Vycházím při svém návrhu z
té skutečnosti, že ve vyspělé
Evropě jsou tato družstva jako skutečná
družstva účelnou fungující součástí
tržní ekonomiky. Dovolte mi, abych uvedl dva příklady.
Ve Velké Británii mají spotřební
družstva v rukou 1461 supermarketů a 64 hypermarketů,
které mají větší prodejní
plochu než 2 000 m2.
Ve Švýcarsku jen sdružení družstev
MIGRoS v roce 1988 se podílelo na prodeji potravin 21,5
% a na prodeji ostatního zboží 15,3 %. Pro
dokreslení bych rád ještě uvedl dvě
čísla od nás. Vzájemnost Včela
Brno měla v roce 1953 majetek 150 miliónů
Kčs. Tento majetek byl vyvlastněn prostým,
zcela obyčejným výměrem krajského
národního výboru a jeho většina
byla přes krajský svaz spotřebních
družstev později převedena do rukou státních
podniků. Přitom ve výměru krajského
národního výboru lze přesně
jeden za druhým zjistit objekty, které byly tímto
výměrem vyvlastněny.
Ještě jednu poznámku. Toto družstvo, brněnská
Včela, se obnovilo už v dubnu loňského
roku. Myslím, že tedy neexistuje žádná
příčina, proč by nemohl být
tento majetek restituován.
Podobně Bratrství Včela Praha. V roce 1953
mělo 3900 prodejen, 37 skladů, 58 výroben
potravin a 3 velké výrobní podniky. Už
jsem řekl, že některá z těchto
družstev se už obnovila. Obnovila se na původních
základech, na původních principech a dokonce
za účasti některých původních
účastníků těchto družstev.
Jistě jste si všimli, že se nám obnovují
i další družstva na těchto původních
principech, ať jde o družstva lihovarnická, škrobárenská,
mlynářská nebo mlékárenská
atd.
Myslím, že bychom měli v tomto zákoně
pamatovat i na nápravu těchto křivd, i když
naprosto souhlasím s tím, že je potřeba
současně - pokud je to v našich silách
- napravit křivdy spáchané na jednotlivcích.
Navrhuji proto, aby předložený návrh
byl doplněn v § 2, odstavec 1 novým písmenem
c) v tomto znění: "Došlo-li k vyvlastnění
majetku obcí a výrobních či spotřebních
družstev na základě správních
rozhodnutích v období od 25. 2. 1948 do 31. 12.
1956."
Datum 31. 12. navrhuji proto, že vycházím z
toho, že v této době bylo vlastně už
vyvlastňování družstev v podstatě
ukončeno. Dosavadní větu označovanou
jako písmeno c) doporučuji označit písmenem
d).
V § 3 doporučuji doplnit za odstavec 3 nový
odstavec následujícího znění:
"oprávněnými osobami jsou také
obce a družstva, vzniklá na základě
platných předpisů, jejichž majetek byl
vyvlastněn podle § 2, odstavec 1, písmeno c)
tohoto zákona". Původní odstavec 4 by
pak byl číslován jako pátý.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Špačkovi. Do diskuse je ještě
přihlášeno asi 12 poslanců. Vzhledem
k tomu, že diskusi nestačíme uzavřít
do oběda, končím dopolední jednání
a vyhlašuji hodinovou polední přestávku.
K dalšímu jednání se sejdeme ve 13 hodin.
(Jednání přerušeno ve 12.00 hodin.)
(Jednání opět zahájeno ve 13.13 hodin.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, zahajuji odpolední jednání sněmoven.
Budeme pokračovat v rozpravě. Lituji, že mi
jednací řád neumožňuje učinit
uzávěrku přihlášek do rozpravy,
takže stále přibývají další
přihlášky. Celkem je již přihlášeno
38 poslanců, takže ještě 19 poslanců
bude diskutovat. Pan místopředseda mě zde
upozorňuje, že dnes rozprava končí,
ale jak to zaručit. (Hlas z pléna: Jednáme
do ztráty vědomí.) To je podivuhodná
formulace.
Prosím kolegu poslance Kačera, aby se ujal slova.
