"odstavec 3 : Federální shromáždění
pověřuje tuto komisi, aby kladné výsledky
svého šetření oznámila prostřednictvím
mandátového a imunitního výboru předsednictvu
té sněmovny, jíž je dotčený
poslanec členem a také jemu samotnému. Popře-li
poslanec podezření ze spolupráce se Státní
bezpečnosti a nevzdá-li svůj mandát,
tento výbor - neshledá-li v postupu vyšetřovací
komise formální pochybení - prostřednictvím
předsednictva sněmovny oznámí podezření
vyšetřovací komise ze spolupráce poslance
se Státní bezpečnosti Generální
prokuratuře České a Slovenské Federativní
Republiky a vyzve ji, aby před Nejvyšším
soudem České republiky nebo před Nejvyšším
soudem Slovenské republiky, podle toho, které republiky
je poslanec příslušníkem, zahájila
řízení o tom, zda poslanec ze spolupráce
s StB podezřely, byl jejím spolupracovníkem,
v kladném případě pak v jakém
stupni a případně též z jakého
důvodu. Jde-li o pracovníky jmenované v odstavci
prvním, postoupí vyšetřovací
komise své kladné poznatky o pracovníkovi
k dalšímu opatření jeho služebnímu
úřadu."
"odstavec 5: Federální shromáždění
žádá ústavně právní
výbory, aby vypracovaly a sněmovnám předložily
návrh zákona obsahující hmotné
i formální podmínky řízení
před Nejvyšším soudem České
republiky a Nejvyšším soudem Slovenské
republiky, jakož i podmínky pro případnou
ztrátu poslaneckého mandátu. V tomto návrhu
zákona budiž současně vymezeny okruhy
pracovních míst a funkcí, které nesmějí
zastávat osoby, o nichž pravomocně bylo zjištěno,
že byly spolupracovníky Státní bezpečnosti.
Dovolte mi, prosím, ještě, abych tento návrh
několika slovy zdůvodnil.
Jistě se nemusím obzvláště zmiňovat
o závažnosti a významu, který výrok
o spolupráci se Státní bezpečnosti
pro poslance má, a to jak v oblasti jeho politické
činnosti a ve všem, co je s ní spojeno, tak
i v jeho vlastním osobním životě. Na
posouzení (a zde myslím především
na skutkovou a důkazní stránku věci)
tak závažné otázky není parlament
vybaven. Jeho mandántový a imunitní výbor
je koncipován zcela odlišně a je pro poklesky
v podstatě bagatelní. Již tato okolnost sama
o sobě, odhlédnuto od řady teoretických
ústavně právních námitek, jimiž
vás nemíním zatěžovat, vylučuje,
aby o tak závažné otázce, i když
se vztahuje především k vlastním členům
parlamentu, mohl rozhodnout tento parlament sám, vztáhnul
tak na sebe jurisdikční pravomoc. To za prvé.
Za druhé. Pro podobnou činnost - opět odhlédnuto
od teoretických výhrad - by bylo nutné konstituovat
na půdě parlamentu funkci žalobce, sestavit
procesní pravidla a vybavit příslušný
výbor takovými pravomocemi především
v procesním slova smyslu, že by se jimi zcela zřetelné
vměšoval do soudní činnosti, co by ve
svých důsledcích neznamenalo nic jiného,
než zbavit poslance jako občana soudní ochrany
ve vlastním slova smyslu. Námitku, že takovému
poslanci je k dispozici zákonem předvídaný
postup ve smyslu § 11 občanského zákona,
tedy o ochraně osobnosti, výrazně zeslabují
vážné pochybnosti, zda ve vztahu poslance k
parlamentu je za současného právního
stavu vůbec dána soudní příslušnost.
Ani zde vás nechci unavovat podrobnějším
rozborem problému, ujišťuji vás však,
že tento problém existuje, že jde o problém
vážný a hluboký. Aby se předešlo
případným kompetenčním úvahám
či spíše sporům, jeví se jednodušší
a vhodnější založit soudnou příslušnost
takovým způsobem, jak jsem rozvedl v návrhu.
Příslušnost republikových soudů
má vyloučit jakékoli podezření
z národní předpojatosti apod.
Za třetí. Podezření ze spolupráce
s policejní složkou vyslovil parlament ústy
k tomu zvláště zřízené
komise. Jeví se proto jen zcela přiměřené
a koneckonců i spravedlivé, aby i další
kroky - je zde přece jen ve hře poslanecký
mandát - v prokazování této skutečnosti,
jestliže se poslanec nařčení brání,
bylo přikázáno státnímu aparátu,
který k hájení státních zájmů,
a to podtrhuji, tedy k hájení státních
zájmů je zde již zřízen, a který
také pro plnění podobných úkolů
je dostatečné vším potřebným
vybaven.
