Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pýtam sa vlády, ktorá podľa harmonogramu postupu ekonomickej reformy mala už v minulom roku prerokovať zásady spoluúčasti pracujúcich na správe a riadení podnikov vo všetkých formách vlastníctva a mala - len na oživenie pamäti - už vlani vypracovať návrh ústavného zákona o vlastníctve, prečo upustila od týchto zámerov?

Dávam tieto otázky preto, že podľa môjho názoru predkladaný zásadný zákon uhýba od programu vlády, preferuje len jeden druh vlastníctva, a to súkromné vlastníctvo. Návrh vytláča z rozhodovania v ekonomických otázkach našich voličov, ale tiež i obce a navyše dáva ekonomickú moc netrhovému subjektu, štátnej byrokracii, zosobnenej v zakladateľoch, ministerstvách privatizácie a financií.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, z týchto dôvodov odporúčam v predlohe tieto zmeny:

1. Vylúčiť z privatizačného procesu podniky, kde má zakladateľskú funkciu obec. Síce zmena, navrhnutá pánom ministrom, je už určitým krokom vpred, treba však urobiť viac a nenechať rozhodovanie o týchto štátnych podnikov len na ľubovôli vládneho úradníka. Preto majetok podnikov, kde je zakladateľom obec, odporúčam riešiť osobitným zákonom. Predpokladám, že ak dáme ich osud do rúk obecných zastupiteľstiev, vytvorí sa priestor pre podnikateľské chovanie obcí, ktoré si potom môžu samy rozhodnúť, či podnik budú privatizovať a výnos pôjde do obecnej pokladne, alebo budú s ním podnikať. Návrh zdôvodňujem tým, že obe sú dnes v katastrofálnom ekonomickom stave, bez prostriedkov pre svoj ďalší rozvoj. I v zahraničí je obvyklé, že obce podnikajú. Zdôvodňujem ho i tým, že myslím, že všetky politické strany a hnutia bez rozdielu deklarovali našu politickú vôľu dať obciam samostatnosť a samosprávu a nemali by sme im ju týmto zákonom odoberať. Nejde totiž o taký rozsah ekonomických aktivít, ktoré by mohol postup ekonomickej reformy ohroziť. Ide napr. o komunálne služby, technické služby, prípadne bytové podniky. Odporúčam tento majetok vylúčiť z veľkej transformácie aj vzhľadom na to, že nakoniec môže ich obec veľmi úspešne sama privatizovať s tým, samozrejme, že príjem pôjde do fondu príslušnej obce.

2. Domnievam sa, že je potrebné určiť rozsah privatizácie. Odporúčam, aby podnikom nad 1000 zamestnancov bola zachovaná účasť štátu, resp. fondu národného majetku v minimálnom rozsahu 40 % do 3 rokov od prijatia tohto zákona. Vo výnimočných prípadoch odchýlku môže povoliť národná vláda. Tento návrh zdôvodňujem tým, že je nutné vyskúšať všetky formy vlastníctva a z toho vyplývajúce formy riadenia v podmienkach trhovej ekonomiky. Ďalej z tohto dôvodu, že hrozí výpredaj národného vlastníctva a to nielen priamo zahraničným subjektom, ale i nepriamo prostredníctvom akcií nakúpených za kupóny, ktoré skúpi úzka skupina ľudí. Navrhujem túto zmenu preto, aby sme unáhlene neurobili totálnu privatizáciu a tedy rovnakú chybu, aká sa urobila roku 1948, ale samozrejme opačného charakteru, a aby sme sa za rok - dva neocitli v postavení banánovej republiky, kedy o našom majetku, našich podnikoch a teda i o politike republiky ako takej bude rozhodovať niekto spoza hraníc bez toho, že by sme ako republika mali na takéto rozhodovanie skutočný vplyv.

Je to reálne nebezpečie, a to hroziace dokonca i z našich radov, a domnievam sa, že tento parlament sa tomuto nebezpečiu musí brániť. Veď takto uvažuje i štátna byrokracia, čoho dôkazom je štúdia Federálneho ministerstva hospodárstva z 30. novembra 1990, v ktorej sa uvádza: "Privatizácia znamená efektívny prevod práv do súkromných rúk. Vo väčšine prípadov to bude znamenať predaj väčšiny vlastníctva štátnych podnikov zahraničným investorom" (strana 5 - 6 bod číslo 34 citovaného materiálu).

