Právě zkušenosti světového zemědělství,
jeho velká snaha zcelovat půdu, koncentrovat a specializovat
zemědělskou výrobu, snaha omladit venkov,
nás přiměly předložit návrh
poslanců za komunistickou stranu.
Vyšli jsme z toho, že tento parlament na podzim minulého
roku schválil scénář ekonomické
reformy, ve kterém plně uznává výsledky
pozemkových reforem. Předložený návrh
zákona však dává možnost soudní
cestou revidovat některá dřívější
rozhodnuti.
Chceme poznamenat, že revize výsledků pozemkových
reforem nebyla součásti volebních programů
žádných stran a hnutí. Proto se domníváme,
že parlament nemá mandát lidu k řešení
tak závažné otázky. Pozemkové
reformy byly prováděny především
proto, aby půda patřila těm, kteří
na ní pracuji. Dnes to však platí jen pro 30
% vlastníků půdy. Podporujeme, aby původní
majitel dostal svůj majetek nazpět. Podotýkáme
pouze svůj, a ne ten, který nevytvořil. Chce-li
majetek zemědělsky využívat, pak ho
musí dostat naturálně. Pokud ho chce pronajmout
nebo prodat, není důvod, proč by ho měl
dostat naturálně. V takovém případě
mu jde o zhodnocení kapitálu a ne osobitý
vztah k půdě a k zemědělství.
Právem mu podle nás pak náleží
pouze finanční náhrada. V souladu s předloženým
návrhem podporujeme záměr, aby výsledky,
vyplývající z provádění
zákona, zabezpečovaly národní pozemkové
fondy. Po zkušenostech, zejména z předválečné
pozemkové reformy, chceme tím předejít
vysoké koncentraci moci a možným spekulacím
s národním majetkem v rukou výkonných
orgánů státní moci a jejich aparátu.
Jsme za kontrolu správy pozemkového fondu zastupitelskými
sbory České a Slovenské republiky. Jsme přesvědčení
i o tom, že transformace družstev, jejich přeměna
na podílnická družstva a tvorba podílů
je výlučnou záležitostí samotných
družstevníků a nemůže být
direktivně určována legislativními
opatřeními. Také přijímání
nových členů do družstev je podle našeho
názoru jen a jen záležitostí členů
družstva. To vychází z respektování
principů družstevnictví. Neztotožňujeme
se s možností vzniku nájemného vztahu
ze zákona, s nimž počítá předložený
návrh. Postupovali bychom totiž stejně, jako
postupoval předcházející režim,
který právě porušená a jiná
práva zaváděl postupem ze zákona,
to je nedemokratické bez vůle stran, fakticky často
proti vůli těch stran. Nedemokratická práva
je nutno zrušit. O tom není sporu, ale nahradit by
se měla smluvními vztahy smlouvy uzavřené
ze svobodné vůle obou stran.
Nemůžeme rovněž souhlasit s řešením
některých závazků státu na
úkor družstva. Vždyť většina
dnešních družstevníků s protiprávními
akty nemá nic společného a neměla
z nich ani prospěch. Jsme pro přijetí věcně
správného zákona o půdě, který
respektuje historickou zkušenost a nebude tedy opakovat v
té či oné podobě chyby minulosti.
Na to jsme úzkostlivě dbali při zpracování
našeho návrhu. Jak je známo, byli jsme za jistých
okolností ochotní ustoupit od projednávání
našeho návrhu a podpořit původní
vládní návrh. Chtěli jsme tak předejít
příliš komplikovanému projednávání
spojenému s rizikem, že nepřijmeme zákon
dobrý. Nepovedlo se. Z důvodů rozdílných
názorů s poslanci vládní koalice.
Dnes projednáváme něco zcela jiného
než byl původní vládní návrh
podporovaný i mnohými družstevními rolníky.
