Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pan poslanec Mečl.
Poslanec SN J. Mečl: Dámy a pánové,
chtěl bvch upozornit, že jednaní schůze
se řídí zákonem o jednacím
řádu. To znamená, pokud budeme hlasovat o
návrhu poslance Fišery, který navrhuje hlasovat
podle § 18 odstavec 3, tak tímto hlasováním
současně rozhodneme o případném
závěru, který byl zformulován v usnesení,
jak to připomíná dr. Benda, ale není
zapotřebí hlasovat dvakrát, protože
o tom rozhodneme hlasováním podle jednacího
řádu.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prikláňam sa k vášmu názoru,
pán poslanec. Ešte raz prosím pána poslanca
Fišeru, aby bolo celkom jasné, o čom hlasujeme.
Poslanec SN I. Fišera: Považoval jsem za naprosto oprávněné
podat tento návrh už z toho prostého důvodu,
že v našem usnesení bylo řečeno,
že jména budou zveřejněna, ale nikoliv
tou formou, o které se zde uvažovalo. To je jiná
věc. Proto znovu říkám, to co jsem
navrhoval: "Navrhuji, aby ta část našeho
jednání, na které by už měla
být zveřejněna jména, byla naprosto
neveřejná a tak také pokračovala jako
neveřejná naše rozprava."
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Ale žiadam, aby to bola technická poznámka.
Poslanec SN M. Kováč: Chcem len v krátkosti
pripomenúť, že keď pán prezident
nastupoval, tak povedal: "Dosť bolo klamania verejnosti!"
Tak nevidím dôvod, aby to verejnosť nevedela
hneď aj teraz.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
To nebola technická poznámka.
Poslanec SL J. Soukup: Protestuji proti zkreslování
faktů, plynoucích z našeho minulého
usnesení. Tady nikdo nenavrhoval, že by ta jména
neměla být zveřejněna. V návrzích
bylo pouze stanoveno, že první čtení
a jednání má být neveřejné.
Pokud pan poslanec Benda žádá zrušení
usnesení a nezveřejnění jmen v registru,
pak je to zcela jiná záležitost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Budeme hlasovat o pozmeňovacom návrhu poslanca Fišeru.
(10.04 hodin) Pýtam sa poslancov Snemovne národov,
kto súhlasí s jeho pozmeňovacím návrhom,
nech zdvihne ruku! (Hlasuje se.) (Padesát tři.)
Päťdesiattri.
Kto je proti tomuto pozmeňovaciemu návrhu? (Čtyřicet
dva.) Štyridsaťdva.
Kto sa zdržal hlasovania? (Třicet čtyři.)
Tridsaťštyri. Ďakujem.
Snemovňa národov návrh neprijala.
Pýtam sa poslancov Snemovne ľudu, či súhlasia
s pozmeňovacím návrhom tak, ako ho predniesol
poslanec Fišera? Kto je pre tento pozmeňovací
návrh (Hlasuje se.) (Padesát šest.) Päťdesiatšesť.
Ďakujem.
Kto je proti tomuto pozmeňovaciemu návrhu? (Čtyřicet
tři.) Štyridsaťtri. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (Dvacet sedm.) Dvadsaťsedem.
Ďakujem.
Konštatujem, že obidve snemovne pozmeňovací
návrh poslanca Fišeru odmietli. (Potlesk.)
Je tu ešte pozmeňovací návrh pána
poslanca Sokola, ktorý žiada vylúčenie
priameho televízneho prenosu v tých pasážach,
kde by mali padnúť inkriminované mená.
Pýtam sa pána poslanca, či trvá na
tomto hlasovaní, i keď predošlé hlasovani
dopadlo tak, ako dopadlo? Pán poslanec na tom trvá.
Poslanec SL M. Malý: Pane předsedající,
ptám se, máme vůbec o něčem
takovém právo hlasovat? Považuj to za diskriminační
rozhodnutí.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Máme právo hlasovať o čomkoľvek.
