Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

a) Preferenční prodej majetkových podílů (akcií) zaměstnancům, popřípadě majetkovým fondům měst a obcí.

b) Prodej majetkových podílů nebo celého hodnoty podniků tuzemským či zahraničním investorům za tržní ceny.

c) Vložení akciového kapitálu do společných podniků se zahraniční majetkovou účastí.

d) Leasingový pronájem části nebo celých podniků zaměstnaneckým kolektivům nebo soukromým podnikům zahraničním či tuzemským.

e) Privatizace s použitím kupónové metody opravňující ke koupi akcií občany republiky.

f) Prodej akcií na splátky."

To je první návrh změn.

Druhý návrh změn. V § 30 navrhuji tuto změnu: Druhou větu § 30 nahradit novou větou, a sice: "Předsedu prezídia Fondu jmenuje na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky prezident republiky. Ostatní členy prezídia jmenuje vláda České a Slovenské Federativní Republiky. Členové prezídia jsou jmenováni na dobu 5 let".

Tímto návrhem sleduji určité upřesnění vztahů mezi takovými orgány jako je parlament, Fond a vláda a celý mechanismus vztahů mezi těmito orgány.

Domnívám se, že by Fond měl dostat přibližně takový statut, jako má Státní banka československá a její předseda, který je rovněž jmenován prezidentem republiky. Soudím, že autorita předsedy tohoto orgánu je přibližně taková, jako autorita předsedy Státní banky československé.

Předpokládám, že se touto změnou nebude měnit § 36, který říká, že "dozorčí rada Fondu by byla i nadále volena Federálním shromážděním".

Do § 35 si dovoluji navrhnout změnu, a sice vložit odstavec 3 tohoto znění:

Federální shromáždění s vědomím zásadní důležitosti privatizace pro hospodářský rozvoj republiky ustavuje z poslanců výbor pro sledování privatizace s příslušnými pravomocemi.

Na závěr jednu poznámku. Kontrolní orgány, které čas od času mají důvod sledovat způsob uzavírání smluv mezi některými našimi hospodářskými subjekty a zahraničními subjekty, a to i za pomoci některých institucí práva, dochází k závěrům, že bohužel ve většině případů jsou tyto smlouvy uzavírané v neprospěch republiky. Soudím, že privatizace je tak složitý a významný proces, že parlament by měl vytvořit zvláštní skupinu poslanců, kterou by pověřil sledováním celého privatizačního procesu, aniž by měl tento výbor jakoukoliv výkonnou moc. Převaha činnosti výboru by spočívala v kontrole a sledování celého privatizačního procesu.

To jsou moje pozměňovací návrhy k předloženému návrhu zákona.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu Šilhánovi. Ešte si praje niekto slovo? O slovo sa ešte prihlásil poslanec Klaus. Dávam mu slovo ako poslancovi.

Poslanec SL V. Klaus: Protože se ukázalo, že zde máme některé určité technické problémy s návrhem, který jsem formuloval v úvodu, dovolte mi, abych jako poslanec uvedl několik návrhů jako poslanecký návrh, aby se touto formou dostaly do hry. Je to jen menší část toho, o čem jsem zde včera hovořil.

V § 12 doplnit odstavec 2 o část c) - k převodu privatizovaného majetku na obec.

Dále v § 12 navrhuji doplnit jako odstavec 3 ustanovení, že při použití majetku podle § 2 se nevyžaduje povolení podle zvláštních předpisů. Je to v podstatě zrušení povolovací pravomoci federálního ministerstva financí při zakládání podniků se zahraniční majetkovou účastí.

K § 23 části a) jako nové řešení doporučujeme, aby kupóny byly vydány na základě vládního nařízení podle § 46 odstavec 2. Neopakuji návrat k původnímu vládnímu návrhu, jak mají být kupóny vydávány. Chci návrat k původnímu vládnímu návrhu § 32 ohledně prezídia fondu.

