Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

(13.00 hodin) Hlasují nejprve poslanci Sněmovny národů. Kdo z poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice je pro tento návrh zákona, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. (Čtyřicet devět.) Čtyřicet devět.

Je někdo proti? (Jeden.) Děkuji. Jeden.

Zdržel se někdo hlasování.? (Jeden.) Děkuji. Jeden.

Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice. Kdo z nich je pro tento návrh zákona, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) (Čtyřicet tři.) Čtyřicet tři. Děkuji.

Je někdo proti? (Jeden.) Děkuji. Jeden.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Děkuji Nikdo.

Hlasovat budou poslanci Sněmovny lidu. Kdo z poslanců Sněmovny lidu je pro tento návrh zákona nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. (Devadesát šest.) Devadesát šest.

Je někdo proti? (Jeden.) Jeden. Děkuji.

Zdržel se někdo hlasování? (Jeden.) Děkuji. Jeden.

Obě sněmovny návrh přijaly. Vzhledem k souhlasnému usnesení konstatuji, že Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky schválilo zákon o změnách nemocenského pojištění.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 115, SL č. 181, SN č. 178)

Vážení kolegové, je 13.00 hodin, budeme pokračovat po polední přestávce ve 14.00 hodin.

Ještě jedna poznámka, která je dost důležitá. Vzhledem k tomu, že jsme fakticky vzali na vědomí, že by ještě pracovaly ustavně právní výbory, které by se sešly rovněž ve stejnou dobu na oběd, z důvodů, o kterých jsem hovořil, prosím ostatní poslance, kteří nejsou členy ústavně právních výborů, aby se účastnili jednání v plénu, abychom neměli průběh jednání komplikovaný. Děkuji, přeji vám dobrou chuť.

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.10 hodin.)

(Řízení schůze převzal předseda FS A. Dubček)

Předseda FS A. Dubček: Vážené poslankyne a poslanci, budeme pokračovať v spoločnej schdzi. Na programe máme

Vládny návrh zákona, ktorým sa predkladá Federálnemu zhromaždeniu ČSFR na vyslovenie súhlasu Zmluva o konvenčných ozbrojených silách v Európe, podpísaná v Paríži 19. novembra 1990 a Dohoda o maximálnych úrovniach konvenčných zbraní a techniky Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, Bulharskej ľudovej republiky, Maďarskej republiky, Poľskej republiky, Rumunska, ZSSR v súvislosti so Zmluvou o konvenčných ozbrojených silách v Európe podpísanou v Budapešti 3. novembra 1990. Je to tlač 440, máte ju pred sebou.

Tato zmluva bola zaradená na program 13. spoločnej schôdze 31. januára 1991. Snemovne boli informované, že výbory snemovní potrebujú určitý čas na prerokúvanie tohto vládneho návrhu. Preto s ich súhlasom bolo prerokúvanie odložené na túto spoločnú schôdzu snemovní. Výklad k tomuto vládnemu návrhu podá podpredseda vlády a minister zahraničných vecí pán Jiří Dienstbier. Prosím, aby sa ujal slova.

Ministr zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbier Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci. Smlouvu 22 zemí NATO a Varšavské smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě mnozí účastníci pařížského summitu označili za bezprecedentní. Pokrývá širokou škálu zbraňových systémů, klade si za cíl jejich podstatné snížení, zejména v zemích bývalého Východního bloku, zvláště pak v Sovětském svazu. Přitom předpokládá vytvoření rozsáhlé sítě informací a systému přísné kontroly. To vše tvoří základ pro nový systém bezpečnosti v Evropě, který by měl vyloučit možnost nenadálého útoku a rozsáhlých vojenských operací.

Předpokládá to ovšem, že Smlouva bude realizována přísně v souladu s jejich duchem a literou. Zatím stojíme před skutečností, že v Sovětském svazu došlo k rozsáhlému přesunu vojenské techniky z jeho východní části za Ural. Faktem je, že se tak stalo před vstupem Smlouvy v platnost. Sovětský svaz tento krok navíc mimo jiné zdůvodnil tím, že nedisponuje technickými kapacitami, které by mu umožňovali v krátké době likvidovat tak velké množství techniky.

Dalším problémem je, že Sovětský svaz přeřadil administrativně tři divize pozemního vojska k vojskům pobřežní ochrany s vysvětlením, že námořnictvo pod Smlouvu nespadá. Tento krok je v rozporu s literou Smlouvy a svědčí o pokusech generálního štábu Sovětského svazu zachránit, co se dá. To vyvolává u partnerů otazníky, které vedou k tlaku na Sovětský svaz vysvětlit situaci, uvést věci na pravou míru. Tuto příležitost má nyní Sovětský svaz na zasedání společné konzultativní skupiny a jednalo se o tom také při návštěvě ministra Bakera v Moskvě v těchto dnech.