Projednáváme zprávu zpravodajů, z
niž má vzejít nový zákon. My
chceme podpořit vládní alternativu. Protože
nám jde o prosperující zemědělství,
věříme, že se sporně otázky
v diskusi natolik projasní, že budeme moci podpořit
celý vládní návrh.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. slovo má poslanec Hacaj za poslanecký
klub Verejnosti proti násiliu.
Poslanec SN J. Hacaj: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie, predložený návrh
zákona je základom reformy poľnohospodárstva
i súčasťou reformy hospodárstva v našej
spoločnosti a o výnimočnosti tohto zákona.
Tomu nasvedčuje i mimoriadna pozornosť venovaná
príprave a prerokovaniu tohto zákona vo vládach
a zákonodarných zboroch, pozorne a kriticky sledovaných
celou verejnosťou.
Svojim priamym dopadom na obyvateľstvo je možné
ho označiť za jeden z najzávažnejších,
pretože významným spôsobom ovplyvní
veľmi chúlostivú oblasť, poľnohospodársku
výrobu potravín, ktorá sa bezprostredne dotýka
každého občana ako spotrebiteľa. Okrem
toho sa dotýka takmer každého občana
vidieka, nech už ako vlastníka pôdy, ktorý
chce na nej hospodáriť samostatne alebo ju chce vniesť
do družstva, alebo ako zamestnanec v družstve.
V súlade s našim volebným programom rovnako
podporujeme družstevné i súkromné formy
podnikania na pôde. V žiadnom prípade nám
nejde o rozbitie družstiev, ale o rozdelenie veľkých
družstiev na menšie družstvá vlastníkov,
schopné konkurencie.
Tento zákon zásadne chápeme i ako prostriedok
rozvoja vidieka, ktorý si vyžiada nové pracovné
príležitosti spracovaní časti poľnohospodárskych
výrobkov priamo na vidieku, ktorý si vyžiada
rozvoj služieb, zdravotníctva, školstva, dopravy,
turistiky a spojov, čim sa dedina i celý vidiek
postupne stanú samostatnými ako v minulosti - samozrejme
na úrovní dnešnej doby.
Náš postoj k tomuto zákonu vychádza
zo svetových skúsenosti fungujúceho poľnohospodárstva
a pridržuje sa základných princípov
ekonomickej reformy založenej na obnovení trhového
hospodárstva a slobodnom podnikaní. Premenené
na drobné to v tomto zákone znamená: čiastočné
odstránenie krívd napáchaných predchádzajúcim
režimom, dôslednú reštitúciu založenú
na vlastníckych vzťahoch v poľnohospodárstve,
ktorých základom je kvalitatívne iný
vzťah vlastníka k jeho majetku, o ktorom sa slobodne
rozhodne, ako s ním naloží.
Do reštitučnej časti zabudovať princípy
zákona o mimosúdnej rehabilitácii. v tomto
zákone riešiť transformáciu družstiev
na družstvá vlastníkov na základe transformačného
zákona.
Z pohľadu do budúcnosti najdôležitejšie
v tomto zákone je založenie nových pomerov
v poľnohospodárstve odstránením deformovaných
vlastníckych vzťahov. V súvislosti s tým
je možno tento zákon spolu s transformačným
zákonom a zákonom
O mimosúdnej rehabilitácii označiť za
nosné piliere radikálnej ekonomickej reformy. Vytvárajú
totiž legislatívny rámec prechodu vlastníckych
vzťahov založených na spoločenskom alebo
kolektívnom pseudovlastníctve k súkromným
vlastníckym vzťahom alebo, inými slovami, od
pustošenia nášho hospodárstva bez konkrétne
existenčne zodpovedného vlastníka na konkurenčné
prostredie založené na existenčnej zodpovednosti
konkrétneho vlastníka, ktorý ručí
svojim majetkom za výsledky práce. S konečnou
platnosťou by malo skončiť obdobie, kedy o majetku
jedných rozhodovali druhí.