A konečné za čtvrté, tak závažný
výrok s důsledky tak dalekosáhlými,
může byt prohlášen jen poté, co
bude podložen dostatečnými důkazy, které
budou také náležitým způsobem,
to je zákonným a odborně i eticky bezvadným
způsobem, zhodnocen. Takovouto činnost ze známých
důvodů nelze svěřit nikomu jinému
než soudu. Vzhledem k povaze věci jeví se pro
takový účel být nejvhodnější
republikový Nejvyšší soud, z něhož
by případně odvolání směřovalo
k Nejvyššímu soudu federálnímu.
Pokud by pak šlo o jiné osoby než o poslance,
jestliže již k lustracím byla založena příslušná
parlamentní komise, rozhodovalo by se obdobným způsobem
s tím rozdílem, že rozhodnutí by se
dalo postupem služebního úřadu, jemuž
by také bylo vyhrazeno doporučení příslušných
rozhodnutí. Úprava pátého odstavce
usnesení č. 94 z ledna 1991 předpokládá
úpravu celé materie zákona, který
by stanovil podmínky, jak samotného řízení,
tak i hmotné právní předpoklady a
kautely, za nichž by k prohlášení soudního
výroku mohlo dojít.
Dámy a pánové, rozprava o lustracích
nás připravila o několik dnů tak vzácného
času. Nemyslím, že by nebylo účelnější
využít tento čas k přijetí zákonů,
jejich potřeba je mnohem aktuálnější,
i když tím nemíním ani v nejmenším
zlehčovat význam problémů, o které
jde. Stalo se. Snad napříště při
schvalování našeho programu budeme pozornější.
Na počátku našeho jednání o tomto
bodu několikrát a z různých úst
zazněly zde prosby o uvážlivost, a jestliže
jsem tomu dobře porozuměl, též o spravedlnost.
Plně chápu jejich smysl a zcela jim rozumím.
Nicméně Listinou základních práv
a svobod jsme založili nebo alespoň jsme založit
mínili uvědomělé občanství.
A uvědomělý občan, paní a pánové,
je Hrdý občan. A ten o spravedlnost neprosí,
ten ji - a právem - vyžaduje. (potlesk.)
(Řízení schůze převzal první
místopředseda FS Z. Jičínský.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Než dám slovo
panu poslanci Prokopovi, žádám pana poslance
Ševčíka, aby své písemné
návrhy nechal u předsednického stolu. Slovo
má poslanec Prokop, připraví se poslanec
Hrušínský.
Poslanec SN M. Prokop: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené kolegyně poslankyně a
poslanci, když jsem jako každý z vás absolvoval
loni v květnu předvolební kampaň,
byla jedním z mých proklamovaných cílů
v parlamentě ochrana rodící se demokracie.
Říkal jsem tehdy, a myslím si to dodnes,
že demokracie je stále ohrožena, že to,
co máme za sebou po svržení totality, jsou
jen první krůčky k demokracii, že relikty
minulosti jsou mezi námi a že jsou - a to je snad
ještě horší - i v nás samotných.
Státní bezpečnost je takovým reliktem
minulosti, který ohrožuje naši demokracii, stejně
jako nedostatek politické kultury, zodpovědnosti,
svědomí nebo naší vlastní aktivity.
Tento parlament naopak je nebo aspoň by měl být
instrumentem demokracie, tedy toho, k čemu směřujeme.
Tento parlament si zvolil komisi, uložil ji úkol a
tento úkol byl splněn. Spočíval v
tom, že komise zjistí, kteří poslanci
jsou zapsání v registru svazků, nic víc,
ale nic méně.
Bylo zde už několikrát řečeno,
že poslanec je veřejný činitel, že
je jakýmsi ztělesněním této
demokracie, neboť mandát, který jsme dostali,
je mandátem od našich voličů. práva
a pravomoce, které s tímto mandátem souvisejí,
máme jen propůjčeny, a to na dobu určitou.
Tento mandát by neměl být zpochybňován.
Skandál, který kolem výroku komise propukl,
je takovým zpochybněním. Poslanec, kolem
kterého propukl skandál, je tudíž poslancem
podle mého názoru nedůvěryhodným.
Chápu naprosto úsilí těch, kteří
byli přečtení mluvčím komise,
že se chtějí obhájit, ale podle mého
názoru parlament není půdou pro osobní
osočování a tedy ani pro osobní obhajoby.
