Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Jde mi o to, že 80ti miliónové Německo má mít 360-ti tisícovou armádu. Nechci oslabovat náš stát, nebudu říkat, že jsem vlastenec, prostě nebudu tyto věci rozvádět. Jde mi o tom, že když děláme opatření v ekonomice, když chceme, aby náš život odpovídal skutečnostem, aby se nikomu nenadlehčovalo, aby nemuseli utahovat opasky jenom jedni, abychom jednali podle spravedlnosti, protože to je základním kritériem, což všichni pochopí a opasky si utáhnou, čili abychom nenadlehčovali složce, která je vlastně placená z daní a není tak docela produktivní. Pan ministr se mezí tím vrátil, ale na tuto otázku neodpovídá.

Dal bych tedy svůj pozměňovací návrh, a sice za prvé na straně 2 předloženého tisku - číslo 366 - se přikláním k názoru předřečníků, abychom vypustili větu, že se vší rozhodností stavíme za požadavek úplné likvidace těchto atomových zbraní v celosvětovém měřítku, jejichž použití v ozbrojeném konfliktu vyhlašujeme za zločin proti lidskosti. Jsem proti atomovým zbraním, ale díky jim byla rovnováha v Evropě a na světě, protože byly v rukou nejen totalitních mocností, ale i mocností svobody. Díky tomu jsme vlastně dospěli k dnešnímu stavu, díky tomu jsme mohli vstoupit do Rady Evropy. Nejsem militarista, ale myslím, že bychom se měli realistický zamyslet nad touto okolností.

Další se týká toho, o čem jsem začal mluvit nejdříve, a to je stav naší armády. Mám informace - a proto jsem chtěl, aby pan ministr, jako odborník, se k nim vyjádřil - že organizace naší armády i dosavadní organizace odpovídá duchu totalitního státu, tak zvaných rámcových jednotek. Byl jsem informován důstojníky v době své nemoci, že organizace armády v Rakousku nebo ve Spolkovém Německu je na základě brigád o třech tisících mužích s komplexním vybavením vrtulníky i moto-mechanizovanou částí. Byl mi předložen určitý návrh, podle něhož by pro naší obranu pokud by armáda byla funkční a na patřičné úrovni, pro naší republiku stačilo 40 - 60 tisíc lidí. Současný tabulkový stav je asi 190 tisíc, reálný je nižší.

Jestliže v ekonomice jsme přikročili k drastickým opatřením, která dopadají na všechny populace, uvědomíme-li si, že litr mléka bude stát 7.50 Kčs a přitom je mléko zásadním přísunem vápníku do organismu našich dětí, který se vyvíjí a když jsme se odhodlali k těmto drastickým krokům, měli bychom vybídnout odborníky v řadách naší armády, aby ne o 1 třetinu, ale o 1 polovinu, tzn. zhruba na 100 tisíc nebo na 90 tisíc byla naše armáda snížena do dvou proponovaných let.

Nebudu to již dále rozvádět, nad tím se může diskutovat v kuloárech. Doporučoval bych v příloze, v realizační části uvést, že v první etapě do roku 1992 se sníží počty Československé armády o 1 polovinu vzhledem ke stavu v roce 1990. To ostatní bych ponechal.

Mám tedy dvě změny, které navrhovatelům předložím.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi Hubálkovi. Ďalej bude hovoriť pán poslanec Horník.

Poslanec SN J. Horník: Vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, k vojenskej doktríne nebudem mať žiadne pripomienky, nie som odborník na vojenské otázky. Verím, že naši odborníci, ktorí sa v týchto otázkach vyznajú, pripravili svedomito a čestne túto dôležitú listinu. Chcem však vysloviť malú poznámku, čo sa týka našej suverenity.