(10.06 hodin) Prosím, pýtam sa znova poslancov Snemovne
národov, či súhlasia s návrhom poslanca
Sokola, aby z časti jednania tohto pléna bola vylúčená
televízia, respektíve priamy televízny prenos?
Kto súhlasí s jeho návrhom? (Hlasuje se.)
(Padesát tři.) Päťdesiattri. Ďakujem.
Kto je proti jeho návrhu? (Třicet devět.)
Tridsaťdeväť. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (Třicet tři.) Tridsaťtri.
Ďakujem.
Snemovňa národov tento pozmeňovací
návrh neschválila.
Pýtam sa poslancov Snemovne ľudu, kto je pre pozmeňovací
návrh poslanca Sokola, nech zdvihne ruku a stlačí
tlačítko! (Hlasuje se.) (Čtyřicet
tři.) Štyridsaťtri. Ďakujem.
Kto je proti tomuto pozmeňovaciemu návrhu? (Padesát.)
Päťdesiat. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (Třicet tři.) Tridsaťtri.
Ďakujem.
Konštatujem, že ani Snemovňa ľudu tento
pozmeňovací návrh neschválila. Vyplýva
z toho, že schôdza bude verejná, a že televízny
prenos je možný. (Potlesk.)
Ešte sa hlási s poznámkou poslanec Dostál.
Poslanec SL P. Dostál: On to nebyl pozměňovací
návrh, ale měli bychom mít zaručeno
to, o co jsem vás prosil, aby televize setrvala až
do konce. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
To je obsiahnuté v uznesení. Keď sa televízia
rozhodne, že chce opustiť túto miestnosť,
nemôžeme jej v tom brániť.
Poslanec SN M. Kováč: Vážený
pán predsedajúci, uplatňujem požiadavku
podľa § 19 bod 1: "Prejednávanie akéhokoľvek
bodu programu nemôže byť zahájené,
pokiaľ všetkým poslancom neboli najmenej 48 hodín
pred zahájením rozpravy odovzdané všetky
parlamentné tlače, ktoré majú slúžiť
ako podklad pre jednanie. (Smích, hluk v sále.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím, zachovajte dôstojnosť. Odcitujem prvý
odstavec dokonca: "Snemovňa sa môže bez
rozpravy uzniesť, že bod prejedná, i keď
táto lehota nebola dodržaná. (Potlesk.)
(10.08 hodin) Dávam hlasovať. Začíname
hlasovaním v Snemovni národov. Pýtam sa vás,
či ste ochotní prejednať tento proponovaný
bod bez toho, že by poslanci mali k dispozícii príslušnú
parlamentnú tlač? Kto je pre prejednávanie
s touto podmienkou, resp. bez tejto podmienky? (Hlasuje se.) (Sedmdesát
devět.) Sedemdesiatdeväť. Ďakujem.
Kto je proti? (Pět.) Päť. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (Dvacet sedm.) Dvadsaťsedem.
Ďakujem.
Hlasovať budú poslanci Snemovne ľudu. Pýtam
sa, kto súhlasí s tým, aby sme jednali aj
napriek tomu, že podmienka doručenia parlamentných
tlačí nebola splnená? Pýtam sa, kto
je pre, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko!
(Hlasuje se.) (Osmdesát osm.) Osemdesiatosem. Ďakujem.
Kto je proti? (Dva.) Dvaja. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (Třicet šest.) Tridsaťšesť.
Ďakujem.
Konštatujem, že obidve snemovne súhlasia s tým,
aby rokovanie bolo zahájené, aj keď poslanci
neobdržali v predpísanej lehote príslušnú
parlamentnú tlač.
Žiadam, aby fotografisti opustili miesto pred tribúnou.
Na tribúne to nepripadá vôbec do úvahy,
pán kolega. Prosím i ostatných, aby opustili
priestor pred tribúnou. Zaujmite miesto pri vchodových
dverách.
