Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Luxovi. Slovo má poslanec Čičmanec. Pripraví sa poslanec Bobovnický.

Poslanec SL P. Čičmanec: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, ja sa vyjadrím len k jednej veci. Ekonomická reforma sa nedá robiť bez porozumenia občanov. Robil som si vo svojom okolí prieskum verejnej mienky a z celej veľkej privatizácie kupónová metóda sa stretáva s veľmi pozitívnym ohlasom občanov. Ľudia dostanú investičné kupóny aspoň v prvej fázi za malý zlomok jejich skutočnej hodnoty. A bude im takto vrátená odovzdaná časť štátneho majetku, o vytvorenie ktorého sa zaslúžili. Cítia pozitívny morálny a politický aspekt tejto akcie a dúfajú, že odštátnenie prinesie aj zlepšenie hospodárenia podnikov. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Slovo dávam poslancovi Bobovnickému, pripraví sa poslanec Kincl.

Poslanec SL J. Bobovnický: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, odoznelo tu už viac príspevkov na tému privatizácie - ja sa k tomu nechcem vracať, pretože si myslím, že sme už o tom počuli mnoho - chcel by som len podotknúť to, že potreba privatizácie je nepochybená. A keď niekto spochybňuje jej význam, myslím, že sa zásadne mýli.

Dokonca si myslím, že i jednotlivé kroky, o ktorých sme tu už ikskrát počuli, i poslanec tretej kategórie, za ktorého sa i ja považujem, chápe význam či už cenovej liberalizácie, či už konvertibility, či už uvoľnenie zahraničného obchodu, a pochopiteľne, i privatizácie, ktorú považujem za najdôležitejší pilier celej transformácie.

Dovolím si predložiť niekoľko malých pripomienok, eventuálne takých reformulácií, a ak v nich zaznie nejaký náznak kritiky, tak tentokrát to bude kritika trochu sprava.

K § 2 mám doplnenie: za slová "ako i súhrn práv a iných majetkových hodnôt" sa doplňujú slová "okrem finančných záväzkov podnikov". Odôvodňujem to týmto: v zmysle § 2 sa majetkom myslí čistý majetok, bohatstvo podniku a nie všetky hospodárske prostriedky, s ktorými podnik disponuje, pretože tieto by mohli byť nadobudnuté napr. z dlholetého úveru, teda zo záväzku alebo z iného finančného záväzku alebo finančnej obligácie. Záväzok je teda čistý majetok iného podniku. Pôvodná formulácia je preto, podľa mojej mienky, zavádzajúca a navrhujem úpravu, ako som povedal.

V § 7 odsek 1 navrhujem reformuláciu v tomto znení: "Za vypracovanie návrhu privatizačného projektu zodpovedá rezortná privatizačná komisia zriadená ministrom rezortu, do ktorej menuje Federálne zhromaždenie dvoch členov, príslušná republiková národná rada dvoch členov a príslušné ministerstvo pre hospodársku súťaž napr. jedného člena. Návrhy privatizačného projektu, vrátane celkovej priemyslovej stratégie rezortu sú predkladané rezortnej privatizačnej komisii". V zátvorke môže stať: "Pre účely tohto zákona sa ďalej používa len pojem zakladateľ".

Odôvodňujem túto reformuláciu týmto: Účelom, podľa mojej mienky, odseku 1 § 7 je zabezpečiť a zaručiť v zmysle dodržania všeobecne uznávaných pravidiel pre hospodársku súťaž patričné podmienky pre bezchybnú a národnej ekonomike najvhodnejšiu štruktúru privatizácie. Sám zakladateľ alebo zriaďovateľ takéto podmienky zabezpečiť nemôže, a preto som navrhol reformuláciu v tomto zmysle. Ide v podstate o to, aby sa funkcia zakladateľa viac konkretizovala a predniesla sa na rezorty.

Potom mám ešte pripomienku k § 13. Spočívala by v reformulácii takto: "Pri predaji majetku fondov nie je možné poskytovať zvýhodnenie, a to ani v prípade prevodu majetku formou akcií. Akcie je však možné zakúpiť za kupóny, poprípade za kupóny s prídavkom peňažnej hotovosti.

