Žijeme ve světě, v němž spravedlnost
nemůže být absolutní, to tento parlament
dobře ví. Ví, že absolutní spravedlnosti
nemůže dosáhnout, ale je nádherná
vůle poslanců k této absolutní spravedlnosti
se maximálně přiblížit. Tím
krásnější je tato vůle, že
je projevována při vyvracení jednoho ze základních
pilířů minulého totalitního
režimu, teze, že soukromé vlastnictví
je základní příčinou vykořisťování
člověka člověkem a že je příčinou
zbídačení občanů. Vlastnit
- to není nic neslušného ani protispolečenského.
Naopak, je to podmínka úspěšného
vývoje společnosti. S právem vlastnit se
nedá polemizovat, a to ať se týká jednotlivce
nebo společenství. A stát je ustaven k tomu,
aby právo hájil, právo jednotlivce i právo
společenství. Vždyť i on sám je
přirozeným společenstvím a kdyby hájil
jen práva jednotlivce, byl by sám proti sobě.
Vládní návrh odpověděl pozitivně
na odstranění křivd ve vlastnických
právech fyzických osob. Ve své starostlivosti
o tržní ekonomiku nedokázal učinit delší
krok, a to u majetkových restitucí zahrnout i vlastnická
práva těch právnických osob, jejichž
právní kontinuita je nesporná. Nedokázal
ani tímto návrhem dát naději na brzké
rozproudění krve tolik potřebného
života organizací a společností vzdělávacích,
kulturních, tělovýchovných, charitativních
a sociálních, které byly v padesátých
letech rozprášeny, ale k jejichž poslání
se hlásí zbytky občanů, kteří
přežili, a také mladí občané,
kteří chtějí obnovit jejich život
a pokračovat v násilně přerušeném
díle. Tato restituce odstraněním těchto
křivd ekonomickou reformu ani v nejmenším narušit
nemůže a ani nebude břemenem pro státní
rozpočet, ale naopak významně přispěje
k rychlému obnovení občanského života
v celé šíři.
Je jistě správné, že vládní
návrh respektuje právo, aby výsledky práce
jednotlivce zhmotnělé do soukromého vlastnictví
přecházely na dědice. Je přece přirozené,
aby otec a matka se starali o děti a vytvářeli
následující generaci podmínky pro
co nejlepší fyzický a duševní růst.
Je mimo jakoukoliv pochybnost, že je správné,
aby majetek rodiny poctivě rozmnožovali a takový
převáděli na následující
generace.
Vládní návrh však opomněl, že
ne každý jednotlivec zakládá rodinu.
Celá řada našich občanů, kteří
pozitivně odpověděli na hlas svého
nitra, aby celý svůj život zasvětili
službě svých bližních, nezakládá
rodinu. Zasvětili život službě, která
se denně pere s lidským utrpením, s bídou
duchovní, mravní i materiální. Svůj
majetek odevzdávají do komunit, v nichž chtějí
žít a skládají slib chudoby, ale ze
vzduchu nežijí. Své společenství
chápou jako velkou rodinu a oni mají právo
předávat následujícím generacím
hodnoty, kterých za svůj život nabyli. Jestliže
bychom jim toto právo nepřiznali, kde by byla zásada,
že všichni lidé jsou si před zákonem
rovni?
Komunistický stát důsledně zbavoval
jednotlivé subjekty vlastnických práv. Dostával
se tak každý do závislosti a podřízenosti.
Pochopitelně se to tykalo i církví a řeholních
řádů.
Pochopitelně, jestliže nedojde k nápravě
křivd nyní a vrácení jejich majetku,
vznikne zcela oprávněně názor, že
dnešní stát chce pokračovat v této
neblahé politice vůči církvím,
že jim nechce dát nezávislost a svobodu. Proto
navrhuji doplnit § 3 o další ustanovení,
které bude znít (pravděpodobně to
bude odstavec 4): "oprávněnými osobami
jsou rovněž církve, řeholní rády
a kongregace a náboženské společnosti".
Dále, jako samostatný návrh, navrhuji doplnit
§ 3 o další odstavec, který zní:
"oprávněnými osobami jsou také
spolky, nadace, dobročinné a charitativní
organizace a další organizace, jejichž hlavní
činností není činnost hospodářská,
i pokud obnoví činnost do 6 měsíců
od účinnosti zákona. Právní
nástupnictví těchto právnických
osob se má za prokázané, pokud původní
a obnovená právnická osoba má shodný
název, sídlo a předmět činnosti."
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Motyčkovi. Uděluji slovo
poslanci Dostálovi. Připraví se poslanec
Valtr.
Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
milí hosté, v diskusích kolem zákona
o mimosoudních rehabilitacích, a to jak ve výborech,
tak i v našem tisku zazněly názory, že
mnozí poslanci ve svých pozměňovacích
návrzích prosazují čistě své
osobní zájmy, a to bez ohledu na zájmy společnosti.
Připomínám to jen proto, abych zdůraznil,
že pozměňovací návrh, který
chci přednést, je motivován jednoznačně
zájmem celospolečenským a jeho přijetí
by mohlo řešit problematiku, se kterou se každý
z nás v nejbližší době setká,
neboť každý z nás, bez ohledu na svou
stranickou příslušnost, je především
poslancem z konkrétního města, z konkrétní
obce, jejichž nynější problémy
jsou si navzájem podobné jako vejce vejci.
Jedním z největších vnitropolitických
problémů je totiž současné katastrofální
postavení měst a obcí. Nová daňová
soustava vstoupí v platnost až v roce 1993 a do té
doby jsou naše obce v podstatě odkázány
jen na příjem za poplatky ze psů apod. Zjednodušeně
řečeno, vše co je lukrativní, bude privatizováno,
takže až bude v České národní
radě projednáván zákon o majetku obcí,
nebude už v podstatě projednávat co, protože
onen majetek bude v privátním vlastnictví.
Přitom obce měly do roku 1949 svůj majetek,
který po celá staletí budovaly a uchovávaly
a o který byly státem připraveny.
Jediným argumentem proti tomu, aby obce a města
dostaly svůj majetek zpět, je bohužel argument
ideologický. Obecní majetek by prý podle
tohoto argumentu mohl zapříčinit budování
nových malých socialismů. Je pro mne, jako
pro poslance nejvyššího zákonodárného
sboru, dost smutné poznání, že v tomto
parlamentu jsou čím dál tím více
používány argumenty ideologické než
argumenty věcné. Podobně je tomu tak s tímto
problémem.
V této souvislosti považuji za šťastné,
že pozměňovací návrh v tomto
smyslu podal právě poslanec Lux. Ve všech evropských
zemích mají místní orgány nezávislý
právní statut, který jim umožňuje
jednat jako občanskoprávní subjekt. Vzhledem
k tomu může vlastník prodat, koupit nebo pronajmout
jakýkoli majetek, movitý nebo nemovitý včetně
podílu na soukromoprávních společnostech.
Nedostanou-li obce zpět svůj majetek, který
jim patřil, ztratí tak jako významné
hospodářské subjekty možnost vstupovat
do nového tržního hospodářství.
Takové administrativní opatření by
poznamenalo rozvoj obcí na mnoho let dopředu.
Majetková jistota umožňuje obcím ovlivnit
rozvojové směry v území, vyvíjet
iniciativu při podpoře soukromého podnikání,
zajišťovat dobře fungující infrastrukturu
a plnit další nutné sociální
a kulturní úkoly, které jsou v současné
době akutně ohroženy.
Obce nemají dostatek prostředků na svá
divadla, zdravotní a sociální služby,
knihovny, ale také např. na výstavbu bytů
a opravu kulturních památek. Pokud by byl městům
a obcím navrácen jejich majetek, většinu
z toho co jsem uvedl, by mohly města a obce uhradit z vlastních
zdrojů. Z toho důvodu vás, vážení
kolegové, vážené a milé kolegyně,
prosím o podporu pozměňovacího návrhu
ve znění kolegy poslance Luxe, aby do oprávněných
osob v § 3 byly jako právnické osoby zahrnuty
města a obce naší České a Slovenské
Federativní Republiky.
Jsem přesvědčen, že prosazení
tohoto pozměňovacího návrhu nám
naši voliči jen potvrdí a jenom nám
za něj poděkují. Já děkuji
vám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já také děkuji. Prosím teď poslance
Valtra, připraví se poslanec Benčík.
Poslanec SN V. Valtr: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové. O projednávaných
restitucích jedni tvrdí, že nás zničí,
zatímco druzí je prohlašují za nejlepší
metodu privatizace a spásu národního hospodářství.
Dokonce se lze setkat i s novými rasovými teoriemi
o dědičnosti mimořádné genové
výbavy potomků bývalých podnikatelů,
o čemž dost pochybuji. Náprava křivd
je záměr zcela jistě ušlechtilý.