Teraz prosím pana poslanca Rumla, aby prečítal
predbežnú správu o objasňovaní
udalosti zo 17. novembra 1989.
Poslanec SL J. Ruml: Dříve, než vás
oslovím, bych se chtěl omluvit za to číslo,
které jsem řekl v tom rozkazu. Nebylo to číslo
102, ale číslo 124. K té poslední
faktické poznámce bych chtěl poznamenat,
že jsme nechtěli rozmnožovat materiály
této zprávy dříve, než s tím
seznámíme našeho zřizovatele, tzn. vás,
plnénum Federálnímu shromáždění.
Pane předsedo, pane předsedající,
paní a pánové poslanci, milí hosté,
jsem rád, že mohu z tohoto místa oslovit i
veřejnost. Naše zpráva má v podstatě
dvě části. Ta první, se kterou vás
seznámím, je objasňování událostí
17. listopadu. Druhou přednese doktor Petr Toman.
Od 17. listopadu 1989 uplynulo 16 měsíců
a máme-li dnes odpovědět na otázku
co této události předcházelo, jak
probíhala a co po ní následovalo, shledávám,
že poznatků jsme shromáždili mnoho, avšak
odpověď můžeme dát pouze na druhou
a třetí otázku.
Jak probíhala, což koneckonců již zevrubně
udělala předchozí komise pro vyšetřování,
a co po 17. listopadu následovalo. Ale ani tady nebudeme
původní, protože toho jsme svědky i
aktéry všichni. Z těchto důvodů
nemůže být zatím řeč o
ukončení práce vyšetřovací
komise o událostech 17. listopadu a tato zpráva
je pouze průběžná.
Naše představa o předehře těchto
událostí je pouze rámcová, avšak
troufám si říci, že známe smysl
i způsoby převratu a když jsme hledali nějaký
scénař - protože na toto téma bylo mnoho
řečeno a ještě více napsáno,
dokonce několik knih a každý autor je přesvědčen,
že právě on odhalil to pravé tajemství.
Nepochybně nezanedbatelnou roli tu hrají i záměrné
dezinformace, které mají lidem vnuknout přesvědčení,
že jsou jen loutkami voděnými na provázku
nebo při nejlepším jenom pouze umně
dirigovaným komparsem. Nechceme zmnožovat tyto verze
nějakou další, zaručeně pravdivou,
proto seřadím chronologicky, jak se věci
vyvíjely ve svých souvislostech.
Při posledním výslechu bývalého
prvního náměstka ministra vnitra Lorence,
který je toho času ve vazbě, jsem se dozvěděl,
že všechno začalo v lednu 1987, kdy Charta 77
vydala k 10. výročí svého vzniku slovo
ke spoluobčanům. Co bylo v tomto dokumentu?
Výzva, aby se lidé probudili do svého občanství,
aby se konečně začali zbavovat strachu. Lorenc
k tomu ještě dodal, že on to považoval za
vstup Charty do politiky na otevřenou politickou scénu
a že v té době bylo nutné zmobilizovat
agenturní tykadla v celé společnosti, tedy
i v chartě, o čemž svědčí
krycí jména Tomáš, Anna, Áda,
Analytik a další. A právě za pomoci
nich se pokusit rozložit síly uvnitř opozice.
Tehdy byl projekt Klín rozpracován do všech
podrobností a vydržel StB až do konce listopadu
1989. A jejím pohrobkům prakticky až do dneška.
Filozofie Klínu je vcelku jednoduchá. Budu citovat:
"Aktivizovat v maximálním rozsahu agenturní
práci, zejména využitím vlivové
agentury k intenzivnímu organizování agententurního
pronikání do pravicových" - rozumějte
opozičních - "seskupení s cílem
odhalování připravovaných akcí
k dosažení mocenského zvratu. Aktivní
opatření směrovat na dezinformaci protivníka,
kompromitaci nejvíce konfrontačně naladěných
představitelů těchto struktur před
veřejností a na prohlubování ideologických,
osobních a akčních rozporů mezi těmito
seskupeními navzájem."
