Abychom pochopili rozdíly a proč jsou předkládány
další zákony, které se týkají
privatizace, měli bychom si upřesnit a objasnit,
jako jsou rozdíly režimu přechodu vlastnických
vztahů jednotlivých zákonů.
V transformačním zákonu se v prvé
řadě vypracovává privatizační
projekt, vypracovává ho podnik či ministerstvo
a v tomto privatizačním projektu jsou řešeny
věci jako je výrobní program, struktura řízení,
přechod vlastnických vztahů, další
organizační uskupení jednotlivých
podniků.
Teprve pak následuje změna vlastnických vztahů.
To znamená, že vlastníkovi, rozumějme
podnikateli, v tomto případě jsou upřena
práva vlastníka určovat a rozhodovat o chodu
svého vlastnictví, určovat jednotlivé
podnikatelské záměry, aplikovat podnikatelskou
činnost, která by jinak vlastníkovi přináležela.
V případě, že by toto došlo v průřezu
celé ekonomiky, bylo by tady reálné nebezpečí,
že by došlo k informačnímu monopolu top
managamentu a řídící sféry
státu, a došlo by k oddělení lidí,
kteří v těchto závodech pracují
od všech ostatních, kteří by neměli
možnost se přímo podílet na řízení,
vypracování a schvalování privatizačních
projektů. Tento informační monopol by trval
po dobu, než by jednotlivé státní podniky
začaly krachovat.
Další vývoj situace by samozřejmě
byl obdobný při tvoření, jakým
způsobem vznikla střední kapitalistická
podnikatelská vrstva na sklonku a v průběhu
19. století. Vláda zcela dobře pochopila,
že pro to je třeba vytvořit rychle střední
podnikatelskou vrstvu, která by tento monopol informační
narušila, aby nedošlo k formě státního
kapitalismu, nebo chcete-li socialismu s lidskou tváří,
v podobě, kdyby se v tomto případě
takto nepovedlo provést transformační zákon,
a proto byl předložen před transformačním
zákonem zákon o malé privatizaci, který
umožňuje vznik střední podnikatelské
vrstvy a zabraňuje vzniku tohoto informačního
státního monopolu nebo státního kapitalismu,
chcete-li.
Po zkušenostech, které jsou s malou privatizací,
kde malá privatizace by měla privatizovat objem
asi 20 tisíc objektů, a přitom, jakým
způsobem probíhá malá privatizace,
je jednoznačně patrné, že by byla ukončena
po 3 letech, jestliže máme 80 okresů, v každém
okresním městě by každý týden
bylo privatizováno 10 objektů, je jednoduché
si spočítat, jak dlouho by privatizace trvala.
Proto se domníváme, že zákon o mimosoudních
rehabilitacích umožňuje stejně rychlou
cestu vytvoření střední podnikatelské
vrstvy, která by právě zabránila vzniku
státního monopolního kapitalismu, která
by umožnila okamžitou akceleraci středního
průmyslu, středního výroby a celého
objemu služeb.
Domníváme se, že zákon o mimosoudních
rehabilitacích, který ve své první
části umožňuje vrácení
majetku in natura, právě všechny tyto podnikatelské
aktivity středních majetkových vrstev urychlí,
nemluvě o tom, že v některých případech,
tak jak je zákon koncipován, umožňuje
v rámci zhodnocení vracených majetků
získat státu investice, které již dávno
oželel, to znamená různá zhodnocení,
která byla provedena a nebylo možné je využít,
různé zbytečně proinvestované
investiční prostředky, které dnes
při převodu - vracení těchto majetků
budou vystupovat v rámci zhodnocení. Čili
není tady ani možné odhlédnout od té
skutečnosti, že i v rámci mimosoudních
rehabilitací jednotlivé republikové rozpočty
budou mít i příliv zisků.
To by bylo z analýzy přechodu vlastnických
vztahů všechno, já se domnívám,
že tyto tři zákony, zákon transformační,
zákon o malé privatizaci spolu se zákonem
o mimosoudních rehabilitacích vytváří
v takové formě, v jaké jsou nám dnes
tyto zákony předkládány, ucelený
a naprosto vyvážený celek, který nebude
brzdit privatizaci, ale naopak vzájemnou provázaností
bude privatizaci a přechod na hospodářství,
které bude budováno na principu tržním,
že tento přechod urychlí.
Proto bych chtěl všem vám oběma sněmovnám
doporučit, aby vládní návrh ve znění
tisku 477 byl projednáván a posléze schválen.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Senjukovi a než přistoupíme
k rozpravě, měli bychom umožnit těm
věrným poslancům, kteří vydrželi
sledovat celé jednání, přestávku.
Vyhlašuji 20ti minutovou přestávku s časem
dalších 10 minut k návratu do jednací
síně. Kritický čas je 15.30 hodin.
