Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Rád bych dodal k poslednímu bodu jednání, který jsme uzavřeli hlasováním že tím Federální shromáždění projednalo i tisk 381, návrh zásad ústavního zákona o Ústavním soudu, který předložila skupiny poslanců.

Schůzi přerušuji. Budeme pokračovat v jednání za 20 minut.

(Jednání přerušeno v 15.43 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.30 hodin.)

(Řízení schůze převzal předseda SN M. Šútovec)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Vážené Federálne zhromaždenie, pokračujeme v programe 13. spoločnej schôdze Snemovne národov a Snemovne ľudu. Na programe ako ďalší bod máme

14

Odpovede na interpelácie, otázky, podnety a pripomienky poslancov

Potom bude nasledovať bod "Interpelácie" a potom bod "Podnety a návrhy poslancov".

Chcem vás informovať, že na tejto schôdzi by mali byť prerokúvané písomné odpovede na písomné i ústne interpelácie poslancov na predsedu vlády Mariána Čalfu, ktorý však nie je prítomný, takže túto agendu musíme odložiť. Ďalej na podpredsedu federálnej vlády dr. Rychetského, ktorý je prítomný, na podpredsedu federálnej vlády Jozefa Mikloška, ktorý nie je prítomný, tiež nie je prítomný ministr Dienstbier. Niektoré interpelácie adresované ministrovi hospodárstva Vladimírovi Dlouhému zodpovie pán podpredseda vlády Valeš a tiež interpelácie adresované ministrovi financií Václavovi Klausovi. Ďalej sú tu interpelácie adresované ministrovi obrany Lubošovi Dobrovskému, ktorý nie je prítomný, takisto ako minister vnútra Ján Langoš a minister práce a sociálnych vecí Peter Miller. Na vaše interpelácie teda môžu odpovedať ešte minister pre strategické plánovanie Pavel Hoffmann, minister spojov Theodor Petrík, eventuálne minister dopravy Nezval, ktorý tu nemá agendu, ďalej pani ministerka Kořínková.

Poslanec SL B. Hubálek: Mám technickou poznámku. Žádal jsem na začátku schůze, abychom já a Igor Němec mohli říci prohlášení k Litvě a jednu větu usnesení.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Bolo by správne to zaradiť do bodu, v ktorom je tento druh vecí. Tam budú rôzne informácie a podnety. Potom by som vás zaradil. Teraz začneme s odpoveďami na interpelácie.

Pán podpredseda vlády Rychetský nie je v tejto chvíli prítomný, začal by som interpeláciami adresovanými ministrovi Klausovi, ak bude na ne schopný odpovedať pán podpredseda vlády Valeš. Pýtam sa, či sú spokojní s odpoveďou, alebo nie? Odpoveď je obsiahnutá v tlači 407.

Poslanec SL J. Wagner: Dámy a pánové, interpelace se týkala záležitosti sazby daně z obratu pro periodické a neperiodické publikace. S druhou odpovědí na interpelaci můžeme věcně vyjádřit souhlas, ale nelze vyjádřit souhlas s tím, jakým způsobem byla odpověď podána, neboť ministr financí po usnesení Federálního shromáždění, které mu uložilo něco provést, odpovídá, že rozhodl. Nerozhodl, ale uskutečnil rozhodnutí Federálního shromáždění. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Netrváte na ďalšom pokračovaní? (Ne.) Ďakujem. Konštatujem, že odpoveď ministra financií Václava Klausa pod č. 407 je odpoveď na interpeláciu, podanú poslancami Vrchovským a Kloknerom 27. 11. 1990. Pýtam sa poslancov, či ich odpoveď uspokojila? Nie sú prítomní.

Tlač 419 obsahuje odpoveď ministra financií Klausa na interpeláciu poslanca Serenčéša.

Poslanec SL F. Magyar: Zmýlili ste u mňa číslo. Pokiaľ ide o mňa, nie som spokojný s odpoveďou pána ministra, pretože sa nemôže stať, že by jeden forint prerátaný na americký dolár mal na korunu hodnotu 5 alebo 10 korún.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Myslím, že v tejto veci vám môže podať bližšie vysvetlenie pán podpredseda vlády. Kýva ale hlavou, že nie. Takže nabudúce, až tu bude pán minister Klaus.