Pokud náprava bude neuspokojivá, nelze vyloučit, že to může u některých partnerů vést ke komplikacím v procesu ratifikace, jako se to může stát například v případě amerického Senátu.

My ovšem stále máme možnost ratifikaci pozdržet tím, že v případě, že by nedošlo ke příznivému řešení této otázky, ji zatím nemusí prezident republiky podepsat. My jsme zvažovali tuto situaci a dospěli jsme k názoru, že bychom měli činit vše pro realizaci této závažné smlouvy. Je jednak významným nástrojem ke snížení konvenčních ozbrojených sil v Evropě, především v Sovětském svazu, jeho konvenční potenciál by neměl tvořit více než jednu třetinu konvenčního vojenského potenciálu všech účastnických států. Právě tento moment se má stát jedním ze základních prvků nové bezpečnostní situace.

Kromě toho se domníváme, že neúměrné protahování procesu ratifikace by bylo ke škodě věci, neboť nahrává těm silám, které se v Sovětském svazu staví ke Smlouvě nepříznivě. Například plukovník Alksnis prohlásil o vedoucím sovětské delegace Grinvěském, že za sjednání takové Smlouvy patří před válečný soud.

V souladu s protokolem o notifikaci a výměně informací si účastnické státy v únoru tohoto roku znovu vyměnily informace o konvenčních ozbrojených silách. Přitom byly upřesněny informace z listopadu. Vzhledem k tomu, že došlo ke změnám i v československé informaci, dovolte, abych vás v souladu s požadavkem Rady bezpečnostních výborů seznámil s posledními údaji.

Československá armáda disponuje ke 4. únoru 7 315 tanky, 4 503 bojovými obrněnými vozidly, 3 485 dělostřeleckými systémy, 446 bojovými letouny a 56 údernými vrtulníky.

Se zřetelem k úrovním, kterých má být dosaženo 40 měsíců od vstupu Smlouvy v platnost, znamená to, že v Československé armádě bude nadpočetných 1 880 tanků, 2 453 bojových obrněných vozidel, 2 335 děl, 101 bojových letadel a naopak se nedostává 19 úderných vrtulníků.

V souladu se Smlouvou počítáme se zničením této techniky. Jsou tu i úvahy o exportu její části, pokud byly do 18. listopadu 1990 uzavřeny odpovídající kontrakty nebo získány závazné objednávky. Týká se to 1 518 tanků, 1 965 bojových obrněných vozidel, 98 bojových letounů a 1 898 děl, ke kterým je nutno přičítat 21 dělostřeleckých systémů určených pro československý výzkum. Pokud se nepodaří techniku prodat, bude zničena. V každém případě bude nutné zlikvidovat 362 tanků, 4 bojových obrněných vozidel a 416 děl, na které závazné objednávky nejsou. Tři přebytečné bojové letouny budou umístěny do muzea.

Chci upozornit na to, že úvahy o prodeji této techniky jsou do značné míry iluzorní, protože přes jakékoliv předběžné kontakty je dnes situace taková, že se jedná o odzbrojování, nikoliv dozbrojování Středního východu a nikdo by si neměl dělat iluzi o tom, že je tu k dispozici nějaký trh pro tyto zbraně.

Pokud jde o dohodu 6 zemí Varšavské smlouvy o maximálních úrovních, bylo nutno uzavřít ji těsně před podpisem Smlouvy o konvenčních ozbrojen silách proto, aby existovala jak pro nás, tak pro partnery v Atlantickém paktu záruka, že souhrn maximálních úrovní jednotlivých zbraňových kategorií omezovaných Smlouvou k momentu dosažení snižovaných parametrů nepřevýší stropy stanovené pro skupinu států, které doposud víceméně formálně zůstávají členy Varšavské smlouvy. Obdobné ujednání existuje i na straně Atlantického paktu.

V závěru bych chtěl především podtrhnout, že realizace Smlouvy je plně v souladu s novou vojenskou doktrínou, kterou právě projednáváte. Současně bych chtěl poukázat na to, že proces likvidace vojenské techniky není lacinou záležitostí. Odhaduje se, že zničení jednoho tanku přijde asi na 50 000 Kčs a je spojeno s určitými ekologickými problémy.

Navrhuji Federálnímu shromáždění, aby z důvodů, které jsem zde uvedl pro to, abychom přispěli k co nejrychlejší ratifikaci této smlouvy, tuto smlouvu schválilo. Budeme přitom dbát na to, aby před podpisem prezidentem republiky v koordinaci s ostatními účastníky této dohody, jsme dosáhli jejího naprostého a úplného dodržování. Děkuji.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Vládny návrh prejednali výbory branné a bezpečnostné, ústavnoprávne a zahraničné obidvoch snemovní. Prosím teraz poslanca Jána Fričara, aby predniesol spoločnú spravodajskú správu Snemovne národov.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Fričar: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, i když zpráva pana ministra Dienstbiera byla velice obsáhlá a zcela jistě vyčerpávající, dovolte mi, abych se ještě znovu k některým bodům vrátil a podtrhl je.

V současné době, kdy se účastnické státy spojují na bázi pařížské charty, aby budovaly demokratickou, mírovou a jednotnou Evropu, je nesmírně důležité, že proces odzbrojování v Evropě dostává nový a mohutný impuls. Je jím podepsání Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Její realizace bude mít mimořádný význam pro budování nových bezpečnostních struktur v Evropě. Dojde k podstatnému snížení úrovně konvenčních ozbrojených sil a k vytvoření takového systému informací a kontroly, které činí nenadálá napadení a předem nezjištěné přípravy k rozsáhlým útočným operacím prakticky nemožné.

Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě podepsalo všech 22 zúčastněných států dne 19. listopadu 1990 v Paříži. Jelikož tato odzbrojovací jednání jsou vedena na úrovni, jak bylo vzpomenuto, vojenských bloků, Severoatlantického paktu Varšavské smlouvy, bylo třeba globálně dohodnuté počty snižované konvenční výzbroje promítnout předem do podmínek jednotlivých účastnických států a z tohoto důvodu se scházejí státy evropské části Varšavské smlouvy a po nelehkém jednání dne 3. listopadu 1990 podepisují v Budapešti tuto Smlouvu a tím se zavazují ke konkrétním krokům, které povedou po vstupu Smlouvy v platnost v následujících 40 měsících k podstatnému snížení konvenční výzbroje v Evropě. Dnem platnosti Smlouvy se stane ovšem den, ve kterém poslední z 22 zainteresovaných států Smlouvu schválí a kterou nejvyšší představitelé podepíší. Opět bylo vzpomenuto.

Chci upozornit poslance, že vládní návrh Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách (tisk 440) je možno buď schválit nebo odmítnout. Jakékoliv pozměňovací návrhy k tomuto tisku nejsou možné.

Jak bylo vzpomenuto panem předsedou, vládní návrh (tisk 440) byl projednán ve výborech zahraničních, branně bezpečnostních a ústavně právních a výbory jej doporučily sněmovnám ke schválení. Já se k tomuto doporučení připojuji jako společný zpravodaj Sněmovny národů a tisk 440 sněmovnám ke schválení také osobně doporučuji.

Nebyl bych úplně vyčerpávající, kdybych se nezmínil, že k určitým komplikacím ohledně tohoto návrhu tisku 440 ve výborech nedošlo. Ba naopak. Výbory branně bezpečnostní v první fázi projednávání tohoto tisku neschválily průvodní zprávu, a to hned z několika důvodů. První důvod se týkal rozporů v počtech techniky. Ministerstvo obrany bylo požádáno, aby podalo vysvětlení těchto rozdílů, což 12. února letošního roku skutečně při jednání výborů branně bezpečnostních učinilo a toto konstatování branně bezpečnostní výbory vzaly na vědomí a schválily.

Dále byly diskutovány prodeje zlikvidované vojenské techniky s ohledem na země, kam tato technika bude v konečné fázi umístěna. Byla vyslovena obava, aby problém nebyl řešen čistě v Evropě a nestal se problémem v jiné části světa. Je třeba odpovědně říci, že výbory na tuto otázku, kam vlastně technika bude směřovat, nedostaly uspokojující odpověď. Důvodem byla jedna skutečnost, že smlouvy o prodeji této techniky jsou pouze předběžnými a nedá se usuzovat z těchto předběžných smluv. zda skutečně budou realizovány. Opět se o tom pan ministr zmínil.

A dále je potřeba vzít v úvahu tu skutečnost, tyto prodeje neprovádíme jako finální dodavatelé ale jsou uskutečňovány přes zprostředkovatele. A i když Omnipol má za povinnost určit přesné místo a písemně si to nechat od odběratele potvrdit, přesto jsme tyto informace neobdrželi.