(Jednání přerušeno v 15.00 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15.40 hodin.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vážení poslanci a poslankyně, zahajuji
přerušené jednání. Po jednání
s legislativci bych rád konstatoval, ve prospěch
paní poslankyně Samkové, že přece
jen navrhnu hlasování o textu, o kterém jednáme.
V podstatě bychom měli vyslovit souhlas s tím,
že bude projednáván návrh vládního
zákona tisk 442 ve znění společné
zprávy zpravodajů Sněmovny lidu a Sněmovny
národů tisk 477.
Máme tedy hlasovat, že souhlasíme s projednáváním
tohoto textu. S technickou poznámkou se hlásí
poslanec Dostál.
Poslanec SN P. Dostál: Pane místopředsedo,
nerad zdržuji, ale až budou připomínky,
tak bych to nemohl uplatnit. Vy jste poděkoval panu premiérovi
Čalfovi za hlubokou analýzu, ale mně a několika
poslancům schází kvalifikace toho, co tento
zákon bude stát, jak zatíží náš
státní rozpočet. Než se bude hlasovat
o tisku, byl bych rád, aby pan premiér Čalfa
nebo někdo odpovědný z vlády nám
dal odpověď na tuto otázku.
Tisk o tom diskutuje, známe prohlášení
ekonomů. Říkám to také proto,
že pan místopředseda vlády Mikloško
uvedl 12. 1. v listu Pravda částky, které
mě položily na lopatky. Byl bych tedy rád,
kdyby se Federální shromáždění
dovědělo částku, kterou to bude stát
státní rozpočet.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, mám to považovat za předčasný
vstup do rozpravy?
Poslanec SN P. Dostál: Ne, pane místopředsedo,
to jsme si nerozuměli. Abych mohl hlasovat pro tento zákon,
jestli vůbec má být projednáván,
musím vědět, kolik tento zákon bude
stát.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Je to vaše stanovisko, rád bych zaujal vstřícný
postoj. Pan premiér není přítomen,
tím jste zaskočil mě i federální
vládu a já se nenápadně obracím
na místopředsedu Pavla Rychetského, zda by
něco rozumně pádného neřekl.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Pokud se týká námitky vznesené panem
poslancem, myslím si, že procesně není
na místě, protože otázka nezněla,
zda bude či nebude projednáván zákon,
návrh zákona už projednáván je.
Návrh předsedajícího zněl tak,
zda předmětem projednávání
bude osnova tisk 442 nebo osnova tisk 477.
Mezi osnovami je jistě rozdíl i pokud se týče
kvantifikace dopadu na státní rozpočty. Rozdíl
je oběma směry. Původní vládní
návrh předpokládal maximální
hranici - zdůrazňuji, že jde o odhad - 10 miliard
korun.
V osnově 477 dochází k výrazné
restrikci, a to v tom směru, že takzvané peníze
cash, to znamená to, co by stát vyplácel
v penězích, by se omezovaly na velmi úzký
okruh osob, t. j. na oprávněné osoby, které
byly původními vlastníky a které se
dožily zákona a uplatňovaly by nárok.
Zde dochází k výraznému snížení
nároků na státní rozpočet.
Naproti tomu osnova tisk 477 rozšiřuje předmět
restitučního zákona i o znárodňovací
zákony, pokud byly realizovány nezákonným
způsobem v rozhodném období. Zde dochází
tedy k rozšíření, ale zejména
v podobě naturální restituce, anebo restituce
v cenných papírech, která nemá dopad
na státní rozpočet, na státní
pokladnu, nýbrž na privatizační proces,
na objem akcií, které se stanou předmětem
privatizace, a na objem akcií, které se stanou předmětem
restituce.
Proti původnímu odhadu nedochází v
zákoně, který byl předložen jako
vládní návrh, k výraznějšímu
posunu ani jedním směrem. Jinak federální
vláda dnes projednávala na mimořádné
schůzi tuto otázku a se souhlasem představitele
Federálního shromáždění
- - protože pan ministr financí není v Československu
- zmocnila jeho náměstka pana Dušana Třísku,
aby v rozpravě na půdě Federálního
shromáždění podal potřebný
výklad. Protože jde už o věc, který
se týká rozpravy a nikoli věc, která
se týká procedury.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu místopředsedovi Rychetskému.
O slovo se hlásí poslanec Benda.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
V. Benda: V rámci procedurální čistoty
bych jenom rád upozornil, ještě než bude
hlasováno, na další chybičku, která
se vloudila do tisku 477 a na kterou jsme byli upozorněni
vládou. Je to zase inkriminovaná strana 18, §
26. Poslední řádek má znít
"přepočet podle těch předpisů,
podle kterých byl přiznán".