Účelom odstránenia týchto deformovaných
vzťahov je vytvorenie podmienok pre súkromne hospodáriacich
roľníkov a urýchlená transformácia
družstiev na družstvá vlastníkov. To sa
nemôže podariť len vrátením pôdy
a nehnuteľnosti, ale je nutné vrátiť i
živý a mŕtvy inventár formou náhrady
a prideliť podiel na základnom majetku družstva
podľa dohody vneseného majetku. Tým sa zabráni
možnosti nastolenia absurdného vzťahu, kedy na
jednej strane by boli vlastníci pôdy, ktorí
by nemali prostriedky, s ktorými by mohli na tejto pôde
pracovať, a na druhej strane družstvá, ktoré
by mali všetky prostriedky potrebné na poľnohospodársku
výrobu, ale nemali by s nimi na čom pracovať.
Zároveň by bola daná možnosť slobodne
vystúpiť z družstva aj so svojim podielom.
Veríme, že súkromne hospodáriaci roľníci
a farmári vytvoria konkurenciou na trhu potravín
tlak na družstvá, výsledkom čoho bude
nutnosť zhospodárniť výrobu družstiev
znižovaním výrobných nákladov,
čim v konečnom dôsledku získa predovšetkým
spotrebiteľ. S tým, samozrejme, musí súbežne
prebiehať aj transformácia družstiev na družstva
vlastníkov, ktorá musí byť riešená
už v tomto zákone. V súvislosti s tým
sa veľmi problematickou stáva toľko diskutovaná
pracovná účasť ako kritériu rozdeľovania
základného majetku družstva. Zástanci
tohto kritéria tvrdia, že družstvo je družstvo
a jeho majetok vznikol aj z práce. Na druhej strane je
zase názor, že socialistické družstvá,
ktoré vznikli násilne, nie sú družstvá
a hlavne posledných dvadsať rokov sa správali
ako štátne podniky ktorých zamestnanci dostávali
svoje mzdy. Preto b mohol vzniknúť precedens, podľa
ktorého by si mohol nárokovať podiely na základnom
majetku podľa odpracovaných rokov aj zamestnanci štátnych
podnikov. Ak tento nárok špecifiká poľnohospodárske
výroby prejde, sme za minimalizovanie tohto kritéria
delenia.
Ďalším dôležitým morálnym
hľadiskom - možno tie povedať pohľadom do
minulosti - je snaha o čiastočnú nápravu
krívd, napáchaných bývalým
režimom vrátením majetku osobám, ktorým
bol nespravodlivo odobratý a to nielen komunistickým
režimom. S tým súvisí a skutočnosť,
že tento zákon, konkrétne § 21 Dodatku
podľa ktorého sa mala vracať pôda maďarským
spoluobčanom, sa stal prostriedkom k diskreditácii
časti slovenských poslancov vo Federálnom
zhromaždení v očiach slovenskej verejnosti
ako nezodpovedných hazardérov a zradcov národa.
Takmer vo všetkých masmédiách bola vedená
systematická kampaň, podľa ktorej sa podľa
§ 21 bude vracať pôda fašistom, kolaborantom
a zradcom národa. Išlo o zámernú dezinformáciu,
nič z toho nie je pravda. V skutočnosti sa má
pôda vracať iba tým maďarským spoluobčanom,
ktorí sú štátnymi občanmi Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky a majú tu aj
trvalý pobyt, ktorí nikdy neboli fašistami
ani kolaborantmi a týka sa to iba tej pôdy, ktorá
po konfiškácii zostala v rukách štátu
a nebola rozdelená tzv. pridelcom.
Oprávneným argumentom proti tomuto paragrafu bol
fakt, že by sa s reštitúciou išlo pred rok
1948. Tento problém však teraz rieši novy §
4 a), ktorým sa odvolávame na nariadenie zo dňa
7. decembra 1948, ktorým sa upravuje vyňatie hospodárskeho
majetku osôb maďarskej národnosti z konfiškácie.
Týmto nariadením podpísaným dr. Husákom,
v tom čase nádejným buržoáznym
nacionalistom, už bývalý totalitný režim
zrušil uplatňovanie princípov kolektívnej
viny. A to už je čo povedať. Nedostatkom však
zostáva fakt, že sa to týka iba maďarských
spoluobčanov.
