Preto sa prihováram, aby citovaný pozmeňovací
návrh o tom, aby pamiatkové objekty neboli predmetom
reštitučných zákonov dokiaľ nenadobudne
platnosť nový zákon o ochrane pamiatok, bol
prijatý.
Dovoľte, aby som sa v súvislosti s tým pozastavila
nad prípadom, ktorý trochu vzrušil našu
verejnosť. Ide o hrad Karlštejn, ktorý bol údajne
odovzdaný do rúk súkromných podnikateľov.
Nie som v tejto chvíli presnejšie informovaná.
V tejto súvislosti by som chcela nadniesť otázku
na kompetentných činiteľov, aké postupy
boli pri použití v tomto prípade? Starý
zákon o ochrane pamiatok ešte nebol zrušený
a nový nebol prijatý, takže by ma zaujímalo,
aké postupy boli uplatnené. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Jen na okraj, hrad Karlštejn už byl jednou
prodán. Do rozpravy je dále přihlášen
poslanec Sochor, připraví se poslankyně E.
Sándorová.
Poslanec SN V. Sochor: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážení
poslanci a poslankyně, vážení hosté,
vzhledem k ohlasům na mé včerejší
vystoupení považuji za nutné před hlasováním
ještě dodat ke svému pozměňovacímu
návrhu vypustit z oprávněných osob
skupinu funkcionářů včerejška
toto:
Pan poslanec za KSČ mě ironicky upozornil, že
když jsem hovořil o funkcionářích
stran Národní fronty, zapomněl jsem na pionýry
a svazáky. Nezapomněl. Vedoucí totiž
byli většinou členy KSČ a jejími
placenými funkcionáři. Ti, kteří
nedosáhli těchto postů, těm to odpustíme
a mohou být restituováni, pokud mají svědomí
a nemají morální zábrany o něco
požádat, jako případní dědici
po nekomunistech, svých rodičích.
Horší však pro můj návrh je, že
někteří poslanci mají strach, že
návrh je v rozporu se základními lidskými
právy. Jsem přesvědčen, že nelze
pod rouškou lidských práv zvýhodňovat
jednu skupinu lidí před druhou. Pan poslanec Ransdorf
a řada dalších projevil starost, kolik restituce
budou národ stát. Určitě dost. Ale
určitě méně, když z nároků
na restituce vyloučíme komunisty a funkcionáře,
než práva většiny, která by musela
a bude na restituce doplácet. Komunistům, řadovým
členům strany, kteří nikdy nic neměli
a o to, co mohli mít, je připravili jejich ideologové,
se určitě nebude jevit zrušení restituce
pro jejich pohlaváry porušením lidských
práv, anebo dokonce odstraněním nějakých
křivd. Prosím proto, abyste při hlasování
brali v úvahu lidská práva všech, i
z pohledu těch, kteří musejí restituce
hradit, ačkoli k nim nezavdali žádný
důvod. Je to jejich dědictví a bylo by to
jejich křivdou.
Právně můj návrh odpovídá
Listině základních lidských práv
a svobod, ale po stránce morální a lidské
by se všichni komunisté a funkcionáři
uplynulého období měli svých nároků
vzdát z principu ideologie, kterou obhajovali a dnes se
s ní rozcházejí a rozejít chtějí.
Ještě musím zdůraznit, že tímto
mým návrhem nikterak neomezuji a nechci omezovat
podnikatelské záměry komunistů a funkcionářů.
Mnozí z nich mají lepší předpoklady
zúčastnit se privatizace než ostatní
část národa. Čím dříve
začnou, tím lépe pro ostatní.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Prosím nyní poslankyni Sándorovou. Připraví
se poslanec Souček.
Poslankyně SN E. Sándorová: Pán predsedajúci,
vážené kolegyne a kolegovia poslanci, stáva
sa mi to pomerne zriedka, keď súhlasím s pánom
kolegom Battom, tento krát s ním musím súhlasiť
absolútne, až na niektoré výroky o lojálnosti
Maďarov. Myslím si, že sú v tejto republike
minimálne ďalší, ktorí sú
lojálni ako Maďari.
V diskusii k ústavnej Listine ľudských práv
a slobôd môj kolega O. Világi podal doplňujúci
návrh, ktorý nakoniec nebol vami akceptovaný.