Parlament nežaluje a nesoudí. Odstoupení poslance
není trestem, ani přiznáním viny,
je podle mého názoru naopak aktem úcty k
demokracii, úcty k voličům, úcty k
tomuto parlamentu. Přiklad Lothara je Meziéra, který
zde byl už vzpomenut, je důkazem, že politik,
který je opravdu nevinen spoluprací s StB u nás,
stejně jako v Německu, se může soudně
obhájit a jeho návrat na politickou scénu
je pak nejen možný, ale i velmi silný a úctyhodný
a je příspěvkem k demokratizaci společnosti.
Věřte mi, že bych byl velmi rád, kdyby
zejména někteří z těch, kteří
se tady tu více, tu méně důvěryhodně
obhajovali, byli opravdu očištění a
shledání jako zcela bezúhonní. Avšak
to může učinit jen soud. Nemám právo
nikoho soudit, každý, kdo aspoň jednou přišel
do styku s StB ví, jak to bylo složité. To
už tady bylo mnohokrát řečeno. Každý
je jen člověk, každý má právo
pochybit. Může dojít i k omylu. Ale, opakuji,
my nejsme oprávněni to soudit, jsme tady proto,
abychom tuto společnost transformovali ve společnost
demokratickou. V tom hazardovat s důvěrou voličů
nelze ani na vteřinu.
Vážení kolegové, původně
jsem vystupovat nechtěl, ale vystoupení pana poslance
Kanise mě k tomuto řečništi přivolalo.
Jeho vystoupení považuji za důkaz toho, že
strana, která StB vytvořila a živila, se svých
metod dosud nezbavila. Arogance jeho projevu ústícího
až ve skryté vyhrůžky, příliš
připomíná slavná vystoupení
poslance Gottwalda v Národním shromáždění
předmnichovské republiky. (Potlesk.) Je to tak,
pane poslanče. přečtete si zápis.
Je jen důkazem toho, že s relikty minulosti je potřeba
se vyrovnat dříve, než bude pozdě. Současná
politická situace v naši zemi je toho jen důkazem.
Rozhodné proto budu hlasovat zejména pro bod 4 v
návrhu usnesení (tisk 540), který jsme dostali
v pátek, kde se žádá, aby předsednictvo
Federálního shromáždění
odtajnilo údaje pro členy komise, které jim
budou umožňovat zjištěné skutečnosti
sdělit Federálnímu shromáždění,
ale hlavně České a Slovenské národní
radě.
Dovolte, abych upozornil i na to, že ve zprávě
pana poslance Rumla zazněly některé velmi
závažné informace, které by neměly
zapadnout. Jsou to fakta, která by mohla být klíčem
k řešení některých krizových
momentů v naší současné situaci.
Doporučuji tuto zprávu pozornosti vám, páni
poslanci, i v celé veřejnosti. Jen se podivuji,
že tato zpráva dosud nebyla publikována. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní
má slovo poslanec Hrušínský, připraví
se poslanec Kobylka.
Poslanec SL R. Hrušínský: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené dámy, vážení
pánové, dovolte, abych se připojil k názorům
mého předřečníka, pana poslance
Prokopa. Ale přesto bych se rád krátce vyjádřil
k tomu, o čem zde od pátku hovoříme.
Slyšeli jsme ukázky z Bible, z Koránu, nevím
ještě z čeho, slyšeli jsme v pátek
projev pana poslance Federálního shromáždění,
člena Komunistické strany Československa,
který po čtyřiceti letech zjistil, že
existují také jakási občanská
práva a tvrdě se jich dovolával. To je jisté
potěšující. (Potlesk.) I když asi
poněkud opožděné. Ale o co vlastně
jde?
Toto Federální shromáždění
jmenovalo a pověřilo vyšetřovací
komisi, aby mimo jiné zjistila jména poslanců,
kteří byli registrování jako spolupracovníci
StB. o nic jiného zde nešlo. Komise svůj jistě
neradostný úkol splnila a nezbývá,
než členům této komise za jejich práci
poděkovat, což tímto činím. Děkuji.
(Potlesk.)
(Řízení schůze převzal předseda
SN M. Šútovec.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Hrušínskému.
S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec
Móric, potom vystúpi poslanec Kobylka, po ňom
pani poslankyňa Kaplanová.
Poslanec SN V. Moric: Vážený pán predseda,
pán predsedajúci, poznámka je trochu oneskorená,
ale z diskusného príspevku pána Slámu
som vyrozumel, že s poctivými úmyslami a bez
hnevu tu vystupujú iba ti, ktorým je akoby ľúto
spolupracovníkov ŠtB a ktorí nesúhlasia
s komisiou. Myslím, že s rovnako poctivými
úmyslami a rovnako bez hnevu tu vystupujú aj ti,
ktorí sú pre prácu, ktorú komisia
vykonala a ktorí sú proti zastúpeniu spolupracovníkov
ŠtB v tomto parlamente. Ďakujem.