Poslanec SL J. Kačer: Vážený pane předsedající,
vážení kolegové, pod "přísným
a spravedlivým dohledem" vysokého německého
úředníka byl na počátku války
dán do dražby veškerý majetek naší
rodiny. Obyvatelé městečka, dřívější
vlídní sousedé, se smluvili, a tak se vlastně
nedražilo. Vše se prodalo za vyvolávací
cenu. Psací stroj stál 100,- Kčs, balík
kůže 150 korun, rádio 30 korun. Matka přišla
o všechno a ještě celou válku něco
doplácela z dědečkova důchodu. Přišlo
osvobození - konec války. Radostná euforie
a náprava křivd. Dostaneme všechno zpátky.
Ale moje moudrá a laskavá maminka rozhodla jinak.
Před námi je svobodná republika, všechny
cesty jsou otevřeny, jsme plni sil a odhodláni pracovat
na obnově státu. Nevezmeme si nic. Nebudeme se vracet.
Život nestojí, ani se nedá vrátit. Odmítli
jsme všechno a městečku se ulevilo. Chodil
jsem dál poslouchat naše rádio ke spolužákovi
ze sousedství, učil jsem se psát na našem
stroji, který byl kupodivu majetkem obecné školy.
Maminka se s nadšením stala úřednicí
ve fabrice zpola zřízené z našeho. Nikdy
se ani slovem nezmínila o tom, že svého rozhodnutí
lituje, nikdy nic nevyčetla, nikdy si nestěžovala.
A s dávkou něžné ironie přijala
rok 1948 s poznámkou, že už nám není
co vzít. Vážím si postojů své
maminky a myslím na ni neustále v této době
- nápravy křivd.
Je nesporné, že co bylo zcizeno, se má vrátit.
Je nesporné, že morální právo
má být potvrzeno, že zlodějství
a křivda mají být odhaleny. Ale život
je neskonale složitý. Mnozí přece vyměnili
svoje krámky za místa na okresních, krajských
i ústředních výborech. Mnozí
svůj pošramocený "třídní
původ" napravovali agresí a zlodějnou
přímo státní. Mnozí dostali
mnohokrát zpět z rukou státu svůj
zanedbatelný vklad. Prosazovali svoje zájmy, zájmy
svých rodin na úkor mlčících.
Majetky, které se státně rozkradly, sloužily
přece jako zdroj prosperity či bankrotářskému
základu, ze kterého totalitní stát
žil. Žili jsme z něho svým způsobem
všichni. Ať s radostnou naivní bezstarostností,
nebo s odporem. Statisíce lidí nemohlo studovat,
splnit svoje sny, tisíce lidí bylo zavřeno,
násilím nuceno k nesmyslné práci,
tisíce lidí muselo emigrovat, tisíce lidí
ztratilo rodiče, přátele, tvořivost.
To jsou křivdy, které nelze napravit. A lze napravit
křivdy majetkové? Kolik i to přinese nového
trápení. Jak pracná to bude brzda snáze
jít dopředu.
Je to však nutné udělat a já budu zdrženlivě
hlasovat pro. Ale je přece i možno přijmout
satisfakci, vzít na vědomí, že se mi
dostává práva a nabízený dar
nepřijmout. Je možné zvážit, jestli
s navráceným majetkem spojuji svůj osobní
prospěch, nebo jestli jsem odhodlán jej využívat
i k prospěchu celku. Nedělám si iluze o idealismu
lidí, ale nejsem bez víry ve velkorysost a velkodušnost.
Darovat je víc než dostávat.
Nelze vrátit životy, nelze vrátit tvořivé
činy, nelze vrátit mládí. Je možno
vracet nezištnost, sebedůvěru a víru
ve vlastní schopnosti. Je možno vztaženou ruku
očekávající vracenou hodnotu zaměstnat
prací. Ano všem, kterým bylo ukřivděno,
ukradeno, zničeno, všem patří výzva,
aby nezahořkli a zvážili sílu svého
nároku. Náprava křivd je přece možná
i v oblasti lidské morálky, vznešenosti a velkomyslného
sebeobětování. Ano, maminko.