Zmyslom tohto návrhu bolo to, aby okrem zákonom
stanovených prípadov nemohol byť nikto nútený
priznať si svoju národnosť. Medzi zákonom
stanovené prípady by malo patriť napríklad
sčítanie ľudu. Ak by sme tento ústavný
zákon teraz prerokúvali, osobne by som sa snažila
odôvodniť tento doplňujúci návrh
a dokonca by som presadzovala aj to, aby národnosť
nebol nikto povinný uviesť ani pri sčítaní
ľudu. Prečo to spomínam práve v súvislosti
so zákonom o mimosúdnych rehabilitáciách?
Preto, lebo tento návrh zákona sa odvoláva
na dekrét prezidenta Beneša č. 5/1945, ktorý
zneužil práve údaje zo sčítania
ľudu po roku 1929. Podľa tohto dekrétu fakt,
že vtedy niekto v dobrej vôli uviedol maďarskú
či nemeckú národnosť, stačilo
k tomu, aby bol označený za štátne nespoľahlivú
osobu.
Dovoľte, aby som citovala z tohto dekrétu: "Pre
posúdenie príslušnosti k nemeckej a maďarskej
národnosti je rozhodujúcim najmä jazyk používaný
v rodinnom styku, alebo príslušnosť k maďarskej
či nemeckej politickej strane po roku 1938 (29.8.), alebo
priznanie národnosti maďarskej či nemeckej
pri niektorom sčítaní ľudu po roku 1929".
Pán premiér Čalfa včera nazval obdobie
po roku 1948 obdobím bezprávia a perzekúcii.
Obdobím, kedy prestal existovať právny štát.
Skutočne možno nazvať obdobie medzi rokmi 1945
- 1948 demokratickým, keď milióny obyvateľov
nemali právo sa zúčastniť posledných
tzv. demokratických volieb, boli zbavení všetkých
občianskych práv, a aké mohli byť prijaté
zákony takéhoto znenia?
Nezmienila som sa ešte o mojom postoji k reštitúciám
ako takým. V tejto otázke sa úplne stotožňujem
s názorom predneseným kolegom Mandlerom. Bolo by
zbytočné to tu opakovať. Mimochodom, pokiaľ
sa presadí tento náhľad na reštitúcie,
neznamenala by žiadny problém ani časová
hranica. Vláda však pristúpila na oveľa
rozsiahlejšiu reštitúciu, pričom však
vôbec nepamätala na zmienený národnostný
problém, a to napriek tomu, že naň bola niekoľkokrát,
a to včas, upozornená.
Politickú zodpovednosť za celú túto
záležitosť nesie teda vláda a iba vláda.
Na záver mi neostáva nič iné, ako
ostro protestovať proti tomu, že týmto zákonom,
ktorý má za účel zmierniť krivdy
z minulosti, sa znovu potvrdila platnosť Prezidentského
dekrétu, text ktorého je v absolútnom rozpore
s ústavnosťou vôbec a Ústavnou Listinou
ľudských práv a slobôd zvlášť.
Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji paní poslankyni. Nyní má slovo
poslanec J. Souček, připraví se poslanec
Šamalík.
Poslanec SN J. Souček: Protože už bylo toho dosti
řečeno, vážného, že i někde
až moc, vzdávám se svého příspěvku,
aby byl vytvořen prostor pro diskusi k paragrafům.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji za vzácný příspěvek.
Hovoří poslanec Šamalík.
Poslanec SN F. Šamalík: Dámy a pánové,
nebudu předkládat žádný pozměňovací
návrh. Chtěl bych zaujmout stanovisko k některým
věcem, které zde byly řečeny. Především
se hovořilo o odpovědném či neodpovědném
přístupu k tomuto zákonu, zvláště
ve výborech ústavně právních.
Chtěl bych se zamyslet nad tím, co znamená
odpovědný přístup. Pokud bych mluvil
sám za sebe, hledal bych kritéria této odpovědnosti.
Napadá mě asi titul knihy V. Mináče
"Tu žije národ". A to bych považoval
za kritérium, z něhož mám posuzovat
to, o čem se tady jedná. Když už jsem
použil slovo národy, připomenu, že národ
je společenství mrtvých, žijících
i budoucích generací. Jde tady o nějaké
pouto. To pouto bychom měli nějakým způsobem
brát v úvahu i tam, kde se dotýkáme
minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pouto může
být různé. My jsme zvolili nebo byl zvolen
tento parlament. Byla ustavena tato vláda a byla zvolena
pro přítomnost a pro konstrukci budoucnosti.