Túto reformuláciu odôvodňujem takto: Pri predaji majetku fondov bude potrebné odlíšiť rôzne návratnosti investovaného kapitálu. V prípade použitia kupónov toto je možné zabezpečiť len s touto zhora citovanou reformuláciou.

Ešte mám dve pripomienky. K § 15 bez ohľadu na variant navrhujem reformuláciu odseku 3, kde odporúčam ukončiť vetu "K prechodu záväzku sa nevyžaduje súhlas veriteľa. " Ostatné vynechať. Odôvodňujem to takto: To, čo je v odseku 3 citovaného paragrafu, je - dá sa povedať - antitéza k trhovej ekonomike. Ak totiž odpredám úspešný podnik - napr. i s finančnými záväzkami, tak predpokladám, že nadobúdateľ prevezme na seba korešpondujúce podnikateľské riziko, kam patrí i prípadné splatenie finančných záväzkov za prostriedky, s ktorými hospodarí. Inak by sa stalo, že my sme postavili nadobúdateľa a ich veriteľov mimo podnikateľské riziká súvisiace s koncepciou trhovej ekonomiky a také výnimky, myslím si, nemôžeme robiť. Skončili by sme asi opäť u plánovaného hospodárstva.

K § 45 odsek 1 a 2: odsek 1 - preberám tú časť zo spravodajskej správy: "Podniky nemôžu okrem obvyklého hospodárenia uzavierať zmluvy o prevode vlastníctva majetku, ku ktorému majú právo hospodárenia " A teraz doplnenie: "Podniky však môžu s peňažnou hotovosťou, alebo s časťou majetku, ku ktorému majú právo hospodárenia, založiť právnické osoby s cieľom efektívnejšieho podnikania."

Odsek 2 "Odpredaj majetku môže v odôvodnených prípadoch povoliť príslušná vláda." Toto odôvodňujem takto: Podnikom musí byť umožnené podnikať, inak nie je možné uvažovať o zrode trhovej ekonomiky. Ministerstvá riadili podniky v minulosti a nedá sa predpokladať, že túto úlohu riadiť podniky zastanú teraz lepšie.

Rozhodovanie o privatizácii musí byť v právomoci rezortnej privatizačnej komisie alebo nejakého valného zhromaždenia, ktoré je menované touto privatizačnou komisiou a vykonáva funkciu akcionára.

Ešte na záver si dovolím úplne niekoľko málo všeobecných pripomienok ku kapitole štvrtej. Technika prevodu národného majetku formou investičných kupónov musí zabezpečiť univerzálnosť alebo rovnakú možnosť pre všetkých občanov Česko-slovenska kúpiť si akcie u určitej akciovej spoločnosti a vedieť rozlíšiť rôznu návratnosť ku kapitálu. A toto sa dá urobiť - podľa mojich informácií - len spôsobom burzového kapitálu. A preto, aj keď sa to vyslovene zatiaľ nehovorí v návrhu, federálny fond, prípadne národné fondy by mali v rámci svojej pôsobnosti zriadiť burzu cenných papierov. Táto burza by mala publikovať burzové noviny dočasne, event. alternatívne ako prílohu k denníkom, kde by napr. pri prvom vydaní boli zahrnuté, okrem návodu a inštrukcií, ponuky akcií za kupóny a v hotovosti, ktoré fondy pomocou burzy budú chcieť odpredať. Najlepšie by bolo urobiť prakticky kompletnú ponuku akcií všetkých firiem a následne by po tomto burza prijímala objednávky investorov na určitý konkrétny nákup akcií za kupóny i za hotovosť. Ak bude napr. dopyt po akciách určitej spoločnosti vyšší než je ponuka, mala by burza v druhom kole automaticky zvýšiť cenu akcií tak, že ku každému kupónovému bodu vymeniteľnému za akcie bude požadovať príplatok vyšší, než budú chcieť investori zaplatiť, bude treba zorganizovať nové kolo objednávok. Týmto mechanizmom sa zaručí to, že štátny majetok bude prevedený na súkromných vlastníkov, teda na obyvateľstvo, za podmienok, ktoré spĺňajú kritérium určitej univerzálnosti, a poviem, aj určitej férovosti.

Prihováram sa za čo najskoršiu inštitucionalizáciu tohto burzového mechanizmu.

Končím tým, že aj keď moje pozmeňovacie návrhy neakceptujete, budem podporovať návrh tohto zákona, myslím si, že sa budem viac prikláňať k vládnemu návrhu. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, pán Bobovnický.

Ďalej v rozprave vystúpi pán poslanec Kincl. Predtým však s faktickou poznámkou pán poslanec Jurečka.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec J. Jurečka: Vážený pane předsedající, já se obracím na všechny, kteří jsou ještě přihlášeni do diskuse, se snahou vylepšit tento zákon pozměňovacími návrhy. Prosíme vás, oba zpravodajové, zda byste nám to mohli připravit písemně, protože my to hned posíláme do počítače, abychom pracovali efektivně, abychom vám mohli dát soubor všech připomínek a písemných pozměňovacích návrhů, a pokud to takto budeme z vašich konceptů dávat dohromady, tak věci nebudou tak dobré, jako by mohly být, kdybyste vy sami nám na zvláštním papíře pozměňovací návrhy připravili. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Je to povinnosť každého poslanca zo zákona o rokovacom poriadku.

Slovo má pán poslanec Kincl, pripraví sa poslanec Motyčka.

Poslanec SL J. Kincl: Vážené předsednictvo, vážení zbylí a trpěliví poslanci, dovolte, abych osvěžil naši paměť. Totiž, když nahlédneme do ekonomického scénáře, zvláště do kapitoly dvě, která se nazývá Změna vlastnických poměrů v ekonomice. Tak na straně 13 je vysloveně uvedeno - budu citovat:

"Výchozím legislativním krokem k těmto procesům bude vládní návrh zákona k odstátnění a privatizaci, to znamená transformační zákon. V jeho úvodní části - zdůrazňuji teď já, v úvodní části - budou definovány základní druhy a obsah vlastnictví ve společnosti, tj. soukromé, družstevní, státní, federální, republikové, municipální jako sobě rovné a základní práva a povinnosti s nimi spjatých vlastnických subjektů. "

Citace pokračuje: "Mimo definování vlastnických poměrů ve společnosti budou obsažena ustanovení umožňující realizovat odstátnění subjektů, u nichž je dosud alokováno státní vlastnictví, a ustanovení umožňující jeho transformaci, proces privatizace soukromé. " Konec citace.

Proč to všechno cituji? Samozřejmě nejen k oživení poslanecké paměti, ale především proto, že tady se mi zdá, že zákonná předloha tomu vůbec neodpovídá. Proto bych měl otázku na pana ministra, zda by se potom v závěrečném slovu k této problematice nevrátil.

Pokračuji dál: Tudíž nám se tady předkládá návrh, kdy opravdu stát a jeho představitelé budou opravdu rovnou prodávat, ale i rozdávat, co jim nikdy nepatřilo, a to, aniž jsou určeny předem vlastnické poměry. Já tedy chápu, že je jaksi nezbytné, aby rostl podíl soukromého sektoru co nejrychleji, a je mi jasná i stimulační síla, ale přese tohle všechno, co tady chceme udělat, by mělo být výsledkem jakéhosi, řekl bych, organického procesu, který by měl být výsledkem právě změn, které probíhají, a tady jsme slyšeli, že všichni dobře víme, jaká je situace tady ve výrobě.

Čili já se domnívám, že nemůžeme jen tak státní vlastnictví promrhat nebo nabídnout zdarma komukoliv, kdo přijde. Já se totiž domnívám, že majetek podniku v okamžiku transformace vlastnictví byl vytvořen nejen každým občanem, ale prostřednictvím státních investic a státních dotací. Čili podle mě neexistuje důvod, proč by ho měl dnes dostat někdo jako dar či levně, někdo, kdo neumí být vůbec hospodářem.

Domnívám se také, že otázka není v právním titulu, jak bylo získáno, ale v tom, zda nový vlastník umí hospodařit. A protože tedy náš stát, se domnívám, stále žije, je tedy jeho nový aparát povinen důkladně pečovat o svěřený majetek, a to až do té doby, než budou vytvořeny záruky, že je nalezen takový vlastník, který s ním bude hospodařit lépe. Proto myslím, že bychom měli dávat důraz ne na rozdávání vlastnictví, ale abychom našli odpovídajícího hospodáře. Proto vymezení vlastnických vztahů tak, jak je určeno v ekonomickém scénáři, považuji za prvořadé.

Souhlasím s tím, že naše ekonomika je nadměrně koncentrovaná ve srovnání s jinými zeměmi, a proto si myslím, že by se v tomto procesu mělo velice pečlivě zkoumat, proč právě ona koncentrace je nám tady na překážku,

a proto bychom také neměli jednat uspěchaně.

Navíc převod do soukromých rukou by neměl být spojován s neuváženým rozbitím velkých a mnohdy nedělitelných podniků. Nelze přece rozrušit kooperační vazby a přivést vše do katastrofálního hospodářského poklesu tak, aby ekonomika stagnovala na úrovni daleko nižší, než je dnes. Proto deetapizace a s ní zároveň probíhající restrukturalizace, a to nejen organizační, je nezbytným prioritním předpokladem privatizace a fungování rovnoprávných forem vlastnictví a vytvoření - cituji ze scénáře - kapitálově silných a konkurence schopných jednotek.

Vážené Federální shromáždění, opět si pomohu citátem ze scénáře na straně 17. Cituji: "Jedinou možností, jak do procesu velké privatizace zapojit v širší míře a v relativně krátkém čase domácí obyvatelstvo, je majetkové účasti tomuto obyvatelstvu nabídnout pod cenou."

A právě tuto jedinou větu ze scénáře využívají naše oficiální místa, masmédia, k tomu,aby tento způsob preferovaly a popularizovaly. Prostě každý občan dostane svůj díl a bude podnikat. Já se domnívám, že to je naivní, pošetilé a řekl bych až nezodpovědné. Totiž z těch kupónů nebude mít občan vůbec žádná práva ani pravomoci, než právo držby bezcenných kupónů, spíš losů. A samozřejmě, vládní ekonomové, a nejen oni, nevědí, jaký bude zájem občanů. Budou je opravdu kupovat? A když si ještě uvědomím, v jaké situaci jsou naše podniky, kterou bych nazval bankrotní, obávám se, že řada občanů se nestane akcionářem anebo podnikatelem, ale spíše zbankrotuje, stane se bankrotářem.

Tvrdím, že když náš občan dodnes vlastně nepochopil - bohužel - státní vlastnictví, vyslovuji obavu, že nepochopí ani to, že se mu teď určuje losem podnikatelský díl. O to je mi nepochopitelnější, a tady to zaznělo, že se nedává průchod jednoznačně ostatním metodám privatizace. Proč bychom například neměli našeho občana připravit na proces privatizace využitím leasingu a později předat celou záležitost. Spíš tady vyslovuji obavy, zda vláda nesleduje zajistit si kontrolu podílu státem, anebo skupinou státem zvolenou. A když nekoupí občan, koupí představitelé státu, koupí nové nomenklatury. To bych si nechtěl ani ve snu připustit.

Dámy a pánové, veřejnost se obává, že část státního vlastnictví bude možné prodat zahraničním vlastníkům. Já se domnívám, že to je nejenom možné, ale i nutné, ale zdůrazňuji, že by to mělo být jenom v rozsahu, který odpovídá československým zájmům. Přece žádné ekonomické potíže, včetně zdůvodňování, že nemáme kapitál, nesmějí být argumentem k rozprodeji národního bohatství za nepřiměřeně nízké ceny zahraničním zájemcům. Dívejme se reálně na motivy zahraničního kapitálu. Nelákejme jej, aniž vytvoříme soustavu určitých omezení. A tu kladu otázku: Máme představu vůbec o nějakých budoucích omezeních, kdy by se něco takového stalo?

Domnívám se, že ono k nám nepřicházejí z pouhé náklonnosti. Žádný západní kapitalista nechodil do školy pro anděly a lidumily. Přicházejí se snahou o zisk a právě z těchto důvodů si myslím, že by měl celý prodej majetku státu probíhat na očích co nejširší veřejnosti. Měli bychom vytvořit parlamentní komisi, která by dohlížela na provádění zákona a také by prováděla dohled nad státními orgány, které odpovídají za privatizaci. Samozřejmě, pokud nechceme být jen v roli orgánu, který bude věci připomínkovat. Stále připomínám, že stále hledáme někoho, kdo bude hospodařit. Když tomu tak nebude, kladu otázku, jaký je vlastně rozdíl mezi socializací a privatizací? Vyslovuji tu také obavy o vznik spojení moci výkonné a dispozice se stáním majetkem. Vyslovuji tady obavy ze zhoršení situace podniků vlivem spontánní privatizace, ačkoliv se domnívám, a už jsem to mockrát slyšel, že toto může být bráno jako důvod právě pro urychlenou privatizaci.

Dovolte mi nakonec návrh. Navrhuji - protože to neodpovídá ekonomickému scénáři, zákonnou předlohu vrátit k přepracování podle zadání ekonomického scénáře. Za druhé rozhodnutím Federálního shromáždění ustavit parlamentní komisi pro dohled nad prováděním zákona, jakož i provádění dohledu nad státním orgánem, odpovídajícím za privatizaci. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kinclovi. Ďalej vystúpi v rozprave poslanec Motyčka, pripraví sa Jiří Lacina.

Poslanec SN L. Motyčka: Vážený pane předsedo, pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, při projednávání předchozího zákona o mimosoudních rehabilitacích jsme se dotkli velmi citlivé problematiky majetku, který byl před únorem 1948 v majetku církví.

V této souvislosti zde bylo zdůrazněno panem místopředsedou Rychetským, proč tato oblast majetku má být řešena samostatným zákonem.

V diskusi bylo také zdůrazňováno proč tento majetek církve potřebují a jaký význam mají pro zdravý vývoj naší společnosti. Vůli vlády řešit oblast problematiky církevního majetku potvrdil i pan premiér Čalfa, když včera v noci navrhoval rozšíření vládního návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích o ustanovení, že navrácení majetku církvím bude řešeno samostatným zákonem.

Jestliže vláda má tento záměr a jestliže Sněmovna lidu jej podpořila a česká část Sněmovny národů také a ve slovenské části neprošel jen velmi těsně, jsem přesvědčen, že musí být v tomto zákoně ustanovení, které záměr vlády umožní. To je, že nebude privatizován majetek církví dříve, než samostatný zákon o církvích a církevním majetku vznikne.

Proto navrhuji - a vás poslankyně a poslanci prosím, abyste můj návrh podpořili - aby v § 3 za odstavec 1 se vložil nový odstavec, který zní: "Předmětem tohoto zákona není majetek, který byl před 25. 2. 1948 ve vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností." Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Motyčkovi. Slovo má poslanec Jiří Lacina, pripraví sa poslanec Sedlák.

Poslanec SL J. Lacina: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, v současné době jsme svědky probíhající tzv. malé privatizace a získáváme cenné, někdy dobré, někdy špatné zkušenosti. Ojedinělá nejsou zjištění, že v řadě případů se silně projevují snahy o dělení majetku mezi uzavřené skupiny převážně letitých prověřených nomenklaturních vedoucích pracovníků - i když o tom pan poslanec Kincl pochybuje - kteří nejen že znají dokonale stav privatizovaných objektů a firem a vybírají si nejlepší, ale nezřídka se snaží obejít veřejné dražby ať prostřednictvím předkupního práva na základě tzv. ekonomického pronájmu, nebo převodem podniků na akciové společnosti s uzavřeným okruhem uchazečů podnikatelů. Často jsou i případy, kdy příslušná ředitelství nepospíchají s návrhy na zařazení provozoven do privatizačních seznamů a nezřídka vědomě předkládají nedostatečné podklady. Zákon jim totiž neukládá povinnost dodržovat někým stanovené termíny, ani neumožňuje postih za úmyslné zdržení privatizace nekvalitními podklady. Na dotaz, zda může někdo podniku stanovit termín, do kdy je nutno provozovny do privatizace přihlásit, bylo předsedům privatizačních komisí z úst ministra pro správu národního majetku a privatizací sděleno, že to není v moci uvedeného ministerstva.