Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Ústavný zákon o prevode štátnych majetkov do fondov hospodárskej obnovy a o podmienkach jeho privatizácie by vytvoril podmienky pre vznik trhového prostredia takmer okamžite - odštátnením a prevedením štátneho majetku na podnikateľskú bázu fondov hospodárskej obnovy - bez toho, aby nútil k unáhleným privatizačným aktom, a nevyžadoval by nadmerný rozsah zatiaľ nevyskúšanej kupónovej metódy privatizácie.

Predkladaný návrh nielen oddeľuje národný majetok od štátneho rozpočtu, ale tiež zbavuje štátnu administratívu právomoci rozhodovať o spôsobe hospodárenia s národným majetkom a nakladať s ním z pozície vlastníka. Základným subjektom privatizácie sú v našom návrhu československí občania, ktorým musia byť poskytnuté práva na zakladanie podnikov nielen na základe svojho osobného majetku, ale aj na báze národného majetku, ktorého sú právoplatnými spoluvlastníkmi a tvorcami.

Pre účely privatizácie sa navrhuje vytvoriť z odštátneného národného majetku fond hospodárskej obnovy ako súhrn fondov majetku obecného, republík a federácie. Delegácia jednotlivých vlastníckych právomocí na konkrétne subjekty by vychádzala od jednotlivých občanov k vyšším štátnym útvarom, nie od administratívnych orgánov a útvarov k občanom.

Fondy hospodárskej obnovy operujúce, resp. spravujúce na úrovni republík národný majetok a na miestnej úrovni obecný a mestský majetok sú v našom návrhu koncipované ako demokratická podnikateľská inštitúcia, fondy, do ktorých by sa previedol majetok štátu, by následne a za úplatu mohli prenajímať pracovným kolektívom, družstvám resp. právnickým a fyzickým osobám tento majetok predávať. Zabezpečilo by sa tým nielen trvalé zväčšovanie národného majetku, ale zabránilo by sa aj zbytočnému úpadku ekonomiky na určité obdobie. Prenajímatelia by s majetkom mohli nakladať ako vlastníci a súčasne vstupovať do hospodárskych vzťahov s kýmkoľvek, vrátane zahraničného kapitálu.

Princíp väzby na vlastníkov a výsledky práce by boli evidentné. Tvorba fondu federálneho, republikových, mestských, obecných by viedla k odstráneniu toho, čo narúša vzťahy medzi národmi a národnosťami tohto štátu, pretože výsledky by boli závislé len od činnosti každého národa a obyvateľa regiónu alebo obce.

Dovoľte mi napokon veľmi stručne sa zmieniť ešte o niektorých kľúčových myšlienkach, z ktorých vychádza náš návrh. Fondy hospodárskej obnovy by slúžili ako nevyhnutný rozbehový kapitál všetkým občanom k začatiu ich podnikateľskej aktivity v situácii, kedy málokto vlastní súkromný kapitál, bez ktorého sú občania ekonomicky znevýhodnení pred zahraničnou konkurenciou. Ak budú príjmy z privatizácie, z prenájmu či odpredaja odvádzať späť do fondov hospodárskej obnovy, môžeme tieto fondy využívať nielen na rôzne ekologické, vedeckovýskumné a sociálne programy, ale aj ako rozbehový kapitál pre novo nastupujúce generácie.

Fondy hospodárskej obnovy spravujú správne rady volené príslušnými zastupiteľskými orgánmi, v príslušných článkoch sú vymedzené ich úlohy, ich kompetencie, štruktúra orgánov týchto fondov a pod.

Článok 7 napr. zakotvuje, že prevody majetku do vlastníctva alebo užívania fyzických alebo právnických osôb sa musia diať verejne formou konkurzného pokračovania alebo verejnej dražby.

Okrem toho, pri každom fonde hospodárskej obnovy na všetkých úrovniach uvádzaných uvažuje náš návrh zákona o vytvorení istých poradných orgánov, poradných zborov, v ktorých by boli zastúpené odborové organizácie, Zväz podnikateľov, družstevné zväzy, Zväz miest a obcí, vedecké pracoviská, politické strany a príslušné zúčastnené štátne orgány.

Vzhľadom na to, že náš návrh bol koncipovaný ako návrh ústavného zákona a predpokladá prijatie, resp. existenciu zákonov vykonávacích, povedané na republikách aj na federálnych úrovniach, nezabieha do príslušných podrobností, pričom ráta s rozmanitými privatizačnými metódami, s rozmanitými privatizačnými technikami a v tomto ohľade nie je konkurenčný lebo nie je v rozpore s tými ustanoveniami vládneho návrhu zákona, ktoré sú venované práve popisu alebo ustanoveniam popisujúcim techniky, metódy, spôsoby, náležitosti privatizačného projektu atď. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Košnároví. Uvedené návrhy vzhľadom na ich závažnosť boli prikázané na prerokovanie všetkým výborom obidvoch snemovní okrem výborov mandátových a imunitných.

Prosím spravodajcu, člena výboru pre plán a rozpočet, poslanca Jaroslava Jurečku, aby za výbory Snemovne ľudu predniesol spoločnú spravodajskú správu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec J. Jurečka: Pane předsedající, dámy a pánové, transformační zákon, k jehož projednání a schválení Federální shromáždění dnes přistupuje, vytvoří rozhodující prostor pro radikální systémovou změnu naší společnosti. Projekt této změny obsahoval vládní prohlášení z července minulého roku stejně jako Federálním shromážděním schválený scénář ekonomické reformy.

Po schválení zákona o malé privatizaci, malé restituci a složitém a dnes úspěšně ukončeném jednání o zákoně o mimosoudních rehabilitacích je právě tento transformační zákon tím, kdo systémovou změnu odstartuje.

Zkušenosti zemí někdejšího komunistického bloku ukázaly přesvědčivě, že vlastnické vztahy založené na neurčitosti práv a povinností nejsou schopny zajistit efektivitu ekonomiky. Státní podniky se prostě v drtivé většině neumějí a ani nemohou chovat ekonomicky racionálně. Privatizace významného podílu státních podniků je tedy jedinou cestou k prosperující ekonomice. Věřím, že touto cestou Federální shromáždění naší společnosti otevře.

Předstupuji před vás, jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu, abych vám doporučil schválení společné zprávy (tisk 452) gesčních výborů. Jsem v situaci poněkud zvláštní: za prvé pan ministr Klaus svým velice podrobným vystoupením v podstatě udělal tu práci, kterou jsem měl udělat já. Za druhé, a to především, zatímco výbory hospodářské tuto zprávu schválily, výbory pro plán a rozpočet ji schválily jen nekvalifikovanou většinou. Výbor pro plán a rozpočet Sněmovny národů v poměru hlasů 8:2:1, výbor pro plán a rozpočet Sněmovny lidu 8:3:5, výbory pro plán a rozpočet však doporučuji schválení tohoto zákona ve svém usnesení č. 79.

Rozdíly mezi společnou zprávou a úpravami z usnesení pro plán a rozpočet objasňují v rámci souhrn připomínek. Zde se pouze omezují na žádost, abyste tuto schválenou zprávu, tj. tisk 452, vzali za základ našeho jednání.

Prosil bych vás, abyste si opravili tiskové chyby, které se do této zprávy vloudily. Na straně 2 § 1 odstavec 1 na pátém řádku vložit za slova "jakož i" slova "podmínky převodu".

Na straně 22 za označení část 6, doplnit nadpis "zvláštní přechod na závěrečná ustanovení".

Na straně 23 § 42 odstavec 2 první řádek za slova "privatizovaného podniku" vložit slova "uvedeného v odstavci 1". Omlouvám se za tyto tiskové chyby.

Jsem povinen informovat vás rovněž o průběhu projednávání tisku 382, návrhu ústavního zákona o převodu státního majetku do fondů hospodářské obnovy a podmínkách jejich privatizace. Tento tisk žádný z výborů nedoporučil k projednávání ve sněmovnách, zejména ze dvou důvodů: tisk 382 nesplňuje požadavky kladené na právní normu nejvyšší právní síly a neúplně a nedůsledně řeší problematiku, které se týká vládní návrh (tisk 257).

Při jednání gesčních výborů bylo doporučeno navrhovatelům tisku 382 uplatnit své ideje a představy při projednávání tisku 257, což bylo akceptováno. Do tisku 452 se tak promítly některé myšlenky uplatnění kompetencí, konstrukce řídících orgánů fondu a kontrolní úlohy Federálního shromáždění k fondu.

Ústavní zákony je třeba s ohledem na jejich formálně právní a obsahové znaky chápat jako právní normy nejvyšší právní síly, vytvářející základ právního řádu a jejich obsahem jsou zásady státního a společenského uspořádání, základy organizace a výkonu státní moci a garance základních lidských práv a svobod. Transformační zákon ve znění tisku 452, který projednáváme, představuje sice jednu z nejvýznamnějších norem zabezpečujících realizaci hospodářské reformy a vůbec našeho života, avšak s ohledem na výše uvedené nesplňuje znaky, které by z hlediska legislativního vyžadovaly formu ústavního zákona. Ústavně právní základ pro přijetí tohoto zákona je dán ústavním zákonem č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který stanoví kompetence zákonodárných orgánů v oblasti přijímání zákonů podle jejich vnitřního obsahu. Je nesporné, že transformační zákon, který řeší zásadním způsobem změny vlastnického vztahu, patří do kategorie takových zákonů a tudíž nesouhlasím s návrhem pana poslance, který zde obhajoval tisk 382, abychom rozhodovali o tisku 452, případně 257 jako zákonu ústavním.

Nyní mi dovolte, abych se krátce věnoval připomínkám z výborů. Připomínky z republikových rad vám přednese a zhodnotí kolega Štern. Gesční výbory projednávaly návrh zákona velmi podrobně. Celkem se sešlo 52 připomínek obecných a 210 konkrétních. Dalšími podklady byly oponentní posudky a vyjádření, která jsme obdrželi od konzultačních firem, společností, odborových svazů, jednotlivců atd.

Všechny svědčily o zájmu odborné i laické veřejnosti. Říkám to proto, že v posledních letech se ozvaly hlasy, dokonce od významných politických osobností, které federální parlament diskvalifikovaly jako bezmála něco nepatřičného a škodlivého. Jsem rád, že při dvouměsíční práci na tomto zákoně jsem se s takovým přístupem nesetkal. Děkuji z tohoto místa všem, kteří nám poskytli svá stanoviska a názory.

Krátce k připomínkám z výborů. Výbor hospodářský Federálního shromáždění požadoval, aby vláda byla povinna informovat zákonodárné sbory o stavu, přípravě a realizaci privatizačních projektů. Další byl požadavek na vládu, informovat o přípravě investičních fondů.

Výbory pro plán a rozpočet Federálního shromáždění jednak realizovaly úpravy podle schválených kompetencí, jednak - a to je jedna z odchylek, které jsem avizoval - požadovaly, aby mohlo být užito výnosu z privatizace k financování mimořádných rozvojových programů v oblasti ekonomie, školství a zdravotnictví.

Další byl požadavek, aby k těmto uzlovým bodům: zpětnost transformačního zákona s velkou restitucí je evidentní a nezbytná. Je realizovatelná v několika rovinách. Tou první je vymezení majetku, jehož převod je předmětem tohoto zákona, to jsou § 3 a § 4. Druhá rovina vazby transformace jsou povinné údaje privatizačního projektu. Na rozdíl od vládního návrhu poslanci doplnili povinné údaje v § 6. Privatizační projev bude obsahovat informace o způsobu, jakým se privatizovaný majetek do státu dostal. Současně informace o způsobu odškodnění případných oprávněných osob.