Předsedajíci předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem za faktickú poznámku. Prosím,
pán poslanec Kobylka.
Poslanec SN J. Kobylka: Dámy a pánové, pane
předsedo. Pár poznámek. Nejdříve
bych chtěl poděkovat komisi za její práci
a zvlášť panu Rumlovi za to, že zpráva
byla taková, jaká byla. Vedle logiky a ostatních
náležitosti měla i švih. Ale k tomu důležitému.
Podívejme se do vlastní historie a všimněme
si skončení druhé světové války.
Došlo k tragickému vývoji. Komunistická
strana měla ohromný zájem na zastření
viny a naopak neviny mnoha lidí. Komunistická strana
Československa řadu lidí nařkla z
kolaborace s nacisty, zbavila se tak mnohých odpůrců
a naopak - a na to bych chtěl upozornit - převzala
veškeré kompletní agentury konfidentů
gestapa. To znamená, že takové ohromné
fízlování, denunciace, trvá od této
doby. My jsme neměli to štěstí, jako
měli Němci, kterým vlastně denacifikaci
provedly vítězné mocnosti. My jsme naprosto
plynule přešli z jednoho udavačského
systému do druhého. (Potlesk.)
Naše společnost byla zbavena možnosti nahlédnout,
řádné věci reflektovat, integrovat
tuto znalost. Jinak řečeno - nedošlo k očistě.
Protože nyní zakládáme - aspoň
se o to pokoušíme, je zde historický přelom
- novou společnost, přimlouval bych se za tuto očistu.
Bude velice bolestivá a my proces bolesti právě
prožíváme. Ale tak to musí být.
Další poznámka. Pokud to kolegové, kteří
byli jmenování danou komisí, myslí
vážně s tímto státem, bylo by
dobře, aby své žaloby poslali a třeba
i k Evropskému soudu, ale na úplně jiné
instituce. Jak to už zmínil kolega Pernica. To znamená
žalovat Komunistickou stranu Československa a Státní
bezpečnost. Žalovat tento parlament mi připadá
absurdní. (Potlesk.)
Nejdříve jsem se zarazil, když jsem slyšel,
ze půjdou se svou stížností do Evropy,
ale pak jsem se zaradoval. Protože takových případů,
respektive žádostí o rozsouzení bude
mnoho. Budou z Rumunska, z Polska, z celého bloku. Mám
dojem, že evropští právníci - a
doufejme, že jim v tom pomůžeme - se budou muset
zamyslet nad vlastní zákonnou rozporností
občana jako takového a státem, respektive
nad rozpornosti mezi občanskými právy jedince
jako soukromé osoby a jeho pozicí, když se
stane představitelem státu. Domnívám
se, že tato oblast není úplné dobře
řešena. Jinak bychom věděli, jak se
to dělá jinde ve světě, byl by nám
ku pomoci zákonný předpis, který by
byl součásti buď ústavy nebo nějakých
prozatímních zákonů. Každý
se dovolává zákona na ochranu osobnosti.
Mám mrazení, že Husajn spálí
veškeré kompromitující doklady, které
by ho z čehokoli usvědčovaly. Nikdo mu nebude
moci u soudu dokázat, že on nezapálil jediný
ropný vrt, nevylil jediný litr ropy do moře,
nezastřelil jediného člověka vlastníma
rukama. on jako občan je nevinen. To je velmi zvláštní
situace. Nevím, jak si s tím světové
společenství poradí. Je vidět, že
to snadné nebude.
Domnívám se, že celá tato oblast by
se měla nějakým způsobem zákonné
řešit. To, co děláme, je vlastně
poukazem na to, že to není příliš
jasné. Domnívám se, že Evropa nám
bude nakloněna a že nám pomůže.
Denacifikace bude velmi bolestivá! Ale to už jsem
říkal.
Poslední krátká připomínka
závěrem. Bylo by dobré, aby si ti, kteří
koketují s myšlenkou pokračovat v práci
pro StB, nebo s ní dokonce začít - myslím
pro bývalou - uvědomili jedno. Ďábel
nikdy nedělá smlouvu na půl duše. Ďábel
si bere vždy duši celou. Děkuji. (potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Prosím, pani poslankyňa Kaplanová,
pripraví sa poslanec Jiří Černý,
po ňom pán poslanec Žáček, poslanec
Gúrtler a poslankyňa Pauluchová.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený
pane předsedo, vážené předsednictvo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, chtěla bych vám připomenout atmosféru
při revoluci a ve dnech po ní. Chtěla bych,
abychom si znovu vzpomněli, abychom se vsunuli do nádhery
té jednoty, kterou jsme cítili, do ulehčení,
že konečně žijeme svobodně, že
konečně je to, za co jsme bojovali, na co jsme čekali,
v co jsme doufali celých čtyřicet let.
