Jestliže restituci provádíme, jestliže
k ní přistupujeme, pak je to spíš náraz
našeho respektu k nedotknutelnosti vlastnictví. My
tím navazujeme na vlastnické vztahy, které
zde před 40-ti lety existovaly jako výsledek staletého
přirozeného budování těchto
vztahů, jako přenos dědických práv
z generace na generaci, jako výsledek práce po staletí
budované a takto vytvářené. Je to
výraz našeho přesvědčení,
že instituce vlastnictví je také neoddělitelnou
součástí právního řádu.
A jestliže nyní budujeme právní stát,
pak restituce je jen logickou součástí a
následkem tohoto budování. Jestliže
byla námitka, že Občanské fórum
nebo další strany neměly ve volebním
programu restituce, a že tudíž restituce je určitý
podvod na voličích, pak bych oponoval, že jsme
měli ve volebním programu budování
právního státu, který je bez instituce
soukromého vlastnictví, bez úcty a pocitu
nedotknutelnosti soukromého vlastnictví nemyslitelný.
Je tudíž jen logickou součástí
tohoto budování, že restituce provádíme.
Dále považuji za potřebné říci,
že je nutné vzít v úvahu o jaký
majetek jde, jestliže hlavním zdrojem sporů
jsou znárodňovací dekrety prováděné
po únoru 1948. Jaký druh majetku to je? Jsou to
pivovary, lihovary, pekárny, sklárny, lázně,
velkoobchody apod. Je to majetek nikoliv anonymní, nikoliv
velkokapitál, který ve formě akcií
vlastnili anonymní finančníci, ale je to
majetek konkrétně spjatý s konkrétním
majitelem, který se v drtivé většině
o něj sám zasloužil. V těchto případech
vyvlastnění bylo nejen krádeží,
člověk však nepřišel jen o majetek,
ale zde se jednalo o ztrátu smyslu celého života,
protože ten člověk si neuměl například
bez pekárny svůj život představit, protože
do ní investoval veškerou svojí osobnost, on
se v tom seberealizoval. Proto vidím v tomto vyvlastnění
větší krutost než to, že někdo
ztratil majetek, který můžeme úředně
ohodnotit tak, či onak. A to by bylo také potřeba
vidět.
Závěrem bych se chtěl zmínit o vystoupení
poslance Ransdorfa. Už to udělalo několik řečníků,
ale bude dobře, když dostane do těla. Řekl,
že tento parlament se stává nebezpečným
svému lidu, že zřejmě nerespektuje mínění
a zájem celé společnosti. Dokonce zde citoval
slova anglického diktátora o rozehnání
parlamentu - o tom, že teď se začne pořádně
dělat, dost žvanění. Prosím vás,
toto známe, to jsme tu už slyšeli mnohokrát.
Domnívám se, že v krajní situaci člověk
odhaluje své skutečné "já".
Poslanec Ransdorf se při pro něj nesnesitelné
představě, že se socialistické vlastnictví
má vrátit do rukou původních vlastníků
nebo jejich dědiců, uchýlil nevědomky
ke způsobům, které v něm, ale i v
dalších dřímaly a nyní se vyjevily
na povrchu. Při představě, že parlament
schválí něco, co je pro něj nepředstavitelné,
sahá okamžitě k tomu, co my nechápeme
- parlament rozehnat. Ve jménu jakéhosi lidu, který
žije v jeho hlavě a jehož zájmy on nejlépe
pozná. (Potlesk.) Dál bych to nehodnotil a děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já vám děkuji také. Slovo má
teď poslanec Němec. Připraví se poslanec
Rajnič.
Poslanec SN I. Němec: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
dovoluji si předložit pozměňovací
návrh, který rozhodně nebude předmětem
politických sporů. Navrhuji vložit do §
32 odstavec 4 v tomto znění:
"Zrušuje se se zpětnou účinností
vyhláška ministra financí č. 117/1955
Sb., kterou se vyhlašují některá opatření
ministra financí o individuálním důchodovém
připojištění."
Jedná se o vyhlášku z roku 1955. Díky
této vyhlášce lidé, kteří
si během života platili důchodové připojištění,
přišli v důchodovém věku o své
peníze, na něž mají právní
nárok podložený zákonem a individuálními
smlouvami. Je třeba říci, že těchto
velmi starých lidí už dnes nežije mnoho,
ale to nemůže být důvodem, proč
bychom nápravu této křivdy měli odmítnout.