My se zde zabýváme tím, že uvažujeme
takovým způsobem, jako bychom chtěli od sebe
a od vlády, aby se stala pánem minulosti, aby vládla
nad tím, co už je ztuhlým tvarem a na čem
můžeme málo co měnit. Sám si
myslím, že jestliže budeme přijímat
zákony, kteří budou spíše směřovat
do minulosti, pak tu minulost, kterou oprávněně
proklínáme, prodloužíme asi tak, jako
bychom z minulosti mosfersta dělali (živou) mrtvolu,
která nám bude odsávat síly při
budoucí práci. To je jedna věc.
Domnívám se, že vláda, který
je odpovědná a v prvé řadě
odpovědná za politická rozhodnutí,
se nemůže prohánět po planinách
minulosti a měnit rozhodnutí, která se stala,
ale že je zodpovědná za dnešní
stav a za stav, jaký bude. Když přistupujeme
k jejímu návrhu, měli bychom uvažovat
o tom, zda vláda má věci v tomto směru
ujasněny anebo ne. Sám se domnívám,
že jestliže z masy nespravedlnosti a křivd, které
se staly, vybrala určité křivdy, které
chce zmírnit, že k tomu měla určité
důvody. Jestliže my přinášíme
další a další, a zdaleka zde nebyl vyčerpán
počet křivd, které by bylo třeba napravovat,
pak vytváříme situaci, pak vládu vrháme
do takového stavu, aby se stávala nejenom tím,
co má v ruce budoucnost, ale i tím, co má
v ruce celou minulost, což je podle mého názoru
zcela absurdní. Jak je jasné, z toho co říkám,
měli bychom se rozhodnout o tom, co je pro nás prioritní,
zda minulost nebo budoucnost.
Samozřejmě chápu, že je možno a
nutno napravovat křivdy, ale je nutno je napravovat v takovém
duchu, abychom březinovské pojetí národa,
jak jsem o něm hovořil, zachovali alespoň
v tom smyslu, jak o tom hovořil poslanec Kačer -
tzn., abychom skutečně vycházeli z toho,
že budoucnost je pro nás rozhodující.
Mohl bych se odvolat na příklady z minulosti. Když
si vezmeme situaci v porevoluční Francii, tam se
také ozývaly hlasy, že čas nemůže
nic měnit na svatém právu vlastnictví.
My jsme dnes v této situaci také. Opravdu musíme
zajistit, aby vlastnictví bylo nezadatelným právem
občanů. Mezitím však proběhly
určité společenské procesy. Já
myslím, že není možné souhlasit
s tím, co říkal poslanec Stome o neústavnosti
atd. znárodňovacích zákonů
mezi rokem 1945 až 1948. My přece musíme brát
v úvahu to, že vedle práva existují
velké společenské procesy. My musíme
vědět, že celá činnost, která
vedla ke vzniku samostatné republiky a pak k její
obnově, je také mimo tehdy existující
zákony. My musíme - i když trváme na
principu práva - brát v úvahu, že revoluční
a právní jde ruku v ruce a že na nás
je, abychom hledali soulad a abychom ho našli takovým
způsobem, že nutným revolučním
změnám a převratům, k nimž dochází,
dali přesný tvar, právní tvar a jistotu.
Jestliže se nám to nepodaří, dostaneme
se do situace, která bude pro nás všechny neúnosná.
Abych neprodlužoval ideologický balast, o kterém
tu hovořil kolega Battěk, chtěl bych říci
na závěr jen toto. I když vládní
návrh není podle mého názoru zcela
uspokojivý (přikláněl bych se v podstatě
ke všem návrhům, které ho produkují),
je nicméně tím, co směřuje
k budoucnosti, co dává budoucnosti prioritu. Já
vím, že je těžké chtít,
aby se určité vrstvy vzdaly nějakých
svých práv, aby se vzdaly toho a nebo onoho. Ale
nemůžeme přece budovat souručenství
všech národních generací jen na dědickém
právu. Jestliže nenajdeme hlubší pouta,
skutečně pouta nejhlubší, v nichž
jsou obsaženy daleko ušlechtilejší a vznešenější
motivy, na které bychom neměli zapomínat
(naše národy jsou příliš mladé
a teprve vstupují do zralého života), nedostaneme
se na ty cesty, na které bychom si přáli
se dostat.
