Aplikácia predloženej osnovy zákona na cirkev
by bola naviac pro cirkev postupom diskriminačným.
Cirkvi by sa dostali do postavenia subjektu, ktorý musí
svoje nároky dokazovať a uplatňovať v
relatívne prepadnutej dobe. Cirkevný majetok, ktorý
by mal byť oprávneným subjektom vrátený,
dnes slúži v obidvoch republikách prevažne
pre plnenie závažných úloh v oblasti
zdravotníctva, starostlivosti o prestarlých alebo
inak postihnutých občanov, alebo v oblasti kultúry,
archivníctva a podobne.
Vláda Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky
by sa chovala nezodpovedne, keby navrhla naturálnu reštitúciu
bez prerokúvania s vládami obidvoch republík.
Druhou základnou otázkou predloženého
návrhu zákona je otázka spôsobu nápravy
krívd. Tu je treba rozhodnúť, či sa
má v uvedených oblastiach mimosúdnej rehabilitácie
poskytovať oprávneným osobám náhrada
v peniazoch, cenných papieroch, alebo či sa im má
priamo vracať majetok v jeho dnešnej fyzickej podobe.
Návrh, ktorý máte dnes pred sebou je založený
na princípe naturálnej reštitúcie ako
základnom spôsobe náhrady. Peňažité
náhrady sa navrhujú iba tam, kde príslušnú
nehnuteľnosť nie je možné vydať.
Pri prerokúvaní vo výboroch niektorí
poslanci uplatnili pripomienku, že peňažité
náhrady by mali byť obmedzené na minimum, a
vo veľkej väčšine prípadov buď
vôbec neposkytované tam, kde oprávnená
osoba odmietne naturálnu reštitúciu, alebo
by mali byť plne nahradené finančnými
náhradami, to znamená náhradami vo forme
cenných papierov, ktoré nebudú mať povahu
štátnych dlhopisov. Táto iniciatíva
je motivovaná protinflačnými dôvodmi
a preto ju vláda víta.
Rovnako sme si vedomí toho, že naturálna reštitúcia
u nehnuteľností je z hľadiska zachovania určitých
verejnoprospešných činností všeobecným
problémom reštitučných zákonov.
V súčastnosti sú evidované prípady,
keď vlastníci vypovedajú z nájmu nebytových
priestor školy a školské či zdravotnícke
zariadenia bez akýchkoľvek škrupulí. Ukazuje
sa, že v odôvodnených prípadoch je vhodným
spôsobom riešenia forma núteného nájmu.
Uskutečňovanie naturálnej reštitúcie
je spojené s celým radom problémov, ktoré
sa dotýkajú napríklad presnej identifikácie
pôvodného majetku, jeho zhodnotenia a aktuálneho
ocenenia, zmien v jeho vecných vlastnostiach i funkčnom
určení. Všetko je nanajvýš komplikované
a bude si vyžadovať individuálne posudzovanie.
Skutková podstata je veľmi široká a dá
sa očakávať, že sa prejaví aj v
oblasti justície. V tejto súvislosti upozorňujem
na stanovisko justície, ktoré bolo pred niekoľkými
dňami publikované a ktoré veľmi realisticky
upozorňuje na možnosť zahltenia súdnej
sústavy.
Vzhľadom na uvedený moment je nevyhnutné sťahovať
naturálnu reštitúciu na pokiaľ možno
jednozačné prípady. To znamená vylúčiť
z nej majetok, znárodnený pred rokom 1948 a tým
v podstate - o čom som už hovoril - aj nároky
právnických osôb na mimosúdnu rehabilitáciu.
Vážené poslankyne a poslanci, dostávam
sa tak k ďalšiemu základnému problému,
na ktorý vás chcem vo svojom úvodnom slove
upozorniť. Je ním problém vzťahov zákona
o mimosúdnych rehabilitáciách a predpisoch
o znárodnení z roku 1945 a 1948.
Pokiaľ ide všeobecne o názor, že by bol
možný ďalší posun hraníc pred
25. február 1948, vláda je názoru, že
by to nebolo vhodné. Vedú nás k tomu nielen
ekonomické argumenty, ale aj vnútropolitický
a zahraničnopolitický rozmer problémov. Myslím,
že nie je treba o tom hovoriť podrobnejšie. Je
treba si uvedomiť, čo týmto zákonným
návrhom vláda sleduje. Ide nám o zmiernenie
následkov krívd, bezprávia a perzekúcií.
K takýmto defektom dochádzalo a dochádza
v rôznych krajinách a v rôznych historických
obdobiach. My však rokujeme o období, počiatok
ktorého je vymedzený dátumom 25. február
1948, dátumom, kedy prestal existovať právny
štát so všetkými z toho vyplývajúcimi
dôsledkami. Pred tento dátum nemôžme ísť,
pretože to by už bol iný zákon, ktorého
ekonomická dimenzie by boli nanajvýš celkom
neúnosné.
Tu existujú veľké riziká, ktoré
nemôžeme - s ohľadom na ďalší
štátny a národný rozvoj - podstúpiť.
Vláda však akceptuje návrh na presah noriem
prijatých pred 25. februárom 1948, pokiaľ sa
ich realizácia za stanovených podmienok uskutočnila
po februári 1948.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, dovoľte mi na záver ešte niekoľko
slov. Celý návrh vznikal v trochu vzrušenej
atmosfére. Vláda pôvodný návrh
stiahla a predložila parlamentu nové upravené
znenie. Túto skutočnosť nie je treba dramatizovať
a vyvodzovať z nej neprimerané závady, ale
naopak, považovať ju za dôkaz zložitosti
hľadania riešenia.
Naturálnu reštitúciu považujeme za morálne
a politicky oprávnenú. Uznávame právo
súkromného vlastníctva. Predložený
návrh zakladá naturálnu formu reštitúcie
v takej forme, ktorá by nemala mať pre transformáciu
nášho hospodárstva výrazne negatívny
dopad. To je kritérium, ktoré si vláda nevymyslela,
ale naopak je vo všeobecnom záujme našich ľudí.
Prežívame zložité obdobie, cítime
zodpovednosť za nápravy minulosti, rovnako ako za
dobu, v ktorej žijeme a ktorá je pred nami. Osobne
cítim veľké zadosťučinenie, že
sa Federálnemu zhromaždeniu predkladá návrh
zákona o mimosúdnych rehabilitáciach.
Predkladaný návrh je kompromisom medzi možnosťami
našej spoločnosti napraviť následky krívd,
alebo ich aspoň zmieriť a medzi nutnosťou zachovať
ekonomické a politické predpoklady pre ďalší
rozvoj spoločnosti. Očakávame množstvo
osôb, ktoré bude rehabilitované a odškodnené
podľa tohto zákona, bude dosahovať desaťtisíce
a státisíce ľudí. I keď je to veľmi
približný odhad, je zjavné, aké dôležité
bude vaše rozhodovanie o každom ustanovení vládneho
návrhu zákona o mimosúdnej rehabilitácii,
i o návrhu zákona ako celku.
V rokovaní Federálneho zhromaždenia nastala
situácia, ktorú náš parlament v histórii
nezaznamenal. Rokovaniu pléna je predložený
vládny návrh a nie je k dispozícii odsúhlasené
stanovisko výborov. Bez ohľadu na to vláda
podporuje znenie zákona upraveného po rokovaní
s predstaviteľmi politických klubov i jednotlivých
výborov Federálneho zhromaždenia tak, ako vám
bolo predložené vo forme spoločnej správy
spravodajcov (tlač 477) s dodatkom.
Na záver prosím menom vlády, abysme vyvinuli
maximálne úsilie o konsenz a o prijatie tohto zákona
i nadväzujúceho zákona o tzv. veľkej privatizácii,
ktoré sú také dôležité
pre pokračovanie ekonomickej reformy a tedy i pre život
našich ľudí. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Dovolte, abych poděkoval premiéru Čalfovi
za jeho obsáhlé analytické zdůvodnění
návrhu zákona a dovolte ještě, abych
teď požádal místopředsedu federální
vlády Pavla Rychetského, aby nás seznámil
s postoji republikových vlád k tomuto návrhu
zákona. Prosím pana místopředsedu.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
jako poslanci zvolení v prvních svobodných
a demokratických volbách po více než
čtyřiceti letech reprezentujete nejvyšší
zákonodárný sbor naší země,
o jehož svrchovanosti nelze pochybovat. Jen vy jste oprávněni
rozhodnout o konečné podobě zákona
o mimosoudních rehabilitacích. Tento zákon
bude mít dosah na všechny občany tohoto státu,
na ty, vůči kterým chceme alespoň
zmírnit dopady křivd z minulosti, ale i na ty, kteří
se budou na těchto dopadech podílet, i když
nenesou žádnou vinu za minulost.
V této souvislosti musím zdůraznit, že
přijímáte sice zákon federální,
ale jeho realizace a jeho dopady se promítnou výlučně
na úrovni obou republik a výlučně
do státních rozpočtů obou republik.
Proti předložené vládní osnově
(tisk 442), která byla řádně s vládami
obou republik projednána, a se kterou obě vlády
souhlasily, došlo při zásadních politických
jednáních na půdě vašich poslaneckých
klubů i na půdě jednotlivých výborů
k jednomu zásadnímu posunu - k rozšíření
působnosti uvažovaného zákona i na realizaci
znárodňovacích zákonů, pokud
k ní došlo po 25. únoru 1948 způsobem
odporujícím tehdy platným předpisům.
Jde o posun, ke kterému mají právo a povinnost
se vyjádřit i vlády České republiky
a Slovenské republiky. Jejich premiéři mě
požádali o informaci o průběhu projednávání
zákonné předlohy na půdě Federálního
shromáždění a k této zásadní
otázce obě vlády zaujaly na svých
mimořádných zasedáních stanovisko.
Je mojí povinností vás se stanovisky obou
republikových vlád seznámit. Dovolte mi proto,
abych vám přečetl písemné znění
těchto stanovisek, jak je vláda České
a Slovenské Federativní Republiky dnes obdržela:
"Stanovisko vlády Slovenské republiky k zásadním
a věcným pozměňovacím a doplňovacím
návrhům poslanců Federálního
shromáždění k vládnímu
návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích.
Vláda Slovenské republiky se na svém zasedání
dne 19. února 1991 seznámila s pozměňovacími
návrhy poslanců Federálního shromáždění
k vládnímu návrhu zákona o mimosoudních
rehabilitacích, obsažených v dopise místopředsedy
vlády České a Slovenské Federativní
Republiky Pavla Rychetského z 18. února. K uvedeným
návrhům zaujala toto stanovisko:
1. Vzhledem ke skutečnosti, že řešení
problému restitucí vyvolává vážné
politické, ekonomické a morální problémy,
vláda Slovenské republiky nesouhlasí s návrhem
vlády České a Slovenské Federativní
Republiky včetně pozměňovacích
a doplňovacích návrhů. Vláda
Slovenské republiky doporučuje tento návrh
zákona přepracovat.
2. Vláda Slovenské republiky nedoporučuje
k časovému určení rozhodného
období restituce dřívější
termín než 25. únor 1948 v žádné
podobě.
3. Pokud jde o rozsah a formu majetkových restitucí,
doporučuje vláda Slovenské republiky nahradit
naturální a finanční restituce především
využitím kupónové formy používané
i v privatizačním procesu. Přitom zvážit
i určení horní hranice objemu restitučních
nároků.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že realizace restitučního
procesu bude mít v podmínkách Slovenské
republiky více historicky podmíněných
odlišností, trvá vláda Slovenské
republiky na požadavku, aby zákon o mimosoudních
rehabilitacích obsahoval i zplnomocnění pro
Slovenskou národní radu, upravit tato specifika
formou zákona Slovenské národní rady".
Tolik stanovisko vlády Slovenské republiky. Nyní
vám přečtu stanovisko vlády České
republiky:
"Vláda České republiky vzala na vědomí
stanovisko vlády České a Slovenské
Federativní Republiky k pozměňovacím
návrhům poslanců Federálního
shromáždění k vládnímu
návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích.
Souhlasila s tím, aby povinnost vydat věc se vztahovala
i na případy, kdy v rozhodném období
bylo znárodnění vykonáno v rozporu
s tehdy platnými zákonnými předpisy".
Potud stanoviska vlád obou republik. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu místopředsedovi vlády
Pavlu Rychetskému a dovolte, abych konstatoval, že
návrhy zákonů projednaly všechny výbory
Sněmovny lidu a Sněmovny národů, kromě
výborů mandátových a imunitních.
Nyní prosím společného zpravodaje
výborů Sněmovny lidu poslance Václava
Bendu, aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
V. Benda: Pane předsedo, pane předsedající,
kolegyně a kolegové, úkol přednést
zpravodajskou zprávu je tentokrát mimořádně
komplikovaný. Je to částečně
proto, že o tento zákon byl velký zájem
u veřejnosti i, koneckonců, v odborných kruzích
i u nejrůznějších kompetentních
orgánů, částečně proto,
že nedošlo během projednávání
zákona ve Federálním shromáždění
ke zcela souladným stanoviskům ve všech výborech.
Důsledkem tohoto nesouhlasného stanoviska byla skutečnost,
že nakonec ústavně právní výbory
jako výbory garanční neodsouhlasily společnou
zprávu. Čili to, co vám nyní přednáším,
není schválená společná zpráva
výborů, nýbrž moje osobní zpráva
jako zpravodaje jednotlivých výborů Sněmovny
lidu.
Než se dostanu přímo k jednotlivým problémům,
tak bych rád upozornil, že stanoviska k tomuto zákonu
jsou natolik rozdílná a hlavně natolik obšírná,
že není v tuto chvíli v mé moci ani
v moci mých kolegů zpravodajů, abych upozorňoval
na každý jednotlivý sporný bod, abych
citoval příslušná minoritní vota
a citoval stanoviska jednotlivých výborů.
To budeme moci učinit nanejvýš až poté,
až padnou některé případné
pozměňovací návrhy, tak samozřejmě
jako zpravodajové zaujmeme k těmto pozměňovacím
návrhům stanoviska a také upozorníme
na to, jakou mají nebo nemají podporu ve výborech.
Kromě mnoha set dopisů jednotlivců i organizací,
které Federální shromáždění
v této věci obdrželo, obdrželi jsme také
stanoviska České a Slovenské vlády
a stanoviska České národní rady. V
obou případech tato stanoviska zcela jednoznačně
směřovala ke kritice původního návrhu,
tisku 442 a vznášela řadu požadavků,
které jsou zahrnuty ve zpravodajské zprávě,
dosažené na politických jednáních
představitelů Federálního shromáždění
s vládou, ale z národních rad vznášeli
ještě požadavky další, například
zařazení církví mezi restituované
subjekty atd., které ani ve výsledném návrhu
nejsou zahrnuty.
Rozhodně tento návrh v ničem podstatném
nevybočuje z toho, co požadovaly obě národní
rady.
Abych byl poctivý a přesný, musím
jednoznačně uvést, že v případě
České národní rady je návrh
jednoznačný, v případě Slovenské
národní rady je situace poněkud komplikovanější,
protože Slovenská národní rada a všechny
její výbory se vyjadřovaly k původnímu
vládnímu návrhu, dnes již staženému,
zaujaly k němu rozsáhlé a kritické
stanovisko, ale nový vládní návrh,
tisk 442, už projednával jen ústavně
právní výbor Slovenské národní
rady, znovu k němu zaujal kritické stanovisko, ale
v meritu věci se odvolal na stanoviska předložená
k původnímu vládnímu návrhu.
Je nutné to chápat tak, že celkový postoj
Slovenské národní rady byl ve velmi podrobné
zprávě vyjádřen už nad původním
vládním návrhem a Slovenská národní
rada nepokládala za potřebné tento postoj
měnit poté, kdy tam přišel návrh
druhý.
Nyní přehledně proberu tisk 477 a upozorním
na důležitě změny, které nastaly,
resp. na důležité změny, které
byly požadovány a nenastaly. Tento tisk je jednak
výsledkem práce, kterou bych zde, protože hodnotím
sám sebe, neměl dělat, je výsledkem
práce ústavně právních výborů,
které se tomuto zákonu věnovaly po mimořádně
dlouhou dobu a mimořádně pečlivě.
Myslím, že pokud jde o výslednou legislativní
čistotu, že přinesly velmi výrazný
pokrok proti poněkud improvizovanému druhému
vládnímu návrhu.
Z 90 % se zpravodajská zpráva opírá
o znění schválené v ústavně
právních výborech. Zbývajících
10 % - to jsou mnohdy věci klíčové
- je vytvořeno na základě přihlédnutí
ke stanoviskům ostatních výborů Federálního
shromáždění i národních
rad a bylo konkretizováno v průběhu politických
jednání s představiteli vlády. To,
co máte přiloženo jako tiskovou opravu, to
jsou výsledky nejposlednějších jednání
s ministerským předsedou a místopředsedou
Rychetským, která probíhala ještě
včera.
Budu postupovat po jednotlivých paragrafech. Pokud jde
o preambuli, bylo zde několik návrhů z výborů
na její podstatné rozšíření.
Obšírnější zdůvodnění
tohoto návrhu nakonec nenalezlo dostatečnou podporu.
Pokud jde o paragraf 1, nebylo tam zásadních sporů,
nakonec byly doplněny odstavce 4 a 5, vyjímají
se pouze ty věci, které by se měly řešit
zákonem o zemědělské půdě.
Do odstavce 5 se doplnilo také nabytí majetku v
důsledku rasové perzekuce. To směřuje
především na arizované majetky za války.
Paragraf 2 obsahoval především velmi konfliktní
odstavec 3. V definitivním kompromisním znění
vypadla věta o tom, že tento zákon se nevztahuje
na znárodňovací dekrety z roku 1948 a byl
nahrazen řešením, které si dovolím
poněkud blíže popsat.