Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL L. Voleník: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolím si podat několik pozměňujících návrhů.

Otázku, kterou chci nastolit, je otázka, která je v poslední době velmi frekventovaná, a která se týká případných sporů o právním nástupnictví v případě oprávněných osob, bude-li jich více. Je to otázka, která se bude dotýkat i funkčnosti většiny nemovitostí, které slouží některým výrobním účelům apod. a která je obávána stran veřejnosti z pohledu toho, že bude bránit praktické privatizaci a uvádění hospodářských věcí, které sledujeme, v život. Další věc je ještě menší úprava, která řeší drobné nedostatky, které se v souvislosti s vydáním věci podle vládního návrhu zákona objevily. Dovolím si tedy podat takový pozměňovací návrh, který by vedl oprávněné osoby k tomu, aby se dohodly o svých nárocích k věci nemovité, která bude předmětem této restituce, aniž by bylo třeba vyvolávat zbytečné soudní spory a věc protahovat.

Další otázkou je u § 5, který ve vládním návrhu upravuje vydání věci, kdy se objeví více oprávněných osob, které uplatňují nárok na vydání věci v zákonné lhůtě s tím, že jim bude věc vydána celá. Hovoří se jak o věci movité tak nemovité. Dovedu si dost dobře představit, že oprávněným osobám bude například vydána věc movitá, bude-li to například celý obraz, tak ten nelze dělit, protože by se znehodnotil, ale může se stát a stává se to běžně, půjde-li o vlastnická práva k nemovitostem, že tyto oprávněné osoby byť jich bude více, nevstoupí do práv vlastnických k této nemovitosti v plném rozsahu, ale pouze zčásti. Může se například stát, že část vlastnického práva k nemovitosti přešla na stát v důsledku odúmrtě. Pak není reálně možné předat tuto věc nastupujícím vlastníkům, oprávněným osobám celou. Navrhuji tedy úpravu, která se pokusí vyřešit otázku s nedostatečnou specifikací věci, která se vydává celá oprávněně osobě a navíc se pokusím eliminovat i otázku případných soudních sporů tehdy, pokud jako oprávněné osoby nastoupí několik osob vedle sebe podle § 3 odstavec 2) vládního návrhu zákona.

Navrhuji proto, aby v odstavci 1) § 5 tato věta zněla: "Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání movité věci uplatňují ve lhůtě podle odstavce 2) jen některé z nich, vydá se jim věc celá". Nyní by následovala další věta: "Uplatní-li nárok na vydání nemovité věci ve lhůtě podle odstavce 2) více oprávněných osob, postupuje se podle odstavce 4)".

Odstavec 4), pro informaci, by řešil otázku právního nástupnictví, respektive otázku dohody oprávněných osob v případě bude-li jich více a budou-li uplatňovat nárok na nástupnictví vlastnické k určité nemovité věci.

Odstavec 2) by zůstal beze změn a v odstavci 3) § 5 v první větě se tečka změní v čárku a za ní se doplní tento text: "Nestanoví-li tento zákon jinak". Text druhé zbývající věty zůstává beze změny.

Odstavec 4) bude mít nový text, který bude znít - chtěl bych upozornit, pokud vám nebude dostatečně odstavec 4) srozumitelný, jde o formulace, kde jsem se snažil přesně formulovat nastalé otázky, a proto na první pohled vám třeba nebudou znít libozvučně - "Jde-li o nemovitost a je-li oprávněných osob, které uplatnily podle § 3 odstavec 3) tohoto zákona nárok na vydání věci ve lhůtě podle odstavce 2) více, vyrozumí je všechny neprodleně povinná osoba o této skutečnosti. Oprávněné osoby, jejichž nárok je nesporný, jsou v rámci uzavření dohody podle odstavce 3) povinny vypořádat své vzájemné nároky k věci. Nevypořádají-li oprávněné osoby takto své vzájemné nároky k věci, nevydá jim povinná osoba věc a nemohou ani uplatnit své nároky na vydání věci u soudu podle odstavce 5".

Dovolím si menší vysvětlující poznámku. Dohoda podle odstavce 3) se týká dohody mezi povinnou osobou a oprávněnou osobou, na základě níž je věc povinnou osobou odevzdána osobám oprávněným, respektive osobě oprávněné. Je to dohoda, která podléhá registraci státního notářství. Bude-li tedy v rámci této dohody zakotveno vypořádání nároků oprávněných osob a bude-li tato dohoda registrována následně notářem, není sporu o vlastnických právech k určité nemovitosti a odpadají zbytečně dlouhé soudní spory, z kterých vládne ve veřejnosti obava.