Jestliže revoluce odstraňuje vlastníky, musí
zachovávat princip vlastnictví. Jestliže v
roce 1945 byly postiženy určité skupiny obyvatelstva,
je našim úkolem ne to, abychom zpětně
měnili to, co se stalo v historii. Všechno má
svůj historický rozměr.
Našim úkolem je, abychom nyní nepřipustili
nejmenší křivdu, která by se týkala
národních menšin. Chtít znovu zvládnout
minulost, chtít znovu změnit to co se stalo, křivdy,
viny atd. by znamenalo, že bychom na sebe brali něco,
co nás všechny přerůstá a co
v žádném případě nemůžeme
zvládnout. Myslím si, že jestliže nyní
založíme principy práva, svým způsobem
napravujeme minulost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Šamalíkovi. Dále je
přihlášen poslanec Sláma, připraví
se poslanec Vojtech Bugár. (Poslanec Sláma se vzdává
slova.) Prosím kolegu Bugára o slovo.
Než sem kolega Bugár dojde, mám jedno sdělení.
Prosím poslance Občanského fóra za
Prahu a za Západočeský kraj, aby se hned
po vyhlášení přestávky, resp.
po skončení našeho jednání sešli
u busty T.G. Masaryka ve foyeru.
Poslanec SN V. Bugár: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie,
návrh zákona o mimosúdnych rehabilitáciách
po odsúhlasení Federálnym zhromaždením
v predloženej podobe bude asi ďalším zákonom,
ignorujúcim obdobie medzi rokmi 1945 až 1948. Chceme
asi zabudnúť na určitú skupinu obyvateľov
nášho štátu, konkrétne na občanov
nemeckej a maďarskej národnosti. Tieto dve národné
menšiny boli diskriminované niekoľkými
nariadeniami a prezidentskými dekrétmi, ako i Košickým
vládnym programom. Je síce pravda, že už
v Košickom vládnom programe sa hlásalo, že
"republika nechce a nebude stíhať svojich lojálnych
nemeckých a maďarských občanov",
ale to bol len sľub.
Pán premiér Čalfa v stanovisku vlády
k návrhu zákona spomína "spravodlivo
sa vysporiadať s minulosťou". Mám dojem,
že táto minulosť sa v poslednom čase ráta
len od dátumu 25. február 1948.
Tak isto ako poslankyňa Sándorová nemôžem
súhlasiť s konštatovaním, že právny
štát prestal existovať dátumom 25. februára
1948. Podľa môjho názoru tento dátum
by sa mal posunúť o niekoľko rokov späť.
Ako môžeme hovoriť o právnom štáte,
keď v tom čase trom miliónom ľudí
bolo odoprené volebné právo a zrušené
štátne občianstvo? Menom príslušníkov
národných menšín postihnutých
konfiškáciou majetku na základe už spomínaných
nariadení a prezidentských dekrétov vás
žiadam o dôkladné zváženie skutočnosti
a vytvorenie podmienok pre rehabilitáciu ich krívd.
Viem, že táto rehabilitácia nebude jednoduchá,
že bude potrebovať podrobný rozbor. Preto podporujem
doplňujúce návrhy, ktoré navrhujú
riešiť rehabilitáciu v období 1945 až
1948 zvláštnym zákonom. V prípade neakceptovania
doplňovacích návrhov, bohužiaľ,
budem musieť hlasovať proti návrhu zákona.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Nyní je přihlášen poslanec
Libor Kudláček. Připraví se poslanec
Senjuk.
Poslanec SL L. Kudláček: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, omlouvám se předem.
Nemám pozměňovací návrh a budu
se snažit být stručný. Páni poslanci
Kroupa, Štern a další mi svými vystoupeními
odebrali mnohé z toho, o čem jsem chtěl hovořit.
Také jsem chtěl zapět ódu na vlastnictví
a vztah k němu jako jeden z přirozených základů
oné složitě podmíněné
posloupnosti lidských společenství. Zastavím
se tedy alespoň u jednoho aspektu této otázky.
