Prosím, tu je faktická poznámka.
(Technická poznámka: Domnívám se,
že by bylo vhodné oficiálně ukončit
rozpravu, aby příští týden někdo
nezahajoval rozpravu znovu.)
Předseda FS A. Dubček: Rozprava bola skončená.
Keď ovšem vystúpi minister - predkladateľ,
môže podľa rokovacieho poriadku rozprava pokračovať.
Poslanec SN I. Fišera: Já považuji odpověď
na svoji otázku za závažnou a prosím,
abych ji dostal.
Ministr financí ČSFR V. Klaus: Prosím vás,
já jsem pouze z technických důvodů
nevěděl, jestli se mohu ještě přihlásit,
jestli ještě mohu mluvit nebo ne. To jen, aby se v
tom nehledalo něco jiného.
Bylo zde formulováno mnoho otázek. Nedovedu si představit,
že bych na všechny odpověděl. Řada
otázek byla víceméně řečnických,
řada otázek se týkala jiných věcí,
ne přesně tohoto zákona.
Pokud jde o otázky pana poslance Fišery. V jeho vystoupení
mne zaujalo prolévání problémů
privatizace s řešením problémů
podniků. To bylo hlavní jádro jeho vystoupení.
Myslím, že jsem na to už reagoval, protože
v tom já vidím klíč ke všemu
dalšímu. K tomu míří všechny
jeho další připomínky, které
vyslovoval o odborových organizacích, o alternativních
metodách privatizace a podobně.
V jeho vystoupení byla obsažena celá řada
nedorozumění, na které je skutečně
těžké odpovídat. Hovořil o restituční
funkci privatizačního zákona, uvažoval
o možnostech kupování kupónů
pro vnuky. Toto slovo snad nikdy nepadlo. Hovořil o možnosti
vybírat akcie za někoho atd. Prostě - v jeho
vystoupení byla řada věcí, na které
jsem já neměl potřebu reagovat.
Řekněme, že je možné hovořit
o dvou otázkách:
- kdy začne kupónová metoda privatizace,
- jak budou vznikat fondy národního majetku.
Kdy všechno začne fungovat, to závisí
skutečně jen na schválení tohoto zákona.
Dokud tento zákon není schválen, dokud není
schváleno, že bude nebo nebude nějaký
fond národního majetku, tak je velmi obtížné
tento fond připravovat. Dokud není schválena
myšlenka kupónové privatizace, je velmi obtížné
mít natištěné kupóny.
Mohu poslance Fišeru ubezpečit, že se velmi intenzívně
pracuje na různých alternativách, např.
jak by mohl vypadat kupón, kolik bude mít stránek,
jaké budou základní kupónové
knížky, kolik bude trhacích kupónů.
Pracujeme na přípravě počítačového
systému, který by to vše obsluhoval a na celé
řadě dalších věcí. Na
tom všem se intenzívně pracuje. Práce
samozřejmě dostane jiný charakter v tom momentu,
kdy bude tento zákon schválen a kdy budou tyto instituty
do našeho práva zavedeny. Předtím to
není možné dělat. Pokud není
jasné, jestli bude nebo nebude federální
fond národního majetku, tak je velmi obtížné
tento fond zakládat. My jsme si samozřejmě
mysleli - v žádném případě
ne kvůli kumulaci moci - že majetkové otázky
jsou primární, a proto jsme navrhovali, že
tyto fondy budou malou institucí pod ministry financí.
Tak jsme také formulovali naše původní
myšlenky. Jestliže parlament dojde k závěru
jinému, bude příprava fondu samozřejmě
úplně jiná. Já tedy na tuto otázku
nemohu odpovědět před schválením
či neschválením tohoto zákona nebo
jeho jednotlivých variant.