Omlouvám se vám. V horečné práci
se nám vloudil tento posun.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, děkuji za upřesnění.
S technickou poznámkou se hlásí poslanec
Šimko.
Poslanec SL I. Šimko: Mám jen technickou poznámku:
Patří k tomu i tisková oprava?
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ano, patří. To bylo mé opomenutí,
promiňte.
Budeme hlasovat. Nejdříve bude hlasovat Sněmovna
lidu. Hlasujeme o tom, o čem jsme už začali
jednat, hlasujeme o tom že budeme dále projednávat
vládní návrh zákona tisk 442 ve znění
tisku 477 jako společné zprávy zpravodajů.
(Poslanec SL F. Magyar se hlásí s technickou poznámkou.)
Já jsem zahájil hlasování, pane kolego.
To jsou nezpůsobné metody. Nemohu takto pokračovat.
Nyní se hlasuje.
Hlasují nejprve poslanci Sněmovny lidu. Kdo z nich
je pro předložený návrh, nechť
zvedne ruku a stiskne tlačítko! (Hlasuje se.) (Osmdesát
pět.) Děkuji. Osmdesát pět.
Kdo je proti? (Pět.) Pět.
Kdo se zdržel hlasování? (Devatenáct.)
Devatenáct.
Sněmovna lidu se rozhodla pro pokračování
v rozpravě.
Hlasovat bude Sněmovna národů jako celek.
Stačí nadpoloviční většina
přítomných. Ptám se poslanců
Sněmovny národů, kdo souhlasí s projednáváním
navrženého zákona? (Hlasuje se.) (Devadesát
jeden.) Devadesát jedna. Děkuji.
Kdo je proti? (Devět.) Devět.
Kdo se zdržel hlasování? (Osmnáct.)
Osmnáct.
Také Sněmovna národů souhlasí
s dalším projednáváním.
Než přistoupíme k vlastní rozpravě,
je zde přihlášeno několik poslanců
s příspěvky, které se netýkají
předmětu našeho jednání. Kolega
Bohuslav Hubálek chce říci jednu větu
k období 1948 až 1989. Obávám se, že
toto období nepůjde vyřídit jednou
větou.
Poslanec SL B. Hubálek: Vystoupil bych až na závěr
schůze.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Kolega Igor Němec chce doplnění programu
o jeden bod.
Poslanec SN I. Němec: Vystoupím až na závěr
jednání.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Tím se situace zjednodušila. Hlásí se
poslanec Roman. Dávám mu slovo.
Poslanec SN L. Roman: Pán predsedajúci, chcel by
som sa opýtať: predlohou dnešného rokovania
je tlač 442 alebo 477? Bolo to pred hlasovaním nejasne
povedané, že sme tomu skutočne nerozumeli.
Hlasovali sme len o tom, že budeme jednať o tejto probléme,
alebo o tom, že budeme jednať o nejakej predlohe? (Smích
v sále.) Nesmejte sa, je to tak.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Moje postavení předsedajícího je katastrofální.
Poslanec SN L. Roman: Ja si myslím, že by sme mali
hlasovať, či prijímame ako pozmeňovací
návrh, že tlač 477 bude predlohou. Inač
platí, že tlač 442 je predlohou dnešného
rokovania.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pan zpravodaj Senjuk k tomu něco řekne.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
R. Senjuk: Dámy a pánové, já se domnívám,
že tady bylo zcela jednoznačně třikrát
po sobě zopakováno, že se bude hlasovat o tom,
zda sněmovny souhlasí s tím, aby se projednával
vládní návrh zákona tisk 442 ve znění
tisku 477.
Já se nedomnívám, že bychom měli
používat jinou formulaci. Podle mého názoru
pro všechny normální lidi je to naprosto srozumitelné.
(Smích v sále, potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Nepochybuji, že je to srozumitelné i pro pana poslance
Romana. (Oživení a smích v sále.)
Slovo má poslanec Magyar.
Poslanec SL F. Magyar: Najskôr sa ospravedlňujem
že som sa hlásil pred hlasovaním. Nemal som
v úmysle schôdzu preťahovať. Dostali sme
tiež tlač 479. Máme ju hneď zahodiť,
alebo o ňom budeme tiež rokovať?
Předsedající předseda SL. R. Battěk:
Pokuste se nějaký čas si ho u sebe podržet.
(Smích v sále.)
Žádám o klid. Rád bych přistoupil
k vlastnímu jednání a zahájil jednání.
Jako první se do rozpravy přihlásil poslanec
Vild. Uděluji mu slovo.
