Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pokud se týče důchodového připojištění - t. j. zrušení diskriminační vyhlášky - bylo zde už v diskusi řečeno, že jsme sem předali písemný pozměňovací návrh konzultovaný i s ministerstvem práce a sociálních věcí. Myslím, že je zde poslanec Kříž. Vláda souhlasí s tímto návrhem.

Pan poslanec Kessler navrhoval, aby výčet hmotně právních titulů v § 6 byl pozměněn, aby důvodem pro působnost restitučního zákona, zákona o rehabilitacích, nebyla toliko darovací smlouva ve prospěch státu uzavřená v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek nebo nebylo toliko odmítnutí dědictví učiněné v tísni, ale aby důvodem pro restituci byla každá darovací smlouva ve prospěch státu za období 40 let učiněná, aby bylo každé odmítnutí dědictví, ke kterému v uplynulém období došlo.

Jeden z poslanců, pan poslanec Šilhán, navíc vznesl dotaz, jak si vláda představuje interpretaci tohoto termínu, jeho aplikaci a dokazování. Především bych chtěl říci, že vláda nepovažuje za možné tímto zákonem založit právní stav, podle kterého budou zpochybněny právní úkoly ex lege bez jakékoli podmínky, podle kterého každé darování, každé odmítnutí dědictví je úkonem vynuceným.

Já jsem říkal na několika výborech takový asi ne zrovna přesný příklad, ale budu ho zde opakovat. O kulturu naší země se velice zasloužil například pan Kramář. Jmenuje se po něm Kramářova galerie v Praze. Pan Kramář daroval tomuto státu několik desítek originálů od Piccassa a dalších francouzských kubistických malířů. Učinil tak po únoru 1948 a učinil tak naprosto svobodně a dobrovolně a myslím si, že si ho i všechny budoucí generace budou za to vážit.

Náš názor je, že v předložené osnově musí být u darovacích smluv i odmítnutí dědictví obsažena ta podmínka "učiněné v tísni za nápadně výhodných podmínek". Náš názor se navíc opírá o skutečnost, a to už odpovídám panu poslanci Šilhánovi, že nejde o žádný termín, který bychom chtěli vnášet do našeho právního řádu. Je to termín, který je v našem právním řádu od roku 1811, který byl i ve všeobecně občanském zákoníku rakousko-uherském, který byl v tzn. středním občanském zákoníku z roku 1950, a který je i v platném občanském zákoníku. Naše soudy tedy ví, jak jej vykládat a jak je interpretovat a judikatura je dostatečně bohatá.

Další návrhy pana poslance Šilhána jsou návrhy, které bude nutno vskutku posoudit hlasováním, nebo nešlo o změnu koncepce předložené osnovy, ale o změnu ochrany některých objektů. Zatímco předložený tisk předpokládá, že objekty sloužící pro školství a zdravotnictví budou mít zvýšenou ochranu v podobě vynuceného nájmu, pan poslanec Šilhán navrhuje, aby se nevydávaly, aby tedy byly přesunuty do § 8 odstavec 1 a aby se nestaly předmětem naturální restituce. Já jsem měl možnost zajistit stanovisko všech členů vlády. Já se domnívám, že vláda by v žádném případě proti takovému postupu neprotestovala, neboť školství je nesporně její zájem.