Myslím ovšem, že se musíme na tuto stránku dívat nejenom z pohledu etického, ale i ekonomického. Opět to zde bylo zdůvodněno. Zvážíme-li náklady - pan ministr se zmínil o 50 000 Kčs, které jsou potřeba na likvidaci jednoho tanku, náklady na likvidaci jednoho obrněného transportéru nejsou menší a představují částku kolem 30 000 Kčs, jestli vzpomínáme, jak jsme velice striktně postupovali schvalování rozpočtu Federálního ministerstva obrany, tak zcela jistě mi dáte za pravdu, že tento resort jinak zvlášť prostředky nemůže plýtvat a částka, kterou by bylo potřeba na likvidovanou výzbroj není malá a představuje zhruba 250 mil Kčs.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má spoločný spravodajca Snemovne ľudu poslanec Sychra.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Sychra: Vážené Federální shromáždění, dámy a panové, Smlouva, kterou máme nyní projednávat, byla na program naší společně schůze už jednou zařazena. Byla však stažena na žádost branně bezpečnostních výborů. Nutno říci, že nyní ji projednáváme ve změněných podmínkách. Mezitím byla zrušena vojenská struktura Varšavské smlouvy, došlo k přehodnocení velikosti nebezpečí sovětské vojenské techniky po válce v Perském zálivu, proběhla i některá jednání se sovětskou stranou ohledně plnění závazků ke snižování počtu zbraní. Myslím, že dnes je pravě vhodná doba se touto Smlouvou zabývat.

Když byla Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě podepsána v Paříži, byla v Evropě a v celém světě úplně jiná atmosféra než dnes. Ve vzduchu už byl cítit rozpad totalitních režimů a věřilo se, že období studené války skončilo. Došlo ale k ozbrojenému zásahu v Pobaltí, který je důsledkem politických změn ve vedení Sovětského svazu. Z těchto důvodů se díváme na úlohu armády trochu jinak než jsme se na ni dívali na jaře, v létě nebo na podzim loňského roku. Díváme se jinak na vývoj ve světě, najednou máme pochybnosti, zda studená válka skutečně skončila a zejména nás znepokojuje vývoj v Sovětském svazu, který se nás z důvodů obecně známých bezprostředně dotýká. Musíme si dnes klást otázky, jaké jsme si ještě před rokem nekladli, protože důvěra v rovnováhu mezi velmocemi byla tehdy velká, o postupném snižování stavu zbraní všeho druhu nebyly pochybnosti a nebyly pochybnosti ani o dobré vůli velmocí stavy těchto zbraní snižovat, zbraně podle předepsaných pokynů likvidovat, dodržovat pravidla kontroly a mezinárodní inspekce. Dnes se ovšem ozývají nejrůznější pochybnosti.

Vážené poslankyně a poslanci, tento dokument který máte před sebou, obsahuje Smlouvy dvě. Tu první - pařížskou, podepsaly všechny státy zúčastněné v Severoatlantickém paktu a ve Varšavské smlouvě. Druhou - budapešťskou Smlouvu - podepsaly pouze státy Varšavské smlouvy mezi sebou. Je potřeba se zajímat o to, proč je tato budapešťská smlouva koncipována pravě tak jak je, čili že každá změna, každý krok a požadavek je podmíněn souhlasem všech ostatních členů Varšavské smlouvy. Bez něho není možné nic měnit. Přesto Sovětský svaz udělal bez souhlasu signatářů určité změny a přesun zbraní a zatím není jistota, že to příště neudělá zase.

My se dnes ptáme, má-li tedy tato smlouva smysl. Tedy je třeba si to vysvětlit. Smlouva pařížská byla od začátku koncipována jako dohoda dvou vojenských bloků. Bylo to jejich přání a my jsme byli součástí jednoho z těchto bloků. Když probíhala jednání o snižování stavu konvenčních zbraní, byla ještě východní Evropa v původní totalitní podobě, a když pak došlo k jejímu rychlému rozpadu, tedy k rozpadu těchto totalitních režimů, byla koncepce vojenských bloků, i když už se jevila jako přežitek, zachována v zájmu dosažení dohody a také na přání států Severoatlantického paktu. Neuralgickým bodem všech těchto dohod byla evropská část Sovětského svazu.

Není mým úkolem jakkoli se vyjadřovat k důvěryhodnosti Sovětského svazu co do plnění smluv, i když už existují negativní reakce na stanování sovětské armády za Ural na převelení tankových praporů k námořní pěchotě atd. Chci ale zdůraznit, že pro všechny signatáře této Smlouvy platí už zmíněné pravidlo: změny v počtu zbraní nad Smlouvou stanovený limit jsou podmíněny souhlasem všech ostatních účastníků a jestliže jeden z účastníků dohodu poruší, tato podmínka nám dává minimálně právo protestovat a kritizovat ho.