Jde o to, zda lze napravit křivdu všem, kterým
se stala. Víme, že nelze. Milióny občanů,
kteří neměli majetek, žili od výplaty
k výplatě, okradeni měnovou reformou, oloupeni
o občanská práva, svobodu i zdraví,
odškodněni nebudou. Jde o nápravu některých
křivd, některým lidem. Když připouštíme
tuto zásadu pro většinu, musíme ji uplatnit
i pro menšinu vlastníků majetku. Nehledě
na to, jak už tu bylo vykresleno, že zauzlenost majetkových
práv nejsme schopni spravedlivě rozvázat.
Navrhovatelé maximálního odškodnění
nás vhánějí do restituční
pasti, ve které by dlouholetými dědickými
spory naše národní hospodářství
vykrvácelo.
V zájmu urychlené transformace doporučuji
tyto změny v tomto znění: "Za oprávněné
osoby v § 3 považovat je poškozeného a jeho
nejbližší rodinu, tedy děti, manžele
a rodiče". Ve všech ostatních případech
ať je oprávněnou osobou český
a slovenský stát prostřednictvím fondů
národního jmění. Tímto opatřením
může na stát přecházet všechen
neoprávněně nabytý majetek, jehož
navrácení původnímu vlastníku
není možné. Stát jej pak bude privatizovat.
Oprávněné osoby nemohou být funkcionáři
bývalé Komunistické strany Československa.
Lhůtu v § 5 pro výzvu k vydání
věci považuji za vhodné zkrátit na 3
měsíce.
Dámy a pánové, někdy je Československu
vyčítáno, že nechává zabíjet
příliš velký počet nenarozených
dětí. Nezabíjejme - obrazně řečeno
- maximální restitucí i ty narozené.
Jsou naší budoucností. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Nyní má slovo poslanec Benčík.
Připraví se poslanec Štern.
Poslanec SL M. Benčík: Vážený
pán predseda, pán predsedajúci, vážené
poslankyne a poslanci. Mal som možnosť svoje návrhy
a pripomienky k predloženému legislatívnemu
návrhu uplatniť v čase nekonečne dlhých
a často kontroverzných diskusií na zasadaniach
ústavnoprávnych výborov. Preto sa nebudem
podrobnejšie zaoberať právnymi aspektami posudzovanej
predlohy, i keď by si to vzhľadom na povahu a zložitosti
vzťahov, ktoré hodlá právne upraviť,
osobitne zaslúžila. Už len sama kumulácia
rôznorodých vzťahov patriacich do trestno právnych,
občiansko právnych, správnych a pracovno
právnych oblastí tvorí veľmi náročnú
právnu matériu a na jej kvalifikované a zodpovedné
posúdenie by bola potrebná kvantifikácia
ekonomického dopadu - ako tu hovorili viacerí, napr.
poslanci Dostál alebo Zeman. Inak je elementárnou
zásadou legislatívnej činnosti, že vždy
má byť v prílohe uvedené, aký
dopad bude mať ten - ktorý zákon na ekonomickú
a rozpočtovú sféru. V tomto prípade,
i keď ide o veľmi zložitú vec, to vláda
neurobila.
Ale pre správne rozhodnutie by bol potrebný i väčší
časový priestor a možno i pokojnejšia
atmosféra, než sa v tomto parlamente vytvára
a existuje. Sme stále pod tlakom, a to nielen časovým.
To sa, pochopiteľne, negatívne odráža
na obsahovo-formálnej úrovni posudzovaných
predlôh a bohužiaľ i v tomto prípade, najmä
konjunkturálne, doslova účelové akauzuistické
zásahy niektorých poslancov do vládou predloženého
návrhu vytvárajú priestor pre právny
nihilizmus, pre popretie elementárnych princípov
právneho myslenia, ako je právna istota, prezumcia
statočnosti a podobne. Obávam sa, že takáto
cesta nemôže viesť k tak často deklarovanému
a stále verím, že naozaj potrebnému
a žiadanému právnemu štátu.
Už len veľmi stručne načrtnuté
právne aspekty zákona o mimosúdnych rehabilitáciách
by samé postačili k tomu, aby v ústavnoprávnych
výboroch neboli schválené. Bolo už pánom
Bendom uvedené, že po niekoľkodňovom intenzívnom
rokovaní a dopracovaní (a je potrebné povedať,
že v mnohom k lepšiemu) ústavnoprávne
výbory návrh neschválili. Zdá sa mi,
že nielen verejnosť je televíziou, rozhlasom
a tlačou nesprávne informovaná, ako na to
dnes poukázal pán Lux a ostatní, ale že
tendenčne a neúplne príslušné
inštitúcie informujú i pána prezidenta
Havla, lebo z jeho úst som sa z televízie vo štvrtok
minulého týždňa dozvedel, že ústavno
právne výbory návrh zákona neschválili
vraj preto, že neboli uznášania schopné.
