Z tohoto hlediska lze předpokládat, že materiály
agentů Státní bezpečnosti jsou v držení
řady lidí. Máme konkrétní důkazy
o tom, že některé spisy, označené
jako skartované, dosud existují, máme důkazy
o tom, že někeré spisy byly před skartací
ofotografovány a rovněž existují. Jedinou
metodou, kterou lze zabránit vydírání
nebo dalšímu řízení spolupracovníků
Státní bezpečnosti, ale i řadě
politických skandálů v nevhodnou dobu, je
očistit státní a zákonodárné
orgány od těchto spolupracovníků.
(Potlesk.)
Z tohoto hlediska práce naší komise nevede
k politickým skandálům a škodám,
ale naopak jim předchází. Jak se mohou podílet
různá podezření a informace o spolupracovnících
Státní bezpečnosti na vývoji politické
situace, vidíme v současné době na
Moravě a na Slovensku.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, před započetím lustrací
jsme museli objasnit zcela konkrétní otázku,
koho považovat za spolupracovníka Státní
bezpečnosti, o němž se zmiňuje usnesení,
zda skutečně všechny druhy spolupracovníků
mělo na mysli usnesení č. 94 a zde jsme vycházeli
ze Směrnice pro agenturní operativní práci
z roku 1962. Směrnice pro práci s tajnými
spolupracovníky československé kontrarozvědky
A-oper-1-3 z roku 1972 a Směrnice pro práci se spolupracovníky
kontrarozvědky A-oper-1-3 z roku 1978, tedy z předpisů
pokrývajících období let 1962 - 1989.
Dále jsme vycházeli ze Směrnice pro rozvědnou
práci první správy SNB. Hlavní správa
VKR současně byla zřízena rozkazem
ministra národní bezpečnosti č. 66
z 29. 5. 1952 a byla integrální součástí
Státní bezpečnosti.
Jednotlivé směrnice rozdělují spolupracovníky StB na
1: tajné spolupracovníky,
2: důvěrníky.
Tajní spolupracovníci byli v jednotlivých obdobích rezidenti, agenti, informátoři, držitelé konspiračních bytů, držitelé propůjčených bytů, ideoví spolupracovníci a tajní spolupracovníci důverného styku. Z dikce citované směrnice vyplývá závažný požadevek, že podstatným kritériem zařazení spolupracovníka do těchto kategorií s určitým omezením u tajného spolupracovíka důvěrného styku u rozvědky - vědomí spolupráce a souhlas s ní.
Tento požadavek neplatí zcela u kategorií důvěrník.
Stejně jako byli důvěrníci, kteří
nevěděli o svém vytěžování,
byli i důvěrníci, kteří za
své služby dostávali finanční
odměny i v cizí měně. U důvěrníků
jsme proto prokazovali vědomí spolupráce
s orgány Státní bezpečnosti.
Zcela pak bokem stojí kategorie - kandidát tajné
spolupráce. Zde se nejedná o kategorii spolupracovníka,
nýbrž - jak název pozornějším
napoví - o kandidáta na spolupracovníka.
Rovněž zde bylo nutno prokázat vědomí
spolupráce, neboť většina kandidátů
tajné spolupráce o vytěžování
nevědela. Byli však tací, kteří
pracovali jako zkušení agenti.
Abychom předešli již v tuto chvíli zbytečným
rozborům jednotlivých kategorií, mohu sdělit,
že pokud zveřejníme jednotlivá jména
poslanců, jsou všichni registrováni jako agenti
kontrarozvědky, nebo tajní spolupracovníci
rozvědky. V tomto bodě jsme tedy usnesení
výkladem zpřesnili, neboť po provedeném
šetření jsme mezi prověřovanými
poslanci nenalezli žádného důvěrníka
ani žádného kandidáta tajné spolupráce,
který by věděl, že je ve styku s orgány
Státní bezpečnosti, byl ochoten v tomto styku
pokračovat, podával informace v utajeném
styku či plnil uložené úkoly.
Co vše předcházelo tomu, než byla konkrétní
osoba registrována jako agent. Pracovník Státní
bezpečnosti přistoupil nejprve k prověrce
dotyčné osoby, u níž předpokládal
ochotu ke spolupráci. Vypracoval návrh na zavedení
spisu kandidáta tajné spolupráce, a vyhotovil
plán prověrky dotyčné osoby. Pokud
daná osoba byla již vedena jako prověřovaná
nebo nepřátelská, nemusel být spis
kandidáta tajné spolupráce zaveden, k prověrce
došlo již v rámci existujícího
spisu. Po shromáždění materiálů
byl vypracován tzv. návrh na získání
ke spolupráci, který obsahoval hodnocení
osoby, hodnocení jeho rodinných příslušníků,
doklady svědčící o ochotě ke
spolupráci, popř. kompromitující materiály.