Obyvateľstvo východného Slovenska z okolia Michaloviec a čiastočne z oblasti Zemplínskej roviny majú výhrady, že pri práci a odpočinku ich vyrušujú lietadlá, ktoré štartujú a prichádzajú na letisko susedného štátu, t.j. Sovietskeho zväzu, do Užhorodu. Chcem sa opýtať pána ministra národnej obrany - chcel som sa opýtať i pána ministra zahraničných vecí, ale on tu nie je - či je o tom nejaká medzinárodná zmluva, alebo iné právne opatrenie a v budúcnosti sa v rámci našej novej doktríny takáto úprava prijme? Prosím pána ministra, ak je to možné, aby túto problematiku vysvetlil. Ďakujem.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánovi Horníkovi. Slovo má pán poslanec Šolc.

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo, dámy a pánové, vojenská doktrína, která před vámi leží, je velmi útlá. Nemá preambuli, vychází přímo z pěti principů a já bych se vám rád vyznal, jako člen branných a bezpečnostních výborů, že z této jisté stručnosti mám dobrý pocit. Jisté předsunutí problematiky vojenské doktríny a její projednávání mělo vliv na to, že diskuse bude dnes omezená. Bylo již také upozorněno na to, že i poloprázdná síň naší velké sněmovny nasvědčuje tomu, že problematika vojenské doktríny mezi dvěma privatizačními zákony, mezi dvěma rehabilitačními zákony je neoprávněně pokládána za okrajovou.

Německá zpěvačka, herečka, tanečnice Marlen Dietrich kdysi - před necelým půl stoletím v cizí uniformě a do tváře vlastního národa vmetla výčitku, že Němci jsou národ, který je šťasten, jen když slyší mašírovat vlastní pluky a když mu nad hlavou vrčí vlastní bombardéry.

V tuto chvíli nás jistě napadá, jak jinak je tomu u nás. V minulých 20ti letech, kdy jsem jako dálkový montér jezdil touto zemí, jsem velmi často zaslechl, jak po druhém, třetím spisu jeden z mých kolegů zvolal: "na účet naší armády". Padesát let si nevystřelila a padesát let si nevystřelí. - Je to velmi smutná skutečnost a opírá se zhruba o dvě skutečnosti: za prvé to je velice vágní a nesamozřejmý pocit československé státnosti opřený o vulgarizaci Mnichova 1938 a srpna 1968. A dále je to velmi problematické a nezakotvené naše občanské vědomí.

Úkolem vojenské doktríny je bezesporu především zabezpečit suverenitu státu jako podmínku pro suverenitu a seberealizaci občanů. A přes tento stav se posiluje vědomí státnosti a vědomí občanské. Z toho potom pochopitelně vyplývá kvalita občanství, občanské chování, život a organizace armády a koneckonců i vztah občanstva a armády.

Druhá otázka, kterou bych se chtěl zabývat a před jakým stavem bych chtěl varovat, je jistá euforie z míru rychle nastoleného během posledního roku, nově vzniklé globální situace v Evropě. Pominulo zdánlivé napětí bipolární mezi dvěma superpakty a očekává se, že vznikne napětí nebo tonus multipolární. Než k tomu dojde, odborníci soudí, že uteče 10 - 15 let. Co se mezitím děje? Změněný evropský stav nutí i ostatní státy, které dosud žily kontinuitním způsobem, aby znovu své vojenské doktríny zvažovaly, eventuelně revidovaly. Jsme svědky toho, že se projevují nové zájmy na evropské scéně. Itálie se začíná globálně, a to jak ekonomicky, tak i jinými hledisky, zajímat o úroveň Balkánu. Projevuje větší zájem o Podunají. Francie žárlivě střeží tyto její ambice.

Na části naší hranice se z iniciativní některých sousedních států aktivizují agentury, budují silné anténní systémy a je pravidelně praktikováno i optické pozorování.