Každý má právo vrácené
odmítnout. Každý má právo být
velkorysý. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Dovolte, abych poděkoval kolegovi Kačerovi za jeho
vzácně krásný příspěvek
do rozpravy. O slovo dále požádal poslanec
Tomis.
Poslanec SN V. Tomis: Vážený pane předsedo,
vážené dámy a pánové,
odeznělo zde již hodně názorů
a jejich odůvodnění. Chtěl bych proto
poukázat jen krátce ještě na některé
problémy, které by mohly ochránit zejména
naši ekonomiku. Osobně jsem byl proti restituci v
původním rozsahu od počátku, ale nebyl
jsem proti tomu, aby byly odčiněny a zmírněny
některé následky křivd, protože
to vše považuji za ekonomicky neúnosné
pro naši republiku.
Podívejme se kolem nás, kdo z východní
Evropy odškodňuje. Podívejme se, kdy odškodňovalo
Německo, pokud vím, až na to mělo přibližně
za 10 let. Protože však je taková politická
situace, jaká je, dojde jistě mezi námi k
rozumné dohodě na této půdě,
aby největší křivdy byly zmírněny,
ovšem tak, aby nás tento zákon nepoložil
ekonomicky na lopatky. Považuji za nutné vzít
do úvahy, že nejen občané, kterým
byly nespravedlivě odebrány věci, byli ukřivděni,
ale také desetitisíce poctivých občanů,
kteří museli pracovat za totalitního systému,
byli ukřivděni na různých pracovištích
nespravedlivými mzdovými podmínkami, nemožností
si vybírat živnost nebo soukromý podnik podle
svých představ. Tito občané také
nemohli zanechat svým dětem žádné
velké dědictví. Byli to například
horníci, hutníci a jiní pracující.
Na druhé straně občané, kteří
se mnohdy nijak nepřičinili pro naši společnost,
například vzdálenější
příbuzní - neodborníci v původním
povolání svých otců - by měli
obdržet veliké majetky a nejednou zbohatnout dědictvím
na úkor našeho státu, na úkor nás
všech.
Přikláním se proto k názoru i k protinávrhu,
jak jej předložil za studenty poslanec Vild, aby byli
odškodněni jen původní vlastníci,
aby byly vyjmuty z restituce uvedené objekty a zkrácena
doba na 1 měsíc pro přihlášení
se.
Ještě mi dovolte, abych se zastavil nad ustanovením
§ 18, tisk 477 v návaznosti na § 24 odstavec
4, kde se říká, že se zrušují
povolávací rozkazy, kterými byli vojáci
zařazeni po dobu základní vojenské
služby do pomocných technických praporů,
vydané v letech 1950 až 1954. Podle mého názoru
a z právního hlediska pokud se nemýlím,
by toto ustanovení způsobilo, že tito občané
by byli na 2 roky vlastně zařazeni pro nucené
práce a tím by měli být odškodněni
za každý rok 100 tisíci. Jestliže by jich
bylo - oficiálně jsem to nezkoumal, ale podle mého
odhadu 150 tisíc, pak by restituce činila asi 15
miliard Kčs. Vezmeme-li v úvahu, že by dostali
jen po 30 tisících, pak by třetina činila
5 miliard.
Rád bych se zeptal pana místopředsedy vlády,
zda i tato částka je v kvantifikaci započtena,
jak ji uvedl v úvodu našeho jednání.
Spravedlivé a únosné by bylo zvýšit
jim jen důchody, ale nedělat toto odškodnění.
Museli bychom však tuto právní otázku
dostat do relace se vším ostatním. Věřte,
že opravdu velmi těžko se mi bude rozhodovat
o tom, zda zákon přijmout, nebo ne. Z toho důvodu,
že jsem dostal řadu požadavků - i mí
kolegové - na odškodnění všeho
možného. A to od těch, kteří
byli poškozeni, ale neméně jsem dostal dopisů
od těch, kteří nebyli poškozeni a kteří
pociťují křivdu v tom, že v tomto systému
museli takto pracovat a dělat něco jiného,
než na co měli a na čem by byli víc
vydělali.
Je zde třetí fakt, že zde nemáme průkazný
podklad, kolik to bude naši republiku stát. Pokud
tady slyšíme úvahy nebo individuální
názory, nevíme zatím, zda mohou být
podloženy, že by to nebo ono stálo tolik. Myslím,
že je to nedostatečné.
