Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec, dovoľte aby som citoval § 23: "Poslanec
má hovoriť k prerokovávanej veci. Ak sa odchyľuje,
predsedajúci na to poslanca upozorní. " Tým
to činím. (Potlesk.)
Poslanec SL E. Mandler: Pane předsedající,
velice mě mrzí, že jste to neučinil
u předchozího projevu. Já jsem mluvil k projednávané
věci.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Neodobral som vám slovo.
Poslanec SL E. Mandler: Neodebral jste mi slovo, já si
ho odebírám sám.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Je mi ľúto, chcel som len upozorniť, že
je treba mieriť k jadru veci.
Hlási sa ešte niekto do rozpravy? (Ne.) Nie.
Poslanec Mečl, ako spravodajca výborov Snemovne
národov, mi navrhuje, aby som vyhlásil krátku
prestávku, pretože spravodajcovia by sa radi poradili
o navrhovaných pozmeňovacích návrhoch
s pánom podpredsedom vlády Mikloškom. Súhlasíte
s krátkou prestávkou ? (Souhlas.) Vyhlasujem štvrťhodinovú
prestávku do 10.45 hodín. Prosím poslanca
Prokopa, aby sa zúčastnil tejto porady.
(Jednání přerušeno v 10.31 hodin.)
(Jednaní opět zahájeno v 10.56 hodin. )
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pokračujeme v rozprave. Cítim potrebu spýtať
sa pána poslanca Mandlera, či napriek tomu prerušeniu
nehodlá dokončiť svoj diskusný príspevok
vo vzťahu k predloženej osnove. Naznačil, že
má k tomu čo povedať, potom sa vzdal možnosti
pokračovať. Teraz sa pýtam. či nechce
dokončiť svoj príspevok?
Poslanec SL E. Mandler: Děkuji, pane předsedo, za
vaše gesto. Myslím, že k tomu zde bylo řečeno
dost a je zbytečné, abych k tomu dále mluvil.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Do rozpravy sa hlási pán poslanec
Doležal.
Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, rád bych několika
stručnými slovy podpořil návrh pana
poslance Prokopa a zdůvodnil, proč ho já
a kolega Mandler považujeme za dobrý.
Předkládají se nám zde zákonné
normy, bylo to vidět i včera na zákoně
o Československé tiskové kanceláři,
které vlastně určitým způsobem
jenom zákonně fixují staré monopolní
organizace. A vedle toho formou určité koncese připouštějí
i činnost nestátních soukromých iniciativ
v té které příslušné oblasti.
Návrh, který předložil pan poslanec
Prokop, zavadí jednu - domnívám se - velmi
šikovnou a výhodnou věc, tj. rovnost státních
a nestátních subjektů před zákonem.
Domnívám se, že takové srovnání
státních a nestátních institucí
a obecná formulace zákona bude dobrá nejen
pro pluralitu v oblasti sdělovacích prostředků,
ale bude dobrá i pro eventuální zřizování
státních institucí - to znamená federálních
i republikových. Totiž v tom smyslu, že si budou
moci v rámci zákona své instituce vybudovat
znovu a podle svých nových potřeb.
Na okraj bych se chtěl ještě vrátit
k tomu, co zde říkal pan poslanec Sokol. Doufám,
že mi to bude umožněno. Samozřejmě
jsem nebyl nijak nadšen tím, co se tu včera
dopoledne dělo, a vtom bych poslance Sokola podpořil.
Nezdají se mi ovšem být dobré obecné
umravňovací výzvy s apelem na to, že
každý zde hájíme jednu třísetinu
nějakého společenského zájmu.
V demokracii to vypadá tak - a i v demokratickém
parlamentu - že poslanec chtě nechtě je omezen
svými subjektivními hranicemi a vystupuje jako představitel
určitých zájmů parciálních.
Zájem celospolečenský z toho může
vzniknout teprve ve svobodné rozpravě tím,
že se ve svobodné diskusi tyto parciální
zájmy složí a projasní v zájmy
celospolečenské. Domnívám se, že
to je smysl demokratické instituce. Děkuji vám
že pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, kto sa ďalej hlási do rozpravy? Prosím,
poslanec Prokop.
Poslanec SN M. Prokop: Omlouvám se, že jsem zde už
po druhé, ale cítím povinnost sdělit
vám, že jsem ustoupil po poradě se zpravodaji
a navrhovatelem od jednoho svého požadavku a sice
od toho, aby bylo hlasováno o každém z paragrafů,
kterých se týkají mnou navržené
změny, zvlášť. A to proto, že jsme
dospěli shodně k názoru, že můj
pozměňovací návrh je komplexem a že
eventuální schválení jednotlivostí
které na sebe navazují, by nemělo valného
smyslu.
Znovu jsem chtěl jen zopakovat - smyslem mého návrhu
skutečně je do určité doby zcela přestavět
stávající instituci, kterou je Československý
rozhlas a Československá televize, a to jak na federální,
tak i na republikových úrovních. Proto navrhuji
posunutí účinnosti, aby byla dána
dostatečná lhůta. Žádný
jiný smysl to nemá. Nejde o to, že bych nechtěl
připustit federální nebo republikové
vysílání. Jde skutečně o to,
že stávající stav považuji za neúnosný
a je zapotřebí, aby se v dostatečné
lhůtě tímto Federálním shromážděním
schválil předložený návrh nového
zákona o Československém rozhlase a Československé
televizi v nějaké smysluplné podobě.
Toto a nic jiného nesledoval můj návrh. Znovu
opakuji - můžeme o něm hlasovat jako o celku.
Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, hlásil sa pán poslanec Gürtler.
Poslanec SL Š. Gürtler: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění.
Tady bylo před chvílí řečeno,
že všechny druhy informací mají být
před zákonem rovné. Mám dojem, že
právě zprávy, které by měly
umožňovat federálním institucím
šířit do celé společnosti, jsou
víceméně plánovitě nebo záměrně
chráněny. Včerejší vysílání
Československé televize ve večerním
zpravodajství a v dnešním vydání
Lidových novin je kratičká zpráva
"Československo není slyšet". Vztahuje
se na východní oblasti Slovenska, které nemohou
slyšet vysílání Československého
rozhlasu. Domnívám se vzhledem k tomu, že tyto
spoje nebo mezistanice, které jsou zřejmě
na Moravě a jsou silnějšího charakteru,
jsou již před vydáním zákona
dány do cizích rukou, cizím stanicím.
Domnívám se, že taková politika, která
by vedla k omezení, k maximálnímu vydání
všech sdělovacích prostředků
anebo vytváření koncepce která neumožňuje
federálním orgánům dle potřeby
v každém potřebném okamžiku sdělit
celé veřejnost vše, co ke sdělení
má, je nebezpečný jev. Nevím, jestli
je to otázka pouze finanční nebo dokonce
politicky zaměřená, že se něco
podobného může uskutečnit.
Tady sice v § 1 písmeno c) (tisk 465) máme,
že "...udělovat po dohodě s orgány
republiky licence k rozhlasovému a televiznímu vysílání".
Nevím, pokud se toto šíření neprovádí
v dohodě s těmi, kteří tyto informace
šíří, v našem případě
pokud dělá ministerstvo spojů, aniž
by pak bylo možno to s tímto ministerstvem po jakékoliv
předchozí dohodě projednat a přímo
se rozhodne na úkor těch, kteří už
jsou, pak to nepovažuji ani za šťastné,
ani za rozumné řešení. A z tohoto titulu
mám pochybnost o celém zákonu.
Závěrem bych chtěl říci: Naposledy
včera a mnohokrát předtím jsme rozhodovali
o určitých zákonech, kde jsme neměli
dostatečné informace, podklady a odborné
studie, kdy se na nás pouze chtělo, abychom k některým
věcem vyslovili souhlas, aniž bychom byli důkladně
seznámeni. Každý poslanec si nemůže
shánět tyto informace na příslušných
ministerstvech nebo odborných institucích. Je potřeba,
abychom tyto podklady měli. Pokud je nebudeme mít,
pak se na nás doopravdy žádá, abychom
pouze zvedli ruku a souhlasili.
Já samozřejmě nechci vystupovat v roli, že
bych byl proti přijímání zákonů
chápu, že mnohé jsou nezbytné, ale ti,
kteří nám je předkládají,
by si měli uvědomit, že by nám měli
důvody a zdůvodňování mnohem
lépe a fundovaněji podložit a předkládat
tak, abychom byli schopni i na základě dotazů
dostat na ně příslušné odpovědi.
Je smutné, že nevím komu žalovat, ale
zatím se tak neděje.
Z toho titulu, když zvážím tuto zprávu
a tento zákon, který sice něco jiného
mluví a něco jiného se zřejmě
v praxi dělá, tak přímo říkám,
že jej nemohu podpořit.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec, rozprava by sa mala sústrediť
na tlač 520 spoločnej správy výborov.
Ako ďalší sa prihlásil do rozpravy poslanec
Svoboda. Chce diskutovať k tlači 520.
Poslanec SN J. Svoboda: Pane předsedající,
dámy a pánové, budu velmi stručný.
Hovoříme velmi často o česko-slovenské
vzájemnosti a hovoříme i o způsobu
budování autentické federace. Osobně
v oblasti kulturní a informační postrádám
možnost sledovat v českých zemích program
Slovenské televize. Nevím, jak je tomu naopak.
Proto bych dal pozměňovací návrh,
aby do tisku 520 byl vsunut nový § 4: "Vláda
České a Slovenské Federativní Republiky
zajistí podmínky pro paralelní příjem
televizních signálů České televize
a Slovenské televize na území celé
federace." V § 4 pak přečíslovat
na § 5. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, kto ďalší sa hlási do rozpravy?
Nevidím nikoho, vyhlasujem teda rozpravu za ukončenú.
Prosím teraz zástupca predkladateľa pána
podpredsedu, pána Jozefa Mikloška, aby sa vyslovil
k niektorým námetom, ktoré zazneli v diskusii.
Místopředseda vlády ČSFR J. Mikloško:
Vážený pán predseda, vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, najprv moja poznámka k pánu poslancovi
Prokopovi. Vláda a ja osobne som plne za konkurenciu, za
pluralitu, za neštátne vysielanie; určite náš
éter obohatí svojou rôznorodosťou. Samozrejme,
dobre si treba rozmyslieť, koho do éteru pustíme,
najmä v televízii, ale som za to, aby sa éter
rozdelil, aby sa vytvorila konkurencia štátnym médiám,
aby všetky štartovali prakticky na jednej čiare.
Upozorňujem, že do dnešného dňa
na našu medzirezortnú komisiu na udeľovanie licencií
sa prihlásilo 83 neštátnych rozhlasových
staníc a 51 neštátnych televíznych staníc.
Čiže skutočne je tu obrovský záujem
vysielať.
Druhá poznámka je v tom, že štát
sa samozrejme musí starať o to, aj kto bude vysielať
náročnejšie kultúrne programy, divadelné
hry, finančne náročnejšie programy.
Nemôže sa v tom spoliehať len na neštátne.
Čiže štát musí podporovať
svoje štátne, povedal by som verejnoprávne
inštitúcie, ktoré zabezpečujú
tieto finančne podstatne náročnejšie
programy. Neštátne a privátne sa budú
musieť samy financovať a teda pri všetkej úcte
k ich programovým plánom, ktoré budú
skutočne často veľmi pekné a veľkorysé,
tá situácia ich skutočne bude tlačiť
ku komerčnému vysielaniu, k reklamám, hudbe,
správam, proste k programom troška jednoduchšie
štruktúrovaným než ako to robia dnes štátne.
Nehovorím, že to štátne robia len dobre,
ale túto poznámku som si dovolil povedať. Čo
sa týka konkrétne pripomienok alebo návrhov
pána poslanca Prokopa, posunutie účinnosti
zákona k 1. 7. 1991 narazí sa odpor - myslím,
že oprávnený - Slovenskej národnej rady,
ktorá od mája čaká na ustanovenie
svojho zákona, ktorý stanoví Slovenskú
televíziu a Slovenský rozhlas ako právne
subjekty.
Posunutie účinnosti k 1. 7. 1991 by znamenalo, že
sa musí čakať až do 1. 7. 1991, keď
sa to urobí. Opakujem, že Slovenská národná
rada má od mája 1990 pripravené zákony
na Slovenský rozhlas a Slovenskú televíziu.
Viete dobre, že ako na slovenskej, tak na českej strane
boli niekoľkokrát vyhlásené štrajky
v súvislosti so zákonom o televíznom vysielaní
a obidve strany na to silne čakajú.
Ak by sa zrušili zákony č. 17 a 18 o rozhlasovom
a televíznom vysielaní, keby prestali existovať
hneď teraz, tak si myslím, že by tu bolo právne
vákuum a že by to mohlo mať vážny
politický dopad na stabilitu v obidvoch republikách.
Zdá sa mi, že vládny návrh i kompromisný
návrh všetkých zložiek i pánov
spravodajcov je v tomto smere lepší, na druhej strane
Československý rozhlas, Československá
televízia a Československá tlačová
kancelária boli podrobené konkrétnej diskusii
vo vláde.
Československý rozhlas mal dať termín
a návrh na rozčlenenie na štruktúru
programu. Mám ho tu, je to zárodok nového
zákona o Československom rozhlase, ktorý
má byť odsúhlasený. To isté platí
o Československej televízii a Československej
tlačovej kancelárii s tým, že ich zástupcovia
budú pozvaní do federálnej vlády v
najbližších dňoch. Bolo to posunuté,
bude to asi za týždeň.
Nemyslím, že tým, že dávame možnosť
republikám robiť licencie, že by sa nejakou ingerenciou
zasahovalo do ich pôsobnosti, dáva sa im možnosť,
ale nemusia udeľovanie licencií použiť.
V tomto smere sa dáva plné právo republikám,
ktoré by mali urobiť svoje komisie pre udeľovanie
frekvencií a hneď od účinnosti tohoto
zákona majú možnosť tieto právomoci
využívať.
Federálna vláda má názor, že
federálne médiá a republikové médiá
nemusia ísť do licenčného procesu. To
je jeden háčik, ktorý, keby sa akceptoval
návrh pána Prokopa, by vyvstal, pretože do
licenčného procesu by mali ísť všetky
neštátne privátne vysielania, ale zo zákona
by mali existovať federálne médiá a
republikové médiá.
Pokiaľ sa týka poznámky k národnostným
menšinám, je v podstate oprávnená. Dala
by sa akceptovať, i keď v takom stave, v akom je navrhovaná,
bude obsiahnutá v zákone o rozhlasovom a televíznom
vysielaní. Ak by sa takáto požiadavka prijala
ako bod 2 § 1, potom by obdobná požiadavka mala
byť včlenená do každého zákona,
ktorý sa prijíma na úrovni federácie.
Cez prestávku sme sa dohodli, že dodatok by bol v
§ 1 časť a), ktorý by znel: "S osobitným
zreteľom na práva národnostných a etnických
menšín sa budú vypracovávať a určovať
zásady štátnej politiky." Myslím,
že došlo ku zhode i s navrhovateľom.
Čo sa týka paralelného príjmu signálu,
ideálne by bolo, keby to bolo možné. Ide o
to, že teraz sú dva kanály: F 1, Č 1
a S 1. Hneď by sa to dalo urobiť tak, keby F 1 bola
Č 1 na celom území a druhý kanál
by sa použil pre slovenský kraj na celom území.
Tým pádom by federálny program neexistoval.
OK 3 je len na 33 % česká a 27 % slovenská.
Upozorňujem na to, že urobiť to rýchle
je veľmi drahá záležitosť. Ovšem
sú ponuky zo zahraničia, ktoré nám
to chcú urobiť. Bolo s nimi rokovanie, ale k dohode
nedošlo.
Neodporúčam § 4 z toho dôvodu, pretože
fyzicky to momentálne nejde, a tento návrh, keby
sa akceptoval, by bolo možné urobiť len na úkor
F 1, ktorá je dnes federálna. Ako Slovák
v Prahe by som si rád vypočul slovenské správy,
čo sa mi, samozrejme, nedarí a práve tak
opačne by bolo dobré, keby na Slovensku bol český
signál. Z hľadiska technických možností
neodporúčam tento paragraf prijať.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ak dovolíte, pán podpredseda, mal by som jednu otázku.
Pán poslanec Prokop tu deklaroval, že má záujem
na tom, aby sa o celom jeho balíku pozmeňovacích
návrhov hlasovalo v jednom hlasovaní. Chcem sa spýtať,
či to odporúčate alebo nie?