Predložený zákon je posledný zo série
zákonov, ktorým sa zásadne menia deformované
vlastnícke vzťahy, Nie je náhoda, že vždy
pri takejto príležitosti sa veľmi hlasne ozývajú
ti, ktorí doteraz narábali s majetkom iných.
Keď sme ich po novembri 1989 v slobodných voľbách
zbavili politickej moci, mnohí z nich si aj vydýchli
a začali si upevňovať moc ekonomickú.
Ak teraz kričia, je to dobrý signál.
Vážení poslanci, svojím hlasovaním
pri jednotlivých pozmeňovacích návrhoch
zákona ako celku rozhodneme, či na vidieku zákonom
zakonzervujeme súčasný neutešený
stav a podporíme staré kádre, alebo dáme
možnosť tým, ktorí sa dlhé roky
pozerali ako im ti druhé devastujú ich majetok.
Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Hacajovi. Ostatné
politické kluby sa do tejto chvíle neprihlásili,
takže strácajú možnosť prednosti,
samozrejme môžu vystúpiť aj ďalej,
ale potom už v normálnom poradí. Slovo má
pán poslanec Houška, pripraví sa poslanec Váňa.
Rozpravu predpokladáme zhruba do 12.30 hodín, potom
by bola hodinová prestávka na obed, a potom by sme
pokračovali ďalej, cca do 18.30 hodín.
Poslanec SN F. Houška: Vážený pane předsedající,
vážený pane předsedo, vážené
dámy a vážení pánově.
Využívám této příležitosti,
abych vstoupil svým příspěvkem do
obecné rozpravy. K jednotlivostem budu mít příležitost
se pozastavit později. Slyšeli jste zde několik
zajímavých expozé. Slyšeli jsme zde
zajímavý příspěvek, který
alespoň já s velkým zájmem vyslechl,
příspěvek bývalého ministra
zemědělství. Je to velice zajímavě
v tě souvislosti, kdy se tu několikráte otevřela
otázka kontinuity práva - čili že musíme
navázat na kontinuitu práva před rokem 1948.
Já bych vám tu přečetl jenom malý
výsek z programu komunistické strany z roku 1946.
Je to provolání k českým rolníkům
- totiž mne připadá současnost velice
podobná právě s obdobím v roce 1948.
Posuďte sami:"Českým rolníkům!
Po mnoho let strašili reakcionáři naše
rolníky a říkali, jak by to vypadalo na vesnici,
kdyby se komunisté dostali k vládě. Vzali
by vám majetek, nahnali by vás do kolchozů.
A co se stalo? půdu nedáváme kolchozům,
nýbrž jí dáváme 140 tisícům
českých rolníků. To vše bylo
uděláno za jeden rok".
Další pasáž: "Program pro českou
vesnici - a zjištění spravedlivých cen
v rostlinně a živočišně výrobě".
To je jenom reminiscence na novinové články
o zemědělské problematice.
A poslední pasáž, o kterou se chci s vámi
podělit? "V bodě 14: Komunistická strana
Československa hájí soukromé vlastnictví
půdy a majetek všech zemědělců,
kteří na půdě pracují a který
nabyli poctivou prací. Svou zemědělskou politikou
a uskutečněním plánů výstavby
republiky dá Komunistická strana Československa
zemědělcům právní jistotu".
Prosím vás, tato právní jistota se
slibuje tímto zákonem! My tento zákon, který
je zde předkládán ve vládní
verzi vidíme v tom, že je rozdělen na část
restituční a část transformační.
Z hlediska právního - pokud bych se podíval
na předchozí zákony, které řešily
tuto problematiku, tak i kdybych měl slepecké brýle
a slepeckou hůl, tak bych možná pro tuto restituční
část hlasoval. Ale má rovněž
velké nedostatky. Jsou tu dva zákony, které
byly u nás projednávány. Vládní
návrh a tři "T". Jsou to zákony,
které jsou svým systémem, zejména
politickým obsahem naprosto neslučitelné.