Tento návrh podepsal dotyčný pracovník
StB a příslušný náčelník.
Do 30-ti dnů po schválení návrhu na
získání tajného spolupracovníka
proběhl takzvaný vázací akt neboli
verbovka. Kromě agenta samotného se jej zúčastnil
pracovník, který měl agenta řídit
a ve většině případů jeho
náčelník, popřípadě
pověřený zástupce. Během vázacího
aktu podepsal agent závazek ke spolupráci, tento
byl buď předem připraven nebo jej sám
agent napsal a podepsal. Pouze ve výjimečných
případech nebyl písemný závazek
vyžadován, a to pouze tehdy, jestliže by podpis
mohl ohrozit dobrý vztah získávaného
tajného spolupracovníka ke spolupráci s kontrarozvědkou.
V tomto případě postačil ústní
souhlas získávaného tajného spolupracovníka.
Tajný spolupracovník si pak obvykle zvolil krycí
jméno a byl poučen o hlavních zásadách
spolupráce, zejména o zásadách konspirace.
Současně mu je uložen první konkrétní
úkol, způsob jeho plnění, způsob
vzájemného styku a je s ním domluveno heslo
pro kontakt. O průběhu celého popsaného
vázacího aktu, který byl v některých
případech nahráván na magnetofon,
byl vypracován tzv. záznam o průběhu
vázacího aktu, který podepsali přítomní
pracovníci Státní bezpečnosti a předložili
jej ke schválení náčelníkovi,
který schvaloval návrh na získání
spolupráce.
Teprve po jeho souhlasu byla dotyčná osoba registrována
jako spolupracovník příslušné
kategorie. Považujeme za nutné zdůraznit, že
samotný zápis do registru svazků neprováděl
příslušník Státní bezpečnosti,
nýbrž pracovnice samostatného odboru federálního
ministerstva vnitra. Správnost tohoto zápisu v registru
svazků potvrzoval řídící orgán
svým podpisem.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, v průběhu celého vyšetřování
a lustrací jsme vyslechli značné množství
pracovníků Státní bezpečnosti
a všech jsme se ptali, zda uvedené směrnice
znali a dodržovali. Všichni námi vyslýchaní
potvrdili, že člověk registrovaný jako
agent věděl, že je v kontaktu s pracovníkem
bezpečnosti, věděl, že má krycí
jméno, především ať již dobrovolně,
nebo za použití kompromitujích materiálů
souhlasili se spoluprací. Svědkové potvrdili,
že závazek nebyl nutnou podmínkou vědomé
spolupráce. Vyloučili možnost registrace agenta,
který o spolupráci nevěděl. Argumentovali
jednak přítomností náčelníka,
či jeho zástupce při vázacím
aktu, jednak kontrolou schůzkové činnosti
pracovníka Státní bezpečnosti s agentem
ze strany nadřízených orgánů.
Žádný z vyslýchaných neslyšel,
že by došlo k registraci osoby, která nebyla
spolupracovníkem. Opak výše uvedeného
vypovídali pouze někteří příslušníci
Státní bezpečnosti, dotazovaní na
konkrétní poslance Federálního shromáždění.
Jejich výpověď byla zpochybněna výpovědí
dalších svědků, příslušníků
Státní bezpečnosti, popřípadě
byl zadokumentován kamarádský až přátelský
vztah mezi poslanci a příslušníky Státní
bezpečnosti. Máme dokumentována opakovaná
setkání i po 17. listopadu, máme dokumentovánu
nabídku jednoho z registrovaných poslanců
svému bývalému řídícímu
orgánu na místo náměstka v případě,
že bude jmenován ministrem. Jsou to okolnosti natolik
závažné, že je nelze nechat bez povšimnutí.
