jde o scelování hospodářských jednotek, víme, že od 50-let probíhají scelovací akce v celé západní Evropě. Připomenu například scelovací zákon ve Spolkové republice Německo z roku 1953, mohl bych uvádět i podobně zákony, aplikovaně ve Francii a Itálii a skutečně dnes se hranice úživností např. v SRN posunula na 150 ha a 2/3 hospodářství za čtyřicet let zmizely. Očekává se, že prakticky jak v SRN, tak v Nizozemí za léta 1990 - 2000 klesne počet hospodářských jednotek o dalších 40 %.

Vytvářet tedy, jak o tom tady varovně hovořil kolega Fišera, skutečně onu změť trpasličích hospodářství, znamená obrovský hazard, znamená zablokovat výživu národa. K pochybnostem o celém projektu zákona o půdě mě vedou ale i důvody právní. Připomínám, že v obsáhlém materiálu docent Karlík zdůvodňoval svoje stanovisko, že takováto úprava by neměla být řešena ve zvláštním zákoně, ale v občanském zákoníku.

Říšský zákoník z roku 1811, který platil na území českých zemi do roku 1950 řešil celou problematiku v několika paragrafech, otázku vlastnictví pak vysloveně v § 362. Domnívám se, že skutečně toto stanovisko má svou logiku a že danou zákonnou úpravou, to jest zákonem o půdě věci nepomůžeme, ale v tě podobě, jak zatím vypadá vládní návrh, kdy fakticky se začíná s příslušnými dodatky podobat zákonu"3T", může vyvolat pouze chaos.

Chtěl bych říci, že bych podporoval vřele myšlenku postavit družstva na podnikatelský princip, vytvořit družstva vlastníků, tak aby se skoncovalo se stavem, který je z hlediska právního neudržitelný, kdy fakticky užívání majetku bylo nadřazeno nad vlastnictví, ať už to bylo v zákoně o jednotných zemědělských družstvech z roku 1949 nebo v příslušném vládním nařízení z roku 1955, v zákonech z roku 1959 a 1975 o zemědělském družstevnictví a v odpovídajícím zákonu o půdě.

Pokud jde o zákony z roku 1988 a z roku 1990, ty udělaly určitý krok kupředu, ale v dnešním kontextu jsou nedostatečné. Domnívám se tedy, že takováto úprava by byla žádoucí, ale není třeba kvůli ní konstruovat zvláštní zákon o půdě. Přesto, pokud by se měl řešit tento problém, přimlouval bych se za řešení komplexní a v tomto případě takové řešení, které přináší návrh iniciativní skupiny komunistických poslanců. Připomínám, že expertní stanoviska firmy Consus a dále Československého ekonomického fóra v podstatě stavějí tento zákon je výše, a podotýkají, že je to jediný návrh, který respektuje vládní scénář ekonomické reformy. Je to paradoxní, protože byli to komunističtí poslanci, kteří vyslovili vážné výhrady vůči scénáři ekonomické reformy. Dnes je v rozporu se scénářem ekonomické reformy sama vláda; a tak, pokud jde o poměr k původním záměrům, chtěl bych říci, že se mohou cítit dnes zemědělci v Československu nejenom poškození, ale dokonce podvedeni.

Objevuje se tu analogie se situací, která se udála ve Velké Británii v minulém století. Také byl na základě určitých slibů zvolen kabinet Roberta Peela a ve hře byly problémy zemědělství. Něco jiného se slibovalo a něco jiného se dělalo. Dnes já bych nevinil z určitého odbočení od kurzu československou vládu, protože toto odbočení pramení, podle mého názoru, spíše z toho, že vláda, jak mě o tom i přesvědčil i mítink s 15 000 zemědělci ve sportovní hale, i vystoupení premiéra Čalfy minulý týden na této půdě, nemá vlastní koncepci zemědělské politiky a souvisí to patrně s tím, že - jak konstatoval šéf Státní banky československé ing. Tošovský na rozpočtových výborech - vláda podcenila nutnost struktu- rální politiky a centrální regulace v tomto přechodném období.

Docházíme tedy k situaci, která je srovnatelná v Velkou Británií let čtyřicátých 19. století, kdy nakonec zemědělství bylo dovedeno do složité situace. Benjamin Disraelil tehdy řekl věc, která se velice hodí i na naší dnešní situaci v oblastí zemědělství. Cituji: "Není dobře příliš srovnávat hodiny dvoření s léty manželství". Víme totiž, že když milovaná osoba přestala těšit, je zbytečné apelovat na city. A takový je případ našeho zemědělství, krásky, o niž se všichni ucházeli a již jeden oklamal. V jejich půvabech je osudovost a jsme svědky blížící se katastrofy. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslanci Ransdorfovi. S technickou poznámkou prosím pán poslanec Kvasnička.

Poslanec SN L. Kvasnička: K vystúpeniu pána poslanca Ransdorfa musím poznamenať, že to, čo uvádzal, sa na pôde Federálneho zhromaždenia, resp. v niektorom výbore, nepovedalo. To, že zákon o navrátení majetku cirkvi sa už nebude prerokúvať, nemôže byť pravdivé, pretože v júli, keď sa prerokúval zákon o prinavrátení majetku cirkvi som podal návrh, aby do tohto zákona bolo pojaté, že tento zákon sa bude vzťahovať aj na všetky ostatné nehnuteľnosti, ktoré budú dodatočne predložené. Vtedy pán podpredseda Mikloško povedal, že v tomto rokovaní sa bude ďalej pokračovať, pokiaľ ide o prinavrátenie majetku cirkvi a že vyjde zákon, kde sa toto pojme. Vtedy pán predsedajúci sa ma opýtal, či aj za týchto okolností trvám na svojom návrhu. Za týchto okolností som tento návrh stiahol. Takže to, čo hovorí pán poslanec Ransdorf, i keď viem, že ako komunista inak hovoriť nemôže, predsa nie je pravdivé.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslanci Kvasničkovi. Pán poslanec Ransdorf chce reagovať.