Je to strašný jazyk, ale po tolika letech rudoprávnické
výchovy snad netřeba překládat. Agenturní
síť uvnitř Komunistické strany Československa
nebylo třeba aktivizovat. Tam dokonce ani nesměla
být zřizována, poněvadž každý
nomenklaturní člen KSČ byl de facto agentem
ze své stranické povinnosti a podle výpovědi
Rudolfa Hegenbarta, bývalého vedoucího bývalého
oddělení státní administrativy, nazývaného
v komunistickém žargonu 13. oddělením,
asi 70 % jeho pracovníků byli vnitráci a
byli i ministerstvem vnitra placeni. Ale i většina
pracovníků aparátu měla tento zaměstnanecký
poměr, takže vedoucí role ve společnosti
byla plně v rukou represívního mocenského
centra. Proto odhalujeme-li dnes agenty uvnitř vrcholných
státních organů, musíme s lítostí
konstatovat, že jsou všude, kde takoví lidé
jako reprezentanti této strany dosud sedí, včetně
tohoto shromáždění.
Jaký tedy byl rok 1989? Chystalo se pietní shromáždéní
k 20. výročí smrti Jana Palacha - patrně
se o tom jednalo s orgány Komunistické strany Československa,
ale vše nechali na bezpečnosti, kterou jen posílili
vlastním ozbrojeným vojskem - Lidovou milicí.
Státní bezpečnost jednala po svém.
Už od října držela ve vazbě některé
aktivisty nezávislých občanských iniciativ
a připravovala nad nimi soud, jiné pouze navštěvovala
s výstrahami, další rovnou zavřela hned
15. ledna v neděli, ale pozdě večer je opět
pustila, snad aby je ukonejšila, že nic nechystá.
A Václav Havel i Dana Němcová, která
byla v ten čas mluvčí Charty 77, dostávají
anonymní upozornění, že se chce upálit
další student. Mohlo to být upozornění
pravdivé, vyloučit se nedalo nic, ale vzhledem k
pozdější podobné zprávě
o usmrcení někoho z účastníků
demonstrace, dokonce snad i příslušníka
Sboru národní bezpečnosti při výročí
srpna, což mělo spíše odradit od účasti
a nahlodat společnou frontu občanských aktivit
a zejména po té, jakou roli měla sehrát
údajná mrtvola na Národní třídě
v listopadu, se zdá být stále jasnější,
kde a kým byly tyto poplašné fámy vyrobeny.
A ani bychom nemuseli předem znát paměti
špiónů Frolíka a Bittmanna.
Nic však neponechali náhodě a 16. ledna zadrželi
na Václavském náměstí rovnou
Václava Havla. Později budou pánové
Jakeš, Adamec a Fojtík před naší
komisí tvrdit, že o tom nic nevěděli
a že s tím nemají nic společného.
Že to spíš uškodilo, než prospělo.
Faktem zůstává, že Václava Havla
drželi mnoho hodin na Obvodním oddělení
Veřejné Bezpečnosti, kde ho hrubě
uráželi, než ho dali do vazby a posléze
už po třetí k soudu. To zadržení
byla možná soukromá iniciativa někoho
nižšího než byl pan tajemník Komunistické
strany Československa a dokonce možná i soukromá
horlivost majora Žáka, který pak za podobných
okolností zadržoval u Sjezdového paláce
i Alexandra Dubčeka v listopadu.
Ale obvinění a následný soud nad Havlem
byla promyšlená, byť nedomyšlená
akce centra. Jenže kterého? Asi toho, které
potom řídilo bicí komanda uprostřed
Prahy jako předzvěst toho, jak dopadne každý,
kdo se bude vzpěčovat kasárenskému
komunismu. Že to řízeno bylo, vyplývá
z toho, že tam byl jeden den oddechu středa. A dodnes
mi není jasné, zda to bylo jen proto, že toho
dne se ve Vídni podepisovala Listina lidských práv
na následné Helsinské konferenci a nebo jen
lest, která měla přilákat na Václavské
náměstí další oběti krutosti
- jak jsme toho byli v následujících dnech,
zejména ve čtvrtek, trapnými svědky.