V § 41, což je nový paragraf, který je koncentrovaným vyjádřením k části 6 vládního návrhu, proti kterému nemám námitky, doporučuji vynechat spojku "i". Na základě tohoto ustanovení chceme zahájit kupónovou privatizaci, protože na zahájení každé jiné privatizační metody není potřeba čekat a už jsou také v praxi běžně prováděny a vykonávány.

V § 45 odstavec 2 doplnit druhou větu v obdobném stylu. Je to rušení dřívějších povolovacích předpisů, udělovaná výjimka nahrazuje povolení podle zvláštních předpisů. Předám to zpravodajům.

V § 46 odstavec 2 doplnit za slova "způsob vydávání kupónů" slova "různé typy kupónů, nabývající cenu kupónů".

Rekapituluji svůj návrh nového restitučního zákona § 48, který poslanci dostali včera do lavic v jeho znění, případně ve variantě, kterou navrhl poslanec I. Němec.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi Klausovi. Vystúpil ako posledný v rozprave. Pýtam sa teraz pána ministra Klausa, ako predkladateľa, či si žiada slovo? Áno. Udeľujem slovo ministrovi Klausovi ako predkladateľovi. Rozpravu považujem za skončenú.

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Vážené Federální shromáždění, dovolte mi říci několik slov závěrem. Není možné, abych reagoval na všechny vaše připomínky částečně i proto, že řada z nich byla protikladných a jeden poslanec v podstatě reagoval a odpovídal poslanci jinému.

Chtěl bych se zejména připojit k těm shrnujícím závěrům a k objasnění, které zde pronesl zejména poslanec Sokol, poslanec Stome, poslanec Schneider, poslanec Kobylka a řada dalších. Myslím, že objasnili řadu věcí, které se vládě zdají naprosto evidentní a myslím, že se zdají evidentní i celé naší veřejnosti.

Trochu mě zneklidňují na jedné straně nedorozumění, která u některých poslanců vznikají při čtení nebo posuzování tohoto návrhu zákona. Zneklidňuje mě i počet poslanců zúčastněných na naší diskusi, protože zde byly okamžiky, kdy zde neseděla ani třetina poslanců, v jedné chvíli to bylo dokonce pod 30 % poslanců. Všichni přece cítíme, o jaký klíčový zákon se v tomto případě jedná.

Než budete posuzovat návrh zákona, případně jednotlivé doplňky, chtěl bych zrekapitulovat několik věcí. Myslím, že jde o několik nedorozumění, která bychom si měli vyjasnit.

Za prvé zde bylo vytýkáno, že autorům jde o - zejména to říkal poslanec Ransdorf - změnu vlastnických práv. Musím prohlásit, že v tomto konkrétním právním dokumentu jde skutečně o změnu vlastnických práv. Je nedorozuměním chtít v tomto jednom dokumentu něco jiného. Jiné věci jsou řešeny spoustou jiných věcí, jak zákonných, tak hospodářskopolitických. Tady se říká, že autorům mělo jít o zvýšení efektivnosti ekonomiky a celou řadu jiných cílů. Opravdu musím prohlásit, že to je jistě nedorozumění, ale není pochyb o tom, že autoři vládního návrhu vycházejí z předpokladu jasné kauzality mezi tím, co je příčinou a co je následkem. Autoři tohoto vládního návrhu považují změnu vlastnických vztahů za východisko všech dalších změn. To opravdu vláda považuje za svůj základní návrh a ostatní věci jsou odvozené. To bychom měli říci jasně.