To je zrejme nepravda. V každom výbore nás
bol dostatočný počet k tomu, aby sme v súlade
s rokovacím poriadkom o veci právoplatne hlasovali.
Z 24 prítomných 11 bolo pre, 6 proti a 7 sa zdržalo
hlasovania. Pravda, dôvody, ktoré viedli poslancov
k odmietavému, respektíve zdržanlivému
stanovisku sú veľmi odlišné. Niektorí
otvorene povedali, že hlasovali proti, pretože sa do
vládneho návrhu dostalo len málo z toho,
čo navrhovala skupina poslancov okolo kolegu Senjuka. Iní
- medzi nich patrím i ja - sme hlasovali proti z toho dôvodu,
že pod tlakom poslancov sa vládny návrh pozmenil
k horšiemu, a to nielen v právnom vyjadrení,
ale hlavne v jeho ekonomicko-sociálnych a spoločenských
dopadoch. Myslím, že v tomto prípade sa vláde
zbytočne roztriasli kolená a veľmi sa snažila
vyjsť skupine poslancov v ústrety. Vláda v
tomto prípade mala byť rozhodnejšia a vôbec
- s roztrasenými kolenami sa zle vládne. Jej rozhodnejší
postup by bol viac v súlade s prevažujúcou
verejnou mienkou a so stanoviskom tej časti poslancov (ja
som presvedčený, že v tomto parlamente je ich
väčšina), ktorí majú pocit zodpovednosti
voči voličom a voči vlastnému svedomiu
vtedy, keď rozhodujú.
Je možné, že vládu vystrašil súčasný
neradostný a z veľkej časti ňou samou
spôsobený stav, keď výkonnosť priemyslovej
a stavebnej výroby klesá, a mnohým podnikom
hrozí reťazová platobná neschopnosť
s vážnymi ekonomickými dôsledkami a sociálnymi
konfliktmi. K tomu sa pridružuje, podľa môjho
názoru, cielený rozklad poľnohospodárstva,
ktoré - či to už niekto uznáva alebo
neuznáva - v minulosti patrilo medzi stabilizujúce
faktory zabezpečujúce výživu obyvateľstva.
Pokles výkonnosti priemyslu a poľnohospodárstva,
o konkrétny chod ktorého sa teraz sotva niekto stará
- bude mať negatívny dopad na tvorbu zdrojov a materiálna
sféra je (a obávam sa, že v nasledujúcich
mesiacoch bude ešte viac) ohrozená a nedostatková.
Preto som bol vyvedený z miery, keď niektorí
kolegovia poslanci vehementne odmietali zakotvenie takéhoto
ustanovenia, podľa ktorého by sa navracali tie nehnuteľnosti,
v ktorých je umiestnené zdravotníctvo, sociálne,
kultúrne a školské zariadenia, a v ktorých
sa uskutočňuje pracovná rehabilitácia
a zamestnávanie zdravotne postihnutých osôb.
S terajším návrhom, aby tieto nehnuteľnosti
boli tiež navrátené oprávneným
osobám a podľa § 12 odstavec 2 by mal doterajší
užívateľ možnosť v priebehu desiatich
rokov využívať priestory ako nútený
nájomník, súhlasiť nemôžem.
Na jednej strane niet peňazí, a bude ešte menej,
na lieky, na minimálne zvýšenie platov zdravotníckych
pracovníkov, učiteľov, nehovoriac o nedostatku
výdavkov na kultúru, a na druhej strane zdravotné,
školské a kultúrne organizácie budú
musieť platiť nájomné za priestory, ktoré
zo štátnych prostriedkov boli účelové,
i keď nie vždy uspokojivo terajším potrebám
upravené.
Výška nájomného v trhovom hospodárstve
bude asi ekonomická, a pýtam sa, kde tento štát,
zdravotníctvo, školstvo a sociálne zariadenia
sú a dúfam, že vo väčšine
budú i v budúcnosti v starostlivosti štátu.
Kde má tento štát vziať prostriedky na
toto nájomné? Mohol by som uvádzať i
ďalšie výhrady, ktoré ma vedú k
odmietavému postoju k návrhu zákona, ale
za mylné považujem najmä tvrdenie, že tento
spôsob a rozsah reštitúcie vedie k efektívnej
a rýchlej privatizácii. K efektívnej možno,
ale k rýchlej rozhodne nie. Rozšírením
oprávnených osôb, rozsahu majetku určeného
na vrátenie in natura pri súčasnej úrovni
vzťahov a fenoménu rýchleho zbohatnutia sa,
pri neusporiadaných evidenciách vlastníctva,
rozkrúti sa dosiaľ nevídaný kolotoč
viacročných súdnych sporov so všetkým,
čo s tým súvisí. Budú tu prieťahy,
vzniknú rozpory, nevraživosť medzi ľuďmi
a vyvolá sa tým právna neistota. Výsledok
takejto cesty na odstránenie minulých krívd
nemôže byť úspešný na rozhodný
podiel privatizácie, a tým spochybňujeme
výslednosť ekonomickej reformy ako základu
našej ekonomickej, politickej a spoločenskej prosperity.
Odporúčam pre nesprávnu koncepciu, pre nedostatočnú
správnu a obsahovú úroveň legislatívy
návrh odmietnuť. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Benčíkovi a prosím
pana poslance Šterna, aby se ujal slova. A připraví
se pan poslanec Igor Němec.
Poslanec SN J. Štern: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, jestliže se zde včera
několikrát citovaly autority na podporu nebo proti
tomuto zákonu, dovolil bych si také citovat člověka,
který pro mne autoritou je a sice Rogera Scrutona o tom,
co je to vlastnictví a jaký má vztah ke společnosti.
Považuji to za potřebné.
"Vlastnictví je primární vztah, kterým
se člověk dostává do kontaktu s přírodou.
Je tudíž prvním stádiem socializace
předmětného světa a podmínkou
existence všech vyšších institucí.
Není nezbytně plodem hrabivosti či vykořisťování,
je však nezbytnou fází procesu, kterým
se člověk osvobozuje z moci věcí,
a přitom přeměňuje své vnímání
přírody jako světa, který mu odporuje
v představu světa povolného. Vlastnickým
vztahem člověk dokáže prostoupit svým
svět vůlí a začíná tak
objevovat sám sebe jako bytost společenskou."
Zamysleme se totiž nad otázkou, čím
je člověk bez instituce soukromého vlastnictví.
Čtyřicet let jsme v tom světě žili.
Pokračuji citátem: "Žádný
předmět ve světě nemůže
identifikovat jako svůj vlastní; nemůže
tedy těchto předmětů svobodně
užívat a očekávat, že ostatní
s tím budou souhlasit. Všechno, po čem touží,
vidí jako objekt pouhého přání,
nikoli práva. Nemůže ani hledět na kteroukoliv
část tohoto světa, jako na něco, co
je spojeno, s výjimkou nahodilých střetů
sil a zájmů, s existencí někoho jiného.
Předměty tak nemohou hrát žádnou
roli v ustavování nebo posilování
společenských svazků. Místo toho stojí
zcela odděleně od světa lidí jako
bezduchý, nelidský scénář k
procesu jejich amorfního vzájemného vyrovnávání."
Jestliže je někomu dobře v takovémto
světě, nechť si v něm žije, je
to jeho právo, nechť po něm touží,
ale já se domnívám, že většina
lidí přirozeně touží po světě,
který instituci soukromého vlastnictví považuje
za vlastní a za přirozenou a potřebnou.
Cituji dále: "Má-li se člověk
z tohoto stavu probudit ke skutečnému vědomí
sama sebe jako bytosti druhové, pak musí vnímat
svět v jiných pojmech, totiž v pojmech práva,
odpovědnosti a svobody. To mu umožňuje právě
instituce vlastnictví. Je-li předmět v něčím
vlastnictví, přestává být pouhou
neživou věcí a místo toho se stává
ohniskem práv a povinností. Tato práva a
povinnosti nemusí být smluvní povahy. Spíše
jde o to že dokud nevzniknou, dokud se tedy vlastnictví
z účinného ovládání
nestane institucionalizovaným, dotud není pro lidskou
společnost žádným přínosem."
Na těchto hodnotách je založeno naše pojetí
soukromého vlastnictví, na tyto hodnoty se odkazujeme,
jestliže navrhujeme ke schválení zákon
a mimosoudní rehabilitaci, kde rekonstruujeme určité
vlastnické vztahy. Domnívám se, že nás
nic nenutí restituci provádět. Není
pro mne argumentem, že je to nejjednodušší
forma privatizace. Jsou i jiné formy privatizace. Dokonce
jeden nejmenovaný poradce navrhoval tu formu privatizace,
že se zhasne a všichni si rozeberou co urvou. Možná,
že by to byl nejjednodušší způsob.
Myslím si ale, že takto k tomu nemůžeme
přistupovat.