Tieto naše názory sú potvrdené i expertíznymi
posudkami rôznych právnických inštitúcií
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky. Dovolím
citovať časť posudku Ústavu štátu
a práva Československej akadémie vied v Prahe.
Citujem:
"Závažné výhrady sa vzťahujú
tiež na spôsob zisťovania toho, či občan
bol spolupracovníkom ŠtB na proces odvolania poslancov.
Ako jediný a právne nezpochybniteľný
dôkaz o spolupráci poslanca s ŠtB uvádza
navrhovaný § 4 zákona registrovanie poslanca
v registru zväzkov ŠtB. Vylučuje naprosto preskúmanie
tohto dôkazu, nad to nepriameho dôkazu, inými
dôkaznými prostriedkami. Zásada stanoveného
nespochybniteľného dôkazného prostriedku,
ktorého možno vylučne použiť na dokazovanie
je zásadou inkvizičného riadenia a nie je
v súlade s princípmi právneho štátu"
- toľko citát. (Potlesk.)
Pretože sa ukázalo, že naše obavy sú
pravdivé, nevidíme iné východisko,
než opätovne zvýrazniť, že výsledky
považujeme za nedôveryhodné, nemôžeme
sa s nimi stotožniť a doporučujeme problematiku
očisty parlamentu od spolupracovníkov ŠtB riešiť
prostriedkami politickými a morálnymi, tak ako to
nakoniec vyslovila aj federálna vláda, ba dokonca
aj sám pán prezident.
Chápeme politickú a morálnu závažnosť
problémov lustrácií, ale za súčasnej
sitácie vidíme ich riešenie cez politické
strany a hnutia, teda u tých, ktorí do dnešného
dňa sa kvôli tomuto nevzdali svojich poslaneckých
mandátov. To však nevylučujeme a naopak plne
to podporujeme, aby tento parlament prijal takýto zákon
o strate mandátu poslanca, kde by sa komplexne upravili
dôvody, postupy straty mandátu a nielen tento vyššie
spomínaný dôvod na jeho odvolanie.
Záverom vyjadrujeme mienku, že komisia 17. novembra
by mala skončiť činnosť v otázkach
lustrácií a pokračovať v práci
podľa jej pôvodného vymedzeného obsahu
činnosti. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Vážení kolegovia, vážené
kolegyne, chcem predložiť jeden návrh šéfom
politických klubov. Myslím, že by bolo vhodné
a žiadúce, aby politické kluby zostavili spoločnú
redakčnú komisiu, do ktorej by prizvali povereného
zástupcu vyšetrovacej komisie, a aby spoločne
ešte raz zrevidovali návrh uznesenia, prípadne
sa dohodli na postupe, akým sa bude s uznesením
pracovať, prípadne či by nebolo žiadúce
vypracovať celkom nové uznesenie. K tejto otázke
sa hlási pán poslanec Kroupa.
Poslanec SL D. Kroupa: Pane předsedající,
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění, dovolím si navrhnout
znění takového usnesení:
Federální shromáždění
vyzývá poslance, které zpráva komise
pro vyšetřování událostí
17. listopadu označila jako podezřelé ze
spolupráce s StB, aby se vzdali poslaneckého mandátu.
Práce parlamentu je založena na důvěře,
totiž na důvěře veřejnosti i
na vzájemné důvěře mezi poslanci.
Jejich přítomnost tuto důvěru podlamuje
a ohrožuje tím stabilitu státu, odstoupí-li,
dají najevo, že nadřazují zájem
státu zájmům osobním. Jejich odstoupení
nebudeme považovat za přiznání, že
s StB skutečně spolupracovali. (Smích v sále.)
Poslancům, kteří za podobných okolností
odstoupili, vyjadřujeme dík. (Částečně
potlesk, částečně dupání.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Kroupa, počítal som s tým,
že prednesiete príspevok, v ktorom navrhnete spôsob
konštituovania tejto komisie, od ktorej by ste eventuálne
tento svoj návrh mohli vzniesť.