Druhá věc: Myslím, že tady v řadě příspěvků došlo k nedorozumění, nejvíce to snad zdůraznil pan poslanec Fišera, ale celá řada komunistických poslanců s ním, došlo k výraznému proplétání problematiky privatizace s problematikou vyřešení problémů podniků. Vláda opakovaně zdůrazňuje, že se jedná o dva odlišné procesy, dva odlišné problémy. Řešení problémů podniků před privatizací není možné. Vlastní řešení za pomoci státu, za pomoci bankovní a finanční soustavy budou řešit zřejmě noví vlastníci. Chtěl bych opravdu zdůraznit, že toto není zákon o oddlužení podniků, jak někteří řečníci se snažili tady nabízet. To není zákon, který chce zachraňovat individuální podniky konkrétním řešením, konkrétním projektem. To skutečně je něco jiného. Oddlužování je velmi složitý proces. Vy všichni víte, že děláme všechno možné, federální ministerstvo financí v posledních týdnech skutečně připravilo návrh, který bychom chtěli realizovat už v příštím týdnu, o částečném oddlužení podniků. Bylo to v tisku uvedeno. V těchto chvílích, když jsem odcházel ráno na zasedání, sedí tam celá obrovská skupina bankéřů, finančníků, dolaďují poslední krůčky této aktivity. Ale nemá to nic bezprostředně souvisejícího s tímto návrhem zákona. To je elementární věc, kterou si musíme uvědomit. Tady se o zadlužení podniků mluvilo v řadě příspěvků. Myslím, že to je skutečně chybné vidění celého problému. Tady se mluvilo o tom, že naše podniky jsou zabíjeny vysokou úrokovou mírou. Já bych toto chtěl tady nahlas a velmi důrazně odmítnout.

Úroková míra v Československu, která má svou maximální hranici 24 procent, je nejnižší úrokovou mírou v historii Československa, nejnižší úrokovou mírou, jaká kdy v této zemi vůbec ve skutečnosti byla. Pokud to není jasné, pokusil bych se to vysvětlit. Úroková míra jako každá veličina, jako váš příjem, jako váš plat poslanecký, jako můj ministerský, jako důchod jakéhokoliv důchodce, má hodnotu nominální a hodnotu reálnou. Pokud by míra inflace byla nula procent, tak reálná úroková míra by byla 24 procent. Pokud je míra inflace dnes 35 nebo nevím přesně kolik procent, úroková míra v Československu je méně 11 procent. Je to historicky nejnižší úroková míra, jaká vůbec kdy v naší zemi byla dosažena. Toto je elementární ekonomická pravda. Já bych prosil, abychom o vysokých úrokových mírách ničících podnikovou sféru, opravdu nemluvili.

Dost dobře nechápu kritiku, že by privatizační proces, pohyb, jak říká pan poslanec Ransdorf - měl začínat zdola a tento zákon by neměl být posílením moci státních byrokratů. To už je věc, která je postavena na hlavu úplně absolutně. Tento zákon vlastně eliminuje moc státních byrokratů. Já nechápu, jak by bylo možné z tohoto zákona si vyčíst něco jiného. Tento zákon totálním způsobem likviduje moc státních byrokratů. Čili číst v něm něco opačného - já si nedovedu představit, jak by bylo možné tam najít.

Tento návrh zákona - jestli jste si všimli jedné věci, kterou jsme ve výborech mnohokrát zdůrazňovali - je návrhem na nesmírně vysokou míru decentralizace privatizačního procesu. Tento návrh zákona je v totálním protikladu s privatizačním procesem v zemích, jako je východní Německo, tento návrh zákona nepředpokládá žádný centralistický byrokratický orgán, jako je v Německu Treuhandanstalt. Čili základní charakteristikou našeho privatizačního procesu, bude-li přijat, podle tohoto zákona je to, že je diametrálně odlišný od všech podobných privatizačních pokusů ve střední a východní Evropě tím, že vychází jako ze své základní jednotky, ze základních entit, z individuálního privatizačního projektu, který nediktuje shora podniku žádný byrokratický centrální úřad, ale naopak, decentralizovaný proces jednotlivých konkrétních privatizačních projektů je východiskem celého procesu. Utlumení moci státní byrokracie je v tomto smyslu nesmírně vysoké a vyšší než v kterékoli jiné zemi. Takže úvaha o tom, že by tento návrh zákona mohl posilovat moc státních byrokratů a že by bylo třeba, aby byl privatizační pohyb - abych citoval - iniciován zdola, přesně toto návrh tohoto zákona předpokládá a navrhuje jako své základní východisko.