Místopředseda vlády ČSFR J. Mikloško:
Nemôžem odporučiť tento komplex zmien tak,
ako to bolo navrhnuté. Prvé návrhy, aby v
§ 1 c) sa vsunulo, že právnické a fyzické
osoby a ich podrobnosti stanovia zákony Federálneho
zhromaždenia, s tým súhlasím, a tým
by sa vyhodila prvá veta § 3. Druhá veta §
3 odsek 1 hovorí o tom, že licencie nemusia žiadať
tie verejnoprávne republikové a federálne
zariadenia, na tom trváme, aby to tam bolo. Tiež trvám
na tom, aby tam zostal § 3 odsek 2. V zákone existujú
federálne a republikové médiá, s tým,
že ďalšie zákony Federálneho zhromaždenia,
ktoré sa už pripravujú, presne určia
podrobnosti ich činnosti.
Čo sa týka zrušenia obidvoch zákonov
z roku 1964 o rozhlase a televízii, keby sa teraz zrušili,
nastalo by vážne právne vákuum. Keby
sa to posunulo k 1. júnu, vyvolalo by to veľkú
nevôľu a ťažkosti. Preto to neodporúčam.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Teraz požiadam spravodajcov o vyjadrenie k pozmeňovacím
návrhom. Hlási sa poslanec Mečl.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Mečl: Dámy a pánové, budu mít
jednu poznámku. Tento zákon ve znění
tisku 520, ve znění zprávy ústavně
právních výborů Sněmovny lidu
a Sněmovny národů je návrh zákona,
který Federální shromáždění
vydává na základě článku
28 ústavního zákona o československé
federaci, kde se říká, že rozdělení
působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní
Republikou a oběma republikami ve věcech tisku a
jiných informačních prostředků
stanoví zákon Federálního shromáždění.
Já to říkám proto, že od tohoto
zákona nemůžeme chtít nic jiného
a nic víc, než rozdělení působnosti
pravomocí a koneckonců i majetku a dalších
majetkových, případně jiných
práv. Vlastní organizace, provoz a ostatní
náležitosti Československé televize,
Československého rozhlasu a dalších
institucí obhospodařujících informačních
prostředky, to vše bude upraveno v dalších
zákonech Federálního shromáždění,
které tento zákon předpokládá,
stejně jako národní rady si upraví
náležitosti, povahu, provoz, vnitřní
organizací, právní postavení, licenční
politiku atd. Svým způsobem tady jde skutečně
pouze o rozdělení působností a pravomocí
mezi tři subjekty a vzhledem k některým,
ještě přežívajícím
prvkům unitárního státu jde i o rozdělení
institucí a majetku, jako je Československý
rozhlas, Československá televize atd. To znamená,
že těch skutečně věcných
předpisů, věcných ustanovení
v tomto zákoně je nepatrně. Oni tam totiž
v zásadě nepatří. Procesní
předpis tak, jak jsme ho kdysi projednávali v zákoně
o československé federaci - zůstal tam dluh
v článku 28 a my federálním zákonem
dokončujeme rozdělení působnosti na
úseku tisku a ostatních hromadných sdělovacích
prostředků. To znamená, některé
věcné, pochopitelné - já je nechci
hodnotit - připomínky poslanců patří
do jiných zákonů, které Federální
shromáždění bude přijímat.
Projednáváme tisk 520 a dovolte mi, abych se zabýval
pozměňovacím návrhem pana poslance
Prokopa. Pan poslanec souhlasí s tím, aby o jeho
pozměňovacím návrhu bylo jednáno
jako celku.
V § 1 písm. c) doporučuje za slovo "licence"
v první části zařadit "právnickým
a fyzickým osobám", dál text pokračuje.
V témže odstavci doporučuje doplnit: "podmínky
stanoví zákon Federálního shromáždění.".
V § 2 písm. b) opět za slova "udělování
licencí" doporučuje zařadit slova :
právnickým a fyzickým osobám ke zřizování
rozhlasových a televizních organizací. Tam
už se mění jenom koncovky příslušného
pádu.
Dále poslanec Prokop navrhuje vypustit § 3 a v této
souvislosti změnit § 5, kde se vrací pan poslanec
Prokop v podstatě k návrhu, který byl v původním
vládním návrhu a sice zrušit ještě
zákony 17 a 18 z roku 1964 o Československém
rozhlasu a Československé televizi, s tím,
že navrhuje dále změnit datum účinnosti
a odložit ho na 1. července 1991.