Poslanec SN J. Vild: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
chci vás seznámit se stanoviskem poslanců
- studentů Michala Bláhy, Jiřího Dienstbiera,
Jozefa Šepetky a svým, čtyř poslanců
Občanského fóra a Veřejnosti proti
násilí, k návrhu zákona o mimosoudních
rehabilitacích. My čtyři, bez rozdílu
příslušnosti ke kterékoliv části
politického spektra, bez rozdílu národností,
Češi i Slováci a po konzultacích se
řadou našich kolegů na vysokých školách,
jsme došlo k tomuto shodnému závěru.
Nesouhlasíme s hlavou 1. části druhé
zákona o mimosoudních rehabilitacích, ve
které je řešena otázka restitucí.
Nelze ospravedlnit procesy, teror, pracovní tábory
a diktaturu strany nad celou společností. Bylo spácháno
tolik křivd, že je těžké je jen
vyjmenovat. Lidi byli pro své názory a přesvědčení
popravováni, vězněni, perzekuováni
v práci, nemohli studovat, rozvíjet své nadání
a schopnosti. Byl jim sebrán nejen nemovitý, ale
i movitý majetek. Tisíce lidí mělo
pronajato různé krámky a živnosti, o
které přišli. Lidé byli okradeni měnovou
reformou. A co je nejhoršího? Komunistický
režim vzal lidem svobodu, důstojnost, vzal jim možnost
přirozeně, lidsky a beze strachu žít.
Naši občané umírají na nemoce
způsobené zdevastovaným životním
prostředím, které nám zanechal totalitní
systém. Prostě máme tu dnes 15 miliónů
postižených. Ty všechny bychom měli rehabilitovat
a odškodnit. Jenže my na to nemáme, a proto nemůžeme
začít odškodňovat jedny na úkor
všech ostatních.
Chceme pravdivě jednat a myslet, očistit svoje duše
a - je-li to nutné - vyvodit pro sebe závěry.
Zavazuje nás k tomu naše lidská důstojnost.
Ale vina, která se má napravovat, má své
hranice. Je třeba potrestat zločin, ale každá
rehabilitace, která chtíc odčinit křivdu
páchá křivdy další, je nepřípustná.
Z hlediska potřeb země je dnes rozhodující
zákon úspory času. Tento zákon je
vlastní podstatou efektivnosti ve všech oblastech
života společnosti, přičemž rozhodující
je efektivnost společenské výroby. Historicky
je neodmyslitelný hospodářský růst
při dlouhodobé konstantní či dokonce
snižující se efektivnosti. Z hlediska zákona
úspory času a rozvoje demokratického Československa
rozhodne co nejrychlejší privatizace. Zákon
o mimosoudních rehabilitacích ji blokuje, fakticky
vytváří prostor pro to, že naše
úsilí nemusí být vůbec úspěšné.
Restituce už v podstatě zastavila malou privatizaci.
Není totiž co privatizovat - kromě pár
trafik, několika novostaveb a nájemného na
dva roky.
Potřebovali jsme rychle vytvořit konkurenční
prostředí, stáhnout od obyvatelstva finanční
prostředky a ty zmrazit nejméně na dva roky.
To se nám nedaří, vzniká inflace,
která zhoršuje životní úroveň
každého jednoho občana této země.
Snižuje se také skutečná hodnota finančních
prostředků, které máme na školství,
zdravotnictví, kulturu, ekologii atd. Hrozí nám,
že ke konci roku nebudeme mít ani léky a budou
nám umírat naše děti.
Restituce také v žádném případě
není rychlou formou privatizace. Neshody mezi oprávněnými
osobami a pak následně mezi spoluvlastníky
povedou k nekonečnému množství soudních
sporů, které budou trvat dlouhá léta.
Bez souhlasu kteréhokoliv ze spoluvlastníků
- a těch mohou být až desítky - nelze
prakticky nemovitost ani užívat, ani upravovat či
prodat. Povinné osoby se mnohdy patrně přestanou
o majetek starat, což povede k ohromným problémům.
Dále nejistota ve vlastnických vztazích zastavuje
příliv zahraničního kapitálu,
který tolik potřebujeme.
Příznivci restituce tvrdí, že když
lze nějaké křivdy napravit, tak se to má
provést a ne říkat, že to budeme dělat,
protože jiné křivdy už napravit nedokážeme.
To by byla pravda, kdyby se ale náprava těchto křivd
nedělala na úkor obětí křivd
posledních.
Jsme přesvědčeni, že naše důvody
potvrzuje nejen formální logika, ale i empirie.
Totiž bezprecedentnost našeho zákona v domácím
i zahraničním kontextu. A právě takto
bezprecedentnost zákona o mimosoudních rehabilitacích
je nebezpečná. A navíc otázka restitucí
byla vznesena dodatečně až po volbách,
takže projednáváním tohoto zákona
překračujeme - podle našeho názoru -
mandát, který jsme dostali od svých voličů.