Za základní důkaz, o nějž opíráme
své závěry, považujeme registr svazků
federálního ministerstva vnitra. Jedná se
o seznam všech zájmových osob Státní
bezpečnosti, jak tajných spolupracovníků,
tak prověřovaných osob, nepřátelských
osob a pod., vedený zvlášť v každém
kraji naší republiky. Každý registr je
veden v časové posloupnosti, jednotlivé záznamy
jsou označeny jak registračním číslem,
tak datem zápisu. Kromě těchto dvou údajů
je v registru vyznačeno pravé i krycí jméno
zájmové osoby, její kategorie, datum narození,
pracovník, který nechal záznam provést,
jeho oddělení, odbor, datum ukončení
spisu, jeho skartace, popřípadě archivace.
Tedy všechny údaje, které nás zajímají.
Výslovně jsou dokumentovány jednotlivé
změny zápisu s datem jejich provedení.
Nyní k otázce falzifikace registru. Všichni
členové komise vylučují možnost
jeho falzifikace, respektive vylučují, že by
tato nebyla v konkrétním případě
odhalitelná. Kromě toho, že jsou jednotlivé
záznamy vedeny řádek po řádku,
číslovány a datovány za sebou, a to
již od počátku padesátých let,
je možné znalecky zjistit stáří
papíru, na němž je záznam proveden,
stáří zápisu, stáří
inkoustu i propisovací tužky a stáří
razítkové barvy, které bylo použito.
V případě vyškrábaného
záznamu lze expertízou zjistit původní
záznam. Například v bratislavském
registru svazků bylo vytrženo šest listů,
tedy záznamy o 60 zájmových osobách.
Z těch šedesáti zájmových osob
jsou bohužel dodnes ve svých jmenovaných funkcích.
To je však věcí lustrační komise
Slovenské národní rady. Shrnuto závěrem,
naše komise považuje registr svazků za spolehlivý.
I přes věrohodnost registru svazků jsme záznam
ověřovali provedením dalších
důkazů, zejména výslechem pracovníků
Státní bezpečnosti, a to jak řídících
orgánů samotných, tak náčelníků
či jejich spolupracovníků, případně
dalších osob. Pořídili jsme fotokopie
evidenčních kartiček ze statistickoevidenčního
odboru, sjetinu z počítače, tedy jednotkového
poznatkového fondu, ověřili jsme údaje
prohlédnutím dalších písemných
materiálů. Teprve po vzájemném propojení
získaných důkazů a jejich provázanosti
jsme se vrátili zpět k usnesení číslo
94 a konstatovali prvotní fakt, že dotyčná
osoba je registrována jako spolupracovník Státní
bezpečnosti.
Vážené Federální shromáždění,
dovolte mi přečíst vám toto "Usnesení
vyšetřovací komise Federálního
shromáždění pro objasnění
událostí 17. listopadu ze dne 21. března
1991".
1.Vyšetřovací komise schvaluje
a) průběžnou zprávu o výsledcích
vyšetřování událostí 17.
listopadu 1989, tuto zprávu přednese dne 22. 3.
1991 Jiří Ruml,
b) průběžnou zprávu o plnění
usnesení Federálního shromáždění
číslo 94 z 10. ledna 1991. Tuto zprávu přednese
dne 22. 3. 1991 Petr Toman.
2. Vyšetřovací komise plnila usnesení
Federálního shromáždění
číslo 94 v tomto složení: Jiří
Ruml, Jiří Pospíšil, Petr Toman, Jiří
Dienstbier, Jan Vidím, Štefan Bačinský,
Eduard Baštigál, Július Bobovnický,
Jaroslav Cuhra, Stanislav Devátý, Štefan Glezgo,
Bohuslav Hubálek, Miroslav Jansta, Miloš Krejcar a
Josef Šebesta.
3. Vyšetřovací komise Federálního shromáždění na základě usnesení číslo 94 z 10. ledna 1991 konstatuje, že:
- Petr Burian je registrován v registračním
protokolu federálního ministerstva vnitra pod číslem
37 831 jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategori agent s krycím jménem Sokrates, a to
od 4. října 1989 do prosince 1989,
- Josef Bartončík je registrován v registračním
protokolu Jihomoravského kraje pod číslem
15 301 jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategorii agent, krycím jménem Hájek od
25. října 1971 do 26. dubna 1988,
- Josef Masopust je registrován v registračním
protokolu Prahy a Středočeského kraje pod
číslem 19 068 jako spolupracovník Státní
bezpečnosti v kategorii agent pod krycím jménem
Právník, a to od 16. října 1972 do
2. května 1973, kdy byl převeden do registračního
protokolu federálního ministerstva vnitra pod číslem
5 400 jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategorii agent, krycím jménem Právník,
a to od 11. května 1973 do prosince 1989,
- Jaromír Gebas je registrován v registračním
svazku Východočeského kraje pod číslem
15 514 jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategorii agent, pod krycím jménem Mirek, datum
zavedení bylo nečitelné, do prosince 1989,
- Lubomír Lédl, je registrován v registračním
protokolu federálního ministerstva vnitra pod číslem
27 578 jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategorii agent, pod krycím jménem Vlasta, a to
od 4. 6. 1984 do 30. 12. 1986.