Prosil by som predsedov, respektíve podpredsedov poslaneckých
klubov, aby sa ešte v priebehu rozpravy, najlepšie v
priebehu niektorého z nasledujúcich príspevkov
zišli v niektorom priľahlom priestore a stanovili si
tie zásady. S technickou poznámkou sa hlási
pán poslanec Svoboda.
Poslanec SN J. Svoboda: Natočil jsem v minulém roce
film o procesech v 50. letech a četl jsem tedy bohatě
literaturu k tomu se vztahující. Návrh, který
zde přednesl pan poslanec Kroupa, mi velmi důrazně
připomíná situaci, kdy ministr Karol Bacílek
v bílé uniformě přišel k jednotlivým
odsouzeným do cel a řekl jim, že se mají
přiznat proto, aby udělali důvěryhodnou
komunistickou stranu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútpvec:
Navrhujem teraz šéfom poslaneckých klubov,
prípadne ich povereným zástupcom a jednému
z členov parlamentnej vyšetrovacej komisie, napríklad
pánu poslancovi Tomanovi, aby sa zišli v priľahlom
priestore vo vedľajších dverách a dohodli
sa o dalšom postupe tvorby uznesenia. Diskusia pokračuje
v tejto chvíli ďalej. Pozývam pána Petra
Brodského, aby predniesol svôj príspevok.
Poslanec SN P. Brodský: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, kolegové
a kolegyně, vážení hosté. Dovolte
mi krátké zamyšlení. Vystoupit dnešního
dne v parlamentu znamená buď politický kredit
získat nebo ho ztratit, jsem si toho vědom. Ptám
se spolu s mnohými: Kam se přidat? Na stranu, která
křičí: "Ukřižuj, ukřižuj!
" nebo na zástup těch, kteří
cudně klopí zrak a jsou rádi, že neobdrželi
obálku a domnívají se, že jsou šťastně
ze hry venku. Morální kredit poslance je v našich
rukou. Rozhodovat o výši viny, toť dnešní
břemeno, se kterým se musí vyrovnat každý
z nás. Kéž by se tak dělo slušně
a kulturně!
Musím říci, že osobně to prožívam
s pocitem až fyzické bolesti, vždy jsem se snažil
stát na straně pravdy a spravedlnosti a domnívám
se a jsem o tom přesvědčen, že křesťan
bez rozdílu vyznání má svůj
a život svých spolubratří poměřovat
slovem Písma. Nebudu zde podobně líčit
evangelijní příběh Ježíše,
který stojí před zásadním rozhodnutím,
vyjádřit se k případu ženy cizoložnice,
vyjádřit se k případu celníka,
který kolaboroval s římskou mocí.
A jak se zachovat? "Kdo je bez hříchu, hoď
kamenem! " Zazněla tato slova předevčírem
při televizní besedě i z úst kolegy
Kocába, takže nejsem v této chvíli vůbec
originální. Vím to, ale přesto cítím
povinnost znovu tuto věc zdůraznit.
Namítnete a asi právem: "Co s tím? Vždyť
to není řešení, nic nám to neulehčí!"
Parlamentní společenství, které jsme
zde vytvořili, má své klady i zápory
a chce se vyrovnat s pozůstatkem zrůdné totality.
Je mi jasné, v jakých složitých životních
rozhodováních jsme se všichni nacházeli.
Mohu se snažit pochopit a porozumět, ale mohu k této
situaci přistoupit i z pozice spravedlnosti a jednoznačně
všechny ty, kteří spolupracovali, odsoudit?
Ale - kdo jsi bez hříchu, hoď kamenem!
Kdybychom toto chtěli dohrát do konce, do reálného
konce, domnívám se, že během několika
minut by tato sněmovna byla liduprázdná a
byl by zřejmě prázdný i balkón
přihlížejících hostů.
"Jdi a nehřeš více! " To je počátek.
Počátek toho, že druhého, který
zklamal, klopýtl, ještě více nezničím
a nepřidusím. Ale na druhé straně
je zde celá řada těch, kteří
se cítí obviněni, někteří
s pocitem křivdy. Nechci vystupovat v roli soudce. Mistr
Jan Hus ve své závěrečné řeči
soud přenechal Nejvyššímu. A já
chci soud nad všemi těmi, kteří se možná
"v dobré vůli" zapletli do pletich se
Státní bezpečnosti, ponechat na svědomí
těch, kterých se to týká. Jen chci
připomenout - jdi a nehřeš více! Ježíš
a hříšná žena zůstali sami,
ostatní zmizeli. Vzdálili se. Ruku na srdce, každý
z nás se podílel a podílí na minulých
a současných praktikách politiky. Chybí
závěr? Můžeme ho zde vůbec dotvořit?
Ale jak? Jsem na rozpacích a přece vidím
řešení. Řešení v tom, že
všichni ti, kteří byli obviněni ať
se cítí právem či neprávem,
opustí tento parlament. Bylo by to asi čestné,
rozumné, poctivé, možná i korektní,
ale možná se mýlím. Nechci nikomu ublížit,
ale chtěl bych být spolu s vámi spravedlivý,
jde to vůbec?
A závěrem se obracím sám na sebe a
na vás ostatní, kolegové a kolegyně.
Jdi a nehřeš více, ale z toho všeho, co
jsi činil a činíš za to přece,
človeče, neseš odpovědnost. A pokud
tvrdíš, že ne, tak zde není tvé
místo. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Brodskému. Do rozpravy
je prihlásená pani poslankyňa Mahulena Čejková.
Pripraví sa pán poslanec Hladík.
Poslankyně SL M. Čejková: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážení přítomní. Dovolím
si použít slov našeho pana učitele angličtiny
Cromforda, která řekl na naší přednášce
v parlamentě: "Demokracie se musí stát
zvykem, měli bychom mít automaticky všude sklon
k diskusi, ke kompromisům a ke konsensu. Demokracie je
způsob života." My jsme na začátku,
stále ještě na začátku, každý
začátek je těžký. Učíme
se demokracii obecné, mluvíme o parlamentní
demokracii. S Evropou nás začínají
spojovat smlouvy, dokumenty a charty, které jsme podepsali
nebo podepisujeme. Nyní však vyvstává
problém. Pochopitelně se chceme vypořádat
s minulostí. Stále se snažíme potrestat,
vykořenit ty, kteří nám tolik ublížili,
ale také jsme vyhlásili Listinu základních
práv a svobod a na rozdíl od minulých let,
kdy takové listiny byly jen nezávaznými listy
papíru, je naší povinností stát
za svými proklamacemi a řídit se jimi. A
to je problém lustrací. Mnoho z nás se tímto
problémem velmi zabývalo a přemýšlelo
o něm. Mně se vše jeví jako tragické,
absurdní divadlo, které minulý režim
sehrál s mnoha lidmi tak, že jsme si vlastně
nebyli nikdo jist před nikým.
Nepochybuji o správnosti rozhodnutí opustit parlament
v případě těch poslanců, kdy
byla opravdu prokázána spolupráce. Slyšeli
jsme jména. Kdo ale určí hranici, kdy člověk
dobrovolně vzal na sebe spolupráci s vidinou výhod
ve službě zla a kdy člověk selhal pod
tlakem v nestatečnosti, v tísni, kterou nikdo z
nás nemá právo odsoudit? Proto vás
prosím, přemýšlejte se mnou. Nejen vy,
kteří se cítíte křesťany
a zvláště nyní v před velikonoční
době nad důvěrně známými
slovy, které si snad denně říkáme:
"Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme
našim viníkům".
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, poslanec Malý sa prihlásil s technickou
poznámkou. Potom vystúpi pán poslanec Hladík
a pripraví sa pán poslanec Bárta.
Poslanec SL M. Malý: Ja nemám technickou, ale faktickou
poznámku. Ptám se tohoto pléna, kde máme
jistotu, že tito lidé neselžou znova?
Poslanec SN J. Hladík: Vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, pro posouzení zavažných informací,
které nám předloží mluvčí
komise pro vyšetřování událostí
ze dne 17. listopadu 1989 v Praze pan poslanec Toman, považuji
za nutné, aby byli poslanci seznámeni s materiály,
které komise k jednotlivým jmenovaným poslancům
shromáždila.
Dovolte mi, abych se zeptal pana ministra vnitra ing. Langoše,
zda jsou tyto materiály předmětem státního
tajemství? Pokud ano, žádám pana ministra,
aby tyto materiály odtajnil. Pokud ne, dovoluji si navrhnout
plénu Federálního shromáždění,
aby přijalo usnesení, ve kterém zaváže
vyšetřovací komisi k předložení
uvedených materiálů poslancům k nahlédnutí.
Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Mám tomu rozumieť tak, že žiadate o to pána
ministra v túto chvíľu?
Poslanec SN J. Hladík: Pokud možno ano.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím, pán minister.
Ministr vnitra ČSFR J. Langoš: Vážený
pán predseda, pán predsedajúci, dámy
a páni. Odpoviem postupne na otázky, ktoré
tu boli na mňa adresované od konca.
Nie som ochotný odtajniť materiály, ktoré
zhromaždila vyšetrovacia komisia. Ani to neurobím.
Naopak, budem žiadať, keď ukončí
svoju činnosť záverečnou správou,
aby všetky materiály, ktoré zhromaždila,
okrem záverečnej správy, boli komisionálne
skartované. Predsedníctvo Federálneho zhromaždenia
má túto možnost urobiť to, čo odo
mňa žiada pán poslanec.
Na otázky pána poslanca Uhla odpoviem postupne.
Pýtal sa ma na definíciu tajného spolupracovníka
kategórie "dôverný styk". Prečítam
zo smernice: "Tajný spolupracovník kategórie
"dôverný styk" je tajný spolupracovník
rozviedky, ktorý v dôsledku svojho spoločenského
postavenia a osobných vlastností má objektívne
i subjektívne možnosti plniť rozvedné
úlohy a potom nie je ochotný pracovat pre rozviedku
a hlavne prekračovať svoje bežné možnosti.
Jeho spolupráca s československými úradmi
a inštitúciami je vedome založená na ideovom,
vlasteneckom, poprípade materiálnom zaklade či
osobných vzťahoch k pracovníkom československého
úradu, ktorému vedome odovzdávajú
tajné informácie zo svojho prostredia.
Na ďalšie otázky odpoviem stručne. Nie
je mi nič známe z práce a činnosti
pána poslanca Kavana v uvedenom období a nie je
mi nič známe o pracovníkoch alebo občanoch,
ktorí boli vedení v kategórii dôverný
styk v tom zmysle, že vedeli či nevedeli o tom, že
pracujú pre rozviedku.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu ministrovi Langošovi. Pán
poslanec Hladík, ste spokojný s touto odpoveďou?
Poslanec SN J. Hladík: Ano, jsem spokojen, děkuji.
Vím, že se teď mám obrátit na předsednictvo
Federálního shromáždění,
aby nám nechali jmenované materiály k nahlédnutí.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec
Mlynárik, potom vystúpi pán poslanec Bárta
a potom znovu pán poslanec Mlynárik s normálnym
diskusným príspevkom.
Poslanec SN J. Mlynárik: Som trochu zhrozený tým,
že pán minister vnútra hovoril o skartovaní
materiálu. Je neuveriteľné, že takýto
dôležitý materiál, ktorý budú
raz historici potrebovať pre svoju prácu - za desať,
dvadsať rokov - by mal byť zničený. Ja
sa domnievam, že sa tu pán minister preriekol a že
tento materiál má byť archivovaný a
sprístupnený, trebárs za dvadsať, tridsať
rokov.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Pán minister si praje odpovedať.
Ministr vnitra ČSFR J. Langoš: Len krátko.
Asi došlo k nedorozumeniu. Budem žiadať skartovať
kópie materiálov, ktoré sú súčasťou
archívu Federálneho ministerstva vnútra.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Teraz bude hovoriť poslanec Bárta, pripraví
sa poslanec Ján Mlynárik.
Poslanec SL B. Bárta: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
važené poslankyně, važení poslanci,
mé jméno bylo zneuctěno již loni v říjnu
veřejným křivým obviněním
v Lidových novinách z toho, že jsem byl agentem
Státní bezpečnosti. Mělo to pro mne
vážný dopad ve veřejném mínění
a vytrpěl jsem si své přesto, že jsem
dostal projev důvěry od tisíců přesvědčených
o neporušenosti mé cti v době totality.
S uvedenou nálepkou se pak snadno spojovaly nepravdivé
a ubližující nálepky další
a každý, komu nevyhovovalo mé úsilí
o rovnoprávné postavení Moravy a Slezska
v Československu, se pak cítil oprávněn
k nálepkování mé osoby. Omezením
byla jen míra fantazie takovýchto tvůrců.
Nemůže mně tedy už víc ublížit,
jsem-li opět veřejně, tentokrát tzv.
oficiální lustrační komisí
v parlamentu, která tak učinila za cenu porušení
zákona i proti rozhodnutí soudu v Praze 7.
V dopise, který jsem vám, paní poslankyně
a páni poslanci, poslal minulý týden, a nyní
se tedy mohu vyjádřit stručněji, jsem
vám podal nezvratný důkaz, že jsem nikdy
žádným agentem Státní bezpečnosti
nebyl, že jsem StB nikdy nic nepodepsal a že jsem o
mém převedení z podezřelé osoby
na agenta nic nevěděl, ani netušil. Zdůrazňuji,
žádný úkol jsem od StB nikdy nedostal
ani nepřevzal. Můj život byl životem vězně
na svobodě, nikoliv životem agenta. Popsal jsem vám
v příloze svého dopisu také permanentní
dvacetiletou diskriminaci mou i mých blízkých
a můj odpor proti totalitnímu režimu za posledních
25 let. Zcela evidentně je prokázáno, že
StB si z mé osoby v rámci obecně v socialismu
fungujícího čárkovacího systému,
který se ujal i v této instituci, vyrobila bez mého
vědomí svého spolupracovníka sama.
Připomenu několik skutečností ze svědectví,
které jsem vám rovněž zaslal: "V
písemném svědectví ze dne 21. února
1991, které pracovník Státní bezpečnosti
pod krycím jménem Krčmář sepsal
a v ústním výslechu na Federální
informační službě potvrdil člen
lustrační komise, mimo jiné říká,
že k převedení na svazek A - cituji - jsem
neobdržel žádný souhlas jakéhokoliv
druhu či formy ze strany docenta Bárty k tomuto
aktu. Dělo se tak výslovně bez jeho souhlasu
a vědomí." Konec citátu.
K motivaci, proč tak učinil, říká:
"Bral jsem to jako jakýsi administrativní akt,
který pro moji osobu znamenal klidnější
existenci." Konec citátu.)
Dále uvádí: "V daném okamžiku
jsem coby mladý policejní adept netušil, jak
mohu dr. Bártovi uškodit". Konec citátu.
Je třeba říci, že výpověď
nadřízeného k panu Krčmářovi
jeho svědectví nezpochybnila, dále, že
tzv. dvě agenturní zprávy, které mě
byly v kopiích ukázány lustrační
komisí a které pocházejí údajně
od pana Krčmáře z jednání se
mnou, nic neříkají, v jedné je uvedeno
pouze jméno člověka z mého okolí,
ve druhé je jméno jiného člověka.
Proti jménu jiného člověka je připojena
nic neříkající věta, kterou
jsem navíc nikdy nevyslovil.