Zo stanovisiek 13-tich výborov Slovenskej národnej
rady k tlači 465 je 9 nesúhlasných a zároveň
podporujú prerokúvanie návrhu Slovenskej
národnej rady (tlač 256) vo Federálnom zhromaždení.
Dva výbory, a síce výbor pre vzdelanie, vedu,
kultúru a šport a výbor ústavnoprávny
nie sú proti návrhu federálnej vlády
(tlač 465) a dali k nemu pripomienky a dva výbory,
a síce výbor Slovenskej národnej rady pre
národnosti, etnické skupiny a ľudské
práva a výbor Slovenskej národnej rady pre
životné prostredie a ochranu prírody s návrhom
federálnej vlády súhlasia a dali k nemu pripomienky.
V Českej národnej rade prerokúvali obidva
návrhy len dva výbory. Výbor ústavnoprávny
vyslovil nesúhlas s návrhom Slovenskej národnej
rady (tlač 256) dňa 26. 11. 1990, a výbor
pre vedu, vzdelanie a kultúru ho vzal na vedomie s pripomienkou.
S návrhom federálnej vlády (tlač 256)
obidva výbory vyslovili súhlas s pripomienkami dňa
15. 2. 1991.
Vo Federálnom zhromaždení prerokúvali
obidva návrhy, (tlač 256) a (tlač 465), výbory
sociálne a kultúrne a výbory ústavnoprávne.
Po rozsiahlej diskusii VSK Snemovne ľudu a Snemovne národov
v uzneseniu č. 70 vyslovili súhlas s vládnym
návrhom (tlač 465) a síce VSK Snemovne ľudu
bez zmeny a VSK Snemovne národov s piatimi pripomienkami
a odporučili ho Snemovni ľudu a Snemovni národov
Federálneho zhromaždenia prerokovať a schváliť.
V uznesení č. 71 VSK Snemovne ľudu a Snemovne
národov nesúhlasí s návrhom Slovenskej
národnej rady (tlač 256) a neodporúčajú
ho Snemovni ľudu a Snemovni národov prerokúvať
a schváliť, pričom informujú, že
pripomienky Slovenskej národnej rady k tlači 465,
vychádzajúce z filozofie návrhu tlače
256, boli zahrnuté do uznesenia č. 70 k tlači
465.
Výbory ústavnoprávne Snemovne ľudu a
Snemovne národov prerokúvali obidva návrhy
(tlač 256), i (tlač 465) a spracovali návrh
zákona s pripomienkami do výsledného tvaru
(tlač 520).
Výbory sociálne a kultúrne i výbory
ústavnoprávne teda zastávajú názor,
že okrem rozhlasu a televízie národných
republík by mal existovať i rozhlas a televízia
federálna. Výbory ústavnoprávne venovali
náležitú pozornosť aj tlači, Československej
tlačovej kancelárii a iným organizáciám
na šírenie audiovizuálnych programov v pôsobnosti
národných republík i federácie a dotvorili
návrh zákona.
Záverom mi dovoľte, aby som vám pripomenul
životne dležitý význam pravdivej informácie
a informačných prostriedkov pre fungovanie každého
systému, od systému neživých cez živé
tvory až po ľudské spoločenstvo. Bez takých
informácií systémy degenerujú, alebo
sa až zrútia. Osobitne veľký význam
má objektívna informácia pre demokratickú
pluralitnú spoločnosť. V prípade našej
federatívnej republiky, ktorej zachovanie a funkčnosť
je viacerými politickými vplyvmi a silami až
príliš často vystavená skúške
pevnosti, je potreba pravdivých a včasných
informácií osobitne naliehavá. Nevytvorme
systém, ktorý zlyhá vtedy, keď ho budú
naše národy najviac potrebovať, ale systém,
ktorý bude i v najťažších situáciách
čo najlepšie fungovať.
Odporúčam ako spravodajca za Snemovňu ľudu
zákon prijať, vrátane spoločnej správy
výborov (tlač 520), presnejšie som chcel povedať
vo forme spoločnej správy výborov (tlač
520) .