Na rozdíl od poslance Fišery skutečně
vláda předpokládá, že úloha
těchto fondů bude minimální proti
úloze, kterou jim chce dávat on a někteří
další poslanci. My si myslíme, že tato
úloha bude skutečně pouze transformační,
jak jsem se o tom zmiňoval ve svém původním
projevu. Proto těmto fondům nepřikládáme
v privatizačním procesu tak velkou roli, a tudíž
jejich organizační struktura, principy, zásady
atd. pro nás nemají dominantní význam.
S předvídáním toho, že tento
zákon bude schválen, předpokládáme,
že potřebné nižší právní
úpravy na úrovni vládních nařízení
apod. (navrhované podle § 46 a jiné) by mohly
být organizačně i technicky zvládnuty
do tří měsíců ode dne schválení
tohoto zákona. Potom by už tyto instituce byly ustaveny
a mohly by začít fungovat.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo si praje
pán poslanec Fišera. Je v súlade s rokovacím
poriadkom, že po vystúpení ministra sa môžu
poslancovia opäť prihlásiť.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedo, dámy
a pánové, já samozřejmě nebudu
komentovat to, co si pan ministr "odnesl" z mého
vystoupení. Je jeho věcí, jak on pochopí
to, co člověk říká. Bude-li
si přát, dám mu své vystoupení
písemně.
Musím říci, že mne poněkud zklamala
odpověď, která charakterizovala představu
pana ministra o tomto fondu, byť by nebyl rozsáhlý.
V tom se s ním shoduji.
Znejistělo mne jeho tvrzení, že on, (neříkám
vláda) nemá zatím představu - protože
nebyl schválen zákon - o tom, jak bude tento fond
tvořen. To mne poněkud znervózňuje,
protože já se domnívám, že vláda
v době, kdy se zákon chystá, má mít
přípravné představy, jak bude postupovat,
když bude schválena ta či ona alternativa zákona.
Žijeme v době velmi namáhavé, velmi
složité a potřebujeme takovéto reakce.
Z tohoto důvodu dávám pozměňovací
návrh proti vládní verzi - aby byl zachován
§ 47 v alternativě č. 1, která zde byla.
Musím říci, že mě vystoupení
pana ministra Klause velmi znepokojilo pokud jde o exekutivní
záruku výkonu nebo zabezpečení realizace
tohoto zákona. Pro zákon budu, ale jsem hluboce
přesvědčen, že parlament bude povinen
zesílit svoji kontrolní funkci, protože vystoupení
pana ministra ve mně vyvolalo - nechť mi promine -
velmi vážnou a velmi silnou nedůvěru.
(Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Praje si ešte
niekto slovo? Prosím, poslanec Mandler.
Poslanec SL E. Mandler: Jsem velice vzdálen tomu, abych
tady jakýmkoliv způsobem hájil zájmy
této vlády. Myslím si ale, že je velice
nespravedlivé chtít, aby za současného
stavu, kdy definitivní forma zákona se naprosto
liší od toho, co k nám přijde do parlamentu,
mohla exekutiva předem vypracovat určité
postupy, o kterých pak ministr zde přesně
řekne - bude to vypadat tak a tak. Myslím, že
tyto požadavky jsou nepřiměřené
a že bychom je na vládu neměli uplatňovat.
(Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Praje si ešte
niekto slovo? Prosím, pán poslanec Muška.
Poslanec SN M. Muška: Předseda FS A. Dubček:
Ďakujem. Vážený pán predseda, milé
kolegyne, kolegovia, pôvodne som nechcel vystúpiť,
ale využívam možnosť, že pokračuje
rozprava. Nechcem tu viesť žiadne osobné spory
s pánom ministrom, ale chcem sa dotknúť otázky,
ktorá ma zaujala a ktorá ma aj trošku znepokojila.
V uplynulých dňoch sme si vypočuli niekoľko
vystúpení obohatených o často takmer
hrôzostrašné vízie, čo sa stane,
ak by obce, nedajbože, chceli podnikať. Dnes sme si
vypočuli názor, že podnikanie obcí je
vlastne niečím ako hra v rulete. Mám tomu
rozumieť tak, že podnikanie vôbec je hazardom
a nemali by sme ho potom nikomu odporučiť?