Proto je velice zajímavé a zajímalo mne to
od počátku, jak lze z těchto dvou návrhů
dát dohromady hybrid. Je to totiž myšlenkový
nonsens. O něco takového se zde pokoušíme.
Já bych se chtěl jenom obrátit na některé
malé skutečnosti. Otázka oprávněných
osob - vládní návrh tuto problematiku velice
zužuje pouze na fyzické osoby - tuzemce. Naprosto
se brání jednomu, ačkoliv jsou tu různé
politické reprezentace, které pro to horují
- otázku obci. Nevidím důvodu, proč
by obce neměly býti mezi oprávněnými
osobami. Z jednoho důvodu - pokud někdo zná
právní historii tak ví, že nejenom mnohá
královská města, ale i poddanská města
měla historický majetek. Měla pozemkový
majetek, rybníky i další vlastnictví
v intravilánu. Nevidím důvodu, proč
by těmto obcím neměl být tento majetek
vrácen.
Nehledě na to, že to má velmi nepříznivé
důsledky. Totiž pokud nebude obec, město svým
způsobem aspoň relativně ekonomicky samostatné,
bude ve velké tísni. Nebude moci řešit
některé místní, byť třeba
ekologické programy apod. Bude muset vypisovat místní
daně a poplatky. Toto způsobí samozřejmě
velkou vášeň a nepřízeň
občanů. To je jedna věc. Mně je jasné,
proč tam tyto obce nejsou. Totiž to má velice
racionální důsledek: pokud bychom tam dali
obce, bude křičet druhá politická
reprezentace, že chce, aby mezi oprávněnými
osobami byly církve vážení přátelé,
to je samozřejmě logické. Čili uvědomme
si jedno: jestliže chceme restituovat, tak nemůžeme
dělat jednak náhodný výběr
kupeckými počty, které vlastně ani
kupeckými počty nejsou a jsou to spíš
politické kalkulace.
Jenom se ještě vrátím k otázce
církve. Vy dobře víte, že církve
přišly o svůj pozemkový majetek. Ten
pozemkový majetek nebyl nějakým způsobem
exploatován pro zvelebování statků
vezdejších, nýbrž ten pozemkový
majetek byl určen právě k tomu, aby existovala
nákladná stavení a historické památky.
Jinak tu ekonomický efekt nebyl. Ale to není nejdůležitější.
Jestliže tu řešíme otázku restituční,
- a někteří právníci se na
tuto otázku skutečně podrobně podívali,
tak zjistíme se zděšením, že vlastně
církvi majetek byl prachsprostě ukraden, ale tam
se předchozí režim ani nenamáhal uvést
právní důvod. Bez právního
důvodu! Stalo se to, že přijelo nákladní
auto, odvezli se řeholníci, někde se internovali
a v podstatě otázka majetková se neřešila.
Také o tom svědči zápisy v pozemkových
knihách.
Čili mám dojem, že nelze tímto způsobem
eliminovat, tímto primitivním způsobem, že
někomu něco dám a někomu něco
nedám. Je to filozofie zloděje. Dělal jsem
obhájce, advokáta a nikdy jsem neslyšel a byl
bych zděšen, kdybych připustil, že zloděj
podle své úvahy vrátí pouze část.
To není naplnění spravedlnosti.
Další otázka: někteří
kolegové, a je to i ve zprávě zpravodajů,
řeší otázku stanovení výměru
půdy, které případně lze vrátit,
tzn. 150 ha zemědělské půdy a případně
do 250 ha ostatní půdy. V podstatě se to
opírá o to, že tato skutečnost vyplývá
z prvé pozemkové reformy z roku 1919. Vážení
přátelé, ono se dochází často
při interpretaci zákonů k demagogii. Ono
tomu tak není, aby tam byla tato striktní hranice.