Poslanec SN M. Ransdorf: Hovořil jsem o jednání v rozpočtových výborech. Tehdy skutečně jsme se také tázali, zda navrácení oněch 74 objektů bude mít nějaké rozpočtové dopady. Bylo nám řečeno, že nikoliv. I tento slib se ukázal být lichý, neboť jsme se pak z tisku dozvěděli, že např. na opravu Břevnovského kláštera bylo uvolněno 7, 5 miliónů Kčs a předpokládají se další fáze. Tolik na vysvětlenou.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Navrhujem, abysme pokračovali v rozprave. Teraz prehovorí pán poslanec Miloš Zeman, prosím, aby sa ujal slova. Ďalej sa pripraví poslanec Erich Kříž.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, budu podporovat vládní návrh zákona, nemám žádný vlastní pozměňovací návrh a při hlasování mezi alternativami se budu přiklánět k té alternativě, která je bližší původnímu návrhu zákona.

Dovolte mi proto, abych se vyjádřil pouze ke dvěma problémovým okruhům. První z nich se vztahuje k § 4 a tyká se alternativy církevních majetků. Byl jsem jeden z těch, kdo v tomto parlamentě podporovali restituci církevních objektů sloužících pro sociální, charitativní, edukační nebo kulturní funkce církvi. Jsem pro to, aby se v této restituci pokračovalo úměrně k rozvoji kongregaci a řádů, samozřejmě s vyloučením extrémů jako je případ, že v rozlehlé budově je všeho všudy pět uživatelů jako fyzických osob.

Na druhé straně se ovšem domnívám, že existují minimálně dva důvody proti tomu, aby církev byla pozemkovým vlastníkem. První důvod je, chcete-li náboženský. V dějinách této země a v dějinách církve její inspirační a kulturní sila rozhodně nekorespondovala s její silou ekonomickou, spíše naopak.

Domnívám se, že církev má své nezastupitelné kulturní poslání, ale na druhé straně by bylo užitečné si uvědomit, že církev nikdy nebyla definována jako pozemkový vlastník, ba ani jako ekonomický subjekt. Nechci zde připomínat apoštolskou chudobu, nechci zde připomínat fenomén milosrdenství a darů, pouze upozorňuji, že říkají-li nám církevní představitelé, že zmíněné funkce musí hradit z určitých ekonomických zdrojů, tak právě na milosrdenství, dary a na příspěvky vlastních členů by rovněž neměla církevní společenství zapomenout.

Druhý důvod, proč odmítám navrácení pozemkového majetku církvi a přitom podporují restituci všech funkčních objektů pro jakékoliv církve, spočívá v etice. Jsem totiž jedním z těch poslanců, kteří na různých jednáních tohoto parlamentu vyslechli výroky, že církev nebude požadovat pozemkový - zdůrazňují pozemkový - majetek, dokonce jsem na vlastní uši slyšel výrok, že jedině pozemky, které církev bude požadovat, budou pozemky, zahrnující přístupové cesty k restituovaným objektům. Příliš si vážím církevních představitelů a jejich politických reprezentantů, než abych se domníval, že tento výrok byl pouze taktický a připomínaje pojem křivého svědectví, doporučuji, abychom považovali dnešní požadavek za nedorozumění a nediskutovali o něm.

Druhý problém se pak týká onoho nešťastného § 15 a § 15 a). Myslím, že má něco společného s předchozím problémem církevního majetku, a sice v tom, že podléháme iluzi o snadně vratností dějin. Tady před čtyřiceti lety byla násilně a barbarským způsobem uťata prosperující a zdravá větev našeho hospodářského stromu, tj. soukromý zemědělský sektor. Někdy se chováme, jako bychom mohli opět vstoupit do těže řeky a tuto větev, která už bohužel mezi tím do značné míry vyschla, bez jakýchkoliv dalších pečlivých transformaci mohli k tomuto stromu vrátit. Skutečností je, že podle všech výzkumů chce z bývalých vlastníků - a nejen z nich - hospodařit maximálně 5 - 8 % z celkového počtu. Můžeme, jak říká Jára Cimrman, proti tomu protestovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi všechno, co se s tím dá dělat. Chceme-li tedy uspokojit hlad po půdě, chceme-li postupně rozšiřovat úměrně zájmu soukromý sektor v zemědělství, domnívám se, že musíme přihlédnout k souběžné existenci nedávno přijatého zákona o velké privatizaci, který předpokládá i privatizaci státních statků. Byl jsem sice proti tomu, aby to bylo součástí tohoto zákona, aby to byl samostatný zákon respektující zemědělská specifika, a také proto, že si nedovedu představit, jak při asi nežádoucí existenci akciových společností v zemědělské prvovýrobě by bylo zakládání rodinných farem umožněno, např. kupónovou privatizaci, ale to je spíše technickolegislativní námitka.