3. Pre zabezpečenie kontroly nakladania s národným majetkom nielen zhora, t.j. Federálnym zhromaždením, ale i zdola, t.j. zo strany našich voličov, odporúčam, aby bola zvýraznená účasť odborov na procese privatizácie. Preto odporúčam, aby privatizačný projekt záväzne obsahoval i stanovisko príslušného odborového orgánu a preto v zákone je nutné upraviť povinnosť nielen informovať odbory, ale prerokovať privatizačný projekt s príslušným odborovým orgánom.

Ďalej chcem odporučiť, aby bolo umožnené spracovať privatizačný projekt v kolektíve pracovníkov Podniku, a to z vlastnej iniciatívy, resp. aby kolektív pracovníkov mohol poveriť odborníkov, ktorí na základe tohto poverenia návrh privatizačného projektu spracujú.

4. Ďalej odporúčam vylúčiť zo schvaľovania privatizačných projektov štátnu byrokraciu, ktorá, ako to už neraz dokázala, vzťah k podstate veci nemá a nie je na výsledku svojich krokov zainteresovaná. Odporúčam, aby do zásadných vecí, za ktoré považujem schvaľovanie privatizačných projektov, ako to predpokladá predloha, nevstupovalo ministerstvo financií, ale orgán, ktorý sa bude chovať podnikateľsky, t.j. ktorý bude mať na konečnom ekonomickom efekte záujem. Preto odporúčam návrh zákona upraviť tak, aby privatizačný projekt podniku a privatizačný projekt účasti schvaľovalo a zverejňovalo prezídium príslušného fondu národného majetku a nie ministerstvo financií alebo ministerstvo privatizácie. Konkrétne návrhy úprav v zmysle môjho vystúpenia predkladám písomne.

Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi Borguľovi. Slovo má poslanec Sokol, pripraví sa poslanec Veverka.

Místopředseda SN J. Sokol: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, dovolte mi tři krátké body.

Za prvé bych chtěl mluvit o problému rozdělování úlohy vlády a parlamentu. Jednáme o složitém tématu, jak už je v tomto parlamentu zvykem a právě zde, protože se nejedná o trvalou úpravu, i tento zákon má povahu zákona transformačního, to je zákona, který má převést z nějakého stavu do nějakého jiného. Právě v těchto činnostech rozhodně je a musí být úloha vlády poměrně velká. Chtěl bych velmi varovat tento parlament před snahou, pochopitelnou v reakci na to, co tu donedávna bylo, nic méně mylnou a zavádějící, strhávat na sebe větší a větší podíl na výkonné moci, na okamžité průběžné exekutivě.

Dnes je taková doba, že každý je přesvědčen, že jen on sám dělá věci správně, a tam, kam nedohlédne, sedí jakési podezřelé struktury. Toto je pocit pochopitelný, nicméně velmi nebezpečný. Sledujeme-li kriticky činnost našeho parlamentu, je dejme tomu v legislativní bolesti jakž takž přijatelná, ale jeho efektivnost jako orgánu, který by se měl podílet na výkonné moci, na jakémkoliv výkonném rozhodování, bych si dovolil - při vší úctě k nám všem - silně zpochybnit. Tento parlament (a žádný parlamentní orgán) není schopen vykonávat exekutivní rozhodnutí a zejména má tu velkou nevýhodu, že je orgánem kolektivním. Právě u výkonné moci je strašně důležité, aby pod každým rozhodnutím této moci byl podepsán zcela určitý člověk, který za toto rozhodnutí nese odpovědnost. odpovědnost kolektivních orgánů je vždy problematická, a to je důvod, proč se parlamentům svěřuje právě úloha legislativní, eventuálně kontrolní. Avšak pro exekutivní rozhodování - obávám se - není parlament tím pravým subjektem.