Dovolím si jenom vám tady citovat skutečně
znění, které jsem obdržel. Zákon
č. 12/1919 Sb., o zabrání půdy v §
11 odstavec 1 říká: "vlastníkovi
zabraného majetku dává se právo, aby
mu byla přidělena nebo ponechána majetnost
nepřesahující uvedenou výměru
150 ha zemědělské resp. 250 ha půdy
vůbec". Ale on tam je ještě další
pasus, odstavec 2: "ve zřetele hodných případech
může být majiteli propuštěna výměra
nejvýše do 500 ha veškeré půdy;
jedná-li se o zajištění historických
památek nebo krás přírodních
a děl uměleckých, možno i vlastníku
ponechat výměru i větší než
je 500 ha. Také proto se takto realizovala první
pozemková reforma, protože si musíme uvědomit,
že mnohé stavební památky, které
jsou dnes na úrovni demolic, musí samozřejmě
mít nějakou ekonomickou podstatu a stát v
této chvíli na to nemá. Či-li bylo
by dobrodiním, právě na tyto lidi, pokud
se jim nechá určitá ekonomická samostatnost
ve větši výměře, aby se na ně
přesunulo toto břemeno. Jinak tyto památky,
i když nejsou zařazeny do prvořadých
památek, byly by neodvratně ztraceny.
Řekl jsem jedno, že pokud restituční
část by teoreticky byla doplněna některými
pasážemi, které by byly schůdné
a nemuseli jsme se zardívat a nemuseli jsme opravovat zákony
jako jsme to dělali v některých nedávných
případech, mohla by možná projit. Ale
mne zaráží jiná věc - otázka
transformační tohoto zákona.
Vy dobře víte a znáte pojem transformace.
Otázku transformační jsme řešili
v předchozích zákonech. Nebudu tu definovat
tento pojem, každému je znám. Jak vypadá
transformace v tomto zákoně? Připouští
se jedna skutečnost v doplněné zprávě,
že mohou vlastníci jako členové vstupovat
do družstev. V tom spočívá transformace?
Vážení přátelé, nespočívá
v tom transformace, to je jenom normální rozšíření
členské základny družstev. A účelem
tohoto zákona i předchozích je přece
otázka rozbití nomenklatury starých kádrů,
rozbití monopolu; o to jde. Nejde o rozbití družstev
nebo o rozbití zemědělství jako takového.
A tímto způsobem naprosto k tomuto výsledku
nedospějeme.
A nyní je tu jedna otázka, kterou jsme zatím
ke své škodě obcházeli a neřešili.
Totiž - jaký status družstva mají. Jsou
skutečnými družstvy anebo jsou jinými
organizacemi. Mě osobně jako právníka,
- s plnou odpovědností to říkám
- naprosto nezajímá, jaký pojem existuje.
Pojem může mít lživý obsah nebo
může mít jiný obsah. Můžeme
se bavit o federaci a ona to například bude konfederace.
Můžeme se bavit o jiných věcech a budeme
si nalhávat.
Vy dobře víte, že právní stav
družstev od roku 1972 vlastně nebyl právním
stavem družstev. Že to družstva nebyla. Tady předchozí
řečník, bývalý pan ministr
zemědělství, mluvil o vnitřní
demokracii družstev. Prosím, samozřejmě,
demokracie družstev, uspořádání
družstev, je základní otázkou. Ale vy
dobře víte, že od roku 1972 ztratila družstva
tuto svou samostatnost a byla řízena tak, jako jiné
státní podniky. Jestliže tuto otázku
si vyřešíme, pak máme vyřešenu
i otázku transformace. Protože jinak nevidím
důvodu v jednom: my máme obecný transformační
zákon, mluvíme o tom, že každý
občan, který dosáhl 18-let bude mít
nárok na investiční kupóny. Prosím
vás, proč bychom měli, i když venkovské
obyvatelstvo je mi velice blízké a kořeny
mám z tohoto podloží, ale nevidím důvodu
jako člověk, který je pro spravedlnost, aby
byli dvakrát zvýhodňováni. Nevidím
v tom důvod.