Ukrajina, která zdaleka ještě není samostatná, už projevuje určité zájmy, které jsou reprezentovány zatím některými hnutími. A byly vzneseny ze strany těchto hnutí i nároky na severní Slovensko, někdy jsme zaslechli i Prešov. Myslím, že toto je prostředí a toto je půda, kde je nutné tyto určité skutečnosti zformulovat otevřeně. A chci, aby to zapůsobilo v tom smyslu, že my, jako poslanci, budeme působit mezí svými voliči na určitý patřičný a náležitý vztah k naší armádě.

Na závěr dovolte jednu věc. Skupinka z nás ukončila před 14 dny prověrky příslušníků bývalé vojenské kontrarozvědky, které trvalý pět týdnů. Nezbývá, než abych se s vámi rozdělil o velice nedobrý pocit - že tento jeden rok nový stát je tak málo chráněn, jako nebyl nikdy.

Kolegyně a kolegové, dovolte, abych otázky obrany tohoto státu doporučil vaší vřelé a upřímné pozornosti. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu Šolcovi. Pán Jičínský.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, nejdříve několik poznámek formálního rázu. Nejsem si sám jist, v nadpisu se uvádí, že Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky vyhlašuje vojenskou doktrínu. Nevím, zda v rámci existující ústavní úpravy vztahu orgánů, které tu existují, kdy tu podle ústavního zákona existuje. Rada obrany státu, Federální shromáždění nemá tedy brát se souhlasem na vědomí vojenskou doktrínu. Nechci tyto problémy nějak příliš dramatizovat, jen je kladu jako otázku. Kladu do jako otázku v souvislosti s přípravou nové ústavy, nakolik ten orgán, Rada obrany státu, jako ústavní institut, má i nadále takto existovat nebo má-li nějaký takovýto orgán existovat na nižší úrovni jako součást existující ústavní struktury, která zná nejvyšší orgány, kterými je prezident jako vrchní velitel branné moci, vláda jako orgán moci výkonní, které samozřejmě patří pod kontrolu parlamentu, ale nevytvářejí tu přímo nějakou zvláštní ústavní instituci, protože celý ten systém Rady obrany státu, jak v minulostí existoval, je skutečné spjat se starým systémem tohoto státu, kterému se říkalo stát - strana, kdy v čele i Rady obrany státu nestával prezident, ale stál první tajemník komunistické strany.

Upozorňuji na to jako na problém, protože jistá ústavní struktura nám přežívá. Nemyslím, že by hlavním problémem bylo jí teď měnit, ale v rámci úvah o nové ústavní listině, o novém ústavním uspořádání bychom i tuto strukturu orgánů, do jejichž působností spadá zajišťování obrany státu, měli mít na zřeteli. To je jedna věc.

Druhá věc: Tady mám dotaz na pana ministra, případně na oba zpravodaje. V příloze pod názvem Základní realizační opatření k přestavbě ozbrojených sil České a Slovenské Federativní Republiky se uvádí ve velkém odstavci, že se má přecházet na poloprofesionální a v další období na profesionální charakter armády, tím vytvářet podmínky pro další výrazné zkracování délky vojenské základní služby.

Byl bych rád, kdyby mně bylo vysvětleno, co se rozumí profesionálním charakterem armády, jehož bychom měli dosáhnout. Nejsem dost informován o vojenské situaci ve všech evropských státech, ale mám za to, že většina normálních evropských demokratických států nemá profesionální armádu, že v určité podobě existuje povinnost občanů účastnit se vojenské služby v té či oné podobě. Nemyslím, že u nás je možno přejit na miliční systém, který existuje ve Švýcarsku. Tam je to důsledek velmi dlouhého vývoje, ale přece jenom si nemyslím, že bychom měli mít jenom profesionální armádu, že se občané nebo zejména i mladí lidé, a zejména mladí muži, nemají v nějaké podobě připravovat na obranu republiky, pokud by to bylo třeba.

To, co tady bylo řečeno, zejména i v posledním vystoupení kolegy Šolce, a hovořil o tom i poslanec Mlynárik, je těžké dědictví minulosti ve špatném vztahu občanů, mládeže k armádě. Velmi obtížně se bude překonávat, ale překonat ho musíme.