Mám pocit, že jsem právě vyčerpal všechny zásadní pozměňovací návrhy. Dovolte mi proto, vážené dámy a pánové, abych vám popřál především odvahu před hlasováním a odpovědnost, neboť máme před sebou zákon, který vskutku nemá v dějinách, nikoli pouze našich, ale žádné jiné právní kultury obdoby. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji místopředsedovi vlády panu Rychetskému a táži se našich zpravodajů, zda chtějí promluvit. Prosím, poslanec Benda.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec V. Benda: Kolegyně a kolegové, já se omezím na několik poznámek k průběhu rozpravy. Začal bych snad tím, že tady několikrát padlo tvrzení, že je to zcela bezprecedentní postup, že žádný jiný stát v žádné jiné době nerestituoval. Podíváme-li se jenom po našich sousedech, tak toto tvrzení není pravdivé, nebo přinejmenším není přesné. Nerestituuje zatím Sovětský svaz, ale ten ještě ani nerehabilitoval, takže nemá co restituovat. Nerestituuje Maďarsko a jsou okolo toho do dneška v Maďarsku velmi vážné politické spory a není zcela jasné, jak bude věc vyřešena. Tím ovšem tento výčet končí. Rakousko restituovalo dokonce v několika vlnách hned v letech 1946 - 47 po druhé světové válce, Německo restituovalo po válce a pokračuje teď v restitucích po sjednocení Německa, Polsko restituce ve velkém rozsahu provedlo už v roce 1956, především pokud jde o zemědělskou půdu, a teď se tam znovu rozhořívá politický spor, pokud jste sledovali situaci, o to, jak dalece byla nebo nebyla komunistickou převahou zfalšována privatizace a jak dalece nebude třeba sáhnout znovu k restituci. To není naše specifická situace.

Padlo zde mnoho slov o spravedlnosti a o tom, jaké jsou tedy její meze, jestli lze spravedlnosti dosáhnout nebo ji nelze dosáhnout a kolik jsme za ni ochotni zaplatit. Myslím, že bylo tady řečeno mnoho moudrého a i mnoho méně moudrého a není to už třeba dále rozpitvávat. Ale nedílně je tento zákon také součástí privatizace. A tady myslím značná část argumentace, která zde odezněla, nepatřila jenom tomuto zákonu, poněvadž jestliže jsme jednou přijali rozhodnutí - a když hlasoval pro scénář ekonomické reformy, tak pro toto rozhodnutí parlament hlasoval, že budeme dalekosáhle privatizovat, to je náš finální cíl, tak potom jaksi nemůžeme namítat proti jedné specifické formě privatizace i věcí, které se týkají privatizace jako takové. Prostě jsme-li rozhodnuti privatizovat, tak restituce je jedna z forem, jak toto rozhodnutí můžeme naplnit. A domnívám se, že to je jediná forma, která je zaručeně poctivá v tom smyslu, že znemožňuje, aby se tentýž kapitál minulých dob, nebo tytéž mafie a klany jenom pod jinou hlavičkou nadále etablovaly v rozhodujících postaveních v naší ekonomice. Toto je průlom, kterým vstupuje do ekonomiky zcela nová třída vlastníků nebo skupina vlastníků.

A v této souvislosti bych rád ještě upozornil na zdánlivě důležitou námitku, t. j. námitku času.

Tady se jako samozřejmost operovalo s tím, že restituce zbrzdí proces privatizace a spíš se diskutovalo o kolik ho zbrzdí a jak by se to dalo zmírnit. Jaká je ovšem, prosím vás, reálná situace? Malou privatizaci i velkou privatizaci vykonává několik desítek úředníků v centru, popřípadě ve spolupráci s těmi povinnými osobami z našeho zákona, kteréžto podle našich dosavadních zkušeností spolupracují s krajní neochotou na vlastních privatizačních projektech, na projektech vlastní záhuby v jistém slova smyslu. To znamená, oba tyto procesy privatizace běží velice pomalu, již tady byla uváděna čísla, že z 20 tisíc privatizovaných objektů v malé privatizaci zatím bylo v Praze prodáno asi 12 a není rozumné vyhlídky, že by tento proces byl ukončen dříve než v průběhu několika let, a nevyřeší se to tím, že místo 30 úředníků jich to bude dělat 300, stejně ten úkol zůstává obrovský.

Restituce je jediná forma a ten zákon je konstruován tak, aby tomu tak skutečně bylo, jak zainteresovat statisíce lidí bezprostředně a osobně, aby tedy usilovaly v pevné lhůtě o co nejrychlejší privatizace té své věci. Navíc tady ještě znovu upozorňuji na konstrukci tohoto zákona, i když to vyvolávalo určité komplikace, že celý ten proces je konstruován jako proces mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou, stát tam de facto neinheruje až při eventuálním soudním sporu, tedy bez nároku na státní aparát se nám, myslím, velmi rasantně rozběhne příslušný proces.

A už opravdu poslední poznámku, jenom bych chtěl konstatovat, že všechny poslanecké návrhy a všechny poslanecké snahy směřovaly ke snížení nároků na státní rozpočet. Je to naprosto nesporné směrem k prvnímu vládnímu návrhu, který předpokládal finanční, dokonce vládní návrh užíval terminologii peněžní restituci výlučně, a i z hlediska tohoto druhého návrhu jsme se snažili objem nároků na státní rozpočet různými způsoby omezit tak, že rozhodně nemůžeme být vládou obviňováni, že bychom její zákon neodpovědným způsobem rozšířili na účet příštích generací nebo na účet současného státního rozpočtu. To je vše, děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji zpravodaji Bendovi, o slovo se ještě přihlásil zpravodaj pan poslanec Senjuk. Pan poslanec Kessler.

Poslanec SL Z. Kessler: Já jsem chtěl jenom poukázat na to, že pan místopředseda v těch pozměňovacích návrzích opomněl dva, podle mého názoru, podstatné pozměňovací návrhy, které jsem předložil, a to na úpravu ustanovení, že se kupní cena nevrací těm osobám, které získaly věc od státu v podstatě nelegálním způsobem, ať už za výhodnou kupní cenu nebo jako z protekce.

Za druhé, tam, kde neuplatní oprávněná osoba své nároky, takže je povinen do těchto nároků vstoupit jako oprávněná osoba stát, a v období do tří let od účinnosti tohoto zákona se domáhat vydání těch věcí. Snad když tady není pan předseda...

Předsedající předseda SL R. Battěk: My mu to připomeneme. Ještě technická poznámka, prosím pan poslanec Mornár.

Poslanec SL P. Mornár: Vážený pán predseda, vážení prítomní, len krátka technická poznámka. Pred chvíľou tu pán podpredseda Rychetský hovoril o tom, že všetka váha toho, čo sa bude diať, pripadá republikám. A medzitým spomínal i otázky cirkevné.

Dovolím si povedať, že nedávno pri schvaľovaní kompetenčných zákonov sme schválili, že legislatívna časť týchto vecí pripadá federálnej správe, pokiaľ ide o majetok, zrejme to bude pripadať republikám. To len malá poznámka. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pan zpravodaj poslanec Benda.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec V. Benda: Ještě jenom poznámku k poznámce, především restituce připadají federaci, a to zcela jednoznačně, a za druhé, to tady pan místopředseda také vzpomíná nepřesně, z těch 72 nebo kolika objektů, které byly zatím církvi vráceny jich nemalá a majetkově a hodnotově patrně větší část patřila federaci, protože to byly objekty patřící federálnímu ministerstvu vnitra nebo ministerstvu obrany.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pan poslanec Senjuk.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec R. Senjuk: Dámy a pánové, vážení hosté, já bych se ze začátku svého závěrečného slova chtěl omluvit, zda jsem se kohokoli svým vystoupením dotkl či ještě dotknu, že je to naprosto neúmyslné. Domnívám se, že po včerejší a dnešní diskusi je v tomto sále naprosto jasné, že nikdo z nás není veden osobními úmysly ani snahou kohokoli urazit, ale že jsme všichni tak, jak stojíme na názorových skupinách té či oné strany, vedeni nejlepší vůlí nepoškodit národy tohoto státu a schvalovat zákony takové, které by vedly k blahobytu a rozvoji tohoto státu a všech obyvatel této země.

Já jsem strašně rád, že v tomto případě jsme všichni bez rozdílu politických stran na jedné straně. Chceme dobro. Přesto mě zarazilo, že spousta z nás podle mého názoru, tak jak já to vidím, je značně zasažené předchozími 42 lety, a to především velice dobrou pregnantní a precizní ideologií, která se tady uplatňovala.

Já bych chtěl upozornit na několik zásadních věcí, které tady zazněly z jednotlivých příspěvků. Mnoho filozofů či politiků v minulém režimu se domnívalo, že majetek může vzniknout přerozdělením. Domnívali se tak v roce 1945, domnívali se tak v roce 1948 a možná, že se schyluje k realizaci další, stejně chybné domněnky. Já se domnívám, že by bylo na čase si uvědomit, že majetek může vzniknout pouze a ničím jiným, jenom prací. Veškeré přerozdělování majetku nevede ke vzniku, ale k chaosu, k odnětí vlastnických práv a konkrétního vztahu vlastníka k majetku. Co se týče otázky, zda restituovat nebo nerestituovat, my se dnes tváříme, že tato otázka je zde, v této chvíli a na tomto místě relevantní. Já se domnívám, že opak je pravdou, protože na tuto otázku, zda restituovat nebo nerestituovat jsme odpověděli již tím, že jsme schválili zákon, který navrací majetek některým řádům a kongregacím, že jsme schválili zákon o zmírnění některých následků majetkových křivd a tím potvrdili snahy vlády i naše alespoň částečně zmírnit a napravit křivdy, které se staly.

V současné době přistupujeme k základnímu a zásadnímu zákonu, který přemění vlastnické vztahy v našem státě. Je to transformační zákon. Budeme-li pohlížet na transformační zákon ze stejných pozic, z kterých jsme pohlíželi, nebo alespoň někteří z nás pohlíželi, na zákon o mimosoudních rehabilitacích, tak ho budeme muset odmítnout.

Jestliže se spokojíme s tezemi, že majetek se má vracet či patřit pouze těm, kteří ho vytvořili, tak v žádném případě nemůžeme privatizovat, protože základ majetku, který bychom takto privatizovali, byl ukraden. Jestliže argumentujeme s tím, že navrácení majetku poškozuje nás všechny, vyházíme z teze, že jestliže se majetek ukradne a rozdělí mezi větší či menší skupinu lidí, přestává akt krádeže být krádeží. Já se domnívám, že toto bychom zpochybňovat neměli.

Dále bych chtěl upozornit na to, že zákon o mimosoudních rehabilitacích ve své první části má jednoznačně privatizační charakter a že naší snahou by mělo být, abychom využili všechny kanály ke změně vlastnických vztahů, které může využívat mimosoudní rehabilitace, malou privatizaci a zákon transformační.

Dále bych nechtěl hovořit filosoficky, ale chtěl bych se trochu potýkat s čísly. Pan ministr Klaus zde v hrubých nárysech provedl odhad a možné dopady do státního rozpočtu. Podle toho, jak jsem prováděl výpočty já, se nijak zvlášť ve svých výpočtech nelišíme. I já jsem vycházel v podstatě z objemu, že by měl být restitucemi řešen majetek v objemu 280 miliard Kčs. Ovšem je třeba k tomu říci něco bližšího.

Mezi rokem 1945 a 1948 bylo podle statistických ročenek znárodněno 60 % klíčového průmyslu. V období let 1948 - 83, odkud čerpám já informace, bohužel poslední informace nemám, bylo znárodněno dalších 24,6 %. Jestliže budeme považovat za správný nárůst základních prostředků 4,2 krát, týkaly by se v přepočtu dnešního majetku restituce 6,2 % celkového objemu základních prostředků.

Já jsem šel dále. Přepočítal jsem celkový majetek, kterého by se to týkalo v ceně odnětí v roce 1948. Došel jsem k číslu 180 miliard Kčs. K tomu jsem si vzal veškeré objemy investiční výstavby a investičních prostředků vložených do ekonomiky a přepočetl jsem je na tento poměr vraceného majetku. Vyšlo mi, že v tomto případě bylo proinvestováno do tohoto majetku kolem 100 miliard Kčs v průběhu posledních 42 let. Z toho vyplývá, že použijeme-li § 7 a 8, kde se znehodnocení oprávněné osobě nevyrovnává, ale veškeré zhodnocení je oprávněná osoba povinna uhradit, jestliže připustíme, že se přihlásí reálně o své nemovitosti zpět alespoň 20 % lidi, získáme do státního rozpočtu republik tak či onak přes státní podniky, či přímo fondy ministerstev 20 miliard investic, které byly proinvestovány a s kterými žádný z rozpočtů obou republik nepočítal. A to bez ohledu na to, zda se povinně osoby s oprávněnými osobami dohodnou na splátkovém systému, nebo zda se budou tyto hodnoty vyplácet v hotovosti. Toto je jediný rozdíl, který pan ministr Klaus neuvedl. Já se nedomnívám, že tato suma je nepodstatná. Naopak se domnívám, že jakékoli omezování vracení tohoto majetku v první části zákona by právě způsobilo to, že by dopad tohoto zákona byl na úkor státního rozpočtu, a to přímo úměrně, čím více snížíme vraceného majetku.

Mohl bych argumentovat dál. U každého bodu, jako pan ministr Klaus, mám ještě bližší informace a zpřesňující výpočty. Celkový dopad do státního rozpočtu by byl v minusové hodnotě, to znamená, že tento zákon by byl ziskový. Smích některých z vás svědčí o tom, že si neprostudovali ani materiály, které by k posuzování zákonů znát měli. Mohu to dokumentovat konkrétné na jednotlivých odhadech restitucí, které vypracovalo ministerstvo financí, a to ať nám bylo předloženo při projednávání série pozměňovacích návrhů, tak i dnes.

Domnívám se, že tento zákon bude znamenat - a nyní bychom se zase mohli smát - naprostý konec vlády komunismu a socialismu v Čechách, na Moravě i Slovensku. Proto považuji úsměvy některých našich kolegů za křečovité a poslední, jak doufám. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já mám smůlu, že se směji příliš často.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, ještě se chci zeptat, zda kolegyně Samková chce vystoupit.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně K. Samková: Ne, děkuji. Já se v souladu se svojí úlohou zapojím spíše až do legislativní práce a vystoupím k jednotlivým pozměňujícím návrhům.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Vzhledem k tomu, že za navrhovatele vystoupili se svým závěrečným slovem členové vlády, otevřeli tím samozřejmě rozpravu. Jsem nucen se vás otázat, zda chce ještě někdo využit této možnosti. Hlásí se poslanec Ondrejkovič.

Poslanec SN A. Ondrejkovič: Pán podpredseda vlády Rychetský dosť podrobne reagoval na skupinu predložených protinávrhov na prejednávaný zákon. Vystúpil z pozície federálnej vlády. Ale pritom hneď v úvode zdôraznil, že realizáciu tohto zákona a jeho financovanie budú vykonávať republikové vlády. Mne tu chýba vyjadrenie zástupcov republikových vlád. Ako sú pre nich prijateľné pozmeňovacie návrhy poslancov? Či sú schopné zo schválených rozpočtov reštitúcie v republikách skutočne realizovať. Preto navrhujem a doporučujem, aby k predneseným pozmeňovacím návrhom poslancov sme si vyžiadali stanoviská republikových vlád, pretože bez tohto nebudem schopný pre tento zákon hlasovať.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Hlásí se ještě zpravodaj poslanec Benda.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec V. Benda: Domnívám se, ostatně včera jsme slyšeli stanoviska republikových vlád, že to je záležitost federální vlády, jakožto navrhovatele, aby konzultovala s republikovými vládami. Nám to v daném případě nepřísluší, pro nás jsou závazná stanoviska České národní rady a Slovenské národní rady, jako našich partnerských orgánů, jejichž vyjádření jsme povinni vzít na vědomí a projednat. Tato stanoviska zde byla v souhrnu prezentována už včera v mé zpravodajské zprávě a byla do nejmenších podrobností projednávána především v ústavně právních výborech. Ale vzhledem k situaci patrně nebyla k dispozici výborům všem, protože - jak víte - vládní návrh byl stažen a tím se vytvářela nová stanoviska. Ale v zásadě odpovědná komplexní stanoviska České národní rady a Slovenské národní rady k těmto návrhům máme. Takže si myslím, že není třeba odkládat další proceduru.