Dámy a pánové, aby nevznikl dojem, že
podávám náhlý pozměňovací
návrh a pokouším se tak vařit zákon
jako dort pejska a kočičky, považuji za správné
seznámit vás s historií tohoto ustanovení
v obsahu zákona. Pochopíte tak, proč tento
návrh podávám v plénu, i když
patřím k poslancům, kteří jsou
přesvědčeni, že návrhy by se
měly uplatňovat hlavně při diskusi
ve výborech.
Na základě připomínek postižených
občanů generální prokuratura už
18. 6. 1990 rozhodla, že zmíněná vyhláška
je nezákonná a ke svému stanovisku připojila
podrobný právní rozbor. Dne 8. 8. 1990 se
problematikou zabývala pracovní komise vlády
České a Slovenské Federativní Republiky
a ta doporučila, aby byla zmíněná
otázka řešena zákonem o mimosoudních
rehabilitacích. Ministr financí České
a Slovenské Federativní Republiky požádal
dopisem z 10. října 1990 místopředsedu
vlády České a Slovenské Federativní
Republiky pana Rychetského, aby věc byla řešena
zákonem o mimosoudních rehabilitacích. Což
mimochodem potvrdil ministr Klaus při jednání
výboru pro plán a rozpočet se slovy, že
nevidí žádný problém v tom, aby
vyhláška byla se zpětnou platností zrušena.
A konečně pracovní verze zákona ze
září 1990 zpracovaná generální
prokuraturou České a Slovenské Federativní
Republiky obsahovala ustanovení řešící
tuto problematiku. Sám jsem třikrát žádal
pana místopředsedu Rychetského, aby předložil
řešení této problematiky. Přesto
všechno se v konečné verzi předložené
vládou problém neobjevil. Uplatnil jsem pozměňovací
návrh v rámci výboru pro plán a rozpočet.
A výsledek? Ve zpravodajské zprávě,
kterou projednáváme, návrh opět není.
Asi těžko mi toto neseriózní jednání
pana místopředsedy - pan místopředseda
zde není - někdo vysvětlí. A to navíc
mi pan Rychetský sám řekl, že pokud
se problematika nevyřeší tímto zákonem,
řešit ji už nikdy nebude.
Proč toto vše říkám. Za prvé.
Vše toto jsem zajišťoval se snahou získat
už zmíněnou kvantifikaci problému. Za
druhé. To říkám proto, že vaše
hlasování, dámy a pánové, je
poslední šancí, aby byla napravena tato křivda.
K čemuž by vůbec nemuselo dojít, kdyby
někteří členové vlády
a členové ústavně právních
výborů pracovali zodpovědně. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Němcovi, slovo má poslanec
Rajnič, připraví se poslanec Kessler.
Poslanec SL A. Rajnič: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
vážení hostia. Vo svojom príspevku by
som chcel zaujať stanovisko k dvom otázkam, ktoré
tu odzneli. Pán poslanec Motyčka a pani poslankyňa
Kaplanová tu predložili pozmeňovacie návrhy
k paragrafu 3, s ktorými sa plne stotožňujem.
A to z toho dôvodu, že keď chceme hovoriť,
že súčasný politický život
je životom v právnom štáte, je potrebné,
aby sa neopakovali administratívne opatrenia bývalého
totalitného systému, ktorý vychádzal
výslovne z marxistického názoru na potlačovanie
náboženstva a to tak, že v prvom rade zbavil
náboženskú spoločnosť jej ekonomickej
základne. Považujem za potrebné skúmať
tento postoj štátu z hľadiska medzinárodného
i z hľadiska vnútroštátneho práva.
Náš štát má diplomatické
zastúpenie vo Vatikáne. Z toho vyplýva, že
náš štát rešpektuje právne
úpravy Vatikánu ako celosvetového ústredia
rímsko-katolíckej cirkvi, ktorými sa riadia
jednotlivé miestne cirkvi, teda i cirkvi v našom štáte.
V Charte ľudských práv, ku ktorej sa hlási
i náš štát, je zakotvená, okrem
iného, i náboženská sloboda. Z toho
vyplýva, že vlastnícke vzťahy náboženských
združení musia byť rešpektované i
zo strany štátu, musia požívať štátnu
ochranu ako vlastnícke vzťahy fyzických osôb
a ostatných právnych subjektov.
Pokiaľ navrhovaný zákon napráva krivdy
spáchané totalitným režimom ohľadne
fyzických osôb a nerieši krivdy, ktoré
postihli náboženské združenia, znamená
to, že je v rozpore s Chartou ľudských práv
o náboženskej slobode. Je oprávnený
predpoklad, že by v právnom štáte budúci
ústavný súd nemohol rozhodnúť
inak, než vyhlásiť navrhovaný zákon
za protiústavný, a právne akty vykonané
na jeho základe ohľadom cirkevných vecí
za právne neúčinné. Znova opakujem,
že z tohoto dôvodu nebudem podávať pozmeňovací
návrh, pretože takéto návrhy už
boli dané. Prikláňam sa k nim.
Druhá oblasť, na ktorú by som chcel upozorniť,
je oblasť nespravodlivo postihnutých. Ide o skupinu
zhruba 30 000 občanov, ktorí boli zaradení
do pracovnotechnických práporov.
Je to prakticky oblasť, ktorú priamo riadil minister
spravodlivosti v rokoch 1948 - 1950 Alexej Čepička,
ktorý zriadil zákon o technických nápravných
práporoch, a potom v roku 1950, pretože bol medzinárodný
tlak, aby sa tieto tábory likvidovali, urobil ďalšie
opatrenie a previedol tento stav prakticky do vojenskej oblasti,
ktorá sa dotýkala občanov vo veku od 17 až
do 60 rokov. Prakticky títo občania, ktorí
boli v týchto pomocných pracovných táboroch,
nepodliehali ani brannému zákonu.
Z tohto dôvodu by som doporučoval paragraf 24 upraviť
takto…
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, znění pozměňovacího
návrhu musíte dát písemně.
Poslanec SL A. Rajnič: Áno, predložím
písomne a prečítam ho.
"Za účelom zmiernenia majetkových krívd
spôsobených osobám uvedených v paragrafe
18 odstavec 1 zákona sa za každý mesiac výkonu
vojenskej služby včítane vojenského
cvičenia v pomocných technických práporoch
poskytuje príplatok k dôchodku vo výške
10 Kčs."
Je to rozdiel oproti pôvodnému návrhu v tom,
že v pôvodnom prepočte to znamenalo 90 až
240 Kčs. V tomto prepočte by to znamenalo 120 -
340 Kčs. Nejedná sa o nijakú veľkú
čiastku, ale myslím, že vzhľadom k tomu,
čo títo ľudia vytrpeli v týchto táboroch,
mali by sme zvážiť, poprosil by som vás,
aby ste pri svojom hlasovaní vzali na vedomie aj to, čo
títo ľudia v týchto táboroch znášali.
Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji též. Slovo má teď poslanec
Kessler, připraví se poslanec Zukal.
Poslanec SL Z. Kessler: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, úvodem bych chtěl
říci, že na rozdíl od některých
předřečníků považuji předlohu
zákona ve znění tisku 477 za výsledek
svědomité a usilovné snahy vlády a
parlamentu překlenout a zčásti odstranit
křivdy, které byly napáchány za období
42 let. Nicméně se domnívám, že
jsou některá ustanovení, kterými je
nutno se zabývat, a dovolil bych si je předložit
a odůvodnit.
Bylo zde řečeno, že nastanou určité
problémy v oblasti prokazování a možných
sporů, které z jednotlivých ustanovení
vyplynou. Směřuje tedy můj první protinávrh
k tomu, aby část těchto možných
pochybností a sporů byla odstraněna. Jde
o § 6 odstavec 1 písmeno d) a h), kde se o nedobrovolném
nebo vynuceném darování stanoví, že
musí jít o darování státu v
tísni. Tato formulace, zejména pojem "v tísni",
byl velmi diskutován jak ve vzájemných konzultacích
mezi vládou a parlamentním zastoupením, tak
v ústavně právním výboru.
Interpretace tohoto pojmu pak může vést k různým
stanoviskům, ať již soudu, nebo zejména
v obtížném prokazování v případech,
kde touto oprávněnou osobou nebude původní
vlastník, ale budou dědici, a je tedy opravdu pochybné,
jakým způsobem budou tíseň prokazovat
a jak na to budou soudní orgány reagovat. Protože
obecný předpoklad je takový, že nikdo
se svého majetku nezbavoval jinak než za okolností,
které byly v tom období vynuceny, se domnívám,
že by z důvodů zjednodušení budoucího
procesu restitučního měla být provedena
úprava tak, že v § 6 odstavec 1 písmeno
d) se vypouští část věty "uzavřenou
dárcem v tísni" a v písmenu h) se vypouští
konec věty "učiněného dárci
v tísni".
Další dva pozměňovací návrhy
mají své opodstatnění v oblasti ekonomické.
Při projednávání se totiž ukázalo,
že vláda se ne zcela úzkostlivě snaží
dodržovat hledisko fiskální, které z
tohoto restitučního zákona pro ní
vyplývá. Tak například osoby, na které
přešlo vlastnictví, ať již v rozporu
s tehdy platnými předpisy nebo na základě
protiprávního zvýhodnění, osoby
nabyvatele vlastně po celé období tuto věc,
vesměs objekty bytové, užívaly bez právního
titulu a získaly tak nezasloužený majetkový
prospěch. Ten spočíval v tom, že za
takto získané objekty platily v podstatě
pouze domovní daň, která činila ročně
například 200 Kčs, zatímco původní
majitel, který byl vykázán do suterénního
bytu, nebo bytu IV. kategorie, v tomto období platil ročně
dva i více tisíc.
Nerovnoprávnost pro tyto zvýhodněné
osoby spočívala v tom, že tyto objekty jim
byly vlastně přidělovány nebo odprodávány
včetně vnitřního zařízení,
které navíc užívaly vlastně bezplatně.
Nedomnívám se, že tento nezasloužený
majetkový prospěch by na těchto osobách
měl být vymáhán - to můžeme
být v tomto směru velkorysí - ovšem
je nutno podle mého názoru, aby § 11 byl doplněn
takto: "Vydá-li nemovitosti jiná osoba než
stát, vznikne této osobě nárok na
vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při
koupi věci (teď se tam vsouvá) s výjimkou
případu, kdy byla věc nabyta v rozporu s
tehdy platnými předpisy nebo na základě
protiprávního zvýhodnění osoby
nabyvatele".
Tím by se učinilo zadost i volání
našich kolegů studentů, přednesenému
poslancem Vildem, aby nebyli zatěžováni zbytečně
oni sami a jejich děti tím, že by museli splácet
nároky, které vzniknou této kategorii osob,
kterým má být kupní cena vrácena.
Dále je to úprava § 33, o které se už
dnes zmínil kolega Valtr. Podle mého názoru
všude tam, kde neuplatní z jakýchkoli důvodů
oprávněná osoba ve stanovené lhůtě
svůj nárok, ať už proto, že ho nebude
moci uplatnit pro nedostatek např. československého
státního občanství nebo nedostatek
trvalého pobytu, ale i z jakýchkoli jiných
důvodů, myslím, že musí do tohoto
řízení vstupovat stát jako osoba oprávněná
a musí tyto nároky oprávněných
osob převzít. To je věc, která byla
vždycky uplatňována prostřednictvím
finanční prokuratury, která - pokud je nám
známo - vymáhala i stokorunové částky
až za hrob vůči povinným osobám.
Námitka, že stát na uplatňování
takových nároků není vybaven, se mi
nezdá přesvědčující,
zejména nikoli z tohoto důvodu, že by mohlo
být využito vhodným způsobem přenesením
pravomocí na zastupitelské orgány měst
a obcí v případě, že by jim byl
přenechán celý výnos nebo část
výnosu do jejich rozpočtu.
Proto navrhuji nové zařazení paragrafu 33,
další paragrafy by se přečíslovaly.
Nový paragraf zní: "Není-li oprávněné
osoby nebo neuplatní-li žádná z oprávněných
osob nárok na vydání věci ve lhůtě
stanovené v paragrafu 5 odstavec 2, stává
se oprávněnou osobou stát, který toto
své právo musí uplatnit nejpozději
do tří let od účinnosti tohoto zákona.
Postup při uplatnění nároků
stanoví zvláštním předpisem příslušné
orgány republik. Domnívám se, že to
je nejen spravedlivé, ale zcela nutné. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Kesslerovi, prosím poslance Zukala.
Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedo, pane předsedající,
úvodem bych chtěl poděkovat poslanci Kesslerovi,
protože to je v této sněmovně první
člověk, který bojoval za zájmy rozpočtu.
To si uvědomte. Naše diskuse a návrhy vesměs
nejsou vedeny ekonomickými důvody, spíše
důvody politickými. Je to ironie, ale, pane místopředsedo,
vyřiďte ministrovi financí, že jako mému
úhlavnímu příteli, že ho budu
muset dnes zastupovat.
Uvědomte si, že škody, které byly napáchány
minulým režimem jsou větší, než
kdybychom zde měli každý rok zemětřesení
nebo kdybychom prohráli válku. Nemluvím o
oblasti morální.
Pane místopředsedo, mně například
vadilo, že nebyla udělána kvantifikace ze strany
vlády. Nemohu rozhodovat podle své profese o něčem,
o jehož dosahu nemám zdání. Vadí
mně, že v těchto nových návrzích
převládá politika před ekonomikou.
Téměř každý zde ohřívá
své stranické a skupinové zájmy. Zamysleme
se nad tím, co jsem slyšel mnohokrát od zahraničních
odborníků, naposled od odborníků International
Financial Corporation, kteří nás mají
na starosti a kteří říkají:
Proč otvíráte restituce, ukažte mně
stát, kde by to dělali a dávali mně
za příklad Německou demokratickou republiku,
že na restituce nesahají, protože je to bolestivé
a není možné je vyřešit. Způsobí
se další škody a budou další těžkosti.
Říkají, vy jste vypustili "džina"
z lahve. Potvrdí mi to poslanci z demokratické levice,
kteří to slyšeli. Nad tím se zamysleme.
Ať chceme nebo nechceme, dochází k rozporům
mezi právem, etikou a mezi ekonomikou. Všichni postižení
musí být rehabilitováni a podle práva
musí být odškodněni. Položme si
otázku, zda na to máme a jaké máme
tudíž volit priority. Oceňuji své přátele
z demokratické pravice, kteří využili
nepřipravenosti a nekvantifikace vlády a předložili
své kvantifikace. Oceňuji to. Ale šli ve své
nezkušenosti tak daleko, že to přehnali a často
se to obrátilo v jejich neprospěch. Pane poslanče
Senjuku, musíte uznat, že jsme se spolu hádali
v otázce emigrantů, poněvadž každý
má právo opustit svoji zem a nikdo mu nemůže
zabrat majetek. Když je odškodníme, tak to bude
znamenat 40 až 60 miliard pro státní rozpočet.
S velkým zájmem jsem poslouchal předsedu
Československé strany lidové pana Luxe, který
má téměř ve všem pravdu. Všichni
tito lidé musí být odškodněni.
Měli by být odškodněni, ale nikdo se
neptá, kde na to vezmeme. Nemáme oslíčka,
který by se otřásal, abychom mohli peníze
posbírat. Nevíme ani, jak nám dopadne rozpočet,
a to na podstatně důležitější
věci. Dávejme dohromady nejen tuto mimosoudní
rehabilitaci, ale i soudní rehabilitace, které kladou
nároky na rozpočet.
Mluvíme zde o fyzické restituci, ale zapomínáme,
že se jedná o pracovněprávní
spory a těch nebude málo. Kolik bylo černých
baronů, kolik bylo zbaveno lidí zaměstnání.
Mají právo na odškodnění? Projeví
se to ve státním rozpočtu. Tohle všechno
musíme brát v úvahu.
Ještě několik poznámek k mým
přátelům. Pane poslanče Kroupo, víte,
že si vás velmi vážím. Když
jste včera mluvil o dědictví, bylo to kvalitní.
Položím vám však jednu otázku.
V každém státě existuje dědická
daň a ta je někdy proklatě vysoká.
Chápete, že pak požadavky na stát budou
vypadat naprosto jinak a ne tak, že se vše vrátí
dědicům? Je chybou vlády, že toto neudělala.
Poslanec Kessler na to upozorňuje. Musíme hájit
rozpočet a musíme hájit mladou generaci.
Neobracet se příliš do minulosti, ale do budoucnosti.
Kupte si dnešní Hospodářské noviny.
Je tam otázka soudů. Nejsem právník,
abych to posoudil, zda je to pravda nebo ne. Upozorňuji,
že soudy zdrží reprivatizaci a tak vím,
láska a majetek zatemňují rozum. Četl
jsem o mnoha sebevraždách kvůli lásce,
ale viděl jsem také prosoudit grunty o meze. Nemohu
vědět, jak budou vypadat tyto spory. Berme i tyto
technické otázky v úvahu. Všechno to
dělá jeden komplex. Křečkovský
syndrom, jak bych to nazval, v nás totalita za posledních
40 let vypěstovala. Někdy to až překvapuje.
Jsem vždycky nepříjemný tím,
že se obracím na příklady, které
byly v zahraniční nebo které byly v historii.
Připravil jsem pro pány poslance, a pokud předsednictvo
dovolí, bude vám to rozdáno, příklad
něčeho podobného, co se stalo po první
světové válce, když Německo prohrálo
válku a byly na něj uvaleny najednou velké
reparace. Reparace ve vztahu ke státnímu rozpočtu
jsou v podstatě totéž co restituce.