Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Teraz prosím pána poslanca Humpála, aby predniesol svoju interpeláciu.

Poslanec SN V. Humpál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost na odvětví tak prozaické, jako je zemědělství. Toto základní odvětví našeho hospodářství je v současné době ve velmi těžké a složité situaci. Samozřejmě není výjimkou, ale přece jen by nás mělo jako základní odvětví zajímat nejen z hlediska platební neschopnosti mnoha podniků, která je velmi často zapříčiněna platební neschopnosti mlékárenského průmyslu a ostatních odběratelů, ale i dalšími problémy.

Především se jedná o dopad prudkého zvýšení cen vstupů, když víme, že 70 % nákladů v zemědělství tvoří vstupy z jiných odvětví, přičemž do nedávných dnů prodávali zemědělci mléko a maso za ceny mnohde nižší než v loňském roce. To všechno v silném tlaku komerčních bank, vysokých úroků a značného snížení dotací.

K dotacím bych chtěl uvést několik čísel, která by vás mohla zajímat, protože o dotacích se mnohdy v souvislosti se zemědělstvím objevuji různé názory.

Především každý, kdo trochu sleduje situaci v ekonomice ví, že kromě několika málo států na světě, jako je například Nový Zéland, který dotuje své zemědělství pouze z 5 % objemu finální produkce, Austrálie asi z 10 % a USA 27 %, se všechny ostatní státy, zejména ty, se kterými bychom se mohli srovnávat a které by nás mohly zajímat, jako například státy Evropského společenství, které v roce 1989 dotovaly zemědělství z 38 %, Rakousko ze 43 %, a to už nehovořím o takových státech, jako je Švýcarsko, skandinávské země apod., kde dotace je přes 70 %.

Jistě, že všechny tyto státy k tomu mají své důvody a my je samozřejmě musíme mít také a máme je. Nejsou to důvody jen ekonomické, jsou do důvody sociální, ekologické apod.

Samozřejmě, to všechno je v situaci současného srovnání s tím, jak se vyvíjí ekonomika našeho státu. Je potřeba si uvědomit, jak u nás dopadají dotace na toto odvětví. V roce 1990 byly dotace do našeho zemědělství 39 miliard. V letošním roce byly sníženy na 24,3 miliardy, tedy více než o třetinu. V procentuálním srovnání představovaly v loňském roce 35 % z objemu finální produkce, v letošním roce budou představovat 16,2 %. Postavili jsme se tedy na úroveň nejvyspělejších států, přičemž úroveň našich služeb, strojů, zařízení a chemie pro zemědělství je jistě nesrovnatelná.

To všechno říkám s vědomím, že v našem zemědělství jsou jistě značné rezervy v produktivitě práce, v efektivnosti apod. Přece jen je potřeba, abychom se nad těmito čísly a problémy zamysleli.

Vím také, že konkrétní zemědělská politika patří do kompetence republik a národních rad. Přesto se domnívám, že by nás toto odvětví mělo jako poslance Federálního shromáždění také zajímat. Už jenom proto, že naši voliči nerozlišují příliš mezi tím, zda jsme poslanci Federálního shromáždění nebo národních rad a ptají se nás i na problémy z tohoto odvětví.

Na druhé straně se domnívám, že i federální vláda se jistě zemědělstvím musí a zejména z hlediska jeho perspektivy a strategie zabývat.

Proto bych si dovolil vznést interpelaci na pana předsedu vlády a v jeho zastoupení na pana místopředsedu Valeše a interpelovat těchto několik málo dotazů. Jaký je názor federální vlády na současný vývoj ekonomické situace v našem zemědělství, dále jak hodnotí federální vláda problém nadbytku mléka, hovězího masa a másla z pohledu nejbližší perspektivy a vývozu těchto produktů včetně problému dotování tohoto výboru. Zda se federální vláda tímto odvětvím a jeho nejbližšími perspektivami bude zabývat. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, Pán poslanec Humpál. Oslovený bol pán podpredseda vlády Valeš. Pýtam sa ho, či chce odpovedať ústne, alebo písomne?

Místopředseda vlády ČSFR V. Valeš: Byl bych radši, kdybych to mohl vyřídit ústně, ale pan poslanec Humpál sám uvedl, že je to následek, který zbyl federální vládě, kterým se zabýváme, ale vždy ve spolupráci s národními vládami.

K té části interpelace, která se týkala zásob všech podniků, bych chtěl říci, že to je v kompetenci federace a bude to řešeno od 1. března. Podniky budou splácet v době osmi let úroky. Ostatní otázky musíme zodpovídat s národními vládami, protože i poslední nástroj, který byl zvažován, by v závěrečných jednáních o rozpočtu rozdělen.

Před 14 dny se podařilo dohodnout další kroky, od 1. února bude uplatněna shoda, je připravován materiál, který by měl zřídit koordinační orgán, kde by se obě republiky dohodly, jak budou postupovat.

Pokud se týká přebytků, byla přijata určitá opatření v kompetenci republik, a sice taková, že se z těchto garančních fondů poskytují prostředky na čistý vývoz. Není pravděpodobné, že by se vyváželo v celém rozsahu. Část vývozu zajišťují národní vlády. Jedná se o vazbové vztahy, které nebudou spojeny s rozpočtem.

Na otázky, které vyžadují písemnou odpověď, obě národní vlády odpověď předloží.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Pán poslanec Humpál, ste spokojný s touto odpoveďou, alebo si prajete písomnú odpoveď?

Poslanec SN V. Humpál: Odpověď stačí poté, co federální vláda s národními vládami sdělí to stanovisko.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Pani poslankyňa Čejková sa prihlásila s interpeláciou ministra Vavrouška.

Poslankyně SL M. Čejková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, moje interpelace se vztahuje na ministra federální vlády Vavrouška.

Vážený pane ministře, moje interpelace se týká kritického stavu životního prostředí nejen ve městě Děčín, jeho okolí, ale celé severočeské pánevní oblasti. Zároveň je tato interpelace reakcí na řadu dopisů a faxů, které sem do parlamentu za mnou docházejí.

Ve čtvrtek 21. února se v Děčíně konala manifestace za zlepšení životního prostředí, která byla vyvolána několikadenním kritickým zhoršením rozptylových podmínek v celé pánevní oblasti. Závěry z této demonstrace uvedlo televizní zpravodajství. Město bylo dopoledne uzavřeno pro dopravu.

Předchozí režim se nijak nesnažil zlepšit životní prostředí v severních Čechách. Jestliže se tzv. pánevní okresy přece jen nějak zvýhodňovaly, stálo Děčínsko na okraji tohoto zájmu. Bylo stále prohlašováno za zelené plíce Severočeského kraje, ačkoli již několik let bylo jasné, že svým životním prostředím se řadí mezi oblasti nejvíce postižené, zejména pokud jde o kvalitu ovzduší. Alarmující údaje o zhoršování zdravotního stavu dospělých obyvatel i dětí nikdo nebral na vědomí.

17. listopad 1989 přinesl mám spoluobčanům naději, že i ekologické problémy začnou být spravedlivě řešeny. V letošní zimě však naše město dále sužuje inverze. Naměřené hodnoty koncentrace oxidu siřičitého patří k nejvyšším v republice. V nejistotě, která panuje, ztrácejí lidé trpělivost a obracejí své rozhořčení proti nám, poslancům. V také situaci je těžké vysvětlit, že není pravda, že se nic neděje a že složité ekologické problémy se nepodaří vyřešit během krátké doby. Zpochybňování zákona o mimosoudních rehabilitacích, který jsme právě minulý týden uzákonili, v dopisech mých voličů, mě vedlo k tomu, že jsem si dovolila vystoupit na půdě Federálního shromáždění, i když si uvědomuji, že řešení těchto závažných otázek je v kompetenci orgánů České republiky. Mám ovšem za to, že tato neudržitelná situace v severních Čechách je i úkolem federace.

Naléhavě vás, pane ministře prosím, abyste autoritou vaší a vašeho úřadu podepřel řešení katastrofální situace v severních Čechách, a tedy i na Děčínsku. Náprava křivd po léta páchaných na obyvatelích našeho kraje by neměla být dá odkládána. Nežádám okamžitou odpověď, ale prosím, abyste mne informoval o opatřeních, která na základě mojí interpelace učiníte.

Na závěr bych chtěla přečíst jeden z dopisů, který mně poslali školáci z Děčína, kterým se cítím být nejvíce odpovědna: "My, žáci základní školy Na stráni v Děčíně 6, jsme se po manifestaci 21. února rozhodli, že už nebudeme dále mlčet. Chceme žít jako ostatní děti v celé republice. Nechceme už poslouchat krásné lži. Nechceme své protesty vyjadřovat tím, že nepůjdeme do školy. Poraďte nám ale jiné východisko. Bez pomoci vlád a parlamentu to nezvládneme. Jistě jste alespoň trochu informováni o situaci Děčína. Proto nechceme zabíhat do podrobného popisu. Jsme nešťastni ze stavu našeho města. Katastrofální stav ovzduší šokuje. Děčín býval rekreační oblastí. Ani si netroufáme nabízet rekreaci u nás vládním činitelům. Federální shromáždění rozhodlo o nápravě křivd. I nám bylo ukřivděno a křivdí se nám dál. Snad nás ani nezvěte na školy v přírodě. Sluníčko a modré nebe jen zvyšují naši lítost. Pomozte nám žít."

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Pán minister Vavroušek sa hlási s odpoveďou.

Ministr - předseda FVŽP ČSFR J. Vavroušek: Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, musím, bohužel, konstatovat, že váš popis situace je naprosto přesný. Dodávám snad jen to, že mě mrzí přinejmenším stejně, jako vás.

Ke konkrétním krokům, které můžeme udělat a co vysvětluje zčásti to, že se zatím změnilo velmi málo k lepšímu.

První věc, kterou můžeme udělat a děláme, je ta, že se snažíme vypracovat celkový program, který by bral v úvahu všechny zdroje, které v dané oblasti jsou, protože Děčínsko je zasaženo, kumulují se tady všechny problémy, které vznikají v celé pánvi a při určitém atmosférickém proudění právě údolí řeky Labe je nálevkou, která přináší škodliviny do vašeho města. Tudíž není možné řešení jen takové, že by byla přijata opatření přímo v Děčíně, ale v podstatě je to celá změna struktury průmyslu a především energetiky v severočeské oblasti.

Všichni víme, že to má řadu sociálních, ale především ekonomických souvislostí. Teď se najednou nikde nedostává peněz. Rád bych vysvětlil situaci s federálním rozpočtem. Ministři obou republik, a to jak ministr životního prostředí, tak ministr financí, velmi intenzivně protestovali proti tomu, aby ve federálním rozpočtu byly vyčleněny nějaké položky pro péči o životní prostředí. V podstatě jen díky vám, poslancům Federálního shromáždění, se přece jen dostalo do rozpočtu federální vlády na tento tok zhruba 305 mil. Kčs, což je částka spíš symbolická, když vezmeme v úvahu, že jen odsíření jednoho dvěstěmegawattového bloku stojí asi 1 miliardu Kčs a celkově u nás je instalováno 12 a půl tisíce megaWatt, z toho jen 7 tisíc v samotném Severočeském kraji. Ty peníze, i kdybychom je chtěli využít pro investice, jako že na základě kompetencí je nemůžeme využít, ale můžeme je využít jen způsobem, který je určen pro řešení projektů, které mají použití pro obě republiky, tak i kdybychom tuto dohodu porušili, tak faktickou možnost nemáme z vnitřních zdrojů.

Ale protože poslední věc, která se dá udělat, je rezignovat, tak velmi intenzívně - a to mohu říci s plnou zodpovědností - se snažíme získat zdroje ze zahraničí. První zcela konkrétní pomoc přišla z Evropských společenství v rozsahu na tento rok 30 mil. ECU, což je asi 36 mil. dolarů, což je v přepočtu zhruba miliarda, t.j. třikrát více než je samotný federální rozpočet, a je to částka, která už začala být uvolňována.

Je tady také projekt zaměřený na odsíření naší největší tepelné elektrárny v Prunéřově. Je to začátek. Současně probíhají velmi intenzivní jednání se Severskou investiční bankou, která je ochotna financovat právě projekty, které kromě jiného přispějí ke zlepšení situace v severních státech, to znamená snižování přenosu. Patří tam také řada projektů v oblasti odsíření a také zavádění lepších technologií pro výrobu elektřiny, spalování uhlí a lepších technologií v průmyslu.

Další projekt, který byl dohodnut v posledních dnech, včera a předevčírem, je orientace na to, čemu se dá říci špinylý trojúhelník, který tvoří z naší strany Podkrušnohorská pánev, na území Polska Bogaterská pánev, kde je asi 2000 megawatt výkonu, a Žitavská pánev, kde je 4,5 tisíce. Tento projekt, pro který jsou určeny zvláštní fondy v rámci Evropských společenství, takže projekt budou sponzorovat dál Světová banky, ta jen formou půjček, nikoli darů, ale také některé další státy, především USA. Je to tedy smutná situace, když vlastně v roli prosebníků chodíme a žebráme pro světě, ale stav naší ekonomiky je takový, že jsme do této role odsouzeni.

Byl bych rád, kdybyste věřila, že je mi tato věc velmi nepříjemná. Snažíme se udělat jediné, co můžeme, to znamená těch málo peněz, které jsou vyčleněny v rozpočtech obou republik i federace pro životní prostředí, využít co nejrozumněji a nejrychleji. Bohužel, žádný rychlý recept na řešení situace v Děčíně a okolí nemáme, s výjimkou toho, že bychom skutečně dali příkaz k uzavření elektráren v celé oblasti, což by řetězově znamenalo rozpad ekonomiky. Pro mě třeba není dobře pochopitelné, proč jsme už dávno, zhruba před rokem nepřikročili - abych nebyl příliš maximalistický - k politice drahé energie, která je všude na světě, proč celá vlna zdražování nebyla zahájena právě tím, že by se zdražily energetické vstupy do výroby, aby vznikla konečně nějaká pobídka, aby se energií šetřilo. Vzhledem k tomu, že k tomu nedošlo a zřejmě v nejbližší době nedojde, není ani žádná ekonomická motivace proto, aby byly v průmyslu obecně a v ekonomice hledány takové výrobní programy, také technologie, které umožňují šetřit energií.

Pohybujeme se v začarovaném kruhu. Spotřeba energie vzrostla zhruba o 2, 5 % ročně a žili jsme desetiletí nad poměry. Teď jsme v situaci, kdy v podstatě žádná cesta rychle dopředu neexistuje. Na území bývalého západního Německa byla v roce 1988 odsířena poslední velká elektrárna, u nás ještě nebylo zahájeno odsíření ani jediného bloku. Situace je naprosto katastrofální a velmi mě mrzí, že sdělovací prostředky, ale nakonec i jednání vašeho velmi váženého shromáždění se těmito věcmi zabývá velmi málo. I když chápu, že problémů se nahromadilo hodně, obávám se, že se ekologické problémy odsouvají do pozadí a až teprve, když dojde ke katastrofálním situacím, jako např. teď na Děčínsku, na chvilku nás to dojme. Pak zafouká vítr a máme jakoby jiné starosti. Například 50 % vody, kterou pijeme, se nehodí k pití. Neodpovídá ani relativně značně mírné normě pro pitnou vodu. To je další faktor, který bychom měli brát v úvahu.

Pokud vám moje odpověď připadá nedostatečná a nereagující na problémy Děčína, vůbec se vám nedivím. Ale kdybych cokoliv dalšího začal slibovat, je to jenom předstíráni, vytváření vzdušných zámků. Tady je skutečně třeba, aby ve společnosti vznikl tlak a něco jako vědomí povinnosti nebo odpovědnosti řešit tento problém. Za sebe osobně jsem a budu-li pozván, přijedu do Děčína, abych se pokusil vysvětlit kroky, které se v současné době dělají, i když jsou velmi nedostatečné.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Pani poslankyňa, neviem, či vás odpoveď uspokojila.

Poslankyně SL M. Čejková: Děkuji. Já se potom s panem ministrem domluvím.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Teraz je tu interpelácia poslanca Malého na neprítomného podpredsedu vlády Mikloška. Bude ju musieť prevziať niektorý z prítomných podpredsedov.

Poslanec SL M. Malý: Dámy a pánové, chtěl jsem původně interpelovat i ohledně ekologie, předešla mě paní poslankyně Čejková. Nemám co dodat, jenom jedna věc se mi nelíbí. Tady se neustále argumentuje odsiřovacím zařízením. Je to trochu demagogie, odstraňujeme následek, ne příčinu. Bydlím v Kadani. Je to město, kde v okruhu deseti kilometrů jsou čtyři tepelné elektrárny a jed z největších povrchových šachet, takže vím, že v našem uhlí se spaluje kromě jiného 40 % hlíny. Vzhledem k nekvalitě tohoto paliva se spalují tisíce tun nafty. Takže bychom měli pracovat také na odstraňování příčiny, čili na úpravě uhlí a na dalších věcech. Absolvoval jsem několik cest do zahraničí a nemyslím si, že jediný způsob, jak situaci řešit, je otázka úvěru nebo dotací. Venku dost solidním způsobem otázku vyřešili tak zvaným zekonomizováním ekologie. Vím, že na to v současné době nemáme, ale jímá mě hrůza, když vidím, jak se u nás na šachtě zaváží do skládek to, co budeme za 20 let těžko těžit. Byl bych rád, kdyby se vlády republikové i federální, situací zabývaly.

Bezútěšnost situace cítím i na vlastní kůži. Syn se narodil se srdeční vadou a pokud jsou u nás inverze, což jsou stále, krvácí z nosu a běháme s ním po lékařích.

Ke zdražování energie - smysl je jasný. Je nutné do ceny energie započítat to, co energie stojí. Ale to je poloviční krok. Musíme dát dohromady ekonomickou cenu, ale cenou bychom měli nutit spotřebitele k tomu, aby spotřebu elektrické energie omezili. Nevím, jak donutíme uživatele bytu, když bude platit o 320 % víc za teplo než dříve k tomu, aby šetřil, když nemá v bytě měřící techniku. Máme elektroměry, plynoměry, to je vše. Studenou vodu platíme za celý blok, teplo rovněž. Tento princip trochu připomíná, jako kdybychom zrušili účastnické telefonní stanice a dali jeden telefon do každého vchodu, ať si každý volá, jak chce, pak se to rozpočítá. Byl bych rád, kdyby z ceny energie, i když bude třeba ještě dražší - a týká se to i velkoobchodní ceny energie - kdyby z tohoto zisku byly v zahraničí zakoupeny tyto měřící přístroje a instalovány do bytů. Mělo by to velmi pozitivní výsledek.

Ještě jedna věc. Není to interpelace, je to konstatování. V našem Severočeském kraji je vypláceno - omlouvám se za ten výraz, všeobecně se tomu ale říká "pobřebné" - 2000 korun. Ty dostává člověk, který v našem kraji 10 let bydlí a 10 let pracuje. Po těch 10-ti letech je mu každý rok vyplácena částka 2000 korun. Když však žena, která po dvou, třech letech vyplácení příspěvku přijde do jiného stavu a na dobu těhotenství a mateřství přeruší pracovní zapojení, musí strávit dalších 10, aby měla na toto vyplácení příspěvku nárok. Na toto vyplácení nemají nárok důchodci, školáci, děti z mateřských škol, děti z jeslí, ani soukromí podnikatelé.

Považuji za nespravedlnost a prosím, aby pokud je to v kompetenci pana federálního ministra, aby upozornil vládu - pokud ne, chtěl bych se touto formou obrátit na republikovou vládu - aby zvážila, jestli těchto 2000 korun se vyplácet bude, či nikoliv a pokud se vyplácet budou, aby se vypláceli všem, protože jsme všichni otravováni stejným způsobem. Náš kraj má nejvyšší výskyt rakoviny, největší kojeneckou úmrtnost. Nemusím to zde opakovat. Je také dobře známo, že bývalá vláda měla velmi dobře spočítáno, že se jí ty 2000 korun vyplatí. Věk, ve kterém v průměru u nás důchodci umírají, je podstatně nižší než v jiných krajích. To, co předlistopadová vláda lidem vyplatila, ušetřila na důchodech zemřelých. To není chiméra, to mohu snadno dokázat.