Chceme vybudovat tržní hospodářství?
Tržní hospodářství budeme těžko
a dlouho budovat ve společnosti, jejíž někteří
političtí představitelé a rovněž
některé sdělovací prostředky
budou třeba nepřímo, ale za to téměř
soustavně zpochybňovat motivační sílu
vztahu k vlastnictví a zejména odpovědnost
z tohoto stavu vyplývající. Ano, přišli
jsme za 4 desetiletí o mnohé z těchto vlastností,
ale stojíme více než slovy o to, abychom se
pokusili je znovu vypěstovat? Nejsem si tím jist,
dočítám-li se tak často v řadě
prestižních deníků, že budoucí
restituovaní vlastníci o svůj majetek vlastně
ani moc nestojí, že nevědí, jak s ním
naložit, že je to pro ně další v
řadě starostí, které jim klademe na
bedra. Mám strach, slyším-li hlasy "jen
aby nedej Bůh restituční zákon nenadělil
něco mně, co bych si s tím počal,
mám přece svůj plat, sice nevelký,
ale jistý" - zatím. Jak dlouho nám ještě
tváří tvář problémům
vydrží tato odtažitá zápasnická
poloha, než se hospodářský systém
zhroutí celý? Odkud bereme předem přesvědčení,
že oni vlastníci nebudou svůj majetek chtít?
Někteří možná ne. Mohou majetek
prodat. Existuje koneckonců rychlejší akt privatizace
než je prodej? Jak rozumět filozofii, podle které
nemůžeme-li odstranit všechny křivdy,
nebudeme zmírňovat žádné?
Tržní hospodářství nevybudujeme,
nebudeme-li chápat souvislost vlastnických vztahů
s odpovědností, která je právě
příznačná pro most mezi minulostí
a budoucností, o kterém zde byla řeč.
Zde je kořen rozdílů mezi omezeným
marxistickým výkladem účelu podnikání
jako spotřeby zisku a skutečnými hnacími
motory hospodářství. Jimi jsou totiž
snaha přesáhnout sebe sama z přítomnosti
do budoucnosti, zanechat pečeť svého působení,
rozvíjet vlastní schopnosti jako základ svého
vkladu budoucnosti.
V této rovině a podobě je restituční
zákon jednou z příležitostí,
abychom veřejně deklarovali, že jsme vůbec
schopni pochopit tyto hluboké proudy rozvoje civilizace.
Myslím, že toto bychom neměli chápat
jako ideologické schéma ani jako totální
prioritu individuálního vlastnictví ani absolutizaci
morálních principů, ale jenom jako přirozené
základy jejich přirozeného místa.
Dlouhé týdny byla hledána rovnováha
mezi různými hledisky, správná míra
možných důsledků restituce na praktický
život. S jistou hořkostí jsme sledovali, jak
toto hledání je z různých stran označováno
tu za zdržování, tu za nezodpovědnost,
tu za neschopnost. Nevadí. Měli bychom však
pochopit, že zde nejde o jednorázový akt, který
nás buď posvětí nebo zničí
- jde o součást procesu, který je mnohotvárný,
ani ryze technokratický, ani slepě moralizující.
Věřím, že vhodná míra
je nalezena. Podstatné na zákonu je, že dotváří
plastický obraz naší politické a hospodářské
reformy, že v ní zákon není ani jediným,
dokonce ani dominujícím momentem, že však
v této mozaice reprezentuje praktické odhodlání
ke změně a mravní jistotu, že je oprávněná.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Dále je přihlášena paní
poslankyně Tarhoviská, připraví se
pan poslanec Voleník.
Ještě zde mám jedno oznámení:
vedení Klubu KSČS se sejde v jednu hodinu po skončení
dnešní společné schůze sněmovny
v budově Federální rady KSČS. Prosím,
aby se ujala slova paní poslankyně Tarhoviská.
Poslankyně SL S. Tarhoviská: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dovolte, abych podala pozměňovací návrh,
který je v intenci návrhu Jana Vilda a který
chci tímto podpořit. Navrhuji vypustit v odstavci
2 § 3 část d) a f).
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji paní poslankyni a prosím pana poslance
Voleníka, aby se ujal slova.