Chtěl bych tu říci osobní vzpomínku. Jako dítě jsem vyrůstal za první republiky, ale byl jsem hrdý na to, že můj tatínek bojoval jako ruský legionář za vytváření Československého státu. Bylo to něco, co bylo součástí mého povědomí mého vztahu k Československé republice. Tyto možnosti se obnovovaly i po roce 1945. I tu bylo možno navázat na bojové tradice našich lidí, kteří za druhé světové války bojovali na různých frontách. Bohužel z důvodů, které jsou známé, se to nestalo a vztah, který si veřejnost vytvářela k armádě, zejména po roce 1948 v onom neblahém působení generála Čepičky, o němž píše Škvorecký v Tankovém praporu, byl skutečně zdrojem onoho odcizení. Ale chceme-li budovat demokratický stát, který má nacházet v sobě sílu, aby sám své hodnoty bránil, potom myslím, že vytváření nového vztahu k armádě - a nejenom k ní, ale k povinnosti účastnit se obrany státu - je jednou ze základních občanských ctností, kterou musíme trpělivě v našem životě obnovovat. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Písomné prihlášky sú vyčerpány, o slovo sa hlasí poslanec Michálek a poslanec Jégl.

Poslanec SL F. Michálek: Vážený pane ministře, měl bych dotaz na vás, co se rozumí pod pojmem veřejné ozbrojené sbory. Mohlo by to být klasifikováno určitým způsobem jako terorismus vzhledem k projednávání soudních rehabilitací ze včerejška.

Poslanec SL P. Jégl: Chtěl bych zdůraznit, že tuto vojenskou doktrínu považuji za významný dokument a k vlastnímu textu nemám zásadních výhrad. Chtěl bych se pouze dotknout vystoupení pana Kloknera. Ten zmínil otázku rovnoměrného rozmístění ozbrojených sil. Tato otázka je zahrnuta ve vlastních realizačních opatřeních. Nedomnívám se, že by to mělo byt věcí samotného textu doktríny o všem k jedné věci, která je k tomuto problému v dalších opatřeních. Toto rovnoměrné rozdělení je tu popsáno jako převažující rozmístění, ovšem pan Klokner toto důležité slovíčko vynechal. Domnívám se, že se ani do budoucna nemůžeme vzdát jistých skupiny větší palebné síly a manévrovacích schopností. Tyto síly jsou součástí ozbrojených sil. Nelze ortodoxně aplikovat poziční způsob obrany z první poloviny našeho století. Proto bych apeloval na pana Kloknera, aby tento svůj pozměňovací návrh v tomto smyslu modifikoval.

Dále bych měl dva pozměňovací návrhy, kterou jsou víceméně kosmetického charakteru. Jedna na straně vynechání adjektiva "aktivní", to znamená síly, které proniknou na území republiky "aktivní činnosti".

A na straně 4 termín "obyvatelé" nahradit termínem "občané".

Na straně 4 dále vynechat v poslední větě "se vší rozhodností se staví za požadavek likvidace těchto zbraní" vynechat slova "se vší rozhodností".

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má poslanec Tejkl.

Poslanec SL M. Tejkl: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, moje profese je vám doufám jasná. (Lesnická uniforma.) Pohovořím o hrůzách, které jímají lesníky, když se dovědí, že bude v lese vojenské cvičení. Obracím se v tom smyslu i na pana ministra, protože jsem členem výboru životního prostředí, byl jsem do tohoto Federálního shromáždění zvolen a chtěl jsem být zvolen.

Bylo tomu tak v minulosti, je tomu tak i dál. Když přijedete například do Jugoslávie, dozvíte se, v tomto případě od našich kolegů, že: toto vybudovala armáda, toto opravila armáda atd. - pro ostatní lidi. Když přijedete do krajiny k nám zjistíte: toto zničila armáda, toto je výsledek působení armády. Nejedná se o maličkosti. Podle vyhlášky by armáda měla místo, kde se konalo cvičení uvést do původního stavu, my hospodaříme se stoletými kulturami, ale když někdo poničí mladý les, jako ho můžeme uvést do původního stavu? Za padesát nebo i za sto let.

Chtěl bych, aby z tohoto pohledu bylo patřeno na vztah armády a obyvatelstva. V Praze se to tolik neprojeví. V městech, kde nejsou posádky, není celkem problém přesvědčovat lidi o vztahu k armádě. Oni ho mají, neznají totiž dobře negativní dopady. Já mám to neštěstí, že jsem obyvatelem vojenského města Litoměřice - Terezín. Mluvil tu poslanec Šolc, jeho fundovaného projevu si velice vážím, ale pochopte, u nás nejsou lidé tohoto názoru. My jsme veliké vojenské město, ale nám armáda nepomáhá.

Představte si situaci, kdy je úžasná bytová krize - matky nemají kde porodit - přitom posádka uzavře svobodárnu a mladým důstojníkům rozdělí byty. Ti v nich bydlí často úplně sami. Vojenská ubytovací správa dokonce koupí záclony, aby byty vypadaly jako obsazené.

Lidem v takovém městě vykládat, že mají mít vztah k armádě, je pro mě naprosto neprůchodné. Nedokáži jim to zdůvodňovat. Mají stovky a stovky argumentů proti. Říkají: "My tu žijeme celý život. Armáda ať žije v kasárnách, ale proč má zabírat další prostory, například u řeky? Proč se rozšiřuje do míst, kde máme možnost rekreovat?" Máme ohromné problémy.

Město psalo panu ministrovi. Vím, že se něco děje, ale pokládám za svou povinnost jako poslanec za výbor pro životní prostředí, aby se i tato otázka zvažovala. (Velký potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má poslanec Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie, chcel by som sa pripojiť k poslancovi Hubálkovi, ktorý podal pozmeňovací návrh. Dúfam, že neprezradím po tých rokoch žiadne vojenské tajomstvo. Chcel by som vás upozorniť na stav, ktorý existoval v čase, keď som bol ja na vojne. V našom útvare bolo 12 vojakov, ale veliteľov sme mali, ak sa nemýlim, 38. O zníženie stavu by išlo nie u vojakov základnej služby, ale u vojakov z povolania. Je to už vyše dvadsať rokov, čo som bol na vojne, a bolo to otrasné. Vojak z povolania za celý deň nenapísal ani čiarku a bol vysoko platený.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má poslanec Stome.

Poslanec SN K. Stome: Pane předsedo, dámy a pánové, poslanci, vážení hosté, já bych chtěl říci jen několik poznámek k tomu, o čem se tu diskutuje. V materiálech na straně 4 se uvádí, že rozhodující ozbrojenou silou je Československá armáda. Pod tím se uvádí, že hlavním úkolem je na základě zjištění příprav odrazit pozemní a vzdušný útok. Za třetí se hovoří o tom, že při plnění tohoto úkolu se armáda opírá o pomoc a solidaritu všeho obyvatelstva.

Dovolte, aby se zmínil o několika bodech, které brání v tom, aby československý občan byl hrdý na to, že je občanem Československé republiky a rád sloužil v Československé armádě a které nám brání naplnit ten předpoklad, že pomoc a solidarita obyvatelstva bude poskytována v takové míře, jakou bychom rádi očekávali. Dovolte mi, abych se zmínil o příčinách.

Hrdost na příslušnost k určitému státu je dána mimo jiné také historií tohoto státu a postojem tohoto státu k jeho vlastní historii. Já se domnívám, že tady jsme sami sobě velmi dlužní. My nemáme tímto parlamentem ohodnocen náš vztah k naší historii minimálně poválečné a k historii, která začínala v roce 1938 a 1939.