Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Dalším z bodů tohoto návrhu zákona, na který chci upozornit, je restituce týkající se zejména občanů maďarské národnosti, kterým byl odebrán majetek podle nařízení předsednictva Slovenské národní rady č. 4 a 104/1945 Sb., a č. 64/1946 Sb.

Na základě stanoviska vlády Slovenské republiky se nedoporučuje restituovat tento majetek. To se však samozřejmě netýká nároků, které jsou založené dosud platnými právními předpisy. Je však nutno upozornit, že v žádném případě se nejedná o navrácení majetku zrádcům a kolaborantům tak, jak byla chybně veřejnost informována ve sdělovacích prostředcích.

Návrh zákona si rovněž neklade za cíl řešit majetek obci, neboť ústavním zákonem č. 556/1990 Sb., kterým se novelizoval ústavní zákon o československé federaci, je tato problematika výslovně svěřena - článek 4 odstavec 7 - do výlučné kompetence republik.

Dále vláda nedoporučuje tímto zákonem řešit majetek církví, náboženských společností a kongregaci, neboť tento okruh majetku má být upraven. Jak již bylo sděleno při projednávání návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích - zvláštním režimem.

Návrh zákona s ohledem na závažností problémů, které upravuje, prošel složitou a náročnou cestou. Prakticky jeho první návrh byl vládě předložen v září 1990. S ohledem na souběžně vypracovávané a projednávané zákony o mimosoudních rehabilitacích a tzv. transformační zákon byl průběžně upravován a doplňován a v podobě tisku Federálního shromáždění č. 393 byl schválen vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládami republik.

Po přijetí zejména zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, vyvstala nutnost tento vládní návrh dále upravit tak, aby oba předpisy restitučního charakteru byly navzájem v souladu. Tyto změny ve formě doplňků navržených poslanci Federálního shromáždění vláda České a Slovenské Federativní Republiky projednala a s většinou z nich vyslovila souhlas. Toto nezbytné dopracování však nemění hlavní stavební kameny vládního návrhu zákona, představuje však vstřícný krok k alternativním návrhům všude tam, kde to vláda v souladu s možnostmi a riziky již výše zmíněnými považovala za možné.

Vláda se domnívá, že je velmi potřebné, aby Federální shromáždění tento zákon v co nejkratší možné době přijalo, neboť to ovlivňuje jak majetkoprávní jistoty v naší společnosti, tak konkrétní postup v zemědělských prácích. Uvědomme si prosím, že případné nepřijetí tohoto zákona by znamenalo zachování stávajícího právního stavu, což jisté společně nepovažujeme za možné a prospěšné. Hledejme proto realisticky a politicky odpovědný kompromis.

Vláda však nepovažuje za prakticky realizovatelné ty alternativní návrhy, které by mimo jiné ve svých důsledcích nuceně připoutávaly vlastníka k půdě a majetku a právně zakotvovaly možnou recidivu násilné kolektivizace z padesátých let jen s opačným znaménkem.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se nyní k některým zásadním ustanovením tohoto návrhu vyjádřil podrobněji. V první řadě se chci zastavit u § 4. V tomto ustanovení zákona se navrací vlastnické právo k zemědělskému majetku občanů České a Slovenské Federativní Republiky v případech, kdy jim bylo odňato z důvodů zde vyjmenovaných. Většina důvodů je totožných nebo obdobných s již schváleným zákonem o mimosoudních rehabilitacích. Navíc je zařazeno i odnětí vlastnického práva bez náhrady podle zákona o revizi první pozemkové reformy z roku 1947 a o nové pozemkové reformě z roku 1948. Bude tedy možné na základě tohoto ustanovení vrátit občanům vlastnické právo k půdě ve výměře do 150 ha zemědělské nebo do 250 ha veškeré půdy, tedy včetně pozemků lesních, polních cest, ostatních ploch apod.