Lépe než Václav Havel dopadla Obroda, kterou
pozval k jednaní na Ústřední výbor
Komunistické strany Československa jakýsi
Bouchal. Nic nesliboval, jen vyzvídal, ačkoliv si
tak pouze ověřoval, zda jsou zprávy z jejich
agentury pravdivé. Příznačné
je, že o existenci přípravného výboru
Obrody jsem se dozvěděl od velice výkonného
agenta krycím jménem Rak, který se pohyboval
v prostředí prvního vyjednavače Obrody
Vojtěcha Mencla už dávno před tím,
čímž ovšem nechci říci,
že on o tom věděl, ale já jsem se s
touto jeho existencí seznámil až v naší
komisi.
Další schůzka Obrody s Bouchalem se odehrála
začátkem jara 1989 a při ní už
asistoval agent Nikola a ze strany Ústředního
výboru Komunistické strany Československa
pracovník 13. oddělení Cihlář.
V té době se začala aktivizovat Obroda i
na Slovensku, kde o agenturu též nebyla nouze. O těchto
schůzkách zástupci Obrody informovali své
přátele z Charty a jiných iniciativ, což
možna vedlo k tomu, že činnost klubu byla nejen
bedlivě sledována, ale i poměrně často
rušena zadržováním a předváděním
jeho členů. Přesto, že se několikrát
sešli v propůjčeném bytě na Gorkého
náměstí, propůjčeném
s vědomím StB Nikolovi.
V časném podzimu přišli dva zástupci
Obrody za Václavem Havlem, když se jim v létě
podařilo uskutečnit jakousi plenárku, kde
bylo přes šedesát lidí, z nich ne všichni
měli v registru svazků čisté konto.
Přišli se zeptat, zda by Havel podpořil kandidaturu
Alexandra Dubčeka na prezidenta v květnu příštího
roku, kdy mělo skončit funkční období
Husáka. Václav Havel se bez porady s přáteli
k ničemu nezavázal, zejména ne proto, že
nebyl obecně známý další program
Obrody a Alexandra Dubčeka. Ale to už jsem zase trochu
předběhl kalendář.
Odsouzení Václava Havla a dalších aktivistů
vyvolalo velice rozsáhlou a režimu nepříznivou
odezvu doma i za hranicemi. Bylo třeba rozhodnout, co dál.
Určitá skupina uvnitř Státní
bezpečnosti doporučovala zahájit protiofenzívu
politickými prostředky po způsobu jednání
s Obrodou, což vítala i Moskva ústy svých
emisarů, tzv. Pražského klubu přívrženců
přestavby.
Začalo se uvažovat o diskusních večerech
hlavně s mladými, ale pro jistotu bylo hned naplánováno,
a nejméně jednou uskutečněno školení
jakýchsi bojůvkářů, kteří
byli cvičeni nejen marx-leninsky, nýbrž i v
různých chvatech a hmatech, zvaných též
karate. Kde jinde než ve Slušovicích. Není
jistě náhodné, že organizátor
kursu byl později mezi prvními zakladateli Demokratického
fóra komunistů a jeden z jeho účastníků
zaujal začátkem prosince místo v první
komisi pro dohled nad vyšetřováním událostí
17. listopadu. Věru, nic Státní bezbečnost
neponechávala náhodě.
Aktivizovat se začaly i proudy, možno říci
obrodné proudy v krajských aparátech starých
stran Národní fronty, dokonce i ve styku s disentem,
leč i tyto konzultace se neobešly bez dozoru Státní
bezpečnosti, o čemž by mohli hovořit
jejich agenti krycích jmen Jiří, Věra,
Hájek. Prosím neztotožňovat s jinými
skutečnými Hájky.