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec. Teraz prosím pána
poslanca Mečla ako spoločného spravodajcu
výborov Snemovne národov o spravodajskú správu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Mečl: Dámy a pánové, mohu být
velmi stručný. Jako zpravodaj za Sněmovnu
národů se připojuji k doporučení
kolegy poslance Čičmance. Chtěl bych ještě
zvýraznit jeho závěr a doporučuji
oběma sněmovnám, aby na schůzi byl
projednáván vládní návrh tzn.
tisk 465, ve znění zprávy výborů
ústavně právních Sněmovny lidu
a Sněmovny národů, tisk č. 520.
Vycházíme z toho, že na této zprávě
se dohodly výbory, kterým byl tento tisk přikázán.
Vláda souhlasila s pozměňovacími návrhy,
které byly do tisku 520 zahrnuty, ať již šlo
o pozměňovací návrhy z výborů
kulturních a sociálních nebo ústavně
právních. Stejně tak byla do tohoto návrhu
zahrnuta a zapracována některá ustanovení
z iniciativního návrhu poslanců Slovenské
národní rady, zejména pokud jde o §
1 písmeno d) a § 2 písmeno c). Domnívám
se, že jednání by bylo jednodušší
a efektivnější, kdybychom postupovali tímto
způsobem.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánovi poslancovi Mečlovi. Otváram
rozpravu. Písomne sú prihlásení dvaja
poslanci. Pýtam sa poslaneckých klubov, či
ich hovorcovia chcú k tejto problematike vystúpiť?
Majú právo vystúpiť ako prví.
(Ne.) Nie. Pozývam teda poslanca Michala Prokopa, po ňom
sa pripraví pán poslanec Gyimesi.
Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážené
kolegyně poslankyně a kolegové poslanci,
v současné době jsme svědky situace,
kdy se dnes a denně přesvědčujeme
o tom, že problematika šíření informací
je problematikou stejně důležitou jako problematika
ekonomická. Stejně jako ve sféře ekonomické
jsme nuceni místo podstaty věci se zabývat
kompetencemi, tedy nerokujeme o tom, jak a co, nýbrž
kdo a proč.
Ukazuje se však, že politická realita dnešních
dnů je taková, že tedy by bylo nemoudré
nebrat to v úvahu. Raději bych se dnes již
zabýval problematikou zákona o rozhlasovém
a televizním vysílání, o kterém
se zmiňoval pan místopředseda vlády,
avšak stav současné právní nejistoty
v oblasti hromadných sdělovacích prostředků
způsobuje, že je třeba upravit vztahy tak,
aby prostě bylo jasno.
Vládní návrh zákona o vymezení
působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní
Republikou, Českou republikou a Slovenskou republikou ve
věcech tisku a jiných informačních
prostředků předpokládá jak
vznik republikových, tak i federálních televizních
a rozhlasových organizací. Zároveň
pak určuje vztah republik a federace při výkonu
státní správy, zřizování
organizací a udělování licencí
k provozování informační činnosti.
Na druhé straně je v předložené
normě ustanovení § 3 v odstavci 1, které
podle mého názoru zcela neorganicky v tomto kompetenčním
zákoně zavádí možnost zřizování
a provozování rozhlasových a televizních
organizací fyzickými a právnickými
osobami za podmínek stanovených zákonem Federálního
shromáždění, který ovšem
- jak už jsem se zmínil - nemáme dosud předložený.
V odstavci 2 tohoto paragrafu se pak konstatuje fakt existence
Československého rozhlasu, Československé
televize a Československé tiskové kanceláře,
čímž se v podstatě dubluje text §
1 písmeno d) , kde se říká, že
"do působnosti České a Slovenské
Federativní Republiky ve věcech tisku a jiných
hromadných informačních prostředků
patří zřizovat a spravovat vydavatelské
podniky, jakož i rozhlasové a televizní organizace,
organizace k šíření audiovizuálních
programů a agenturního zpravodajství, pokud
jde o subjekty působící na území
České republiky a Slovenské republiky a přijímat
právní úpravu jejich postavení."
Tímto ustanovením § 3 odstavec 2 se podle mého
názoru velmi nebezpečně petrifikuje současný
status quo. I když je v odstavci 2 § 3 uvedeno, že
činnost těchto institucí upraví zákon
Federálního shromáždění,
který rovněž ještě nemáme,
myslím, že § 1 písmeno d) dostatečně
umožňuje federaci, aby si zákonem zřídila
vlastní rozhlas a televizi, aniž bychom museli zachovat
současnou formu těchto institucí, kterou
- jak všichni víme a cítíme - zejména
v poslední době shledáváme neúnosnou.
Proto také nevidím důvodu, aby zákon
i nadále ponechával v platnosti zákony č.
17/1964 Sb., o Československém rozhlase a č.
18/1964 Sb., o Československé televizi, které
v původním vládním návrhu bylo
navrhováno zrušit tímto zákonem. Argument,
že by nastalo právní vakuum pro tyto organizace,
bych se rád pokusil eliminovat tím, že navrhnu
posunutí účinnosti tohoto zákona na
1. červenec 1991, což považuji za dostatečnou
dobu na to, aby si jak republiky, tak federace schválily
zákonné normy pro vznik nových institucí,
republikových i federaci a § 2 písmeno c) pro
republiky.
Navrhuji proto v § 1 písmeno c) po slovu "licence"
vsunout formulaci "právnickým a fyzickým
osobám". Věta by pak zněla: "Do
působnosti České a Slovenské Federativní
Republiky ... patří udělovat po dohodě
s orgány republik licence právnickým i fyzickým
osobám k rozhlasovému a televiznímu vysílání,
k šíření audiovizuálních
programů ...", ve znění textu, který
máte před sebou v tisku 520. Po středníku,
kterým je ukončeno toto písmeno c), navrhuji
ještě dodatek: "podmínky stanoví
zákon Federálního shromáždění".
Dále navrhuji v § 2 písmeno b) rovněž
po slovu "licence" v prvním řádku
vložit "právnickým a fyzickým osobám
při zřizování" (jedná
se o působnost České republiky a Slovenské
republiky) a upravit větu takto: "Výkon státní
správy, zejména udělování licencí
právnickým i fyzickým osobám ke zřizování
rozhlasových a televizních organizací, organizací
pro šíření audiovizuálních
programů a zpravodajských agentur, pokud jsou organizacemi..."
.
Dále navrhuji vypuštění celého
§ 3, a to z důvodů, o kterých jsem se
již zmínil. Domnívám se totiž,
že konstatování faktu, že právnické
a fyzické osoby mohou zřizovat a provozovat rozhlasové
a televizní organizace, je v tomto zákoně
cizorodým elementem, ale na druhé straně
chápu nutnost, aby tento fakt nějakým způsobem
v zákoně zachycen byl. Proto navrhuji dodatky v
§ 1 a v § 2, kde se hovoří o možnosti
udělování licence. Navrhuji, aby to tam bylo
rozšířeno o právnické a fyzické
osoby, čímž bychom se vyrovnali s tím,
co navrhuje první odstavec § 3, aniž bychom narušili
konzistenci tohoto kompetenčního zákona.
Chtěl bych ještě poznamenat, že pokud
jde o § 2, který se týká působnosti
republik, jsem si plně vědom toho, že případná
námitka by mohla být, že nepříslušní
federálnímu zákonu přikazovat republikám
komu budou udělovat licence. Samozřejmě myslím,
že § 2 pouze stanoví, že do působnosti
republik patří výkon státní
správy a komu udělí nebo neudělí
licence republiky, federální zákon nestanoví.
Mám tedy pocit, že by se tady nejednalo o žádnou
ingerenci do působnosti republik.
Poslední změna, kterou navrhuji, je v § 5,
kde navrhuji do derogační klauzule vrátit
zpět oba zákony, které ruší původní
vládní návrh (tisk 465) , a to ve znění
původního tisku 465, čili kromě zákona
č. 167/1968 Sb., o vymezení působnosti Československé
socialistické republiky ve věcech tisku a jiných
informačních prostředků, který
je v § 5 ponechán, navrhuji zařadit ještě
zrušení zákona č. 17/1964 Sb., o Československém
rozhlase ve znění zákonného opatření
předsednictva Národního shromáždění
č. 1/1967 Sb., o změnách v organizaci a působnosti
některých ústředních orgánů,
a dále pak jako bod 3 zákon č. 18/1964 Sb.,
o Československé televizi ve znění
zákonného opatření předsednictva
Národního shromáždění
č. 1/1968 Sb., o změnách v organizaci a působnosti
některých ústředních orgánů.
Jak už jsem zdůvodňoval, domnívám
se, že poslední změnou, kterou navrhuji (posunutí
účinnosti tohoto navrhovaného zákona
na 1. červenec), bychom dokázali podle mého
názoru zvládnout argument o právním
vakuu, které by nastalo pro činnost federálního
rozhlasu a televize do doby vyhlášení nového
zákona.
Mám pocit, že pokud posuneme účinnost,
že vytvoříme dostatečný stimul
pro to, aby federace skutečně včas návrh
zákona předložila a abychom neumožnili
existenci Československé televize a Československého
rozhlasu v kolejích dosavadních, které považujeme
z mnoha důvodů za neúnosné, mj. i
proto, že se jedná o zákony unitárního
státu.
Změny mám písemně, takže je zpravodajům
předložím.
Vážení poslanci, jsem jednoznačně
zastáncem plurality ve sféře šíření
informací. Domnívám se, že pro skutečný
demokratický vývoj v celé naší
zemi je tato pluralita nezbytná. Proto jsem přesvědčen,
že mnou navržené změny ve svých
důsledcích povedou k urychlené přeměně
sdělovacích prostředků ve veřejně
právní instituce zcela nového demokratického
typu a dále povedou k urychlenému přeložení
návrhu zákona o rozhlasovém a televizním
vysílání, který jediný, v kombinaci
s tímto zákonem může zajistit opravdovou
pluralitu ve sdělovacích prostředcích,
a to právě upravením vztahů k nestátním
a privátním zájemcům o provozování
vysílání. Jedině tak dokážeme
totiž svrhnout dosud panující neúnosný
monopol státu v této oblasti.
Na závěr bych vás požádal, a
tímto i pana předsedajícího o to,
aby ačkoliv je můj pozměňovací
návrh komplexem, aby bylo hlasování o každé
změně týkající se jednotlivých
paragrafů zvlášť. Děkuji vám
za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Požiadavka sa musí akceptovať,
je v súlade s rokovacím poriadkom.
Ďalej sa o slovo prihlásil poslanec Snemovne ľudu
Gyimesi.
Poslanec SL J. Gyimesi: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
kolegyne a kolegovia. Česká a Slovenská Federatívna
Republika podpísala niekoľko medzinárodných
zmlúv, medzi inými aj Štatút Rady Európy.
Podľa článku 3 tohto štatútu zmluvné
strany uznávajú zásadu právneho štátu
a zaručujú všetkým osobám dodržovanie
ľudských práv a základných slobôd.
Vzhľadom na to, že tzv. kompetenčný zákon
prijatý v decembri minulého roku, ktorým
bol novelizovaný ústavný zákon č.
143/1968 Zb. ustanovil, že tvorba zákonov vo veciach,
týkajúcich sa národných a etnických
menšín patrí do pôsobnosti federácie,
zákonné zabezpečenie práv slobodného
prejavu, práv na informáciu, na získanie
a šírenie informácií v materskom jazyku
menšín patrí do našej kompetencie. Táto
problematika by mala dostať i v tomto zákone svoje
konkrétne miesto, aby právo na prijímanie
a odovzdávanie informácií v materskom jazyku
nezostalo len deklaráciou smerom k zahraničiu bez
právnych garancií v rámci štátu.
Preto odporúčam upraviť znenie vládneho
návrhu (tlač 465) v znení správy výborov
ústavnoprávnych (tlač 520) nasledovne: Pôvodné
znenie § 1 označiť ako odsek 1 a 1 doplniť
odsekom 2 tohto znenia: "Svoju pôsobnosť podľa
§ 1 odsek 1 a), b), c), d) vykonáva s osobitným
zreteľom na práva národných a etnických
menšín. Ďakujem.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Je to, pán poslanec, predložené
písomne? (Ano.) Ďakujem.
Ďalej sa do rozpravy prihlásil J. Sokol, ako hovorca
Občianskeho fóra.
Místopředseda SN J. Sokol: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
kolegyně a kolegové, průběh včerejšího
dne mě přiměl k tomu, abych vystoupil příspěvkem
poněkud širšího záběru.
Celkové napětí v naší společnosti,
které promítá i do této jednací
síně a dostává všech možné
podoby - politické, sociální, národní
i osobní - je samo o sobě pozitivní jev.