- Jan Kavan je registrován na 1. správě federálního
ministerstva vnitra ve svazku 12 402 jako spolupravovník
Státní bezpečnosti v kategorii tajný
spolupracovník - důvěrný styk pod
krycím jménem Kato, a to od roku 1968 do června
1970.
- Rudolf Zukal je registrován na 1. správě
federálního ministerstva vnitra ve svazku 20 798
jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategorii ideový spolupracovník pod krycím
jménem Ekonom, a to od roku 1962 do 24. srpna 1965,
- Vojtěch Filip je registrován na 1. správě
federálního ministerstva vnitra ve svazku 49 008
jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategorii ideový spolupracovník pod krycím
jménem Falmer, a to od 16. dubna 1986 do roku 1990.
Členové vyšetřovací komise obdrželi
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, spisové
značky NC 1104/91 a spisové značky 1103/91
ze dne 21. 3. 1991, která jim ukládá jako
občanům této republiky povinnost zdržet
se uveřejnění nebo jiného rozširování
údajů označujících navrhovatele
poslance Boleslava Bártu a Václava Tomise za spolupracovníky
bývalé Státní bezpečnosti.
Členové komise prohlašují, že uvedené
rozhodnutí plně uznávají. Členové
komise současne konstatují, že jako poslanci
Federálního zhromaždení respektují
zákon o jednacím řádu Federálního
zhromáždění, zejména § 91
odstavec 16, který vyšetřovací komisi
ukládá povinnost předložit svá
zjištění orgánu, který ji zřídil,
tedy oběma sněmovnám Federálního
shromáždění. Současně
se cítí vázáni usnesením číslo
94 ze dne 10. ledna 1991.
Členové vyšetřovací komise, vědomi
si závažnosti úkolů uložených
jim Federálním zhromážděním,
vědomi si kolize rozhodnutí soudu a ostatních
zákonů, vědomi si své odpovědnosti
vůči občanům a svému svědomí,
vědomi si možností postihu svého tvrzení,
konstatují, že Boleslav Bárta je registrován
v registračním protokolu Jihomoravského kraje
pod číslem 21 091 jako spolupracovník Státní
bezpečnosti v kategorii agent s krycím jménem
Slávek, a to od 19. června 1980. Dále je
registrován v registračním protokolu Jihomoravského
kraje pod číslem 37 929 jako spolupracovník
Státní bezpečnosti v kategorii agent s krycím
jménem Kantor, a to od 23. 6. 1986 do roku 1989.
- Václav Tomis je registrován v registračním
protokolu 13. správy federálního ministerstva
vnitra jako spolupracovník Státní bezpečnosti
v kategorii agent pod krycím jménem Marcel, a to
od 24. listopadu 1958 do 26. července 1960.
Tolik celé usnesení vyšetřovací
komise.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci , závěrem mi osobně dovolte, abych
z tohoto místa vyslovil hluboké uznání
a obdiv těm poslancům, kteří uznávali
zájmy Federálního shromáždění
a zájmy politické strany, která je do Federálního
shromáždění volila, a i za vnitřního
přesvědčení o tom, že spolupracovníky
nebyli, se vzdali svého mandátu. Já osobně
jim děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Toman.
Teraz otváram rozpravu k správe poslanca Rumla o
objasňovaniu událostí 17. 11. 1989 a k správe
poslanca Tomana o plnení uznesenia pléna Federálneho
shromaždenia č. 94 z 10. 1. 1991. Do rozpravy sa prihlásil
ako prvý poslanec Rudolf Zukal, udeľujem mu slovo.
Pripraví sa poslanec Petr Burian.
Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedo, pane předsedající,
vážení kolegové, jsem rád, že
toto přenáší televize, poněvadž
bude moci posoudit některé věci, které
zde byly řečeny.
Předstupuji před toto shromáždění
nikoli s pocitem hanby a strachu, ale s velkým vnitřním
vztekem. Jak je mým zvykem, budu mluvit na základě
konkrétních faktů. Byl jsem uveden v seznamu
jako IS, to znamená jako ideový spolupracovník
ve vztahu k zahraničí.