Původní návrh zákona byl rozšířen o ustanovení, ve kterém je namísto odkazu o ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích uveden úplný výčet oprávněných osob. K této změně došlo s ohledem na potřebu přehledně úpravy jedné právní normy. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky vychází z principu, že křivdy způsobené v posledních desetiletích deformací právního řádu nebo jeho nesprávným používáním má zásadně odškodnit stát, ale připouští, aby povinnými osobami podle tohoto zákona byly i jiné než státní organizace, které zabraný majetek mají v současné době ve vlastnictví.

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky nesouhlasí s alternativou 2 § 4, která rozšiřuje okruh oprávněných osob z občanů též na církve, náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace, neboť v těchto případech bude zvláštními předpisy stanoveno, jak bude situace řešena. Podporujeme však řešení, které je obsaženo v § 20 a) a jehož účelem je nedovolit privatizaci majetku církví, náboženských společnosti řeholních řádů a kongregaci, a to až do doby, než bude zákon o jejích majetku schválen.

Jedním z důvodů, proč otázka zemědělské a lesní půdy nebyla řešena zákonem o mimosoudních rehabilitacích, je to, že v naprosté většině případů nelze původní pozemky, které mají být vráceny, v terénu identifikovat, že bude třeba za původní pozemky poskytovat pozemky náhradní. Vládní návrh proto počítá v § 4 b) s tím, že realizace převodu pozemků původním vlastníkům bude svěřena odborným správním orgánům - pozemkovým úřadům. Výhodou tohoto řešení je i to, že rozhodování pozemkových úřadů nebude vyžadovat registraci státním notářstvím a že rozhodováním sporných případů nebudou nadměrně zatěžovány soudy. Počítá se přitom s možnosti vydání nemovitosti tou organizaci, která ji drží, což by bylo využitelné v případech, kdy nároky oprávněných osob ani identifikace vydávaných pozemků by nebyly sporné. Schvalování takové dohody má být svěřeno pozemkovým úřadům, tedy opět správnímu rozhodnutí, s tím, že jeho rozhodnutí by na návrh přezkoumával soud. Toto řešení považuje vláda za schůdné.

Se zřízením pozemkových úřadů počítají návrhy zákonů národních rad a svěřují jim i další působnosti při provádění pozemkových úprav. Vnější uspořádání těchto orgánů, tedy zda půjde o samostatné orgány, či součást jiných orgánů státní správy, bude řešeno zákony národních rad.

S doplněním vládního návrhu o ustanovení § 5 a v alternativě 3, vláda nemůže souhlasit. Podle něj by soud mohl ve prospěch občana, kterému se navrátí usedlost, rozhodnout o tom, že na něj přechází vlastnické právo jiného občana, který si část usedlosti po jejím odnětí původnímu vlastníkovi koupil. Takové řešení potřeb oprávněných osob by znamenalo hrubé zásahy do majetkových práv současných vlastníků a vyvolalo by jistě oprávněně ztrátu jistoty občanů, nehledě k tomu, že by nebylo možné současně uspokojivě vyřešit problémy spojené s vyklizením těchto nemovitostí. Tyto důvody jsou zvlášť naléhavé v případech uvedených v alternativě 3 odstavec 1 b).

Úprava finančních náhrad, jak je obsažena v § 8 a § 9, byla přizpůsobena zákonu o mimosoudních rehabilitacích v tom smyslu, že půjde o finanční náhrady jen zčásti vyplácené v hotovosti a z větší části uhrazené cennými papíry, které nemají povahu státního dluhopisu.

Navíc se výslovně počítá s tím, že vlády republik si v rámci určené horní hranice 30 000 Kčs stanoví výši vyplácené hotovosti svým nařízením. S finančními náhradami se počítá u budov, které zanikly, nebo které nelze vrátit a u pozemků, za které nelze poskytnout ani náhradní pozemek. Kromě toho bude vypořádáván i rozdíl v cenách, vzniklých v důsledku zhodnocení nebo znehodnocení budov a obdobně se bude postupovat i u trvalých porostů. V některých případech při zhodnocení nebo znehodnocení se ponechává na vůli oprávněné osoby, zda-li přijme budovu s doplatkem ceny či požádá jen o finanční náhradu.

Pro lepší orientaci a zjednodušení postupu při uplatnění práva na finanční náhradu ze strany oprávněné osoby budou finanční náhrady poskytovat a v některých případech naopak přijímat ústřední orgány státní správy republiky, a to i tehdy, kdy nemovitost nebo trvalý porost bude oprávněné osobě vydávat jiná právnická osoba než stát, např. zemědělské družstvo. S touto právnickou osobou se stát následně vyrovná již bez účasti oprávněných osob.

Zvláštní problematikou, která se týká zemědělských a lesních pozemků, je problematika náhrad za trvalé porosty, vinohrady, sady či lesy. Vládní návrh tuto otázku neřešil s ohledem na obtížnost posuzování náhrad za rozdíl v hodnotách porostů, které na pozemku byly či nebyly před převzetím do vlastnictví státu, a které na něm nejsou či jsou ke dni vrácení pozemku původnímu vlastníkovi.

Vláda si je především vědoma toho, že zjišťování stavu porostů před desítkami let i stanovení rozdílů v cenách porostů povede k obtížně řešitelným sporům. Pokud však Federální shromáždění bude i přesto považovat za nutné tuto otázku v zájmu objektivní spravedlnosti řešit tak, jak je navrženo ve zpravodajské zprávě v § 8 a), nemá proti tomu vláda žádné vážné námitky.

Zvláštní pozornost si vyžaduje ta část zákona, která řeší nakládání se státní půdou, jež zbyde po vyrovnání restitučních nároků původním vlastníkům. Půjde v podstatě o půdu, která patřila státu i před rokem 1948, značnou část z ní tvoří základní lesní půdní fond, který má podle ústavy zůstat ve vlastnictví státu a o půdu, o kterou se nepřihlásí původní vlastníci.

Principy tržní ekonomiky vyžadují, aby právnické nebo fyzické osoby, které budou půdu státu užívat, ji nadále neužívaly zdarma a aby stát měl stejné postavení v tržních vztazích jako ostatní vlastníci. Je proto třeba založit právo subjektu, který bude státní půdu pronajímat, nebo v souladu s privatizačními projekty prodávat či jinak převádět na další osoby.

Vládní návrh proto počítá v § 11 se zřízením právnických osob v působnosti republik, kterým bude tento úkol svěřen. Spolu s tím bude založena povinnost této organizace, tzv. pozemkového fondu, starat se o pronájem půdy vlastníků, kteří nejsou známí - § 11 a) - provádět výměnu pozemků s vlastníky tam, kde s tím zákon počítá v zájmu spravedlivého řešení vztahu mezi vlastníky a uživateli. Paragraf 16 odstavec 4 - jde o pozemek v zahrádkářské osadě, § 17 odstavec 3 - pozemek zhodnocený vysokými náklady na trvalé porosty.

Činnost pozemkových fondů bude třeba s postupem privatizačního procesu účelně začlenit do systému privatizačních projektů a v jejich rámci by měly pozemkové fondy sledovat i optimální využití půdy z hlediska hospodářského a z hlediska rozvoje životního prostředí. O způsobu zřízení těchto organizaci jako organizací samostatných nebo začleněných do fondu národního jmění, rozhodnou příslušné orgány republik.

Jednou z nejvíce diskutovaných otázek byla při přípravě zákona otázka transformace zemědělských organizací. Vládní návrh vychází z toho, že transformace státních zemědělských organizací je řešena zákonem o převodu majetku státu na jiné organizace a že transformace zemědělských družstev bude řešena novelou zákona o zemědělském družstevníctví, jak jsem se již výše zmínil.

Zpravodajská zpráva a vláda toto stanovisko podporují ve snaze zajistit práva vlastníkům půdy a jiného zemědělského majetku, užívaného zemědělskými družstvy a doporučuje přijetí rámcových ustanovení v § 15 a § 15 a). Podle nich má být těmto vlastníkům založeno právo stát se členy družstev, kteří jejích majetek užívají a jako členové družstva tak získat právo na členský podíl připadající na tento majetek.

Vláda sice nepovažuje toto řešení za legislativně zcela čisté, proti věcnému řešení však nemá zásadní výhrady. V každém případě by však bylo třeba v § 15 a) odstavec 1 doplnit, že právo na podíl mají tito vlastníci pouze v případě, že se stanou členy družstva. Jiný výklad by odporoval všeobecně uznávaným zásadám družstevního práva a v praxi by ani nebyl realizovatelný.

V této souvislosti bych chtěl informovat, že je již připraven návrh novely zákona o zemědělském družstevnictví, která stanoví způsob výpočtu členských podílů s přihlédnutím k povinnosti družstev vypořádat závazky z restitučních zákonů. Návrh je předložen do vlády České a Slovenské Federativní Republiky a v současné době je projednáván v komisích všech tří vlád.

V souvislosti s § 15 a § 15 a) je třeba vysvětlit stanovisko vlády k vrácení živého a mrtvého inventáře podle § 14. Vláda si je plně vědoma toho, že jde o průlom do zásad ostatních restitučních zákonů, které již byly přijaty, a podle nichž se neposkytuje náhrada za movité věci, které už neexistují. Vláda v zájmu rozvoje soukromého hospodaření v zemědělství, tedy mimo strukturu současných organizací, souhlasí s poskytováním náhrad rolníkům, kteří chtějí na půdě hospodařit. Nesouhlasí však s alternativou 2, obsaženou ve zpravodajské zprávě, podle níž by nárok na náhradu inventáře příslušel i všem ostatním vlastníkům. To by vedlo k rozpadu současné zemědělské struktury a vláda by v takovém případě nemohla na sebe vzít odpovědnost za další zásobování zemědělskými i potravinářskými výrobky.

Navíc v případě přijetí § 15 by byla veškerá práva vlastníků plně uspokojena, takže současné vypořádání podle § 14 v alternativě 2 by znamenalo dokonce dvojí náhradu z téhož důvodu. V žádném případě proto nelze přijmout variantu 2 u §14 odstavec 1 a současně § 15 a § 15 a).

Vláda v případě těchto paragrafů proto výrazně podporuje přijetí první alternativy, přičemž souhlasí se zněním zpravodajské zprávy v tom, že nárok na náhradu bude rozšířen na všechny vlastníky, kteří budou provozovat zemědělskou výrobu.

S úpravou způsobu této náhrady, který umožňuje i poskytování služeb, vláda rovněž souhlasí a doporučuje ji.

Důležitou částí zákona jsou ustanovení § 16 a následující, které znamenají zásadní změnu v užívání zemědělské a lesní půdy, případně i budov, oproti dosud platné úpravě.

V zájmu vyrovnaného postavení vlastníků a uživatelů a vytvoření obdobných ekonomických podmínek pro občany, družstevní organizace, státní organizace apod. se ruší právo bezplatného užívání a ze zákona se nahrazuje nájemním vztahem mezi vlastníkem a uživatelem, pokud nedojde k jiné dohodě. Zákon upravuje tento vztah rámcově. Výše nájemného i bližší vztah nájemního vztahu se ponechává na dohodě obou stran. Uživateli ani vlastníkovi se neukládá povinnost majetek užívat. Pronajímateli i nájemci je dáno v podstatě stejné právo rozhodnout o tom, zda v nájemním vztahu setrvají nebo jej vypovědí. Kratší výpovědní lhůtou jsou v letošním roce zvýhodněni pouze ti vlastníci, kteří se rozhodnou zahájit zemědělskou výrobu.

Zvláštní ochranu mají v zákoně uživatelé pozemků, na nichž jsou zřízeny zahrádkářské a chatové osady a v nich pak vybudovány stavby v osobním vlastnictví, neboť zde zákon respektuje nejen obecný zájem na zachování tohoto druhu doplňkové zemědělské výroby, ale také právní vztahy vytvořené v souladu s právním řádem. Nepřipouští tedy ukončení nájemního vztahu před uplynutím doby, na kterou bylo právo dočasného užívání příslušnou organizací Svazu zahrádkářů sjednáno. Samozřejmě i toto užívání bude za úplatu, při jejím řízení se však bude vycházet ze stavu, v jakém tyto pozemky byly v době předání svazu zahrádkářů. Také při skončení práva užívání, obdobně jako při vrácení vlastnického práva k pozemku, budou finančně vypořádány náhrady za trvalé porosty a zaniklé budovy.

Mohou se vyskytnout nejasnosti, pokud jde o účel § 21. Vládní návrh takové ustanovení neobsahoval, protože podle něho se měl zákon vztahovat nejen na zemědělskou a lesní půdu, ale i na další pozemky. Po úpravě § 1 odstavec 1 písmeno a), jak vyplývá ze zpravodajské zprávy, by proto nebylo možno převádět původním vlastníkům pozemky, které dnes do zemědělské a lesní půdy nespadají, i když původně o zemědělské nebo lesní pozemky šlo, ani by nešlo za ně poskytovat náhradu. U pozemků, které přešly na stát podle zákona o pozemkových reformách, by vůbec nebylo možno pozemky vrátit, ani podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Má-li být zachována možnost restituce u těchto pozemků, bylo třeba řešit tuto otázku v přechodných ustanoveních a platnost restituční části vztáhnout na tyto pozemky, které ztratily už svůj původní zemědělský a lesní charakter.

Zpravodajská zpráva obsahuje v § 22 návrh na zařazení nového ustanovení, kterým se částečně novelizuje zákon o zemědělském družstevnictví. Jak je vám známo, platný zákon o zemědělském družstevnictví ukládal družstvům přizpůsobit jejich stanovy ustanovením zákona a přijmout je do 31. března letošního roku. Prudký politický vývoj, přijetí nových zákonů a příprava novelizace zákona o zemědělském družstevnictví vnesly do této situace nové prvky. Řada družstev stanovy už přijala, tyto stanovy však samozřejmě nemohou brát v úvahu nové vztahy, které založí zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě. Další družstva stanovy nepřijala na základě informace, že se připravuje novela zákona o zemědělském družstevnictví, podle níž se budou muset stanovy znovu přizpůsobovat nové právní úpravě. Všeobecně se proto očekává, že termín k přijetí nových stanov bude posunut do konce roku.

Vzhledem k tomu, že novela o zemědělském družstevnictví se bude projednávat později než tento zákon, souhlasíme s tím, aby otázka úpravy stanov a posunutí termínu k jejich přijetí byla řešena v přechodných a zrušujících ustanoveních, jak je uvedeno ve zpravodajské zprávě, případně co se týče platnosti zákona po diskusi zde.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, zákon o úpravě vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku je právní normou, jejíž projednávání ve Federálním shromáždění bedlivě sleduje doslova celá naše země. Věřím proto, že budete předložený návrh i případně návrhy pozměňovací posuzovat s velkou zodpovědností a pečlivostí a že při samozřejmé snaze o sblížení různých stanovisek podpoříte základní filozofii i logiku federální vlády. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu ministrovi Dlouhému. Iniciatívny návrh skupiny poslancov (tlač 225 a 225 A) uvedie poslanec Miroslav Tyl. Než príde k mikrofónu, dovoľte, aby som vás informoval, že na našu schôdzu prišli tiež delegovaní poslanci Slovenskej národnej rady, a to páni Varjú, Bartakovič a Kačmár, ktorých tiež vítam. Slovo má poslanec Tyl.

Poslanec SL M. Tyl: Pane předsedo, pane předsedajíci, vážení kolegové, předkládám návrh zákona skupiny poslanců podle tisku 225 A, který důsledně vychází z koncepce scénáře ekonomické reformy a ze schválených restitučních zákonů.

Ta část zákona, která se dotýká privatizace státního majetku, zachovává základní dikci malého privatizačního zákona a umožňuje předstih všestranně výhodného vydražování vytypovaných provozních jednotek před kupónovou privatizací. Zákon bere v úvahu celý komplex zemědělské, lesnické a ostatní venkovské problematiky, její obrovský rozsah a význam. Jako převážně budoucí nabyvatelé půdy zákon v zásadě předpokládá fyzické osoby, právnické osoby, obce a církve se stanou vlastníky z restituce a dále vlastníky stavebních parcel a dalšího nezbytného zázemí ke všem druhům podnikání podle příslušných zákonů.