Další změna je už jenom legislativně-technická a týká se - odstavec původně 4 se označuje jako odstavec 5 s tím, že za slovy "podle odstavce 2" se vypouští čárka a vkládá se text: "Nestanoví-li tento zákon jinak". Ostatní zůstává v odstavci 5 beze změny.

Dosavadní odstavec 5 se označuje za 6 a za slovy: "byla-li" se vkládá slovo "movitá". Je to otázka, která koresponduje se změněnou specifikací věci. Odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.

Chtěl bych ještě upozornit na jednu maličkost. Pokud Federální shromáždění akceptuje můj pozměňovací návrh, bude to mít za následek - když se oprávněné osoby nedohodnou - že jim nebude vydána nemovitá věc a ze zákona nastoupí finanční náhrada pro oprávněné osoby.

Ano, ano, podle § 13. Čili následuje potom místo naturální restituce restituce, resp. finanční náhrada, jak je uváděno v návrhu zákona. To je vše. Děkuji vám.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Voleníkovi, prosím poslance Wagnera, dále je přihlášen poslanec Hubálek.

Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedo, vážené paní a páni poslanci, téma, o kterém zde chci hovořit, mě může dostat do rozporu s platným jednacím řádem. To téma je mezní. Návrh, který byl předložen, se týká právnických osob jen na druhé straně problému. A to je důvod, pro který si dovoluji vás oslovit. Protože když všichni hovoříme o právnických osobách na jedné straně problému, považuji za vhodné o nich hovořit na obou stranách problému. Jsou zde velmi komplikované otázky nástupnictví právnických osob.

V některých případech není potřeba o nástupnictví hovořit, protože je povinností státu, aby nástupnictví zařídil. Toto je případ pojišťovacích fondů. Jen pro ilustraci, ve Spojených státech je ve vlastnictví pojišťovacích fondů 48 % akciového kapitálu. My se tváříme, jako kdyby jedinou formou vlastnictví bylo to vlastnictví, které minulý režim nejvíc perzekvoval. To nepovažuji za relevantní pro daný problém. Nemůžeme se dopustit žádného extrémního řešení. Musíme jednat odpovědně, abychom vytvořili potřebné předpoklady k žádanému životu občanské společnosti. K tomu je potřeba vyřešení otázky pojišťovnických fondů. Při předpokládaném demokratickém vývoji bude na místě otázka, zda z běžných příspěvků bude možnost v každé situaci hradit potřeby důchodového a nemocenského pojištění. A pokud ano, zda-li dnešní odhad 52 % mzdy bude i nadále a trvale dostačující na vyrovnání potřeb důchodového a nemocenského pojištění. Domnívám se, že nikoliv.

Aby bylo zřejmé o čem mluvím, zjistil jsem si ve statistické dokumentaci celou majetkovou historii vývoje těchto fondů a právní způsob jejich likvidace. Je samozřejmě dnes nemístné hovořit o tom, aby se restituovalo, ale je na místě hovořit o tom, aby se hledal způsob, jak majetek těchto fondů obnovit a zlikvidovat i to, v čem život tropí hlouposti, ale hlouposti, které musí zaplatit státní rozpočty.

V budovách bývalých nemocenských a důchodových pojišťoven sídlí tyto instituce pod jinými názvy dodnes. Kdo tam byl zaměstnán a dožil se toho, že je tam zaměstnán od roku 1947 dodnes, jenom několikrát změnil razítko v legitimaci, ale zaměstnán je za stejným pracovním stolem. Tzn. majitelé těchto budov účtují tisícikorunové a vyšší nájemné za metr čtvereční, a to platí stát.

To je jenom okraj problému, ale pro ilustraci upozorňuji, že ani to nebude mít bezvýznamný dopad do státního rozpočtu. A bude třeba to uvážit. Proto jsem položil ve své interpelaci vládě otázku, zda-li při projednávání zákona dnešního i transformačního odpoví, jak hodlá vyřešit otázku pojišťovnických fondů. To je věc jedné právnické osoby.

Věc druhé právnické osoby. O té zde bylo hovořeno často. Domnívám se, že stačí pouze stručná zmínka o tom, že ti z našich kolegů, kteří se po prvních svobodných volbách po 42 letech na radnici stali odpovědnými za osudy měst a obcí, už vědí, že hospodařit bez majetku nelze. A že jsou nemístná ona vyjádření mnohých tzv. kompetentních, kteří říkají, že kdyby obce dostaly majetek, že by z jednoho velkého socialismu bylo tisíce malých socialismů. To je bezesporu názor zcela nemístný.

Historie první republiky dokazuje zcela jednoznačně, že obce majetek měly, hospodařily tržně ku prospěchu nejen tržní ekonomiky, ale k prosperitě obce a k prosperitě státu. Jen malý příklad hlavního města Prahy. Hlavní město mělo v roce 1925 majetek v hodnotě 2 miliard. Za 10 let ho znásobilo do hodnoty 4,5 miliardy. Není znám případ, že by radní použili tohoto majetku spekulativně. Je známa řada případů, že ho rozvíjeli k užitku a potřebám obyvatel hlavního města Prahy. Takových případů lze najít řadu.

Považuji za nezbytně nutné, aby bylo odpovězeno ještě v této debatě rovněž na stejně položenou otázku, co vláda uvažuje s majetkem měst a obcí. Je mi naprosto jasné, že není v kompetenci tohoto sboru řešit otázku meritorně. To patří po přijetí kompetenčních zákonů národním radám. Bylo by ovšem na místě před tím, než se rozhodne o restitučních osudech všeho majetku a o privatizaci, aby bylo rozhodnuto zde o tom, že se otevře cesta národním radám k tomu, aby mohl být v potřebném rozsahu historický majetek vrácen městům a obcím.

A pak je namístě třetí skupina majetku - korporací. Jedná se o majetek družstev, o němž bylo hodně hovořeno. Tento majetek nebyl tak malý a zanedbatelný, jak by si mnozí představovali. Jen několik málo čísel: V roce 1946 existovalo jen 6 666 neúvěrních družstev a jejich podíl na obratu představoval výši 40 miliard korun v té době. To nebylo málo. Z tehdejší statistiky samozřejmě nelze získat mnoho podrobných údajů. Ale už tento údaj hovoří o tom, že je o čem uvažovat. Máme v ruce doklady, podle kterých byl družstevní majetek zestátněn. Mohl bych vám citovat z dopisu politického sekretariátu ÚV KSČ z roku 1952, který rozhodl - ano, politický sekretariát ÚV KSČ, bez jakékoliv právní normy - a uložil ministrům provést opatření, jimiž se předává družstevní majetek bez jakékoliv možnosti opravného prostředku družstev, do rukou státních organizací.

Zde je namístě otázka nástupnictví právních subjektů. Nepopírám, že by bylo velmi obtížné hledat tyto právní subjekty, které tehdy vlastnily. Ale je stejně obtížné hledat některé subjekty fyzických osob, které se hledají a inzerují v tisku v jiných případech, a považuji za stejně dobře možné, abychom otevřeli možnost těm fyzickým osobám, které za těmito družstvy byly, které v nich měly svůj majetek, aby nezůstaly mimo možnosti restituční. Nedomnívám se, že je to jediný způsob možných změn. Je docela dobře možné, že by bylo lepší tuto věc projednat zítra u transformačního zákona a možná najít způsob, kterým by se za subjekty mohly považovat některé z dnešních subjektů, nicméně považuji za správnější, abychom to otevřeli restitučně, protože řada našich spoluobčanů, aby bylo zcela jasně definováno, že neběží o maličkost, 2 milióny 160 tisíc občanů Československé republiky k 31. 12. 1947 mělo svůj majetek uloženo v družstevním majetku. To není zanedbatelné. Tento majetek byl z větší části družstvům odňat a převeden již zmíněným inkriminovaným dopisem do rukou státu. Považuji za důležité tuto věc vyřešit způsobem odpovídajícím a odpovídající způsob je - dopřejme těm, kterých se to týká, aby se mohli s významem přihlásit.

Závěrem mi dovolte, abych předložil několik pozměňovacích návrhů. Do § navrhuji doplnit odstavec 1 a): "oprávněny jsou i právnické osoby, jejichž účastníky byly fyzické osoby". To je přesně případ, který by se týkal družstev.

Další pozměňovací návrh do § 21 písmeno b) doporučuji doplnit "nebo podle vládního usnesení 202 z roku 1970". Aby bylo zřejmé, o čem hovořím: V roce 1970 uspořádal režim hon na čarodějnice provedený podle tzv. práva vládním usnesením 202 z roku 1970, kterým byly prováděny prověrky i nestraníků, t.j. všech zaměstnanců a v důsledku těchto prověrek museli mnozí z nich opustit své pracovní místo a na dlouhá léta ztratili možnost společenského uplatnění, která by jim za normálních okolností nemohla být popřena. Mnozí z nich už tuto šanci nikdy za uplynulých 20 nemohli získat a mnozí z nich odešli nesmírně poškozeni do důchodu. Považuji za podstatné, abychom tuto věc zohlednili a umožnili jednoznačně těmto lidem napravit křivdy. Samozřejmě je v rozsahu, jak se to vztahuje i na jiné osoby poškozené buď podle zákonného opatření 99 z roku 1969, eventuálně i jiných podobných aktů.

Domnívám se, že tato věc by nemusela být explicitně uvedena, ale že by se ti lidé mohli již z daného textu zákona dovolat svého práva, ale považuji to za podstatné proto, že toto vládní usnesení otevřelo hon na čarodějnice a je potřeba na to adekvátním způsobem reagovat.

Ještě bych doporučil poslední pozměňovací návrh. V § 22 bych doporučil písmeno e) přiřadit "e) U novinářů rehabilitační komise Syndikátu novinářů".

Oč se jedná. Jistě nejen mě, ale řadu z vás oslovil Syndikát novinářů se žádostí, abychom věnovali pozornost způsobu prokazování perzekuce vůči novinářům. Je nám obecně známo, že v řadě případů režim zneužíval svého postavení a tlačil lidi k tomu, že vzali perzekuci jako fakt, aniž na to dostali patřičné písemné rozhodnutí. V řadě případů tomu tak bylo zejména u novinářů. Je proto vhodné, abychom akceptovali žádost Syndikátu novinářů a umožnili jeho rehabilitační komisi fungovat jako institutu uznanému tímto zákonem, který projednáváme. Tolik k pozměňovacím návrhům.

Závěrem dovolte pár slov k celé koncepci zákona několik poznámek na okraj zde předložených návrhů.

Mnohokrát jsme měli všichni příležitost, já též, změnit podstatnou okolnost, která rozhoduje a bude rozhodovat o dalších osudech této země. Tou okolností je, zda-li vezmeme v úvahu více minulost či více budoucnost. Považuji za podstatné a rozumné vzít více v úvahu budoucnost a byl bych rád, kdyby návrhy poslance Vilda došly k sluchu velké většiny z nás, abychom prokázali, že nehodláme zatěžovat příští generace, že nehodláme zatěžovat obyvatelstvo nadbytečnými problémy, že řešíme věci odpovědně. Rozhodli jsme se s ohledem na to, že míra křivd, která se uskutečnila v Československu, byla daleko větší než míra křivd v ostatních zemích východní Evropy, že provedeme důsledněji a rozhodněji a rychleji patřičné částečné odškodnění. To je dobře, ale proveďme to s rozumem, abychom nezatížili budoucnost. Ta je zatížena nejen 42 roky, ale v podstatě celým vývojem od roku 1938 natolik, že generace našich dětí a vnuků budou mít dost starostí, aby srovnaly krok s Evropou a se světem, do kterého vcházíme. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Wagnerovi. Teď bude mluvit poslanec Hubálek a je zde přihlášen dále poslanec Moric, ale já ho zde nevidím.

Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající, dámy a pánové, byla nám dána šance začít nový život, to znamená pracovat odpovědně, pracovat lidsky. Pracovat odpovědně znamená také určitou dělbu a kvalitu práce. My bohužel na tu dělbu a kvalitu práce, si musíme dost stěžovat. Do očí naší veřejnosti je parlament stavěn jako snůška nahodilých osobností nebo osob, které se hádají, nevědí o čem, berou neúměrné peníze. Ti lidé ovšem vlivem určité informační blokády a manipulováni informacemi už nevědí, že parlament by zákony neměl vytvářet; v první řadě, že by je měl schvalovat.

Týká se to i tohoto zákona, který má velký význam pro naši společnost, význam hospodářský a význam politický. My opět tápeme v mlze, my jsme bez konkrétních čísel, my musíme jednat podle jakési instituce dané vlastní zkušeností i dopisy svých voličů, kterých každý z nás dostává přehršle.

Mne udivují poslanci, kteří tady rádoby velice moudře hovoří o vlastnictví, ovšem mají na mysli vlastnictví svých chalup, vlastnictví získané v poslední době. Já neuznávám licoměrnost a toto licoměrnost je, jestliže popíráme právo vlastnictví dědicům, měl bych ho potom upírat i dědicům svých chalup, když ho chci upírat dědicům majetku dříve nabytého prací celých generací. To je tedy k problematice restitučního zákona a dělby práce.

Já se teď zastanu lidí, kterých se kdekdo dovolává a jejich morálního a praktického postoje v dějinách nejtěžších. Jsou to vězňově 50. let. Leckdo nám předestírá určitou a zbytečnou zatrpklost. Já bych na mnoha faktech dokázal, že to není pravda. My jsme šli a jdeme se srdcem na dlani, a to možná je ke škodě věci. Poslední doklad toho, že se s těmito lidmi, kteří jsou ve věku zhruba 80 let, zachází necitlivě, licoměrně, a byl i příslib při novele zákona č. 119 o soudní rehabilitaci, kde se tvrdilo, že v zákoně o mimosoudní rehabilitaci bude řešena otázka třetího odboje. Jak je řešena, vidíte. Takto je řešen problém lidí 50. let, kteří bojovali proti komunismu, protože už tehdy věděli, o co jde. Nechci změnu v tomto zákoně, ale budu usilovat o to, aby pravda o 3. národním odboji nalezla svou zákonnou formu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Hubálkovi, nyní promluví pan poslanec Moric, dále je přihlášen pan poslanec Pohanka.

Poslanec SN V. Moric: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, vážení hostia, na včerajšom rokovaní s profesorom Kamínským z Georgetownskej univerzity odznelo jedno veľmi zaujímavé konštatovanie. V Nicaragui bačovali boľševici 5 rokov. My môžeme povedať len 5 rokov, čo je to proti 40? Ale náprava chýb, reštitúcie trvajú už dva roky a ešte nie sú u konca, skôr naopak.

Hovorilo sa tu čosi o kolosálnych lúpežiach v materiálnom zmysle. Ale čo a koľko vrátime ľuďom, ktorých zničili duševne a duchovne? Napríklad niektorí novinári, ktorí nemohli písať 40 alebo 20 rokov, zničili slovenských politikov a vedcov. Mojich voličov trápia nielen vysoké ceny, ale i hrozná neistota. Neistota, ktorá súvisí so zlou vládnou politikou. Znovu sa tu, i keď nesmelo, hovorí o akejsi rovnosti. Rovní budeme iba po smrti, a to len niektorí, nieto ešte v spoločnosti.

Jeden môj priateľ, ktorý sa vrátil po tridsiatich rokoch zo Švajčiarska, povedal, že "nemáte sa zle, ale neviete, čo je to mať sa dobre". Neistota radikalizuje masy a dobre vieme, komu to osoží. Povedať, že som bol boľševikom a už nie som, je to isté ako povedať, že som bol černochom, a už nie som. (Potlesk.) Každý sme boli niečím a nemali by sme sa za to hanbiť. Každý, kto robil, robil aj chyby. Boli však aj takí ľudia, ktorí nerobili nič iné, len chyby.

Pri jednom rozhovore o pochybnosti náš Pán Ježiš Kristus povedal: Dajte cisárovi, čo je cisárovo a Bohu čo je Božie."

Tak teda, dajme morálne, materiálne, ale minimálne ľuďom, čo bolo ich. Nech niektorí ľudia, práve tí, ktorí boli v strane, ktorá neprávosti spôsobila, nech títo ľudia dnes škodoradostne nekričia, že tento spolok, ktorého som doteraz členom, je neschopný. Uvedomme si ale, ako hovorí ďalší citát z biblie, že "beda tomu, z koho pohoršenie pochádza". Musíme sa tak rozhodnúť, aby sa nám, obrazne povedané, pre jednu alebo dve ovce nestratilo celé stádo.