Při jednáních v posledních týdnech jsme dospěli k nutnosti další úpravy, o níž jsem vás informoval v rozpravě před dvěma dny a jejíž výsledek předložil dnes navrhovatel k dodatku k § 48. Je řešena problematika majetku, který přešel do vlastnictví státu na základě znárodňovacího dekretu po 25. únoru 1948, aniž byla vyplacena náhrada. Je-li takový majetek součástí privatizovaného projektu, ten musí stanovit, jaká část majetku se převádí za účelem uhrazení nároků oprávněných osob; způsob úhrady je dán privatizačním projektem a je závislý na použití privatizační metody.

K dodatku k § 48 mám poznámku, že v odstavci 3 si dovedu představit i jiné režimy, než byl navržen navrhovatelem.

Druhou oblastí problematiky jsou nezbytné úpravy privatizačních postupů v důsledku kompetencí republik a federace. Bylo nutno formulovat režim převodu peněžních prostředků a majetku spočívající v právech a závazcích - § 11 odstavec 4. Zvláštní přístupy byly zvoleny pro případy majetku podniků zahraničního obchodu, státních a peněžních ústavů a státních spořitelen § 42. V zásadě je tento majetek převáděn na fond národního majetku republik, který zakládá akciové společnosti a akcie se dělí v příslušném poměru. Tento přístup a vůbec všechny tyto úpravy kompetenční, krystalizovaly při jednáních výborů ústavně právních a garančních výborů za těsné součinnosti ministerstev pro správu majetku a privatizaci obou republik. I koneckonců navrhovatele, i když si myslím, že úloha navrhovatele v tom mohla být aktivnější.

V otázce deetatizace byl vládní návrh kritizován výbory České národní rady. Domnívám se, že ne zcela právem. Vládní návrh a jeho přístup se odrazil i ve společné zprávě - to je § 6 - předpokládá deetatizaci v rámci privatizačního projektu a nijak ji nezdůrazňuje jako samostatnou etapu. Rozebereme-li povinně údaje privatizačního projektu, zjistíme, že písmena a),

b), c), d), f) a g) představují deetatizační komponenty. Stanovisko České národní rady i projekt ministerstva pro privatizaci České republiky doporučují poskytnout možnost deetatizovat v předstihu mimo privatizační projekt. Zmíněný přístup našel vyjádření v zakotvení § 47. K tomu považuji za nutné říci, že deetatizace je krok, který má opravdu smysl tehdy, když je co nejrychleji následován privatizací. Vůbec se spíš jedná o komercionalizaci podniků i vytvoření právně technických předpokladů pro privatizaci. S tímto vědomím je třeba přistupovat k posuzování zmíněné problematiky, to je zařazení § 47.

Dalším uzlovým bodem je postavení a úloha fondu národního majetku. Ještě při diskusích o scénáři ekonomické reformy jsme se - s dovolením - dělili na fondisty a kuponisty, dnes se stanoviska sblížila. Nutnost fondu národního majetku je zřejmá. Rovněž tak je zřejmé, že nechceme, aby se z fondu stala byrokratická instituce typu Státní plánovací komise.

S ohledem na kompetence se Federální shromáždění může a musí zabývat úlohou federálního fondu národního majetku, to je znění § 11 až § 15 a dalších, ve variantě jedna. Minoritní stanovisko z výborů pro plán a rozpočet i garančních výborů doporučuje, aby federální fond národního majetku zřízen nebyl. Toto stanovisko je formulováno zněním paralelní větve varianty druhé, paragrafů 11 až § 15 a dalších, kterou je třeba chápat jako první pozměňovací návrh.

Zcela pravdu mají ti, kteří hovoří o tom, že dominantní úlohu v procesu velké privatizace budou mít republikové fondy národního majetku. Majetek, který by měl být privatizován na úrovni federace, představuje podle odhadů díl, který není zanedbatelný. Většina výborů Federálního shromáždění i republikové rady zastávaly názor, že jako zákonodárci musíme dát možnost vzniku federálního fondu národního majetku. Důvody jsou praktické i politické. Ve vztahu Federálního shromáždění k federálnímu fondu národního majetku převládl v garančních výborech názor na zvýšení kontrolní funkce Federálního shromáždění. To se promítlo do znění § 30 v otázce volby prezídia fondu Federálním shromážděním. Potom jsou z toho ještě další vyplývající úpravy.

Poznamenávám, že kromě garančních výborů všechny ostatní výbory podpořily názor vládního návrhu, to je jmenování prezídia vládou. To není podpora snaze kumulovat moc, to je prostě vyjádřením faktů, že vláda, která má ve svém programu privatizaci a my jsme tento program schválili, nemůže být ve své výkonné sféře nahrazována parlamentem, který si samozřejmě v otázce fondu národního majetku musí ponechat významnou kontrolní funkci, která je deklarována v § 34, to je volba dozorčí rady.

Posledním problémovým okruhem je použití metody investičních kupónů. Většina diskuse na toto téma měla pod pláštíkem věcnosti v podstatě ideologický ráz. Ve výborech Federálního shromáždění však nakonec převládly názory o tom, že standardními metodami bychom privatizovali několik desítek let. Jestliže před námi stojí úkol privatizovat podstatnou část podniků v dohledném čase, tak vedle standardních metod musíme významným způsobem použít i metodu nestandardní, metodu investičních kupónů. Proti původnímu návrhu dospěly garanční výbory ve společné zprávě k určitým úpravám. Chceme uzákonit společné nerozporné rysy metody jednotně na úrovni celého státu - § 22 a následující. Další podrobnosti použití kupónů odkazuje zákonodárce na dohodou vlády České a Slovenské Federativní Republiky a vlád republikových - § 46 odstavec 2. Společná zpráva navrhuje rovněž vázat vydávání kupónů na zvláštní zákon - § 23, odstavec 2. Poznamenávám i zde, že tento názor převládl v garančních výborech, zatímco ostatní výbory tuto úpravu nepožadovaly.

V závěru vystoupení mi dovolte vyjádřit následující přesvědčení. Za prvé jakkoliv projednáváme transformační zákon, nechápeme privatizaci jako izolované opatření. Je součástí základní systémové změny ve všech oblastech života naší země. Za druhé v návaznosti na jednání výborů bude zajisté rozprava nad společnou zprávou dynamická a věcná. Chci věřit, že touha po stylistické dokonalosti a volání po jistotě až již sociální či jiné, nezabije v této rozpravě vlastní myšlenku privatizace.

Alternativou privatizace, alternativou vládního scénáře reformy totiž není nějaký bezproblémový stav, v němž budou vyslyšeny dnešní kritické hlasy, třeba i oprávněné. Alternativou je chaos, nefungování základních ekonomických schémat, kolaps hodnot a vztahů. S tímto vědomím doporučuji oběma sněmovnám, aby návrh zákona o podmínkách převodu majetku ve znění společné zprávy (tisk 452) přijaly. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Jurečkovi. Slovo má poslanec Štern ako spoločný spravodajca výborov Snemovne národov.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Štern: Vážený pane předsedající, budu velice stručný, protože kolega Jurečka vyčerpávajícím způsobem, a pro mě přijatelným, popsal celou problematiku i co do merita věci, o kterém zákon je. Pár poznámek. Určitě se rozvine diskuse zabíhající do filozofických úvah k otázkám vlastnictví atd. Chtěl bych k tomu jen připojit jeden doušek, už to bylo řečeno, že transformační zákon odstartuje nejdůležitější část procesu, který nazýváme radikální ekonomická reforma, a sice převod státního majetku do soukromých rukou.

Tato základní změna je předpokladem přechodu na tržní ekonomiku. Je to ve prospěch téze, ze které jednoznačně vycházíme. Komunistický režim, který před 40 lety začal tím, že vyvlastnil soukromý majetek a stal se jediným podnikatelem a zaměstnavatelem. Pokud chceme ukončit tento systém, tento totalitní systém tím, že se začalo vyvlastněním, musíme to ukončit procesem opačným.