Pán poslanec Serenčéš podával interpeláciu v tlači 355 a dostal na ňu odpoveď pod číslom 419. Nie je prítomný.

Ďalej odpoveď na interpeláciu podanú poslancami Snemovne ľudu Chýlkom, Zukalom a Kvačkajom č. 422. Pýtam sa, či sú spokojní s odpoveďou? Pán poslanec Chýlek.

Poslanec SL S. Chýlek: Musím říci, že spokojeni nejsme. Podstatou naší interpelace bylo v prosinci upozornění na to, že u našich podniků dochází k řetězové platební neschopnosti a že se tato záležitost málo řeší ze strany vlády. Domnívali jsme se zejména, že banky měly být v těchto věcech aktivnější.

Dostali jsme odpověď, která sice je věcně správná, nicméně je v takové rovině obecné, jak fungují banky, jaká je jejich úloha atd. S tím samozřejmě v obecné rovině souhlasit musíme. Nicméně odpověď nezasahuje konkrétní situaci podniků, tu naprosto neřeší, pomíjí některé skutečné konkrétní výchozí podmínky podniků. Když jsme interpelaci předkládali, vycházeli jsme z konkrétní situace podniků, i když jsme podnik nejmenovali. Jednalo se například o ČKD Hradec Králové. Jsme nespokojeni s tím, že se situace včas neřešila až poté, co pracovníci, když jejich podniku vlastně banky dlužili kolem 100 mil. Kčs museli přijet do Prahy a demonstrovat. Teprve pak se přistoupilo k řešení v polovině února. Domníváme se, že to je dost nešťastný přístup, že vláda musí přistupovat k těmto věcem s větší perspektivou, prozíravěji, aby k takovým věcem nedocházelo. Domníváme se, že pokud by podnik byl sám o sobě neschopen se živit, a to v tomto případě není, protože ten podnik má perspektivu, má výrobní program a velmi dobře si vede zatím, ale pokud by byl natolik neschopný, že by to bylo vyvoláno jeho vlastní neschopností, celá tato situace, tak by ani po demonstraci neměl nic dostat, žádné peníze, nemělo by se mu vyjít vstříc. Ale protože skutečnost je jiná a vyšlo se mu vstříc, dokazuje to, že tam schopnost je a že bylo zbytečné čekat až na demonstraci. Velmi nás to mrzí, rádi bychom, aby se příště postupovalo prozíravěji. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Konštatujem, že k odpovedi na interpeláciu sa môže konať i rozprava, pokiaľ niekto chce na túto tému hovoriť. Tým sú vyčerpané odpovede na interpelácie adresované ministrovi Klausovi.

Teraz by sme sa venovali interpeláciám adresovaným podpredsedovi vlády Pavlovi Rychetskému. Ide o interpeláciu číslo 190 a odpoveď na ňu, číslo 347. Pýtam sa poslanca Konečného, či je spokojný s odpoveďou podpredsedu vlády?

Poslanec SL P. Konečný: Interpelaci jsem podával 12. října. Dostal jsem odpověď číslo tisku 374 a tam místopředseda Pavel Rychetský uvádí některé názory, se kterými nemohu souhlasit. Moje interpelace se týkala územního principu budování našeho státu se stávajícího ze tří subjektů - Čech, Moravy a Slezska - a takzvaného svobodného státu Slovenska a jejich zařazení mezi varianty, o kterých bude jednat legislativní rada vlády České a Slovenské Federativní Republiky.

Především se pan místopředseda staví k problému tak, že jako představitel federální vlády se dovolává potencionálního nesouhlasu obyvatel Slovenska a Slovenského národa. Pokládám záležitost za otevřenou a obávám se, že pan místopředseda předjímá některé skutečnosti, které by předjímat neměl. Operovat v této věci předběžným nesouhlasem a neuspokojením obyvatel Slovenska je poněkud zavádějící. Zároveň nemohu souhlasit s prohlášením pana místopředsedy, že územní princip budování státu nepočítá s právem národa na sebeurčení. Interpretoval bych právo na sebeurčení národa tak, že národ si může vybrat, v jakém typu státu a se kterými subjekty bude žít ve společném státě, nebo se může rozhodnout pro samostatný stát. To znamená, že je to jeho právo na svobodný výběr. Nemohu souhlasit ani s tvrzením, že hranice subjektů zpravidla nesledují hranice území obývaného určitým národem. Slůvko "zpravidla" je nepřehlédnutelné a říká, že je docela možné, aby hranice subjektů sledovaly hranice území obývaného určitým národem.

Nemohu souhlasit s tvrzením, že by stačilo pouze očistit nemoderní princip národnostního utváření našeho státu od formálního přístupu, který vedl k jeho pokroucení. Vzpomeňme si, jakým způsobem vznikal náš stát. Domnívám se, že pohledem o rozhodování o tom, jaké subjekty federaci budou tvořit, je především projev vůle všeobecného konsensu, nikoliv automatickým uplatňováním oprašovaného národnostního principu.

V době, kdy jsem tuto interpelaci psal - o zařazení územního principu mezi varianty - o kterých se bude hovořit, se mluvilo velmi málo. Od té doby se situace mírně změnila. Někteří představitelé našeho státu se při různých příležitostech opatrně vyjadřují na téma, které obsahuje také moje interpelace. Doufám, že tento princip bude legislativní radou vlády opravdu využit a že Federálního shromáždění potom pan místopředseda podá informaci jak s těmito náměty bylo naloženo. Dále bych byl rád, kdyby pan místopředseda se vyjádřil k mé interpelaci a svou odpověď ještě doplnil.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, jsem hluboce nešťasten z toho, že vás zdržujeme. Interpelace neměla oporu ani v ústavě ani v jednacím řádu. Poslanec Federálního shromáždění je oprávněn vznést interpelaci na člena vlády pouze, pokud se týče jeho výkonu moci, jeho působnosti.

Celá interpelace je opačná. Zní takto: "Jaký je můj názor na budoucí státoprávní uspořádání než je dnes, to je jinou než dvoudílnou federaci".

Jde o můj osobní názor, a proto mě hluboce mrzí, že vás s tím teď budu zdržovat. Mohl jsem interpelaci odmítnout hned. Mohl jsem říci - nemá oporu v ústavě, nebudu odpovídat. Místo toho jsem odpověděl. A to tak, že jsem řekl: "Interpelací se dotýkáme velmi širokého okruhu otázek a bude asi obtížné podat v přijatelných mezích celistvou odpověď na náměty a myšlenky, které uvádíte".

Snaha o stručné vyjádření může vést k nežádoucímu zkreslení.

Takže v úvodu jsem už na tuto skutečnost upozornil. Dále nebudu opakovat, že pravděpodobně mou odpověď máte v písemné podobě všichni. Chtěl bych zdůraznit jednu skutečnost. Dnes jsme dvoudílnou federací založenou na dvou národech jako státotvorných prvcích. Je to fakt, který je ústavou nelze popřít, na kterou všichni poslanci složili slib.

Tvorbou ústavy nové, to znamená i nového státoprávního uspořádání, je pověřeno toto shromáždění, které je současně shromážděním ústavoprávným. Vláda nemá v této souvislosti žádné kompetence. Z tohoto hlediska ještě jednou opakuji, že celá interpelace nemá žádný ústavní podklad.

Protože se ptáte pouze na můj názor, nikoli jako člověka odpovědného ve vládě za jistý úsek činnosti, ale zřejmě jako fyzické osoby, je nesporně jedno - je samozřejmě možné státoprávní uspořádání i na jiném než na národním principu, je možné, aby nová ústava byla na principu spolkového státu, s ohledem na složení z většího počtu spolkových zemí, ale v této chvíli jsem federaci dvoudílnou, složenou ze dvou republik, postavených na národním principu. Změnu tohoto způsobu uspořádání tedy musí rozhodnout dva subjekty. Nemůže to rozhodnout nikdo jiný, protože jsme dnes federace dvoudílná. Federace je od řeckého slova "fedes" čili smlouva. Tento stát vznikl na smluvním principu dvou národů. Podle platné ústavy jsou to dva svébytné a suverénní národy, které federaci vytvořily a mohou z ní i vystoupit. Jinými slovy - je třeba snahy těchto dvou subjektů, vůle zákonodárných sborů obou republik a vůle tohoto Federálního shromáždění ke změně tohoto principu. Z hlediska fungování nepochybuji o tom, že jakýkoliv stát složený z většího počtu subjektů než dvou je funkčnější. To je samozřejmé. Ve dvou se totiž nedá hlasovat, ve třech ano. Ale možná, že je to právě skutečnost, která povede jeden subjekt k obavám, aby nebyl přehlasován.

Já jsem v odpovědi vůbec neřekl, jaké stanovisko slovenský národ zaujme. Po dlouhých letech úsilí za autentické postavení Slovenského národa je ve federaci pro něj lepší územní princip než princip národní. Územní princip nepočítá s právem národů na sebeurčení a ani hranice subjektů federace zpravidla nesledují hranice území obývaného určitým národem.

To jsou slova, která nelze vyvrátit, a to, zda budeme dvou, tří či vícedílná federace, je skutečně věcí tohoto váženého shromáždění a nikoliv mého osobního postoje.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánovi podpredsedovi. Navrhujem poslancovi Konečnému, aby sme nepokračovali v tejto diskusii, pretože má teoretický charakter a vymyká sa z pojmu interpelácií. Navrhujem, aby sa uspokojil s odpoveďou podpredsedu vlády.

Ďalšia interpelácia, adresovaná na pána podpredsedu bola od poslanca Hubálka v tlači 307. Odpoveď je obsiahnutá v tlači 409. Pán poslanec, ste spokojný s odpoveďou?

Poslanec SL B. Hubálek: Bohužel ne. Pane předsedající, dámy a pánové, vytrvalci, mezi něž patřím, a tuto vlastnost u každého oceňuji, protože nezáleží na tom, jak nasadíme na startu, ale jak vydržíme do cíle. Proto vám děkuji na vaši přítomnost i pozornost.

Já jsem podal 16. listopadu interpelaci na pana ministerského předsedu asi v duchu toho, co mě vede celý život ve snaze pomoci a žádat odpovědnost, nabízet ji sám a chtít ji od druhých.

Rozdělil jsem svoji interpelaci, mimo úvod, na dva body. Prosím pěkně, přečtěte si doma interpelaci 307 i odpověď 409. Nechci to tu zbytečně rozebírat. Řeknu jen to hlavní. Já jsem žádal, aby na návrzích zákonů, které dostáváme, bylo napsáno jméno vedoucího týmu navrhovatele, případně vedoucího týmu těch, kteří to posuzují.

Sami dobře víte, jak těžkou práci máme s návrhy zákonů, víte, že je výbory často vracejí. Vracejí je, ačkoliv jsou vypracovávány týmy odborníků, legislativami. My jsme se tu sešli jako poslanci, jako zástupci občanů, lidé různých profesí. Já jsem očekával od těch, kteří měli v životě daleko lepší příležitost získávat vědomosti, jezdit světem, sbírat zkušenosti, že nyní, když jsme začali všichni nějak nově, pochopí a budou chtít odvádět zodpovědně kvalitní práci. My se s tím bohužel nesetkáváme. Díky tomu se pak naše jednání táhnou do nekonečna a my vypadáme jako neschopné shromáždění a často jsme tak i prezentováni.

Já jsem takovou adresnost vyžadoval i u řemeslníků. Víme, jak u nás vypadá panelová výstavba. Promiňte mi to dosti zjednodušující srovnání. Kdyby na každém panelovém domě byla cedule, kdo ho stavěl, kdo tam dělal elektřinu, tak si lidé za ním zajdou a řeknou: "Podívej, ty jsi to zmrskal, zač bereš peníze".

Já nechci vyvolávat nevraživost, žádosti o odstoupení. Pan místopředseda vlády mi odpověděl, že nakonec za návrhy odpovídá předseda vlády. Avšak já bych přece kvůli lajdáctví někoho z týmu, kde se práce soustavně opakuje (což by se prokázalo, kdyby se uplatnil můj návrh), nežádal odstoupení premiéra. Zkrátka by mi to připadalo divné. Proto nemohu akceptovat ani odpověď pana místopředseda vlády pana Rychetského.

Pokud jde o další problematiku, o tom by se dalo hovořit déle. Vím, že nemáme čas a nemáme možnost tahat s sebou všechna lejstra. Prosím vás, podívejte se doma na tisk 307 a 409 a pokud v tom vidíte něco dobrého a myslíte si, že by to šlo dotáhnout dále, pomožme si navzájem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Velice mě mrzí, že moje odpověď poslanci Hubálkovi nebyla dostatečně vysvětlující. Požadavek byl skutečně velmi prostý - uvést na každém tisku zákona jméno toho, kdo vedl tým, který to zpracovával. Dotaz vyplýval z jisté neznalosti legislativní práce v naší zemi. Neexistuje žádný jeden tým, který by zpracovával všechny zákony, které sem přicházejí. Takový tým prostě není. My už od roku 1968, kdy vznikla tato federace, jsme se dopouštěli zvláštní věci. Na úrovni federace neexistuje ministerstvo spravedlnosti. Na úrovni federace neexistuje legislativní resort. Zákony se zpracovávají tak, že podle plánu legislativních prací je za každý návrh zákona odpovědný některý člen vlády. Tzn., že sem dostáváme například zákony, které zpracovává ministerstvo financí (včera privatizační zákon), zákony, které zpracovává ministerstvo hospodářství, (to je třeba návrh zákona o zemědělské půdě), zákony o životním prostředí (zpracované ministerstvem životního prostředí). Pokaždé jde o jiný resort. Teoreticky vzato by bylo možné říci, že by tam měl být uveden třeba ředitel legislativního odboru příslušného ministerstva. Avšak zákon od okamžiku, kdy ho příslušný ministr předloží vládě do okamžiku, kdy ho dostanete vy, může být úplně jiný a zpravidla úplně jiný je. Ten, kdo jej zpracoval, by jej sám nepoznal, protože u nás platí systém, že každý návrh zákona poté, co jej člen vlády předloží, musí jít do obou vlád republik, do obou legislativních rad republik, pak legislativní rady federální vlády a pak se o něm rozhoduje hlasováním podle platné ústavy na plénu federální vlády. Na těchto pěti místech zákon prodělává další změny. Například legislativní rada federální vlády je složena z předsedy federálního Nejvyššího soudu, z generálního prokurátora federace, asi z pěti ministrů, ze zástupce České národní rady, ze zástupce Slovenské národní rady, z předsedy Slovenského Nejvyššího soudu, z předsedy Českého Nejvyššího soudu. Jde o široký kolektiv lidí.

Dnes je zavedena praxe, že za zákon odpovídá ministr. Sem přichází zákon, který nese tři podpisy - podpis premiéra, který jej předkládá jménem vlády, podpis odpovědného ministra, který je zpracovatelem (jeho ministerstvo zpracovalo původní verzi) a pak je tam vždy napsáno: "Za správnost: podpis nečitelný".

Jediné, co bychom mohli změnit, kdybychom vám chtěli vyhovět je to, aby tento poslední podpis byl napsán také na stroji. Tento člověk však svým podpisem pouze potvrzuje, že se správně promítly připomínky z legislativní rady a ze schůze vlády, že nedošlo k překlepům.

Stejně jako nemůžete ve Federálním shromáždění určit poslance, který za schválení odpovídá, neboť hlasuje v kolektivu, tak nemůžeme my říci, že zodpovědný byl Josef Vopršálek, protože zákon prochází kolektivem České vlády, kolektivem Slovenské vlády, kolektivem tří legislativních rad a kolektivem federální vlády a prodělává řadu změn. Nevím, jestli je to dostatečně vysvětlující. Ještě musím říci, že jsem vám utajil celou řadu dalších skutečností. Návrh zákona se posílá na 215 připomínkových míst v republice a z těchto míst přicházejí připomínky, které se tam pak zapracovávají.