Použil som túto iste prehnanú otázku
preto, že nesúhlasím so spochybňovaním
toho, aby obce ako právny subjekt mohli podnikať.
Myslím si, že takéto výroky sú
príliš jednostranné a podporujúce tendenciu
podnikateľskej uniformity, od ktorej už len krok vpravo
alebo vľavo je neprípustný.
Pochopil som, že tento názor nebol vyslovený
ako žiadna akcioma, vyslovený však bol a môže
zvádzať k nepochopeniu celej problematiky. Dovolím
si vysloviť názor, že je to tvrdenie vyslovené
od stola, bez dôkladného poznania stavu, v akom sa
obce nachádzali pred tým, a stavu, v akom sa nachádzajú,
žiaľ, aj dnes. Myslím si, že najmä
v mnohých obciach však často nebude, a som
presvedčený, že občania takejto obce
sa na tom dohodnú - o čom nepochybujem - zvolia
cestu podnikania ani nie ako cestu k prosperite obcí, ale
ako cestu nevyhnutnú pre zachovanie základných
podmienok ich života.
Ak niekoho strašia tieto vízie podnikateľskej
obce, zabudol na to, že obce podnikali aj v minulosti, že
podnikali aj počas prvej republiky. Prevádzkovali
píly, pivovary, bitúnky, mali vlastného cestára,
spravovali lesy, pozemky. A toto plnilo nielen funkciu služieb,
ale aj zabezpečenia doplnkových zdrojov pre obecnú
pokladňu a najmä v čase nezamestnanosti aj
pracovné príležitosti v oblasti verejne prospešných
služieb.
Dnes sú obce stále ešte v úlohe poníženého
prosebníka. Prečo im teda chceme uprieť aj
ich prirodzené právo trochu si na seba zarobiť?
Som presvedčený, že túto otázku
by nám položila aj prevážna väčšina
terajších primátorov a starostov miest. Ďakujem
za pozornosť. (Potlesk.)
Chce ešte niekto prehovoriť? Prosím, pán
poslanec Wagner.
Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedo,
vážené dámy a pánové,
nechtěl jsem v rozpravě k tomuto zákonu vůbec
vystupovat, protože jsem považoval naše návrhy
a podněty za jednoznačně projednané
ve výborech a v přípravném řízení
před jednáním v této sněmovně.
Nicméně odpovědi pana ministra Klause po
obnovení rozpravy mne donutily vystoupit. Dokonce jsem
se vzdal té možnosti před tím přesto,
že nebylo odpovězeno na rozhodující
otázky, které jsem položil před zahájením
této rozpravy včas v interpelaci, a které
jsem považoval za související s tímto
zákonem.
Měl jsem ovšem za to, že kdybych vystoupil, jen
bych zdržoval, protože jsem cítil nechuť
dát odpověď. Z reakce některých
z vás pociťuji, že jsem to učinil i teď
zbytečně, ale cítím tu povinnost nikoliv
proto, že chci uplatnit něco, co stejně nemá
šanci projít, ale cítím tu povinnost
proto, že Federální shromáždění
jako nejvyšší zákonodárný
sbor země by se mělo chovat tak, aby dalo příležitost
vyslovit a vzít na vědomí jako relevantní
všechny možné názory, aby je důkladně
posoudilo, neboť rozhoduje o tom, jaký bude osud obyvatel
a země na dlouhá léta. Proto považuji
za podstatné, aby zde bylo jednoznačně řečeno,
jaký bude postup v kupónové privatizaci.
Argumentace, která padla i v této opakované
rozpravě, že vláda nemůže, je lichá.
Je lichá ze dvou důvodů: Jednak z procedurálního.