Ve druhém bodě bych rád řekl několik poznámek k předchozí rozpravě. Víte, že nepatřím k těm, kteří by tady přednášeli nějaká plamenná prohlášení, nicméně musím říci, že mne trochu zaráží, když se tu tak silně vyjadřují obavy z centralismu, ze státní byrokracie, případně opomíjení úlohy parlamentu z úst poslanců strany, která tyto starosti nikdy neměla. Vyjadřují je právě v okamžiku, kdy se snažíme centralismu a všemoci státní byrokracie učinit konec.

V diskusi tu zaznělo několik názorů, které považuji za zavádějící. Jedním z nich je názor o významu konkurence forem vlastnictví, plurality forem vlastnictví. To je formulace, které úplně nerozumím. Zdá se mi, že podstatným prvkem svobodného hospodářství je konkurence podnikatelů. Tady se cudně raději říká subjektů. Avšak jedná se o subjekty, které podnikají a nesou hmotnou zodpovědnost za výsledky svého podnikání. Tyto dvě věci musejí být spojeny v jedné osobě nebo v jednom velmi přehledném kolektivu, musejí tam být spojeny rovněž velmi přehledným způsobem, a jen tomu je možné říkat vlastnictví. Konkurence forem vlastnictví je podle mého názoru požadavek zbytečný a nikam nevedoucí. Důležitá věc je právě jenom to, aby došlo ke konkurenci těchto subjektů. Jenom ta drží hospodářství na nohou. Pluralita forem vlastnictví je přirozená stejně jako je přirozená pluralita lidských povah nebo fyzických rysů, ale nepřispívá ničím ke konkurenčnosti svobodného hospodářství. To je svobodné, konkurenční a tedy účinné právě jen proto, že je v něm mnoho navzájem nesvázaných subjektů.

Mnohokrát se tu mluvilo o tom, že je třeba provést předběžné ocenění našich podniků a závodů. To je požadavek, který vyslovují zejména lidé, přicházející z oblastí, kde je hospodářství v pořádku a kde se nic nezdá být tak samozřejmé a přirozené jako něco ocenit. Obávám se, že v naší zemi, v našem hospodářství neumí ocenit nikdo nic. Vzhledem k tomu, jaké tu máme ceny, je v současné době téměř vyloučené jakoukoliv věc rozumně věcně ocenit a všechny pokusy o ocenění - zejména na základě vyhlášek a dosud platných předpisů - jsou spíše házením písku do očí. Skutečná cena podniků, které máme, se nedá rozumným způsobem vyjádřit, zejména pak ne na základě nějakých inventurních seznamů nebo něčeho podobného.

Mluvil jsem nedávno s jedním zkušeným manažérem, který řídí privatizační projekty, a ten mi řekl tuto jednoduchou věc. "Mnoho států, které chtějí privatizovat, utrácí spoustu peněz za oceňování privatizovaných objektů". Jeho zkušenost byla, že nejjednodušší způsob ocenění je tento: Vezměte roční obrat podniku a násobte ho (tuším) sedmkrát. To je cena podniku". Říkal, že podle jeho zkušeností se málokdy spletl o více než 20 % vůči projektům, které stály statisíce.

Nicméně ani tuto veličinu, jakou je reálná tržní hodnota obratu našich podniků, dnes nikdo neví, protože ceny, které u nás máme, jsou prostě čísla, nálepky, které kdosi (Federální cenový úřad nebo jiná podobná instituce) na zboží nalepil. Nemají vztah ani k jeho vzácnosti, ani k jeho žádanosti na trhu.

Dalším takovým problémem je otázka podnikání veřejně právních subjektů. Mluvilo se tady hlavně o obcích. Chápu, že v určitých oblastech obce podnikaly a podnikají. Zdá se, jakoby to byl ten nejméně problematický způsob. Chci jen upozornit na jednu velmi nepříjemnou vlastnost tohoto podnikání. Obec, podobně jako stát, totiž nepodnikají se svými penězi. V hospodářství, kde podnikání je věc bez rizika, je možné chápat podnikání jako určitou formu zhodnocování prostředků. V dobách a prostředí, kde podnikání je vysoce rizikové, je podnikání spíše něčím takovým, jako hazardní hra. Nevím, co by kdo z nás řekl tomu, kdyby obecní zastupitelstvo začalo sázet do rulety a s tím zdůvodněním že je to nejlepší způsob jak získávat prostředky.

Pokud se podnikání veřejných subjektů chápe jako plnění určitých služeb, nemám proti němu žádné námitky, avšak pokud se chápe jako získávání prostředků pro činnost těchto subjektů, považuji ho za poměrně problematické právě proto, že rozhodování a hmotná odpovědnost nejsou spolu navzájem plně spojeny.

Proto se dnes ve většině zemí dává přednost tomu, aby prostředky obcí se získávaly z daní a jiných méně riskantních forem příjmu než je přímá účast na trhu a podnikání.

Nakonec jsem chtěl říci ještě jednu krátkou poznámku o kupónové metodě privatizace. Kupónová metoda byla a je mnohými kritizována z různých stran a z různých úhlů pohledu. Nicméně jsem přesvědčen, že má pro naši specifickou situaci jednu velmi důležitou vlastnost, jednu velmi důležitou výhodu. Je to totiž jediná forma privatizace, která nikoho v této společnosti nepošle domů s prázdnýma rukama. To, co naši obyvatelé dostanou v podobě kupónů je jistě veličina nejistá. Myslím, že není správné vzhledem k vývoji té metody a k tomu, jak dnes tato metoda vypadá, srovnávat ji s losy, nicméně uznávám, že je to nejistá veličina, ale je to cosi, a je to podle mého názoru až dosud jediná odpověď na otázku, kdo nahradí minulá léta nám, obyčejným lidem, kteří jsme tu 40 let pracovali a žádné nemovitosti nikdy nevlastnili.

Proto vám doporučuji a žádám vás, abyste při hlasování zákon schválili. Děkuji vám za pozornost.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má pán Veverka, pripraví sa pán Richterek.

Poslanec SL J. Veverka: Vážený pán predseda, vážené poslankyne, vážení poslanci, vážení hostia, podľa scenára ekonomickej reformy je východiskovým legislatívnym krokom k zásadnej zmene vlastníckych pomerov tento tzv. transformačný zákon, ktorý je predmetom nášho súčasného prerokúvania.

Chcel by som pripomenúť, že v tomto chápaní mali byť definované základné druhy a obsah vlastníctva, a to ako seberovné a mali byť vymedzené základné práva a povinnosti s nimi spojených vlastníckych práv. Je to plne v súlade s teóriou vlastníckych práv, zvlášť v tej jen časti, ktorá rešpektuje alternatívne sústavy vlastníctva a tri možné základné právne formy ako vlastníctvo súkromné, štátne v zmysle kolektívnom a vlastníctvo komunálne.

V návrhu zákona nenachádzam túto pôvodne predpokladanú časť, ale ak existujú dôvody, prečo to tak je, bolo potrebné ich uviesť. Toto je nutné spojiť tiež s potrebou mať k dispozícii predstavu o tom, do akého stavu ekonomiky vstúpi realizácia zákona, aké sú hoci aj orientačné horizonty etáp pri procese privatizácie.

K prvému aspektu by som chcel uviesť, že na pôde parlamentu sme už z úst vládnych činiteľov vypočuli rôzne čiastkové informácie o zhoršujúcom sa stave národného hospodárstva a práve započatie procesu privatizácie je chápané ako účinný nástroj na zastavenie agónie zoštátnenej ekonomiky.

Mali by sme mať teda reálnejší pohľad na jednotlivé etapy veľkej privatizácie, ktorá podľa skúseností v bývalej NDR potvrdzuje, že skôr dochádza k predlžovaniu období, takže treba rátať s tým, že pôjde o proces dlhodobého charakteru.

Druhý aspekt je ten, že po určitý čas bude vystupovať koexistencia druhov vlastníctva a všetky druhy by mali byť orientované na rastové schopnosti ekonomiky, ako sa premietne očakávaná privatizácia do chovania doterajších štátnych podnikov z pohľadu ich budúceho postavenia. Považujem za potrebné poznamenať, že by bolo treba, aby federálna vláda pripravila a predložila súbor transformačných zákonov, pokiaľ sa to už nestalo, ako aj analytickú správu s krátkodobým výhľadom pre rozhodné obdobie v prvej vlne privatizácie.

Pri prerokúvaní návrhu zákona vo výboroch sa podarilo vyjasniť podstatné sporné otázky, preto sa k nim nemienim vracať. Z predpokladaných alternatív, ktoré sú uvedené v spoločnej správe (tlač 452) k paragrafu 3 dávam prednosť alternatíve I, ktorá vyberá lesný a poľnohospodársky fond, ako i vodné plochy z predmetu tohto zákona a riešenia týchto otázok ponechať v zákone o transformácii poľnohospodárstva so všetkými potrebnými súvislosťami.

Z alternatív o zriadení fondu národného majetku na úrovni federácie a republík alebo len na úrovni republík sa mi javí ako výhodnejšia alternatíva I, a to i z hľadiska procesu tvorby národného bohatstva v minulosti a súčasne nepostihuje republikové fondy, pokiaľ ide o ich fungovanie v procese privatizácie. V tomto riešení vidím i možnosť využiť súčasný stav federatívneho usporiadania.

Keď som uvažoval o svojom vystúpení, chcel by som podať doplňujúci návrh k paragrafu 6, kde sa hovorí o spôsobe prevodu privatizovaného majetku. V bode e) aby sa uviedli všetky spôsoby privatizácie, ako sú uvedené v scenári ekonomickej reformy. Už to ale urobil pán Zeman vo svojom návrhu, preto len poznamenávam, že tento návrh budem podporovať.

Považujem za užitočné, aby boli využité i všetky možné privatizačné techniky a bol poskytnutý priestor pre ich použitie v privatizačných projektoch ako súčasť možného a vhodného spôsobu prevodu majetku. Tým by na jednej strane došlo k presnejšiemu použitiu neštandartnej metódy investičných kupónov, to znamená, že nie je automaticky uprednostňovaná, a na druhej strane by sa jej použitie malo spojiť so spôsobom reštitúcie. Ďakujem.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má pán Richterek, pripraví sa pán Stome.

Poslanec SL R. Richterek: Vážené Federální shromáždění, dovolte mi několik poznámek k projednávanému zákonu. Osobně se domnívám, že projednáváme jeden z rozhodujících zákonů pro naší budoucí ekonomiku, ovšem v období velmi složité ekonomické a finanční situace československého průmyslu.

Hned v úvodu svého vystoupení musím odmítnout stanovisko federální vlády a pana ministra Klause, že si nepříznivou ekonomickou situaci zavinily podniky samy a že k tomu přispěly dále pouze vnější změny politické a tím i hospodářské. Do této situace se dostaly podniky především řádně nepromyšlenou restriktivní finanční, úvěrovou a měnovou politikou federální vlády. Jednoznačně se projevila absence vlády neuplatňováním státní politiky při současném a nezbytném řešení tržní ekonomiky státu.

Projednáváme zákon o velké privatizaci v období, kdy hrozí rozpad národního hospodářství, přestává fungovat oběh peněz i zboží. Neřešení nebo pozdní a obecná řešení způsobují nejen neřešitelné finanční, ale především sociální dopady do celé naší společnosti.

Jsem dalek toho, abych dramatizoval situaci. Spíše se pozastavuji nad tím, že vláda nedává parlamentu objektivní informace o stavu naší ekonomiky a způsobu jejího řešení. Mám pocit, že to, co bylo po právu kritizováno jako nesprávná metoda totalitního bývalého systému se začíná objevovat i v naší současné praxi. Vysoký optimismus při stále se zhoršujících podmínkách.

Nyní k vlastnímu návrhu zákona o velké privatizaci. Variant bylo skutečně zpracováno mnoho a zdá se mi, že poslední varianta, která je součástí a dílem hospodářských výborů a výborů pro plán a rozpočet by mohla být akceptována a mohla by být ve Federálním shromáždění po určitých drobných změnách odsouhlasena. Jsem povinen sdělit i na půdě parlamentu, že co zde říkám je i souhlasné stanovisko Svazu průmyslu České republiky, který sdružuje 400 podniků s produkcí 30 % federace a jedním miliónem zaměstnanců. Osobně vidím pro realizaci projednávaného zákona především faktor času, a to jak pro naše podniky, které vstoupí do procesu privatizace, tak i na zachování naší bonity v zahraničí.