Bylo to nádherné, ale když se dnes podíváme
na lidi, co zjišťujeme? Zjišťujeme, že
rezignují, že ztratili naději, že nemají
důvěru, a není to jenom proto, že jsou
zvýšené ceny, ale je to proto, že všude
- dosud skoro všude - zůstávají staré
struktury na místech a že dosud je ohrožení
z té mafie, o které pan prezident Havel - domnívám
se, že to bylo na Nový rok - řekl, že
je spletená jako pavučina. Já si myslím,
že to není pavučina, ale že jsou to gordické
uzly, které musíme rozvázat, že musíme
prostě dodat to, co se od nás očekává
a co lid očekává od nás jako od parlamentu.
chce, abychom byli obrazem morální elity národa,
abychom všichni byli hodnověrní, aby to, co
je za námi, a to, co říkáme, aby bylo
platné, aby to byla pravda. Je jenom jedna věc,
která může navrátit nadějí
a víru, navrátit víru ve spravedlnost, jedna
věc jenom, která nás může osvobodit,
a to je pravda, pravda je velice prostá pro ty, kteří
ji vidi jako ano, ano, ne, ne.
Já myslím, že jsme všichni smutní
z lustrací, které tady probíhají,
ale na druhé straně odhalují část
té nemoci, kterou jsme prošli všichni a která
má název strach. A v této nemoci jsme mnozí
odolali a mnozí podlehli. Nejsme tady proto, abychom soudili.
Všechna ta přirovnání z Písma
většinou nebyla na místě. Nejsme tady
proto, abychom hledali třísku v oku svého
bratra, abychom rozdělili náš parlament na
spravedlivé a nespravedlivé. Jsme tady proto, abychom
nepřipustili, aby ta mafie dále manipulovala námi
a celým národem. Vím o případech,
kdy ti, kteří na toto zlo poukazovali, byli první,
kteří ztratili práci, kteří
odešli. My musíme toto napravit. A proto vás
velice prosím, abyste uvěřili, že opravdu
právě proto, my, kteří jsme prožili
ty hrůzy všech těch zkoušek, všech
těch výslechů, nebudeme nikým pohrdat,
kdo podlehl. Nebudeme pohrdat opravdu nikým, protože
jsou to všichni naši bratři a mnozí z
našich přátel, nevydrželi ten tlak a byli
v situacích, že člověk je opravdu nemůže
soudit. Ale jde o jednu věc. Aby v našem parlamentě
nebyli lidé, o nichž jsou pochyby, a proto se domnívám
a děkuji těm, kteří měli sílu
odejít. proto se domnívám, že tyto soudy
ani tady nejsou na místě, že to patří
tribunálu, že to patří prokuratuře.
Ale že ti poslanci, kteří nemají hodnověrnost,
by měli odstoupit do té doby, než prokáží,
že si důvěru zaslouží, než
také nás usvědčí z toho, že
skrze ně nebude náš parlament manipulován.
Velice prosím, aby byly zpřístupněny
dokumenty komise 17. listopadu, které jsme dali všichni
důvěru.
Já jsem přesvědčena, že se komise
snažila opravdu označit jenom ty poslance, kde jakési
důkazy má. Jestliže někomu z těchto
lidí křivdím, ať mi to odpustí.
Chtěla bych, abychom si odpouštěli všichni.
Ale aby to heslo, které je v našem praporu, zůstalo
neustále nejen heslem, ale pravdou, a aby i tito poslanci,
jestliže za nimi stoji pravda, uvěřili a věřili,
že pravda zvítězí. Děkuji za
pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pani poslankyni Kaplanovej, teraz vystúpi
pán poslanec Jiří Černý.
Poslanec SL J. Černý: Pane předsedo, pane
předsedající, vážení kolegové,
vážené kolegyně. Nežádal
jsem o vystoupení podruhé v této rozpravě
pro sebe. Na vysvětlení přečtu dopis:"Vážený
pane poslanče, mám k vám velkou prosbu. Posílám
vám dopis o svém manželovi, který bych
si přála, abyste přečetl před
Federálním shromážděním.
Za tuto službu vám pokorně děkuji, víc
dát nemohu. S úctou Anna Burianová, Praha."