Je totiž příznakem toho, že v naší
společnosti se skutečně něco mění.
Nicméně, tato skutečnost klade na každého
z nás mimořádné nároky. Vychází
z toho, že nám všem je společné
přesvědčení o nezbytnosti a nedotknutelnosti
parlamentní demokracie. Parlamentní demokracie je,
podle mého názoru, vynikající politický
systém, který trpí jedním hlavním
nebezpečím. Žádný parlamentní
systém na světě neskončil ničím
jiným než neschopností parlamentu přijímat
nezbytná usnesení. Nechci zabíhat do historie.
V nedávné době to můžeme sledovat
na vývoji parlamentu SSSR, kde byl nakonec právě
touto okolností donucen svěřit mimořádné
pravomoci prezidentovi. Do jisté míry to můžeme
vidět i na vývoji některých grémií
tohoto parlamentu, která také ztrácejí
schopnost nacházet společná stanoviska.
Mezi námi probíhá drobení na pevné,
uvnitř pevné, ale početně slabé
skupiny, mezi nimiž roste nedůvěra, nedůtklivost,
eskalace urážek po různých skutečných
nebo domnělých liniích nepřátelství.
Ať je to linie národnostní, národní,
podezření z agentství, označeni jako
levičák, pravičák atd. V průběhu
včerejšího dne se to podle mého názoru,
pěkně ilustrovalo.
Slovenský poslanec obstruuje jednání o pořadu
dne. Český poslanec na to reaguje netaktní
hrubostí. Kolega se ho zastane a čeští
poslanci se hlasitě smějí ... Bylo mi z toho
zle. Co s tím můžeme udělat? Myslím,
že úvaha, kterou slýcháme, kterou jsme
slýchali ve svých rodinách, dokud jsme měli
malé děti - on si začal - rozhodně
nikam nevede. Ke sporu jsou vždy potřeba dva. Z těch
dvou ten, jehož chování mohu změnit,
jsem obvykle já.
Domnívám se, že je potřeba. abychom
si uvědomili zvýšenou měrou, že
zde nejsme jen jako lidé, jako osobní poslanci,
ale že každý z nás má "na
krku" jednu třísetinu tohoto státu.
Chtěl bych vás poprosit, abyste této nenápadné,
ale velmi důležité věci, věnovali
více pozornosti, abychom více jednali jako nositelé
části zodpovědnosti za tento stát
a za parlamentní demokracii v něm, a trochu potlačovali
svoje osobní, pochopitelně, přirozené,
ale přece jen nežádoucí reakce.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, pokud náš parlament toto období
napětí překoná a dokáže
i v něm udržet podmínky fungování
parlamentní demokracie, myslím, že není
neskromné být na to hrdý. Ale až potom.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánovi poslancovi Sokolovi. Nikto ďalší
sa do rozpravy písomne neprihlásil. Teraz sa hlási
do rozpravy poslanec Mandler.
Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající,
pane předsedo, dámy a pánové, chtěl
bych velmi stručně reagovat především
na projev pana Sokola, s jehož etickým základem
plně souhlasím. Chtěl bych ho však přece
jenom o něco doplnit. Především k tomu,
jak skončila parlamentní demokracie. Končila
i jinak než neschopností parlamentu přijímat
usnesení - myslím, že to cituji jakžtakž
správně - chtěl bych dodat, že klasické
ukončení anglického parlamentu nebylo nepřijetím
usnesení, to parlament pořád ještě
existoval. Ale tím, že přišel Oliver Crommwell
a parlament rozehnal. Stejně tak byl třeba rozehnán
Kroměřížský sněm atd.
Tedy většinou parlamentní demokracie končí
rozehnáním parlamentu a my si musíme dát
pozor, abychom při našich jednáních
tento aspekt nezanechali. (Potlesk. )
K tomu, co říkal pan poslanec Sokol ohledně
včerejšího incidentu, k tomu se také
připojuji. Ale mám na to trochu jiný názor.
Myslím si, že předsedající schůze
je tu především od toho, aby udržel řízení
schůze v rámci slušnosti a parlamentních
norem. Jestliže se tyto normy překračují,
pak on je tu od toho, aby zasáhl.