V roce 1962 jsem byl poslán na devět měsíců
na stáž do Vídně. Byl jsem tam jako
náhradník, protože ten, kdo tam měl
jet, šel do Bohnic a já musel nastoupit za něj.
Ve Vídni jsem se setkal v mezinárodním klubu
s postgraduanty z mnoha zemí. Byli tam i Američané,
kteří mluvili rusky, studovali právo socialistických
zemí, zajímali se o tyto země. Chtěli
se mnou hovořit rusky. Zvali mne na mnohé večírky.
Na velvyslanectví byli dva diplomaté, jejichž
jména mohu uvést kdykoli, kteří chtěli,
abych napsal o těchto věcech své záznamy.
Odmítl jsem. Po nějaké době vytáhli
na mne milostnou historku s tím, že jsem porušil
předpisy a že budu muset jet domů. Napsal jsem
tedy charakteristiku těchto lidí, na co se mne ptali
apod. Zároveň vás upozorňuji - a mám
na to doklady - že tyto lidi jsem varoval, že jsou asi
pod kontrolou naší kontrarozvědky. Nedělal
jsem to v té době z ideových důvodů,
ale jen z toho prostého důvodu, že tito lidé
by se mohli dostat do velmi těžké situace.
Například jeden z nich chtěl studovat na
Univerzitě 17. listopadu, tak jsem mu to "setsakramensky"
rozmluvil. S tím člověkem se dodnes stýkám.
Několikrát byl zde za mnou. Když jsem pracoval
jako dělník, nabídl mi materiální
podporu i emigraci do Spojených států. Nepodepsal
jsem spolupráci.
Za devět měsíců toto vše skončilo
a úplně jsem zapomněl, že něco
podobného existovalo. V roce 1988 jsem měl možnost
dělat rektora Vysoké školy ekonomické
za předpokladu, že odvolám své protesty
proti vstupu vojsk, že o tom přesvědčím
studenty a že zkrátka půjdu na normalizaci.
Odmítl jsem, a dopadl jsem tak, jak jsem dopadl. Dělal
jsem buldozeristu.
Vyžádal jsem si nyní registr svých záznamů,
které tam mám za celou dobu. Upozorňuji,
že od 15. ledna 1971 až do 8. 12. 1989 mám v
registru nepřetržité záznamy. Po roce
přišli za mnou agenti - když jsem pracoval na
rybníku - mnohokrát mne lámali, abych řekl,
o čem se bavíme, i u mnoha známých,
že půjdu za rok - dají mi to písemně
- do výzkumného ústavu, že půjdu
na vysokou školu. Odmítl jsem to a oznámil
jsem to všem těmto lidem. Šli dále. Viděli,
že jsem známý s docentem Slámou, který
spolupracoval se Svobodnou Evropou. Nabídli mi emigraci
s celou rodinou, pracovní místo, když naváži
kontakty s docentem Slámou. I to jsem odmítl a uvědomil
jsem o tom - a na to mám právě svědky
- docenta Slámu. V té době jsem v registru
veden jako KA.
Málokterý ekonom napsal tolik článků
a tak tvrdých proti tomuto režimu. Publikoval jsem
je pod svým jménem, vydával jsem Ekonomickou
revui, byl jsem v Lidových novinách. Mnohokrát
jsem byl na bezpečnosti, kde jsem musel s kalkulačnou
dokazovat, že se nejedná o přísně
tajné údaje (např. jsem zesměšnil
sjezdové zprávy, že jsou zfalšované).
Nebudu o tom hovořit, ale ten, kdo dělal v disendu,
kdo odebíral zahraniční časopisy,
ví, jakou činnost jsem vyvíjel.
Celé období do roku 1976 je v mém svazku.
23. dubna jsem označen v registru jako nepřátelská
osoba číslo 2 pod číslem 269 (v té
době nepřátelských osob, jak jsem
se dozvěděl, bylo 269). Nemluvím o tom, jak
na to doplácela má rodina. Nikdy ve vnitřním
styku jsem se ničeho nedopustil. Když jsem podepsal
Chartu, začalo to znovu. Mám v registru záznam
na signální spis na zavření. Mám
tam vůbec velmi mnoho záznamů. Končím
v roce 1989 opět jako nepřátelská
osoba i s tím, jak jsem se dozvěděl, že
jsem zahrnut do akce Norbert.