Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Už jen stručný komentář. Nemáme rozpočtové prostředky na krytí některých rozpadajících se oblastí veřejného sektoru. Říkal jsem to před půl rokem, bohužel dnes už víme, že např. zdravotnictví se může rozpadnout během 4 - 5 měsíců. Naše životní prostředí nebo školství na tom nejsou o mnoho lépe.

Za druhé - pokud formou veřejné soutěže budou tyto výnosy, o jejich užití se v zákoně vůbec nemluví, zadávány soukromým firmám, to znamená nevrátí se peníze zpět do oběhu, ten fond nebude znovu investován, bude takto rozpouštěn,,tak to za prvé budou peníze neinflační, protože pocházejí z dlouhodobých splátek a za druhé budou podněcovat rozvoj soukromého sektoru ať už v oblasti ekologických technologií, stavebnictví, přístrojové techniky atd., podobně jako daňová zvýhodnění nebo úvěry. Tolik k této záležitosti.

Kompetenční námitka, že bychom neměli stanovovat fondům republik co s výnosy z privatizace budou dělat, odpadá, když si uvědomíme, že jiné využití těchto fondů - mnohdy daleko pochybnějších - tam je, např. krytí dluhů existujících podniků.

Druhý a poslední pozměňovací návrh. Před § 22 doporučuji zařadit nový paragraf v tomto znění: "Všechny privatizační postupy (např. prodej akcií za hotové, nebo na splátky, zaměstnanecké akcie, leasing, investiční kupóny a pod.) jsou rovnocenné. Jejich konkrétní použití, případně časová následnost vyplývají ze schváleného privatizačního projektu."

Nesouhlasím - jak z tohoto návrhu vyplývá - s návrhem komunistických kolegů, protože jejich forma pronájmu vlastně zvěčňuje státní sektor a nevede k postupné likvidaci fondu národního jmění. Pokud nájem, tedy leasingovou formou, který koneckonců vlastnictví transformuje.

Jinak se domnívám, že je tady nejen problém nasazení jednotlivých technik, ale i toho, čemu se říká sequencing..., to znamená následnosti těchto technik. Myslím si, že investiční kupóny by se dobře využily například - což se také navrhuje - jako krytí dodatečných úroků při inflaci, úroků z úspor, že by se dobře využily pro restituci, kdyby neměly charakter losů, ale zobecněných akcií fondu národního jmění a že by se mohly využít i jako bonifikace nebo prémie pro budoucí akcionáře, podmíněno tím, kolik by si byli akcionáři na splátky ochotni koupit, což by stimulovalo jejich expektace a zrychlilo celý proces. Koneckonců by to denivelizovalo celou naši společnost.

Nyní už slíbená poslední poznámka. I ďábel umí citovat Písmo svaté a já bych proto na závěr odcitoval jeden materiál federálního ministerstva financí. Je samozřejmé, že kupónová privatizace byla odmítnuta i v Německu. Když s tímto návrhem přišli východoněmečtí ekonomové, tak ho západoněmečtí odborníci označili za naivní projekt.

Prohlásili, že když se Západní Německo dostávalo na nohy - ono je to pokušení, které napadne každého východního ekonoma - tak že také nikdo nic nedostal zadarmo a zaměstnanci si museli akcie na splátky koupit. Také jim nebyly darovány. Samozřejmě, okamžitá námitka zní, ale my nemáme "západní Československo", nemáme bohatého strýčka. Proto bych přečetl poslední tři věty a tím končím.

Bohatý stát si tak uvědomuje nutnost bilanční vyrovnanosti příjmů a životně důležitých výdajů a stejně tak nutnost strategického řízení. Tyto skutečnosti kontrastují s některými východními a navíc značně chudými státy, kde tomu tak zdaleka není a kde proto vzniká hrozba, že požadovaný přechod na tržní ekonomiku vyústí do inflace, neustálé devalvace a klesání životní úrovně s odpovídajícími negativními dopady do politické a sociální oblasti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Zemanovi. Slovo má poslanec Martin Kontra, pripraví sa poslanec Grebeníček.

Poslanec SN M. Kontra: Vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia poslanci, vážení hostia, návrh zákona v podobe, v akej ho spoločnej schôdzi Snemovne ľudu a Snemovne národov predkladajú výbory pre plán a rozpočet a výbory hospodárske ako gestorské výbory, odráža určitý kompromis i krajných názorov na proces veľkej privatizácie, počnúc jej predmetom a končiac formou realizácie investičných kupónov. Je síce pravda, že na základe materiálov, ktoré sa dostali na pôdu parlamentu, ktoré boli predostreté na rokovania rôznych expertných porád a aktívov a ktoré boli vyslovené odborníkmi v tlači, bolo možné dospieť aj k iným variantom procesu privatizácie, no za cenu ich časového oddialenia, komplikovanosti jej realizácie alebo za cenu popretia vlastného procesu prevodu štátneho majetku do súkromného vlastníctva.

Spôsob dopracovávania návrhu zákona v gestorských výboroch minimalizoval, ba dokonca až anuloval pokusy o svojrázny výklad kompetenčných vzťahov a ich vyhrotenie až do polohy kompetenčných sporov, uplatnených na proces odštátnenia majetku. Domnievam sa, že ani variantná konštrukcia spoločnej správy v niektorých ustanoveniach návrhu zákona nesleduje takto chápaný kompetenční, lepšie povedané federálno-národný aspekt, ale mala by vyjadrovať reálny stav našej ekonomiky na základe zákona o kompetenciách. A práve z pohľadu variantnosti konštrukcia návrhu zákona dovolím si vysloviť niektoré pripomienky a návrhy.

V § 3 spoločnej správy odporúčam ponechať odsek 3, čiže alternatívu I, ktorý upozorňuje na to, že lesný a pôdny fond a vodné plochy, ktoré sú vo vlastníctve štátu, budú predmetom privatizácie podľa iného zákona. Tým sa vyhneme mnohým nejasnostiam a dlhým diskusiám o tomto štátnom majetku medzi širokou verejnosťou.

Po druhé - so znením § 11 možno súhlasiť podľa variantu jedna v tom prípade, ak aj v súčasnosti existujú štátne podniky, ktoré boli založené federálnymi ústrednými orgánmi štátnej správy, ktoré podľa ústavného zákona č. 556/1990 Zb., o kompetenciách, neprešli do pôsobnosti republikových orgánov štátnej správy a spadajú pod proces privatizácie. V opačnom prípade by bol variant jedna tohto paragrafu bezpredmetný. Keďže takýto majetok, ktorý je určený na privatizáciu, existuje, hoci aj v minimálnom rozsahu, je v zmysle kompetenčného zákona vytvorenie federálneho fondu národného majetku opodstatnené. O jeho nezariadení by bolo možné uvažovať jedine z ekonomického hľadiska, či vo vzťahu k takému malému rozsahu štátneho majetku v rukách federácie, ktorý sa má privatizovať, je účelné vytvárať takú nákladnú inštitúciu.

Do § 12 odsek 2 o použití fondov odporúčam v súlade s úvodným slovom pána ministra Klausa vsunúť ešte aj písmeno c) tohto znenia: "prevodu majetku obciam". Odôvodňujem to tým, že obce a najmä mestá si v rámci konštituovania samosprávneho zriaďovania nárokujú na bývalý obecný komunálny majetok, ktorý im bol vyvlastnený, alebo jednoducho vzatý, nielen pre účely miestneho podnikania, ale i podnikania bývalých národných podnikov. Okrem toho zákony národných rád poznajú pojem obecného majetku, ktorý má slúžiť rôznym účelom a dokonca i podnikateľským.

Po štvrté - pozitívne treba hodnotiť i znenie odseku 3 § 23 o delení čistého výnosu z predaja kupónov do republikových fondov národného majetku. Je treba si uvedomiť, že v pôvodnom vládnom návrhu zákona sa na použití výnosov z predaja kupónov zabudlo. V diskusii k návrhu zákona vo výboroch sa objavili názory na delenie tohto výnosu medzi Českou republikou a Slovenskou republikou podielom 2:1. Až nakoniec sa prišlo ku konsenzu v gestorských výboroch, že najspravodlivejšie delenie týchto výnosov v republikových fondoch bude delenie podľa trvalého bydliska občana.

Rovnako kladne treba hodnotiť znenie § 25, ktoré sa objavilo len v predposlednej verzii spoločnej správy gestorských výborov a ktoré hovorí, že kupóny príslušnej emisie môžu byť použité na kúpi akcií ktorejkoľvek akciovej spoločnosti alebo na získanie účasti na obchodnej spoločnosti určených pre tento účel. V prvom prípade sa zreálňuje účasť občanov našej republiky na kupónovej metóde privatizácie štátneho majetku, v druhom prípade sa predchádza rôznym pokusom o vytvorenie tzv. republikových bariér získavania akcií.

Po piate - tým, že odporúčam prijať variant I, kapitolu 11 a zároveň vypustiť variant II piatej časti návrhu zákon, ktorá pojednáva o republikových fondoch národného majetku v prípade, že by neexistoval federálny fond, pri takejto štruktúre návrhu zákona odporúčam odsek 1 § 46, ktorý pojednáva o právnych pomeroch republikových fondov, zaradiť ako § 41, hneď po federálnom fonde.

V § 46 odporúčam potom nechať znenie odseku 2, ktorý hovorí, že vláda Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky po dohode s vládami republík stanoví nariadením spôsob vydávanie kupónov, spôsob vyjadrenia rozsahu nárokov na akcie a spôsob použitia kupónov.

A za posledné - pozitívne hodnotím znenie § 42 pojednávajúce o rozdelení majetku podnikov zahraničného obchodu, účelových organizácií zahraničného obchodu a štátnych peňažných ústavov - okrem Štátnej banky československej a Štátnej sporiteľne, založených ku dňu platnosti tohto zákona, ak budú privatizované, alebo ak boli prevedené na akciové spoločnosti ešte pred účinnosťou tohto zákona, ktorých majetok sa bez ohľadu na to, v ktorej republike má alebo bude mať podnik sídlo, rozdelí medzi Českú republiku a Slovenskú republiku podielom 2:1.

Reálnosť tohto kľúča je odôvodniteľná tým, že prakticky šlo o nadrepublikové typicky federálne organizácie, kde akýkoľvek iný kľúč rozdelenia majetku by mohol poškodiť českú alebo slovenskú stranu. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kontrovi. Slovo má poslanec Grebeníček, pripraví sa poslanec Fišera.

Poslanec SN M. Grebeníček: Pane předsedající, dámy a pánové, přípravě vládního návrhu zákona o tzv. velké privatizaci předcházela - jak všichni dobře víme - rozsáhlá diskuse. Zaznělo v ní i mnoho rozporných názorů, ale současně se potvrdilo, že opodstatnění odstátnění podstatné části majetku státu má svoji logiku.

Je třeba uskutečňovat tento proces bez velkých odkladů, s cílem zkrátit období nejistot a vytvořit podmínky pro racionální vystupování hospodářských subjektů.

Naléhavost uvedeného přístupu signalizují předběžné výsledky naší ekonomiky za rok 1990. Její výkonnost se dále snížila a nerovnováha prohloubila. Poklesl objem vytvořeného národního důchodu zhruba o 3 %, ale jeho užití se zvýšilo a bylo financováno na účet rostoucí zadluženosti v zahraničí. Výrazně vzrostla inflace a začínající nezaměstnanost tíživě doléhá na rostoucí počet našich občanů.

Scénář ekonomické reformy proklamoval pluralitu a rovnost různých vlastnických forem, které měl právně zakotvit právě předložený návrh zákona. Vládní návrh však tuto proklamaci opouští, přičemž jednostranně vytváří půdu pro takové podstatné změny v soustavě vlastnických a ekonomických vztahů, které budou mít dalekosáhlé, dlouhodobé a nezvratné důsledky a právě mj. i proto, alespoň podle názoru poslanců Strany demokratické levice a Komunistické strany Čech a Moravy - by měl mít takovýto zákon podobu ústavního zákona.

Vládní návrh zákona existenci efektivně fungujícího tržního hospodářství nespojuje přímo s odstátněním, které by nepochybně vytvořilo konkurenční prostředí a umožnilo soutěž různých vlastnických podnikatelských forem a které by zaručilo stejná práva pro všechny. Předpokládá takový proces privatizace, který by transformoval národní majetek téměř výhradně do tradičních forem soukromého vlastnictví. Nevymezuje striktně a jednoznačně ani ten účelový rozsah majetku státu, který by měl zásadně zůstat v rukou státu obdobně, jako je tomu ve vyspělých ekonomikách.

Hlubším smyslem vládního návrhu zákona, jak je zřejmé z jeho textu, je vytvořit majetkoprávní předpoklady pro obnovu soukromého podnikání jako výhradně podnikatelské formy u nás, tj. zabezpečit nezvratnost procesu restaurace kapitalismu. S tímto záměrem však poslanci našeho klubu nesouhlasí.

Vláda favorizuje soukromé vlastnictví, považuje ho za rozhodující hybnou sílu podnikavosti. Paradoxně však zbavuje spoluvlastnické podnikatelské aktivity většinu občanů a již předem jim přisuzuje jen úlohu poslušně námezdní pracovní síly. Zaměstnancům upírá možnost spolurozhodovat o volbě podnikatelské formy. Návrh zákona dává do rukou výkonné moci státu... unikátní hospodářské pravomoci a špičkám řídícího aparátu možnost zachovat si i v novém vlastnickém uspořádání své privilegované postavení k získání přednostního podílu na rozprodávaném národním majetku či k případným spekulacím s tímto majetkem, přičemž úloha zákonodárných sborů může být potlačována.

Poslanci našeho klubu, jak vyplynulo z bohaté diskuse, nesouhlasí s tím, že návrh zákona v podstatě přehlíží práva zaměstnanců, která jsou v demokratických státech běžná. Kriticky se stavíme zejména k té části návrhu zákona, která umožňuje vládě přikázat podniku zpracování privatizačního projektu proti jeho vůli, přičemž úlohu odborů omezuje jen na seznámení se s projektem bez možnosti něco na něm změnit.

Obdobně je podceněna úloha příslušných ústředních odborových, případně svazových orgánů, které jsou přirozenými partnery zakladatele.

Zastáváme rovněž názor, že v privatizačním procesu musí mít patřičný prostor i zastupitelské orgány obcí, tedy místní samospráva. Je skutečností, že scénář ekonomické reformy v té podobě, v jaké ho přijalo naše Federální shromáždění, orientoval naší společnost na širší pojetí způsobu či metod privatizace. Vládní návrh zákona však preferuje jen nestandardní kupónovou metodu a abstrahuje od dalších ekonomických forem motivace podnikání, jakými jsou samosprávné hospodaření, pronájem, družstva apod. Motivační funkci soukromého vlastnictví pomocí investičních kupónů umisťuje do oblasti finanční spekulace místo do oblasti výroby. Investiční kupóny mají pravděpodobně dodat privatizaci nádech demokratičnosti. Účinky uplatnění této metody podle našeho názoru povedou ve skutečnosti k pravému opaku.

Poslanci Strany demokratické levice a Komunistické strany Čech a Moravy jsou přesvědčeni o tom, že záměrům budoucího hospodářského a sociálního rozvoje naší země by lépe odpovídal návrh ústavního zákona o převodu státního majetku do fondu hospodářské obnovy, který v listopadu 1990 předložila skupina poslanců našeho klubu. Podporujeme v něm, jak zaznělo ve vystoupení prof. Košnára, pluralitu vlastnických forem zahrnujících instituci národního majetku, který poskytne podnikatelské příležitosti nejen určitým jednotlivcům, ale i zaměstnaneckým kolektivům a jiným uchazečům, kteří v minulých letech neměli možnost nashromáždit si potřebný kapitál.

Vládní návrh zákona, který nyní projednáváme, pokládá Klub poslanců Strany demokratické levice a Komunistické strany Čech a Moravy z důvodů, které jsme přijali, za nepřijatelný a nehodláme jej v předložené podobě podporovat. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Grebeníčkovi. Ďalej vystúpi v rozprave Ivan Fišera, prosím, aby sa ujal slova.

Poslanec SN I. Fišera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane poslanče Grebeníčku, naslouchal jsem vám pozorně a byl jsem velmi zaujat vaším expozé, které ukázalo, že opravdu je velmi dobré, když po určitou dobu, a já doufám, že hodně dlouhou dobu, bude tato část levicová v opozici. Proč to říkám? Protože si myslím, že nedoceňujete možnosti dostatečně tvořivě, které tento zákon skýtá právě díky kupónové privatizaci. Vy si totiž neuvědomujete - a to mě s touto privatizací velmi smířilo - že dobře promyšlený tah lokálních rad a s nimi spjatých odborů může velmi dobře při této privatizaci ovládnout určitý podnik, který potřebují ovládnout a mohou dokonce velmi dobře hájit to, co hájit potřebují, to znamená vysokou efektivitu a tak, jako je to všude na světě v souladu s tím i pracovní příležitosti.

Samozřejmě, že to je něco, co také velmi výrazně dává možnosti odborům. Odbory se dostávají do nové role. Mohou vlastně se také podílet, mohou se velmi výrazně podílet na tom, že se budou orientovat na určité strategie při nákupu kupónů a tím na získání určitého vlivu na rozhodování v podnicích. Tento zákon otevírá značné možnosti a já nevím, zda si jich všichni jsou vědomi.

Chtěl bych také říci, že myšlenka, že bychom mohli příliš mnoho zvládnout pomocí orgánů státních, vlády, státní správy, je bohužel díky struktuře a kvalitě této státní správy, jak jsme ji sdělili, velmi ošemetnou a těžko realizovatelnou. Nepatřím jako pan ministr Klaus mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že stát v této oblasti nemá mít žádnou roli. Ale bohužel realisticky vidím, jaká je úroveň naší správy státní, zejména centrální, a vím, že je ve srovnání s evropskou a světovou úrovní ve velmi špatném stavu. Dokonce bych to nechtěl ani srovnávat s těmi rozvojovými zeměmi, které šly rychle kupředu. To je také důvod, proč jsme nuceni k některým věcem sáhnout tak, jak je musíme nakonec udělat.

Nedá se nic dělat. Uvědomme si ale, že to, co děláme skupinovou privatizací je určitě přerozdělení, určitě rozptýlení rozhodovacích pravomocí, že to je - a v tom dávám všem za pravdu - velmi obtížný, velmi složitý manévr, který nebude jednoduchý a nemusí mít vždy v dané chvíli jen pozitivní dopady pro podniky. Proto jsme v hospodářských výborech přijali usnesení, které považujeme za velmi vážné, že chceme zprávu o přípravě investičních institucí nebo tak, jak to dnes nazývá návrh, obchodních společností, protože jsme si vědomi toho, že naivní rozptýlený akcionář by mohl být pro naše podniky nebezpečím, pokud by nedošlo k tomu, jako je to všude jinde ve světě, že bychom vytvořili novou strukturu vlivu na management podniků, který by měl být založen na těchto obchodních společnostech, nebo to nazveme jakkoliv nějaké mutual fondy nebo investiční fondy, to není v této chvíli důležité.

Jsem přesvědčen, že Federální shromáždění by mělo velmi záhy požadovat takovou zprávu. Vláda nám sice řekne, že na těchto věcech už pracuje, že řada takových investičních fondů vznikla. To je pravda, ale já jsem hluboce přesvědčen, že to je stále ještě nedostatečné a že zejména lidé, kteří si zvykli pracovat v socialistické bance, nedovedou pracovat tak, jak by se v podnikání pracovat mělo.

To jsou věci, které považuji za kritické. Považuji také za důležité, abychom znali, jak vypadají tyto privatizační fondy. Chtěl bych ale vaši pozornost jako poslanců obrátit k jinému problému. Jde o problém, o kterém se zde vůbec nehovořilo a nikdo jej nepřipomněl, ale slyšeli jsme to v hospodářských výborech už v listopadu a byli jsme velmi překvapeni. Bude několik emisí kupónové privatizace z důvodů technických. Znamená to, že stav, ve kterém naše podniky jsou, to je stav, kdy management je v podstatě ve vzduchoprázdnu nebo zavěšen na nefungující státní správu, se bude prodlužovat případně na mnohem delší dobu, než jsme si to podle původních sdělení vládních činitelů představovali. To je velmi rizikový stav a chtěl bych tohoto místa důrazně poprosit ani ne tak vládu, ale zejména pana ministra financí, aby se snažili udělat všechno pro to - a oni to určitě přislíbí - aby těchto vln bylo co nejméně a probíhaly co nejrychleji. Jsou zde podle mého názoru rizika velká.

To je také důvod, proč trvám na tom, aby byl uplatněn návrh - dnes to musí být už pozměňovací návrh, který byl ve společné zprávě zpravodajů, a to je původní znění § 23 podle této zprávy, tak jak v této zprávě je. Já hned vysvětlím proč tomu tak je. Navrhovali jsme zde především, aby kupóny vydávala Státní banka československá na základě zvláštního zákona Federálního shromáždění, který rovněž stanoví nabývací cenu kupónu. Důvody jste vycítili z toho, že emisí má být několik. Další důvod spočívá v tom, že v původním vládním návrhu jsme se dočetli, že by cena kupónů měla být jednoznačně stanovena na 2 000 Kčs. To bylo v původním vládním návrhu, jak byl předložen v listopadu do hospodářských výborů.