Pociťuji velikánskou chybu a nedostatek vlády,
nemáme vždy připraveny tyto ekonomické
dopady a rozbory na každou věc, která se bude
projednávat nebo projednává. Jestliže
totiž máme skutečně hlasovat podle svého
nejlepšího svědomí, musíme bezpodmínečně
znát, zda hlasujeme ve prospěch státu, ve
prospěch většiny lidí, nebo jen pro
některé občany.
Chtěl bych říci, že skutečně
musíme přihlížet k i řadě
těch poctivých pracujících dělníků,
horníků a hutníků z Ostravska, kteří
obětovali své zdraví, mládí
i životy a také je nikdo nebude takovým způsobem
odškodňovat. Děkuji za pochopení.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Tomisovi, s připomínkou se
přihlásil kolega Benda.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
V. Benda: Rád bych, vážené Federální
shromáždění, zkorigoval jenom fakta,
nikoliv závěry uváděné poslancem
Tomisem. U příslušníků pomocných
technických praporů se nepředpokládá
jakékoliv finanční odškodnění,
jedině zohlednění doby strávené
v pomocném technickém praporu v důchodovém
zabezpečení. Pokud tady padaly nějaké
úvahy o 100 tisících ročně,
i když jen 30 tisíc by mělo být vyplaceno
hotově, žádný existující
ani navrhovaný zákon takový režim nezná.
Nejvyšší odškodnění je u zákona
o soudní rehabilitaci, ale to se netýká příslušníků
pomocných technických praporů, a tam je to
30 tisíc korun ročně s tím, že
i kdyby těch let bylo 10, částka 30 tisíc
se vyplácí na hotovosti, ostatní je v dluhopisech.
Podle tohoto zákona však žádné
finanční odškodnění nepřichází
v úvahu.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Teď je přihlášen poslanec
Batta, prosím, aby se ujal slova. Připraví
se kolega Šilhán.
Poslanec SN I. Batta: Vážený pán predseda,
pán predsedajúci, ctení kolegovia a kolegyne
poslanci, hovorím v mene poslaneckého klubu Maďarského
kresťansko demokratického hnutia a Spolužitia.
V plnej miere sa stotožňujem s náhľadmi
pána Mlynárika, Stomeho, Doležala a Kříža.
Cieľom návrhu zákona o mimosúdnej rehabilitácii
je odstrániť majetkové a iné krivdy
minulosti, morálne zrovnoprávnenie obyvateľov
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky. Odstránenie
neprávosti zákonom potvrdzuje a zvýrazňuje
dôležitosť občana, prvotnosť človeka
v našej spoločnosti.
Ťažko môžeme pochopiť, že v paragrafe
1 odsek 4 sa návrh odvoláva na prezidentský
dekrét č. 5/1945 Zb. Dekrét označuje
nás, menšinových, z dôvodov príslušnosti
k tej - ktorej národnosti za štátne nespoľahlivých.
Považujeme za chybu, že Federálne zhromaždenie
by mohlo - hoci len odvolaním sa naň - potvrdiť
nedomyslený krok minulosti. Bola to krivda poplatná
svojej dobe, ale znovuobjavenie sa kolektívnej viny, žriedla
to poníženia, degradácie a nehumánneho
zachádzania s ľuďmi po 46 rokoch v návrhu
zákona prebúdza v nás vážne obavy.
Snáď 25. člen Rady Európy nepotvrdí
diskrimináciu, nezdeformuje demokraciu?! Veríme,
že Federálne zhromaždenie sa pričiní
o to, aby sme vo svojej vlasti nezostali len strpenými
obyvateľmi, bez morálnych a materiálnych nárokov,
bez práva na odškodnenie! Aj krivdy a nespravodlivosti
na nás spáchané sa musia priznať! Na
celú našu spoločnosť dolieha tento problém.
Vinníkov ťaží neuznaná, ale uvedomená
si vina, obete. Hrôza zamlčaných a umlčaných
útrap.
Problém musíme odhaliť, musíme o ňom
hovoriť, pravdy musíme uznať a priznať.
Do bolestí sa musíme vcítiť, musíme
ich zažiť, i uľaví sa nám všetkým.
Pštrosou politikou problém nezmizne, ba naopak: jeho
ťarcha bude čoraz neznesiteľnejšia. Zavládne
nepodložené vzájomné podozrievanie:
živná pôda nekalých úmyslov.
My, občania Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky patriaci k národným menšinám
nechceme byť aj naďalej periodicky znova a znova obviňovaní
z činov, ktoré sme nikdy nevykonali, na ktoré
sme nemali žiaden vplyv, a z činov, ktoré sme
nemali a ani nemáme v úmysle.
Podávam pozmeňovací návrh - vynechať
z vládneho návrhu na zákon o mimosúdnych
rehabilitáciách v paragrafe 1 odstavec 4 odvolanie
sa na dekrét č. 5/1945 Zb., alebo upresniť
paragraf a odsek citovaného dekrétu, a to na §
1 odstavec 1 a § 4 písmeno b).
Najloajálnejší obyvatelia Slovenskej republiky
voči Českej a Slovenskej Federatívnej Republike
patriaci k Maďarskej národnostnej menšine, chcú
byť vo svojej vlasti, vo všetkých ohľadoch
plnoprávnymi občanmi. Všetci sme Stredoeurópania.
K poľutovaniu sa nám občas ľahko môže
zazdať, že sme niekde inde a v inom veku. Nezohľadnením
našich oprávnených a ľudských požiadaviek
môžeme byť sotení, budeme prinútení
do nám cudzej role. Naše oprávnené požiadavky
- tieto tri slová označujúce okruh problémov,
ktorých skreslená a jednostranne záporná
interpretácia mobilizuje zmanipulované pritakávajúce
davy ľudí na zhromaždeniach, na ktorých
môžu počúvať demagógov, populistov,
krajných nacionalistov. Na schôdze, na ktorých
sa neznášanlivosť zhmotňuje.
Naše politické hnutia - Maďarské kresťansko
demokratické hnutie a Spolužitie - sa snažia
nájsť cestu riešenia, ktorá je aj pre
väčšinu schodná a prijateľná.
Je to nesmierne ťažké, veď najväčšie
neprávosti sme boli nútení utrpieť hneď
po vojne: zbavili nás československého štátneho
občianstva, stratili sme všetky politické a
iné práva, skonfiškoval sa celý náš
majetok. Obyvatelia Československa nemeckej a maďarskej
národnosti boli vydaní vôli všade objavujúcich
sa zlých ľudí. Boli spredmetnení.
Preto podávam doplňujúci návrh ako
§ 33, pričom ostatné by sa prečíslovali
podľa tlače 477, v znení: "Zmiernenie
majetkových a iných krívd, ktoré vznikli
v období od 27.2.1945 do dáta možnosti zložiť
sľub vernosti, ako podmienky nadobudnutia československého
štátneho občianstva pre členov príslušiacich
k národným menšinám, pokiaľ sa
tak nestalo už neskôr, bude pojednávať
zvláštny zákon.
Do doby tejto zákonnej úpravy sú od účinnosti
tohto zákona všetky prevody týchto majetkov
neplatné. "
Odôvodnenie: 27.2.1945 je dátum prijatia nariadenia
Slovenskej národnej rady č. 4/1945 o konfiškovaní
a urýchlenom rozdelení pôdohospodárskeho
majetku Nemcov, Maďarov ako aj zradcov a nepriateľov
slovenského národa. Nariadenie bolo prvým
z radu diskriminačných právnych aktov, založených
na chybnej téze kolektívnej viny.
Dátum možnosti zložiť sľub vernosti
ako podmienky nadobudnutia československého štátneho
občianstva pre členov príslušiacich
k národným menšinám. Obyvatelia Československa
nemeckej a maďarskej národnosti boli v uvedenom časovom
rozmedzí zbavení československého
občianstva. Odsunutí sudetskí Nemci a vysídlení
Maďari z Československa nemohli zložiť sľub
vernosti, teda sú týmto z riešenia vylúčení.
Rozsah pôsobnosti je obmedzený na súčasných
občanov Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky.