Úterý 26. března 1991

"odstavec 3 : Federální shromáždění pověřuje tuto komisi, aby kladné výsledky svého šetření oznámila prostřednictvím mandátového a imunitního výboru předsednictvu té sněmovny, jíž je dotčený poslanec členem a také jemu samotnému. Popře-li poslanec podezření ze spolupráce se Státní bezpečnosti a nevzdá-li svůj mandát, tento výbor - neshledá-li v postupu vyšetřovací komise formální pochybení - prostřednictvím předsednictva sněmovny oznámí podezření vyšetřovací komise ze spolupráce poslance se Státní bezpečnosti Generální prokuratuře České a Slovenské Federativní Republiky a vyzve ji, aby před Nejvyšším soudem České republiky nebo před Nejvyšším soudem Slovenské republiky, podle toho, které republiky je poslanec příslušníkem, zahájila řízení o tom, zda poslanec ze spolupráce s StB podezřely, byl jejím spolupracovníkem, v kladném případě pak v jakém stupni a případně též z jakého důvodu. Jde-li o pracovníky jmenované v odstavci prvním, postoupí vyšetřovací komise své kladné poznatky o pracovníkovi k dalšímu opatření jeho služebnímu úřadu."

"odstavec 5: Federální shromáždění žádá ústavně právní výbory, aby vypracovaly a sněmovnám předložily návrh zákona obsahující hmotné i formální podmínky řízení před Nejvyšším soudem České republiky a Nejvyšším soudem Slovenské republiky, jakož i podmínky pro případnou ztrátu poslaneckého mandátu. V tomto návrhu zákona budiž současně vymezeny okruhy pracovních míst a funkcí, které nesmějí zastávat osoby, o nichž pravomocně bylo zjištěno, že byly spolupracovníky Státní bezpečnosti.

Dovolte mi, prosím, ještě, abych tento návrh několika slovy zdůvodnil.

Jistě se nemusím obzvláště zmiňovat o závažnosti a významu, který výrok o spolupráci se Státní bezpečnosti pro poslance má, a to jak v oblasti jeho politické činnosti a ve všem, co je s ní spojeno, tak i v jeho vlastním osobním životě. Na posouzení (a zde myslím především na skutkovou a důkazní stránku věci) tak závažné otázky není parlament vybaven. Jeho mandántový a imunitní výbor je koncipován zcela odlišně a je pro poklesky v podstatě bagatelní. Již tato okolnost sama o sobě, odhlédnuto od řady teoretických ústavně právních námitek, jimiž vás nemíním zatěžovat, vylučuje, aby o tak závažné otázce, i když se vztahuje především k vlastním členům parlamentu, mohl rozhodnout tento parlament sám, vztáhnul tak na sebe jurisdikční pravomoc. To za prvé.

Za druhé. Pro podobnou činnost - opět odhlédnuto od teoretických výhrad - by bylo nutné konstituovat na půdě parlamentu funkci žalobce, sestavit procesní pravidla a vybavit příslušný výbor takovými pravomocemi především v procesním slova smyslu, že by se jimi zcela zřetelné vměšoval do soudní činnosti, co by ve svých důsledcích neznamenalo nic jiného, než zbavit poslance jako občana soudní ochrany ve vlastním slova smyslu. Námitku, že takovému poslanci je k dispozici zákonem předvídaný postup ve smyslu § 11 občanského zákona, tedy o ochraně osobnosti, výrazně zeslabují vážné pochybnosti, zda ve vztahu poslance k parlamentu je za současného právního stavu vůbec dána soudní příslušnost.

Ani zde vás nechci unavovat podrobnějším rozborem problému, ujišťuji vás však, že tento problém existuje, že jde o problém vážný a hluboký. Aby se předešlo případným kompetenčním úvahám či spíše sporům, jeví se jednodušší a vhodnější založit soudnou příslušnost takovým způsobem, jak jsem rozvedl v návrhu. Příslušnost republikových soudů má vyloučit jakékoli podezření z národní předpojatosti apod.

Za třetí. Podezření ze spolupráce s policejní složkou vyslovil parlament ústy k tomu zvláště zřízené komise. Jeví se proto jen zcela přiměřené a koneckonců i spravedlivé, aby i další kroky - je zde přece jen ve hře poslanecký mandát - v prokazování této skutečnosti, jestliže se poslanec nařčení brání, bylo přikázáno státnímu aparátu, který k hájení státních zájmů, a to podtrhuji, tedy k hájení státních zájmů je zde již zřízen, a který také pro plnění podobných úkolů je dostatečné vším potřebným vybaven.