U velmi důležitých zákonů a mnohdy
i u méně důležitých bývá
součástí materiálů, které
sněmovny dostávají, i eventuálně
vyhláška nebo nižší právní
norma, která má zákon doprovázet.
To poprvé.
Nikdo nikdy neví, zda-li zákon projde, a přesto
příslušná ministerstva připravují
věc tak důkladně, že předloží
i nižší právní normu tam, kde se
to jeví nutností.
Měl jsem za to, že i tady se to mohlo jevit nutností.
To byl důvod procedurální. Pak je důvod
věcný.
Ve výborech pro plán a rozpočet při
rozpravě o stejné věci jsme se zeptali zástupce
vlády při této rozpravě, kterým
byl pan náměstek ministra financí Dušan
Tříska, jak bude postupovat kupónová
privatizace, on odpověděl, na tutéž
otázku v této sněmovně neodpověděl
pan ministr. Takže jsem nucen položit panu ministrovi
tutéž otázku opět a před tím
říci, jak odpověděl pan náměstek
Tříska, a optat se, jestli podle pana ministra se
o věci uvažovalo či neuvažovalo, připravovali
věci či nepřipravovali věci na ministerstvu
financí a jestli náměstek odpověděl
správně. On tehdy řekl: "Kupónová
privatizace bude probíhat v několika vlnách,
každá z nich by měla probíhat řádově
3 týdny. Vlny by mohly být ukončeny do půl
až jednoho roku".
Ptám se pana ministra, je-li to tak, může-li
to upřesnit.
Byl-li jsem donucen k tomu, abych reagoval, využívám
příležitosti a kladu další otázku,
kterou jsem položil již ve zmíněné
interpelaci. Z mnoha otázek, které jsem tam položil,
považuji pro tento zákon za otázku relevantní,
otázku pojišťovnických fondů. Ptám
se pana ministra, jestli by bylo možné uvažovat
o tom, že by v tomto zákoně mohla být
zmínka o tom, že převod privatizovaného
majetku může být i na fondy pojišťovnické.
Bez ohledu na jeho odpověď předkládám
tuto věc písemně jako pozměňovací
návrh. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu
poslancovi Wagnerovi. Prosí si ešte niekto slovo?
Prosím, pán poslanec Kopřiva.
Poslanec SL T. Kopřiva: Pane předsedo, kolegyně
a kolegové, protože mezi námi v současné
době není kolega Hrušínský, chtěl
bych se po jeho vzoru sám pokusit o tečku za diskusí
kolem tohoto zákona.
Tento zákon považuji za vyhovující a
dobrý, podporuji jej a budu pro něj hlasovat. Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Praje si ešte
niekto slovo? Prosím, technická poznámka.
(Hlas z pléna: Pán predseda, dámy a páni,
filozofia zákona by ešte obstála, lenže
nesúhlasím s kupónovou metódou a budem
hlasovať proti. Okrem toho, keďže vláda
alebo niektorý jej člen nie sú schopný
dať k tomuto zákonu to, čo požadoval pán
kolega Fišera, potom je pochybnosť o jej kompetencii.
Ďakujem.)
Předseda FS A. Dubček: Prosím, ešte
pán poslanec má poznámku.
Poslanec SN J. Svoboda: Budu velmi stručný. Dámy
a pánové, chtěl bych pouze vysvětlit,
proč třeba v našich projevech byly některé
otázky. Přečetl jsem si rozhovor v Hospodářských
novinách z 15. února 1991. V tomto rozhovoru mimo
jiné stojí: "Kdybychom věděli,
co se stane, tak to řekneme. Ale protože toho tak
strašně málo o řadě věcí
víme, neodvážil bych se takový scénář
dělat. Nechci tím říci, že se
nemůže stát, že něco nedopadne
hůř nebo lépe, než jsme si mysleli".
Je to rozhovor s panem ministrem Klausem. Děkuji.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu
Svobodovi. Ešte má niekto poznámku?
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Štern: Pane předsedo, dámy a pánové,
vzhledem k tomu, že jsem s poslancem Fišerou v jednom
výboru a na tomto zákoně jsme strávili
v garančním hospodářském výboru
a společně s výborem pro plán a rozpočet
jako společné garanční výbory
několik desítek hodin času, tak si pamatuji,
jak to tam probíhalo a pamatuji si, jakým způsobem
se probíraly otázky týkající
se techniky privatizace a konkrétních postupů
při kupónové privatizaci.
Pan náměstek Tříska tam předestřel
určitou představu, na které se pracuje, na
které pracují týmy lidí, kde nás
velmi konkrétně a podrobně seznámil
s postupem nebo s jakýmsi projektem privatizace, který
má federální ministerstvo financí.
Překvapuje mne u pana poslance Fišery, který
od počátku proti myšlence například
kupónové privatizace velmi silně vystupoval
a bojoval ve výboru, že zrovna jeho trápí,
jestli to vláda má připravené, když
on tu myšlenku odmítl a teprve postupem doby se nechal
přesvědčit, že tato forma lidového
kapitalismu je vyhovující i pro jeho světonázor.
On to do sebe prostupně vstřebal a dnes se mu to
už líbí, ale zpočátku byl proti
tomu. Připadá mi tak trochu neseriózní,
když si vzpomenu na hodiny jednání ve výboru,
jejichž výsledkem je - když si projdu pozměňovací
návrhy, tak jsou to všechno návrhy vedoucí
ke zlepšení zákona nebo návrhy, které
mají dobrou snahu, tam není jediný odstřelující
návrh. Při jednání o restitučním
zákonu se to odstřelujícími návrhy
jen hemžilo. Dobrá práce například
garančních výborů přispěla
k tomu, že zákon všichni důkladně
pochopili, důkladně se projednal.
Důkladně se projednaly veškeré změny,
doplňky, návrhy atd. co na výborech bylo
vzneseno, a dnes už na plénu je návrhů
sice hodně, ale v podstatě jsou to maličkosti
vedené dobrou vírou.
Najednou to vypadá, jakoby se ve výboru něco
neprojednalo, když poslanec Fišera hovoří
o tom, že je naprosto znejistěn, že vládní
návrh podpoří, ale současně
řekne, že je upřímně a naprosto
znejistěn a že neví. Tak to je velmi podstatná
nepodpora zákona. Měl by se rozhodnout, oč
mu vlastně jde. Znovu upozorňuji, on byl velmi dobře
- včetně všech ostatních v hospodářských
výborech a předpokládám, že i
ve výboru pro plán a rozpočet - seznámen
s představou federálního ministerstva financí.
V zákoně je přece řečeno, že
vláda bude zmocněna tímto zákonem
k předpisu o privatizaci. O to byl velký boj, to
si přece všichni pamatujeme, kdo na tom pracoval v
garančních výborech, po dohodě s vládami
Slovenské republiky a České republiky. Víte,
jak se představy rozcházejí a že jedno
z mála center, tedy federální ministerstvo
financí, skutečně nějakou konsistentní
představu má, což víme my z projednávání
tohoto zákona, a že tady jde o to, aby.se dohodl společný
postup s republikovými ministerstvy. Chtít nyní
představu, když v zákoně jim říkáme,
že se mají dohodnout se slovenským ministerstvem
privatizace a s českým ministerstvem privatizace
a víme, že jsou tam velké rozpory mezi nimi,
tato i toto není příliš seriózní.
Nezlobte se na mě, ale tyto poznámky spíše
technického charakteru, vyplývající
ze znalosti projednávání zákona, jsem
považoval za nutné tady říci.
Předseda FS A. Dubček. Ďakujem. S faktickou
poznámkou sa prihlásil pán Fišera, ešte
pán Zukal.