Je tady celá řada nedorozumění. Pan poslanec Grebeníček hovoří o přednostním podílu na rozprodaném majetku pro byrokracii. Já v tom návrhu zákona nic takového nejsem schopen objevit a bylo by dobře, kdyby bylo řečeno, který paragraf nebo bod tohoto zákona vůbec něco takového by případně mohl umožňovat.

Myslím, že velké nedorozumění je v problematice investičních kupónů. Já přijímám názor pana poslance Luxe, že je třeba zajistit informaci občanů. Považuji za užitečné vystoupení pana poslance Kobylky a jeho celou hromadu názorných mapek, grafů, které mi přinesl, abychom rozdávali a ukazovali v televizi, jak to bude všechno probíhat. Ale já bych chtěl říci, že jsme se pokoušeli dělat maximum, nicméně investiční kupóny nebyly vámi schváleny, čili nebyla šance je v detailech široce rozvíjet a bohužel musím říci, že ve sdělovacích prostředcích měli daleko více prostoru ti, kteří použití investičních kupónů odmítají, než ti, kteří použití investičních kupónu navrhují.

Chtěl bych ovšem říci něco. Mnoho diskuse tady bylo o tom, jak je to mezi metodou investičních kupónů a jinými privatizačními metodami. Za prvé nejde o to, abychom měřili počty stránek a paragrafů v návrhu tohoto zákona a z toho dedukovali něco o faktickém provádění privatizace v České a Slovenské Federativní Republice.

Tak to samozřejmě není. Všichni dobře víme, že individuální privatizační projekty toto budou definovat. Relativní podíl jednotlivých metod budou definovat privatizační projekty. Nicméně chtěl bych vás poprosit všechny, abyste si například všimli, že v metodě investičních kupónů, které nikdy nebyly definovány, vymezeny, a proto musí být definovány tímto zákonem je v tomto návrhu zákona věnováno 5 paragrafů, § 22 až 26, zatímco odlišné metodě, to je metodě přímého prodeje podniku jsou věnovány paragrafy 13 až 21, to je 9 paragrafů. Já bych moc tedy prosil ty, kteří říkají o naprostém zvýhodňování jedné metody ve vládním návrhu před druhou, aby si pozorně prostudovali tento návrh.

Druhá věc: Mluví se tady o tom, že v ostatních zemích není metoda tohoto typu používána.

Za prvé, tato myšlenka vůbec není nová. Tato myšlenka je originálně použita, originálně rozvinuta, originálně rozpracována u nás. Myšlenka takovýchto kupónů se objevuje v celé řadě zemí, jak objevíme vždycky, že není nic nového pod sluncem a čím více se tím zabýváme, tím více těchto pokusů zjišťujeme. Ale v celé řadě západních zemí byly takového kupónové metody používány v řadě oblastí, zejména v oblastech zdravotnictví, školství a pod.

Za druhé, první zmínky investičních kupónů pocházejí z Polska již z roku 1989.

Za třetí, polská vláda má systém kupónů ve svém vládním programu a legislativně jej má zachycen ve svém privatizačním zákoně. Z posledních rozborů s maďarskými ekonomy nikoli s panem Kornayerm, která zde byl zmíněn, a který se na faktické reformě maďarské ekonomiky nezúčastňuje a nikdy nezúčastňoval, tak z rozhovorů s řadou ekonomů, se kterými jsme měli v posledních týdnech kontakt, vyplývá, že oni samozřejmě vycházejí z této cesty jako z jediné možnosti, která vůbec usnadní, umožní privatizační proces v Maďarsku. Nepřetržitě za námi přijíždějí odborníci ze Sovětského svazu, kteří se učí a překládají si náš návrh investičních kupónů. Na příští středu je objednán ke mně na vládní návštěvu ruský ministr financí, který se jede informovat o metodě investičních kupónů. To není podstatné. Toto všechno je irelevantní, protože my hlasujeme o metodě, o které my si myslíme, že by byla nejvhodnější zavést u nás. Říkám to jenom proto, aby tady nepřevládal nějaký opačný názor, že je Československo jedinou zemí, která o něčem takovém uvažuje.

Za další, velmi pravidelně se vláda zúčastňuje pracovních schůzek, které pro Československo, Polsko, Maďarsko a Jugoslávii v poslední době zorganizovala celá řada mezinárodních organizací v čele se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem, které se týkaly právě této originální privatizační metody. Prohlašuji, že by si vláda nedovolila předkládat návrh, aniž by byl do podrobností prodiskutován s osobami, které jsou za privatizací zodpovědné v sousedních zemích.

V rámci "know how" fondu, který tady vám nabídla před půl rokem ministerská předsedkyně Thatcherová, sedí na ministerstvu financí permanentně od doby návštěvy paní ministerské předsedkyně skupina hlavních anglických odborníků na privatizační metody: každodenně konzultujeme s nimi tyto věci. Takže úvaha o tom, že se jedná o věc, kterou pouze my si tady vymýšlíme, to skutečně, ale skutečně není pravda. A nemělo by to být zde zbytečně rozvíjeno.

Souhlasím s tím, že osvěta metody kupónové privatizace je nutná, snažíme se ji permanentně provádět a pokud bude tento zákon schválen, máme připravenou celou řadu detailních kroků, jak to dělat. Myslím, že při kvalitě a kvalifikovanosti obou zpravodajů není potřeba, abych se vyjadřoval k jednotlivým pozměňovacím návrhům a jak jsem si jist, tak oni k tomu kvalifikované stanovisko poskytnou sami. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu ministrovi Klausovi, technickú pripomienku má poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedo, dámy a pánové, to je faktická poznámka. Je samozřejmě věcí pana ministra, jaká krátká spojení činí. To ponechám jemu. Ale požaduji odpověď na svoje otázky. Ne to, aby uvažoval, zda jsem hovořil o něčem, o čem jsem hovořil, to je oddlužení podniků. Ale já jsem chtěl, za prvé, aby se vyjádřil k tomu, kdy vlastně kupónová privatizace začne. Jestli tam bylo nedorozumění, pak toto nedorozumění vzniklo z toho, že jsme byli v hospodářských výborech informováni jeho zástupcem - předpokládám, tedy logicky jím, - že tato kupónová privatizace začne v říjnu.

Za druhé jsem se ptal, jaké jsou představy pana ministra o tom, jak bude vypadat tento fond národního jmění, a to na federální úrovni. Ptal jsem se, jak budou vypadat organizační, lidské předpoklady a jak se připravuje tato věc, protože jsem předpokládal, že to je velmi důležité pro fungování a pro zabezpečení celého zákona. Odpovědi se mi nedostalo a já jsem se ptal proto, že jsem chtěl vědět, jak tato představa vypadá, abych mohl zaujmout stanovisko k § 47, který považuji za jinak velice závažný. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Praje si ešte niekto? Nie. Konštatujem, že teraz sa nikto nehlasí. Vzhľadom na množstvo pripomienok k vládnemu návrhu zákona dovoľujem si vám ako predsedajúci odporučiť tento postup: Odporúčal by som vám prerušiť túto spoločnú schôdzu Federálneho zhromaždenia a pokračovať v utorok, 26. 2., o 10.00 hodine. Dnes, t.j. po prerušení schôdze, sa na krátko stretnú kluby a dohodnú sa na ďalšom postupe, to je na ich vôli, ako dlho budú zasadať. Ide o to, aby sme k utorku boli pripravení. Možno, že sa niektoré kluby dohodnú tak, že budú zasadať v inom termíne, ale to je ich vec. Čiže takto to odporúčam. Odporúčam prerušiť túto spoločnú schôdzu do 26. 2., do utorka, o 10.00 hodine, preto, lebo tu bolo množstvo pripomienok, a spravodajcovia ma požiadali, že si to vyžiada dlhší čas na spracovanie týchto pripomienok tak, aby ich bolo možné predložiť a z toho dôvodu predložil som vám tento návrh.