A konečné za čtvrté, tak závažný výrok s důsledky tak dalekosáhlými, může byt prohlášen jen poté, co bude podložen dostatečnými důkazy, které budou také náležitým způsobem, to je zákonným a odborně i eticky bezvadným způsobem, zhodnocen. Takovouto činnost ze známých důvodů nelze svěřit nikomu jinému než soudu. Vzhledem k povaze věci jeví se pro takový účel být nejvhodnější republikový Nejvyšší soud, z něhož by případně odvolání směřovalo k Nejvyššímu soudu federálnímu. Pokud by pak šlo o jiné osoby než o poslance, jestliže již k lustracím byla založena příslušná parlamentní komise, rozhodovalo by se obdobným způsobem s tím rozdílem, že rozhodnutí by se dalo postupem služebního úřadu, jemuž by také bylo vyhrazeno doporučení příslušných rozhodnutí. Úprava pátého odstavce usnesení č. 94 z ledna 1991 předpokládá úpravu celé materie zákona, který by stanovil podmínky, jak samotného řízení, tak i hmotné právní předpoklady a kautely, za nichž by k prohlášení soudního výroku mohlo dojít.

Dámy a pánové, rozprava o lustracích nás připravila o několik dnů tak vzácného času. Nemyslím, že by nebylo účelnější využít tento čas k přijetí zákonů, jejich potřeba je mnohem aktuálnější, i když tím nemíním ani v nejmenším zlehčovat význam problémů, o které jde. Stalo se. Snad napříště při schvalování našeho programu budeme pozornější. Na počátku našeho jednání o tomto bodu několikrát a z různých úst zazněly zde prosby o uvážlivost, a jestliže jsem tomu dobře porozuměl, též o spravedlnost. Plně chápu jejich smysl a zcela jim rozumím. Nicméně Listinou základních práv a svobod jsme založili nebo alespoň jsme založit mínili uvědomělé občanství. A uvědomělý občan, paní a pánové, je Hrdý občan. A ten o spravedlnost neprosí, ten ji - a právem - vyžaduje. (potlesk.)

(Řízení schůze převzal první místopředseda FS Z. Jičínský.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Než dám slovo panu poslanci Prokopovi, žádám pana poslance Ševčíka, aby své písemné návrhy nechal u předsednického stolu. Slovo má poslanec Prokop, připraví se poslanec Hrušínský.

Poslanec SN M. Prokop: Pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně a poslanci, když jsem jako každý z vás absolvoval loni v květnu předvolební kampaň, byla jedním z mých proklamovaných cílů v parlamentě ochrana rodící se demokracie. Říkal jsem tehdy, a myslím si to dodnes, že demokracie je stále ohrožena, že to, co máme za sebou po svržení totality, jsou jen první krůčky k demokracii, že relikty minulosti jsou mezi námi a že jsou - a to je snad ještě horší - i v nás samotných. Státní bezpečnost je takovým reliktem minulosti, který ohrožuje naši demokracii, stejně jako nedostatek politické kultury, zodpovědnosti, svědomí nebo naší vlastní aktivity.

Tento parlament naopak je nebo aspoň by měl být instrumentem demokracie, tedy toho, k čemu směřujeme. Tento parlament si zvolil komisi, uložil ji úkol a tento úkol byl splněn. Spočíval v tom, že komise zjistí, kteří poslanci jsou zapsání v registru svazků, nic víc, ale nic méně.

Bylo zde už několikrát řečeno, že poslanec je veřejný činitel, že je jakýmsi ztělesněním této demokracie, neboť mandát, který jsme dostali, je mandátem od našich voličů. práva a pravomoce, které s tímto mandátem souvisejí, máme jen propůjčeny, a to na dobu určitou. Tento mandát by neměl být zpochybňován. Skandál, který kolem výroku komise propukl, je takovým zpochybněním. Poslanec, kolem kterého propukl skandál, je tudíž poslancem podle mého názoru nedůvěryhodným. Chápu naprosto úsilí těch, kteří byli přečtení mluvčím komise, že se chtějí obhájit, ale podle mého názoru parlament není půdou pro osobní osočování a tedy ani pro osobní obhajoby. Parlament nežaluje a nesoudí. Odstoupení poslance není trestem, ani přiznáním viny, je podle mého názoru naopak aktem úcty k demokracii, úcty k voličům, úcty k tomuto parlamentu. Přiklad Lothara je Meziéra, který zde byl už vzpomenut, je důkazem, že politik, který je opravdu nevinen spoluprací s StB u nás, stejně jako v Německu, se může soudně obhájit a jeho návrat na politickou scénu je pak nejen možný, ale i velmi silný a úctyhodný a je příspěvkem k demokratizaci společnosti.

Věřte mi, že bych byl velmi rád, kdyby zejména někteří z těch, kteří se tady tu více, tu méně důvěryhodně obhajovali, byli opravdu očištění a shledání jako zcela bezúhonní. Avšak to může učinit jen soud. Nemám právo nikoho soudit, každý, kdo aspoň jednou přišel do styku s StB ví, jak to bylo složité. To už tady bylo mnohokrát řečeno. Každý je jen člověk, každý má právo pochybit. Může dojít i k omylu. Ale, opakuji, my nejsme oprávněni to soudit, jsme tady proto, abychom tuto společnost transformovali ve společnost demokratickou. V tom hazardovat s důvěrou voličů nelze ani na vteřinu.

Vážení kolegové, původně jsem vystupovat nechtěl, ale vystoupení pana poslance Kanise mě k tomuto řečništi přivolalo. Jeho vystoupení považuji za důkaz toho, že strana, která StB vytvořila a živila, se svých metod dosud nezbavila. Arogance jeho projevu ústícího až ve skryté vyhrůžky, příliš připomíná slavná vystoupení poslance Gottwalda v Národním shromáždění předmnichovské republiky. (Potlesk.) Je to tak, pane poslanče. přečtete si zápis. Je jen důkazem toho, že s relikty minulosti je potřeba se vyrovnat dříve, než bude pozdě. Současná politická situace v naši zemi je toho jen důkazem.

Rozhodné proto budu hlasovat zejména pro bod 4 v návrhu usnesení (tisk 540), který jsme dostali v pátek, kde se žádá, aby předsednictvo Federálního shromáždění odtajnilo údaje pro členy komise, které jim budou umožňovat zjištěné skutečnosti sdělit Federálnímu shromáždění, ale hlavně České a Slovenské národní radě.

Dovolte, abych upozornil i na to, že ve zprávě pana poslance Rumla zazněly některé velmi závažné informace, které by neměly zapadnout. Jsou to fakta, která by mohla být klíčem k řešení některých krizových momentů v naší současné situaci. Doporučuji tuto zprávu pozornosti vám, páni poslanci, i v celé veřejnosti. Jen se podivuji, že tato zpráva dosud nebyla publikována. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní má slovo poslanec Hrušínský, připraví se poslanec Kobylka.

Poslanec SL R. Hrušínský: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych se připojil k názorům mého předřečníka, pana poslance Prokopa. Ale přesto bych se rád krátce vyjádřil k tomu, o čem zde od pátku hovoříme.

Slyšeli jsme ukázky z Bible, z Koránu, nevím ještě z čeho, slyšeli jsme v pátek projev pana poslance Federálního shromáždění, člena Komunistické strany Československa, který po čtyřiceti letech zjistil, že existují také jakási občanská práva a tvrdě se jich dovolával. To je jisté potěšující. (Potlesk.) I když asi poněkud opožděné. Ale o co vlastně jde?

Toto Federální shromáždění jmenovalo a pověřilo vyšetřovací komisi, aby mimo jiné zjistila jména poslanců, kteří byli registrování jako spolupracovníci StB. o nic jiného zde nešlo. Komise svůj jistě neradostný úkol splnila a nezbývá, než členům této komise za jejich práci poděkovat, což tímto činím. Děkuji. (Potlesk.)

(Řízení schůze převzal předseda SN M. Šútovec.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Hrušínskému. S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec Móric, potom vystúpi poslanec Kobylka, po ňom pani poslankyňa Kaplanová.

Poslanec SN V. Moric: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, poznámka je trochu oneskorená, ale z diskusného príspevku pána Slámu som vyrozumel, že s poctivými úmyslami a bez hnevu tu vystupujú iba ti, ktorým je akoby ľúto spolupracovníkov ŠtB a ktorí nesúhlasia s komisiou. Myslím, že s rovnako poctivými úmyslami a rovnako bez hnevu tu vystupujú aj ti, ktorí sú pre prácu, ktorú komisia vykonala a ktorí sú proti zastúpeniu spolupracovníkov ŠtB v tomto parlamente. Ďakujem.

Předsedajíci předseda SN M. Šútovec: Ďakujem za faktickú poznámku. Prosím, pán poslanec Kobylka.

Poslanec SN J. Kobylka: Dámy a pánové, pane předsedo. Pár poznámek. Nejdříve bych chtěl poděkovat komisi za její práci a zvlášť panu Rumlovi za to, že zpráva byla taková, jaká byla. Vedle logiky a ostatních náležitosti měla i švih. Ale k tomu důležitému. Podívejme se do vlastní historie a všimněme si skončení druhé světové války. Došlo k tragickému vývoji. Komunistická strana měla ohromný zájem na zastření viny a naopak neviny mnoha lidí. Komunistická strana Československa řadu lidí nařkla z kolaborace s nacisty, zbavila se tak mnohých odpůrců a naopak - a na to bych chtěl upozornit - převzala veškeré kompletní agentury konfidentů gestapa. To znamená, že takové ohromné fízlování, denunciace, trvá od této doby. My jsme neměli to štěstí, jako měli Němci, kterým vlastně denacifikaci provedly vítězné mocnosti. My jsme naprosto plynule přešli z jednoho udavačského systému do druhého. (Potlesk.)

Naše společnost byla zbavena možnosti nahlédnout, řádné věci reflektovat, integrovat tuto znalost. Jinak řečeno - nedošlo k očistě.

Protože nyní zakládáme - aspoň se o to pokoušíme, je zde historický přelom - novou společnost, přimlouval bych se za tuto očistu. Bude velice bolestivá a my proces bolesti právě prožíváme. Ale tak to musí být.

Další poznámka. Pokud to kolegové, kteří byli jmenování danou komisí, myslí vážně s tímto státem, bylo by dobře, aby své žaloby poslali a třeba i k Evropskému soudu, ale na úplně jiné instituce. Jak to už zmínil kolega Pernica. To znamená žalovat Komunistickou stranu Československa a Státní bezpečnost. Žalovat tento parlament mi připadá absurdní. (Potlesk.)

Nejdříve jsem se zarazil, když jsem slyšel, ze půjdou se svou stížností do Evropy, ale pak jsem se zaradoval. Protože takových případů, respektive žádostí o rozsouzení bude mnoho. Budou z Rumunska, z Polska, z celého bloku. Mám dojem, že evropští právníci - a doufejme, že jim v tom pomůžeme - se budou muset zamyslet nad vlastní zákonnou rozporností občana jako takového a státem, respektive nad rozpornosti mezi občanskými právy jedince jako soukromé osoby a jeho pozicí, když se stane představitelem státu. Domnívám se, že tato oblast není úplné dobře řešena. Jinak bychom věděli, jak se to dělá jinde ve světě, byl by nám ku pomoci zákonný předpis, který by byl součásti buď ústavy nebo nějakých prozatímních zákonů. Každý se dovolává zákona na ochranu osobnosti. Mám mrazení, že Husajn spálí veškeré kompromitující doklady, které by ho z čehokoli usvědčovaly. Nikdo mu nebude moci u soudu dokázat, že on nezapálil jediný ropný vrt, nevylil jediný litr ropy do moře, nezastřelil jediného člověka vlastníma rukama. on jako občan je nevinen. To je velmi zvláštní situace. Nevím, jak si s tím světové společenství poradí. Je vidět, že to snadné nebude.

Domnívám se, že celá tato oblast by se měla nějakým způsobem zákonné řešit. To, co děláme, je vlastně poukazem na to, že to není příliš jasné. Domnívám se, že Evropa nám bude nakloněna a že nám pomůže. Denacifikace bude velmi bolestivá! Ale to už jsem říkal.

Poslední krátká připomínka závěrem. Bylo by dobré, aby si ti, kteří koketují s myšlenkou pokračovat v práci pro StB, nebo s ní dokonce začít - myslím pro bývalou - uvědomili jedno. Ďábel nikdy nedělá smlouvu na půl duše. Ďábel si bere vždy duši celou. Děkuji. (potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Prosím, pani poslankyňa Kaplanová, pripraví sa poslanec Jiří Černý, po ňom pán poslanec Žáček, poslanec Gúrtler a poslankyňa Pauluchová.

Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěla bych vám připomenout atmosféru při revoluci a ve dnech po ní. Chtěla bych, abychom si znovu vzpomněli, abychom se vsunuli do nádhery té jednoty, kterou jsme cítili, do ulehčení, že konečně žijeme svobodně, že konečně je to, za co jsme bojovali, na co jsme čekali, v co jsme doufali celých čtyřicet let.

Bylo to nádherné, ale když se dnes podíváme na lidi, co zjišťujeme? Zjišťujeme, že rezignují, že ztratili naději, že nemají důvěru, a není to jenom proto, že jsou zvýšené ceny, ale je to proto, že všude - dosud skoro všude - zůstávají staré struktury na místech a že dosud je ohrožení z té mafie, o které pan prezident Havel - domnívám se, že to bylo na Nový rok - řekl, že je spletená jako pavučina. Já si myslím, že to není pavučina, ale že jsou to gordické uzly, které musíme rozvázat, že musíme prostě dodat to, co se od nás očekává a co lid očekává od nás jako od parlamentu. chce, abychom byli obrazem morální elity národa, abychom všichni byli hodnověrní, aby to, co je za námi, a to, co říkáme, aby bylo platné, aby to byla pravda. Je jenom jedna věc, která může navrátit nadějí a víru, navrátit víru ve spravedlnost, jedna věc jenom, která nás může osvobodit, a to je pravda, pravda je velice prostá pro ty, kteří ji vidi jako ano, ano, ne, ne.

Já myslím, že jsme všichni smutní z lustrací, které tady probíhají, ale na druhé straně odhalují část té nemoci, kterou jsme prošli všichni a která má název strach. A v této nemoci jsme mnozí odolali a mnozí podlehli. Nejsme tady proto, abychom soudili. Všechna ta přirovnání z Písma většinou nebyla na místě. Nejsme tady proto, abychom hledali třísku v oku svého bratra, abychom rozdělili náš parlament na spravedlivé a nespravedlivé. Jsme tady proto, abychom nepřipustili, aby ta mafie dále manipulovala námi a celým národem. Vím o případech, kdy ti, kteří na toto zlo poukazovali, byli první, kteří ztratili práci, kteří odešli. My musíme toto napravit. A proto vás velice prosím, abyste uvěřili, že opravdu právě proto, my, kteří jsme prožili ty hrůzy všech těch zkoušek, všech těch výslechů, nebudeme nikým pohrdat, kdo podlehl. Nebudeme pohrdat opravdu nikým, protože jsou to všichni naši bratři a mnozí z našich přátel, nevydrželi ten tlak a byli v situacích, že člověk je opravdu nemůže soudit. Ale jde o jednu věc. Aby v našem parlamentě nebyli lidé, o nichž jsou pochyby, a proto se domnívám a děkuji těm, kteří měli sílu odejít. proto se domnívám, že tyto soudy ani tady nejsou na místě, že to patří tribunálu, že to patří prokuratuře. Ale že ti poslanci, kteří nemají hodnověrnost, by měli odstoupit do té doby, než prokáží, že si důvěru zaslouží, než také nás usvědčí z toho, že skrze ně nebude náš parlament manipulován.

Velice prosím, aby byly zpřístupněny dokumenty komise 17. listopadu, které jsme dali všichni důvěru.

Já jsem přesvědčena, že se komise snažila opravdu označit jenom ty poslance, kde jakési důkazy má. Jestliže někomu z těchto lidí křivdím, ať mi to odpustí. Chtěla bych, abychom si odpouštěli všichni. Ale aby to heslo, které je v našem praporu, zůstalo neustále nejen heslem, ale pravdou, a aby i tito poslanci, jestliže za nimi stoji pravda, uvěřili a věřili, že pravda zvítězí. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pani poslankyni Kaplanovej, teraz vystúpi pán poslanec Jiří Černý.

Poslanec SL J. Černý: Pane předsedo, pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Nežádal jsem o vystoupení podruhé v této rozpravě pro sebe. Na vysvětlení přečtu dopis:"Vážený pane poslanče, mám k vám velkou prosbu. Posílám vám dopis o svém manželovi, který bych si přála, abyste přečetl před Federálním shromážděním. Za tuto službu vám pokorně děkuji, víc dát nemohu. S úctou Anna Burianová, Praha."

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP